Pohlreich v Ano, šéfe! končí. Ale předtím ještě ochutná smažák

PHARMA NEWS – odborný časopis

Pohlreich v Ano, šéfe! končí. Ale předtím ještě ochutná smažák

Zdeněk Pohlreich: Všechno dobré už existuje

Z restauračních zařízení se vypracoval až na jednu z nejpopulárnějších osobností české televizní scény. Šéfkuchař Zdeněk Pohlreich se na obrazovkách objevuje již deset let, ale pozor, svůj úspěch rozhodně nemá zadarmo.

V televizi působíte už celou dekádu. Když se ohlédnete zpátky, bylo to dobré rozhodnutí?

Myslím, že to bylo skvělé rozhodnutí! Stěžovat si nemůžu, dalo mi to strašně moc a nelituji vůbec ničeho.

Naopak… Začínal jsem, když mi bylo okolo padesáti, a to už je věk, kdy chlapi v Česku většinou žádnou velkou kariéru neplánují. A mě televize otevřela úplně novou etapu života.

Poznal jsem spoustu lidí, viděl spoustu věcí, vydělala se nějaká kačka a vlastně mi televizní kariéra poslední dekádu života velmi obohatila.

Co by bylo, kdybyste nabídku na pořad Ano, šéfe! v roce 2009 nepřijal?

Fungoval bych dál ve své práci stále ve stejném stereotypu. A takhle jsem si mohl zkusit alternativu. Nejsem zbožný, ale tohle je dar z nebes! Koho by to napadlo? Myslím, že nikdo z lidí, co tehdy stáli před první klapkou Ano, šéfe! v Litoměřicích, si ani v nejdivočejším snu nemohl představit, že tu dnes spolu budeme stát v roce 2019 a bavit se o tom úspěchu. Mě to tedy určitě nenapadlo!

Vy jste ovšem šel celý život úspěchu naproti, ne?

Dobrá otázka. Jsem vnímaný jako lehce kontroverzní osoba, a tak samozřejmě existují lidé, kteří mají pocit, že to všechno je jen otázka štěstí. Já mám za to, že úspěch je spravedlivou odměnou za to, co jsem si odbyl v životě předtím. Myslím si, že si úspěch zasloužím, něco jsem pro to udělal a nebylo to zadarmo.

Co se vám vybaví jako první?

Strávil jsem pětadevadesát epizod jenom na Ano, šéfe!, najezdily se statisíce kilometrů v autech, ochutnal jsem spoustu mizerného jídla a trávil čas s lidmi, se kterými bych asi normálně nebyl. Bavím se o svých zážitcích dnes s našimi dětmi, kterým je dvacet, a když jim vše popisuji, tak si myslí, že si vymýšlím… Třeba jednou napíšu biografii, kde to rozvedu, pánbůh ví.

Po škole vás přitom ale kuchařina nebavila, že?

Myslím, že po škole to nebaví nikoho… Dokud nenajdete správný podnik a nepotkáte správné lidi, je to blbý. Kuchařina je skvělé řemeslo pod podmínkou toho, že ho děláte se správnými lidmi a tedy dobře. Jinak je to prachsprostá dřina. Ale měl jsem kliku, v životě jsem potkal pár lidí, kteří mi ukázali tu dobrou cestu. Pro mě má gastronomie výhodu v tom, že je docela černobílá.

Jak to myslíte?

Je to jednoduché, žádný dlouhodobý projekt na desítky let. Prostě ráno uvaříte, večer je to pryč a hned víte, jak to dopadlo… Rychlý proces přesně vyhovuje mojí povaze. V gastronomii dělají zvláštní lidé, je potřeba být trochu cvok, jinak to nejde. A hlavně mít ten obor rád. Zní to pateticky, láska, atd. Ale já si myslím, že bez toho se v gastru nedá vydržet.

Takže kdy jste se zamiloval?

Mně se to otočilo relativně brzo… Kuchařinu mám rád od nějakých devatenácti let. A to byl zázrak, protože tehdy byla gastronomie hodně šedá a nezábavná, ostatně jako všechno okolo. A vida, dnes je pro mě vaření forma relaxace. Kdykoliv mi není úplně dobře, tak si stoupnu a něco uvařím. Je to můj element, cítím se při tom dobře.

Co se v těch devatenácti letech stalo?

Potkal jsem lidi, kteří i v tom srabu, který tady panoval, byli schopní pracovat s inspirací a invencí, a to bylo asi to podstatné. Zlomový čas mého života pak nastal po emigraci.

Když jsem se poprvé podíval do ciziny, tak jsem chápal, že existují dva světy, které jsou si strašně vzdálené a já věděl, že chci být v tom lepším. Nakonec jsem se do něj dostal, byť pozdě, ale věřím, že to bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsem za svůj život udělal.

Právě v pozdější televizní kariéře mi tyto zkušenosti mnohokrát pomohly a otevřely úplně jiné dveře, než do kterých bych se býval dostal.

Máte v sobě ve dvaašedesáti ještě chuť učit se a objevovat nové směry?

Okolo sebe vidím hromadu lidí, co jsou o generaci, možná i o dvě mladší a dělají gastronomii jinak.

Koukám na ně s nadhledem svého věku a přeji jim, že si chtějí vyzkoušet nové věci, ostatně experimenty a touha dělat věci jinak k mládí patří.

Ale myslím, že já zase trochu líp vím, co je dobré a co funguje. A směr, kterým se dnes gastronomie na světové úrovni ubírá, mi přijde přehnaný a zbytečně okázalý.

Teď máte na mysli co?

Schovává se to za dnešní populární témata typu ochrana přírody, zamezení plýtvání a všechny ty kecy kolem… Nesoudím to, každý potřebuje svůj produkt prodat. Někdo chrání brouky, další přírodu a všichni o sobě tvrdí, že to je to pravé.

Osobně ale myslím, že většinově je to neudržitelné. Asi jsem stará škola… Jestli je tohle budoucnost, tak prima, ale řekl bych, že nové vždycky neznamená lepší.

Žiju podle rčení, že všechno dobré už je vymyšlené a výhodou stáří je, že konečně víte, co nechcete. (usměje se)

Takže se po deseti letech v televizi nesnažíte vymýšlet nové recepty?

Je to tak, že v okamžiku, kdy mám produkt před sebou, v hlavě mi naskočí kartotéka a vybírám, co se s tím dá udělat. Zatím to pořád běží, až nápady nebudou, tak s touhle prací přestanu.

Prý při natáčení většinu záběrů zvládnete hned napoprvé?

Prostě byla přijata myšlenka, že umím vařit, což nemají všichni televizní kuchaři společné… Takže dělám před kamerou svojí práci a k tomu o ní mluvím. (usměje se) Oboje mám rád a nedělá mi to velké problémy. Ale je pravda, že občas se stává, že i ty největší hvězdy televizního vaření moc vařit neumí. Televize si s tím pak dá trochu práci a na konci to také vypadá skvěle.

Chcete být konkrétní?

Nemá cenu nikoho jmenovat, ale pár takových lidí v Čechách i v zahraničí skutečně je. Podle mě u toho vaření nevypadají úplně ideálně, přesto jsou veleúspěšní. Divák je miluje z jiného důvodu, třeba to jsou hezké holky, mají velká prsa, nebo co já vím… A nakonec i tohle platí.

Například v Anglii jsou s tímto přístupem dost daleko, zábavu dělají tak přesvědčivě, že diváka vůbec nenapadne, že to není žádné velké vaření. Ale televize má být pro zábavu a jestli se vaření prodá mým, nebo jiným způsobem, je asi úplně jedno.

Já každému úspěch opravdu přeju z celého srdce.

Kuchař, co vyrazil Pohlreicha: Arogance mu zlomila vaz – AHA.cz

Úřadování Zdeňka Pohlreicha (61) v restauraci Albert Málek v Rožnovských mělo drsnou dohru! Poté, co tamní šéfkuchař Pohlreicha vůbec poprvé v show Ano, šéfe vyhnal od plotny, prý po natáčení zpychnul, zničil fungující tým a nakonec uspíšil uzavření restaurace.

Budete mít zájem:  Leky Na Predcasnou Ejakuaci?

Blesku se ozval jeden ze spolumajitelů restaurace, která hrála prim v pondělní vydání gastronomické reality show. „Natáčení skončilo a u nás to vypadalo jako po boji. Zaměstnanci rozhádaní, slovo výpověď se skloňovalo každý den, pravé povahy lidí se ukázaly,“ popisuje Blesku ještě nedávný stav Tomáš Kupčík.

„Dozvěděli jsme se, jak jsou všichni nespokojení, jak mají málo peněz, jak šéfkuchař už rozhodně nechce vařit, ale chce jen učit vařit. Ale neměl koho, protože mu většina týmu utekla! A to jsme ještě nevěděli, že nakonec nezůstane vůbec nikdo!“ řekl Kupčík Blesku.

I přes veškerou snahu vyjít zaměstnancům vstříc a aspoň pár lidí si v podniku udržet, se nepodařilo zaměstnance přesvědčit o jejich odchodu. „Dali jsme jim platy, které požadovali, ale nakonec jsme museli akceptovat jejich rozhodnutí odejít…Strašný zmar, dva roky dřiny s lidmi, kterým jsme důvěřovali, vzaly za své!“ svěřil se Blesku spolumajitel.

V červnu došlo k zavření podniku, majitelé si dopřáli dovolenou a tajně doufali, zda se objeví nový kuchař. Jejich prosby byly vyslyšeny, získali totiž nástupce, o jakém mohli donedávna jenom snít. Kuchař Tomáš Kapoun přišel s vizí, že by chtěl vařit moderní gastronomii z lokálních surovin s podpisem kvality pivovarnictví.

„Přesně to, co jsme si vždy přáli a co nám i Zdeněk Pohlreich radil,“ řekl nadšeně Kupčík. A aby toho nebylo málo, mladý a laskavý kuchař ještě více překvapil.

„A pak jen tak mezi řečí z něj vyšlo, že vařil dva roky pod Danielem Galmichem, který jednadvacet let po sobě obhajuje michelinskou hvězdu.

A poté šest let v golfovém klubu Bowood, který patří britské královské rodině, kde jejím členům také pravidelně vařil…“ řekl Blesku Kupčík.

Vypadněte, šéfe! Pohlreicha vyhodili z kuchyně! Arogantní srab, zlobil se Zdeněk.


Superšéf 24 hodin do pekla a zpět (TV pořad) (2020)

  • odpad! Podobný pořad už několik let sleduji na polské televizi TVN – Kuchenne Rewolucje, kde Magda Gessler přijede do restaurace, zhodnotí jídlo. Když je hnusné, křičí a házi talířem. Pak jde zkontrolovat čistotu a vždycky řve, ale tak, že se zaměstnanci rozbrečí. Pohlreich pustil zaměstnancům špínu na videu a ti se smáli. Magda v PL je naučí vařit, přestaví jim restauraci, pozve bandu lidí na degustaci, ale hlavně, zhruba za měsíc se v restauraci opět objeví a všechny jídla jim zhodnotí. Na konci řekne, zda restauraci doporučuje, či nikoliv. A to je to největší napětí! V Superšéfu, si sekundové hodnocení natočili sami majitelé a ke všemu, se to objevilo jen jako součást titulků na konci. Prostě je to ODVAR a NUDA!(8.2.2020)
  • Zdenda tehdy prohlásil, že je unavený a ztratil chuť dál kafrat hospodským do života. Bral jsem to, dávalo to logiku. Jeho kývnutí na podobný formát, který je hlavně rychlejší, už tolik ne. Roky měnil zaběhnuté pořádky a oblibu ve smaženém sýru i mdlé obloze, byl u toho trefný, ultravtipný, svěží, zrál jako víno. A právem se stal největším tahákem pořadu, který měnil, pulzoval, zlepšoval čtyři dny v kuse plus se vrátil, aby zjistil, co se (ne)povedlo. Všechno jde nyní stranou a přichází daleko dynamičtější pojetí, u kterého superšéf s partou profíků změní lokál i zavedené zvyky a pohledy na věc, aniž by se majitelé a personál zase tak úplně snažili. Buch, bác, rychlokurz a hned tu máme reakce nadšených hostů á la „jídlo je exkluzivní, prostředí úchvatné, personál ochotný“. Samoúčelné, umělé, bez napětí a tempa. Takový Pohlreich v prášku. PS: Musím uznat, že s druhým a třetím dílem se můj dojem trochu spravil (takže jsme někde mezi dvěma a třemi hvězdami).(13.2.2020)
  • Dost nuda. A fakt z toho čouhá, jak majitelé ani personál vážně vůbec, ale fakt vůbec „nevěděli“, co bude následovat a proč se tam natáčí. Kecy v kleci. Celé to vypadá, jako že kámoš potřeboval udělat reklamu, vybavit kuchyni novými spotřebiči a předělat interiér. „Hele, vy se schválně budete jako hádat, my vás představíme jako idioty neschopné upéct pizzu bez tuku, ha ha, dobré, ne?, posypete si hlavu popelem a my vám to tam pak celé předěláme za peníze televize a sponzorů. Hlavně jako dělejte, jak jste straašně překvapení – až mě jako uvidíte bez převleku, ha ha, jak jsme to hezky předělali (jako bychom s vámi ty plány rekonstrukce dva měsíce předtím neprobírali) a tak, jo, Tak jedeme, klapka…“ — EDIT: Tak jsem zkouknul originál s Gordonem Ramsayem, pár dílů, a je to nebe a dudy. Česká verze je jen bezduchá překopírovaná otročina bez nuancí. Tam, kde Gordon otevřeně přiznává natáčení, u nás si hrajeme na skryté kamery. Tam, kde do restaurace přijde slavná osobnost, aby na sebe strhla pozornost, zatímco Gordon někde v jednoduchém převleku pojídá v partičce třeba hasičů, u nás se žádné slavné osobnosti strhávající na sebe pozornost moc nekonají. Ta, kde se Gordon demaskuje přímo na place, leze Pohlreich si sundat masku na hajzl. Tam, kde vidíme a máme obrazově a textem a terčíkem jasně dané, proč je jídlo špatné (a nejen jídlo), se v české verzi omezí na vágní buď kecy, nebo jeden terčík o ničem. A když Gordon ukazuje před kamionem na obří televizi, co vše je v restauraci špatně, jsou to fakt konkrétní věci jak personál chlastá na pracovišti, v ledničce je zmražené grilované maso, za digestoří jsou koudele prachu, majitelé netuší, jak zapnout počítač apod. Pohlreich se omezí na ukázku pár lidí, kteří řeknou, že restauraci neznají, maximálně že jsou jídla drahá. Ramsay se snaží taky zaměřit na nefungující vztahy v podniku, což od Pohlreicha žádnou psychologii čekat nemůžeme, a navíc se po třech měsících se štábem vrací zjistit, kam se to skutečně pohnulo (a ne že si sami majitelé nahrají reklamní selfíčko).(7.2.2020)
  • Podle mého vše nahrané a nereálné… Dělají z lidí akorát idioty, že to vše bylo za 24 hodin a předem nedomluvené.(7.2.2020)
  • odpad! Vše je divadlo, předem nahrané s bandou herců a komparzistů. Hospodský se musí upsat na pár let a držet hubu. Oni mu za to pomůžou s rekonstrukcí lokálu. Pohlreich není kuchař, ale obyčejný komediant, diletant parazit. Nesnáším toho vymrdanýho dementa. Pořad pro náš tupý národ, který věří, že pořady jako policie v akci, soudkyně Barbara nebo nebezpečné vztahy jsou pravda. Je mi zle jak moc je náš národ totálně vypatlaný.(13.2.2020)
  • Dnes už poměrně mimo mísu, jak o život hláškující Zdeněk, jakkoli ustupující ze světel slávy, to má rád očividně horké, ovšem tohle už sám neutáhne.. V souvislostech současných problémů covidkrize, alias Konec číšníků v Čechách, poměrně smutná podívaná, v níž sice zazní několik úderných pravd, zároveň se však ukazuje, že Prima už nestíhá..(6.12.2020)
  • )nastolen trend „tady je Pohlreichovo-přes To nejede kamión“!…podstata všeho/teho dobrého/ zmizela(30.4.2020)
  • O dvě třídy horší Ano, šéfe. Koukat se na to dá, zabaví to a hláškující Pohlreich je pořád super, ale ten nový formát se mi nelíbí ani v originální verzi. Ze všech pořadů Gordona Ramseyho, na který si mohla Prima koupit licenci, si vybrala asi ten nejslabší. Nelíbí se mi ta komedie „Šéf přijde v převleku a nikdo nic netuší“, když například ve druhém dílu Superšéfa bylo vidět, že personál má na sobě mikrofony, zatímco Pohlreich přichází v přestrojení za dělníka. Při ochutnávání navíc Zdeňka natáčí normální štáb, to není přes žádnou skrytou kameru, takže i hostům kolem musí zákonitě dojít, o co jde. V originální verzi toho Gordona alespoň umějí lépe namaskovat, tady by Pohlreicha v přestrojení poznal i Stevie Wonder. Otázkou také je, zda jsou záběry ze skrytých kamer v kuchyni a na place skutečné, nebo zda jde o sehrané scénky a la Policie v akci (snad jen ta špína v kuchyních bude autentická). Tahle nahraná komedie mi zkrátka vadí. Také mi přijde, že tento pořad nemá žádnou váhu. Za jeden den prostě nejde změnit restauraci ani mentalitu lidí, co v ní dělají. Je to jen jedna velká Potěmkinova vesnice. U Ano, šéfe byl vidět určitý posun (či neposun), ať už během jednotlivých dní, co tam Zdeněk byl, nebo pak při návratu. Tady nic takového není. Po měsíci pošlou majitelé Primě video natočené mobilem, že mají hodně hostů a že jim to šlape. Jenže to o ničem nevypovídá…. Koukat na Superšéfa budu, je to samozřejmě lepší než Ano, šéfová, ale taková bomba, jako bylo starý dobrý Ano, šéfe, to zkrátka není.(15.2.2020)
  • Doufám, že všichni hledači pravdy z komentářů jsou stejně kritičtí k tomu co je realita i v životě, ne jen u reality show. Bylo by líp 🙂 Každopádně, je to trochu slabší odvar ale propadák? To zase ne, Zdeněk to táhne. Starý formát mě bavil o něco víc, uvidíme xo další díly.(8.2.2020)
  • Takže já se přihlásím do konkurzu, kde mi předělají za 24 hodin restauraci a poradí co a jak. Potom ke mě naskáče několik kameramanů, kteří začnou točit jak já vařím, chodit do mrazáku, pozorovat lidi při obsluze. To mi má připadat normálně a když se tam zjeví Zdenda, tak mám dělat překvapeného? 😀 Mí zaměstnanci mají ten den ihned 24hodin čas, vůbec nepotřebují za nemocnou babičkou, domů s nákupem, k doktorovi, všichni jsou prostě free.(1.3.2020)
  • Pohlreicha mám rád, ale tohle je trapnost nad marnost. Všichni zaměstnanci jsou překvapený, že tam je přestrojený Pohlreich, když tam lítaj lidi s kamerou a se štábem? Ale no tak. A pak ta nechutná komedie okolo. A ptát se na kvalitu restaurace podle fotek z kuchyně zákazníků? Obzvlášť, kdy jsou uvedeny jako „úřednice“, to je teda statistický výběr.(18.2.2020)
  • odpad! Odpad za to, že z lidí dělají blbce. Zdenda tam sedí „inkognito“ a kolem něj běhaj 3 kamery, jedna v kuchyni, osvětlení v každém rohu restaurace atd… Pak se Zdenda odhalí a borec, vedle kterého stojí 2 kamaremani se tváří jakože je překvapený. Opravdu si myslíte, že jsou lidi tak hloupí? ODPAD!(16.2.2020)
  • No už mě z těch keců tady kolem bolí břicho od smíchu, tak si dovolím něco přihodit do kotle. Pořad je točen tak, že je na místě štáb který dělá že točí něco úplně jiného, rozestaví kamery a točí chod restaurace aniž by to někoho trklo (pojem skrytá kamera pak nemusí nutně znamenat „schovaná“). Mezitím přijede Zdenda, kterého začnou natáčet (spolu s chodem restaurace, kuchyně, hosty, atd.). Jakmile se Zdenál odhalí, štáb se odhalí taky a začne natáčet regulérního Superšéfa. Proto to celé může působit jako fraška, je to jednoduché a pokud se člověk nezamyslí prostě hodí odpad a jde do prdele. Abych nezapomenul, svou roli tam samozřejmě hraje také střih mezi fake štábem a Šéfoštábem. Netuším proč by se měl Zdeněk převlékat a marnit tak svůj čas aby vypadal jako debil kdyby tam prostě mohl napochodovat. Reakce personálu a lidí kolem by museli být opravdu výtečné herecké výkony kdyby o celé věci věděli (zvláště u dílu kde je šéf převlečen za starou bábu, tam by se všichni museli na počkání nahned smát, speciálně servírka která ho obsluhovala). Stačí sledovat jejich chování před a po odhalení a věřte mi, tak dobří herci nejsou. Samozřejmě tam musí existovat dohoda o tom že pustěj do éteru tu špínu z kuchyně a chodu hospody výměnou za to že jim poladí prostory. Sleduji tento formát několik sérií od Gordona kde je vše výše napsané vysvětleno a Prima dělá přesnou kopii. Jen mě udivuje kolik lidí píše že je vše předem domluvené, že to je fake atd. aniž by se byť maličko zamysleli nebo sledovali dění. Holt se tento pořad nehodí pro ČR. Škoda.(22.2.2020)
  • Tento formát silně připomíná pořad Jak se staví sen. Není mi jasné, proč je tam ten časový limit 24 hodin. Klidně to mohlo mít alespoň týden, protože naučit personál, který nikdy nebyl v Itálii, vařit italskou kuchyni se nedá stihnout za jeden den. Je zřejmé, že s vedoucím muselo být natáčení předem domluvené, tak proč ta maškaráda. Nejvíc mi na Pohlreichových kuchyňských exkurzích vadí ta špína v restauračních kuchyních. Pokud by to ukázal v televizi a nechal tak, už by mě tam nikdy nikdo jako hosta nedostal. Pracovala jsem v hotelové škole a v naší školní kuchyni by se po směně jak se říká dalo jíst i ze země, tak je to tam nablýskané. Dokonce i strávníci, kteří si berou jídlo sebou domů, musejí mít vzorně čisté ešusy. Je dobře, že takové pořady vznikají, ale není třeba obelhávat diváky falešnou show.(29.2.2020)
  • Rozpaky.(7.2.2020)
  • Moderátor samozřejmě super, ale ten formát hodně pokulhává za Ano, šéfe! Ale chápu Pohlreicha, že to chtěl po letech změnit.(29.11.2020)
  • Zdeněk Pohlreich to zkrátka táhne. Ono je svým způsobem jedno, co to bude za pořad. Když tam bude, bude to minimálně dobrý. Čekal jsem trochu lepší rozuzlení jeho skryté podoby před obsluhou a ne, že si půjde na toalety sundat vousy a pak se mezi ostatní vrátí jako by nic. Kdyby přišel hlavním vchodem, výsledek by byl úplně stejný. Také fakt, že tam chlapi lítaj s kamerami a vlastně to má být inkognito mě pak vede k myšlence, jestli ty blbce dělají z toho personálu, nebo z nás, jako diváků.(8.2.2020)
  • Jednak je Zdeněk Pohlreich zábavný jednak je to velký dar hospodě a jednak mě zajímá psychologie lidí…
    1. díl: Velmi vlídný, ve dvojce velmi přitlačil…***
    2. díl: Já se bavil :-)***.
    3. díl: Prima restaurace-vražedný ceny a menu.
    4. díl: Pohlreich léčí vztahy…(19.2.2020)
  • Mám Zdendu rád, ale oproti formátu Ano šéfe je tohle pouze nepovedená a smutná replika něčeho, co perfektně fungovalo. Škoda.(15.6.2020)
  • Podle mě to nemá žádný hlubší význam, který jsem v Ano, Šéfe spatřoval. Možná je to taky dobou, kdy už dneska je námět stále stejný… jen zde efekt přestavění putyky je spíše senzace, než-li zlepšování lidí a učení sebezdokonalení. Na závěr ve mě zlepšená hospoda nevyvolává pocit toho, že se tam dopracovali, ale že je do toho natlačili a tomu prostě nelze za 24 hodin věřit.(2.3.2020)
Budete mít zájem:  Petržel a zdraví – podporuje imunitu a chrání tělo před volnými radikály

Ano, šéfe 2. řada začíná v Županovicích s polonahou kuchařkou | Panáček v reality show

[singlepic id=159 w=420] Tak se nám po prázdninách opět na obrazovky vrátil pořad  Ano, šéfe. Vrátil nás zpátky do léta, Zdeněk Pohlreich přijíždí na člunu k hostinci U Lojzíka (Nebo k restauraci Vltavanka? V názvu nemá jasno majitel ani hosté).

Podnik se nachází ve vesnici Županovice na břehu Slapské přehrady. Funguje i jako potápěčská základna, půjčovna lodí a penzion. Majiteli jsou Oldřich Podehradský (dělá provozního) a Petr Medřický (Zřejmě syn Luboše Medřického alias Bubáka? V pořadu se o něm nezmiňovali.

). V kuchyni vaří Bubákova dcera Jitka. Bubák je potápěč, ale ne profesionální kuchař, jeho dcera také není vyučená v oboru. Přesto zvládá praticky sama uvařit  v sezóně 40 obědů a 50 večeří denně.

A ještě k tomu snídaně pro hosty penzionu – prostě maká jako šroub od rána do večera.

Na Slapech plavou všichni – i biftek

Po prvotní obhlídce, zpestřené ucpanou žumpou přetékající na podlahu kuchyně, si šéfkuchař jako vždy objedná. Tentokrát poměrně dost jídel – chobotnicový salát, dršťkovou polévku, vepřový řízek s žampionovou omáčkou, žebírka a biftek. Nijak nepřekvapuje, že obstálo jediné jídlo, polévka.

Kameraman divákům zabral pánev s biftekem pěkně zblízka: plaval si vesele ve třech centimetrech oleje. Vsadím se, že olej byl předtím i potom průběžně doléván a používán pro všechna jídla po celý den. Taky přistihneme tatínka Bubáka při lži. Když mu Pohlreich vyčítá nesmyslnou oblohu z plněných papriček, svede to na dceru.

Ale záznam říká pravý opak.

Polovina úspěchu je obsluha

Druhý den začíná schůzkou vedení, kdy Zdeněk nekritizuje jen jídla, ale i chaotičnost personálu. Připadá mu, že by ho stačila polovina. Jsou to brigádníci, s obsluhou moc zkušeností nemají.

Budete mít zájem:  Rakovina Horního Patra Příznaky?

Připadalo mi, že provozní Olda je nejslabší článek: to on by měl zaměstnance vést a říct jim, co a jak by měli dělat.  Divák zase jako v mnoha dílech předtím vidí, jak jsou důležité zkušenosti a vzdělání v oboru.

Když majitel sám obsluhu nezvládá, těžko může nováčka zaučit.

[singlepic id=158 w=420]

Vzpomínám, jak jsme před několika lety chodili pravidelně na oběd do restaurace s profesionální obsluhou. Byla radost pozorovat servírky, nikdy nešly s prázdnou. Když nesly jídlo, cestou zpátky stačily přijmout objednávky nových hostů.

A ještě vzít do kuchyně špinavé nádobí . Ani krok zbytečně. Schválně až půjdete příště na večeři, pozorujte personál.

Je efektivní? Přinesl vám číšník jídelní lístek a zase šel zpátky s prázdnýma rukama, i když vedle u stolu jsou prázdné talíře k odnesení? Je to velmi poučné.

Dnes vaří šéfkuchař a je odměněn fanouškem

Přichází den, kdy za plotnu přichází Zdeněk, aby Jitku naučil nějaká nová jídla a také si ověřil reakce místních hostů. Předvádí, jak rychle udělat candáta se zeleninou. Je to lehké letní jídlo, k přehradě jako stvořené.

Bubák se tváří nedůvěřivě: „To je ryba?“, ptá se a moc nadšeně nevypadá. Nicméně provozní Olda vyráží na pláž a zve na ochutnávku nového menu. Večer je hospoda plná, všichni jsou zvědaví.

„Ještě si to přichutím“, sype mohutně na Pohlreichovu specialitu štamgast sůl.

Zdenda si jde odpočinout na lavičku a dostává se mu odměny. Jeho fanoušek je u vytržení, že ho zde potkal. Nacpe mu do ruky vodítko od svého psa rozměrů telete a spěchá domů. Vrací se s broskvovými (slyšela jsem dobře?!) knedlíky. To si šéfkuchař jistě pochutná!

Stojí štamgasti za Bubákem?

Následující den zastihne Zdeněk Jitku nad španělskými ptáčky. Vychází najevo, že se jí tatínek opět pletl do řemesla. Tento problém se vyskytl víckrát – je nutné rozdělit kompetence, aby bylo jasné, za co má kdo zodpovědnost. Mnoho šéfů restaurace smrt.

Bubák není extra nadšený z Pohlreichova jídelníčku. Oponuje, že štamgasti nejsou zvědaví na drahého candáta a chtějí svou rajskou se šesti. Včerejší večer odešly čtyři stoly, protože nabídka na ně byla moc drahá.

Pohlreich si stojí na svém, že lidé peníze mají a za kvalitu je dají. Nakonec se dohodnou na kompromisu: část budou hotovky a část sezónní dražší jídelníček.

„Nemontuj se jí do hotovek, ty umí holka dobře!“, uzavírá debatu Bubák a Zdenda se shání po nitroglycerinu.

Ještě se pokusí nabídnout štamgastům výběr svých jídel. Žádné překvapení, chlap by si dal radši tradiční českou omáčku, žena lehké jídlo chválí.

Poslední den

Na závěr Zdeněk doporučuje Bubákovi, aby se rozhodl, jestli chtějí mít hospodu jen s pivem (potom stačí pár jídel typu smažený sýr) nebo jestli chtějí restauraci, kam chodí lidi za dobrým jídlem. Pak by bylo dobré najmout vyučeného kuchaře, který Jitku lecčemus přiučí. Šéfkuchař si stojí za svým, že za kvalitu si lidé zaplatí.

Návrat

Na konci léta se do Vltavanky Pohlreich vrací. Do kuchyně byl zakoupen salamandr. Z lehčích jídel se dobře uchytily bramborové gnocchi. Zdeněk si objednává výběr jídel a i když konstatuje, že se Jitka zlepšila a je vidět, že se hodně snaží, samolepku dát hostinci U Lojzíka nemůže. Je vidět, že nová řada Ano, šéfe je přísnější než předchozí.

Trochu jsem nepochopila, proč se Vltavanka do soutěže přihlásila. Bubák je samorost, stejně si hospodu povede po svém. A tento díl, když si vzpomenu na žumpu nebo kuřecí křidélka hozená ve skříni, není zrovna dobrou reklamou.

První díl nové série nepředložil divákům nic, co bychom už neviděli dřív: restauraci si otevřeli lidé, kteří nejsou z oboru, personál taky ne (jedna servírka je automechanik). Tady týden rad od zkušeného nepomůže. Já bych to viděla na tu variantu pivo+smažák.

Související zajímavé články o tomto dílu Ano, šéfe jinde na internetu

– Ano, šéfe! znovu a lépe? / Jižní svah, nejen o víně vážně i nevážně

Ano šéfe – Županovice u Slapské přehrady k online shlédnutí

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector