Podpora lokálních potravin v řetězcích je žádoucí. Rozhodne spotřebitel

Český retailový trh je vysoce nasycený a bez nadsázky je možné říct, že zde zuří konkurenční boj. Důkazem je skutečnost, že o 75 procent trhu s potravinami se u nás dělí 11 obchodních řetězců. Naproti tomu v západní Evropě je zcela běžné, že se o tři čtvrtiny trhu dělí pouze čtyři řetězce.

Například ve srovnatelném Rakousku ovládají čtyři řetězce 79 procent trhu, v sousedním Německu, které má 82,5 milionu obyvatel, mají čtyři řetězce 77 procent trhu. Ve Velké Británii dosahují čtyři největší řetězce dokonce 85 procent tržního podílu.

Z tvrdé konkurence na českém trhu, kde největší hráč nemá ani 15procentní tržní podíl, nejvíc těží spotřebitel, ať již v podobě rozsáhlých investic do atraktivního prodejního prostředí, nízkých cen zboží nebo šíře a kvality sortimentu.

Řetězce jsou nuceny masivně investovat nejen do otevírání nových obchodů, ale i do modernizace těch stávajících, aby vyhověly stále rostoucím požadavkům českého zákazníka. Každý rok investují v České republice 10 až 12 miliard korun.

Obchodní řetězce jsou často obviňovány ze zneužívání dominantního postavení a diktování podmínek. Těmto praktikám od roku 2010 brání zákon o významné tržní síle. Je tento zákon v ČR správně nastaven?

Obchodní řetězce se sice s tímto zákonem naučily žít, ale to neznamená, že s ním souhlasí. Ba právě naopak. Od samotného začátku říkáme, že zákon je diskriminační a významným způsobem křiví trh. Podle této normy jsou totiž těmi, kdo mohou zneužívat své dominantní postavení, pouze obchodní řetězce.

To však v žádném případě není pravda. Stejně tak to mohou dělat výrobci potravin vůči zemědělcům, ale taky vůči obchodům. Představte si situaci, že se výrobce třeba cukrovinek rozhodne, že pokud nesplníme jeho podmínky, stáhne oblíbené zboží z nabídky.

Dva až tři dominantní dodavatelé často ovládají 50 až 70 procent dané kategorie, takže na jedné straně máte dva až tři dominantní výrobce určité skupiny potravin a na druhé se započtením velkoobchodů třeba 20 až 25 významnějších odběratelů. Je tedy jasné, kdo má v takovém vztahu dominantní pozici.

Zákon je proto nutné změnit tak, aby chránil jakéhokoliv malého podnikatele proti zneužití síly velkým. Bez ohledu na to, zda jde o zemědělce, potravináře či obchody.

Jaké nástroje jsou podle vás vhodné pro ochranu menších tuzemských zemědělců a výrobců potravin, aby je nevytlačili z trhu velcí konkurenti?

Takovou roli by měl hrát právě zákon o významné tržní síle, ale pouze pokud by byl správně nastaven.

Nejsme v principu proti němu, ale jednoznačně požadujeme, aby na trhu platily rovné podmínky pro každou firmu nebo instituci v celém zemědělsko-potravinářském řetězci.

To je ostatně i cílem evropských pravidel, která vyžadují ochranu malých proti velkým, a která bychom měli transponovat do naší legislativy.

Obchody mají o kvalitní lokální potraviny velký zájem, ale v Česku je jich kvůli skladbě našeho zemědělství mnohem méně než v západní Evropě.

Stát by proto měl ulevit malým zemědělcům od byrokracie, měl by část dotací přesunout od agrobaronů právě k menším zemědělcům a měl by pomoci vybudovat u nás kvalitní zpracovatelské a skladovací kapacity, které dnes chybějí.

Naopak stanovování povinných kvót českých potravin na pultech obchodů, jak se o to nyní snaží velcí zemědělci s masovou produkcí, podle mě rozhodně není cestou, kterou bychom se měli pouštět. Pomohlo by to jen těm velkým na úkor farmářů i zákazníků.

Podpora lokálních potravin v řetězcích je žádoucí. Rozhodne spotřebitel

Ing. Tomáš Prouza, MBA

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a britskou Open University. V roce 2000 založil finanční server Peníze.cz. Působil v ČSOB, ve společnosti Partners Financial Services a jako expert Světové banky.

Na Úřadu vlády zastával funkci státního tajemníka pro evropské záležitosti a koordinátora pro digitální agendu.

Prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu je od roku 2018, od letošního července zároveň vykonává funkci viceprezidenta Hospodářské komory ČR.

Proč není dobré zavádět povinné kvóty na české potraviny?

Nemáme nic proti podpoře našich zemědělců a výrobců kvalitních potravin. V posledních letech pozorujeme rostoucí zájem spotřebitelů o české výrobky a výrobky od lokálních výrobců, navíc s ochotou si za ně připlatit vyšší cenu. Obchody by byly samy proti sobě, pokud by tento trend chtěly ignorovat.

To, co však potřebujeme, je komplexní řešení. Za posledních 15 let u nás poklesla výroba másla, mouky či masa. Dnes jsme tak například u vepřového masa soběstační pouze z přibližně 40 %, u kuřecího masa je to pak okolo 60 %, u vajec je to méně než 80 %, a takto můžeme, bohužel, pokračovat ještě dlouho.

Ani některé z ikonických výrobků spojených s Českem se dnes neobejdou bez surovin dovezených ze zahraničí nebo se dokonce v zahraničí vyrábějí, takže by nemohly být započítány do limitu jako „české potraviny“.

To, co potřebujeme, je směřovat podporu ke zvyšování produktivity českých zemědělců a potravinářů tak, aby byli konkurenceschopní.

Namísto toho tady desítky let posloucháme volání po zvýšení dotací – ale kam ty jdou? Do kapes agrobaronů, kteří za celou dobu nebyli schopni transformovat své koncerny do konkurenceschopných firem a zlepšit nabídku. Naposledy na to před rokem velmi důrazně upozornil Nejvyšší kontrolní úřad při kontrole dotací producentům masa.

Můžete uvést příklady některých konkrétních výrobků, na které by si musel tuzemský zákazník při zavedení kvót nechat „zajít chuť“?

Jedná se například o naprostou většinu uzenin a masných výrobků. Málokdo to ví, ale většina uzenin vyrobených třeba i v Kostelci nesplňuje definici „česká potravina“. Vyrábí se totiž z dovozového masa… Týká se to například legendární Pražské šunky nebo paštiky Májky, které se dnes neobejdou bez dovezeného vepřového.

Znojemské okurky jsou vlastně turecké a mohl bych pokračovat dál. Před několika týdny proběhla médii zpráva, že výroba lentilek, které má každý z nás spojené s dětstvím, se přesouvá do německého Hamburku. Ale i takový Sunar, který všichni automaticky berou jako český výrobek, je dnes vyráběný ve Švédsku švýcarskou skupinou Hero.

Budete mít zájem:  Berete více léků? Online a zdarma si můžete ověřit, zda se snesou

A že povinně české jahody bychom měli na pultech jen asi dva měsíce do roka, ani nemusím dál rozvádět.

Jako jeden z argumentů proti stanovení povinných kvót jste uváděli i růst cen, který by to vyvolalo. Proč?

To je jednoduchá ekonomická rovnice, které rozumí každý středoškolák. Sníží se konkurence? Můžete zvýšit ceny. Tak to na trhu chodí. Pokud bychom chtěli hlubší analýzu, dojdeme rychle ke špatné efektivitě a produktivitě práce velkých českých zemědělců a potravinářů.

Proč dnes velkou část selat vyvážíme živých do Německa a zpátky dovážíme zpracované, zabalené a oštítkované produkty, které je možné dát rovnou na pulty? Protože Němci jsou efektivní a umějí se soustředit na oblasti, kde vytvoří vysokou přidanou hodnotu. U nás proto nejsme jen montovnou v autoprůmyslu, ale bohužel i v potravinách.

Proto je tak špatně, že namísto podpory produktivity lijeme stále větší peníze do nekonkurenceschopných firem agrobaronů.

Zaznamenaly české obchody v důsledku uzavření hranic na jaře v rámci opatření proti šíření covid-19 problémy se zásobováním?

Musím říct, že skvěle zafungovala spolupráce v celém dodavatelsko-odběratelském řetězci. Jak u nás, tak i napříč Evropou. Díky tomu byl celý systém schopen pružně reagovat na ty obrovské výkyvy poptávky a zajistit dostupnost všech druhů potravin.

Pokud v některém obchodě nebylo krátkodobě nějaké zboží k dispozici, bylo to dáno pouze tím, že většina obchodů nemá vlastní velké sklady a je zásobována průběžnými rozvozy. A navíc – když chci do novin fotku prázdného regálů, tak si ten kus najdu anebo vytvořím. Ale žádný systémový problém nevznikl.

A dnes vidíme, že lidé na rozdíl od jara už nekumulují zásoby, protože si ověřili, že obchod se postará o to, aby měli vždy co jíst.

Které sektory obchodu a služeb vlivem pandemie nejvíce získaly?

O tom je zatím předčasné mluvit. Určitě neztratila e-commerce, protože řada lidí se prostě musela naučit nakupovat online. Ale to je asi jediná oblast spolu s prodejci notebooků a webkamer pro práci a školu doma.

Všude jinde vidíme propady, protože se lidé začali bát a šetří, dokonce i při nákupu potravin. Tržby tedy klesají, zatímco náklady na ochranu zdraví zaměstnanců a zákazníků rostou.

Po sečtení dat byly dodatečné náklady na mimořádná hygienická opatření v retailu jen za prvních deset měsíců letošního roku kolem 4,8 miliardy korun.

Jak bude z pohledu e-commerce vypadat konec roku a především Vánoce?

Na to se musím podívat do křišťálové koule, a tu nemám. Z jarních údajů ale vyplývá, že koronavirus výrazně změnil chování spotřebitelů. Už v průběhu prvního nouzového stavu zaznamenaly e-shopy o 37 procent vyšší zájem zákazníků, a i po jeho skončení je využívalo o 23 procent více nakupujících než před vládními opatřeními.

Mnoho obchodníků se navíc v online prostředí rychle adaptovalo, i když o plnohodnotné náhradě nemůže být ani řeč. Poslední tři měsíce roku jsou pro maloobchod klíčové. Vše záleží na ochotě Čechů utrácet za vánoční dárky v současné nejisté době.

Vládě jsme nabídli různé podoby vánočního provozu, teď čekáme, až nám sdělí kritéria, podle kterých se budou jednotlivé scénáře aktivovat.

Lze i v oblasti internetového obchodu sledovat trend ovládání trhu velkými hráči a postupné vytlačování malých e-shopů?

Spíše než vytlačování malých e-shopů ze strany velkých hráčů můžeme pozorovat jiný trend. Díky tomu, že už v prvním nouzovém stavu musela většina kamenných obchodů zavřít, začali s myšlenkou prodávat přes internet koketovat i ti prodejci, které by to předtím ani nenapadlo.

Na této vlně se veze rostoucí obliba internetových tržišť, kdy jeden, zpravidla větší e-shop, poskytne prostor dalším malým partnerům. Vydělají přitom obě strany.

Velkému e-shopu to přinese rozšíření nabídky, zatímco menšímu partnerovi odpadne nutnost provozovat vlastní e-shop a investovat do propagace.

Které oblasti obchodu a služeb během koronakrize nejvíce ztratily?

Jednoznačně se jedná o oblast cestovního ruchu. Letos v dubnu se návštěvnost tuzemských ubytovacích zařízení propadla o 98,9 procenta, v květnu o 94,1 procenta a v červnu v rámci mírného rozvolnění protikoronavirových opatření o 60,8 procenta.

Už před druhou vlnou se odhadoval meziroční propad tržeb z cestovního ruchu o téměř polovinu na přibližně 158 miliard korun. Za současné situace se však dá předpokládat, že dopad bude mnohem horší. Jen v oblasti stravování očekáváme propad tržeb minimálně o 60 miliard.

Z tohoto pohledu vnímám vládní finanční pomoc v rámci programu Covid cestovní ruch ve výši 500 milionů u sektoru, ve kterém se ztráty pohybují na úrovni až 80 procent, jako zcela nedostatečnou.

Vždyť například sektoru zemědělství a potravinářství, který žádné masivní ztráty nezaznamenal, na jaře vláda poslala přes čtyři miliardy, a teď schválila další dotační program za tři miliardy korun.

Dalšími poraženými jsou obchody s textilem, sportem, oblast služeb, jako jsou třeba kadeřníci a další. Vláda také teď na podzim odmítla poskytnout pomoc dodavatelům zavřených firem, což je pro mne zcela nepochopitelné. Nechci být pesimistou, ale reálné důsledky teprve pocítíme.

Co to bude znamenat pro celonárodní ekonomiku – HDP, daňové výnosy, zaměstnanost…?

Před koronavirem cestovní ruch tvořil tři procenta HDP České republiky, zaměstnával zhruba 250 tisíc lidí a do veřejných rozpočtů odváděl 130 miliard korun ročně. Nyní se dá předpokládat pokles počtu zaměstnanců v cestovním ruchu v lepším případě na polovinu.

Odhaduje se, že v Praze, která je závislá na zahraničních turistech, do konce roku skončí až 40 procent hotelů a až 50 procent restaurací. Kromě nedostatečné podpory ze strany státu je velký problém v tom, že se spotřebitelé obávají budoucnosti a nechtějí utrácet. Spotřeba tak bude i nadále klesat, což bude pro mnoho podnikatelů likvidační.

Očekávám, že by se nezaměstnanost mohla příští rok vyšplhat na dvojnásobek dneška. Vše bude záviset na tom, jak dlouho tento stav potrvá a jestli se dokážeme vyhnout třetí vlně.

Pomohlo by českému obchodu a službám, kdybychom místo koruny měli euro?

Jednoznačně, a to nejen proto, že se dnes musíme kvůli propadu koruny potýkat s jednou z největších inflací v Evropě. Euro má mnoho praktických výhod a ekonomických přínosů pro každodenní život.

Budete mít zájem:  Léky Na Erektilní Dysfunkce?

Zkušenosti zemí, které vstoupily do eurozóny, prokázaly, že firmy i domácnosti ušetřily miliardy díky nižším transakčním nákladům a odpadnutím kurzových rizik.

Společná evropská měna také prokazatelně hrála pozitivní roli při rozhodování investorů o umístění investic. A investice budou pro restart české ekonomiky klíčové.

Martin Pýcha: Změny zákona o potravinách

21.1.2021

Ilustrační snímek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | mrivserg / Shutterstock Zemědělský svaz ČR dlouhodobě podporuje zvýšení soběstačnosti při výrobě potravin. V záplavě demagogických výtek ke schválenému stanovení kvót tuzemských potravin v obchodní síti zapadla informace o podpoře nákupu lokálních produktů v rámci veřejných zakázek. Návrh na toto zvýhodnění místních dodavatelů potravinářských surovin jsme předložili již před dvěma roky. Nešlo přitom jen o legislativní návrhy, ale také o praktickou propagaci například na základních školách, kde řadu let vysvětlujeme výhody odběru surovin od místních dodavatelů.

Stanovení kvót pro prodej tuzemských potravin ve velkých obchodech nepovažujeme za ideální řešení, ale jiné řešení neutěšené situace zatím nikdo nenavrhl. Když budu parafrázovat slavný výrok Karla Havlíčka Borovského: „Bodejť by se vám podpora tuzemských zemědělců z hub do rukou ráčila vrazit.“

Jinými slovy, přáli bychom si, aby ti politici, kteří tak vehementně bojují za zahraniční obchodní řetězce, stejně usilovně bojovali za zájmy českého zemědělství.

Naprostá většina potravin se v naší republice prodává ve velkých obchodních sítích a vývoj v ostatních rozvinutých zemích ukazuje, že jde o trvalý trend. Přitom podmínky prodeje a především nákupu jsou jen minimálně regulovány.

V naší zemi se tito obchodníci chovají jako predátoři a vlivem jejich obchodní politiky došlo k poklesu potravinové bezpečnosti naší republiky u řady základních potravin. Vítám proto jakoukoli snahu o nápravu a regulaci tohoto stavu.

Na novelu týkající se podílu tuzemských potravin se objevilo množství výtek, které podle našeho názoru nemají žádné opodstatnění. Například výtka, že se sníží dostupnost exotického ovoce a zeleniny, je zcela irelevantní, protože na tuto nabídku se novela nevztahuje.

Mylná je i výtka, že čeští zemědělci řadu surovin neumí nebo nemohou vyprodukovat. Jako příklad je uváděno vepřové maso, sezónní zelenina a ovoce. Za poklesem výroby těchto komodit stojí hlavně strategie obchodníků, kteří i v sezóně upřednostňují surovinu přepravovanou na velké vzdálenosti a vysoce dotačně podpořenou.

Záhadou potom je, proč vepřové maso vyprodukované se srovnatelnými, mnohdy nižšími náklady, vykupované za nižší ceny, není konkurenceschopné se zahraničním?

Jak je možné, že naši chovatelé nemohou i za hluboce podnákladové ceny dostat svůj produkt ke spotřebiteli a přitom se na trhu prodává maso ze zemí, jejichž velvyslanci tak intenzivně bojují za zájmy svých zemědělců a potravinářů.

Rozhodně nepovažuji za pravdivý argument, že by měla novela pomoci velkým výrobcům potravin. Ti už jsou v obchodní síti dávno přítomni a cenou zdařile konkurují zahraničním dodavatelům.

Naopak v této novele vidíme příležitost pro regionální výrobce potravin.

V zemích, které jsou domovské pro většinu obchodních řetězců působících na našem trhu, je obvyklé, že místní prodejny mají určitou míru samostatnosti a nakupují potraviny od regionálních dodavatelů.

V našich podmínkách se tomuto přístupu brání, ačkoli nabídky od regionálních dodavatelů mají. Tato novela by mohla přinutit obchodníky k tomu, aby se začali chovat odpovědně k zemi působení a zvýšit právě podíl regionálních potravin. Dle mého názoru by každý obchod měl mít regál s regionálními produkty našich zemědělců a potravinářů, stejně jako je tomu v zahraničí.

Částečně se dá souhlasit se zvýšením cen potravin. Ovšem jen v řeči čísel bez srovnání kvality. Zatím funguje systém, že obchodník objednává surovinu za stanovenou cenu, do které se musí výrobce vejít. Bez ohledu na kvalitu.

Rozhodnutí o volbě sortimentu je tak zcela v rukou obchodníka, zda zvolí nákup méně kvalitních potravin s tlakem na nízkou cenu, nebo zda zvolí nákup kvalitních potravin od místních výrobců.

Dovoz podnákladových a dumpingových produktů se negativně promítá na stavu našeho zemědělství, venkova, krajiny a rozhodně není v zájmu naší společnosti.

Obavy z toho, zda je navrhovaná novela zákona v souladu s evropskou legislativou, jsou zbytečné. MZe totiž jasně deklaruje zájem před účinností zákona projednat toto znění s Evropskou komisí, zda je či není v souladu s evropskou legislativou.

reklama

Poslanci schválili zákaz dvojí kvality potravin. Část výrobků také bude muset pocházet z tuzemska

Za prodej potravin dvojí kvality, tedy zaměnitelných s výrobky v jiných státech EU, ale s jiným složením, bude hrozit pokuta až 50 milionů korun. Dolní komora ale vládní návrh zmírnila tak, že bude muset jít o podstatně odlišné složení nebo vlastnosti. Výjimky budou muset být odůvodněny a spotřebitel o nich bude muset být informován. Novelu nyní dostane k projednání Senát.

Poslanci se vyslovili i pro návrh SPD na povinný podíl prodeje některých základních potravin z Česka v prodejnách nad 400 metrů čtverečních. Od roku 2022 to má být nejméně 55 procent, postupně má poměr růst až na 73 procent v roce 2028.

Podle Hospodářských novin varovalo Česko před kvótami na podíl českých potravin v obchodech osm zemí Evropské unie. Šlo by podle nich o diskriminaci zahraničních výrobků.

Předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek tento návrh už dříve označil za vítězství populismu.

Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) vyzval poslance, aby byli trochu nacionalisty, pokud jde o české potraviny. Jako příklad uvedl, že když si dávají ve sněmovně kávu, přidávají si do ní německé mléko, což podle něj dosvědčuje, že zákon je potřeba. 

Kvóty se mají týkat potravin, které se dají v tuzemsku vyprodukovat. V mnoha případech v nich ale Česko není soběstačné, jde například o květák, brokolici, jahody nebo vepřové maso.

Budete mít zájem:  V Česku jsou syntetické drogy, které už zabíjely. Nejčastěji se kouří

 Zastánci kvót argumentují například tím, že i koronavirová krize ukázala, že je žádoucí, aby Česká republika byla soběstačnější v produkci potravin, které místní zemědělci dokážou vyrobit za stejných či nižších nákladů jako ti zahraniční.

Kvóty na české potraviny dělí zemědělce a potravináře

Změnu podporují Agrární komora ČR a Iniciativa zemědělských a potravinářských podniků. „Výkupní ceny zemědělských výrobců i průmyslových výrobců jsou v Česku dlouhodobě nízké. Problém je v nastavení obchodní přirážky řetězců, které nakupují nekvalitní a dotovanou nadprodukci ze zahraničí a využívají tyto nízké ceny k tlaku na tuzemské dodavatele,“ řekl prezident agrárníků Jan Doležal.

Naopak proti se staví Potravinářská komora ČR, Vinařská unie ČR nebo například České sdružení značkových výrobců. Podle prezidentky potravinářů Dany Večeřové jde o nešťastný způsob, jak zvýšit potravinovou soběstačnost a podíl českých potravin na pultech.

 Současný návrh podle ní poškodí zpracovatele, ale hlavně spotřebitele. „Rozhodně by bylo přínosnější, kdyby se na výrobcích uváděla země původu suroviny.

Pokud by byl výrobek například zpracován z polského mléka na území České republiky, muselo by být jako země původu suroviny uvedeno Polsko, nikoliv obecně Česka, kde došlo jen ke zpracování nebo dokonce jenom přebalení výrobku,“ sdělila.

„Je pravda, že v posledních letech dala spousta zahraničních řetězců českým produktům větší prostor, ale vzhledem k jejich struktuře centrálních skladů a řešení společného nákupu nemohou nikdy nahradit český nezávislý obchod. Ten je mnohem více propojen s lokálními a regionálními producenty,“ reagoval na přijetí zákona předseda Asociace českého tradičního obchodu Pavel Březina.

S novelou se změní také dozor nad restauracemi, který v současnosti zajišťují hygienické stanice. Nově je bude dozorovat potravinářská inspekce. Pozměňovací návrh v Poslanecké sněmovně vznesl Jan Birke (ČSSD), podle kterého mimo jiné umožní, aby krajské hygienické stanice uvolnily desítky pracovníků z dozoru nad restauracemi na řešení epidemiologické situace.

Převod odmítl ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO). Mimo jiné řekl, že krajské hygienické stanice se zabývají posuzováním rizik přímo při přípravě pokrmů. Upozorňoval na to, že epidemie z jídla jsou spojovány s poskytováním stravovacích služeb, a nikoli s výrobou potravin.

Ministr zemědělství Toman označil Blatného slova za zbytečné strašení a nemluvení pravdy. Argumentoval například tím, že zákon na ochranu veřejného zdraví nebude dotčen. Potravinářská inspekce podle něj může také kontrolovat zdravotní způsobilost pracovníků. Pro převod se vyslovil i bývalý ministr zemědělství Petr Bendl (ODS), přesun dozoru podpořil i klub TOP 09.

Odmítl jej však Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče i Lékařský odborový klub. Návrh podle nich může ohrozit zdraví lidí a opomíjí preventivní roli hygieniků.

„Hygienická služba po tomto návrhu bude ve stravovacích provozech řešit ,jen požáry', takže hygienici budou v provozovnách působit až v případě vzniku epidemie či jiného poškození zdraví,“ uvedly tyto organizace ve středu v tiskové zprávě. Před návrhem varovaly i hygienické stanice.

Dolní komorou prošel zahrádkářský zákon

Poslanci se ve středu vyslovili také pro návrh zahrádkářského zákona, který se týká zahrádkářů ve spolcích a upravuje zahrádkářskou činnost jako veřejně prospěšnou a řeší pacht pozemků.

 Zahrádkářskému spolku bude možné propachtovat pozemek pro zahrádkářskou činnost pouze na dobu určitou, a to nejméně na dva roky. Pokud bude propachtovatelem stát nebo obec, bude nejkratší možná doba pachtu deset let.

Předchozí tři pokusy prosadit takovýto zákon nebyly úspěšné.

„Tradice, masovost a prospěšnost vyjadřují podstatu zahrádkářské činnosti,“ uvedl za předkladatele Adam Kalous (ANO). Ohradil se proti tvrzením, že zahrádkáři mohou fungovat i bez zákona. „Zahrádkáři potřebují ochranu a jasnou definici veřejného zájmu,“ míní. Jde podle něho také o symbolické vyjádření jejich podpory.

Zahrádkáři svůj zákon nepotřebují, znělo z části opozice

Zákon má ale i své odpůrce. Například Dominik Feri (TOP 09) ho považuje za naprosto zbytečný a nejlepším důkazem podle něj bude, až se k němu poslanci za několik let vrátí a zhodnotí jeho fungování.

„Tohle je zákon nadbytečný, nepotřebujeme ho,“ prohlásil i bývalý ministr zemědělství Bendl. „Fakt si myslíte, že musíme každou lidskou činnost regulovat zákonem?“ ptal se Ivan Adamec (ODS).

„Vlamujeme se do něčeho, co běží samo,“ dodal.

Zahrádkářskou činností se bude obecně rozumět veřejně prospěšná činnost zaměřená na pěstování ovoce, zeleniny, květin, užitkových nebo okrasných rostlin, jejich další zpracování nebo úpravu.

Na návrh zemědělského výboru poslanci z návrhu vypustili slova, že má jít o činnost především pro vlastní potřebu a potřebu svých domácnosti.

Poslanci tak vyhověli námitce vlády, která poukazovala na to, že jen těžko může být za veřejně prospěšnou považována činnost, která primárně slouží k uspokojování vlastních potřeb, a nikoli širších potřeb veřejnosti.

Zahrádkářská činnost má také podle schválené verze zákona výchovný a estetický aspekt pro utváření vztahu k přírodě mladé generace. Podílí se také na ochraně přírody, životního prostředí a pestrosti krajinného rázu.

Před schvalováním je ve sněmovně rovněž učitelská novela, podle níž by mohli učit i odborníci bez pedagogického vzdělání.

Výkupem elektřiny z Dukovan se poslanci budou zabývat až v únoru

Dolní komora už odložila na únor schvalování takzvaného nízkouhlíkového zákona, který se týká výkupu elektřiny z plánovaného bloku Jaderné elektrárny Dukovany. Odklad při hlasování o změnách programu schůze prosadil předseda poslanců opoziční ODS Zbyněk Stanjura.

Poukazoval na to, že za týden by se mělo kvůli dostavbě Dukovan uskutečnit jednání premiéra Andreje Babiše (ANO) s předsedy ostatních sněmovních stran. Schvalování zákona by se proto mělo uskutečnit podle Stanjury až po tomto jednání, na kterém by se podle něho měla hledat shoda ohledně výběrového řízení.

Sněmovna je opět kompletní

V úvodu jednacího dne složil slib nový poslanec Jan Jakob (TOP 09), který v dolní komoře nahradil někdejšího předsedu poslanců TOP 09 a bývalého ministra financí Miroslava Kalouska. Jakob stojí v čele Roztok u Prahy. Od loňského podzimu je také středočeským krajským radním pro kulturu a již oznámil, že na tuto funkci v únoru rezignuje.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector