Placenta je orgán, který k porodu neodmyslitelně patří, i když se o něm příliš nemluví. Přitom je pro miminko i budoucí maminku nesmírně důležitý. O jeho funkci vypovídají i další používaná pojmenování jako plodové lůžko nebo plodový koláč. Je tím, co maminku a dítě spojuje, a děťátku zabezpečí vše potřebné pro správný vývoj.
Obsah:
Placenta má okrouhlý tvar a skutečně vypadá jako koláč. Přiléhá těsně ke stěně dělohy. Prochází jí celá síť cév, které dítěti přivádějí kyslík a živiny, chrání dítě před proniknutím škodlivých látek a mikroorganizmů a odvádí odpadní látky. Vývoj placenty začíná od samého počátku otěhotnění. Její vývoj končí kolem 5. měsíce těhotenství. Okrouhlá placenta váží kolem půl kilogramu, je široká cca 3 cm a její průměr nepřesahuje 20 cm.
Normálně je umístěna placenta na zadní stěně, placenta na přední stěně nebývá běžným jevem. Při vzniku placenty mají důležitou úlohu také obaly plodu a děložní sliznice. Orgán se dělí na dvě vzájemně propojené části, plodovou a mateřskou.
K plodu je placenta připojena pomocí pupeční šňůry. Ovlivňuje i to, jak roste děloha v těhotenství a je odpovědná i za velikost plodu v těhotenství.
Různé funkce placenty
Placenta neslouží pouze k výživě vyvíjejícího se plodu. Je důležitá i pro tvorbu hormonů v těhotenství a zajištění imunity děťátka. Hlavními úkoly jsou:
- zajištění dostatečného množství živin, elektrolytů
- výměna plynů a metabolitů
- přenos protilátek od matky, dítě si vlastní protilátky začíná vytvářet až o porodu
- produkce důležitých hormonů
Hormony v těhotenství mají nezastupitelnou úlohu. K těm nejdůležitějším, které placenta vytváří, patří estrogeny, odpovědné za dostatečný růst dělohy a mléčných žláz, progesteron, snižující napětí v děloze a podporující růst mléčných žláz, laktogen, podílející se na růst plodu, mléčných žláz a podněcující tvorbu mateřského mléka.
Kde je placenta uložena
Nejčastějším místem, kde bývá uložena placenta, je horní část zadní stěny dělohy. Správné umístění placenty se zjišťuje a následně kontroluje při vyšetření ultrazvukem. Někdy bývá i placenta na přední straně.
Přibližně u půl procenta žen se však v době termínu porodu vyskytuje nízko položená placenta. Placenta dole se označuje jako placenta praevia.
V takovém případě se nachází placenta v cestě, kterou prochází hlavička dítěte, a hrozí tak předporodní i poporodní silné krvácení, které může ženu ohrozit na životě.
Správně místěná placenta pouze přiléhá k děložní sliznici a neprorůstá do svaloviny.
Co ovlivňuje vývoj a funkce placenty
Na vývoj a funkčnost placenty v průběhu těhotenství mají vliv různé faktory. Pouze některé z nich lze ovlivňovat a měnit.
Příčinou problémů s placentou může být například
- vyšší věk budoucí maminky, ženy nad 40 let mívají potíže s placentou častěji
- zvýšený krevní tlak
- vícečetné těhotenství
- předčasně odtékající plodová voda
- onemocnění krve, ovlivňující srážlivost
- zranění břišních orgánů
- komplikace s placentou u předcházejících těhotenství
- používání návykových látek
- Všechny tyto faktory se mohou stát příčinou komplikací placenty.
Jaké jsou nejčastější komplikace placenty
Velmi vážným patologickým stavem je předčasné odloučení či odtržení placenty.
K tomu může docházet buď kvůli umístění placenty v porodních cestách, což se označuje jako vcestná placenta, nebo i při normálním umístění placenty.
Abrupce placenty ohrožuje matku i dítě na životě. Může se projevit poševním krvácením, bolestí a tvrdnutím dělohy a břicha a také napětím v děložní stěně.
Vcestna placenta, placenta previa je vlastně nízko uložená placenta. Ta se nachází v nejnižší části dělohy a kryje část otvoru do pochvy.
Nízko položená placenta v těhotenství může překrývat i všechny otvory vedoucí do pochvy. Ohrožuje tak děťátko snížením zásobování kyslíkem a hrozí také krvácení. Plod roste pomaleji a může zaostávat ve vývoji.
Většinou je nutný klidový režim a plánovaný porod císařským řezem.
Placenta adherens – přirostlá placenta, zadržení placenty je stav, ke kterému dochází, zůstane-li placenta nebo její část po porodu uvnitř dělohy. Příčinou mohou být stahy děložních svalů, jejich nesprávný vývoj, myomy a podobně.
Jsou-li části placenty s velkým množstvím cév vrostlé hluboko do děložního svalstva, dochází k velmi silnému krvácení. Tyto stavy se odborně označují jako placenta accreta, increta nebo percreta.
Je-li placenta normálně umístěná a přesto dojde k odlučování, může být příčinou například nehoda nebo nevhodné léky a podobně. Někdy nelze příčinu zjistit. Dojde k poškození cév a krvácení začíná nejdříve mezi placentou a stěnou dělohy. Tím pak pod tlakem odlučování postupuje.
O krev nepřichází jen matka, ale zasažen je i krevní oběh plodu. Plodu hrozí šok a udušení, matce ucpání cév a vykrvácení. Většinou je odloučení placenty důvodem pro ukončení těhotenství nebo vyvolání předčasného porodu.
V mizivém procentu případů se odlučování zastaví samo a těhotenství pokračuje.
- Předčasné odlučování placenty nemusí vždy odhalit ultrazvuk, při krvácení je nutné také vyšetření krve a sledování plodu speciálními přístroji.
- K hlavním příznakům potíží s placentou patří vaginální krvácení, kontrakce dělohy v rychlém sledu, bolest a tvrdnutí břicha a bolesti zad.
Porod placenty
Při vaginálním porodu dojde k vyloučení placenty do půl hodiny po narození dítěte. Po příchodu miminka na svět nadále trvají kontrakce, maminka stále slabě krvácí. Placenta se odloučí od dělohy a projde pochvou v tzv. třetí době porodní.
Porod placenty není bolestivý. Podpořit vyloučení placenty lze například masáží břicha. Lékař pak placentu zkontroluje a ujistí se, že vyšla celá a žádná její část v děloze matky nezůstala, jinak by mohlo dojít k dalšímu krvácení a rozvoji infekce.
Co se děje s placentou po porodu?
Porodem funkce placenty končí a placenta po porodu bývá likvidována jako biologický odpad.
Existují však názory, že by dítě nemělo být odloučeno od placenty hned po porodu, protože nedoběhnou energetické změny a předčasné přerušení může být příčinou určitých psychických problémů.
Nabízí se i varianta lotosového porodu, při kterém dítě zůstane ve spojení s placentou a k odpojení dojde až po několika dnech. Některé kultury považují placentu za velmi důležitý orgán, který si zaslouží úctu i po porodu.
Při dodržení tradičního rituálu placentu zakopou a na tom místě pak vysadí strom.
V minulosti byla placenta používána jako zdroj buněk, využívaných pro regeneraci, například v kosmetice byly nabízeny placentové ampule. S těmi se můžete setkat i dnes, ale jedná se o výrobky z placenty zvířat.
Doporučováno je také pojídání placenty ve formě tinktury nebo kapslí. Má se tak urychlit vyrovnání hormonů, tvorba mléka a zotavení po porodu. Popisovány jsou i blahodárné účinky v případě, že byla použita placenta na vlasy, samozřejmě ve vhodné formě.
Pokud se však rozhodnete, že byste si placentu chtěli ponechat a naložit s ní podle svého, může být situace složitější. Zákon o pohřebnictví nařizuje placentu zpracovat biologicky, takže porodnice může vydání odmítnout.
Přečtěte si i další články
- Porod – vše co potřebujete vědět
- Masáž hráze
- Co nezapomenout do porodnice
Vše o plodové vodě | MÁMA A JÁ
Všichni jsme v ní trávili první měsíce své existence. Co o ní ale ve skutečnosti víme? Většina z nás jen to nejzákladnější. Nejvyšší čas seznámit se s „vodou života“ podrobně…
Plodová voda je čirá (v termínu porodu někdy mírně mléčně zkalená) tekutina, která je tvořena z 99 % vodou, obsahuje 0,3 % glukózy, stejné množství bílkoviny, 0,7 % močoviny, dále kreatinin a minerální látky. Jsou v ní kožní buňky odloupané z povrchu plodu, mázek a chloupky lanuga.
V raném těhotenství ji produkuje výhradně jeden z plodových obalů (odborně amnion), od 12. týdne těhotenství do ní přechází i moč plodu. Pravděpodobně se tvoří i prosakováním z pupečníku.
Do krevního oběhu plodu a placenty je vstřebávána jednak přímo amniem (v raném těhotenství snad i povrchem embrya a plodu), jednak nepřímo přes plod, který od 5. měsíce prokazatelně plodovou vodu polyká.
Koncem těhotenství se tímto nepřímým způsobem vstřebává asi 40 % plodové vody. Obměna plodové vody je velmi rychlá – koncem gravidity se jí za 1 hodinu vymění 50 %.
V termínu porodu je plodové vody 600 až 700 ml, při přenášení těhotenství jí ubývá
Relativně ubývá plodové vody od 4. měsíce gestace, kdy jí bylo v poměru k objemu plodu nejvíce, takže plod měl v plodovém vejci daleko volnější prostor k pohybům než později, kdy plodové vody relativně ubylo. Toto období je označováno jako fyziologické hydramnion (hydramnion je označení pro zmnožení plodové vody).
umožňuje jeho nerušený vývoj tím, že působí na jeho povrch stejnoměrným tlakem, rovnoměrně rozepíná plodové vejce i děložní svalovinu, chrání placentu před útlakem, a zabezpečuje tak nerušenou placentární cirkulaci.
Tekuté prostředí umožňuje pohyblivost plodu, chrání jej před zevními traumaty a také před výhřezem pupečníku, který by znamenal vážné ohrožení dítěte. Předpokládá se též významná úloha pro látkovou výměnu plodu.
Zprostředkuje regulaci jeho vodního hospodářství i přísun minerálních látek.
Za porodu zajišťuje plodová voda účelné soustředění děložní činnosti a na začátku první porodní doby působí ve vaku jako šetrné otvírání (odborně dilatace) dolního děložního segmentu, děložního hrdla a porodnické branky. Odtékající plodová voda zvlhčuje porodní cesty.
Plodovou vodu pro chemická a genetická vyšetření (kultivaci v ní obsažených buněk odloupaných z povrchu fetálního těla) lze získat nasátím po nabodnutí dutiny plodového vejce přes břišní a děložní stěnu, tzv. amniocentézou pod kontrolou ultrazvuku.
Nepravidelnosti plodové vody
Nepravidelnosti plodové vody se projeví dvěma způsoby: buď je plodové vody více až nadměrně více, nebo je jí méně.
Zmnožená plodová voda (hydramnion, polyhydramnion)
větší množství amniové tekutiny do 2 l je označováno jako zmnožení, nad 2 l jako hydramnion nebo polyhydramnion. Středně velké hydramnion (3 až 4 l) je pozorováno u 1 % porodů. Příčina zmnožení plodové vody není vždy zcela jasná. Buď je zvýšená její tvorba, nebo je porucha v jejím vstřebávání.
Hydramnion se jeví na první pohled zvětšeným kulovitým břichem těhotné. Také děloha je kulovitá a lze na ní vyvolat fenomén fluktuace: jestliže se položí jedna ruka dlaní na podbřišek a pak se špičkami prstů druhé ruky na opačné straně na břišní stěnu klepne, zaznamená dlaň náraz tekutiny. Plod je velmi pohyblivý, plodové ozvy jsou špatně slyšitelné.
Při hydramniu se musí v první řadě pomýšlet na možnost vrozených vad (odborně malformace) plodu, proto je nezbytné ultrazvukové vyšetření. U normálně vyvinutých plodů bývá někdy pozorováno atypické držení plodu, často zaujímajícího pozici plovoucí žáby.
Těhotná si stěžuje na obtížnou pohyblivost, na bolesti v břiše, únavu, dušnost, otoky dolních končetin. Kůže na břiše je napjatá a lesklá. Pohyby plodu těhotná ani nevnímá.
Obraz hydramnia se může vyvinout vzácně již v druhém trimestru těhotenství, obvykle u jednovaječných dvojčat, když se vytvořila překážka v placentárním oběhu, nebo při zrůdných plodech. Břicho se zvětší v několika dnech, nemocná si stěžuje na dušnost.
Projeví se známky srdeční dekompenzace. To je obraz tzv. akutního hydramnia. Jedinou léčebnou možností je protržení vaku blan (hrdlo bývá pootevřené) a pomalý odtok plodové vody k vyvolání předčasného porodu.
Jinak by těhotná byla ohrožena dechovou a srdeční dekompenzací.
Hydramnion se ale obvykle vyvíjí pomalu, spíše v posledních týdnech těhotenství. Pak nepůsobí tak velké obtíže jako akutní forma, těhotná se na zvětšený objem dělohy adaptuje. Těhotenství však často končí předčasným odtokem plodové vody.
Plodová voda umožňuje plodu nerušený vývoj tím, že působí na jeho povrch stejnoměrným tlakem
Snížené množství plodové vody (oligohydramnion)
je stav, kdy v plodovém vejci je méně než 500 ml amniové tekutiny.
Bývá u těhotných s nedokonale vyvinutou dělohou, v případě amniových srůstů a při některých vývojových vadách plodu, kdy se amniové tekutiny tvoří málo.
Vývoj plodu se dokončuje v omezeném prostoru a plod je nucen zaujímat nepřirozenou pozici. Proto jsou časté poruchy držení plodu, vrozené luxace kyčelních kloubů, vrozené vady páteře a končetin.
Projeví se obvykle až na konci těhotenství tím, že děloha je menší, její stěny jako by obepínaly plod, který je zpravidla dobře hmatný. Vnímání pohybů je bolestivé. Za porodu jsou děložní stahy bolestivě vnímány. Vak blan je nutno protrhnout, bývá pevný, sám by nepukl.
Předčasný odtok plodové vody, tj. před začátkem porodu, je asi u 10 % rodiček. Obvykle brzy nato začnou děložní stahy (v 80 % do 24 hodin).
Čím je těhotenství mladší, tím delší bývá interval mezi odtokem plodové vody a nástupem děložních stahů, až i několik týdnů.Příčina předčasného odtoku plodové vody je jasná jen při insuficienci děložního hrdla a traumatu.
Je možné připustit vliv těžké tělesné práce a otřesů. Také zánět blan v dolním pólu plodového vejce může vyvolat předčasné puknutí blan.
Při předčasném odtoku plodové vody může vyhřeznout klička pupečníku, vzniká nebezpečí infekce amniové dutiny.
Předčasný odtok plodové vody je jednou z nejčastějších příčin předčasných porodů a odhaduje se, že je zodpovědný za třetinu perinatálních úmrtí nezralých novorozenců.
Průkaz, že odtékající tekutinou je plodová voda, je možný testy, které prokáží její alkalickou reakci, a vyšetřením v zrcadlech.
Po odtoku plodové vody je nezbytná okamžitá hospitalizace a uložení těhotné v klidu na lůžku. Léčebný postup se řídí pokročilostí těhotenství. U těhotenství staršího než 36 týdnů se vyčkává 24 hodin a pak se obvykle vyvolají děložní stahy medikamentózně.
U mladších těhotenství, vždy se jedná o závažné těhotenské riziko, je snaha prodloužit délku těhotenství a dát možnost plodu „dozrát“. Každý podobný případ se řeší přísně individuálně.
K prevenci infekce jsou podávána antibiotika, k tlumení děložní činnosti léky, které se nazývají odborně tokolytika.
Infekce plodu při předčasném odtoku plodové vody se projeví horečkou, vzestupem počtu bílých krvinek, vysokou hladinou C-reaktivního proteinu, páchnoucím výtokem z dělohy, citlivostí dělohy při pohmatu. Zvýšení hladiny C-reaktivního proteinu (marker zánětu) ostatním projevům infekce obvykle předchází.
Vak blan a jeho puknutí nebo protrhnutí
Plodová voda a plod jsou zevně ohraničeny plodovými obaly. Plodové obaly jsou dvě tenké průsvitné blány. Vnitřní blána se nazývá odborně amnion a zevní chorion.
V posledních týdnech těhotenství se vlivem ojedinělých děložních stahů (poslíčků) rozepne dolní část dělohy a začínají se zde plodové obaly vyklenovat. Mechanická úloha vaku blan na rozšiřování a zánik děložního hrdla a později branky však není rozhodující. Hrdlo a branka se rozvinují i bez vaku blan, např. po předčasném odtoku plodové vody.
Vak blan před porodem dítěte praskne, nebo je protržen porodníkem nebo porodní asistentkou. Vzácně se stane, že vak je pevný a nepukne, vyklenuje se dokonce před poševní vchod. Tento průběh není pro dítě zcela bezpečný. Hrozí, že se tahem blan předčasně odloučí placenta.
Vak blan může samovolně puknout různě dlouhou dobu před začátkem porodu. Pak hovoříme o již zmíněném předčasném odtoku plodové vody. Obvykle však pukne v průběhu I. doby porodní.
Podle dnešních názorů není vak blan nezbytný až do úplného otevření děložní branky, kdy pukne obvykle samovolně.
Jeho protrhnutím (odborně amniotomií nebo dirupcí) ve vhodném okamžiku (kdy je průměr děložní branky u prvorodičky cca 5–6 cm, u vícerodičky cca 3–4 cm) a při dobré děložní činnosti se porod mírně uspíší. Vak se může protrhnout i dříve, ale to jen ve zvláště odůvodněných případech.
Časné protrhnutí vaku blan může paradoxně porod prodloužit a plod je pak déle vystaven infekčnímu prostředí, před kterým ho plodové obaly celé těhotenství chránily.
Protrhnutí vaku blan provádí porodník nebo zkušená porodní asistentka, a to jemným háčkem při děložním stahu, kdy se háček do pochvy zavádí podél vyšetřujících prstů. Protrhnutí vaku blan háčkem je zcela nebolestivé pro matku i pro dítě. Maminka musí být vždy o protrhnutí vaku blan včas informována i s ohledem na to, že výkon není nebezpečný.
Kontrola plodové vody
Správné načasování protrhnutí vaku blan je důležité i pro kontrolu plodové vody, která má být čirá. Je-li zabarvena nebo zkalena, může to znamenat ohrožení zdraví plodu. Zkalená plodová voda je vždy signálem pro převedení rodící ženy na vyšší úroveň sledování.
Dítě bývá okamžitě a zpravidla kontinuálně do konce porodu kontrolováno monitorovacím systémem. V případě zkalené plodové vody nastává častěji operační ukončení. Např. zabarvení plodové vody do zelena způsobuje stolice dítěte, odborně se stolice plodu nazývá smolka.
Stolice plodu se dostává do plodové vody, když bylo dítě vystaveno často pouze na přechodnou dobu nedostatečnému přívodu okysličené krve z placenty.
Plodové lůžko – placenta
Plodové lůžko – placenta je orgán, vznikající v gravidní děloze částečně z mateřské části a částečně z buněk plodu. Plod spojuje s placentou pupečník. Placenta má tvar okrouhlé desky.
Funkce placenty
- zásobník a filtr krve (výměna krevních plynů)
- zdroj živin – z těla matky do těla plodu
- látková výměna mezi tělem matky a tělem dítěte
- ochranná bariéra mezi organismem matky a organismem plodu (zachytí bakterie a viry, jenž by mohly ohrozit plod)
- produkce hormonů pro bezproblémový průběh těhotenství
- stěnami placenty se uskutečňuje výdej oxidu uhličitého a odpadních látek z těla plodu do těla matky
Uložení placenty
Placenta je uložená v horní nebo dolní části dělohy. Pokud se vytvoří v dolní části dělohy – tzv. vcestné lůžko (placenta praevia) částečně blokuje děložní hrdlo. Placenta v dolní části dělohy způsobuje komplikace, které mohou vyústit do rozhodnutí vést porod císařským řezem.
Placenta v období gravidity a porodu
Plodová krev přitéká do placenty dvěma pupečníkovými tepnami. Ve chvíli, kdy dojde k okysličení, přitéká krev do plodu zpět pupečníkovou žílou. Po porodu miminka dojde k radikálním změnám krevního oběhu. Plicní a tělní oběh se odděluje.
V období těhotenství by se měla nastávající matka zříci alkoholu, drog a kouření, protože placenta netvoří tak dokonalou bariéru, aby se veškeré škodliviny z těla matky do těla plodu nedostaly. Užívání léků je v období gravidity vhodné nejprve konzultovat s lékařem (možné škodlivé účinky).
Po porodu dítěte se placenta odloučí obvykle do 30 – 40 minut. Spolu s placentou z těla odchází i plodové obaly a zbytek pupečníku. Pokud neodejde přirozeně z těla ven, odstraní ji lékař chirurgicky v celkové anestezii. Celistvost placenty je porodníkem následně kontrolována.
Choriová biopsie
Choriová biopsie (CVS) – odběr malého vzorku choriových klků (jsou součásti placenty) v období gravidity (nejčastěji mezi 10. – 13. týdnem těhotenství). Tento typ vyšetření doporučuje lékař a bývá součástí vyšetření při podezření na genetickou vadu. Při odběru je žena monitorována ultrazvukem, aby se upřesnila aktuální poloha plodu a placenty v těle matky.
Samotný odběr provádí lékař tenkou jehlou přes kůži břišní stěny a přes stěnu děložní. Malý vzorek je následně odeslán na laboratorní vyšetření. Choriová biopsie je nepříjemné, trochu bolestivé vyšetření. Trvá okolo 20 minut. Po vyšetření by se měla gravidní žena více šetřit. Riziko CVS spočívá v možném potratu (1 -2 ženy ze sta).
Výsledky vyšetření se těhotná dozví obvykle během několika dnů.
Placenta v ohrožení
Jedná se o komplikace v těhotenství. Ať již zmíněné vcestné lůžko nebo jiné obtíže.
- Předčasné odloučení placenty – Nejčastěji ve třetím trimestru, ale může k němu dojít kdykoliv během těhotenství (starší rodička, úraz, onemocnění). Pokud není plod v ohrožení života, bývá těhotenství pod dohledem udržováno, aby mohl plod dozrát.
- Rakovina placenty – Vzniká z embryonální tkáně, tzv. trofoblastu. Trofoblastická invaze obvykle samovolně zmizí do 30 dnů po porodu. Může se však zvrhnout v choriokarcinom. Jedná se o velmi ojedinělé onemocnění. V současné době je prognóza onemocnění choriokarcinomem velmi příznivá. Léčba – obvykle chemoterapií bez chirurgického zásahu a bez ozařování. Ženě zůstává zachována reprodukční schopnost.
- Degenerativní změny placenty – Nutné sledovat lékařem. Mohou a nemusí způsobovat vážné komplikace.
- Insuficience placenty – Porucha sekrečních funkcí a výměny plynů a živin mezi těhotnou a vyvíjejícím se plodem. Porucha (zastavení) růstu placenty.
Odběr pupečníkové krve kombinovanou technikou
Tento typ odběru se provádí již i v některých porodnicích v ČR. Jedná se o techniku odběru z pupečníkové šňůry i z povrchových žil placenty. Možné pozdější využití kmenových buněk pro dítě nebo jeho sourozence. Je nutné, aby s odběrem souhlasil rodič dítěte.
Placenta – biologický odpad
Ve většině případů je placenta zlikvidovaná v porodnici jako biologický odpad. Některé národnosti a kultury považují plodové lůžko za posvátný orgán a pohřbívají placentu rituálním způsobem. I v naší republice se někteří rodiče s plodovým lůžkem dítěte loučí tak, že orgán pohřbívají např. pod oblíbený strom. Placenta se využívá také např. v homeopatii.
Placenta
Placenta (plodové lůžko) je důležitá součást reprodukčního systému. Vzniká diferenciací z fetálního základu plodových obalů, především z choria. Spolu s plodovou vodou zajišťuje správný vývoj a růst plodu[1].
Anatomie placenty[upravit | editovat zdroj]
Zralá placenta je cévnatý orgán diskoidního tvaru o průměru 15–20 cm a tloušťce 2–3 cm[1]. Její hmotnost je cca 500 g (17 % hmotnosti plodu)[1]; z toho 50 % je tvořeno mateřskou krví a 15 % fetální krví[1].
S plodem je spojená pupečníkem (umbilicus) o průměru 1–2,5 cm a průměrné délce 50 cm (30–100 cm)[1]. Cévy obsažené uvnitř pupečníku (jedna vena umbilicalis, dvě arteriae umbilicales) mají spirálovitý průběh a jsou obklopené Whartonovým rosolem.
Schéma placentární krevní cirkulace
Vývoj placenty[upravit | editovat zdroj]
Nejprve dojde ke zbytňování choria na straně přivrácené ke stěně dělohy a vzniku tzv. choriové plotny. Na plodové straně atrofuje a vytváří se amniový kryt přecházející v pupečník.
Cirkulace krve v placentě[upravit | editovat zdroj]
Mateřská krev je v přímém kontaktu s klkovitým povrchem placenty („hemochoriální typ placenty“) – mateřská krev omývá choriové klky, ve kterých koluje fetální krev. V choriových klcích poté dochází k výměně plynů, živin a produktů metabolismu.
Krev bohatá na živiny a kyslík je z placenty do plodu přiváděna jednou umbilikální vénou. Játra, do kterých je krev směřována, by ale všechny živiny strávila, což je důvod, proč jsou částečně obcházena pomocí bypassu ductus venosus (venosus, protože spojuje 2 vény – vena umbilicalis a vena cava inferior). Tím se část krve dostane do vena cava inferior.
Až do jater jde čistá okysličená krev, dále se smísí s venózní krví plodu. Proto se u plodu nepopisuje okysličená a odkysličená krev, okysličená je jen ve vena umbilicalis a ductus venosus. Dále je krev všude smíšená, včetně krve v arteriae umbilicales.
Po narození ductus venosus zaniká a stává se z něj ligamentum venosum, které je důležitým mezníkem mezi levým a pravým lalokem jater.
Podrobnější informace naleznete na stránce Krevní oběh plodu. Plodová plocha placenty s marginálním úponem pupečníku (nahoře), mateřská plocha placenty (dole).
Funkce placenty[upravit | editovat zdroj]
Placentární trofoblast a cévní endotel mají vlastnosti semipermeabilní membrány s aktivní transportní funkcí. Propustnost pro některé látky se v průběhu těhotenství mění (např. k přestupu železa, vápníku a IgG dochází až ve 3. trimestru gravidity)[1].
Mezi základní funkce placenty patří
Insuficience placenty[upravit | editovat zdroj]
- Plod je ohrožen nedostatkem kyslíku a energetických zdrojů.
- Chronická insuficience placenty – trvá podstatnou část gravidity, je důsledkem onemocnění matky nebo samotné placenty.
- Příčiny: gestóza, hypertenze matky, degenerativní změny na placentě[1].
- Akutní insuficience placenty – je výsledkem komplikací před porodem nebo během porodu.
- Může způsobit asfyxii plodu.
Endokrinní funkce placenty[upravit | editovat zdroj]
Placenta je zdrojem hormonů udržujících a podporujících těhotenství. Patří mezi ně zejména
- hCG potlačuje produkci dalších folikulů ve vaječnících a zároveň stimuluje růst žlutého tělíska, které produkuje estrogeny a progesteron. V kůře nadledvin u plodu stimuluje produkci DHEA, DHEA-S. Průkaz hCG v krvi nebo moči značí těhotenství.
- Progesteron udržuje u ženy těhotenství a stimuluje růst prsou. Je výchozím substrátem kortizolu, který vzniká ve fetálních nadledvinách. U mužského plodu je ve varlatech přeměňován na testosteron. Produkce progesteronu probíhá nejprve ve žlutém tělísku, následně se přesouvá do placenty. Tento proces se nazývá luteo-placentární zkrat a je ukončen 8. týden těhotenství.
- Estrogeny se tvoří v závislosti na produkci dehydroepiandrosteronu (DHEA) v nadledvinách plodu. DHEA zde vzniká z progesteronu, který je transportován krví z placenty. V dalším kroku se DHEA vrací zpět do placenty, kde je přeměňován na estrogeny. Účinky jsou zejména na růst prsou, a to jak přímo, tak nepřímo, zvyšováním hladiny prolaktinu. Dále stimulují průtok krve placentou a tvorbu prostaglandinů. Ovlivňují pozitivně počet receptorů pro oxytocin v buňkách děložní svaloviny. Ke konci těhotenství hladina prudce stoupá a působí antagonisticky na progesteron.
- Choriový somatomamotropin (hCS) je označován také jako placentární laktogen (HPL) a působí na metabolismus živin. Stimuluje anabolismus bílkovin a katabolismus lipidů (lipolýzu). U ženy stimuluje růst a vývoj prsní žlázy. U plodu zvyšuje dostupnost glukózy.
- Kortikoliberin (CRH) se uplatňuje zejména při regulaci délky těhotenství a následného porodu. U předčasných porodů stoupá hladina CRH rychleji než u porodu v termínu. Kortikoliberin působí u plodu na sekreci ACTH v hypofýze a ovlivňuje také produkci DHEA, DHEA-S v nadledvinách.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Placenta (histologie)
- Plodove obaly a placenta
- Patologické uložení placenty
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 3. vydání. Praha : Grada, 2004. 435 s. ISBN 80-247-0630-X.
- KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h ZOBAN, P, M ČERNÝ a H DROBNÁ, et al. Neonatologický edukační program, modul I. 1. vydání. Třinec : T-PRINT s. r. o., 1996. 164 s. 1; sv. 1. s. 3-6.
Placenta a její funkce
Malé krevní dutiny oddělující bohatě rozvětvené klky, které se do nich noří, obsahují přibližně 150 cm3 krve. Ta se vymění třikrát až čtyřikrát za minutu.
Placenta se postupně zahušťuje tak, jak pokračuje množení klků. Není to tedy na úkor mateřské tkáně. Její povrch se zvětšuje v návaznosti na to, jak roste plod.
Během celého průběhu těhotenství pokrývá přibližně 25 až 30 % vnitřního povrchu dělohy.
Úloha placenty
Placenta, která vzniká na přechodnou dobu, je nezbytná pro udržení těhotenství a vývoj dítěte a slouží zároveň jako plíce, ledvina, střevo a játra. Zajišťuje několik funkcí.
Funkce dýchací
Kyslík z krve matky přechází přes stěny klků a okysličuje krev plodu. Okysličená krev vyživuje játra, srdce, mozek a všechny ostatní orgány, které ještě nejsou funkční. Kysličník uhličitý je od dítěte předáván matce.
- Funkce vyživovací
- Přes placentu se prostřednictvím krevního oběhu dostávají všechny základní živiny, které jsou obsaženy v matčině potravě a uvolňují se z ní.
- Funkce žlázy s vnitřním vylučováním
Placenta je považována za žlázu v pravém slova smyslu. Vylučuje vlastní hormony, které jsou nezbytné pro hladký průběh těhotenství a pro správný vývoj dítěte. Od čtvrtého měsíce tyto hormony převezmou práci vaječníků. Jejich množství poskytuje informace o životaschopnosti těhotenství.
Funkce ochranná
Placenta brání pronikání mnoha bakterií k plodu, nebo je propouští až velmi pozdě, v konečné fázi těhotenství, kdy je už stěna klků extrémně tenká, aby se tak ještě zvětšila výměna mezi krví matky a krví plodu.
Naopak viry jí prochází velmi snadno. Naštěstí placentou k dítěti pronikají i matčiny protilátky a činí ho imunním vůči většině nakažlivých nemocí. A to dokonce i šest měsíců po narození, po dobu, kdy se imunitní systém dítěte tvoří.
Výměna mezi matkou a dítětem
Mezi oběhovým systémem plodu a matky nikdy nedochází k přímé výměně – jejich krev se nikdy nemísí. Výměna mezí krví matky a krví dítěte se odehrává výhradně přes velmi tenké stěny klků.
Pronikání živin placentou
Pronikání vody, minerálních solí, cukrů, aminokyselin, které tvoří bílkovin y, je rychlé. Některé látky se ukládají a tvoří zásoby, například železo a vápník, zatímco jiné jsou přeměňovány prostřednictvím značné metabolické činnosti.
Procento krevního cukru v krvi plodu reguluje placenta až do chvíle, kdy na samém konci těhotenství dokážou tuto funkci zajistit játra dítěte. Placenta zajišťuje i přenos vitamin ů, především vitaminů skupiny B, stejně jako vitaminů D a E.
Vitamin A se ukládá v játrech dítěte, zatímco vitamin C se hromadí v placentě, která ho postupně uvolňuje, a to až do 8. měsíce. Pak se začne ukládat přímo v nadledvinkách a játrech dítěte.
Naneštěstí placenta propouští od matky k dítěti také alkohol, tabák, léky a drogy. Na to nesmíme zapomínat.
Zdroj: Praktický průvodce těhotné ženy (Portál)
Placenta – to nejdůležitější mezi matkou a plodem
Ne nadarmo se říká, že placenta je nejdůležitějším společným orgánem matky a vyvíjejícího se plodu. Co to vlastně je? Jaká je její funkce? A jaké může přinést potíže?
Ne nadarmo se říká, že placenta je nejdůležitějším společným orgánem matky a vyvíjejícího se plodu. Placenta zajišťuje dítěti dostatečný přísun kyslíku a živin a dokáže také zabránit vstupu škodlivin do jeho krve. Slouží i jako zdroj hormonů nezbytných pro udržení těhotenství. Pojďme si o tomto zázračném orgánu povědět něco víc.
Co je to placenta?
Placenta je složitý propletenec krevních cév ve tvaru kruhovitého nebo oválného disku, který je upnut na zadní stěnu děložní dutiny. Zhruba u 0,5 % těhotných žen se v termínu porodu nachází v dolní části, pak hovoříme o tzv. vcestném lůžku překrývajícím vnitřní branku. Nejčastěji tato situace nastává u dvojčat, vícerodiček, starších žen a po předchozím císařském řezu.
Placenta tvoří jediné spojení mezi plodovou dutinou a tělem matky. Skládá se ze dvou částí – mateřské a plodové. Funkce obou částí jsou propojeny.
V prvních měsících těhotenství její váha převyšuje váhu plodu, zhruba ve čtvrtém měsíci se hmotnosti vyrovnají a od té chvíle až do porodu se placenta v růstu opožďuje. Během celého těhotenství zabírá 20 až 30 procent dělohy.
Po porodu mívá průměr 15 až 20 centimetrů, výška uprostřed bývá 2 až 3 cm a její váha je 500 až 600 gramů, tedy šestina hmotnosti plodu. Z těla obvykle odchází 5 až 15 minut po vypuzení plodu.
Jaké jsou funkce placenty?
Placenta má funkci především ochrannou a vyživující. Plodu zajišťuje dostatečný přísun kyslíku a živin. Dodává mu cukry, aminokyseliny, vitaminy, minerály a stopové prvky.
Má také schopnost zčásti zabránit vstupu mikroorganismů a škodlivin do krevního oběhu plodu.
Přesto je třeba snažit se žít co nejzdravěji, neboť mnoho škodlivin (cigaretový kouř, škodliviny ze znečištěného ovzduší, léky) se často dostane až k plodu, jemuž mohou uškodit.
Jak bylo v úvodu řečeno, placenta také slouží jako zdroj hormonů nezbytných pro udržení těhotenství (gestageny, hCG, HPL). Neméně důležitý je význam imunologický, díky placentě totiž imunitní systém matky nenapadá plod, který je imunologicky cizím tělesem. Podle všeho se také podílí na spuštění porodu, i když ještě není přesně známo jak.
Jaké jsou možné komplikace?
Problémy mohou nastat ve chvíli, kdy je placenta malá, špatně umístěná, nedostatečně se vyvíjí cévy v placentě či zanikají již během těhotenství. Občas dochází také k infekci placenty.
Pokud se placenta nachází v dolní části dělohy a leží v cestě vstupující hlavičce (od toho název vcestná), nemůže nastat normální porod a plod se uchýlí do příčné polohy. Těhotenství při tomto uložení placenty bývá ukončeno císařským řezem. S jistotou vcestnou placentu odhalí ultrazvukové vyšetření včetně vyšetření vaginální sondou.
Placenta má životnost přibližně 40 týdnů – po dobu trvání těhotenství. Ke konci svého života ale stárne a snižuje se také její schopnost dodávat výživu. Někdy k tomuto stárnutí ale dojde mnohem dříve.
Pokud je malá placenta, nedostatečně se vyvíjí (nebo zanikají) cévy, nefunguje-li placenta dostatečně, nebo předčasně „zestárla“, konečné důsledky jsou stejné – plodu se nedostává tolik živin, kolik by potřeboval, růst plodu se zpožďuje a jeho hmotnost je nižší.
Pokud je diagnostikováno zpomalení růstu plodu, což lze zjistit při běžném ultrazvukovém vyšetření, mělo by následovat vyšetření placentárních funkcí při hospitalizaci a zahájena následná léčba.
Ženy s nedostatečným růstem plodu, preeklampsií (onemocnění typické vysokým tlakem, otoky a bílkovinou v moči), zvýšeným krevním tlakem, vícečetným těhotenstvím a kuřačky se občas potýkají s předčasným „uvolněním“ placenty před začátkem nebo v průběhu porodu. To může způsobit krvácení mezi placentu a děložní sval. Silné krvácení dokonce může ohrozit plod na životě.
Mezi nejčastější příčiny spontánního potratu nebo předčasného porodu před 30 týdnem těhotenství bývá zánět placenty. Tento zánět způsobuje předčasný odtok plodové vody. Při dlouhodobém trvání zánětu může být infikován i plod a to po polknutí infikované plodové vody, které se mu následně dostane do plic. Vzniká tak pneumonie (zánět plic) a často také sepse (otrava krve) plodu.
Naštěstí pro všechny těhulky lze tyto zmíněné komplikace odhalit včas a včas je začít léčit. Předpokladem však jsou poctivé návštěvy lékaře.
Pokud se na porodní sál teprve chystáte, máme pro vás ještě jednu, bohužel neověřenou informaci. Říká se, že má-li dítě po porodu na hlavě alespoň kousek placenty, bude mít šťastný život.
Myslíte, že na tomto rčení bude trocha pravdy?
Placenta
Možná hledáte: semenice neboli placenta v botanice, místo, kde přisedají vajíčka nebo jejich poutka.
Placenta (z latiny, česky též plodové nebo mateřské lůžko) je dočasný orgán, který vzniká v děloze březí samice placentálních savců.
Na jeho vzniku se podílí jak tkáně plodu (konkrétně část jeho obalů), tak i děložní sliznice matky (chorion frondosum s terciárními choriovými klky vrůstajícími do intervilózního prostoru – choriová ploténka).
Typy placent
Podle rozmístění klků se rozlišují:[1][2]
- difúzní placenta (placenta diffusa) – klky jsou vyvinuté na celém povrchu choria (např. kůň, prase)
- kotyledonová placenta (placenta cotyledonata s. multiplex) – klky jsou vyvinuty v urč. okrscích (např. přežvýkavci)
- pásová placenta (placenta zonaria) – klky jsou uspořádané v pásu kolmo na podélnou osu choriového vaku (šelmy)
- diskoidální placenta (placenta discoidea) – klky na povrchu choria uspořádány v kruhu či terči (např. primáti či hlodavci)
Dále se dělí placenty podle toho, jak intimně jsou spojeny klky s děložní sliznicí. Pokud je toto spojení jen volné, někdy se placenta označuje jako nepravá čili semiplacenta. Obecně se z tohoto hlediska dělí placenty do těchto typů:[1][2]
- placenta epiteliochorialis – vlastně semiplacenta, choriové klky pronikají pouze do prohlubní v sliznici; jinak je však krevní oběh matky a plodu oddělen velice důkladně (šesti vrstvami), např. kůň a prase
- placenta syndesmochorialis – choriové klky pronikají do pruhlubní v placentě až k epitelu děložní sliznice; zde místy vytvářejí plazmodiální tkáň (či spíše syncytium); např. přežvýkavci
- placenta endoteliochorialis – choriové klky již vrůstají hlouběji do sliznice matky, pronikají epitelem dělohy i vazivem; typické pro pásovou placentu šelem
- placenta hemochorialis – choriové klky prorůstají ještě hlouběji a narušují i endotel cév matky; tím se epitel klků začne omývat krví matky (např. primáti či hlodavci).
Lidská placenta
Lidská placenta Lidská placenta
Plně vzrostlá placenta člověka dosahuje průměru 20 cm a hmotnosti až 0,5 kg. Za normálních podmínek je placenta uložena v horní části dělohy a je vypuzena z dělohy během třetí doby porodní.
Funkce
Plod je k placentě připoután pupečníkem, jehož hlavní funkcí je zajistit plodu přívod kyslíku a živin a odvod zplodin jeho metabolismu.
Placenta je také důležitá jako zdroj hormonů nezbytných pro udržení těhotenství (např. gestageny, hCG, HPL).
Důležitý je také význam imunologický, díky placentě totiž imunitní systém matky nepoškodí plod, který by jinak byl jako imunologicky cizí těleso imunitou matky napadán.
Lidská placenta produkuje tyto hormony:[3]
- Choriogonadotropin: Tento hormon je po chemické stránce glykoprotein. Začíná se tvořit už 10. den po oplození. Působí na žluté tělísko tak, že nezaniká, naopak se zvětšuje a stupňuje tvorbu progesteronu a estrogenů a mění se na žluté tělísko těhotenské. Jakmile se placenta zcela vyvine[zdroj?], tvorba choriogonadotropinu ustane a žluté tělísko těhotenské zanikne a tvorbu estrogenů a progesteronu převezme placenta. Choriogonadotropin přechází do moče těhotné ženy. Na jeho přítomnosti v moči jsou založeny domácí těhotenské testy.
- Placentální laktogen: Placentální laktogen je hormon bílkovinné povahy. Po chemické, imunologické a biologické stránce je podobný růstovému hormonu. Tvoří se již od prvního měsíce těhotenství a jeho produkce se zvyšuje až do termínu porodu. Placentální laktogen má vliv na růst plodu, na mléčné žlázy, stimuluje tvorbu mléka a ovlivňuje bílkovinný metabolismus plodu. Dá se prokázat v krvi matky. Zkoumáním hladiny placentálního laktogenu se posuzuje správná funkce placenty.
- Estrogeny: mezi estrogeny patří estron, estradiol a estriol. V prvních týdnech těhotenství jsou tvořeny žlutým tělískem těhotenským, asi od třetího měsíce těhotenství pak placentou. Vylučují se močí. Na základě hladiny estrogenů v moči se posuzuje správný průběh těhotenství (správná funkce placenty a vývoj plodu). V termínu porodu by mělo být denní množství estrogenů v moči 30–50 mg. Estrogeny (zejména estron a estradiol) ovlivňují růst dělohy v těhotenství a růst mléčné žlázy. Jsou v krevním oběhu každé ženy, ale v období těhotenství je jejich tvorba výrazně vyšší. Jejich vysoké hladiny utlumí tvorbu hormonů, které ovlivňují vaječníky. Proto v době těhotenství nedozrávají další folikuly a dojde k vynechání menstruace.
- Progesteron: stejně jako estrogeny je i progesteron tvořen zpočátku těhotenství žlutým tělískem těhotenským, později placentou. Působí na děložní sval tak, že snižuje jeho tonus. Stimuluje růst mléčné žlázy.
Patologie
Medicína rozeznává celou řadu odchylek nebo patologií – např. adherující placenta, placenta bipartia, uskřinutá placenta atd.
Odkazy
Reference
- ↑ a b NOVOTNÝ, Evžen. Embryologie pro veterinární mediky – vysoká škola zemědělská v Brně. Praha: SPN, 1965.
- ↑ a b 6.5 EMBRYOLOGIE I [online]. [cit. 2010-03-26]. Kapitola PLACENTACE A TYPY PLACENT. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-21.
- ↑ Porodnice.cz, http://www.porodnice.cz/node/34601
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu placenta ve Wikimedia Commons
- Galerie placenta ve Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo placenta ve Wikislovníku
- Encyklopedické heslo Placenta v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Autoritní data: GND: 4174904-2 | PSH: 639Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Placenta&oldid=18673340“