Parathormon (pth) – hormon příštítných tělísek – jaké má v těle funkce?

V prvním díle naší série jste se mohli o hormonech dozvědět základní informace, na kterých nyní postavíme další důležitý pilíř z oblasti fyziologie: Uvedeme si kompletní přehled a charakteristiku endokrinních žláz.

Zjistíte, kde jsou uloženy, jaké hormony produkují, a na ty nejzajímavější se zaměříme detailně.

Vzhledem k velké obsáhlosti tématu bude tento díl poněkud delší, ale nevěšte hlavu, dozvíte se i praktické věci a důležitá doporučení.

Endokrinní systém

Abyste lépe pochopili, co je vlastně systém endokrinních žláz, je důležité uvést obecnou definici pro žlázu.

Žláza je každý orgán, jehož primární funkce je produkce látek, které jsou vylučovány na povrch kůže či sliznice (exokrinní žlázy – vnější sekrece) nebo přímo do krve (endokrinní žlázy – vnitřní sekrece).

My se zaměříme na žlázy s vnitřní sekrecí, které jsou pro naše svalové přírůstky prioritou číslo jedna. Na konci článku naleznete v tabulce souhrnný přehled žláz a jejich hormonů, nyní již přejděme k hlavnímu schématu endokrinního systému.

Na obrázku si můžete všimnout devíti (osmi – příštitná tělíska jsou někdy řazená ke štítné žláze) endokrinních žláz. Jak jste se mohli dozvědět v předešlém díle, hlavními „tahouny“ celého systému jsou hypotalamus a hypofýza. Oba orgány mezi sebou komunikují a ovlivňují funkci celého systému. Pokud máte například v letním počasí zvýšený pocit žízně, můžete s klidným svědomím říci, že Vám hypotalamus funguje tak, jak má.

Nyní si postupně charakterizujeme každou žlázu samostatně. Ty pro kulturistiku nejvíce zajímavé (slinivka – inzulín, varlata/nadledviny – testosteron, hypofýza – STH, …) nyní popíšu jen obecně a hlavním funkcím jejich hormonů budeme věnovat pozornost ve třetí části, která bude o to zajímavější.

Epifýza (šišinka, nadvěsek mozkový)

Nachází se v mezimozku a řadíme ji k nepárovým orgánům. Mnozí šišinku považují za bezvýznamnou žlázu, ale hormony, které produkuje, jsou pro lidský organismus velice důležité:

• trofický hormon
• melatonin

Trofický hormon stimuluje v kůře nadledvin aldosteron, hormon zajišťující hospodaření s vodou a minerály v lidském těle.

Melatonin se tvoří z esenciální aminokyseliny tryptofanu a jeho produkce je závislá na množství světla, které dopadá na sítnici. V tomto případě funguje nepřímá úměra. Hypotalamus tento údaj vyhodnotí a dále určuje, kolik melatoninu se vyloučí.

Proto se také večer cítíme přirozeně unaveni a je důležité spát při úplné tmě, jinak i přes zavřená víčka dopadá na sítnici část světla a nevyvoláte takovou produkci hormonu, jakou byste mohli.

Určitě se nic velkého nestane, když usnete při světle, ale spánek nebude tak kvalitní jako ve tmě.

S přibývajícím věkem produkce melatoninu klesá. Teď už víte, proč se Vaši rodiče či prarodiče budí tak brzy a nedokáží spát stejně dlouho, jako Vy.

Určitě už také chápete, proč Vám kdysi maminka každé ráno chodila roztáhnout závěsy, aby do pokoje pronikalo světlo a Vy jste pak nebyli celý den ospalí.

(Jestli si maminka někde přečetla studii o melatoninu, nebo jí to pouze přijde přirozené, to už nechám na Vás).

Rodiče ponechme nyní stranou a pojďme se podívat na přehled důležitých funkcí melatoninu. Tento hormon zajišťuje:

• navozování pocitu spánku
• řízení tzv. vnitřních hodin organismu (biologické hodiny)
• pigmentaci kůže
• antioxidační procesy

V některých článcích se můžete dočíst, že melatonin má také přímý vliv na zvýšení libida a vyšší aktivitu reprodukčních center, ale tento poznatek dosud nebyl potvrzen žádnou studií.

Hypofýza (podvěsek mozkový)

Podvěsek mozkový, jinak také odborně hypofýza. Je součástí hypotalamo-adenohypofyzárního systému. Nachází se na spodině lební a nasedá na turecké sedlo, které je součástí klínové kosti. Rozlišujeme dvě části – adenohypofýzu (přední lalok) a neurohypofýzu (zadní lalok).

Neurohypofýza

Zadní lalok hypofýzy vylučuje dva hormony:

• antidiuretický hormon (ADH)
• oxytocin (vliv na porod a kojení)

ADH zajišťuje správnou hladinu solí a tekutin v těle, resorbuje z ledvinových kanálků vodu zpět do těla.

Stalo se Vám někdy, že jste se potřebovali před cvičením vyčůrat, neudělali jste to, a při cvičení najednou ten nutkavý pocit zmizel? Je to způsobeno tím, že horko a tělesný i duševní stres produkci ADH zvyšuje, tudíž v těle dochází ke zvýšenému obratu vody, kterou tělo nadále zadržuje kvůli případné dehydrataci způsobené cvičením.

Při onemocnění zadního laloku hypofýzy vzniká „žíznivka“ (diabetes inspidus). To znamená, že tělo nedokáže udržet vodu a člověk vyprodukuje denně až 20 litrů moči.

Adenohypofýza

Přední lalok vylučuje několik tropních hormonů, které vyvolávají v odpovídající endokrinní žláze syntézu vlastních glandulárních hormonů. Mezi hormony adenohypofýzy řadíme:

• somatotropin (růstový hormon)
• prolaktin (stimulace mléčných žláz po porodu)
• gonádotropní hormony (FSH a LH – zrání pohlavních buněk u obou pohlaví)
• thyrotropin (podněcuje aktivitu hormonů štítné žlázy)
• adrenokortikotropin (stimuluje produkci hormonů v kůře nadledvinek)
• endorfiny („hormony štěstí“)

Štítná žláza

Skládá se ze dvou laloků, které jsou uloženy po obou stranách dolní části hrtanu. Spolu se slinivkou patří k endokrinním žlázám, které jsou nejčastěji postiženy nemocí.

Při nadměrné aktivitě štítné žlázy mluvíme o hypertyreóze, onemocnění, které urychluje bazální metabolismus (BM). Naopak při hypotyreóze se BM zpomaluje a dotyčný jedinec začíná tloustnout.

U těchto případů je důležité hlídat stravu, jinak můžou nastat zdravotní komplikace.

Hormony štítné žlázy:

• thyroxin (T4)
• trijodthyronin (T3)
• kalcitonin (přesouvá vápník z krve do kostí, což způsobuje růst a mohutnění kostí)

Příštitná tělíska

Určitě často slýcháváte o glykémii. Stále se honíte za správnou hladinou krevního cukru, řešíte výživu, abyste měli v pořádku inzulinosenzitivní tkáně, ale co taková kalcémie? Ano, díky těmto tělískům máte v krvi stále správnou hladinu vápníku a dokáží s ním i hospodařit. Každý trénink cvičíte bez sebemenšího svalového problému, ale jakmile by došlo k nedostatečné funkci těchto tělísek, věřte, že i lehké zatnutí svalu by přecházelo v křeč. Mnozí řeší křeče suplementací hořčíkovými tabletami a na vápník zapomínají – nejsou si vědomi, že je stejně důležitý pro svalovou práci jako hořčík.

Brzlík

Malá žláza nacházející se za hrudní kostí. V dětství stojí za vývinem imunitního systému, dozrávají zde T-lymfocyty. Největší je v období puberty.

Postupem věku se zmenšuje, přetváří se v tukovou tkáň a jeho imunitní funkci nadále přebírají lymfatické orgány.

Lymfocyty jsou roztroušeny po celém těle a svou reakcí při imunitní odpovědi chrání organismus před nebezpečnými vnějšími vlivy, které by jej mohly ohrozit.

Nadledviny

Párový orgán nacházející se na horním okraji ledvin. Obě nadledvinky se skládají z kůry a dřeně.

Dřeň

Její tkáň je bohatá na sympatická vlákna nervového systému. Hlavní funkcí je příprava organismu na zátěžovou situaci, což probíhá díky třem hormonům, které dřeň nadledvinek produkuje:

• adrenalin
• noradrenalin
• dopamin

Tyto tři hormony patří do skupiny katecholaminů, které byly zmíněny v prvním díle našeho seriálu. Noradrenalin zvyšuje krevní tlak, vyvolává vazokonstrikci (zúžení cév) a rozklad triglyceridů. Adrenalinu se budeme více věnovat ve třetím dílu, prozatím si charakterizujme jeho funkce jen stručně v bodech:

• vyvolává rozšíření cév
• podporuje srdeční činnost
• zvyšuje sílu srdečního svalu
• rozšiřuje průsvit průdušek
• zlepšuje ventilaci plic

Kůra

Kůra je nejdůležitější část nadledvin. Zasahuje velkou měrou do metabolismu elektrolytů a živin. Hormony kůry nadledvin dělíme na tři skupiny:

• mineralokortikoidy (aldosteron, kortikosteron)
• glukokortikoidy (kortizol)
• pohlavní hormony

Pohlavní hormony vylučované kůrou nadledvinek jsou důležité pro vývoj sekundárních pohlavních znaků. V tomto případě se nejedná o přímý vliv na svalové přírůstky – testosteronu je vylučováno cca 5 %. Kortizolu se budeme věnovat podrobněji v dalším pokračování, nyní si pojďme představit hlavní mineralokortikoidní hormon – aldosteron.

Aldosteron, stejně jako antidiuretický hormon, ovládá transport vody a soli v těle. Zadržuje sodík a vodu v ledvinách při současném zvýšeném vylučování draslíku a hořčíku. Zvětšuje objem krevní plazmy, čímž zvyšuje krevní tlak.

Co to v praxi znamená? Pokud budete dlouhodobě konzumovat stravu bohatou na sůl, nejen, že si zvýšíte krevní tlak, ale přímo zatížíte ledviny, které zadrží sůl, a tím zvýšíte vylučování draslíku s hořčíkem. Do těla je poté potřeba dostat více tekutin, jinak dehydratované tělo vylučuje více koncentrovanou moč a mohou vznikat ledvinové kameny.

Zvýšené množství soli také podporuje vylučování vápníku z těla. Spotřeba soli by měla být přibližně 6g na den, více není potřeba.

V tomto případě musím upozornit také na časté konzumování tolik oblíbené Coca-Coly.

Díky fosforečnanům v ní obsaženým, podporuje vylučování vápníku a přispívá ke vzniku ledvinových kamenů, nemluvě o její vysoké kalorické hodnotě.

Nebezpečné množství začíná na jednom litru denně, při špatné stravě chudé na vápník je škodlivá i při půllitru denně. Někomu z Vás se to může zdát hodně, ale osobně znám lidi, pro které toto množství není žádný problém.

Slinivka břišní (pankreas)

Konečně se dostáváme k orgánu zajímavému z hlediska kulturistiky. Slinivku řadíme mezi orgány trávicího ústrojí. Na rozdíl od ostatních zde můžeme nalézt výjimku ve funkčknosti.

Tato žláza má nejen endokrinní, ale také exokrinní funkci, která zajišťuje vylučování enzymů potřebných k trávení bílkovin (trypsin), cukrů (amylázy) i tuků (lipázy). Směs těchto enzymů souhrnně nazýváme pankreatickou šťávou.

Endokrinní sekreci zprostředkovávají Langerhansovy ostrůvky mající několik typů buněk, my se ale zmíníme pouze o třech (alfa, beta a delta), které vylučují důležité hormony:

• glukagon (alfa buňky)
• inzulín (beta buňky)
• somatostatin (delta buňky)

Glukagon je chemický posel způsobující např. štěpení glykogenu v játrech (glykogenolýza) na glukózu, kterou tělo dále využívá k navrácení glykémie do normálu. Glukagon je katabolickým hormonem a přímým antagonistou inzulínu.

Inzulín spolu s růstovým hormonem a testosteronem patří mezi vysoce anabolické hormony.

Pomocí inzulínu se glukóza dostává do buněk přes jejich membránu, která funguje jako zámek (viz první část, vazba hormon – receptor), tím snižuje hladinu glykémie a navrací ji do normálu.

V případě onemocnění pankreatu nastává cukrovka (diabetes mellitus), kterou dále dělíme na cukrovku prvního typu a druhého typu.

Somatostatin inhibuje sekreci inzulínu a glukagonu. Zpomaluje vyprazdňování žaludku, snižuje pankreatickou exokrinní sekreci a zpomaluje vstřebávání cukru. Z jeho jména také můžete odvodit, že tlumí uvolňování růstového hormonu. Fyziologický význam spočívá v utilizaci (využitelnosti) živin a v prodloužení jejich dostupnosti pro organismus.

Vaječníky

Vaječníky jsou párové žlázy uložené v dutině pánevní. Vylučují dva hormony, které se funkčně doplňují:

Estrogeny mají vliv zejména na vývoj a růst ženských pohlavních orgánů. V pubertě podporují růst dělohy, pochvy, vaječníků i vývoj zevních pohlavních orgánů. Ovlivňují distribuci podkožního tuku a snižují množství cholesterolu v krevní plazmě.

Určité množství estrogenů se tvoří i u mužů, a to přímo ve varleti. Díky nim si můžete všimnout rozdílných tělesných rysů.

Někteří muži mají jemnější („holčičí“) vzhled a stavbu těla, jiní by naopak mohli svou tváří konkurovat šmirgl papíru a tělesnou konstitucí skále.

Varlata

O jaké změny by se mělo jednat? Především doporučuji zařadit více mléčných výrobků, ovesné vločky, zvýšit denní energetický příjem z tuků na 30 % (v tomto krátkém období doporučuji zvýšit konzumaci nasycených mastných kyselin, viz článek Testosteronová výživa II. díl) a zařadit suplementaci ve formě vitamínu E, C a zinku. Ani zelenině se nemusíte vyhýbat, hlavně květáku, zelí, brokolici a kedlubně. Tribulus terrestris nezařazujte pokud Vám je méně než 30 let – do tohoto věku je produkce testosteronu stále na vysoké úrovni, kterou si můžete udržet správným jídelníčkem a fyzickou aktivitou.

Varlata dále produkují mužský pohlavní hormon testosteron, který ovlivňuje již výše uvedenou spermatogenezi, vzhled mužských tělesných rysů a metabolismus člověka, který nás bude v příštím díle zajímat nejvíce.

Shrnutí

V následující tabulce si můžete zopakovat kompletní přehled endokrinních žláz a sekreci jejich hormonů.

endokrinní žlázahormony

šišinka	melatonin, trofický hormon
hypofýza – přední lalok	STH, FSH, LH, prolaktin, thyrotropní hormon, adrenokortikotropin, endorfiny
hypofýza – zadní lalok	ADH, oxytocin
štítná žláza	T3, T4, kalcitonin
příštitná tělíska	parathormon
brzlík	bílé krvinky – T lymfocyty
nadledviny – dřeň	adrenalin, noradrenalin, dopamin
nadledviny – kůra	mineralokortikoidy, glukokortikoidy, androgeny
dlinivka břišní	glukagon, inzulín, somatostatin
vaječníky	estrogeny, progesteron
varlata	testosteron

V posledním díle našeho seriálu se podíváme na účinky a fungování nejdůležitějších anabolických i katabolických hormonů.

4. Hormony štítné žlázy a příštítných tělísek • Funkce buněk a lidského těla

_

Úvod k hormonům štítné žlázy a příštítných tělísek

Štítná žláza je jednou z největších endokrinních žláz lidského těla. Hlavní hormony, které produkuje, se nazývají trijodthyronin a tyroxin. Tyto mají účinek téměř na všechny buňky těla a regulují jejich metabolickou aktivitu.

Jejich hypersekrece může zvýšit metabolický obrat až dvakrát, hyposekrece ho může naopak snížit na polovinu. Dalším hormonem produkovaným štítnou žlázou je kalcitonin. Ten nemění metabolický obrat, ale zasahuje do metabolismu iontů kalcia (a fosfátů).

Iontu, který mimo jiné zodpovídá i za stabilizaci membránových potenciálů a sebemenší změny v jeho metabolismu tedy mohou mít velmi zásadní důsledky.

• 
• Pokud vezmeme v potaz i fakt, že poruchy funkce štítné žlázy jsou jedny z nejčastějších endokrinologických patologií, se kterými se lékař – internista – ve své praxi setkává, je jisté, že thyreoidálním hormonům je potřeba věnovat zvýšenou pozornost.
• _

Hormony štítné žlázy

Buňky štítné žlázy produkují jednak trijodthyronin (T3) a tyroxin (T4) a jednak kalcitonin. V této části se budeme nejdříve podrobně věnovat trijodthyroninu a tyroxinu. O kalcitoninu, jehož význam v lidském těle je nejspíše značně omezený, se zmíníme na závěr.

Trijodthyronin a tyroxin

Struktura trijodthyroninu a tyroxinu

Struktura hormonů štítné žlázy je jedinečná díky přítomností jódu v jejich molekulách – jedná se o jodované deriváty aminokyseliny tyrosinu. T3 (3,5,3’-trijodthyronin) obsahuje tři a T4 (3,5,3’,5’-tetrajodthyronin, nebo také tyroxin) čtyři atomy jódu.

Kromě T3 a T4 nalézáme v krvi i malé množství tzv. reverzního T3 (rT3, 3,3’,5’-trijodthyronin), který vzniká metabolickou přeměnou T4 a na rozdíl od T3 (který z T4 vzniká také) je jeho neúčinným metabolitem.

Syntéza trijodthyroninu a tyroxinu

Prekurzorem hormonů štítné žlázy je rozměrná jodovaná a glykosylovaná molekula proteinu thyreoglobulinu, která obsahuje více než sto tyrosinových zbytků.

Větší část molekuly sestává z neaktivních prekurzorů – MIT (monojodtyrosin) a DIT (dijodtyrosin) a menší z jodthyronylových zbytků – T3 a T4.

Tvorbu T3 a T4 můžeme rozdělit do několika kroků:

1) Syntéza thyreoglobulinu

Syntéza thyreoglobulinu probíhá na rER a GA folikulárních buněk, odkud je thyreoglobulin následně transportován do lumina folikulů (tvoří součást tzv. koloidu).

2) Zisk jódu a jeho transport do koloidu

Jód se získává činností thyreoidální iodidové pumpy (Na+/I– symport). Jedná se o sekundárně aktivní transport, při kterém je využíván koncentrační gradient Na+ (tvořený Na+/K+-ATPázou) k současnému přenosu I– proti jeho koncentračnímu gradientu. Tento proces primárně regulován TSH produkovaným v adenohypofýze.

Efektivita tohoto přenosu se dá popsat pomocí tzv. T:S poměru (poměr jodidů v thyreocytech vůči sérovým jodidům). Při běžné stravě činí T:S poměr ~ 20:1. Transport jodidů z cytosolu do koloidu provádí přenašeč nazývaný pendrin.

3) Oxidace jodidů

Dalším krokem je oxidace jodidu I– prostřednictvím enzymu thyroperoxidázy, jež obsahuje hem, na molekulární jód I2. Reakce vyžaduje H2O2, který je tvořen za spotřeby NADPH. Tento krok se odehrává na luminální membráně thyreocytů, při přestupu jodidu do koloidu.

4) Organifikace jódu (jodace tyrosinu)

Vzniklé molekuly jódu se následně váží na tyrosylové zbytky thyreoglobulinu v procesu jodace tyrosinu (organifikace). Této reakce se nejspíše též účastní thyreoperoxidáza. Nejprve vzniká MIT a následně DIT.

Klinická korelace:

Existuje skupina látek působících jako inhibitory thyreoperoxidázy, které brání oxidaci jodidu, a tak zastavují tvorbu hormonů štítné žlázy. Mezi nejznámější patří deriváty thiourey jako propylthiouracil nebo methimazol (a jeho neaktivní prekurzor karbimazol).

Jejich využití je především v terapii hyperfunkce štítné žlázy, kde snižují původně vysoké koncentrace hormonů v krvi.

Jejich efekt na biosyntézu je okamžitý, ale kvůli relativně vysokému množství zásobních forem hormonů (skladovaných v kolodiu nebo vázaných na transportní proteiny) se klinický účinek dostaví až s určitou latencí.

5) Kondenzace

Ke vzniku T3 a T4 dochází kondenzací. Ze dvou molekul DIT vzniká T4 a z jedné molekuly DIT a jedné molekuly MIT vzniká T3.

Za normálního stavu, při dostatečném přívodu jódu je poměr vzniklých T4:T3 přibližně 6:1.

Nasyntetizované hormony zůstávají součástí thyreoglobulinu a představují zásobu na několik týdnů (až 3 měsíce).

6) Endocytóza a rozklad thyreoglobulinu v lyzosomech a uvolnění T3 a T4

V důsledku působení TSH dochází ke stimulaci endocytózy koloidu a vytvořené fagosomy se sloučí s lyzosomy.

Ve vzniklých fagolyzosomech dochází k hydrolýze thyreoglobulinu na fragmenty. Kromě T3 a T4, které jsou následně secernovány do krevního řečiště, vznikají i MIT a DIT.

Ty jsou zbaveny jódu dejodázou (závislá na NADPH) a jód je reutilizován.

Transport trijodhtyroninu a tyroxinu v krvi

T3 a T4 jsou (jako i ostatní lipofilní hormony) v krvi transportovány ve vazbě na plazmatické proteiny. Toto podmiňuje existenci rovnováhy volné (fT4, fT3) a vázané formy, přičemž jen volná frakce je fyziologicky účinná (a má inhibiční vliv na sekreci TSH).

Vázáno na proteiny je více než 98 % T4 a T3. Hormony přenáší TBG (thyroxin vázající globulin), TBPA (thyroxin vázající prealbumin) a také albumin. Nejvyšší afinitu má TBG, a fyziologicky tak váže téměř veškerý T3 a T4.

Množství TBG v plazmě je regulováno a může být změněno různými mechanismy (účinkem hormonů, onemocněním). Při laboratorním stanovení koncentrace T3 a T4 je třeba rozlišovat, zda se měří jejich volná (fT3 a fT4) či celková koncentrace.

Celková koncentrace totiž může být změněna i bez toho, aby se změnila hladina volných hormonů (např. při změně koncentrace TBG).

Metabolismus trijodthyroninu a tyroxinu

Plazmatický poločas tetrajodthyroninu (tyroxinu) je přibližně 6 dnů, v případě trijodthyroninu jen přibližně jeden den. T3 se ale váže na intracelulární receptory s mnohem vyšší afinitou, a proto zajišťuje většinu účinku thyreoidálních hormonů v tkáních.

V periferních tkáních dochází působením dejodáz k přeměně většiny cirkulujícího T4. 5’-dejodáza přeměňuje tyroxin na T3, 5-dejodáza na rT3.

T4 tedy můžeme chápat jako prohormon s určitou vnitřní aktivitou. Syntéza 5-dejodázy se zvyšuje při hladovění a některých onemocněních.

Cílem je šetření energie, rT3 totiž vykazuje minimální účinnost.

Thyreoidální hormony jsou při svém katabolismu úplně zbaveny jódu a následně jsou inaktivovány deaminací a dekarboxylací.

V játrech se glukuronidují a sulfatují a v této hydrofilnější podobě jsou vyloučeny žlučí do střeva.

Část z nich se vyloučí stolicí, část podléhá enterohepatální recirkulaci a je vyloučena močí v konjugátech s kyselinou glukuronovou.

Účinek trijodthyroninu a tyroxinu na intermediární metabolismus

Thyreoidální hormony mají významný kalorigenní účinek a jsou zodpovědné za dlouhodobé „metabolické ladění“ (odpověď organismu během dnů a týdnů).

Zvyšují spotřebu O2 v tkáních (zejména mozek, varlata, uterus, lymfatické uzliny, slezina a adenohypofýza), zvyšují počet a velikost mitochondrií a celkově aktivují buněčný metabolismu.

Dochází ke zvýšené tvorbě tepla a to i přímo působením na hnědou tukovou tkáň, aktivací uncoupling proteinů (např. termogeninu).

V rámci metabolismu sacharidů zvyšují jejich vstřebání ve střevě a stimulují utilizaci glukózy na periferii. Při provedení oGTT (oral glucose tolerance test) se při nadbytku thyreoidálních hormonů (hypertyreóza) popisuje tzv. gotický tvar křivky (pro rychlé vstřebání glukózy a současně rychlý návrat k výchozí hodnotě).

V rámci metabolismu lipidů dochází jednak ke zvýšenému metabolismu mastných kyselin (aktivuje se lipolýza a snižují se zásoby tukové tkáně v organismu), jednak se snižuje hladina cholesterolu v krvi (snížení syntézy cholesterolu a jeho zvýšené vylučování žlučí).

V rámci metabolismu proteinů je jejich účinek komplexní. Thyreoidální hormony stimulují syntézu některých proteinů (Na+/K+-ATPáza, enzymy dýchacího řetězce), u jiných proteinů naopak vedou k jejich katabolismu (např. zvýšené odbourávání svalových proteinů).

Kromě přímých efektů na metabolismus modulují thyreoidální hormony i funkce jiných hormonů – například zvyšují počet adrenergních receptorů, čímž zesilují účinky katecholaminů, či zvyšují expresi růstového hormonu (STH). Thyreoidální hormony tedy mají i prorůstový význam.

Kalcitonin

Kalcitonin je hormon tvořený parafolikulárními buňkami (tzv. C-buňky) štítné žlázy. Jedná se o peptid tvořený 32 aminokyselinami s poločasem přibližně 10 minut. Alternativním sestřihem genu pro kalcitonin může vznikat CGRP (calcitonin gene related peptide, peptid spřízněný s kalcitoninovým genem).

1. Kalcitonin snižuje hladinu plazmatického kalcia. Děje se tak třemi mechanismy:
2. 1) Inhibuje absorpci ionizovaného kalcia ze střeva
3. 2) Inhibuje zpětné vstřebávání (reabsorpci) kalcia v ledvinných tubulech
4. 3) Inhibuje aktivitu osteoklastů

Jeho sekrece je zvýšená při hyperkalcemii, stavu, kdy je zvýšená hladina plazmatického kalcia. O míře jeho fyziologického účinku se vedou spory, neboť výše zmíněné účinky se projevují in vitro až za koncentrací kalcitoninu, které se v lidském organismu běžně nevyskytují.

_

Hormony příštitných tělísek

Struktura a syntéza parathormonu

Parathormon (PTH) je lineární polypeptid tvořený 84 aminokyselinami bez navázaných sacharidů, či jiných molekul. Za jeho biologickou účinnost zodpovědný N-terminální konec (asi 1/3 molekuly).

Parathormon je syntetizován na rER jako 115 aminokyselinový prekurzor preproPTH.

Po odštěpení signální sekvence dochází ke vzniku proPTH o délce 90 aminokyselin, který je bezprostředním prekurzorem PTH.

K odštěpení dochází v cisternách rER a proPTH je následně transportován do GA, kde se oddělí další část molekuly a vzniká PTH. Ten může být secernován do krve, nebo vytvořit pohotovostní zásobu v buňce.

Funkce parathormonu

• Uvádí se, že PTH zvyšuje hladinu ionizovaného kalcia v plazmě svým účinkem na následující orgány:
• a) Kosti
• b) Ledviny
• c) Střeva

Kosti

V kostní tkáni nepřímo zvyšuje aktivitu osteoklastů. Původně byl efekt PTH považován za přímý, ale bylo zjištěno, že osteoklasty neexprimují příslušný receptor.

PTH se váže na receptory na osteoblastech, které pak ve vyšší míře stimulují prekurzorové buňky osteoklastů k diferenciaci. Tak se postupně (a relativně dlouhodobě) zvyšuje míra resorpce kostní tkáně a roste i hladina ionizovaného kalcia.

Parathormon vyvolává u osteoblastů zvýšenou expresi RANKL, což je peptid, který spolu s M-CSF aktivuje signalizační cesty pro diferenciaci prekurzorů osteoklastů.

Ledviny

Parathormon působí v distálním tubulu ledvin a zvyšuje míru resorpce vápenatých a hořečnatých iontů z lumina tubulu. Souběžně zvyšuje sekreci fosfátů do lumina tubulu a tím i jejich vylučování.

Střevo

Ve střevě parathormon nepřímo zvyšuje resorpci vápenatých iontů. Děje se tak zvýšením aktivity enzymu, který se účastní přeměny prekurzorů vitaminu D na konečný – hormonálně aktivní – produkt. Jedná se upregulaci ledvinné 1α-hydroxylázy.

Degradace parathormonu

Poločas rozpadu PTH je přibližně 10 minut. Většina de novo syntetizovaného PTH se ihned po syntéze degraduje a jen menšina vstupuje do oběhu. Periferního odbourávání PTH se účastní především játra a ledviny.

V Kupfferových buňkách jater dochází k proteolýze na karboxy- a amino-fragemty. Amino-fragmenty podléhají rychlé degradaci, karboxy-fragmenty zůstávají nějakou dobu v cirkulaci.

Z krve jsou fragmenty vyloučeny ledvinami.

Autoři podkapitoly: Petra Lavríková, Patrik Maďa a Josef Fontana

Nemoci příštítných tělísek

• Na webu:
• PTH, vápník, fosfor, hořčík, vitamin D
• Nemoci: Endokrinní syndromy, onemocnění ledvin
• National Endocrine and Metabolic Diseases Information Service: Primary Hyperparathyroidism
• The Hormone Health Network: Primary Hyperparathyroidism Endocrineweb: Your Parathyroid Glands The American Association of Endocrine Surgeons Patient Education Site: Parathyroid Glands: Function MD Anderson Cancer Center: Parathyroid Disease Parathyroid.com
• Literatura:

Poznámka: Tento článek je založen na vědecké práci, která využívá citované zdroje, stejně jako kolektivní zkušenosti redakční rady „Lab Tests Online Online Editorial Review Board“. Tento článek je pravidelně přezkoumáván redakční radou a může být aktualizován na základě nových poznatků. Všechny tyto nové zdroje odlišující se od původních použitých zdrojů budou citovány a přidány do seznamu zdrojů.

Kim, L. et. al. (aktualizace 14. listopad 2012). Hyperparathyroidism. Medscape Reference [On-line information]. Dostupné online na http://emedicine.medscape.com/article/127351-overview through http://emedicine.medscape.com. Přístup září 2013.

Gliwa, A. and Wallace, D. (aktualizace 21. březen 2012). Hypoparathyroidism in Emergency Medicine. Medscape Reference [On-line information]. Dostupné online na http://emedicine.medscape.com/article/767744-overview through http://emedicine.medscape.com. Přístup září 2013.

Kim, L. (aktualizace 11. září 2013). Parathyroid Carcinoma. Medscape Reference [On-line information]. Dostupné online na http://emedicine.medscape.com/article/280908-overview through http://emedicine.medscape.com. Přístup září 2013.

Essig Jr, G. (aktualizace 12. července 2012). Parathyroid Physiology. Medscape Reference [On-line information]. Available online at http://emedicine.medscape.com/article/874690-overview through http://emedicine.medscape.com. Přístup září 2013.

Mayo Clinic Staff (13. května 2011). Hyperparathyroidism. Mayo Clinic Mayo Medical Laboratories [On-line information]. Dostupné online na http://www.mayoclinic.com/health/hyperparathyroidism/DS00396 through http://www.mayoclinic.com. Přístup září 2013.

Parathyroid Disease. MD Anderson Cancer Center [On-line information]. Dostupné online na http://www.mdanderson.org/patient-and-cancer-information/cancer-information/cancer-types/parathyroid-disease/index.html through http://www.mdanderson.org. Přístup září 2013.

Mayo Clinic Staff. (24. říjen 2012). Hypoparathyroidism. Mayo Clinic [On-line information]. Dostupné online na http://www.mayoclinic.com/health/hypoparathyroidism/DS00952 through http://www.mayoclinic.com. Přístup září 2013.

(aktualizace 11. září 2013). Symptoms of Hyperparathyroidism. Parathyroid.com [On-line information]. Dostupné online na http://parathyroid.com/parathyroid-symptoms.htm through http://parathyroid.com. Přístup září 2013.

(aktulaizace 25. leden 2011). Hyperparathyroidism Questions and Answers. MD Anderson Cancer Center Patient Education [On-line information]. Dostupné online na http://www2.mdanderson.org/app/pe/index.cfm?pageName=opendoc&docid=1914 through http://www2.mdanderson.org. Přístup září 2013.

(Změněno 11. března 2009). Parathyroid Cancer Treatment (PDQ®). National Cancer Institute [On-line information]. Dostupné online na http://www.cancer.gov/cancertopics/pdq/treatment/parathyroid/HealthProfessional through http://www.cancer.gov. Přístup září 2013.

Gonzalez-Campoy, J. (aktulizováno 3. ledna 2012). Hypoparathyroidism. Medscape Reference [On-line information]. Dostupné online na http://emedicine.medscape.com/article/122207-overview through http://emedicine.medscape.com. Přístup září 2013.

Goldenberg, D. et. al. (aktualizováno 11. července 2013). Minimally Invasive Surgery of the Parathyroid. Medscape Reference [On-line information]. Dostupné online na http://emedicine.medscape.com/article/1298768-overview through http://emedicine.medscape.com. Přístup září 2013.

Kochhar, A. and Patel, A. (Updated 2013 September 17). Parathyroid Gland Anatomy. Medscape Reference [On-line information]. Dostupné online na http://emedicine.medscape.com/article/1949105-overview through http://emedicine.medscape.com. Přístup September 2013.

Brandi, M. (2012) Hypoparathyroidism: The Hormone Replacement Therapy is Close. Medscape News from Expert Rev Endocrinol Metab. 2012;7(3):255-257. [On-line information]. Dostupné online na http://www.medscape.com/viewarticle/764939 through http://www.medscape.com. Přístup September 2013.

Parathormon

Parathormon (PTH, hormon příštítných tělísek) je lineární polypeptid o 84 aminokyselinách, jenž zvyšuje propustnost buněk pro vápenaté a fosfátové ionty. Reguluje hladinu vápníku v krvi. Produkován je hlavními buňkami příštítných tělísek.

Parathormon se syntetizuje z většího prekurzoru (115 AMK) a v buňkách není uložen v zásobách. Proto se několikrát za hodinu obnovuje. Indikátorem pro syntézu je hladina kalcémie v krvi, kdy hypokalcémie stimuluje a hyperkalcémie inhibuje výrobu parathormonu. Sekreci parathormonu dále ovlivňuje inhibičně kalcitriol nebo zvýšená hladina fosfátů.

Tkáně cílené PTH jsou ledviny, kosti (a zuby) a střevo. Tyto struktury jsou významné pro regulaci kalcémie; obsahují specifické receptory, které podléhají down-regulation. Kalcémie je v těle přísně udržována.

Účinky[upravit | editovat zdroj]

PTH účinkuje trojím způsobem na cílové tkáně:

1. Kosti – resorpce kostí, po vazbě hormonu na receptory osteoblastů se uvolňuje vápník z kostní tekutiny díky vápníkové pumpě. Osteoblasty zprostředkovávají účinek hormonu osteoklastům, které takto kost resorbují. Při déletrvajícím účinku kost řídne a aktivují se zároveň osteoblastické pochody k udržení hutnosti kostí. Resorpce ale převládá nad novotvorbou.
2. Ledviny – díky PTH se zvyšuje zpětná resorpce vápníku ve vzestupném raménku Henleovy kličky, distálním tubulu a sběracím kanálku. Naopak se zvyšuje vyloučení fosfátů snížením zpětné resorpce v proximálním tubulu.
3. Střevo – prostřednictvím parathormonu se stimuluje ledvinná 1-hydroxyláza, která mění kalcidiol na kalcitriol. Ten zajišťuje zvýšenou absorpci jak vápníku, tak fosfátů ze střev.

Má opačné účinky než kalcitonin, hormon štítné žlázy, snižující hladinu vápníku v krvi. Při hypoparathyreóze dochází k tetanickým křečím. Naopak hyperparathyreóza může znamenat riziko osteoporózy.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

• Vápník
• Fosfát
• Vitamin D
• Poruchy kalciofosfátového metabolismu

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

• TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. s. 484-485. ISBN 80-247-0512-5.

• LEDVINA, Miroslav, et al. Biochemie pro studující medicíny. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1414-4.

Reference[upravit | editovat zdroj]