Onemocnění mužských pohlavních orgánů
Při fimóze
nelze předkožku (prepucium) vůbec nebo jen stěží (s bolestmi) přetáhnout přes žalud penisu
. V medicíně se rozlišuje mezi primárním (vrozeným) a sekundárním (získaným) zúžením předkožky (fimózou). Zde se dozvíte, které příznaky u dětí nebo u dospělých ukazují na zúžení předkožky.
U primární fimózy je předkožka od narození zúžená a nenatáhne se zcela během růstu, ani pomocí konzervativní
terapie (nechirurgické metody). Důvody nejsou známy.
Sekundární fimóza se rozvine teprve v průběhu života, většinou v důsledku zánětů žaludu (balanitida) nebo předkožky (postitida).
V mnoha případech je získané zúžení předkožky způsobeno takzvaným lichen sclerosus (zánětlivé
kožní onemocnění, které vede ke zhrubnutí kůže).
Další spouštěče
mohou zahrnovat opakované záněty, které vedou ke zjizvení – jizvové fimóze
(nejčastější příčina zúžení předkožky ve stáří). Jizvy často vznikají tehdy, když je předkožka příliš brzy a příliš intenzivně přetahována (pokusy o přetažení).
Které příznaky signalizují zúžení předkožky?
Zúžení předkožky může být přítomno celý život, aniž by způsobovalo obtíže. Může však být také mimo jiné příčinou recidivujících infekcí močových cest
nebo problémů při pohlavním styku. Hlavním příznakem zúžení předkožky je, že předkožku nelze vůbec nebo jen stěží přetáhnout zpět přes žalud.
Následující příznaky signalizují zúžení předkožky u dětí:
- Následkem bakteriálního
osídlení mezi předkožkou a žaludem (glans) dochází u chlapců s fimózou k častějšímu výskytu infekcí
močových cest
. - Při močení může být proud moči
zeslaben nebo zkroucen z důvodu zúžené předkožky. - Při močení se může na předkožce vytvořit „balón“.
Následující příznaky signalizují zúžení předkožky u dospělých:
- Předkožku nelze na ztopořeném a neztopořeném penisu
přetáhnout vůbec, nebo jen částečně. - Zúžení může vést k bolestivému pocitu napětí při erekci.
- Při pohlavním styku se objevuje bolest v oblasti příliš těsné předkožky.
Příznaky u dospělých a dětí:
- Po opakovaném přetažení zúžené předkožky přes žalud se objeví edematózní prstenec (parafimóza), který znemožní přetažení předkožky zpět přes žalud.
Poznámka: Parafimóza představuje akutní
urologický
problém a musí být okamžitě ošetřena.
Onemocnění mužského genitálu
Abnormality a postižení zevního mužského genitálu (tedy penisu, skrota a obsahu skrota) představují psychologicky i léčebně náročnou oblast, ke které je potřeba přistupovat pečlivě a korektně.
Mezi onemocnění penisu patří balanopostitida, což je generalizovaný zánět glans penis (tj. zánět žaludu pyje) a prepucia (tj. zánět předkožky pyje), dále tzv. Queyratova erytroplazie, což je premaligní onemocnění (tj.
předstupeň ke zhoubnému nádoru) charakterizované dobře ohraničeným okrskem červené barvy a hladkého povrchu na glans penis. Mezi další onemocnění penisu patří balanitis xerotica obliterans. Toto onemocnění je charakterizováno indukovaným okrskem (tj.
zatvrdnutím okrsku tkáně, které je způsobeno zmnožením vaziva) s bělavým zabarvením obkružujícím zevní ústí močové trubice a často vedoucím k jeho striktuře (tj. ke zúžení).
Bowenova a Pagetova choroba představují vzácné formy kožního karcinomu, které se mohou objevit na penisu. Ostatní vzácná postižení penisu zahrnují tuberkulózu, myotické postižení (tj. postižení způsobené kvasinkami) a herpes zoster (tj. pásový opar). Herpes simplex (tj. prostý opar) je v této lokalitě mnohem častější. Tzv. šankr – tj.
primární léze při onemocnění syfilitidou a condyloma accuminata (tedy onemocnění tzv. genitálními bradavicemi, které jsou vyvolávány papilomaviry) jsou dalšími možnými onemocněními penisu.
Priapismus, což je patologická přetrvávající bolestivá erekce (tedy ztopoření penisu) bez sexuální excitace, je podrobně popsán v příslušné kapitole stejně tak, jako Peyronieho choroba, což je porucha vývoje kavernózních těles penisu, která vede ke ztluštění a kontrakturám facie podobně jako při onemocnění tzv. Dupuytrenovou kontrakturou (podrobněji viz příslušná kapitola).
Postižení skrota (tedy šourku) může vzniknout při poranění a zánětu postihujícím jeho obaly i obsah, dále při nádorech varlat a dalších struktur uložených v šourku, nebo při mechanickém poškození skrota a přilehlých tkání. Tzv. epididymo – orchitida je zánět nadvarlete a varlete.
Dalším postižením v této oblasti může být uretrální striktura (tj. zúžení močové trubice) a uretrální divertikly (tj. vychlípeniny močové trubice). Hydrokéla je častým skrotálním nálezem. Jedná se o nadměrné nahromadění sterilní tekutiny v tunica vaginalis (tj.
v obalu varlete). Nahromadění krve v prostoru tunica vaginalis se označuje jako hematokéla. Spermatokéla (tj. spermatická cysta) se obvykle nalézá v těsné souvislosti k nadvarlatům a obvykle obsahuje sperma. Také tříselná kýla se může šířit až do skrotálního prostoru.
Nádory varlat jsou většinou zhoubné a jsou podrobně rozebírány ve zvláštní kapitole. Tzv.
varikokéla je charakterizována rozšířenou žilní pletení obvykle v levé části skrota a lymfedém skryta neboli mízní otok šourku je charakterizován porušeným odtokem lymfy ze skrota.
Tzv. balanopostitida ( což je generalizovaný zánět glans penis a prepucia ) je nejčastěji způsobena bakteriálním a kvasinkovým zánětem. K takovému zánětu predisponuje mentální striktura ( tj. zúžení průchodu močovou trubicí ), fimóza ( tj. zúžení otvoru předkožky, nemožnost stáhnout předkožku za žalud ), parafimóza ( tj.
přetažení zúžené předkožky přes žalud ) i nádorová onemocnění. Příčina vzniku tzv. Queyratovy erytroplazie není známa, jedná se o premaligní onemocnění. Balanitis xerotica obliterans je důsledkem chronického zánětu. Bowenova a Pagetova choroba představují vzácné formy kožního karcinomu.
Nádorová onemocnění penisu jsou probrána ve zvláštních kapitolách stejně jako infekční onemocnění postihující tuto oblast. Epididymo – orchitida ( tj. zánět nadvarlete a varlete ) může být komplikací močové infekce či prostatitidy ( tj. zánětu prostaty ) nebo uretritidy ( tj.
zánětu močové trubice ), může být také následkem onemocnění kapavkou nebo komplikací chirurgické intervence na prostatě či důsledkem sekundární ( tedy druhotné ) infekce při dlouhodobě zavedené močové cévce. Nejčastějšími patogeny jsou gram – negativní bakterie ( tj.
bakterie, které se při speciálním mikrobiologickém vyšetření při použití barvení podle Grama odbarvují alkoholem ) a Chlamydia trachomatis. Tuberkulózní epididymitida ( tj. tuberkulózní infekce nadvarlete ), syfilitická gumata a mykotické ( tj. kvasinkové ) postižení ( například aktinomykóza nebo blastomykóza ) jsou nyní naštěstí vzácné.
Stenózy močové trubice a vychlípeniny ( tj. divertikly ) močové trubice mohou vzniknout jako důsledek tvorby abscesů ( tj. zánětlivých opouzdřených ložisek vyplněných hnisem ) a extravazace moči ( tj. úniku moče z močové trubice do okolních tkání – tedy do skrota a do oblasti perinea – tj. hráze).
Hydrokéla je způsobena nadměrným nahromaděním sterilní tekutiny v tunica vaginalis ( tj. v obalech varlete ).
Vzniká buď v důsledku nadměrné produkce tekutiny, která je způsobena zánětem varlat a přilehlých struktur, nebo v důsledku porušené resorpce, která je způsobena lymfatickou nebo venózní obstrukcí ( tedy blokádou ) odvodných cév nebo retroperitoneálním procesem ( tedy onemocněním, které postihuje tkáň mimo břišní dutinu ležící za pobřišnicí ). Hematokéla ( tj.
nahromadění krve v obalech varlete ) vzniká obvykle následkem úrazu. Spermatokéla je způsobena únikem spermatu z nadvarlete. Příčinou tříselné kýly, která se také může šířit až do skrotální krajiny, a varikokély je určitá vrozená dispozice. Lymfedém skrota je důsledkem břišní lymfatické nebo žilní komprese ( tedy útlaku ), která může být způsobena nitrobřišními nádory, jaterní cirhózou spojenou s ascitem ( tj. přítomností tekutiny ve volné břišní dutině ), filariózy ( což je skupina onemocnění způsobených červy z čeledi Filarioidea, kteří se vyskytují v tropických a subtropických zemích ) nebo Milroyovy choroby ( což je idiopatický lymfedém, který je vlastně otokem tkání způsobeným nahromaděním lymfy – tj. mízy z neznámé příčiny ).
Balanopostitida ( tj. generalizovaný zánět glans penis a prepucia ) se projevuje bolestivostí, podrážděním a výtokem z oblasti penisu kryté předkožkou. Tyto příznaky se zpravidla vyskytnou za 2 až 3 dny po pohlavním styku. Můžeme pozorovat fimózu ( tj. zaškrcení předkožky ), která je způsobena edémem ( tj. otokem ) povrchu glans penis a předkožky.
Glans penis i předkožka mohou být erodovány povrchovým zvředovatěním. Lymfatické uzliny v tříslech bývají citlivé a zvětšené. Queyratova erytroplazie se projevuje dobře ohraničeným okrskem tkáně červené barvy a hladkého povrchu na glans penis.
Balanitis xerotica obliterans se projevuje indukovaným bělavým okrskem tkáně, který obkružuje zevní ústí močové trubice a často způsobuje jeho zúžení. Priapismus se klinicky projeví patologickou přetrvávající bolestivou erekcí bez sexuálního vzrušení.
Peyronieho choroba, která je charakterizována ztluštěnin a kontrakturami facie, se klinicky projeví odchýlením penisu při erekci na postiženou stranu. Občas se projeví bolestivou erekcí a brání pohlavnímu styku. Později se proces zvazivovatění může rozšířit i do kavernózních těles a může způsobit poruchu náplně těchto těles. Epididymo – orchitida ( tj.
zánět nadvarlete a varlete ) se projevuje zvětšením obsahu skrota spojeným s bolestivostí, eventuálně také s lokálním zarudnutím a dále vzestupem tělesné teploty. Může dojít až k tvorbě abscesů ( tj. vzniku ohraničených dutin vyplněných hnisem ), které mívají tendenci ke spontánní perforaci.
Hydrokéla, hematokéla a spermatokéla vadí pacientovi pouze svou přítomností při výraznější velikosti. Tříselná kýla vadí rovněž svou přítomností, navíc však může být bolestivá a kromě toho ještě hrozí její zvětšování i nebezpečí tzv. uskřinují kýly s možností přerušení červího i nervového zásobení obsahu kýly ( tj. tzv. strangulace ).
Varikokéla je charakterizována rozšířenou žilní pletení obvykle lokalizovanou v levé části skrota. Je přítomna a patrná při vyšetřování pohledem především u pacienta ve vzpřímené poloze těla, zatímco vleže nemusí být zřejmá. Může se klinicky manifestovat bolestí v uvedené lokalizaci, pocitem plnosti a napětím. Lymfedém skrota se může projevovat podobnými klinickými příznaky navíc při nálezu tuhého otoku skrota.
Při stanovování diagnózy onemocnění balanopostitidou je nejdříve nutno vyloučit běžná sexuálně přenosná onemocnění, a to vyšetřením nátěrů a kultivačním vyšetřením materiálu, který byl odebrán ze zánětlivých povrchů, provádí se navíc vyšetření moče na přítomnost glukózy.
Klinické příznaky, jako jsou bolestivost, podráždění a výtok z oblasti pod předkožkou, se často vyskytnou 2 až 3 dny po pohlavním styku. Pozorovat můžeme fimózu ( tedy zaškrcení předkožky ), která je způsobena edémem povrchu glans penis a předkožky. Zjišťujeme také zvětšené tříselné lymfatické uzliny, které bývají citlivé až bolestivé.
K průkazu onemocnění Queyratovou erytroplazií je kromě klinického vyšetření, které ukáže charakteristický nález ohraničeného okrsku tkáně červené barvy a hladkého povrchu na glans penis, nutné provedení biopsie ložiska ( tj. odběr vzorku postižené tkáně k histologickému vyšetření ).
Biopsie nebo v některých případech postačující stěr z postiženého ložiska k cytologickému vyšetření přinese stanovení diagnózy onemocnění balanitis xerotica obliterans, Bowenovy a Pagetovy choroby.
Stanovení diagnózy karcinomu penisu a infekčních onemocnění postihujících penis ( jako jsou tuberkulóza, kvasinková onemocnění, syfilis, herpes simplex a herpes zoster, condyloma accuminata ) jsou probrána v příslušných kapitolách. Ke stanovení diagnózy priapismu dovede jednoznačně klinický nález patologické přetrvávající bolestivé erekce bez sexuálního dráždění.
Podobně onemocnění Peyronieho chorobou, tedy ztluštěním a kontrakturami facie kavernózních těles penisu, je zřejmé již na základě klinického vyšetření.
Diagnózu potvrdí přítomnost manifestních klinických obtíží způsobených deviací penisu na postiženou stranu při erekci v důsledku existujících kontraktur facie, které spolu s bolestivou erekcí brání normálnímu pohlavnímu styku.
Onemocnění postihující skrotum, jako jsou epididymo – – orchitida, hydrokéla, hematokéla, spermatokéla a tříselná kýla zasahující do skrotální oblasti, se klinicky projevují zvětšením obsahu skrota, bolestivostí, při zánětu také lokálním zarudnutím.
Odlišení jednotlivých onemocnění je možné při pečlivém fyzikálním vyšetření, může pomoci také ultrazvukové vyšetření ( tj. sonografie ). Spermatokéla obvykle nasedá na oblast horního pólu varlete, což může působit dojmem „třetího varlete“. V případě tříselné kýly šířící se do skrotální krajiny vyšetřující nehmatá rozšířený funiculus spermaticus nad palpovaným obsahem, což naopak můžeme zjistit u hydrokély i hematokély Ke stanovení diagnózy varikokély vede nález rozšířené žilní pleteně obvykle více v levé části skrota, které je přítomné především ve vzpřímené poloze, zatímco vleže nemusí být rozšíření žil zřejmé. Klinický nález tuhého otoku skrota vede k diagnóze lymfedému skrota, což ukazuje na nutnost dalšího dovyšetření, které se snaží odhalit příčinu lymfedému skrota, tedy příčinu nitrobřišního útlaku lymfatického nebo žilního řečiště.
Při zánětu glans penis a prepucia ( tj. při tzv. balanopostitidě ) je nutno nejprve vyloučit běžná sexuálně přenosná onemocnění. Jestliže se zjistí specifická příčina nemoci, měla by být pacientovi poskytnuta odpovídající léčba. Jestliže se ale specifická příčina nezjistí, měly by se několikrát denně provádět solné koupele.
V případě nálezu pravé fimózy se provádějí subprepuciální výplachy ( tj. výplachy pod předkožkou ). Při závažné sekundární ( tedy druhotné ) infekci se podávají ústy léky sulfonamidy, které nezamaskují případné onekocněné syfilidou v inkubační době. U pacientů s chronicky přetrvávající fimózou by měla být provedena obřízka, jakmile zánět vymizí.
Onemocnění Queyratovou erytroplazií se léčí lokální aplikací 5 procentního fluorouracilu v masťové formě.. K vyléčení balanitis xerotica obliterans se doporučuje lokální podávání antibakteriální a protizánětlivé léčby a v některých případech je nutná také meatotomie ( tj. uvolnění naříznutím zúženého průchodu močovou trubicí ).
Léčba karcinomu a dalších zhoubných nádorů mužského genitálu stejně tak jako celkových infekčních onemocnění postihujících tuto oblast ( jako jsou tuberkulóza, kvasinková onemocnění, herpes zoster, herpes simplex, syfilida a condyloma accuminata ) jsou probrána v příslušných kapitolách.
Rovněž léčbě priapismu, která bývá velmi obtížná a často také neúspěšná, je věnována příslušná kapitola. Léčení Peyronieho choroby není standardní a výsledek se nedá dopředu odhadnout. Úprava postižení může proběhnout i spontánně bez léčby v průběhu řady měsíců.
Chirurgická úprava spočívající ve vytětí postiženého vaziva a jeho náhrady může být buď úspěšná, nebo naopak může být příčinou dalšího jizvení tkáně, a tím také zhoršování lokálního postižení. Postižení bez manifestních klinických příznaků nevyžaduje bezprostředně léčbu.
Lokální aplikace injekcí vysoce účinných kortikoidů do postižené oblasti mohou být účinné, naproti tomu podávání těchto léků ústy však nikoliv. Také místní léčba ultrazvukem může přinést pacientovi úlevu. Léčení epididymo – orchitidy ( tj.
zánětu varlete a nadvarlete ) spočívá v klidu na lůžku, podkládá se skrotum, přikládají se ledové obklady a celkově se podávají antibiotika. Jestliže vznikne skrotální absces ( tj. ohraničená dutina vyplněná hnisem ), má zpravidla tendenci ke spontánní perforaci ( tj. vyprázdnění se navenek ). Chirurgická incize ( tj.
naříznutí ložiska ) a vypuštění hnisu naproti tomu bývá nezbytné jen zřídka. Při těžkém průběhu s tvorbou abscesů a špatné odpovědi na celkové podávání antibiotika bývá však chirurgická intervence nezbytná a ve výjimečných případech ( především u velmi starých a u oslabených nemocných ) je indikován i operační výkon – tzv.
epididymo – orchidektomie ( tedy odstranění postiženého varlete i nadvarlete ). Při vzniku zúženin močové trubice ( tj. v případě tzv. uretrálních striktur ) a výchlipek močové trubice ( tj. tzv. uretrálních divertiklů ) je indikována suprapubická cystostomie ( tj.
zavedení močové cévky přes kůži na břiše nad stydkou krajinou do močového měchýře k odvádění moče ), dále chirurgická revize, odstranění zúženin či výchlipek a drenáž. Dlouhodobě přetrvávající zúženiny močové trubice jsou léčeny buď chirurgicky otevřenou cestou nebo jestliže to lze, tak endoskopickou cestou přes močovou trubici.
Léčení hydrokély je nutné, v případě symptomatické hydrokély ( tedy hydrokély projevující se klinickými obtížemi ) je nezbytná léčba chirurgická. Punkce ( tj. napíchnutí hydrokély přes kůži šourku ) spojená s odsátím tekutiny je pouze přechodným řešením a navíc při ní hrozí nebezpečí vzniku infekce.
Léčení hematokély chirurgickou cestou je nezbytné pouze v případě, jestliže má hydrokéla větší rozsah a není možná resorpce při konzervativním způsobu léčby nebo jestliže došlo současně k roztržení nebo jinému poškození tunica albuginea testis ( tj. obalů varlete ). Spermatickou cystu ( tj.
spermatokélu ) je nezbytné chirurgicky odstranit ( zákrokem, který se jmenuje excize ) pouze v takovém případě, pokud je cysta velká a vyvolává manifestní klinické obtíže. V případě nálezu tříselné kýly sestupující až do skrotální krajiny je indikována chirurgická revize s herniotomií ( tj.
s operačním naříznutím kylní branky a odstraněním kýly ), aby se zabránilo budoucímu možnému zvětšování kýly nebo dokonce obávanému uskřinutí kýly ( tzv. inkarceraci ), které je spojeno s přerušením cévního i nervového zásobení obsahu kýly ( tj. s tzv. strangulací ). Léčení varikokély znamená chirurgickou korekci lokálně rozšířené žilní pleteně. Tato chirurgická úprava je indikována při léčbě infertility ( tj. neplodnosti ) nebo v případě varikokély, která způsobuje manifestní klinické obtíže ( tedy v případě tzv. symptomatické varikokély ), jako jsou bolesti v oblasti šourku a dále pocity plnosti a napětí v uvedené lokalitě.
Léčba lymfedému skrota zahrnuje zpravidla pouze používání suspenzoru ( to je pouze pomocná léčba přinášející částečnou úlevu obtíží ), někdy však je také nutný chirurgický zákrok spočívající v resekci postiženého úseku a následné plastické úpravě.
Fimóza | Obřízka | ANDROGEOS
Fimóza (kukla) je zúžená předkožka. Toto onemocnění narušuje normální život pacienta a může být spojeno i s některými vážnými komplikacemi. Za normálního stavu lze předkožku rukou přetáhnout a obnažit tak žalud. K témuž dochází při ztopoření penisu. Je-li však předkožka na svém konci zúžená, nelze ji přetáhnout přes širší žalud – tomuto stavu říkáme fimóza.
Příčinou fimózy může být také krátká uzdička (spojení předkožky a žaludu na spodní straně penisu), která pak brání volnému pohybu předkožky. Pokud není předkožka volně pohyblivá, může se za žaludem zaškrtit, takže ji již nelze přes žalud vrátit zpět, odtok krve je přerušen a výsledkem je výrazný otok penisu a promodrání žaludu. Tomuto stavu říkáme parafimóza.
PŘÍČINY
Fimóza je velmi často vrozená, někdy však vzniká i během života.
Po narození se s ní setkáváme téměř u všech chlapců, kdy vnitřní list předkožky a žalud jsou navzájem slepeny. V pozdějším věku u zdravého jedince fimóza vymizí. Někdy však přetrvává a pak je nutné ji řešit.
Fimóza však vrozená být nemusí a může vzniknout až během života, například po zánětech na žaludu nebo po poranění předkožky. Dochází k ní např. u dětí necitlivým přetahováním zúžené předkožky. Poraněná předkožka má tendenci se jizvit a zužovat.
K podobnému výsledku může dojít v případě, že dospívající chlapec s mírnou fimózou (zde již fimóza není normální stav) se „léčí“ neodborně sám častým bolestivým přetahováním předkožky přes žalud s cílem ji rozšířit.
Krátkodobý efekt tato „samoléčba“ přinést může, po delším čase se ale předkožka může zajizvit a zúžit ještě více.
PŘÍZNAKY
Fimóza se projevuje tím, že předkožku nelze vůbec nebo jen obtížně přetáhnout přes žalud. Stahování předkožky ze žaludu může být bolestivé. Následkem jsou problémy při pohlavním styku, který může být pro muže bolestivý a nepříjemný.
Kromě toho často dochází k poranění předkožky, k jejímu zajizvení a dalšímu zúžení. Při dlouhotrvající fimóze se navíc kvůli nedostatečné hygieně pod předkožkou na žaludu hromadí bílá hmota zvaná smegma.
Tento stav jednak nepůsobí příliš esteticky, a navíc může vytvářet podmínky pro vznik nádoru penisu.
VYŠETŘENÍ
Fimózu diagnostikuje urolog pohledem a tělesným vyšetření penisu, při kterém také může zhodnotit její závažnost.
Jizevnatá fimóza je patrná bez jakéhokoliv vyšetření, prstencovitou fimózu je nejlépe vidět, když přetáhneme předkožku směrem ke kořeni penisu (bledé prstencovité zúžení předkožky), relativní fimózu nelze vyšetřit, usuzovat se dá pouze podle potíží pacienta. U jednoduché fimózy se často objevuje balónovité zvětšování předkožky při močení.
LÉČBA
Fimózu můžeme léčit konzervativně nebo chirurgicky.
Jednoduchou fimózu můžeme léčit konzervativně, do prstence vtíráme kortikoidní mastičku, předkožka se postupně rozvolní a rozšíří. Mast účinkuje lokálně, nejsou proto opodstatněné obavy ze systémového účinku. Tímto způsobem můžeme vyléčit některé pacienty s jednoduchou fimózou. Pokud je konzervativní léčba neúčinná, nebo se jedná o jizevnatou fimózu, volíme operační řešení.
Obřízka neboli cirkumcize je chirurgický výkon, při kterém lékař odstraní předkožku penisu a obnaží se tak žalud. Výkon je relativně jednoduchý, provádí ho urolog, nejčastěji v místním znecitlivění. Po obřízce je penis několik dnů až týdnů citlivý a může být i bolestivý na dotyk.
Jednou z možností je neodstraňovat celou předkožku, ale pouze její zúženou část.
Nevýhodou tohoto výkonu je, že žalud krytý předkožkou jen zčásti působí méně esteticky (část žaludu krytá předkožkou časem dostane jinou barvu než část obnažená) a snáze se pod předkožku zachycuje ochlupení.
Po částečné obřízce zůstává tvorba smegmatu i vlhký prostor mezi oběma listy předkožky a výkon tak nepřináší žádné výhody kompletní obřízka (hygiena, přenos a odolnost vůči infekcím, atd.).
Fimóza a parafimóza
Když se předkožka nezatáhne
Fimóza nebo stenóza předkožky se týká jakéhokoli stavu, kdy nelze předkožku penisu stáhnout. Většina kojenců se narodí s předkožkou, která nemůže být zatišena a předkožka může být těsná až po pubertě.
Plně zatažitelná předkožka se vyskytuje u 50% desetiletých, 90% 16letých a 98% až 99% 18letých.
Příčiny fimózy
Fimóza může být způsobena poruchou předkožky, která se uvolňuje během růstu, infekce, jako je balanitida , deformace způsobené traumatem a onemocněními pohlavních orgánů.
Symptomy fimózy
Phimosis je obvykle bezbolestný stav. Infekce může vyplynout z neschopnosti účinného čištění oblasti, v takovém případě může dojít ke vzniku otoků, zarudnutí a výtoku, čímž je oblast bolestivá a bolestivá. Velmi napjatá předkožka může způsobit problémy během pohlavního styku a močení.
Parafimóza
Parafimóza je stav, kdy se předkožka zachycuje za hlavu penisu a není schopna se vrátit zpět do polohy nad hlavou penisu. Může způsobit bolest, otok hlavice penisu a předkožky. Může také omezit průtok krve, což způsobí, že hlava penisu bude tmavě fialová. Pokud by k tomu došlo, je nutná nouzová léčba.
Léčba fimózy
Lékařské stanovisko se liší o stavu a léčbě phimózy. Bylo navrženo, že jakákoli radikální nebo chirurgická léčba fimózy by se neměla provádět až po pubertě. To je částečně způsobeno vnímáním nadměrného užívání obřízky jako hlavního proudu léčby fimózy.
Také bylo hlášeno, že významná část lékařů není schopna rozpoznat vývojově normální těsné předkožky z patologické fimózy. Předpokládá se, že v důsledku současné lékařské praxe a špatné diagnostiky fimózy dochází k mnoha zbytečným obřízkám.
Balanitis xeroticia obliterans byl umístěn jako jedna z jediných příčin fimózy, která by měla vést k chirurgické obřízce.
Pokud je vyžadována léčba, existují tři hlavní typy:
- Tropické krémy, steroidní a nesteroidní, aplikované na předepnutí.
- Postupné protahování otvoru předoklu pro jeho rozšíření.
- Chirurgické přetvoření předek, aby bylo širší.
Všechna tato léčba mají tendenci vyhnout se vedlejším účinkům spojeným s chirurgickou obřízkou, traumatem, bolestí, vedlejšími účinky odstranění předkožky, jako je tření a interference erogenních a sexuálních funkcí.
Léčba parafimózy
Pokud nemůže být předkožka přitlačena zpět na místo, měla by se vyhledat léčba. Pokud je průtok krve do penisu omezen, je nutná nouzová léčba a pokud nemůže být předkožka vytažena, může být vyžadován chirurgický řez na zachycenou předkožku. Neuskutečnění léčby může vést k trvalému poškození penisu.
Hygiena a předkrm
- Americká akademie pediatrie doporučuje, aby nezralá předkožka intaktních chlapců nebyla nucena zpět k čištění.
- Jedinou osobou, která by měla vyčistit a zatahovat předkožku, je samotný chlapec. Výrobky s bublinkami a jiné chemické dráždivé látky mohou způsobit utažení předkožky a je doporučeno, aby se jí nedotkli intaktní muži.
> Zdroj:
> Pokyny pro lesní hygienu Americká akademie pediatrie
Balanitida umí potrápit. Postihuje muže všech věkových skupin
Co je to akutní balanitida a jaká je příčina jejího vzniku?Balanitis je zánět žaludu, často kombinovaný se zánětem vnitřního listu předkožky. V takovém případě se správně nazývá balanoposthitis. Nejčastěji bývá původu bakteriálního, mykotického nebo virového. Vyskytují se i neinfekční balanoposthitidy původu alergického, iritačního apod.
Lze říci, kterou věkovou skupinu mužů postihuje a týká se toto onemocnění i dětí?Postihuje všechny věkové skupiny. Riziko infekce je významně vyšší u nemocných trpících cukrovkou, AIDS, poruchami imunity a u mužů se zúženou předkožkou – fimózou. Záněty naopak prakticky netrpí muži po kompletní obřízce.
Jaké má toto zánětlivé onemocnění projevy?Nejčastěji zarudnutí, skvrnky, otok, palčivý pocit, nebo svědění, tvorba bílých povlaků na kůži.
Dokážeme onemocnění zvládnout doma a jak máme postižené místo léčit?Samozřejmě existují recepty na domácí léčbu. Důrazně ale doporučuji návštěvu lékaře (urologa nebo dermatovenerologa), aby nedošlo k zanedbání časných stadií nádorů nebo pohlavně přenosných nemocí.
Kdy je naopak nutné navštívit lékaře a co muže u něj čeká?Pokud příznaky nemizí po přiměřené hygieně genitálu, je vhodné vyhledat lékaře.
Lékař zhodnotí, zdali se jedná o zánět, případně odebere stěr z kůže na mikrobiologické vyšetření. První linie léčby je obvykle lokální. Spočívá v místní aplikaci roztoků nebo krémů, obsahujících antibiotika, antimykotika nebo kortikoidy.
Jen výjimečně je nutná kombinace se systémovou antibiotickou, nebo antimykotickou léčbou.
Hrozí nějaká rizika v případě, že se balanitida dostatečně neléčí?Kromě určitého dyskomfortu s sebou nese chronický zánět riziko, že dlouhodobé dráždění vyvolá kožní změny charakteru prekanceróz, které mohou vyústit ve vznik zhoubného nádoru penisu. Ačkoliv je tento druh nádoru relativně vzácný, je velmi nebezpečný. Důkazem, že chronický zánět skutečně může takové změny vyvolat je fakt, že u mužů po obřízce v dětském věku se tento typ nádoru vůbec nevyskytuje.
Jak mohou pánové a rodiče synů předcházet výskytu této nepříjemné nemoci?Prevence spočívá v přiměřené hygieně.
Píši přiměřené, jelikož nedostatečná, ale i nadměrná, úzkostná hygiena mohou být na škodu. Dále je nutné vyvarovat se rizikovému sexuálnímu chování, vhodné je používání kondomu.
Jizevnaté fimózy, které nemají naději na úspěšnou konzervativní léčbu je vhodné řešit obřízkou.
Dagmar Čerňanská