Kromě jiného mě zaujala sleva na ryby. Ty já rád. Bohužel mít rád a mít na to rozpočet jsou dvě různý věci. Obzvlášť, když nejčastěji na mém talíři končí losos.
Takže je doufám jasný, že jdu po jakýkoliv slevě jako slepice po drobu. Hned po rozkliknutí vyvstal první problém – je toho pět kilo propána.
Nejenom, že je to porce tak pro malou vesnici, ale hlavně v našem po okraj naplněném (zmrzlinama) mrazáčku by to nebylo kam dát. Ale za tu cenu?
„Hele Davide, co na to říkáš?“, otáčím se na spolubydlu.
„Páni, pět kilo.“, odvětí zatímco prochází popis. „A co to vůbec je za rybu?“
Pangasius v celé své kráse. Zdroj: supremeanimalfoods.co.uk
Jakože mohl jsem tu hrát fakt chytrýho, že to jméno neslyším prvně a tak. Nicméně jsem radši pogooglil. První co na mě vypadlo, byl článek „Pangasius je sladkovodní ryba ze znečištěné vody“.
Hmm, dobrý, říkám si, začíná to moc pěkně. Zběžně prolítnu další titulky a moc mi to na apetitu nepřidá – „Máme se bát jíst pangase? Německá ARD varuje.“, „Ryba basa (pangasius) je pro vás velmi škodlivá.
Nekupujte ji!“ a „Je pangasius zdravý?“.
Nebýt toho, že se mi zobrazil i odkaz na stránky hoax.cz (CZ), asi by bylo rozhodnuto. Mluvčí úřadů pro kontrolu potravin (Státní veterinární dozor, Státní zemědělské a potravinářské inspekce) píšou, že v podstatě o nic nejde. Rozhodl jsem se volit metodu paní přes jádro, říct, že všechno je v pořádku a věřit jim.
Paní přes jádro, zdroj: aktualne.cz
No a tak jsme se obětovali, v mrazáku udělali trochu místa a mentálně se připravili, že do konce života už nic jiného jíst nebudeme.Ryba k snídani, obědu a večeři. Jupí!
Asi po dvou dnech jsme dojedli uvařené jídlo a přišla řada na první zkušební degustaci. Z nedostatku času jsme zvolili jednoduchý postup – jen trochu podusit na pánvi, okořenit, zakápnout citrónem a přihodit cereální bagetu (jako moc se to nehodí, ale ony byly čerstvé a fakt krásně voněly). Výsledek trochu připomínal jídla ze školní jídelny. Tím bych se asi neměl moc chlubit, co?
Už po prvním soustu bylo jasný, že pangasius je něco spešl. Neříkám lepšího, ale neobvyklého určitě. Nemá kosti a na nesmrdí po rybině.
Rozhodně ale nechutnal jako kuře (CZ) a jestli jo, tak jsem celý život jedl nějaký divný kuřata. Nejblíž, k čemu bych to přirovnal bylo volský oko. Na vajíčkové chuti jsme se shodli oba.
Pokud nešlo o nějakou výjimku, mohl jsem si ušetřit práci a koupit si ty vejce. Vyšlo by to levnějš.
Tady bych normálně končil. S ponaučením, že je asi fakt lepší prvně koupit trochu… stravitelnější množství, než se člověk takhle utrhne ze řetězu. Pokud Vás ale zajímá, jako to je s Pangasem a „nebezpečností“, pokračujte.
Nedalo mi to a začal jsem hledat, jak to tedy je. Je to opravdu odpadní ryba, ktará se kupuje kvůli ceně? Na českém rybníčku jsem příliš ozdrojovaných článků nenašel. Jediný, který si trochu vybavuju je na vylectese.cz (CZ).
Kromě bulvárního titulku mě zaujalo i to, že měl nějaký odkaz na zdroj. Každý další odkaz vedl na podobně laděný text (bulvární nadpis, stejná struktura i obsah). Po několika proklicích jsem se dostal až na cbtelevison (ESP).
Zde byl jako zdroj uvedený server cambio21, kde jsem ale článek už nedohledal. Tude cesta nevede.
Většina českých článků pouze papouškuje tu stejnou informaci. Jde o vietnamskou rybu. Chová se ve špatných podmínkách. Používají špinavou vodu, kterou berou z řeky, do které tečou splašky, myjí se v ní atd. Taková vietnamská Ganga.
Dost se hraje na city, všude spousta vykřičníků, capslocku a výzev ke sdílení. Odkazy na zdroje aby člověk pohledal. Když už, cesta vede k německému dokumentu zachycujícímu „pangasí pravdu“. Co mě hodně překvapilo, byla až bulvární úroveň příspěvků (CZ) na stránkách Státní veterinární správy.
Tak jsem zkusil hledat anglicky. A ejhle, relevantní výsledky se rázem objevily. Začnu trochu nesouvisející prezentací (EN) o produkci. Data od 12. slajdu více méně potvrzují to, co se dalo dohledat na českých stránkách. Velká část produkce pochází z Vietnamu a vývoz této ryby jak do USA tak do EU (potažmo ČR) rok od roku roste.
Dál jsem narazil na výborně ozdrojovaný rozbor (EN) několika vzorků pangase. Ve třiceti případech byly do ryb přidány polyfosfáty. Mají za úkol držet v mase vodu, což se projeví na váze a vy pak kupujete mraženou vodu, která se na pánvi vypeče.
Nutno podotknout, že je to plně legální (CZ). Co mi osobně přijde hroší je zvýšené množství rtuti (50% vzorků). Vyšší přítomnost amoniaku (dokonce v 80% vzorků) zase ukazuje na nezvládnutou přepravu a chlazení, protože doprovází „rozklad“ masa.
Na horší kvalitu masa poukazují i další hodnoty, například zvýšené množství MDA (CZ).
Poznámka: Limity některých „kontaminujících“ látek lze dohledat zde (CZ)
Ještě jste tu? Tak pokračujeme.
Z další studie (EN) zabývající se obsahem tuků a minerálů v mase jsem pobral více-méně jen závěr. Co se studie samotné týče a jejího provedení, tolik jsem si z chemie na střední neodnesl.
Občas narazím na zdánlivě „známý“ výrazivo, ale nic si pod ním nepředstavím. Tak či tak, studie hodnotí pangase jako vhodného k jídlu a přípravě dalších odvozených potravin (např. rybí prsty, burgery atd.).
Maso samo o sobě tedy špatné není.
Výsledek krásně shrnuje tato poslední studie. Zabývá se přesně tím, jaký je vztah mezi „mediálním humbukem“ a reálnou škodlivostí ryby. Pokud se vám to nechce číst, autoři natočili i krátké video:
Ve zkratce: Říkají, že v pangasovi je tak malé množství škodlivých látek, že zdravý člověk ho může bez zdravotního rizika konzumovat.
To, že se pangasius chová ve vodě pochybné kvality nemá na chemické složení až takový vliv, jaký mu připisují média. Pokud tedy nebudete papčit kilogramy denně, nejspíš se nic nestane.
Je ale dobré myslet na to, že se, vzhledem k rizikovémů původu, může kdykoliv něco pokazit.
Tak dobrou chuť.
Pangasius – ryba ze znečištěné řeky
Pravidelná konzumace ryb má blahodárné účinky na lidské zdraví. Zlepšuje metabolismus, snižuje tlak, redukuje riziko vzniku aterosklerózy, má pozitivní vliv na pleť a mimo jiné působí i jako přirozené antidepresivum. I v České republice spotřeba ryb pomalu narůstá, nemalou mírou tomu napomáhá i novodobý fenomén jakým je pangasius.
S růstem zájmu o tuto rybu se samozřejmě i k nám začaly dostávat různé poplašné zprávy o tom, jak je pangasius strašně jedovatý. Podle nich by měl být hlavně plný různých těžkých kovů a chemikálií. Zjednodušeně řečeno, z větší části to není pravda.
Měli bychom si uvědomit, že všechny importované potraviny jsou průběžně ověřovány – v naší zemi to dělá Státní veterinární správa ČR. Tím pádem se na trh nemohou dlouhodobě dostávat závadné potraviny porušující naše normy.
I když samozřejmě nelze vyloučit, že jednou za čas nějaká nekvalitní dodávka proklouzne. Ale u ostře sledovaných záležitostí, a mezi ně pangasius určitě patří, je riziko naprosto minimální. Takže obávat se toho, že by došlo k nějaké otravě opravdu nemusíme.
Ale samozřejmě je zde malý háček, jinak by tyto zprávy nepadaly na tak úrodnou půdu.
Chov pangasia probíhá hlavně v jihovýchodní Asii, kde ekologické standardy jsou výrazně nižší než v evropských zemích. Některé části toku Mekongu jsou opravdu hodně znečištěné. Ale jak již bylo naznačeno výše, na úrovni chemie v rybím masu to výrazný vliv nemá. Nebo jsou k nám dováženy již jen ryby z oblastí, kde je nečistot ve vodě výrazně méně.
S ekologií a částečně i ekonomikou je spojen druhý menší problém. Chov probíhá z evropského hlediska v nepříliš humánních podmínkách, ryby jsou stísněné na velmi malém prostoru.
Dopad na naše peněženky i konkurenci je jasný, vietnamští rybníkáři mají mnohonásobně vyšší výnosy na hektar vodní plochy než jejich američtí či evropští kolegové.
A to se samozřejmě odráží i na ceně ryby a tím pádem i její konkurenceschopnosti.
Třetí a poslední významnější problém s pangasiem je jeho kvalita z hlediska lidského zdraví. Tato ryba má více méně smysl jen pro ty, co se jinak rybího masa ani nedotknou a díky ní se postupně seznámí i s dalšími zdravějšími druhy (maso má jen naprosté minimum chuti, takže ani nesmrdí tolik neoblíbenou rybinou a nejsou v něm kosti).
Jinak tato ryba je hodně tučná a přitom obsah toho nejdůležitějšího, co nás u rybího masa zajímá, neboli omega 3 kyselin, je v porovnání s naprostou většinou jiných druhů minimální.
Z hlediska kvality masa je také nutno zohlednit fakt, že pangasius k nám přijíždí hluboce zmražený a nemalou částí váhy kupované ryby je obyčejná voda.
Proč dovážet sladkovodní ryby, když jich v našich řekách a rybnících plave tolik? A pokud přece jen dáte přednost pangasovi, čtěte obaly a vyhněte se vyššímu objemu vody i přídatných látek.
Přečtěte si také:
Seriál:Letní zdravotní rizika: nákupy ve stáncích a grilování
na Ordinace.cz
Ryby jako zdravé jídlo? 7 druhů, na které si dejte pozor
Foto: Foxys Forest Manufacture, Shutterstock.com
Jezte hodně ryb, jsou moc zdravé. To se říká už dlouho, že? Ve skutečnosti je na tom ale jen část pravdy. Zdaleka ne všechny ryby jsou prospěšné, některé druhy mohou dokonce spíš škodit. O které jde?
Skoro každý výživář vám doporučí, že ryba by měla být na talíři aspoň dvakrát do týdne. Je to přece zdravá potravina, bohatá na bílkoviny, vitaminy, minerály a cenné omega-3 mastné kyseliny.
Rybí maso je navíc dietní, proto se velmi doporučuje i při hubnutí. To je všechno pravda, ovšem určitě se nevyplatí jíst ryby za každou cenu.
Nezřídka můžete narazit na takové kusy, které více uškodí, než prospějí.
Vybrat dobrou rybu ke konzumaci není vůbec jednoduché. V první řadě se rozhodujete, zda chcete mořskou nebo sladkovodní rybu. Mořské ryby jsou dietnější a obsahují výrazně vyšší množství omega-3 mastných kyselin, které jsou známé svým působením proti nemocem srdce a cév.
Mohlo by se tedy zdát, že ryby z moře jsou jasnou volbou. Má to však jedno velké ale! Tyhle ryby totiž mohou obsahovat zbytky toxických látek ze znečištěných oceánů i vysoké dávky jodu – jeho nadbytek vede k patologicky zvýšené činnosti štítné žlázy, a tedy i jejím poruchám.
Foto: PickOne, Shutterstock.com
Není ryba jako ryba. Pečlivě si vybírejte, kterou si pustíte na talíř
Často zmiňovaným problémem je riziko obsahu rtuti. Hladina této látky je u většiny mořských ryb taková, že by neměla bezprostředně ohrozit lidské zdraví.
Pokud ji ovšem konzumujete často, ukládá se v pojivové tkáni, střevní stěně, v hormonálních žlázách, nervech a mozku.
Chronická otrava pak může vést k drobným problémům jako nespavost a poruchy koncentrace, ale i závažným nemocem, například k roztroušené skleróze nebo selhání ledvin.
Nicméně ani sladkovodní ryby nelze stoprocentně doporučit. Sice nebudou obsahovat rtuť, neboť ta se přirozeně odpařuje ze zemské kůry a oceánů a do rybníků ani řek se nedostane, avšak z řady důvodů mohou tyto ryby obsahovat jiné škodlivé látky. Níže uvádíme seznam mořských i sladkovodních ryb, u kterých buďte na pozoru.
Rybích druhů, které zkonzumujete – zvláště třeba na dovolené v zahraničí – může být hodně dlouhá řada. Zde uvádíme sedm problematických ryb, s nimiž se setkáte nejčastěji v tuzemsku.
- Žraloci – Obecně je lepší vyhnout se konzumaci velkých dravých ryb, protože obsahují vysoký podíl rtuti. Hladina rtuti v jejich těle se vytváří procesem biokumulace. Jednoduše řečeno: žralok, který za svůj život požije velké množství menších vodních živočichů, v sobě kumuluje rtuť každého z nich.
- Mečoun obecný – Zde platí víceméně to samé jako u žraloka. Velkou roli hraje i stáří ryby – a toho se při koupi pravděpodobně nedopátráte.
- Makrela královská – Rtuť do sebe ryby dostávají i z některých rostlin. Makrela královská je velkou strávnicí řas, v nichž se rtuť vyskytuje.
- Tuňáci – Spíše než s tuňáky z konzervy bývá problém s tuňákovými steaky. Do konzervy totiž přijdou tuňáci pruhovaní, kteří jsou z hlediska rtuti v pořádku. Zato steak je často z tuňáka křídlatého nebo atlantského a ti naopak obsahují rtuti příliš.
- Úhoř mořský – Má v těle více tuku, tudíž snáze absorbuje odpadní a toxické látky z vody a také mívá vysoký podíl rtuti.
- Pangas spodnooký (pangasius) – U pangasia není problém s rtutí, zato se vším dalším. Tyto ryby nejčastěji pocházejí z asijské řeky Mekong, která patří mezi nejznečištěnější toky na planetě. Levné filety z pangasia tak mohou obsahovat celou řadu ne příliš prospěšných látek.
- Sumec velký – Pozor si dávejte hlavně na sumce dovezené z asijských zemí. Za účelem rychlého růstu jsou často dopováni hormony a antibiotiky.
Jakou rybu míváte na talíři nejčastěji?
Spotřebitelské dotazy
17. 03. 2015 V poslední době na internetu kolují nejrůznější verze článků, které varují spotřebitele před nákupem pangasia z dovozu. Důvodů je hned několik: zdravotní závadnost, nízké nutriční hodnoty, špatná kvalita a nízká cena. Jak to tedy doopravdy s pangasiem je? Pangasius hypophthalmus je významnou sladkovodní tržní rybou, která se intenzivně chová v mnoha zemích světa. Je široce rozšířená v deltě řeky Mekong v jižní části Vietnamu, kde se chová v akvakulturních farmách. Ryba se těší u některých spotřebitelů vysoké oblibě díky bílému nebo lehce narůžovělému málo tučnému masu bez typického rybího pachu. Na evropský trh se tato ryba dostává v mraženém stavu. Kvalita a hygiena této ryby je závislá na kvalitě vody, kde se ryby chovají, na složení krmiva, na výrobním řetězci, dopravě, obsahu přídatných látek a následném skladování.
V souladu s platnými právními předpisy je možné dovážet produkty rybolovu pouze ze třetích zemí, odkud je dovoz povolen a pouze ze zařízení původu, která jsou schválena přímo Evropskou komisí. Seznam těchto zařízení je možné najít na webových stránkách Státní veterinární správy ČR – www.svscr.cz, která je zároveň kompetentním orgánem ke kontrole dovozu živočišných produktů a tedy i produktů rybolovu. Produkty rybolovu, které míří na území EU, musí doprovázet veterinární osvědčení, které potvrzuje, že jsou produkty plně v souladu s požadavky EU. Navíc živočišné produkty ze třetích zemí mohou do EU vstoupit pouze přes stanoviště hraniční kontroly, kde probíhá kontrola samotného zboží a průvodních dokladů. Vstup produktů rybolovu na evropský trh tedy podléhá přísným pravidlům ještě před samotným uvedením na trh. Produkty rybolovu jsou také na základě analýzy rizika kontrolovány v tržní síti. Kompetentními orgány dozoru jsou Státní veterinární správa a Státní zemědělská a potravinářská inspekce, které ovšem nepřísluší provádět kontrolu nad čerstvými produkty rybolovu.
V rámci kontrol, které SZPI prováděla u zmrazených ryb, rybích filet a rybích filé čeledi pangasovití bylo nejčastějším nedostatkem nedostatečné označení výrobku, kdy na obale nebyly uvedeny některé přídatné látky a jedlá sůl, přestože byly ve výrobku obsaženy. Přídatné látky (jako např. polyfosfáty, citráty) se používají v kombinaci s jedlou solí, aby se voda v rybách lépe vázala. Ryba je pak považována za „křehčí“. Případ, kdy by došlo k zjištění překročení limitu obsahu cizorodých látek, jsme doposud nezaznamenali. Zároveň nemáme tyto zprávy ani od ostatních kontrolních úřadů. Jsme členy Systému rychlého varování pro potraviny a krmiva (Rapid Alert System for Food and Feed – RASFF), který slouží pro ohlašování přímých nebo nepřímých rizik ohrožujících zdraví lidí a zvířat nebo životního prostředí, která pocházejí z potravin nebo krmiv. Hlášení vyměňovaná systémem slouží k zabránění uvedení do oběhu rizikových potravin a krmiv, případně jejich stažení ze společného evropského trhu. Více informací o systému RASFF je možné najít na našich webových stránkách pod tímto odkazem.
Pokud by byla prokázána jakákoliv zdravotní závadnost pangasia pocházejícího z inkriminované lokality v kterémkoliv členském státu, byli bychom o tom včas informováni. V posledních letech jsme prostřednictvím systému RASFF neobdrželi hlášení o případech distribuce nevyhovujících zásilek pangasia na území ČR.
Při nákupu mražených ryb by se měl vždy spotřebitel dozvědět z obalu informace o způsobu produkce (tedy informaci odkud ryba pochází, zda z chovu, z moře, či byla ulovena ve sladkých vodách) a oblasti odlovu. Spotřebitel tak vždy dostane informaci o tom, zda si kupuje mořskou či sladkovodní rybu.
Od toho se samozřejmě také odvíjí odlišné nutriční složení masa. Zmražené ryby obecně mohou obsahovat přidanou vodu. Pokud je její obsah nad 5 % hmotnostních, uvede se tato voda ve složení.
Přestože ve složení nemusí být konkrétní podíl vody, lze na její množství usuzovat z pořadí jednotlivých složek, neboť ty se uvádějí sestupně podle hmotnosti, nebo z konkrétního podílu rybího masa.
Nezbývá tedy než doporučit spotřebitelům, aby vždy pečlivě sledovali údaje na obale výrobku a mezi produkty si našli ten, který jim bude svým složením nejlépe vyhovovat.
Aktualizováno: 2011
Přílohy
- clanek_kvalita_potravin_JUDr. Janecek.pdf [velikost: 450,0 KB, formát: pdf]
Fantastická příroda: Monstra z řeky – Ábíčko.cz
O obřích rybách z řek a jezer si rybáři vyprávějí legendy. Některé z nich jsou opravdová monstra. Která sladkovodní ryba je ale největší?
Pokud budete pátrat v knihách, většinou se dozvíte, že největší sladkovodní rybou je jihoamerická arapaima velká (Arapaima gigas). Žije v Amazonce a jejích přítocích a údajně dorůstá délky čtyři a půl metru a hmotnosti až 600 kg.
Jenže rekordní exemplář chycený na udici byl sice pořádný klacek, ale přece jen „o něco“ menší – měřil 307 cm a vážil 154 kg. Důvodem, proč arapaima není absolutním rekordmanem, je zřejmě její chutné maso.
Lidé ji intenzivně loví a velké kusy proto mizí.
Žije ještě veslonos?
Vážnějším kandidátem na titul největší sladkovodní ryby je živočich tak vzácný, až existuje podezření, že vyhynul. Jedná se o jeseterům příbuzného veslonose čínského (Psephurus gladius).
Podle domorodých rybářů dorůstá délky až sedmi metrů a hmotnosti 500 kilogramů, což ale kvůli jeho vzácnosti zatím nebylo možné ověřit. Žije v řece Jang-c'-ťiang, kterou člověk drasticky změnil výstavbou přehrad, znečištěním a čilou lodní dopravou. Veslonos tak zřejmě stojí na hraně vyhynutí.
Poslední známý jedinec zahynul před pěti lety, kdy se zapletl do rybářské sítě. Tato ryba měřila 3,6 metru a vážila 250 kilogramů.
Rekordman žije u nás
A tak je nakonec asi největší sladkovodní rybou tvor, kterého všichni známe a vyskytuje se docela často i u nás. Je to sumec velký (Silurus glanis). Ač to zní k neuvěření, může dorůst do pětimetrové délky a váhy 300 kilogramů.
V Česku pro to nemá vhodné podmínky – naše řeky jsou docela malé a na teplomilné sumce také moc chladné. Největší exempláře chytají rybáři na přehradách v relativně teplé Dyji, velké kusy žijí také v přehradních nádržích na Vltavě. I tak rekordní úlovky u nás nepřesahují sto kilogramů váhy a délku dva a půl metru.
Rájem velkých sumců v Evropě je delta řeky Dunaje. Koncem šedesátých let minulého století, když zde ještě rybáři mohli lovit ryby elektrickým proudem, byl prý v jednom z říčních ramen uloven sumec vážící 395 kilogramů.
Sežere sumec člověka?
Ačkoliv se o sumcích tvrdí, že při lovu dávají přednost menším rybám, nemusí to být vždy pravda. Často se hovoří i o útocích obřího sumce na plavce. Většinou se ale jedná o omyl. Buď napadeného člověka, který si situaci špatně vyložil, nebo sumce, jehož zaujal například lesklý náramek a zaútočil na něj jako na třpytku.
Přesto existuje několik svědectví o napadení koupajících se dětí nebo psů. Miroslav Šebela v knize o Dunajské deltě uvádí, jak mu domorodý rybář vyprávěl o smrti svého malého syna. Ten ještě jako předškolák byl při koupání v dunajském rameni náhle něčím stažen pod vodu. Jeho tělo se už nikdy nenašlo.
Lidé, kteří stáli na břehu, tvrdili, že útočníkem byl velký sumec.
Obří pangas
Velcí sumci žijí také v Jižní Americe ale hlavně v jihovýchodní Asii. Ve zdejších řekách najdeme několik obrů ze skupiny pangasů, kterým se také říká žraločí sumci.
Největší z nich je zřejmě pangas velký (Pangasianodon gigas) z povodí řeky Mekong. Literatura uvádí jeho maximální velikost 3 metry a hmotnost 350 kg.
Tato ryba je pověstná rychlým růstem, už po šesti letech může vážit 200 kilogramů.
Paryba a veleparma
Rejnoky, kteří přísně vzato nejsou rybami (stejně jako žraloci patří mezi paryby), si většinou spojujeme s mořem. Několik druhů však žije i ve sladkých vodách. Ten největší se vyskytuje v Thajsku v řekách Menam a Mekong.
Trnucha thajská (Himantura chaophraya) může být i s ocasem dlouhá téměř pět metrů a vážit více než půl tuny. K obraně má účinnou zbraň – bičovitý dvoumetrový ocas s čtyřiceticentimetrovým jedovatým trnem. Samice rodí plně vyvinutá mláďata, nejčastěji dvě.
Vzhledem ke znečištění jihoasijských řek, lovu a malé rozmnožovací schopnosti je i tento rejnok extrémně ohrožen.
V řece Mekongu žije i veleparma thajská (Catlocarpio siamensis). Tento rybí vegetarián je také pořádný kousek, uvádí se délka až tři metry a váha 300 kilo. Veleparma doplácí na změny životního prostředí a už i malí jedinci začínají být velmi vzácní.
Ryba s hlavou aligátora
Opravdového rybího obra má i Severní Amerika. Jde o starobylého kostlína obrovského (Atractosteus spatula) neboli aligátoří rybu. Přezdívku dostala kvůli své hlavě, která hodně připomíná aligátora nebo krokodýly.
Dorůstá délky necelých tří metrů a váhy 150 kilogramů. Kostlíni žijí v řekách a jezerech jihovýchodu USA. Zdejší rybáři je chytají na prut, ale také s oblibou střílejí lukem.
Kostlínům sice vyhubení nehrozí, ale velkých jedinců ubývá.
Pohroma tropických vod
Další obrovskou rybou je robalo nilský (Lates niloticus), známý také jako nilský okoun. Jak napovídá jméno, je jeho původní domovinou Nil a jeho přítoky včetně jezer. Tato impozantní ryba dosahuje maximální délky dva metry a váží až 200 kg.
Na rozdíl od ostatních rybích obrů není ohrožený – právě naopak. Tam, kde byl pro své vynikající maso a potěchu sportovních rybářů vysazen, tento dravec doslova decimuje původní rybí druhy. Odstrašujícím příkladem je Viktoriino jezero.
Podle ochránců přírody patří robalo mezi 100 nejhorších invazivních druhů světa.
Obr, který žije i v moři
Největší ryba vyskytující se ve sladkých vodách je bezesporu vyza velká (Huso huso). Mezi sladkovodní ryby však tento obří jeseter tak úplně nepatří. Vyza totiž – podobně jako třeba losos – prožívá většinu života v moři a do řek pluje jen kvůli rozmnožování.
Vyzy jsou dlouhověké ryby – některé žijí přes sto let – a do sladkých vod se vracejí opakovaně a ve velkých řekách se potulují řadu měsíců. Vyskytují se (čím dál vzácněji) v Černém, Kaspickém, a Jaderském moři a přilehlých řekách. V dobách, kdy Dunaj ještě nebyl spoutaný přehradou u Železných vrat (1972) – a také byl méně znečištěný – se občas vyza zatoulala až na Moravu.
Uvádí se, že vyza může dorůst až devítimetrové délky a váhy dvě tuny. I kdyby byl tento údaj přehnaný, jistě to nebude o mnoho. Úlovky pětimetrových ryb tohoto druhu, které vážily více než tunu, totiž dříve nebývaly ničím neobvyklým.
Pangas: Je lepší než bůček, nebo ne? | Žena.cz
Takhle vcelku to žádný krasavec není, zvlášť když se jich v bahně plácají tisíce. Na talíři vypadá lépe – bílé masíčko bez kostí, které si oblíbí i děti. A je levný. Proto se pangas často objevuje na našem jídelníčku. Ale všechno není takové, jak se zdá.
Jezte ryby, jsou zdravé, nabádají nás odborníci. Zvlášť ty mořské, protože obsahují tuky prospěšné lidskému organismu. Jenže právě tohle pro pangase – sumečka žraločího – vůbec neplatí.
Nejde o mořskou rybu
„Pangas není nic extra dobrého,“ potvrzuje Prof. ing. Jana Dostálová CSc. z Vysoké školy chemicko-technologické, odbornice na kvalitu potravin. Na mysli má především fakt, že navzdory svému exotickému původu pangas mořská ryba není.
Doporučujeme: Jsou ryby opravdu tak zdravé? Pozor na alergie i otravu
Ten, který se k nám dováží, totiž pochází z jihovýchodní Asie z ústí velkých řek, které patří k nejvíc znečištěným na celém světě. Odbornice připomíná průmyslové zplodiny, jako jsou PCB (polychlorované bifenyly) nebo metabolity DDT a další chemikálie. Ještě ke všemu nežije volně.
Foto: Thinkstock
Chová se v přeplněných sádkách a je krmen průmyslovým krmivem – granulemi, do nichž se zpracovávají i organické zbytky z jiných ryb. Tak roste až čtyřikrát rychleji než v normálních podmínkách. Nicméně v sádkách s umělým krmením se chová třeba i většina dovážených lososů – ti z volného lovu jsou cenově úplně jiná kategorie.
Bát se ho však nemusíte
Pangas je však býložravá ryba, takže tento druh krmiva je to v naprostém protikladu k jeho přirozené stravě. Což připomíná doby, kdy se býložravé krávy krmily masokostní moučkou – až do dob aféry šílených krav. Dnes už je použití masokostní moučky zakázáno.
Nicméně pangas, kterého si můžete koupit v každém supermarketu, zdravotně závadný není. Prokázaly to dosud všechny testy Státní veterinární správy.
Přečtěte si: Montážní pěna v kusu hmoty: Proč nejíst párek v rohlíku
Za naprostý nesmysl lze považovat i všechny poplašné zprávy, které se čas od času na internetu objevují ohledně dezinfekce těchto ryb proti parazitům a bakteriím pomocí malachitové zeleně, která má rakovinotvorné účinky. Tato nebezpečná látka se zato prokázala u některých dovážených pstruhů. Ovšem celá zásilka tehdy nebyla propuštěna na trh v ČR a byla vrácena zpět dodavateli.
Pozor na sůl
Výhodou pangase je, že na rozdíl od mořských ryb neobsahuje rtuť, kvůli niž je odborníci obvykle doporučují konzumovat jen dvakrát týdně.
Na druhou stranu však jako sladkovodní ryba obsahuje mnohem méně jódu. Také je v ní téměř zanedbatelný podíl zdravých omega 3 nenasycených kyselin, které prospívají kardiovaskulárnímu systému a jsou prospěšné i pro náš mozek.
Maso pangase rovněž obsahuje více sodíku, což může také představovat problém. Negativní působení sodíku v podobě NaCl – kuchyňské soli – je spojováno především s vysokým krevním tlakem. Což je jedna z nejčastějších kardiovaskulárních chorob – a právě jako prevenci proti nim máme jíst ryby. U pangase tak tato výhoda odpadá, ale i tak je lepší než třeba bůček.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Hubnutí po 40: Jím stejně a tloustnu. Co s tím?
Nebezpečná krása: Která kosmetika způsobí alergii?
Kdy „zadělat“ na miminko? V zimě jsou spermie pomalejší
Video Mohlo by Vás také zajímat: Zavřené školy jsou nesmysl. Ohnisko se dělá z jednoho nakaženého, říká Pecková | Video: Daniela Drtinová, Martin Veselovský