Už podruhé v letošním roce zažíváme nouzový stav, který v Česku platí od pondělí 5. října v souvislosti s pandemií koronaviru. Lidé se tak znovu dostali do situace, která je velice náročná na jejich psychiku.
Nouzový stav v nich probouzí pocit nejistoty a nebezpečí, vysvětlují odborníci.
Na otázky CNN Prima NEWS ohledně dopadů nouzového stavu na naše každodenní vnímání reality odpovídali předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP, profesor Pavel Mohr a neurovědkyně Marie Salomonová z neziskové organizace Nevypusť duši.
Jak vnímáte nošení roušek a jejich vliv na lidskou psychiku?Pavel Mohr: Jak se lidé vypořádávají s nošením roušek, je velmi individuální. Většina je respektuje jako život zachraňující preventivní opatření nebo jako nutné zlo.
Pro někoho jsou symbolem represe, dalšího mohou děsit jako příznak obecného ohrožení a vyvolávat úzkost, někdo je může vítat jako možnost snížit vlastní sociální nejistotu. Roušky samozřejmě zhoršují komunikaci, z níž se vytrácí podstatná součást, její nonverbální a mimická složka, což je zejména v psychiatrii a psychoterapii problém.
Naštěstí pro její nošení existují i výjimky, které se v některých případech týkají psychiatrických pacientů.
K tématu
Marie Salomonová: Já vnímám nošení roušek jako to nejmenší zlo, které v současné situaci lidská psychika musí zpracovávat. Ano, je to jasně viditelný projev, že něco není v pořádku, což na dobré náladě nepřidá. Přesto, kdyby šlo pouze o nošení roušek, myslím, že by to pro lidi nebylo tak stresující jako celá řada dalších opatření, která se dotýkají jejich ekonomické situace, zdravotních i sociálních kontaktů.
Jaké účinky může mít na lidi už jen to slovní spojení „nouzový stav“? Mám na mysli zejména starší generaci, která ještě pamatuje nouzový stav i za války…Pavel Mohr: Nouzový stav implikuje v první řadě situaci vnějšího ohrožení, materiálního nedostatku, mobilizaci, případně zavedení přídělového systému. Pamětníkům války a okupace je dnes vesměs minimálně 80 let a více a obecně patří mezi ohrožené skupiny. Nicméně ze svého okolí znám spoustu seniorů, kteří současnou situaci berou s nadhledem jako jednu z otravných epizod jejich na události bohatého života.
Obavy bychom si ale měli dělat především o nejmladší generaci
Obavy bychom si ale měli dělat především o nejmladší generaci, do jejíhož života karanténní opatření zasahují v kritickém období získávání vědomostí, zkušeností, navazování vztahů a přípravy na život.
Nevíme, jak se projeví výpadky ve vzdělání, absence sociálních kontaktů, pocit křivdy z promarněných příležitostí.
Nikdo z nás nedovede odhadnout, jak bude vypadat svět až se „čínská chřipka“ přežene, mám obavu, aby zde nevyrostla generace s ukradenou budoucností.
K tématu
Marie Salomonová: Problém vidím spíš v tom, jak se celá současná situace ohledně opatření i nouzového stavu obecně prezentuje, a to jak politicky, tak mediálně. Ze všech stran se na nás dennodenně valí různé zákazy, neustále překonáváme rekordní počty nakažených. To vše může v lidech vyvolávat úzkostné stavy. Nemyslím si ale, že by nouzový stav ovlivňoval negativně psychiku jen seniorů. Je to opravdu velmi individuální. A hodně záleží na tom, zda ti starší lidé mají kolem sebe rodinu, která jim pomáhá, zda jsou finančně zajištěni.
Co si myslíte o tom, že je úzce propojena psychika s obranyschopností organismu?Pavel Mohr: S tím lze zcela souhlasit, existují přesvědčivé důkazy o tom, že celá řada duševních poruch, od deprese až po psychózy, bezprostředně souvisí s narušením imunitního systému. Z druhé strany pak i optimismus a pozitivní postoj napomáhají fyzické odolnosti.
Můžete ještě reagovat na to, zda si podle vás vláda uvědomuje, co v lidech vyvolává „komunikační zmatek“? Kdy v jednom dni něco vyhlásí a vzápětí změní? Jak takové informace dopadají na lidskou psychiku?Pavel Mohr: Nevím, co si uvědomuje vláda jako orgán, ale tvoří ji lidé, kteří nežijí ve vzduchoprázdnu, a ti jistě mají nějakou zpětnou vazbu ze svého okolí anebo alespoň od svých poradců. Zásadní problém je absence jednotné strategie, kdy se každodenní rozhodování řídí spíše průzkumy veřejného mínění než fakty. Postrádám vizi, plán, za který by se politici postavili a pokusili se o jeho správnosti přesvědčit i skeptické obyvatele. K všeobecnému zmatení navíc přispívají protichůdné názory expertů všech oborů a dezorientovaný občan pak už vůbec neví čemu má věřit. To v lidech, kromě nejistoty a úzkosti vyvolává pocit skepse, nedůvěry k autoritám, cynismu, případně přispívá k tvorbě nových vtipů a memů.
Problém je hlavně v komunikačním zmatku obecně
Marie Salomonová: Problém je hlavně v komunikačním zmatku obecně. Vládou to začíná, ale přenáší se to dál. Různí se názory odborníků, názory lidí na sociálních sítích. Jsme doslova přehlceni různorodými názory o těch, kteří situaci zlehčují, až po ty, kteří ji velmi dramatizují. Je těžké se v tom zorientovat.
K tématu
Aby si lidé udrželi duševní zdraví, doporučuji omezit sledování zpráv o koronaviru i diskuze na sociálních sítích. Podle mě je dobré vědět, co se děje, ale všeho s mírou. Je dobré vybrat si jedno nebo dvě ověřená média, která budu sledovat a věnovat těmto zprávám například deset minut ráno a deset minut večer. Je důležité se od toho všeho trochu distancovat, trávit vice času v přírodě, udržet si sociální kontakty, pokud to nejde osobně, tak alespoň telefonicky nebo prostřednictvím sociálních sítí, najít si nějaký koníček a přijít na jiné myšlenky. Doba je to nesmírně těžká a v současné době navíc přichází podzim, což je období, které na psychiku obecně nepůsobí příliš dobře.
Může dokonce nedůvěra ve vládu i všechna ta opatření prohlubovat v lidech nenávist, deprese nebo dokonce i sebevražedné myšlenky?Pavel Mohr: Nemyslím si, že by nedůvěra a opatření vyvolávaly přímo nenávist nebo myšlenky na sebevraždu, ale nepochybně přispívají k pocitům všeobecné nejistoty, obav z budoucnosti, mohou způsobovat úzkost. Nejsou to jen nedůvěra a zmatečná opatření, na ty se díváme s tradiční skepsí, ale především prodlužující se epidemie a s ní související restrikce, které způsobují nárůst duševních poruch v populaci, jak ukazují naše výzkumy.
K tématu
Marie Salomonová: Situace okolo COVID-19 jako taková prohlubuje psychické problémy a není to jen problém vlády, ale všeho, co se kolem nás děje. Jak vyplývá z výzkumu Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ), od začátku pandemie se trojnásobně zvýšily depresivní stavy, dvojnásobně úzkosti a je až třikrát vyšší riziko sebevražd. Podle mě je důležité, aby se stát zaměřil především na reformu psychiatrické péče včetně budování krizových center a podporu linek bezpečí.
Odborníci NÚDZ zjistili konkrétně, že v průběhu prvního nouzového stavu vyhlášeného na jaře došlo v porovnáním s rokem 2017 k nárůstu případů, které splňují diagnostická kritéria pro některé z duševních onemocnění.
Právě hrozba, že si lidé pod duševním tlakem sáhnou na život se prokázala u více než každého desátého ze sledovaného vzorku populace.
Lékaři označili riziko sebevraždy u 12 procent účastníků pozorování, což je ve srovnání s daty předchozího šetření v listopadu 2017 trojnásobný počet.
Linka bezpečí vyzvala ministerstva, aby zasáhla. Počet sebevrahů se v Česku rapidně zvyšuje
Hlavní strana > Zdraví
15.07.2020 16:50
V dospělé populaci výrazně vzrostlo riziko sebevraždy. Zvyšuje se i počet dětí, které vyhledávají pomoc kvůli psychickým a rodinným obtížím. Čísla Národního ústavu duševního zdraví, ale i ta z analýzy činnosti Linky bezpečí a linek důvěry během pandemie, mluví jasně. Máme problém.
Linka bezpečí je součástí výzvy, kterou Youth, Speak Up poslalo na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo zdravotnictví České republiky a Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Zve Roberta Plagu, Adama Vojtěcha a Janu Maláčovou ke kulatému stolu, kde chtějí diskutovat o duševním zdraví dětí a mladých lidí a jeho podpoře (nejen) v reakci na pandemii koronaviru.
Mezirezortní spolupráce je podle Linky bezpečí nutná, aby bylo o duševní zdraví mladých lidí dobře postaráno.
V otevřeném dopise, za kterým stojí Youth, Speak Up, Linka bezpečí, EDUin, Učitelská platforma, Česká středoškolská unie ČOSIV – Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání a Asociace vysokoškolských poradců, nabízejí podepsané oragnizace doporučení, která by měli brát politici vážně. Například upozorňují na zvýšenou potřebu dostupnosti sociálních a zdravotních služeb pro děti a mladistvé. Podle nich v průběhu pandemie docházelo k vysoké vytíženosti linek důvěry a dostupné služby pro děti a dospívající byly (a jsou nadále) velmi omezené.
Dále apelují na potřebu informovat děti a mladistvé srozumitelně o tom, co se děje a o tom, jak to ovlivní jejich životy (například uzavření škol: délka uzavření, podmínky návratu apod.).
V dopise se také politiků ptají na plán, ve vztahu k informovanosti dětí a mládeže v případě druhé vlny, a chtějí vědět, jak budou v daném případě fungovat sociální, zdravotní a školské služby pro děti a mladistvé.
Zúčastněné organizace na závěr dopisu hlásí, že jsou připraveni se sejít 22. 7. 2020 v dopoledních hodinách v prostorách Poslanecké sněmovny u kulatého stolu a problematiku duševního zdraví mladých lidí důkladně probrat ze všech úhlů pohledu oslovených resortů a zapojených organizací. Zdůrazňují, že společná schůzka je vysoce urgentní, zejména kvůli blížícímu se začátku školního roku.
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.
Aby duše nebolela
Rubrika: Zdraví Zveřejněno: čtvrtek 1. říjen 2020 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail
Každý z nás chce být v dobré formě. Ne všichni si ale uvědomujeme, že nejde jen o fyzičku. Naším zájmem je duševní pohoda. Abychom uvedli na pravou míru, proč právě v tomto čísle zmiňujeme duši. Vězte tedy, že v roce 1992 byl 10. říjen vyhlášen Světovým dnem duševního zdraví. Zasloužila se o to Světová federace pro duševní zdraví (sdružuje členy z více než 150 zemí světa).
„Duševně zdravý je takový člověk, který má schopnost pracovat, milovat a hrát si.“ Sigmund Freud
Na webu Ústřední vojenské nemocnice v Praze se dočteme, že: „Duševní zdraví znamená dobrou kondici celé osobnosti.
Duševně zdravý člověk je schopen přijímat a zpracovávat informace, řešit problémy, logicky myslet, vytvářet nové věci, aktivně se zúčastňovat dění kolem sebe a adaptovat se na nové situace.
Umí dobře komunikovat, je citově vyrovnaný, zvládá vlastní emoce, ale zároveň se dovede uvolnit.“
Opakované úzkosti, stres, smrt blízkého člověka, společenská izolace, ztráta zaměstnání, špatný spánek, únava, vyčerpání, to vše může být příčinou duševní nepohody každého z nás.
Statistiky uvádějí, že v celém světě každým rokem ukončí vlastní rukou svůj život okolo 800 tisíců lidí (každých 40 vteřin spáchá sebevraždu jeden člověk). V Čechách je to asi 1300 žen a mužů různého věku.
V průběhu epidemie koronaviru vzrostlo v ČR riziko sebevražd až trojnásobně.
Určitě se všichni shodneme na tom, že o duši je nutné se starat.
Jak na to?
V náročnějších případech je nutná pomoc odborníků – terapeutů, psychologů či psychiatrů, případně návštěva některého z komunitních center, ale tomu zkusme předejít.
Chceme být pozitivní a zabývat se tím, co dělat, aby naše psychika nestonala. Pokusíme se vám dát alespoň několik tipů, které fungují a přispívají k duševní pohodě každého z nás. Existuje samozřejmě mnoho dalších.
Možná vás napadne – tohle všechno znám, ale i tak máme pocit, že je nutné si vše znovu připomenout.
„Po dobrém obědě lze odpustit každému, i vlastním příbuzným.” Oscar Wilde
Začněme u jídla
Zdravá strava nás chrání před nemocemi. Žaludkem prochází i láska, a může to být láska k sobě samému. Jezme tak, abychom si neubližovali. Odborníci doporučují například tzv. Středomořskou dietu – konzumaci ryb, zeleniny, ořechů, semínek, cereálií, ovoce a luštěnin. Doporučují omezit maso, máslo a sladkosti.
A co ČOKOLÁDA? Nebojme se, čokoláda s alespoň 70 % kakaa je vskutku lék. Působí jako přírodní antidepresivum a vyniká svými antistresovými účinky. Pozor ale na kvalitu a kvantitu. Mnohokrát lepší je dát si jeden nebo dva čtverečky kvalitní dražší čokolády, než spořádat nekvalitní náhražkovou a cukru plnou „čokoládu“ za pár korun.
Rozhodně se najde i několik „super potravin“, které obsahují minerály a vitamíny, a tím pomáhají k udržení zdravého ducha. Jednou z nich je prachobyčejné a všude dostupné kysané zelí, dále borůvky, chia semínka, ostružiny či granátové jablko. Alkohol v malé míře dokáže pomoci. Umí zvednout náladu, příjemně uvolní, ale také dezinfikuje a prokrví.
Ovšem vysoká konzumace alkoholu zvyšuje riziko úzkostí, způsobuje paranoiu a deprese.
Hýbejme se, cvičme
Není nutné začít na sobě tvrdě makat, nepotřebujeme přece mít skvěle vyrýsované svaly. Nám stačí třeba pravidelná chůze. Procházky nic nestojí, nepotřebujeme k nim žádné extra vybavení, ať už se procházíme městem nebo po lesní stezce. Výbornou formou pohybu je tanec.
Neříkejte, že se na oblíbenou písničku nezačnete pohybovat do rytmu a na tváři se vám neobjeví úsměv. Nebo si zkusme – jako malé děti – se vší vervou na tutéž skladbu zaskákat a hned nám bude veseleji.
Také jste, jako malí, rádi skákali přes švihadlo nebo „skákali gumu“? A také se vám potom po těle rozlil takový zvláštní blažený pocit?
Sofistikovanějším může být cvičení jógy. Tato má úžasnou schopnost měnit chemii mozku. Pravidelné cvičení jógy pomáhá od úzkosti, deprese či nespavosti, zlepšuje koncentraci a soustředění. Správné dýchání při cvičení posiluje zdraví jak fyzické, tak duševní.
Jak říká cvičitelka jógy Veronika Krohová: „Pokud potřebujete být sami sebou, nebát se uchopit to, co přijde po svém a s nejlepším svědomím a láskou k sobě i ostatním, pak běžte na jógu.
“ Pro uklidnění a relaxaci doporučuje jógu flow, jin jógu či terapeutickou jógu.
„Duševní bolest je horší nemoc než tělesná.“ Publilius Syrus, latinský spisovatel, 1. století př. n. l.
Poslouchejme hudbu, zpívejme si
Každý posloucháme hudbu jinou. Někdo je na klasiku, někdo na rap, pop, ska, funk… O styl tady nejde, hlavně, když nám to dělá radost, uvolní nás, nebo naopak nakopne. Hudba může být i relaxační, meditační. Každému je dáno na výběr. A když si k tomu budeme zpívat, to nám bude krásně na světě!
❞ Spousta z nás má problémy s usínáním, někteří ani nepřemýšlíme nad tím, kde a jak se k spánku ukládáme…
Dostatečně spěme
Spousta z nás má problémy s usínáním, někteří ani nepřemýšlíme nad tím, kde a jak se k spánku ukládáme. Ale vzpomeňme si opět na své dětství. Tehdy jsme měli před usnutím určitý rituál. Říkávalo se: „Pomodlit, vyčůrat a spát“.
Obvykle jsme si vyčistili zoubky, došli si na toaletu a potom jsme čekali na pohádku, pohlazení a přání dobré noci. Jak se nám hezky „hajalo“. Něco na tom bude, nemyslíte? Minimum elektroniky v ložnici, příjemná teplota, klid, tma a čerstvý vzduch by měly přispět k tomu, že se dobře vyspíte.
Přidejme k tomu kvalitní matraci a voňavé ložní prádlo a je to!
Zbavme se stresu
Je to těžké, o tom není pochyb, ale i tady může pomoci pohyb a rozhodně smích. Nebo jen se na chvilku zastavit a soustředit se: „Nádech, výdech. Nádech, výdech. Nádech, výdech.“ A co teprve práce na zahrádce. No dobře, ne každý má to štěstí, že zahrádku má, ale, ruku na srdce, jeden truhlík na balkoně nebo na společné chodbě v domě, kde žijeme, to se dá zvládnout. Je to úplný zázrak.
Nasypat hlínu, upravit ji, do ní dát pár semínek, zalévat je a pozorovat, jak z nich něco roste. Někdy ani nemusíme vědět, co jsme zaseli. Vždycky něco vzejde. Zkusme třeba do hlíny posadit bramboru a sledujme, co se bude dít. I tady může posloužit vzpomínka z dětství. Kdo nikdy nezkoušel klíčit hrách nebo fazole v rámci školního projektu? Vzrušující? Určitě.
Stresující? Rozhodně ne!
„Obklopte se lidmi, kteří jsou dobří pro vaše duševní zdraví.“ Ralph Smart, psycholog a spisovatel
Relaxujme
Umění relaxace také není úplně jednoduché, ale lze se mu naučit. Nespočívá v tom, že se natáhneme před televizor a strávíme několik hodin nicneděláním při sledováním zářící obrazovky. Existuje celá řada relaxačních technik, které by vydaly na samostatný článek. Pokud člověk zájem má, určitě si tu svou najde. Nicméně základem relaxace je „vypnout hlavu“.
Smějme se, chechtejme se
Smích je lék. Jak otřepaně to zní a jaká je v tom rčení pravda. Není to nádherné – smát se, až se za břicho popadáme, až nám tečou slzy, až nemůžeme skoro popadnout dech.
Smích uvolní naše tělo, posílí imunitní systém, spustí uvolňování endorfinů – hormonů štěstí, chrání srdce, spaluje kalorie – není to dokonalé? Smích je přirozené antidepresivum. Úsměvem zvedneme náladu sobě i ostatním. Usmíváme-li se, vypadáme mladší a přitažlivější.
Smích je nakažlivý, zkusme tedy rozesmát i svoje okolí. Věřme tomu, že smích je vidět i pod rouškou!
Objímejme se
Objetí jsou dobrá pro vaše srdce. Objetí vás dělá méně úzkostlivými. Objetí pomáhají žít déle. Objetí budují důvěru a pocit bezpečí. Objetí zvyšují imunitní funkce.
Dotek nám milého člověka, držení za ruce, masáže či mazlení zcela určitě zlepší naši náladu. Objetí, už to slovo samotné působí hřejivě. Právě objímání je nejjednodušší způsob, jak zlepšit náladu a ozdravit naše tělo.
10 sekund objetí každý den může zvýšit hladinu oxytocinu (hormon lásky) a tím působit proti účinkům stresových hormonů.
Pozitivní dopad má i čas strávený s domácím mazlíčkem. V mnoha ohledech nám domácí mazlíčci mohou pomoci žít duševně zdravější životy. Jak víme, animoterapie (terapie za pomoci zvířat) je využívána k léčbě různých duševních onemocnění. Pomáhají psi, koně, prasátka, kozy, papoušci, šneci, husy, hadi, dokonce i hmyz. Jen na ty delfíny u nás asi můžeme zapomenout.
Povídejme si, svěřme se
Sdílená bolest, poloviční bolest. Svatá pravda. Neuzavírejme se se svým trápením před ostatními. Každý máme někoho, kdo nás vyslechne, poradí a dá nám pocit, že tu na všechno nejsme sami. Na druhou stranu i my se můžeme svých přátel zeptat, zda jsou v pořádku a nepotřebují pomoc. Vypovídat se je důležité.
„Jak se nezbláznit? Pravidelně se hýbat, přemýšlet nad tím, co člověk jí, mít čas na přátele a své záliby, tedy nežít jen prací. To jsou rady, které znějí banálně, ale skutečně fungují.“ Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc., psychiatr a zástupce přednosty Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN
❞ Jak se nezbláznit? Pravidelně se hýbat, přemýšlet nad tím, co člověk jí, mít čas na přátele a své záliby, tedy nežít jen prací…
Zdraví ze zahrádky i z apotéky
Existuje celá řada bylinek, které napomáhají duševní pohodě. Co tedy radí babky kořenářky?
Nejlepší je prý Třezalka tečkovaná, které se také přezdívá Květy Panny Marie – má až zázračné účinky na úzkost, deprese, výkyvy nálad či nespavost. Běžně je součástí bylinných čajů, které se na tyto potíže užívají, a dá se tedy využít coby přírodní antidepresivum.
Pepřovník opojný neboli Kava Kava je perfektním pomocníkem při vnitřním napětí. Ale pozor, není dobré ho užívat příliš dlouho.
Meduňka, Heřmánek a Kozlík lékařský – trio bylin, které si můžeme dopřát kdykoli, protože nás nikterak neutlumí či neuspí.
Kozlík má mimořádně silný účinek na nervovou soustavu – při silném předráždění tlumí, při stavech letargie a smutku povzbuzuje. Popularita Meduňky nezná mezí.
Je nazývána Elixírem života, neboť má schopnost uklidňovat celý organismus. Heřmánek – je mimo jiné doporučován proti stresu, depresím, při psychickém vypětí a nevyrovnanosti.
Pokud vám chybí elán či trocha té jiskry, dopřejte si Andělský kořen. Andělika lékařská zklidňuje nervovou soustavu a zároveň povzbuzuje hormony štěstí.
Šišák bajkalský – patří mezi nejvýznamnější přípravky při onemocnění nervového systému, Puškvorec obecný – jeho užívání celkově zlepšuje náladu, vnitřně uklidňuje, Mateřídouška – působí při nervových slabostech, Rozmarýn – mírní nervovou vyčerpanost, dokáže pozvednout náladu.
Dalšími pomocníky, pro zajímavost a inspiraci, jsou: Srdečník obecný, Aloe vera, Brutnák lékařský, Chmel otáčivý, Mučenka pletní, Levandule lékařská, Ženšen korejský, Měsíček lékařský.
Mezi výborné uklidňující prostředky proti stresu patří bezesporu i zelený čaj, který si v posledních letech získal velkou popularitu.
Existuje i celá řada doplňků stravy, které můžeme užívat pro duševní vyrovnanost, zvládnutí stresu, celkovou pohodu. Aniž bychom chtěli dělat někomu reklamu, vyzkoušené máme bylinné koncentráty původní české společnosti Energy: Relaxin, Stimaral, Spiron (ten je ve spreji).
Komunitní péče v ČR
U nás byly duševní nemoci dlouho tabuizovány. Péče o duševní zdraví zaznamenala změnu až po roce 1990, kdy se jako první na scéně objevila nezisková organizace Fokus Praha. Ta podporuje lidi se zkušeností s duševním onemocněním. Právě před měsícem oslavila 30 let svého působení.
„Komunitní služby jsou dnes již nedílnou součástí reformy psychiatrické péče a právě vznikajících center duševního zdraví. Z původně přehlížené alternativy se postupně stalo klíčové východisko pro podporu lidí se zkušeností s duševním onemocněním“, uvedl Jan Mácha, předseda spolku FOKUS ČR.
Zakladatel Fokusu, psychiatr Jan Pfeiffer, říká: „Choroba by neměla být důvodem k tomu, abychom nemocného člověka zahnali za zeď.“ Postavil se do čela kampaně proti porušování lidských práv v léčebnách a proti zavírání lidí do klecí. Díky této aktivitě ho časopis Time v roce 2004 označil za hrdinu roku.
Neustále se snaží o změnu zažitých pořádků, které se i díky jeho píli během uplynulých třiceti let rapidně změnily.
„Ještě před vypuknutím koronavirové krize schválila Vláda ČR Národní akční plán pro duševní zdraví 2020–2030. Ten předpokládá přesun dlouhodobě hospitalizovaných osob v psychiatrických zařízeních do komunitního prostředí.
Je zřejmé, že význam komunitních služeb ještě poroste.
Zároveň se problematika duševního zdraví dostává více do povědomí“, říká Blanka Veškrnová, ředitelka neziskové organizace Práh a předsedkyně správní rady Asociace komunitních služeb v oblasti péče o duševní zdraví (zkráceno).
K Fokusu se postupem let přidávali další a další spolky, organizace, komunitní centra, kterým nebyla péče o duševně nemocné lhostejná. Jmenujme např. Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví, Sdružení Bona o. p. s.
, Green Doors, VIDA z. s., Česká společnost pro duševní zdraví. Byla vyvinuta aplikace „Nepanikař“, která poskytne zdarma rychlou první psychologickou pomoc. Jedná se o první aplikaci v českém jazyce tohoto druhu.
❞ Byla vyvinuta aplikace „Nepanikař“, která poskytne zdarma rychlou první psychologickou pomoc. Jedná se o první aplikaci v českém jazyce tohoto druhu…
Pokud bychom sami potřebovali pomoc, pak na stránce http://www.adresar.vidacr.cz/ najdeme přehled poskytovaných tzv. psychosociálních služeb v České republice, najdeme zde služby nejen zdravotní a sociální, ale i ty, které nejsou registrované. Realizaci adresáře podpořilo MZ ČR a MPSV ČR.
Pomoc je na dosah!
Může se stát, že se něco opravdu, ale opravdu pokazí. Pamatujme, že nikdy není hanbou požádat o pomoc. Nemusíme se stydět přiznat sobě samým ani svému okolí, že se necítíme právě nejlíp a že to asi sami nezvládneme. Když dojde na nejhorší, je nejdůležitější si tuto skutečnost přiznat a začít jednat. Nebudeme na to sami!
Zobrazení: 198
Pod povrchem karantény: psychické problémy, násilí, sebevraždy. Co už teď prozrazují data?
Zatímco počítáme přímé oběti nemoci covid-19, za dveřmi bytů jsou „skleníkové“ podmínky pro rozvoj neřešených každodenních problémů. V delším horizontu se navíc přidá nezaměstnanost, tedy silný rizikový faktor sebevražd. Skutečný počet obětí nemoci tak může mnohonásobně překonat ty s diagnostikovaným koronavirem.
Na konci roku 2002 zasáhla jihovýchodní Asii epidemie koronaviru SARS. V listopadu se nemoc rozšířila do Hongkongu, kde jí během několika měsíců podlehly tři stovky lidí.
To však nejsou jediné oběti nemoci. Ještě během epidemie v zemi stoupl počet sebevražd, hlavně nejstarší generace. Trvalo pět let, než se čísla snížila na hodnoty před epidemií. „Nadbytečných“ úmrtí vlastní rukou bylo v porovnání s roky před epidemií několik stovek. Jinými slovy: sebevraždy si vyžádaly srovnatelné množství obětí jako fyzické projevy nemoci.
V Česku jde o nejčastější nepřirozené úmrtí. V roce 2018 si vzalo život 1352 Čechů, přibližně dvojnásobek, než je obětí autonehod. U mužů až do středního věku jde o vůbec nejčastější příčinu úmrtí.
Rizikovými faktory sebevraždy jsou například zneužívání návykových látek včetně alkoholu, osamělost nebo pocit ztráty, deprese a některé další psychické nemoci.
Jedním z častých impulzů je také pozitivní test na vážnou nemoc. Kritické bývají navzdory rozšířeným mýtům o Vánocích nebo chmurném podzimu, jarní měsíce.
Ohroženi jsou hlavně muži, v Česku spáchají sebevraždu asi pětkrát častěji než ženy.
Kontakt na krizové linky najdete v boxech Linky psychické pomoci a Pomoc s domácím násilím v článku.
Psychické a sociální dopady epidemie SARS, vylíčené studií hongkongských vědců z roku 2010, naznačují, co může následovat po pandemii příbuzné nemoci covid-19.
„Sociální izolace, duševní stres a úzkost v době epidemie SARS ve skupině starších dospělých vedl k výjimečně vysoké míře sebevražd,“ uvedli tehdy výzkumníci. „Míra sebevražednosti u osob nad 65 let v roce 2003 meziročně vyrostla o 31,7 procenta.“
Stejný trend – jen méně výrazný – ukazují data Světové zdravotnické organizace (WHO) i u dalších věkových skupin.
Současná pandemie si vyžádala na konci března prominentní oběť v sousedním Německu: sebevraždu spáchal ministr financí Hesenska Thomas Schäfer. Podle premiéra této spolkové země se nedokázal vyrovnat s očekáváním veřejnosti ohledně řešení nákazy, zejména finanční pomoci.
Psychické nemoci: třetina má potíže, léčí se desetina
- Linka psychické pomoci: 1212 volba 5 (denně od 7.00 do půlnoci)
- Psychotera-peutická linka Anténa: 212 812 540 (od 8.00 do 22.00)
- Linka první psychické pomoci: 116 123 (nonstop)
- Linka bezpečí (pomoc pro děti, mládež a studující do 26 let): 116 111 (nonstop)
- Linka pro rodinu a školu (pro rodiče, příbuzné, učitele, vychovatele): 116 000 (nonstop)
- Senior telefon (pro lidi v seniorském věku): 800 157 157 (nonstop)
Další krizové telefony najdete na webu ministerstva vnitra.
Zvýšená sebevražednost je sice nejviditelnější, ale zároveň jen jeden z mnoha nešťastných důsledků rozšíření koronaviru a následného nouzového stavu. Za zavřenými dveřmi bytů kvasí řada dalších, „měkkých“ problémů: alkoholismus, domácí násilí nebo závažné psychické obtíže. Data o jejich rozsahu budou dostupná až zpětně, nicméně z některých projevů je lze odhadnout už nyní.
„S vážnými psychickými problémy od úzkostných poruch až po těžké psychózy se léčí asi deset procent Čechů,“ upozorňuje Martin Anders, přednosta psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
„Skutečný rozsah těchto problémů ale odhadujeme na třicet procent populace, větší část tedy není terapeuticky ošetřena,“ pokračuje pro iROZHLAS.cz. „Je otázkou, zda nedojde k rozvoji příznaků právě u těch skrytě nemocných, na které může tato extrémní situace zapůsobit. Odhady si lze vytvářet na základě toho, co se dělo v Číně, ale skutečnost může být zcela jiná.“
První pozorování dopadu nákazy a karantény v Číně naznačují, že spektrum psychických problémů, na které má situace vliv, je rozsáhlé.
„Psychiatrické nálezy variují od depresí, úzkostí, panických atak, somatických symptomů a posttraumatické stresové poruchy po delirium, psychózy i zvýšenou sebevražednost,“ píšou výzkumníci.
Výzkum čínské populace z konce ledna – tedy ještě v první fázi epidemie – naznačuje také míru psychické zátěže.
U 54 procent respondentů napříč Čínou vědci zaznamenali středně těžký až těžký psychologický dopad; u 29 procent vážné úzkostné příznaky, u 17 procent vážné symptomy deprese.
Vyšší zátěž zaznamenali u žen, studentů a těch, kteří v dotazníku zmínili své špatné zdraví. Naopak méně zasažení byli ti lépe informovaní o šíření nemoci, možnostech léčení, a hlavně způsobech ochrany před nákazou.
Poslední výzkum upozorňuje, že kriticky ohroženou skupinou jsou zdravotníci „v první linii“. U nich je i kvůli vyššímu riziku nakažení podstatně vyšší míra úzkosti a dalších psychických obtíží. Většina přitom nemá pro zvládání podobných situací patřičný psychologický výcvik.
Česko v pondělí večer podle statistik ministerstva zdravotnictví evidovalo 78 úmrtí v souvislosti s nemocí covid-19.
Číslo je přibližné: na nemoc nejčastěji umírají lidé s nějakou další zdravotní komplikací a příčina úmrtí, kterou zdravotník vyplní pro statistiky, je tedy zčásti politická otázka.
To je také jeden z důvodů, proč se německé zdravotnictví jeví v boji s nemocí tak úspěšné: lékaři často uvádějí jako příčinu úmrtí starší zdravotní problém, koronavirus z jejich úhlu pohledu pouze „urychlil“ jeho rozvoj.
I kdyby ale byli za oběti koronaviru označeni všichni, u kterých se nemoc projevila, půjde o menší část ztrát. V okamžiku, kdy zdravotnictví – a nejen ono – mobilizuje proti jediné nemoci a musí omezovat akutní péči o jiné pacienty, zvedne se množství obětí na jiné příčiny. Ty ve statistikách najdeme až se zpožděním a zatím nedokážeme odhadnout, kolik jich bude.
V současnosti nicméně podle Anderse psychiatři zvýšený nápor klientů nezažívají.
„Čekám mohutný nápor v okamžiku, kdy začne polevovat první fáze epidemie,“ odhaduje. „Teď jsme ještě v šoku a většina klientů to zvládá, je takzvaně mobilizovaná. Ale jakmile povolí ten vnější tlak, řada z nich bude potřebovat naši péči.“
Řada psychicky nemocných nyní paradoxně zažívá úlevu – místo takzvané úzkosti bez příčiny, se kterou se léčili dosud, nyní nacházejí relevantní důvod. Kromě toho nyní nepůsobí některé stresové faktory: klidné ulice, prázdné dopravní prostředky, méně pracovního stresu nebo menší sociální tlak mohou úzkostným pacientům ulehčit.
Psychiatr nicméně upozorňuje, že kromě nepřímých vlivů může koronavirus na psychiku působit také zcela přímočaře.
„Klasická představa je, že na psychických reakcích se nejvíc projeví působení stresu včetně obav z nakažení, efektů karantény jako sociální izolace, narušení rytmu, nedostatku fyzické aktivity nebo světla.
Méně známo už je, že koronavirus má vliv na psychiku nakažených i prostřednictvím takzvaných působků přítomného zánětlivého stavu neboli cytokinů, které pak přímo ovlivňují naše neuronální systémy modulující náladu.“
Ačkoli psychiatři neregistrují nově příchozí, což může být dáno i současnou situací a ochotou lidí zůstávat doma, nárůst zaznamenala třeba linka první psychické pomoci – 116 123. Ta je zadarmo, anonymní a nonstop. Podle vedoucí linky Lucie Hermánkové se oproti situaci před nouzovým stavem nyní dovolá třikrát více lidí. Část zájemců se navíc kvůli vytíženosti linky nedovolá.
„Psychologické dopady současné situace už jsou, ale hlavně budou velmi výrazné. Témata hovorů se posouvají směrem ke stále náročnějším, zvyšuje se napětí a intenzita emočních reakcí, roste úzkost. Čím déle to potrvá, tím bude takových lidí a situací přibývat,“ popisuje pro Radiožurnál.
Potvrzuje to i ministerstvo zdravotnictví. Data o diagnózách sice nejsou k dispozici, podle informací resortu od psychologů, z linek důvěry nebo linky 155 narůstá například případů úzkosti. Ministerstvo spustilo vlastní linku psychologické pomoci na čísle 1212 a předvolbě 5. Na ni se během osmi dní dovolalo sedm stovek lidí.
Násilí přibývá za katastrof nebo fotbalového šampionátu
U domácího násilí, s nímž se v Česku v průběhu života setká 40 procent žen, se střetávají dva trendy. Na jedné straně se zatím nezdá, že by přibývalo oznámení na policii, vykázaných agresorů nebo telefonátů na linky pomáhajících organizací.
„Máme všeobecný úbytek oznámení, až na roušky,“ popisuje mluvčí brněnské městské policie Jakub Ghanem. „Domácí násilí teď nemusíme řešit prakticky vůbec. Za poslední dobu strážníci vyjížděli ke dvěma lidem, kteří prohlašovali, že už nechtějí žít, což se ale nevymyká z běžných počtů.“
Obdobně se pro ČTK vyjádřili i pražští policisté. Nárůst vykázaných neevidují ani intervenční centra, která ze zákona pomáhají od roku 2007 obětem domácího násilí.
Radiožurnál oslovil všechna centra v republice a odpovědi byly podobné: buď se nárůst nekoná, nebo naopak došlo k poklesu.
Jedinou výjimkou je Praha, kde podle vedoucí centra Barbory Holušové řeší každý den minimálně jedno vykázání, běžně jich je mezi 12 až 15 měsíčně.
„Současnou situaci bych popsala jako nezvyklé ticho, klientů i vykázání je podezřele málo ve srovnání s minulým rokem v tomto období. Propad bych odhadovala o 80 procent,“ napsala Radiožurnálu vedoucí intervenčního centra v Kladně Petra Cinková.
Historické zkušenosti, neziskové organizace a experti ale hovoří jinak. V podobných situacích – například během přírodních katastrof – násilností přibývá.
„Můj odhad je, že domácí násilí poroste, a to výrazně,“ upozorňuje právník a kriminolog Pavel Houdek, který se domácím a sexuálním násilím dlouhodobě zabývá.
„Máme data z podobných situací různě po světě, kdy se počet případů domácího násilí zvýšil.
Například data z mistrovství světa ve fotbale, kdy si zpravidla muži-agresoři vylévali vztek z proher doma na manželce nebo partnerce. Současná situace do tohoto modelu zapadá.“
Očekávaný nárůst počtu případů potvrzují i předběžná data z Číny nebo některých evropských zemí.
Podle odborníků je pokles dočasný. Důvody vysvětluje psycholožka Petra Cinková z Intervenčního centra v Kladně. „Noví klienti nás kontaktují zejména v rámci krizové intervence po telefonu, kdy si přejí zůstat v anonymitě, jsou vyděšení a zmatení současnou situací. Bojí se nárůstu násilí, pokud se obrátí na policii nebo začnou situaci řešit, protože nemají kam jít, jsou bez financí.“
„Ve chvíli, kdy se lidé nacházejí v karanténě, je pro ně těžší kontaktovat služby, které mají k dispozici,“ doplňuje ji ředitelka organizace proFem Jitka Poláková. „Často se nacházejí s násilníkem v jedné domácnosti a telefonovat nebo odcházet na osobní konzultace není možné.“
U případů, které nejsou tak vážné, může hrát roli i změna priorit. Pokud například rodina v současné situaci řeší vlastní přežití, otázka domácího násilí může jít částečně stranou. Potvrzují to i zkušenosti z povodňového roku 2002.
„V době povodní všechny linky důvěry i krizové linky zaznamenaly menší počet volání a krizová centra menší počet příchozích,“ vysvětluje ředitelka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová. „Celospolečenská patálie, kterou řešíme teď, upoutává pozornost lidí takovým způsobem, že relativizuje všechny dosavadní problémy.“
Veřejný problém: došel heroin
Rizikovým faktorem je u domácího násilí – ale také třeba u sebevražd – spotřeba alkoholu.
„Až dvě třetiny případů domácího násilí v Česku jsou spojeny s alkoholem,“ řekl ČTK před třemi lety tehdejší národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil. „Až 70 procent žen uvádí, že pokud se jejich manžel opíjí jednou, dvakrát i víckrát týdně, měly zkušenost s domácím násilím.“
Právě prodej alkoholu v posledních třech týdnech roste. Potvrzují to obchodní řetězce, které Radiožurnál oslovil, i průzkum agentury Nielsen. Podle něj se zvýšil prodej alkoholických nápojů o čtrnáct procent. Není ale jasné, nakolik jde skutečně o větší spotřebu, nebo jen přesun spotřeby z barů za zavřené dveře bytů.
Pandemie koronaviru existenčně ohrožuje také například lidi, kteří se živí prostitucí, nebo uživatele drog. Kvůli zavřeným hranicím v Česku chybí například heroin. To se může zdát jako dobrá zpráva. Jenže není; u části uživatelů povedou potíže s nedostatkem drogy k přechodu na jiné – často nebezpečnější – drogy.
„Hodně se obáváme toho, že přejdou na fentanil, což je syntetická droga násobně silnější než heroin,“ řekl Radiožurnálu terénní pracovník pražské neziskové organizace Sananim Aleš Herzog. „Může proto hrozit předávkování nebo další zdravotní komplikace. Další část uživatelů bude nahrazovat své drogy třeba kombinací alkoholu a různých léků typu benzodiazepinu.“
Podle Herzoga je i část drogově závislých, zejména v Praze, finančně závislých na příjmech od turistů. Propad příjmů a zvýšení ceny heroinu pak může u některých uživatelů vést k trestné činnosti.
Navíc vypadnou ze systému kontroly, kdy jim je podáváno kontrolované množství drog doprovázené sociální i psychologickou podporou.
„V ulicích je opravdu cítit napětí a neklid, obojí může kulminovat,“ řekla serveru Alarm ředitelka Sananimu Martina Těmínová.
Stejný problém řeší i v Brně. „Pokud nechceme čelit velkým sociálním a zdravotním problémům, je nutné uživatelům této drogy zajistit dostatek substituce, protože závislost je jako nemoc, nejde jen tak najednou vysadit,“ cituje server iDnes ředitele Asociace nestátních organizací Matěje Hollana.
Nejtvrdší psychické a sociální dopady nákazy koronavirem nicméně přijdou až postupně: v delším horizontu zemi čeká ekonomická recese a růst nezaměstnanosti. Jejich dopad naznačuje míra sebevražednosti v Česku po roce 2008, kdy planetu zasáhla hluboká finanční krize.
Počet sebevražd v zemi od 70. let plynule klesá. Příčin je celá řada a izolovat jeden vliv není snadné. Období ekonomické krize je nicméně v časové řadě patrné na první pohled.
Roli ekonomického strádání na sebevražednost odhaluje řada vědeckých dokumentů. Společná britsko-hongkongská studie například tvrdí, že jen v roce 2009 došlo v padesátce sledovaných zemí k pěti tisícům sebevražd, které se dají přičíst ekonomickému propadu.
Oproti přímému vlivu epidemie se tentokrát nárůst sebevražednosti dotkl také mladší generace.
„V Evropě čísla vyrostla nejvíc u mužů ve věku 15 až 24 let, sebevražednost se zvýšila o 11,7 procenta,“ upozorňují vědci. „V severo- a jihoamerických státech nejvíc sebevražd přibylo rovněž u mužů ve věku 45 až 64 let, počet sebevražd vyrostl o 5,2 procenta.“
„Nárůst u mužů zřejmě úzce souvisí se zvýšením nezaměstnanosti. Platí to zvlášť tam, kde byla před krizí nezaměstnanost nízká,“ píšou.
Evropských žen se naopak nárůst sebevražednosti v roce 2009 podle studie nedotkl vůbec, v obou Amerikách byl jen velmi nízký.
Závěry vědců potvrzují i česká data: skupina, které se nárůst dotkl nejsilněji, jsou muži v produktivním věku 45 až 64 let.
Vědci zároveň upozorňují, že nárůst sebevražednosti hůře zasáhl ty země, které škrtaly v sociální oblasti. Podle výzkumu Českého rozhlasu Rozděleni svobodou z minulého podzimu je v Česku přibližně 300 tisíc lidí, kteří v důsledku nouzového stavu nemohou pracovat, a zároveň mají finanční rezervy na méně než měsíc.
Současná krize ovšem může planetu zasáhnout tvrději než ta z roku 2008, jak naznačují data o nezaměstnanosti ze Spojených států.
„V uplynulých dvou týdnech se o podporu v nezaměstnanosti nově přihlásilo bezmála deset milionů Američanů,“ píše Lukáš Kovanda, hlavní ekonom společnosti Czech Fund. „Během světové finanční krize a americké recese let 2007 až 2009 trval srovnatelný nárůst šest a půl měsíce.“
Spojeným státům podle něj hrozí nezaměstnanost kolem dvaceti procent, zhruba dvojnásobek než při tehdejší finanční krizi.
V Česku je nástup mírnější: podle odhadů má březnová nezaměstnanost dosáhnout kolem 3,8 procenta (oficiální čísla budou zveřejněna ve středu 8. dubna). Náraz krize má podle Kovandy přijít během dubna.
„Míra nezaměstnanosti stoupne k úrovni šesti až sedmi procent, v dalších měsících roku se pak přiblíží k desetiprocentní hranici, v horším případě ji překoná,“ upozorňuje. „Nezaměstnanost tak bude vyšší než v nejhorší etapě světové finanční krize před deseti lety.“
Český rozhlas loni v projektu Rozděleni svobodou zmapoval sociální strukturu společnosti 30 let po sametové revoluci. Na stejných datech teď autoři ukazují, kdo doplácí na opatření kvůli koronaviru.
„Můj odborný odhad je, že domácí násilí poroste, a to výrazně. Máme data z podobných situací, které se děly různě po světě, kdy se to zvýšilo,“ říká právník a kriminolog Pavel Houdek.
Na tuzemské drogové scéně došlo k výraznému snížení množství heroinu, určitá část lidí kvůli tomu prochází abstinenčním syndromem nebo přechází na jiné látky.