Z kulinárního hlediska mají letošní pozdní Velikonoce jednu výhodu: pampelišky jsou v plném květu. Co všechno se z nich dá v kuchyni připravit? A jakým dalším kvítím si můžeme obohatit velikonoční jídelníček?
Jsou to jedny z nejkrásnějších vzpomínek na dětství. chodíme s babičkou po louce v Českém středohoří, každá máme košík a do něj sbíráme hebké žluté květy pampelišek. Doma z nich babička uvaří lahodný med, který pak dostávám po lžičkách, když kašlu.
„Pampeliškový med je asi nejznámější pochutina z téhle kytky.
ale dá se toho z nich připravit daleko víc a zajímavějšího,“ říká Jana vlková, která původně vystudovala ochranu životního prostředí a krajinnou ekologii, ale v posledních letech ji živí právě jedlé kvítí.
Sama se žertovně označuje za kytkožroutku a o pampeliškách vydala letos na jaře knížku Pampelišky k jídlu. v jejím kytkožroutském kalendáři na stránkách přitom hlavní období květu pampelišek připadá zrovna na den vydání tohoto magazínu, 18. duben.
„I když v nížinách kvetou už asi dva týdny, mimo města, na severních svazích a na horách si na nich bude možné pochutnat až do konce května,“ uklidňuje Jana, pro kterou přesně teď začíná ta nejlepší sezona. „Jíst se dá velká spousta toho, čemu obvykle říkáme plevel.
Začíná to někdy koncem ledna, kdy se už dá sbírat vochlice, což je úžasná nenápadná rostlinka, jejíž lístky chutnají po mrkvi a navíc jsou půvabně dekorativní. v únoru následuje česnek viničný, v březnu podběly, primule, sedmikrásky a plicník.
na konci března je vynikající ptačinec prostřední, jinak také ptačinec žabinec, který roste skoro všude a je skvělý do salátu.“ ostatně na své zahradě v zahrádkářské kolonii v Praze 6, kde si spolu povídáme, řadu „plevelů“ cíleně pěstuje.
Třeba zmíněný česnek viničný, z nějž si na chleba s máslem po celé jaro i léto stříhá aromatickou tmavě zelenou nať. najdete ho v městských parcích, v řídkých lesích i na jeho okrajích a v zahradách. Používá se všude tam, kam bychom dali pažitku – tedy třeba do velikonoční nádivky.
Tam patří – kromě klasických kopřiv – ale také bršlice kozí noha, popenec obecný nebo kerblík lesní (viz box velikonoční nádivka s pampeliškou).
Plešatá kytka, nebo lví zub?
Vraťme se ale k pampelišce lékařské. i když dnes ji lidé, zejména zahrádkáři, považují za nepřítele a ze zahrad ji zuřivě vyhánějí, dřív byla považována – viz její název – za léčivou. Jméno jí dala její odkvetlá podoba, která připomíná pleš.
Také se jí tak lidově říkalo: pleška nebo pléška, později smetanka lékařská (podle latexového mléčí obsaženého ve stonku a kořenu), jak jsme pampelišku museli ve škole nazývat ještě před třiceti lety. To Poláci jí říkají mniszek lekarski, neboť její holá hlavička připomíná mnišskou tonzuru.
a ruština klade důraz na lehkost odfouknutí semínek z odkvetlé pampelišky (oduvánčik) stejně jako běloruština (dźmuchaviec).
Žloutky rozkvedlejte v mléce, přidejte špetku muškátového oříšku a směsí zalijte kostičky pečiva. Nechte chvíli stát. Výhonky kopřiv, které jste nastříhali nůžkami, olámejte v rukavicích, abyste měli pouze jemné konce. S bršlicí a kerblíkem pracujte podobně. Při sběru dbejte na to, abyste měli pouze mladé, svěže zelené výhonky – ušetříte si práci ve dřezu. Z popence odtrhněte lístky na tuhých stoncích a odlomte mladé konce. Všechno lupení dobře omyjte a osušte v odstředivce na zeleninu nebo v papírové utěrce a nasekejte na drobno. Uzené maso nakrájejte na kostičky. Předehřejte troubu na 180 °C. Z bílků ušlehejte pevný sníh. Lupení smíchejte s uzeným masem a přidejte k namočeným rohlíkům, osolte, opepřete a nakonec opatrně vmíchejte sníh z bílků. Pekáček vymažte sádlem, vysypte strouhankou nebo jenom vyložte pečicím papírem, nalijte těsto, poklaďte máslem dle chuti a pečte 20–30 minut dozlatova podle velikosti pekáčku. |
Zato ve většině neslovanských evropských jazyků se ozývá něco zcela jiného: lví zub, který svým tvarem připomínají ostré pampeliškové listy: v němčině löwenzahn, francouzsky dent-de-lion, což zkomoleně přešlo do angličtiny jako dandelion. a to vše z latinského leontodon, což je rodové jméno blízké příbuzné pampelišky, rostliny jménem máchelka.
Látky obsažené v pampelišce pomáhají při onemocněních jater a žlučníku, takzvaně čistí krev, povzbuzují látkovou výměnu a snižují nechutenství. Kromě toho působí také močopudně, což se projevilo ve francouzském lidovém výrazu pro pampelišku pissenlit, doslova „načůráno do postele“ (pisse-en-lit).
Léčivé látky jsou v různém množství obsaženy v celé rostlině, nejvíc jich ale skladuje v kořeni. Kromě polysacharidu inulinu, kterého obsahuje až 40 procent, v něm najdeme především hořké látky taraxacin a taraxasterin, fytosteroly a triterpeny.
Ale také vitamin C, bílkoviny a minerální látky – křemík, draslík a vápník.
Pokud vám je název inulin něčím povědomý, není to náhoda. Prodává se totiž v tabletkách coby prebiotikum, tedy rozpustná vláknina, která má schopnost dostat se až do tlustého střeva v nezměněném stavu.
Lidské tělo postrádá enzymy, které by ho rozložily na jednoduché cukry.
V čem je to přínosné? Inulin se v tlustém střevě stává potravou střevních bakterií a zajišťuje tak rovnováhu mikrobiomu, což je důležitý předpoklad celkového zdraví, to psychické nevyjímaje.
Jana Vlková si však léčivými schopnostmi pampelišek ani jiných květin hlavu moc nezatěžuje. Daleko víc ji zajímá jejich kulinární potenciál. „Blahodárnost rostlin spočívá v množství druhů, které zkonzumujete. Každá z nich má v sobě něco, na co jsme z našeho mírného pásma historicky zvyklí.
Člověk rostliny jí čtyři miliony let. Tak dlouhou dobu byl zvyklý popásat se na tom, co zrovna rostlo. Jen jsme to mezitím pozapomněli. Použití rostlin jako léčiva je jiné, než když se jedí. Je třeba respektovat nejen množství, ale i dobu podání – před jídlem nebo po něm. Prostě je to na mě trochu moc složité.
Já si raději užívám jejich chuť.“
Pojďme si tedy naservírovat pampelišku od kořene až po květ. Na dobývání kořenů budete potřebovat takzvaný vypichovák. „Já mám takový starý po svojí pratchyni. Pořád funguje, jen mu červotoč užral násadu,“ ukazuje mi Jana svůj nástroj, jehož podoba se ani v moderních dobách moc nemění a dá se dostat v každém hobby marketu.
Kořen chutná nahořkle, takže pokud bychom chtěli využít jeho léčebných vlastností, nejlepší je nakrájet ho na tenká kolečka, nechat vyschnout a pak upražit na pánvi nebo v troubě při zhruba 150 stupních Celsia. „Zahříváním na vysokou teplotu se inulin rozpadá na fruktózu, která později karamelizuje,“ vysvětluje Vlková.
Pražená kolečka kořene pak můžete umlít v mlýnku na kávu a zalít vroucí vodou. Dá se to jistě zkusit i teď na jaře, ale ještě lepší by bylo nechat si tenhle recept spíš na podzim, kdy má kořen vyšší obsah inulinu, a není proto tak hořký.
Jarní kořen se místo toho dá oloupat a použít třeba do polévky místo tradiční kořenové zeleniny.
Pampeliškové „hrášky“
Stonky pampelišky jsou známé především mléčím, které pouštějí. Je to latex, a kdo si jím někdy zamazal oblečení, ví, že skvrny od něj nejdou vyprat. Na druhou stranu se latex dá použít na zesvětlování pih. Stonky se dají jíst, ale nejsou nijak zvlášť chutné. Daleko lepší jsou pampeliškové listy.
Na jejich sklizeň je třeba vyrazit co nejdříve, v podstatě hned, jakmile se objeví první poupata. Vybavte se nožem, abyste si tolik nezamazali ruce mléčím, a sbírejte jen světle zelené listy, schované před světlem. „Příjemné je, že s pampeliškou je možné zacházet poměrně rozmařile, berete si jen to nejlepší,“ pochvaluje si Vlková.
Pokud je pampeliška starší, je třeba svrchní listy vyhodit. Na salát se používají jen světle zelené spodní listy. „Když rostlina vykvete, ztrácí chuť a dřevnatí. Jak je pampeliška na začátku lahodná, tak se to velmi rychle změní, když vykvete. Stonky i listy zhořknou, rostlina tak chrání semena.
Ale kam nemůže slunce, tam květina hořké látky nevyrobí.“
Květy doma vysypte v tenké vrstvě na kuchyňskou linku a nechte vycestovat hmyz. Květy neomývejte ani nemáčejte, tím byste vypláchli to, co z nich potřebujete – jejich chuť i cenné léčivé látky. Květy vložte do 2 litrů vroucí vody, přidejte na kolečka nakrájený citron, čtvrt hodiny povařte. Nechte louhovat do druhého dne. Sceďte přes jemný cedník nebo přes utěrku a vymačkejte květy přes plátno. Vsypte cukr a znovu vařte, hodinu až 90 minut. Buďte nablízku, míchejte. Když jste s konzistencí spokojeni, plňte do sklenic, zavíčkujte je a obraťte dnem vzhůru. |
Listy se dají použít buď syrové do salátu, třeba s vejcem a špekem nebo s modrým sýrem, ořechy a brusinkami. Prostě je použijte tak, jak jste zvyklí používat jiné druhy salátu, například polníček. Druhou možností přípravy listů je spaření. Je to trochu věda, ale po pár pokusech se to určitě podaří.
Listy je totiž třeba vložit do většího množství osolené vroucí vody jen na minutu. Pak okamžitě scedit a prolít ledovou vodou, aby nezhnědly. Pak je můžete používat například jako špenát.
(Ostatně věděli jste, že slovem špenát se dříve označovalo jakékoli jedlé zelené listí, a teprve postupem času se název udržel jen pro špenát setý?) Nejlepší je proces ještě jednou opakovat, protože spařením se listy zbavují hořkosti.
„Největší pochoutkou jsou podle mě ale pampelišková poupata. Vlastně je to tak u většiny květin: je třeba zaútočit na srdce. Jakmile to má dlouhý stonek, vzniká v rostlině hořkost,“ tvrdí Vlková a na své zahrádce hledá ještě nerozvinuté květy pampelišek. „Tady!“ raduje se. Nožem vyřezává poupě a podává mi ho.
Chutná po hrášku, zdá se mi. Díky tomu se dá použít třeba do vlašského salátu nebo je možné si vyrobit domácí pampeliškové kapary (oba recepty jsou v její knize). Jen mít tu trpělivost při sběru. A také mít kde sbírat. Nemusí to totiž být tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo.
Přirozených luk, tedy takových, které se nesečou sekačkami, je nejen v okolí Prahy a větších měst málo. Louky jsou dnes spíš pole na pěstování trávy, a to trávy hutné, těžké, aby dala co nejvíc hmoty jako krmiva pro hospodářská zvířata. Původní jemná tráva s lučními květinami už v podstatě není k vidění.
„Louku s kopretinami, zvonky, kohoutky jsem viděla nejblíž na Šumavě, v Beskydech nebo v Bílých Karpatech. Možná by ještě nějaké mohly být v Českém středohoří,“ uvažuje Vlková. S účastníky terénních květinových seminářů proto chodí na vyzkoušená místa: kolem potoka nebo na buližníkový výchoz v pražské Šárce.
Situace se však podle ní zhoršuje i tam: „V louce už nejsme schopni najít skoro nic.“
Květinový trénink imunity
Ve větších městech musí kytkožrout počítat také s tím, že na hezkých loukách lidé rádi venčí své pejsky. A pejsci tam po sobě zanechávají stopy. Autorku Květinové kuchařky a Pampelišek k jídlu to ale moc netrápí: „Je potřeba vyhodnotit stupeň očuranosti. Já to moc neřeším. Pejskaři jsou v zásadě líní, takže většinou stačí jít trochu dál od posledních domů.
Jdu po pěšince, vidím exkrementy, a když přestanou, tak to už je můj revír. Psi se obvykle vyčurají hned na začátku procházky a pak už jen běhají. Já bych z toho nedělala takový problém. Navíc díky tomu, že pořád jím ty kytky, jsem byla před pár lety jediná z rodiny, která při havárii vodovodu v Dejvicích netrpěla střevními potížemi.
Můj zažívací systém je podle všeho dobře trénovaný,“ směje se.
Na co je ale potřeba dát pozor, jsou nápadně velké pampelišky. Mohlo by to znamenat, že rostou z přehnojené půdy. „Někde na univerzitě zkoumali vytěžitelnost plevele jako užitkové rostliny a zjistili, že první jarní várka má dusičnanů nejvíc. Já se toho ale nebojím, protože v místech, kde sbírám, se nehnojí, a tudíž tam dusičnany nejsou,“ říká Vlková.
Vyhýbá se však polím, ta jsou pro květožrouty zakázaný prostor. Zvlášť když se pole svažuje z kopce, bývají na dolním konci například neobvykle velké kopřivy. Je to proto, že se tam splachují hnojiva z celého pole. Vzhledem k tomu, kolik pampelišek nebo kopřiv ale člověk zkonzumuje, asi není nutné trápit se příliš velkými obavami.
Zeleniny sníme daleko víc a také vždy nezkoumáme, z jakého pole byla sklizena a čím byla hnojena.
Jakmile pampeliška vykvete, konzumujeme květ. „Za mě nejsou květy pampelišek žádný zázrak. Je tam trochu sladkosti, ale také trochu nepříjemné chmýří,“ říká Vlková. Pár receptů z květů však ve své knížce přesto má. Především pampeliškový med.
Ten je sice nejznámější pampeliškovou pochoutkou, ale nejspíš ne tou nejstarší. V Evropě se pravděpodobně rozšířil až ve chvíli, kdy zlevnil cukr, původně drahá dovozová komodita, která se prodávala jen v lékárnách. Teprve s rozmachem cukrovarnického průmyslu v 19.
století si mohly hospodyňky dovolit experimentovat s touto náhražkou medu včelího.
Mimochodem, na šest menších skleniček pampeliškového medu je potřeba nasbírat dvě kila pampeliškových květů. Jak dlouho to trvá? Pár desítek minut určitě. Jenže počítat čas strávený na louce na minuty je přesně to, co Jana Vlková nedělá. „To není ztracený čas, to je získaný čas. Je to zenová činnost,“ říká s úsměvem.
Je libo šťovík?
Také si z dětství pamatujete, jak jste vysávali sladkou šťávu z hluchavek nebo žvýkali kyselé lístky šťovíku? Tehdy jsme však nevěděli, že květ hluchavky se dá jíst celý. A se šťovíkem pozor, nesbírat ten s velkými listy, jmenuje se tupolistý, vypadá trochu jako křen a na rozdíl od šťovíku kyselého, který roste na sušších místech u lesa, není jedlý.
Letošní Velikonoce však nabízejí i další lesní a luční pastvu. Je sezona medvědího česneku, jejž najdeme v plochých nivách potoků a dá se z něj dělat například vynikající pesto.
Na zahrádkách kvetou prvosenky a hrachor lecha (jarní), který je nejen krásný, ale má i dobré květy chutnající po hrášcích. Jíst se dají i poupata podbělů s kousky stonků, sedmikrásky a někde pokvetou ještě i fialky. Použijte je do salátu nebo jako ozdobu dezertů.
Medvědí česnek, kopřivy, popenec nebo i řebříček se dají použít do nádivky. Kvete kokoška pastuší tobolka, jejíž mladá květenství chutnají po kedlubnech.
Skutečnou pochoutkou je ale i ryze „zahrádkářský“ tulipán. „Dají se nadívat nebo můžeme jejich okvětní lístky nakrájet na nudličky. Úžasně to oživí salát,“ radí Jana Vlková. Pozor ale na to, aby to byly skutečně tulipány zahradní, ne kupované hnojené. Totéž platí později o růžích.
Jíst se na zahradě dá opravdu skoro všechno. Nebo přinejmenším ochutnat. „Těch skutečně jedovatých rostlin u nás moc není a poměrně všeobecně se ví, které to jsou. Hodně z nich patří například do čeledě pryskyřníkovitých. Často od konzumace odrazují už svou hořkou nebo trpkou chutí,“ uzavírá neohrožená kytkožroutka Jana Vlková.
PAMPELISKA
Vymetá z duše chlad, otevírá brány andělům, kteří čistí tělo a hlavně krev. Rozněcuje lásku k Bohu.
Jaro bez pampelišek by bylo velice smutné. Po ponurých zimních dnes se snad i ortodoxní zahrádkář – nepřítel pampelišek zaraduje nad svěžími žlutými květy, které jako kdyby potvrzovaly návrat Slunce a s ním i celého toho složitého koloběhu života v přírodě. Ale pampeliška, jak jíž její přívlastek lékařská napovídá, je také významnou léčivou bylinkou.
Pampeliška okem botanikovým
Pampeliška lékařská (obecná) neboli smetanka lékařská (Taraxacum officinale) patří do čeledi hvězdnicovitých (složnokvětých) – Asteraceae. Proměnlivost druhu je značná, jen v Evropě bylo již popsáno více než jeden tisíc druhů.
Pampeliška je vytrvalá, v květu asi 50 cm vysoká bylina. Listy vyrůstají v přízemní, velmi variabilní růžici – jsou laločnaté, zubaté, peřenoklané.
Květní lodyha je dutá, bez listů, lysá a ronící mléko, které po zaschnutí nechává na kůži hnědé skvrny. Úbory obsahují kolem dvou stovek žlutých jazýčkovitých květů, jejichž zákrovní listeny nazpět ohnuté.
Kořen je kůlový, dlouhý a tlustý. Kvete od dubna do srpna.
Pampeliška je pozoruhodná svou obrovskou regenerační schopností. Nová rostlina vám klidně vyroste i z nepatrného kousku kořene, který jste v záhonu odlomili rýčem při marné snaze rostlinu zlikvidovat. A kromě toho – jediná rostlinka vytvoří za rok až 3000 semen dokonale vybavených pro přesun vzduchem i na velmi dlouhé vzdálenosti.
Pampelišku najdete téměř všude. Překrásný pohled skýtají zejména horské louky v květnu, kdy za jasného dne poskytují nezapomenutelný pohled ve žluté, zelené a modré barvě. S pampeliškou se setkáte v celém mírném pásmu Eurasie.
 |
 |
Kořen pampelišky obsahuje hořčiny: lactopicrin, taraxacin (nejvíce v červenci a září).
a taraxasterin,dále tříslovinu, inulin (na podzim až 40%, ale na jaře jen okolo 2%), triterpeny taraxasterol a taraxerol, cholin, třísloviny, inosit, karoteny, steroly, aminokyseliny, pryskyřice, silice, kaučuk (až 25%) fytoncidy.
Z vitamínů obsahuje vitamin A, B, C, D, z prvků pak draslík, sodík, mangan, železo, vápník, fosfor, síru a také měď, draslík a mangan. Vv mladých listech je obsaženo navíc značné množství vitaminu C a kyselina křemičitá.
V květech jsou přítomny flavonoidy, karotenoidy, silice aj.
Některé druhy pampelišek obsahují v mléce veliké množství kaučuku – až 25%. Za II. světové války toho využívali na Kavkaze, kultivovali ji používali k výrobě pryže.
Co se sbírá a jak
Sbírá se kořen (Radix taraxaci), někdy list (Folium taraxaci) nebo kořeny spolu s nekvetoucí nati, tj. jen s nerozvitými poupaty (Radix taraxaci cum herba). Někdy se také sbírají květní úbory – na přípravu pampeliškového „medu“.
Kořen se sbírá na jaře, ještě před rozkvětem – v březenu a v dubenu. Vyryté kořeny omyjte a pak co nejrychleji sušte ve stínu nebo i na slunci. Pokud byste sušili umělým teplem, nepřekračujte teplotu 50 °C.
Správné usušení je důležité, protože nedostatečně usušený kořen vám snadno zplesniví. A naopak – přesušené kořeny napadají červi nebo myši. Dobře usušený kořen se má po ohnutí lámat a na lomu být světle žlutý.
Kořen i potom snadno vlhne – i proto je drogu zapotřebí skladovat v dobře uzavřených nádobách.
Co pampeliška léčí ..
Pampeliška léčila již odedávna – v Antice byla šťáva z pampelišek užívána jako prostředek proti pihám a žlutým skvrnám na kůži. Jejím mlékem se léčily záněty očí. Také Mathioli o pampelišce píše: …
mízka její poškvrny shání a mátohy odnímá.
Slavný arabský lékař Ibn Sína, známý v „našem světě“ pod jménem Avicena (žil v letech 980 -1036) popsal léčení překrvení jater a vodnatelnost čerstvou šťávou z pampelišky.
Dnes je droga považována za posilňující s příznivým účinkem na metabolismus. Povzbuzuje trávící orgány; obsah hořčin příznivě ovlivňuje funkci jater, žaludku, slinivky, střev, ledvin i krvetvorných orgánů. Napomáhá tvorbě žluči a usnadňuje její průchod do dvanáctníku. Má vynikající účinky na čištění krve – tím odstraňuje z těla škodlivé látky
Její působení je mírně močopudné; lze ji používat při léčbě močových kamenů i při zánětu močových cest. Ve 13. a 14. století se díky močopudným účinkům pampelišce říkalo latinsky Herba urinaria a německy Bettseicher, což lze přeložit jako „počůránek“.
Dále pomáhá při chronické únavě, při opuchlých lymfatických žlázách, při zvětšení sleziny, působí proti degeneraci kostí a chrupavek, pomáhá vyvolat menstruaci. Pampeliška má repertoár použití opravdu bohatý – doporučuje se i při žloutence, horečnatém střevním zánětu a při zácpě nebo také při zánětu žaludeční sliznice.
Protože snižuje hladinu krevního cukru, napomáhá při cukrovce. Možná by vás mohlo zajímat, že při začínající cukrovce byste měli v době vegetace pampelišek sníst několik jejich čerstvých stvolů denně. Není to zrovna příliš chutné, ale trocha hořkosti vám neuškodí – a hlavně: hladina cukru se upraví.
… a jak ji užívat
Užívá se obvykle ve formě odvaru, který se připravuje v poměru jedné čajové lžičky kořenové drogy na jeden decilitr vody. Asi jednu minutu se nechá přejít varem, pak se nechá ustát a pije dvakrát až čtyřikrát po jednom hrnku za den. Zevně lze odvar použít proti nežidům či na hemeroidy.
Čaj z pampelišky – použijte kořen, eventuálně s mladým listem. Do čtvrtlitru vody dejte dvě čajové lžičky drogy, nechte přejít varem a pak 15 minut ustát. Pijte dva šálky denně.
Jarní bylinkové směsi na čištění krve – smíchejte kořen i list pampelišky 25g, kopřivu, břízu a maliník po 20g, bezinkový květ 15g, s květem měsíčku zahradního 5g. Jiný předpis: smíchejte Stejné díly kořene čekanky, pampelišky, oddenků pýru a jahodníku. Dvě lžičky této sušené směsi spařte čtvrtlitrem vody a nechte čtvrthodinku ustát. Pijte dva až tři šálky denně.
Pampeliška v kuchyni
Mladé listy, které ještě neobsahují mléko, lze použít jako jarní salát se značným množstvím vitamínu C, který je vhodný zejména pro diabetiky (obsah inulínu). Pražené kořeny lze použít jako náhražku kávy stejně jako kořeny čekanky. Z rozkvetlých úborů se může připravovat pampeliškové víno nebo pampeliškový med.
Pampeliškový salát můžete dělat různým způsobem – se sladkokyselou zálivkou, olejem nebo vyškvařenou slaninou, s jogurtem nebo se zakysanou smetanou. Lístky si můžete předem upravit bělením, a to tak, že rostoucí pampelišky přikryjete třeba nějakou bedničkou nepropouštějící světlo. Listy pak budou bílé a bez hořčin kazících chuť.
Na pampeliškový „med“ budete potřebovat 200 kusů pampeliškových květů. Ty vyperte, vložte do jednoho litru pitné vody, přidejte na kolečka nakrájený citrón povařte asi tak čtvrthodinku. Pak vše nechte jeden den odstát, aby se květy mohly vyluhovat.
Druhý den květy oddělte a do tekutiny přidejte jeden kilogram cukru, nejlépe nerafinovaného. Na mírném ohni vařte až do mírného zahoustnutí, což trvá asi tak hodinu až hodinu a půl. Po vychladnutí naplňte do skleniček a uzavřete, podobně jako zavařeninu.
Chcete si udělat pampeliškovou polévku? Recepty (a spoustu dalších zajímavostí) najdete na stránce Divoká zelenina.
Já vím, že vzbudím označením pampeliškový „med“ nevraživost ortodoxních včelařů. (Proto ty uvozovky.) Samozřejmě, že to není med v pravém slova smyslu – ale výsledný produkt med připomíná více než co jiného.
Takže, dokud se nenajde nějaké vhodnější slovo, mějte s námi, vy včelaři, prosím ještě strpení. Ono to samé je to i s vínem. Říká se ovocné víno, můžete si nakonec udělat i pampeliškové víno – a přitom to s révou nemá co dělat.
Ale také nemáme vhodnější pojmenování.
 |
- JL
hojně se vyskytuje, příroda nám tím dává najevo, že ji hodně potřebujeme!
Dříve smetanka lékařská
(Taraxacum officinale), (Taraxacum sect. Ruderalila)
Pampeliška má velmi mnoho druhů, které jsou od sebe velice špatně rozlišitelné.
Nedávno se však ukázalo, že jméno Taraxacum officinale je zabrané pro označení severských druhů, proto je doporučeno používat pro naše druhy označení „Taraxacum sect. Ruderalia“.
Sekce není ještě dostatečně zmapovaná, odhaduje se, že jen v ČR do ní spadá až 250 různých, velmi těžko odlišitelných druhů. Popsáno je jich asi kolem 100.
Pampeliška obsahuje široký komplex účinných látek. Obsahuje hořčiny Taraxin a Taraxasterin, třísloviny, inulín.
Dále soli sodíku, draslíku, manganu, síry, kyseliny křemičité a fosforu, vitamíny A, B, značné množství vitamínu C, D. fytosteroly či fruktózu. V květech jsou přítomny flavonoidy, karotenoidy, silice, aj.
Obsah inulínu v kořeni je kolísavý (na podzim až 40%, ale na jaře jen okolo 2 %). Obsah Taraxinu stoupá v červenci a v srpnu.
- Kořen obsahuje i fytoncidy – ničí bakterie a houby.
- Pampeliška má díky hořčinám mnoho skvělých účinků:
- působí povzbudivě na trávicí orgány
- podporuje sekreci trávicích šťáv – žluči a žaludečních kyselin
- působí močopudně
- působí příznivě činnost jater a ledvin
- působí příznivě při cukrovce – díky inulínu
Pampeliška se používá nejčastěji ve formě odvaru. Je součástí celé řady léčivých čajových směsí. Užívá se při špatné funkci žlučníku, při zánětech žlučníku a žlučníkových kamenech, při nedostatečné tvorbě žaludečních kyseliny a trávicích šťáv.
Dle J. A. Zentricha ji lze také použít
- při léčbě močových kamenů,
- napomáhá při cukrovce (snižuje hladinu krevního cukru)
- při chronické únavě
- při opuchlých lymfatických žlázách
- při zvětšení sleziny
- působí proti degeneraci kostí a chrupavek
- pomáhá vyvolat menstruaci.
- při zánětu močových cest, žloutence, horečnatém střevním zánětu nebo zánětu žaludeční sliznice, při zácpě.
- výborně posiluje celkovou látkovou výměnu organismu
- snižuje hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi
Příprava odvaru pro vnitřní použití: 2 čajové lžičky usušeného, řezaného smetánkového kořene se zalije šálkem vody, nechá se povařit přibližně 2 minuty, nechá se vyluhovat 10 – 15 minut v uzavřené nádobě a poté se scedí. Připravuje se vždy čerstvý, bezprostředně před použitím. Pije se 2 – 4 krát denně.
Pražené pampeliškové kořeny lze použít jako náhražku kávy stejně jako kořeny čekanky. Rozkvetlé úbory se využívají na přípravu pampeliškového medu.
Marie Treben v knize Zdraví z boží lékárny doporučuje při jarní únavě přímo žvýkat pampeliškové stvoly. Nejdříve je potřeba natrhat květy i se stvoly (se stopkou). Stvoly i s květy umyjeme, po té odstraníme květ a samotné stvoly se pomalu žvýkají.
“Stvol má zpočátku hořkou chuť, má chuť jako list šťěrbáku (endivie). Lidé stále nemocní, kteří cítí únavu a jsou ochablí, měli by absolvovat čtrnáctidenní kůru s čerstvými stvoly pampelišky. Budou překvapeni vynikajícím účinkem.”
Treben uvádí, že je potřeba sníst šest až deset květných stvolů denně. Kromě únavy má tako kúra i blahodárný vliv na játra a snižuje i hladinu cukru v krvi, “cukrovkáři” by měli sníst deset pampeliškových stvolů denně po celý čas, kdy pampeliška kvete.
Sběr a skladování pampelišky lékařské
Pampelišku lékařskou nejdeme na lukách, pastvinách, mezích či v zahradách. Prakticky lze říci, že téměř všude.
Pampeliškový list se sbírá od května do října. Suší se na stinném a větraném místě v načechrané vrstvě do 5 cm. Vzhledem k tomu, že list je prostoupen mléčnicemi, tak schne pomaleji. Může se tedy sušit i na slunci. Během sušení se listy musejí několikrát načechrat a obrátit.
Správně usušený pampeliškový list si zachovává svěží zelenou barvu, nesmí být tmavý. Usušené listy se balí do papírových obalů a skladují se na suchém místě. Chraňte je před světlem a vlhkostí.
Já jsem tedy spíše pro užívání čerstvých listů než sušených. Abych se přesněji vyjádřila, spíše bych ji zařadila jako součást pokrmů ještě spolu s dalšími skvělými bylinkami, které nám doslova rostou pod nosem. O tom, proč jsou bylinky v dnešní době hodnotnější než běžně dostupná zelenina v supermarketech se dočtete tady >>>
Kořen pampelišky se sbírá buď před rozkvětem byliny, což je v březnu nebo v dubnu, nebo na konci vegetačního období v srpnu a v září. Na jaře a na podzim právě obsahuje mnohem více inulínu a Taraxinu. Kořen se musí důkladně omýt a okapat a suší se umělým teplem do teploty 50°C.
Správně usušený pampeliškový kořen poznáme tak, že se láme se s praskotem, je na lomu bílý a bez zápachu a má slabě nahořklou chuť. Nesprávně usušený kořen snadno plesniví a je ohebný. Chraňte před světlem a vlhkostí. Suché kořeny je nejlépe uchovat v dobře uzavíratelných nádobách.
I v případě kořene, se přikláním ke konzumaci čerstvého kořene. Možná si říkáte, že to určitě není možné, že musí být hořký. Je velmi lahodný a používá se klasicky jako kořenová zelenina.
Rozhodně je také vhodné jej zařadit do jídelníčku ze stejných důvodů, jako jsem se výše zmiňovala již o konzumaci listů.
Zde najdete zajímavý článek o konzumaci divokých bylinek a pár tipů, jak pampelišku využít v pokrmech >>>
Kouzelný plevel jménem pampeliška aneb Jak tuto léčivku využívat v kuchyni
Pampeliška lékařská, jak už sám název napovídá, je velmi významná léčivka. Asi nejvýznamnější jsou její příznivé účinky na trávicí systém. Obsažené třísloviny, hořčiny, aminokyseliny a silice totiž povzbuzují orgány v trávicím systému – zejména zvyšují tvorbu žluče a ovlivňují funkce jater, žaludku a střev, takže napomáhají lepšímu trávení.
Pampeliška se osvědčuje také při cukrovce. Obsahuje totiž inulin, zásobní cukr, vhodný pro diabetiky.
Výčet účinků pampelišky je mnohem širší: její účinky oceníte při chronické únavě, při nemocech kostí a chrupavek, při zánětech močového ústrojí, a také při zavodnění. Pampeliška totiž podporuje funkce lymfatických uzlin a tím napomáhá odstraňovat z těla škodliviny a také nadbytečnou vodu. Proto je pampeliška oblíbenou součástí čajových směsí na očistu organismu.
Pomoci umí i při alergiích a v neposlední řadě je pampeliška vhodným potravinovým doplňkem, který dokáže doplnit do těla mangan a draslík a také velké množství vitamínu C.
Pozor, pampelišky nejsou pro každého!
Pampeliška je oblíbená léčivka, ale ne každý může využít její léčivé schopnosti. Někomu by totiž mohla i ublížit. Hlavně těhotné a kojící ženy by na pampeliškový med měly zapomenout. Ale nejsou samy.
Květy pampelišky obsahují velké množství pylu, který u některých lidí způsobuje alergické reakce. Většinou se reakce projeví už při dotyku na pokožce. Někdy alergii poznáte až při požití nějakého produktu z pampelišky, když v ústech pocítíte škrábání až pálení. V tomto případě už raději pampelišku neužívejte.
Stejně tak se konzumaci pampelišky vyhněte, pokud užíváte léky na odvodnění a léky na cukrovku. Pampeliška totiž silně odvodňuje, a pokud byste zároveň užívali diuretika, mohli byste si způsobit velmi nepříjemné potíže a kolaps ledvin.
Protože pampeliška také snižuje hladinu cukrů v krvi, není vhodné ji užívat spolu s léky na cukrovku. Mohlo by velmi rychle dojít k prudkému poklesu cukru a k hypoglykemickému šoku.
Stejně tak se nedoporučuje pampelišku užívat, pokud berete léky na ředění krve.
V případě, že berete jakékoliv jiné léky, poraďte se o užívání pampelišky s lékařem.
Pampeliška v kuchyni
Pampeliška je skvělá bylinka, která má nejen široké spektrum účinků na celé naše tělo, ale také je mnoho možností, jak se dá zpracovat. Využít ji můžete úplně celou – od kořene až po květ.
Kořen pampelišky je nejvhodnější sbírat v březnu nebo dubnu, kdy má nejvíce účinných látek. Ale vzhledem k tomu, že pampeliška dorůstá průběžně od jara do podzimu, můžete kořeny využít kdykoliv.
Zásada je jediná – sbírejte kořeny ještě předtím, než pampeliška rozkvete. Kořeny pořádně omyjte kartáčkem, silnější kořeny pokrájejte na plátky a nechte sušit. Buď na proudícím vzduchu, v sušičce nebo v troubě při 50 ˚C. Kořeny sušte tak dlouho, dokud se nebudou drolit. Pokud by nebyly pořádně suché, mohly by plesnivět.
Ze sušených kořenů můžete namlít prášek, který má lehce nahořklou, nicméně zajímavou chuť. Je vhodné ho po malých lžičkách přidávat třeba do krémových polévek. A nebo, pokud si pečete doma chleba a jiné pečivo, přidejte do těsta trochu prášku z pampelišky a kmín. Pečivo bude mít zajímavou chuť a bude stravitelnější.
Pokud prášek upražíte, získáte zajímavou alternativu kávy. Z nemletého sušeného kořene si můžete připravovat odvar (lžička kořenů se vaří s jedním decilitrem vody asi minutu) a užívat ho při žaludečních či střevních potížích, případně můžete odvar použít na omývání a obklady na zanícené pupínky na pokožce.
Co s pampeliškovými listy?
Pampeliškové listy je nejlepší sbírat během dubna, když pampelišky lezou ze země. Starší listy jsou už velmi hořké a nechutné, ale ty mladé, které ještě neobsahují mléko, jsou jen pikantně nahořklé a hodí se do spousty jídel.
Vyplatí se je konzumovat kvůli jejich vysokému obsahu vitamínů B, C a D, a také kvůli obsahu železa, zinku a draslíku.
Listy pampelišky velmi pomohou všem, kteří mají potíže s otoky, protože účinkují jako diuretikum – tedy látky, které zbavují tělo nadbytečných tekutin. Navíc podporují chuť k jídlu a pomáhají k lepšímu trávení.
Listy můžete nasušit a používat jako přísadu do polévek nebo do čajových směsí, nejúčinnější jsou ale čerstvé – dejte si je třeba do salátu, do sendviče nebo si je připravte na způsob špenátu.
Nebo zkuste francouzský pampeliškový salát: dvě hrsti mladých pampeliškových listů, dvě hrsti špenátu, hrst naklíčené čočky a nasucho opečené ořechy smíchejte, opepřete, pokapejte citronem, zalijte bílým jogurtem, a nechte si chutnat!
Polévka z pampelišek
Pampeliškové listy obsahují velkou spoustu vitamínů. V následujícím receptu sice dojde ke ztrátě některých vitamínů, ale zůstane zachována další látka, kterou naše tělo potřebuje – totiž železo.
Pampeliškové listy ho obsahují několikanásobně víc, než třeba špenát nebo jiné zelené rostliny. Navíc v přírodní formě a ve společnosti látek, které pomáhají tělu železo zpracovat. Pampeliška se tak stává velmi dobrým pomocníkem při chudokrevnosti, a také při oslabeném imunitním systému.
A teď už ten recept: na másle osmažte nakrájenou cibuli, přidejte dvě hrsti najemno natrhaných pampeliškových listů, zalijte litrem vody nebo vývaru a přiveďte k varu. Až se lístky pampelišek rozvaří, můžete směs rozmixovat.
Přidejte za stálého míchání smetanu s rozmíchaným žloutkem a vařte do zhoustnutí. Dle chuti můžete jemně přisolit a opepřit. Ale uvidíte sami, že mladé listy pampelišek mají příjemnou chuť, kterou není třeba nijak zvýrazňovat.
Pampeliškový med: jak na něj?
Z květů pampelišek se vyplatí vyrobit med, ale vzhledem k postupu výroby je trefnější říkat mu spíše sirup. Dá se s ním nejen ochutit čaj nebo ovocný salát, ale také si z něj můžete připravit výbornou a osvěžující limonádu.
Pampeliškový sirup nevyrábíme jenom kvůli příjemné chuti, ale hlavně kvůli jeho pozitivnímu vlivu na zdraví. Pomáhá léčit nemoci dýchacích cest, protože podporuje odkašlávání.
Funguje jako vzpruha pro imunitní systém a podporuje pocení a vyplavení jedovatých látek z těla, takže se osvědčuje při nemocech, jako jsou chřipka či angína. A funguje nejen při nemocech samotných, ale také jako prevence.
Pampeliškový med má také příznivý vliv na játra, a jeho pravidelné užívání dokonce umí tlumit i alergie.
Pokud si budete chtít sirup z pampelišek připravit, natrhejte si zhruba půl kila samotných květů. Pokud neumíte váhu odhadnout, tak květy počítejte, bude jich třeba asi 400.
Květy a dva pokrájené citróny povařte ve dvou litrech vody asi deset minut. Pak nechte do druhého dne vychladit, přeceďte, přidejte kilo a půl cukru a vařte do zhoustnutí. Uchovejte v uzavíratelných lahvích.
Pokud nestihnete pampelišky natrhat teď, tak nezoufejte – budou dokvétat průběžně přes celé léto!
autor: Jindra Moravcová
Nepřehlížejte pampelišky. Teď na jaře s nimi můžete vyzkoušet třeba léčivou čtrnáctidenní kúru
Pokud zahradničíte, už jste pravděpodobně letos několik rostlinek smetanky lékařské neboli pampelišky vytrhli ze záhonu. Ano, jako plevel je tato rostlina docela úporná, ale pokusme se na ní podívat z druhé strany jako na léčivku, která pomáhá při chorobách jater, žlučníku a ledvin, cukrovce nebo kožních či trávicích obtížích.
Kytka s padáčky
Představovat pampelišku v našich zeměpisných šířkách je zřejmě nošením dříví do lesa. Rostlinku, která kvete od dubna do srpna, pozná přece každé malé dítě. Její válcovitý kořen sahá hodně do hloubky, vzhůru z něj vyrůstá růžice kopinatých listů a duté dlouhé stvoly s jasně žlutými květy.
Ty se zavírají na noc nebo při nepříznivém počasí. Po odkvětu se žluté květy mění na koule s bílým chmýřím, což jsou nažky s padáčky, které už tak dost hojně rostoucí rostlinu dál šíří po okolí.
Při poranění vytéká z kořene i z nadzemní části pampelišky bílé nahořklé mléko, které po zaschnutí na kůži i na oblečení tmavne a jde velice špatně dolů.
Pampelišku můžeme ve prospěch zdraví zužitkovat úplně celou
Kořen čerstvý i sušený
V léčitelství se využívají všechny části rostliny – kořeny, listy, stvoly i květy. Látky v nich obsažené zvyšují produkci moči a žluči, působí protirevmaticky a projímavě.
Kořeny je dobré sbírat ještě před rozkvětem, tedy v průběhu března nebo dubna, ale jde to i po odkvětu během října. Řádně je očistíme od hlíny, vypereme, nakrájíme na kousky a sušíme v troubě nebo sušičce při teplotě do 50 °C.
Dříve se z pampeliškového kořene připravovala kávová náhražka, léčitelé a bylinkáři doporučují čaj ze sušeného kořene, nebo dokonce jeho pojídání v čerstvém stavu.
Žvýkejte čerstvé stvoly
Čerstvé či sušené můžete konzumovat i pampeliškové listy. Sbírají se před rozkvětem nejlépe během dubna. Suší se stejným způsobem jako kořeny a jsou výborné pro přípravu čaje. Čerstvé mladé lístky jsou v jarním období skvělým základem do salátů.
Rakouská bylinkářka Maria Treben zase navrhuje čtrnáctidenní ozdravnou kúru, která spočívá ve žvýkání pěti až deseti čerstvých pampeliškových stvolů. Každý den utrhněte už zmíněný počet stonků, umyjte je, teprve potom odstraňte květy a stonky pomalu sežvýkejte.
Bylinkářka tento postup doporučuje při cukrovce, při dlouhodobé únavě či svrbění kůže, lišeji, různých vyrážkách, ale i problémech s játry a žlučníkem a metabolismem.
Díky léčivým látkám, které pampeliška obsahuje, můžete počítat s pročištěním krve a zmírněním problémů spojených s dnou a revmatismem.
Pampeliškový sirup je výborný do čaje i na pečivo namazané máslem
Lektvary z květů
Pokud jste se nechali nalákat skvělými účinky pampelišek, vězte, že využít můžete i jejich květy. Ve starých léčitelských knihách jsme našli například recept na odvar, který pomáhá při žlučových obtížích a kaméncích.
Připravuje se z 20 g sušených květů pampelišky a 40 g rebarborových stonků a pije se dvakrát denně.
Z květů se připravuje také oblíbené pampeliškové víno a už zmíněná bylinkářka radí, jak připravit léčivý a zároveň lahodný pampeliškový sirup.
Pampeliškový sirup dle Marie Treben:
Do litru studené vody nasypte květy nabrané dvakrát do obou spojených dlaní a pomalu přiveďte k varu. Nechte vzkypět, hrnec odstavte a květy nechte stát ve vodě přes noc.
Druhý den sceďte, květy řádně vymačkejte a do šťávy přidejte kilogram přírodního cukru a půlku citronu nakrájeného na plátky. Hrnec dejte na plotnu a pomalu zahřívejte tak, aby se voda odpařovala bez vaření.
Správnou sirupovou hustotu docílíte tím, že tekutinu necháte jednou nebo dvakrát vychladnout.
- (bras)
- Mohlo by vás zajímat:
Zázračná pampeliška do kosmetiky i do kuchyně
20. 04. 2018 | Doba čtení 5 minut
Pampelišky je třeba blahořečit, nikoli je zatracovat. I když pro zahradníky jsou pampelišky přitěžujícím plevelem, pro většinu z nás jsou spíše půvabnou žlutou květinou, která na jaře rozzáří trávník dozlatova a poskytne mnoho ze svých léčivých schopností. Výhodou je, že se dá zužitkovat celá.
Pampelišky se dají mnoha způsoby využít nejen v kuchyni a v lidovém léčitelství, ale také jako přírodní kosmetika pro zdraví a půvab těla i pleti.Čerstvé se pojídají pro svou schopnost zesvětlovat hnědé skvrny na rukou. Účinně ošetřují mastnou pleť, která má Pampeliškový salát se dá připravit i se slaninou.
Zdroj: Shutterstock.com / Creative Family
sklony k akné. Z pampelišek si můžeme připravit smaženici nebo salát, vyrobit víno, ocet. med nebo jarní tonikum, případně balzám na sluncem připálenou pokožku.
A vyzkoušeli jste už pampeliškové sušenky? Jsou skvělé!
První setkání s pampeliškou představuje pro děvčata pletení věnečku, kluci zas rádi jejich stonky používají k pískání. Pampelišky toho ale dovedou mnohem víc: vyčistí vaše tělo od jedů; omladí pleť; zúrodní kompost a urychlí jeho zrání a v neposlední řadě i skvěle chutnají.
Pampeliškové víno – pomůže snížit krevní tlak
Ze 2 litrů pampeliškových květů, 2 litrů vody, 1 citronu, kůry z 1 pomeranče, 1 kg cukru, 2,5 cm kořene zázvoru, ½ lžíce pivovarských kvasnic a ½ krajíčku chleba připravíte víno, které podpoří látkovou výměnu, pročistí krev a sníží krevní tlak.
Květy pampelišek se hodí k přípravě nejrůznějších druhů kosmetiky. Zdroj: Shutterstock.com / Marian Weyo
Příprava pampeliškového vína: vodu přiveďte k varu a přelijte s ní okvětní plátky, které jste dali do smaltovaného hrnce.
Pak hrnec překryjte plátnem a 3 dny nechejte stát, jen občas promíchejte. Po 3 dnech vodu slijte do jiného hrnce a přidejte do ní cukr, nakrájenou kůru z vydrhnutého pomeranče, na plátky nakrájený vydrhnutý citron a zázvor. Vše společně vařte 1/2 hodiny.
Povařenou tekutinu slijte, vychlaďte a do vychlazené vložte kvasnice namazané na chlebě a 2 dny nechejte stát. Přefiltrujte a dejte do soudku a zazátkujte. Dva měsíce nechejte víno zrát a následně jej stočte do lahví, které uzavřete korkem.
Jarní tonikum na nečistou mastnou pleť
Pampeliškové listy z mladých rostlin přidejte buďto do napařovací lázně anebo je přikládejte přímo na pleť. Obličej si můžete obkládat také čistou gázou nebo plátnem namočeným v horkém odvaru a ještě co nejteplejší přiložit na obličej. Doporučuje se nejdříve vyzkoušet na lokti.
Živé květy jako kosmetické voda
Nasbírejte 2 hrsti čerstvých květů pampelišek. Louhujte je ½ hodiny v ½ litru vroucí vody, ale nevařte. Po vyluhování používejte jako kosmetickou vodu k omývání obličeje.
Z pampelišek můžete připravit tinkturu, balzám, nebo tonikum. Zdroj: Shutterstock.com / Chamille White
Pampeliškový balzám po slunění
Pampeliškový sirup. Zdroj: Shutterstock.com / 13Smile
Přípravek z pampelišky na tišení sluncem spálené pokožky připravíte velmi rychle a snadno. Nasbírané pampeliškové listy a květy spařte vroucí vodou. Na 2 šálky pampelišek potřebujete 4 šálky vody.
Poté přidejte 10 dutých stonků, z nichž prýští mléčná šťáva. Právě ta má schopnost tišit sluncem podrážděnou pokožku. Nechejte 10 minut louhovat, poté tekutinu řádně protřepejte, přeceďte nebo přefiltrujte a dejte vychladit.
Před použitím balzám nalejte do lahvičky s rozprašovačem a aplikujte na podrážděnou pleť, dokud se vaše pokožka nezklidní.
Pampeliškové sušenky k čaji
Pampeliškové sušenky přijdou vhod k čaji i ke kávě. Zdroj: Shutterstock.
com / Alp Aksoy
Přibližně na 24 kusů sušenek budete potřebovat 1 vejce, ½ hrnečku medu, ½ arašídového másla, 1 hrneček polohrubé mouky, 1 lžičku sody, 1 lžičku vanilkové tresti, 1 hrneček celozrnné mouky, ½ hrnečku změklého másla a ½ hrnečku žlutých okvětních lístků vytrhaných ze zeleného květového lůžka pampelišek. Pokud byste přidali velké množství zeleného lůžka, sušenky by měly nahořklou chuť.
Z výše uvedených surovin vypracujte těsto, do kterého na závěr přimíchejte žluté okvětní lístky. Troubu předehřejte na 200 °C. Na plech položte pečící papír a na něj lijte vždy po jedné polévkové lžíci vzniklého těsta. V předehřáté troubě pečte 13-15 minut dokud okraje sušenek nejsou zlatavé.
Smetánka lékařská – pampeliška
Takže listy pampelišky působí jako diuretikum, které zvyšuje množství moče, které Vaše tělo vytváří. Listy se používají k podnícení chuti k jídlu a pomáhají při trávení. Pampeliška má antioxidační vlastnosti. Pampeliška může rovněž přispět ke zlepšení imunitního systému.
Bylinkáři používají kořen pampelišky k detoxikaci jater a žlučníku, a listy pampelišky na pomoc funkce ledvin.
Sběr a zpracování kořene je časově trochu náročnější, než je tomu u listů, ale vynaložená energie se nám několikanásobně vrátí zpět. Nejvhodnější doba pro sklizeň kořene je jaro, a pak podzim.
Kořen vydolujeme ze země, pořádně opereme a očistíme, nakrájíme na kousky a sušíme venku ve stínu nebo v dobře větrané místnosti.
Pro skladování kořene je důležité hlavně sucho, aby nezplesnivěl, to znamená v dobře uzavřené nádobě.
A dobrá zpráva pro lidi z vysokým krevním tlakem – tahle kytička snižuje krevní tlak. Nesmíme zapomenout na nemoci kloubů, jako je revmatizmus, dna či jiné neduhy. Účinné látky ve smetánce lékařské zabraňují degeneraci kloubů a chrupavek a posilují celý stavební aparát těla.
U pampelišek se ukázalo, že vyvolávají apoptózu buněk v melanomech.
V severní Americe je statisticky zjištěno, že u dospělých ve věku 25-29 let se nejčastěji vyskytuje rakovina v podobě melanomu, jenž odolává chemoterapii.
Nejúčinnější léčbou je doposud okamžité chirurgické odstranění, ale zároveň je důležité vědět i o dalších zkoumaných alternativách.
Na univerzitě v Ontariu bylo třeba zjištěno, že extrakty z kořene pampelišky dokáží účinně vyvolat apoptózu (programovaná buněčná smrt) buněk melanomu, aniž by přitom způsobovaly jakoukoliv toxicitu.
V úvodní studii bylo prokázáno, že chemické působení extraktu z pampelišek vyvolalo už v průběhu prvních 48 hodin rozpad nádorových buněk a nikdy nedošlo k poškození zdravých buněk.
Vědci zjistili, že pokračující léčba s pomocí nízkých dávek extraktu z kořenů pampelišky byla efektivní pro odstranění většiny rakovinných buněk.
Výsledky z této úvodní studie se ukázaly být natolik nadějné, že výzkumný tým obdržel další granty k pokračování tohoto projektu.
Přestože se další výzkum nachází zatím jen v úvodních fázích, můžeme zmínit jeden názorný příklad z praxe: 72-letý John DiCarlo už nepochybuje o zázračných účincích pampeliškového čaje.
Tento starý pán podstoupil tradiční agresivní léčbu a po třech letech strádání byl nakonec lékařským týmem poslán domů, aby mohl svůj krátký zbytek života strávit se svou rodinou. Naštěstí pro něj mu někdo z kliniky poradil, aby doma vyzkoušel ještě léčbu čajem z pampelišky.
V průběhu pouhých čtyř měsíců u něj příznaky nemoci vymizely a od té doby tento stav vydržel.
Dostupné formy použití
Můžete si najít pampeliškové kořeny a byliny čerstvé nebo sušené v různých formách, včetně tinktur, tekutého extraktu, čaje, tablet a kapslí. Pampelišku lze nalézt samostatně nebo v kombinaci s jinými doplňky stravy.
Pampeliška je nejen oficiální, ale také se objevuje v mnoha patentových programech s používanými léky proti cukrovce. Není jedovatá a může být přijata v poměrně velkých dávkách svých přípravků. Její prospěšné užívání je nejlépe dosaženo, když je v kombinaci s jinými látkami.
list – čaj: 1/4 hrnku čerstvých nebo 1 vrchovatou čajovou lžičku sušených listů zalijeme horkou vodou a necháme 5 min louhovat.
kořen – čaj: 1 vrchovatou čajovou lžičku sušeného nařezaného kořene krátce povaříme ve 1/4 litru vody a necháme 15 minut vyluhovat (čaj také pomáhá při pálení žáhy, žaludečních a trávicích a ledvinových potížích)
Podzimní kořeny jsou více hořké a bohatší na inulin, a jsou proto vhodnější jako léčebné prostředky. Částečně je to proto, že fruktóza (známá rovněž jako levulóza) se během vegetačního období přemění na inulin. Mrazy během zimy přemění inulin zpět na fruktózu, díky čemuž jsou jarní kořeny sladší.
Kořeny se sbírají nejlépe po vydatných deštích nebo několik hodin po zalévání zahrady. Jestliže vaši sousedi nebydlí u silnice nebo na trávníky nepoužívají chemické prostředky, poproste je o pampelišky – a potom jim jako projev díků přineste pampeliškové koláčky.*
květ
Při sbírání květů vám mohou pomoct malé děti – velmi je to baví. Květy rozprostřete ještě venku na velký kus látky, jako je například ubrus, aby z nich mohli vylézt brouci a jiný hmyz, než je přenesete do domu. Pro co nejlepší vzhled a účinnost doporučuji květy použít ještě v den sběru. Pampeliškové květy brzy po sběru rychle vadnou, proto byste je měli použít do čtyřiadvaceti hodin.
Sušení
Listy. Listy opláchněte a nechte okapat. Sušit je lze v potravinářské sušičce nebo je můžete svázat do svazečků gumičkou či provázkem a pověsit je na suchém, stinném a dobře větraném místě. Suché listy uložte ve skleněné nádobě na suchém temném místě. Měly by vydržet jeden až dva roky.
Kořeny. Nejlepší metodou pro uchovávání kořenů je právě sušení. Kořeny důkladně oškřábejte a ty nejtlustší podélně rozkrojte, aby dužina dobře proschla. Nekrájejte je však před oškrabánim, přišli byste o cennou šťávu.
Opláchnuté kořeny rozložte na síto a uložte je na chladné, suché, tmavé a dobře větrané místo. Měly by schnout 3 až 14 dnů, záleží na velikosti kořenů a vlhkosti vzduchu.
Můžete je také rychle usušit v troubě: předehřejte ji na 50 stupňů a kořeny položte přímo na rošt. Dvířka trouby nechte pootevřená.
Usušené kořeny (za 4 až 12 hodin, záleží na jejich velikosti) uložte ve skleněné nádobě na suchém temném místě. Vydrží vám asi rok.