Organismus v procesu stárnutí – jak probíhá? - Úvod

Tak jako v každém jiném orgánu probíhá i v kůži proces stárnutí. Přitom se ukazuje, že lidská kůže stárne dvojím způsobem – vnitřním a zevním. Vnitřní, fyziologické tzv.

spravedlivé stárnutí zaznamenáváme většinou v celém organismu na shodné úrovni. Je výsledkem pohybu ručiček na biologických hodinách a nezastavíme jej.

Fyziologické stárnutí je přibližně z 30 % podmíněno genetikou, avšak hlavní roli hrají hormonální vlivy.

Kůže však podléhá i vlivům zevního prostředí, které mohou proces významně urychlit. Toto zevní stárnutí kůže ovlivňuje především ultrafialové záření, kouření, volné kyslíkové radikály, diety, dehydratace, stres, smog a další polutanty.

Musíte vypadat mladě

V civilizovaných zemích se neustále prodlužuje průměrná délka života a tím i stárnoucí proces v kůži. Zároveň s tím však stejná společnost nutí jedince vypadat pokud možno trvale mladě.

Stárnutí jiných orgánů není obvykle na první pohled tolik zřejmé jako je tomu u kůže, takže dosažení neměnného vzhledu po dlouhá desetiletí klade velké nároky na dermatology a je jednoznačnou výzvou pro všechny zúčastněné.

Zdraví naší kůže

Pod pojmem zdraví kůže dnes nechápeme pouze prosté potlačení např. zánětlivého procesu, ale musíme postupovat tak, abychom předešli vzniku pozánětlivých změn např.

hyperpigmentací (pigmentové skvrny na kůži), které by byly před několika roky považovány za známku vyléčení.

Farmaceutický i kosmetický průmysl předkládá pro kůži stále nové preparáty, které jsou součástí aktuálního biologického výzkumu.

Hledání příčin stárnutí kůže

Stejně jako v jiných orgánech je třeba i v anti-agingové kožní ambulanci dobře znát molekulárně biologické aspekty procesu stárnutí. Hormonální změny stárnoucího organismu je třeba řešit i v kůži stejně jako v jiných orgánech.

Důležité je pátrání po individuálních rizikových faktorech pomocí klinického vyšetření a laboratorních a genetických testů. Důležitou informaci získá dermatolog díky přístupnosti kůže již prostým klinickým vyšetřením.

Řada dalších věcí je však skryta hlouběji v kůži.

Prokázalo se, že kůže v solární lokalizaci (partie vystavované UV záření) je charakterizována kombinovanými změnami:

ztenčení pokožky
zhrubění kožního povrchu

úbytek vazivových a elastických vláken.

Je to způsobeno tím, že photoaging postihuje díky UVA záření více struktury škáry (střední vrstva kůže). Ultrafialové záření totiž indukuje degradaci kolagenních vláken.

Stárnutí pleti ale nenastupuje za stejných podmínek u každého stejně. Roli tu hrají i různé další faktory označované souborně jako exposom.

Ten definujeme jako komplex škodlivých vnějších i vnitřních vlivů na pokožku.

Bojujte proti stárnutí kůže

Proti stárnutí pleti způsobené expozomem je namířená celá LIFTACTIV SPECIALIST řada od VICHY Laboiratoires. Jejím nejmladším členem jsou 2 typy ampulí PEPTIDE-C proti vráskám a GLYCO-C proti pigmentaci.

Vysoký obsah aktivních látek přírodního původu v superkoncentrovaných ampulích – kyseliny glykolové, vitamínu C a kyseliny hyaluronové cíleně redukuje projevy stárnutí, jako jsou pigmentové skvrny, vrásky, povislá kůže a ztráta elasticity.

Možná si řeknete, k čemu jsou dobré ampule, když už používám pravidelně krémy? Ampule mají svojí přidanou hodnotu. Vysoká koncentrace účinných látek umožňuje doslova léčebnou kúru proti stárnutí. Dokáže ještě více akcelerovat boj s volnými kyslíkovými radikály a exposomem obecně.

Jejich aplikace je jednoduchá a díky speciálnímu aplikátoru se s nimi naučíte hravě pracovat. Efekt je patrný brzy, některé klientky hovořily o rozjasnění a omlazení pleti již po týdnu.

Jen nezapomeňte, že koncentrovaný vitamín C může lehce zbarvit oblečení a proto si po domácím rituálu nezapomeňte řádně opláchnout ruce, případně ideálně používejte papírový kapesník.

Bez ochranného faktoru to nejde! Léto klepe na dveře a jarní sluníčko dokáže být velmi agresivní. I na to myslí řada VICHY Liftactiv.

Do koupelny, ale i do kabelky můžete uložit červenou plochou tubičku s molekulami bránícími škodlivému působení exposomu a ochranným faktorem SPF 25 – LIFTACTIV Collagen Specialist.

Kromě UVB filtru nabízí i vysokou UVA ochranu, která je právě v boji proti photoageingu nezastupitelná.

Dermokosmetika VICHY

Článek byl vytvořen lékařkou Doc. MUDr. Monikou Arenbergerovou, Ph.D. ve spolupráci s L'Oréal Česká republika s.r.o.

Vědci vyvíjejí lék zpomalující stárnutí. Život modelových organismů prodloužili až desetkrát

Zdroj: Depositphotos

Stárneme všichni. Spousta lidí objeví ve vlasech první šedé pramínky ještě před třicítkou. Sledujeme, že spánkem pomačkaný obličej už se ráno nerovná tak snadno a že do kopce se najednou víc zadýcháváme. Kromě toho, že člověk najednou potřebuje brýle, si nedokáže vzpomenout, co měl dneska k obědu, a představa učení se něčemu novému se blíží hororu.

Stáří prostě k životu patří, ale ne každý se s tím jen tak smíří. Celé generace před námi se snažily dosáhnout nesmrtelnosti nebo si alespoň udržet mládí co nejdéle. Věčný život nejspíš nezískáme ještě dlouho, ale mládí téměř jistě prodloužit lze, a to nejen zdravým životním stylem.

Proč stárneme

Proces stárnutí závisí na těch nejzákladnějších složkách lidského těla. Na buňkách. V dnešní době je vědci už umějí uměle vypěstovat v laboratoři a zkoumat jejich složité procesy.

V roce 1961 Leonard Hayflick při podobném pokusu zjistil, že lidská buňka vydrží jen zhruba padesát rozdělení, než jí dojdou síly. Pak začne degenerovat a přejde do stavu hibernace.

Původní buňka ve zkumavce vždy přežívala jen několik měsíců, vysvětluje server Science Alert.

Buňky, které už se mnohokrát rozmnožily, při svých posledních děleních produkují špatně vyvinutá jádra a postupně přestávají fungovat. Z těla poté nikam nemizí, ale hromadí se ve tkáních, což může jejich okolí poškozovat.

Přibývá také buněk degenerovaných, které jsou náchylnější k onemocnění nebo mohou v některých případech vyvolat rakovinu, jelikož jejich DNA obsahuje příliš mnoho drobných chyb.

K mutacím jsou nejnáchylnější mitochondrie, které v pokročilejším věku produkují mnohem menší množství energie.

Stárnutí buněk má kromě dělení i spoustu dalších příčin. Patří k nim poškození buňky oxidací. Stáří se dlouho přirozeně vyhýbá jen živočichům s takzvaným Metuzalémovým genem. Ten jim umožňuje účinně bojovat s chemikáliemi vzniklými při kyslíkových reakcích. Jedinci, u nichž byl tento gen nalezen, žijí v průměru o třicet procent déle než běžná populace jejich druhu.

Ani to ale nezajišťuje nesmrtelnost. I v jejich buňkách probíhají další změny. Věkem se zkracují telomery DNA, což jsou opakované sekvence na koncích šroubovice. To je jeden z důvodů, proč se buňky nemohou dělit donekonečna. Telomery se jednou zkrátka vyčerpají.

V Brně poprvé implantovali nové nitrooční čočky. Pomohou i pacientům, kteří dosavadní typ dostat nemohli

Hayflick zjistil, že normální lidské buňky mají přesně vyměřený čas, zatímco jiné buňky se dokážou dělit neustále znovu. Tuto schopnost mají buňky rakovinové a geneticky upravené. Došlo v nich ke změnám určitých procesů, díky kterým se jim prodlužují telomery, což může zvrátit proces stárnutí ještě efektivněji než Metuzalémův gen.

Budete mít zájem: Konizace děložního čípku – co byste o ní měli vědět?

Stárnutí lze zpomalit na buněčné úrovni a při výzkumu jednotlivých buněk ve zkumavce se to v praxi běžně dělá. Tyto buňky se ale rozhodně nepodobají zdravým buňkám v lidském těle. Uměle upravené dlouhověké buňky jsou v podstatě mutanti, kteří by ve tkáni vyvolali mnoho potíží.

Výzkumníci dokážou kromě buněk výrazně zpomalit i stárnutí zvířat. V minulosti upravili genetickou informaci háďátka obecného ze skupiny hlístů, které se ukázalo jako ideální modelový organismus pro podobný výzkum.

Žije jen pár týdnů, což lze ještě zkrátit dokrmováním glukózou, a jeho metabolické funkce se dají v laboratoři snadno ovlivnit.

Vědci dokázali délku jeho života měnit pomocí inzulínu, úpravy zpracování živin nebo zárodečné linie.

Možná ne příliš překvapivě je jednou z možností, jak život zvířat prodloužit, stravování. Přísná dieta zachovala mládí u much, psů nebo opic. Díky nízkému příjmu kalorií se tělo připraví na nebezpečí, aby se ochránilo před očekáváným hladem, což zpomaluje děje v buňkách, tedy i stárnutí.

„Ne všechno funguje u lidí stejně jako u modelových organismů, ale některé poznatky z výzkumů ohledně stárnutí by se daly využít v omlazujících terapiích,“ říká doktor Gerardo Ferbeyre z Univerzity v Montrealu.

Lék na stárnutí

Profesorka Janet Thornton, expertka na anti-aging z Evropského institutu bioinformatiky zmiňuje, že omezení příjmu potravy může prodloužit život červa až desetkrát, zatímco u myši jen jedenapůlkrát. Pro lidi podobná data neexistují.

„Není etické vyvolávat mutace u lidí. Při práci narážíme na tolik protichůdných faktorů, že je těžké posoudit vliv omezení stravy.

Je pravděpodobné, že lidské tělo je tak komplexní a propojené, že nebude jednoduché prodloužit jeho život,“ uvedla.

Česká naděje na léčbu rakoviny. Přípravek „Kellnerova“ Sotia vykázal slibné protinádorové účinky

Navzdory těmto komplikacím se v současné době klinicky testují léky proti stárnutí. Součástí studie jsou metformin a rapamycin. Vychází z výsledků výzkumu se zvířaty. V budoucnu by měly omezit příznaky vysokého věku, jako je omezená pohyblivost nebo rozvoj Alzheimerovy choroby. Tyto prostředky ale ještě neprošly testováním a není jasné, zda budou na lidech fungovat.

Našly se důkazy, že život prodlužuje vitamín D, melatonin a aspirin.

Gerontolog Josh Mitteldorf je optimistický i ohledně budoucích úprav genetického kódu člověka, které by mohly změnit aktivitu jednotlivých genů v průběhu života a proces stárnutí zcela zastavit.

Epigenetický výzkum však čeká ještě dlouhá cesta. Jiní vědci mu navíc odporují tím, že ani organismy dožívající se tisíců let nejsou nesmrtelné. Zdá se, že definitivně stáří ještě dlouho neutečeme.

Recept na dlouhověkost by ale mohl být úplně jednoduchý. Vždyť při současném stupni vývoje se člověk v ideálních podmínkách může teoreticky dožít až sto dvaceti let. Zdravá strava, pohyb a duševní pohoda dělají divy.

„Existuje několik opatření, která rozhodně ovlivňují proces stárnutí. Nejdůležitější z nich jsou přiměřená strava a cvičení,“ říká doktor Marco Demaria z Univerzity v Groningenu. Za pravdu mu dává Lorna Harries: „Záleží na tom, co myslíte stárnutím.

Čas nezastavíte, ale biologické stárnutí se zpomalí zdravým životním stylem!“

Nejde o to žít co nejdéle, ale co nejkvalitněji, říká o honu za dlouhověkostí biolog Petr

„Donedávna jsme považovali stáří za přirozený a nezvratný proces. Ale stále častěji zaznívají hlasy, že stáří a stárnutí je nemoc, a vyzývají k jejímu léčení,“ uvedl v pořadu Leonardo Plus biolog Jaroslav Petr.

Proces stárnutí probíhá na mnoha úrovních. „Stárne dědičná informace, ovlivňují nás chemické látky, kosmické záření a další radiace, záleží také jakou vedeme životosprávu. To vše ovlivňuje, jestli se dědičná informace poškodí, naše buňky ji stihnou spravit a jak dobře to provedou.“

S dědičnou informací jsou ale další problémy. „Chromozomy si můžeme představit jako tkaničku, která, aby se neroztřepila, má na konci tzv. telomery. Ty říkají, kde chromozom začíná a končí, aby se buňka v dědičné informaci vůbec vyznala.“

Vědci ukázali, že když vezmete dvouletou myš, která vykazuje všechny příznaky stárnutí… a díky genetickému zásahu zlikvidujete stařecké buňky, myš doslova omládne. Uleví se jí od těchto darmožroutů, sanescentních buněk, obnoví se pružnost cév, srdce pookřeje a tak dále. Jaroslav Petr

S každým dělením buňky se u nového chromozomu tvoří nová telomera, která je s každým dělením o něco kratší, až se dostane do stavu, kdy je velmi krátká.

„Taková situace je pro buňku velmi kritická, protože nebude vidět, kde začíná a končí a chromozomy mohou začít splývat dohromady, lámat se, znova se spojovat a začne vznikat obrovský chaos, který obvykle končí rakovinným bujením.“

Buňka sama pozná, že se dostala na onu kritickou mez délky telomery a většinou zastaví své dělení tím, že sama sebe zničí. „Ale v organismu savců některé takové buňky zůstávají. A vědci se teď soustředí na to, že nám přibývá těch buněk, které nejsou schopné plných životních funkcí, ale zároveň samy sebe nesprovodily ze světa.“

Objevení tohoto mechanismu je zajímavé a samozřejmě, že farmaceuti dnes pracují na látkách, které budou mít podobný efekt, ale budou prosté nežádoucích vedlejších účinků… Někdo říká, že nemusíme ani čekat dlouho, třeba pět let. Ale to tvrdí šéfové firem, které vyvíjejí léky a potřebují investorům dát optimistické avízo, že je výzkum na dobré cestě. Jaroslav Petr

„Tyto sanescentní čili stařecké buňky organismus vyčerpávají. Pořád berou živiny, potřebují kyslík, ale nic nedělají,“ vysvětlil Petr.

Také proto se dnes zkoumají intenzivně látky, kterým se říká senolytika. „Ty jsou schopné zabíjet přednostně sanescentní buňky… Senolytika ani nemusí fungovat stoprocentně… Zároveň bychom je nemuseli brát pořád, stačilo by jednou za rok projít senolytickou kůrou, protože mají samozřejmě nežádoucí účinky, které jsou široké a závažné.“

Klíčová otázka je, jestli je rozumné lidský život prodlužovat

Prodloužení života je odvěké lidské přání. „Najdeme jej ve starých bájích v Japonsku, na Havajských ostrovech a všude jinde… Nejrůznější kultury toužily po tom najít elixír mládí.“

„Klíčová je otázka, jestli je vůbec rozumné lidský život prodlužovat. Nemyslím si, že by pak dramaticky stoupl počet obyvatele Země, protože ve chvíli, kdy lidé budou mít před sebou třeba 500 let života…, tak mnozí ani nebudou chtít mít děti, protože potomky máme proto, aby tady po nás něco zbylo.“

Experimenty na octomilkách, myších, ale i na opicích dokazují, že když dojde k takzvané kalorické restrikci, tedy že s potravou nepřijímáme tolik energie,… tak jde o velmi účinný recept na prodloužení života…

Budete mít zájem: Alergie Na Prodloužené Řasy?

Má to svou logiku: zpracování látek z potravy zaměstnává mitochondrie, což je špinavý provoz, protože vzniká spousta odpadních produktů, volných kyslíkových radikálů, které jsou schopné poškozovat buněčné membrány, ale i DNA.

Jaroslav Petr

Biolog považuje za důležitější otázku po kvalitě života. „Když budeme třeba žít do 120 let, tak v jakém stavu? Je to život, nebo přežívání? Řada lékařů a bioetiků říká, abychom se soustředili na to, aby se lidé dožívali věku třeba 90 roků, ale důstojně, nebyli odkázáni na pomoc druhých a nebyli postiženi mentálně, například Alzheimerovou chorobou.“

„Kvalita života je zase to, v čem by senolytika mohla pomoci. Ukazuje se, že by stačilo jen třeba píchnout je do kloubů, aby se člověku, který má těžkou artrózu kolenou, ulevilo a klouby se omladily,“ shrnul budoucí farmaceutické výhledy biolog Jaroslav Petr.

Existuje gen dlouhověkosti? Která zvířata jsou šampióny dlouhověkosti a proč? Budeme někdy umět omladit i nervové buňky? Poslechněte si celé Leonardo Plus s biologem Jaroslavem Petrem a porodníkem Pavlem Caldou!

Anti-Aging

medicína pro zpomalení stárnutí

Pomáhá zpomalit a oddálit proces stárnutí. K čemuž využívá nejnovější vědecké a lékařské poznatky o lidském těle a možnosti zpomalení stárnutí.

MÁM ZÁJEM

Cílem je dosáhnout co nejlepšího možného zdravotního stavu člověka a zároveň co nejvíce zbrzdit proces stárnutí organismu.

Nejedná se o složitý proces. Anti-Aging program u nás probíhá ve čtyřech bodech.

Změříme Vám antioxidanty v podkoží speciálním skenerem využívající Ramanovu spektroskopii

Ohodnotíme u Vás sociální, zdravotní a pracovní parametry

Na základě výsledku určíme stav obranyschopnosti organismu

Navrhneme řešení pro zpomalení procesu stárnutí těla i kůže.

Jsem specialistka na zdravý životní styl a Anti-Aging. Poradce v otázkách těhotenství a porodnictví. Jsem také autorkou mnoha odborných publikací a knih.

Chcete i Vy patřit mezi ty, kteří to dokázali? Není nic krásnějšího než úspěšné příběhy těch, kteří si předsevzali zůstat mladí, krásní a plní energie.

Ty nejčastější otázky, na které se ptáte, zodpovězeny jasně, stručně a přehledně.

Jde o soubor karotenoidů, které ukazují, kolik máte veškerých antioxidantů v buňkách. Jde vlastně o soubor vitamínů, minerálů, nenasycených mastných kyselin a stopových prvků. Pokud jich máte v buňkách dostatečně, chrání Vás před rozvojem civilizačních chorob.

Po zjištění výsledku na sceneru vhodně a na základě vědeckých poznatků v oblasti medicinského Anti-Agingu navrhneme individuální řešení, které se v průběhu léčebného procesu mění. Délka tohoto procesu je dána dosaženými výsledky u každého zvlášť.

Speciálními technologiemi a Age-lock platformou pomáháme znovuobjevení funkce Vašeho kolagenu a elastenu ve 4. škáře podkoží kůže.

Podporujeme tvorbu potřebných látek přímo ve Vaší kůži a v žádném případě neaplikujeme látky cizí.

Poslední vědecké výzkumy objevily, že tělo si při správném impulsu umí tvořit kolagen a elasten samo a Vy můžete mládnout bez pomoci dnes, tak využívaných invazivních metod.

Vědecké informace, které byly zjištěny platí pro kůži celého těla. Tedy speciálními technologiemi a Age-lock platformou umíme odstraňovat problémy kůže těla a účinně oddalujeme jeho stárnutí.

Odličování je úkon, který dělame každý den a většinou nás to moc nebaví. Mnohem horší je, že běžné techniky odlíčení nejsou vůbec dostatečné. Čím hůř máme pleť čistou, tím rychleji stárne. To velice souvisí i s celkovou detoxikací.

Pokud umíme čistit pleť i tělo bezpečně a důkladně i zevnitř máme vlastně vyhráno. Ano to vše umíme speciálními technoligiemi a podpůrnými věděckými procesy. Jde o dlouhodobější práci s vnitřním prostředím pouze a jenom přírodními látkami.

Nepoužíváme chemii, ani syntetické sloučeniny.

Ano, běžný jev a dnes bohužel často už u relativně mladých lidí. Jde o zhoršující se práci mitochondrií v těle, a to především v nejdůležitějších orgánech jako jsou srdce, plíce, mozek, velké svaly či pohlavní orgány u žen i mužů. Dnešní světové vědecké skupiny již vědí, že posilováním a vyživováním správných skupin genů, které zodpovídají za daný problém, tedy zde o úbytek energie, lze tyto problémy velice dobře řešit a na trvalo. Na únavu a nízkou energii Vám dlouhodobě určitě nepomůže káva, energetické nápoje či čokoláda. Dnes víme, že musíme problém řešit u zdroje, tedy tam, kde vzniká a pak máme vyhráno.

Ovlivňujeme skupiny genů, které začnou postupně fungovat jako za Vašeho úplného mládí a Vy se cítíte opravdu mladě.

Navštivte mě na sociálních sítích:

Pobočka Praha: Vodičkova 682/20, Praha (5. patro, zadní výtah vpravo)
Pobočka Karlovy Vary:

Pobočka Radošovice:
Email: [email protected]

Závodu míru 582/3, Stará role – (3. patro) Karlovy Vary 360 01 Husova 85/6, Říčany 251 01, Radošovice (1. patro) Telefon: +420 725 742 019 Výdejní místo: Happy Baby (předem je nutné zavolat)

Poslední články

Developed by MirandaMedia Group, s.r.o.

Proč vlastně stárneme a dá se tomu zabránit?

Stárnutí je nesmírně komplexní proces, který je provázen změnami na mnoha úrovních od té molekulární až po celý organismus.

Ačkoli všichni intuitivně chápeme, o co se jedná, bylo by velmi zjednodušující vnímat stárnutí čistě jako pokles vitality s věkem.

Z biologického hlediska jde o progresivní ztrátu funkce a struktury tkání provázenou hromaděním různých defektů na úrovni biomolekul, tkání i orgánů a zvýšenou náchylností k nemocem.

Dnes se má za to, že genetické vlivy stojí asi za 20 procenty pozorované variability v délce života.

Stárnutí vykazuje u všech živých organismů hodně společných rysů, i když probíhá u jednotlivých druhů různou rychlostí.

Mezi extrémy v říši živočichů lze zařadit například řád jepic, jehož někteří zástupci žijí jako dospělci pouhých několik hodin či dní a v případě druhu Dolania americana dokonce jen kolem pěti minut.

Mezi rekordmany v opačném směru bychom zase nalezli některé druhy měkkýšů a také populárního láčkovce nezmara, jehož někteří jedinci se mohou dle odhadů dožít až několika tisíc let.

Mezi buněčné a molekulární známky stárnutí patří nestabilita genomu a akumulace poškození DNA, což souvisí s klesající účinností jejích opravných mechanismů, dále pak zkracování telomer (koncových částí chromozomů) a epigenetické změny (zjednodušeně řečeno jde o „vypnutí“, či „zapnutí“ některých konkrétních genů). Dále jsou pozorovány změny v rychlosti metabolismu a změny v komunikaci mezi buňkami.

Významná je také produkce volných radikálů a akumulace poškození mitochondrií a takzvaná buněčná senescence (též buněčné stárnutí) představující nevratnou zástavu buněčného cyklu, kdy se buňky přestávají dělit a ztrácí své typické vlastnosti a svou funkci. Za sníženou schopnost regenerace tkáně, sníženou krvetvorbu a zhoršené funkce imunitního systému zase může postupné vyčerpání kmenových buněk (tedy jakési rezervní zásoby buněk připravené převzít funkce buněk senescentních).

Budete mít zájem: Vzteklina Příznaky U Lidí?

Genetický základ dlouhověkosti u člověka

Obrovskou komplexnost problematiky stárnutí dokresluje skutečnost, že dosud nebyla vytvořena žádná sjednocující teorie týkající se molekulární podstaty stárnutí a již několik desetiletí vedle sebe koexistují dva hlavní směry teorií a modelů popisujících stárnutí, které se většinou vzájemně ani nevylučují. Jedná se o stochastické teorie, kladoucí důraz na vnější příčiny jevu, a vývojově-genetické teorie, vysvětlující stárnutí pomocí mechanismů endogenních či přímo jako součást genetického programu.

V posledních letech nicméně výzkum v této oblasti zaznamenal obrovský pokrok a dnes není pochyb o tom, že stárnutí je do určité míry kontrolováno genetickými mechanismy, ale významnou roli mají také faktory prostředí, včetně stravovacích návyků a celkového životního stylu. I v případě tohoto procesu jde zkrátka o souhru a spolupůsobení genetiky, epigenetiky a prostředí.

Jak je to tedy s genetickou složkou? Výzkumy zaměřené na příbuzné dlouhověkých lidí ukazují, že tito jedinci rovněž vykazují delší život proti obecné populaci. Jeden tým vědců dospěl k závěru, že jedinci mající sourozence, který se dožil více než 100 let, mají až osmkrát větší šanci dožít se 100 let v porovnání s obecnou populací.

Odhady takzvané heritability (dědivost) dlouhověkosti vychází ze studií dvojčat a z rozborů rodokmenů. Dnes se má za to, že genetické vlivy stojí asi za 20 procenty pozorované variability v délce života.

Z výzkumů posledních let vzešly také mnohé zajímavé a neočekávané poznatky – například že dlouhověcí lidé často ani nevedou zdravý životní styl a vyskytují se mezi nimi běžně kuřáci, obézní lidé i lidé vyhýbající se fyzické aktivitě.

Ostatně nejinak tomu bylo i u dosud nejstarší (oficiálně zaznamenané) osoby v historii, kterou byla Francouzka Jeanne Calmentová, jež zemřela 4. srpna 1997 ve věku 122 let a 164 dní.

Vědce již minimálně od 80. let 20. století láká představa, že by bylo možné zasáhnout do procesu stárnutí s pomocí objevů genů, které jej kontrolují. Tehdy se podařilo izolovat první dlouhověké mutanty háďátka Caenorhabditis elegans. Již delší dobu jsou tedy snahy vědců upřeny na hledání konkrétních „genů dlouhověkosti“.

Geny spojované s dlouhověkostí

Ví se, že řada genů spojovaných s dlouhověkostí je určitým způsobem zapojená do metabolismu.

Jde například o sirtuiny, které mají podíl na udržování stability genomu, zvyšují efektivitu metabolismu a kontrolují i funkce mitochondií, které zásobují buňky energií, a dále pak o AMPK, která stejně jako sirtuiny funguje jako senzor množství živin a energie a svojí aktivitou v katabolických reakcích přispívá k prodloužení života.

Naopak do anabolismu, procesu přeměny jednoduchých látek na složité, jsou zapojeny geny dvou složitých molekulárních drah – těmi jsou dráha IIS a mTOR, které reagují na nadbytek živin – konkrétně glukózy, respektive aminokyselin.

Obecně přitom platí, že anabolické signální kaskády urychlují stárnutí, zatímco jejich inhibice a katabolické procesy do určité míry prodlužují život.

Také produkty genů APOE (apolipoprotein E) a CETP (cholesteryl ester transfer protein) mají význam při procesu stárnutí. Účastní se totiž metabolismu lipidů a ovlivňují hladinu cirkulujícího cholesterolu. Jedna konkrétní varianta genu APOE, spojená s vyšší hladinou cholesterolu v krvi, redukuje délku života, zatímco jiná má protektivní charakter.

Pokud jde o protektivní geny, nelze opomenout gen TP53 kódující proslulého „strážce genomu“, protein p53, který brání rozvoji nádorů, zajišťuje stresovou odpověď buňky na různé podněty a koordinuje opravy poškozené DNA.
Velký význam mají rovněž geny zapojené do oprav poškození DNA (například WRN, BRCA2), jejichž mutace stojí za rozvojem nádorů či za syndromy předčasného stárnutí, dále pak geny regulující délku telomer, gen ACE regulující krevní tlak, interleukiny 6 a 10 patřící do imunitního systému, enzym SOD2, což je antioxidant chránící buňky před volnými kyslíkovými radikály, a mnohé další, přičemž vědci každoročně odhalují spoustu nových genetických variant zodpovědných za dlouhověkost.
S ohledem na nesmírné množství genů, které se mohou podílet na procesu stárnutí, byl dokonce vytvořen i jejich katalog GenAge database.

Možnosti zásahu do procesu stárnutí

S přibývajícími znalostmi o genetických mechanismech stárnutí se daří nacházet nadějné intervence schopné prodloužit život a zpomalit stárnutí u modelových organismů i u člověka.

Mezi slibné molekuly, které prokazatelně prodlužují život, patří rapamycin inhibující dráhu mTOR, resveratrol a další aktivátory sirtuinů, metformin aktivující AMPK a spermidin, který redukuje oxidativní stres.

Další nadějnou molekulou je GDF11 schopná regenerovat kosterní svalovinu i mozkovou tkáň, a zlepšit tak motorické i kognitivní funkce. Dále jde o tzv.

senolytika, tedy látky schopné odstranit nahromaděné senescentní buňky, tedy ty, které se již přestaly dělit, ale neodumřely.

Další možnosti, jak zasáhnout do procesu stárnutí, skýtají postupy, jako je vnesení telomerázy do buněk, genetické manipulace ovlivňující translaci či respiraci buněk, ovlivnění mikrobiomu nebo dlouhodobější pravidelné užívání protizánětlivých látek, jako je například v aspirinu obsažená kyselina acetylsalicylová.

Ukazuje se tedy, že organismy obecně mají potenciál žít déle, přičemž není nutné dramaticky zasahovat do genotypu jedince. Někdy stačí pouze modulovat faktory prostředí, což se týká i člověka.

Podobného účinku jako v případě rapamycinu či resveratrolu lze docílit i obyčejnou změnou životosprávy.

Jde třeba o pravidelnou pohybovou aktivitu či omezení příjmu kalorií, přičemž se nejčastěji zmiňuje snížení příjmu potravy na 75 procent hodnoty ad libitum, tedy toho co běžně sníme, čili ne nijak drasticky.

Cílem je přitom snížit aktivitu anabolických signálních drah a zvýšit aktivitu katabolických drah.

Z běžných složek potravy má prokazatelný vliv na dlouhověkost zejména prostřednictvím protinádorového působení kupříkladu sulforafan či genistein a další flavonoidy a polyfenoly, tedy látky obsažené například v zeleném čaji či košťálové zelenině.

Uvedený výčet možných intervencí a konkrétních látek schopných zpomalit stárnutí a prodloužit délku života svědčí o tom, že lze v určité míře působit prakticky na každý aspekt stárnutí.

Cílit na stárnutí a předcházet nemocem

Mohlo by se zdát, že prodloužení života samo o sobě nic pozitivního nepřinese, tedy že lidé budou jenom delší dobu trpět určitými nemocemi.

Výzkum stárnutí ale jednoznačně prokázal dost intuitivní provázanost mezi stárnutím jako takovým a výskytem široké škály patologií včetně rakoviny, cukrovky, neurodegenerativních a kardiovaskulárních chorob – vysoký věk totiž představuje jejich primární rizikový faktor. Bylo také doloženo, že mutace zpomalující stárnutí oddalují i propuknutí určitých nemocí.

Obecně se tedy nabízí možnost vypořádat se s několika nemocemi naráz čistě zacílením na stárnutí, které představuje jejich primární rizikový faktor, a zlepšit tak i kvalitu života ve stáří.

Autor působí na Ústavu experimentální biologie Přírodovědecké fakulty MU.

Organismus v procesu stárnutí – jak probíhá?