Olivový manuál aneb 7 tipů, jak správně vybrat olivy

Zobrazit všechny související produkty Předchozí produkt Další produkt

Rodinnou farmu Karlić najdete uprostřed poloostrova Istrie, na okraji malé vesničky Paladini nedaleko nevelkého městečka Buzet. Je to nádherný hornatý kraj plný listnatých lesů, které jsou ideálním místem pro lanýže.

Se systematickým hledáním lanýžů v této oblasti začal v roce 1966 Ivan Rašpolič. Z Itálie dovezl první vycvičené psy a v oblasti okolo Buzetu začal hledat, zpracovávat a prodávat lanýže. I když se nacházíme v Chorvatsku, jsme nedaleko Itálie, v přírodních podmínkách skoro identických jako je sever Apeninského poloostrova. Díky tomu zde lanýže rostou od nepaměti.

Olivový manuál aneb 7 tipů, jak správně vybrat olivy

Do hledání lanýžů brzy Ivan Rašpolič zasvětil svou dceru Radmilu, které se lanýže staly celoživotní vášní. V roce 1994 se svým manželem Goranem založila společnost (Goran a Radmila). V současnosti je hlavní postavou firmy její syn Ivan. Rodinná farma Karlić se nespecializuje jen na samotné hledání lanýžů, ale také na jejich zpracování a prodej.

Lanýže také vykupují od dalších nezávislých hledačů, cvičí psy, provozují zážitkovou restauraci, kde můžete ochutnat lanýžové speciality. Pokud budete na dovolené v této oblasti, nenechte si ujít možnost vyrazit na „lov“ lanýžů. Dostanete průvodce a psy a v okolních lesích budete hledat, resp. pejsci budou hledat, lanýže.

Je to skvělý zážitek a během 2-3 hodin se dozvíte řadu zajímavostí.

Olivový manuál aneb 7 tipů, jak správně vybrat olivy

Lanýže na Istrii

Nejjednodušeji můžeme rozdělit lanýže na bílé a černé. Lanýže nerostou jen na Istrii, ale i v Itálii (Piemont, Emilia Romagna, Marche, Toskánsko, Umbrie, …) ve Francii či Španělsku.

  Nejcennějším lanýžem je bílý lanýž (Tuber magnatum pico), někdy bývá také označován jako zimní lanýž. Dozrává mezi zářím až lednem. Bílý lanýž má nepravidelný tvar a velikost může být od kukuřičného zrna až po pomeranč.

V ojedinělých případech se nachází lanýže i o váze přes 1 kilogram.

Olivový manuál aneb 7 tipů, jak správně vybrat olivy

Černý lanýž je běžnější a jeho cena je o něco nižší. Někdy bývá označován jako letní lanýž, ale v podstatě roste celoročně. Zpravidla má kulovitý tvar a je zbrázděn výčnělky. Běžná velikost připomíná ořech, výjimečně se velikost blíží pomeranči.

Jaké produkty Karlić najdete v naší nabídce?

Jsme výhradní dovozce lanýžových produktů rodiny Karlić. V současné době u nás můžete zakoupit lanýže Karlić zpracované v následujících výrobcích.

Krém s lanýži

Krém s lanýži je skvělá pochoutka vyrobená ze směsi bílého a černého lanýže, smetany a olivového oleje. Můžete ji použít jako pomazánku na pečivo, do těstovin nebo jím obzvláštnit vaječnou omeletu.

Lanýže s černými olivami

Směs lanýžů s černými olivami má specifickou výraznou chuť a potěší jistě každého labužníka. Můžete použít jako pomazánku na bagetu, do těstovin nebo spolu s polentou.

Mořská sůl s bílými lanýži

Skvělým a aromatickým doplňkem do kuchyně je mořská sůl s bílým lanýžem.  Tato lanýžová sůl je skvělá pro dochucení těstovin, rizota, masa, míchaných vajíček nebo vaječné omelety.

Plátky černých lanýžů

Lanýž je houba, která rychle vysychá a tato úprava vám zajistí dlouho trvanlivost lanýžové pochoutky. Plátky černých lanýžů jsou naložené ve slané vodě a olivovém oleji. Skvěle se hodí k přípravě teplých jídel, jako jsou fuži, pljukanci, noky, frittata nebo míchaná vajíčka.

Olivový manuál aneb 7 tipů, jak správně vybrat olivy

Lanýžová salsa

Lanýžová salsa je houbová omáčka s olivami, olivovým olejem a černými lanýži. Skvělá jako pomazánka na pečivo a také vynikající doplněk při přípravě všech druhů pomazánek ze sýrů, jemných rizot, těstovin a frittaty.

Tmavá čokoláda s černým lanýžem

Lanýže jsou afrodisiakum a v kombinaci s čokoládou se tato vlastnost umocňuje. Tmavě krémová belgická čokoláda v kombinaci se špičkovými istrijskými lanýži vás určitě nezklame.

Bílá čokoláda s bílým lanýžem

Bílá čokoláda s bílým lanýžem je skvělou směsí bílé čokolády, šampaňského a prvotřídních lanýžů. Ideální jako dezert pro všechny příležitosti.

Dárková sada lanýžových specialit

Nevíte, kterou lanýžovou pochoutkou začít? Hledáte zajímavý dárek pro gurmána? Dárková sada lanýžových specialit je dobrou volbou. V dárkovém boxu (3x 30g) najdete lanýžový krém, lanýže s černými olivami a lanýžovou salsu.

Balzamikový ocet s bílými lanýži

Jedinečným produktem je také balzamikový ocet s bílými lanýži. Bílé lanýže jsou naložené v hustém balsamicu z Modeny, které skvěle dochutí vaše saláty nebo masité pokrmy.

Lanýže z Istrie KARLIĆ
0.2 kg
Karlić
90 g
Chorvatsko
Buzet, Istrie
Hotový pokrm s lanýži
79% černé olivy, 4% lanýže, olivový olej, sůl, aroma
Energie 720 kJ/172kcal, Tuky 17,2g, Sacharidy 3g, Bílkoviny 1,5g, Sůl 1,57g
Skladujte při pokojové teplotě, po otevření skladujte při teplotě +2 ̊C až +8 ̊C, spotřebujte do 7 dní
OLIVUM s.r.o., Sedmdesátá 7055, 760 01 Zlín

Zobrazit všechny podobné produkty Předchozí produkt Další produkt

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Rodinná farma Karlić se hledáním a zpracováním lanýžů zabývá již přes čtvrt století. Historie této rodinné tradice ale sahá až do roku 1966. Tehdy Ivan Rašpolič, otec současné majitelky, dovezl z Itálie první cvičené psy a začal hledat lanýže na Istrii.

Dcera Radmila jej v deseti letech začala pravidelně doprovázet na „lovu“ lanýžů a tato vášeň se stala jejím celoživotním posláním. V roce 1994 založila se svým manželem Goranem společnost GIR (Goran a Radmila), ale produkty se prodávají pod rodinným jménem Karlić.

V současnosti je vedle Gorana a Radmily Karlić třetí hlavní postavou firmy jejich syn Ivan.

Olivový manuál aneb 7 tipů, jak správně vybrat olivy

Rodina Karlić se postupně stala nejvýznamnějšími hledači a zpracovateli lanýžů na chorvatské Istrii. Sídlo rodinné farmy je na okraji malé vesničky Paladin nedaleko městečka Buzet. Jedná se o místo v samotném srdci Istrie, které je hornaté a pokryté listnatými lesy.

Karlićovi dnes lanýže i vykupují od nezávislých hledačů z dalších částí Istrie. Lanýže prodávají nebo zpracovávají do různých produktů. Kromě toho můžete lanýžové speciality ochutnat v jejich restauraci s krásným výhledem na okolní kopce.

Pokud vám zdejší kraj učaruje, můžete se zde i ubytovat. Velmi atraktivní je možnost vyrazit na 2 – 3 hodinový lov lanýžů. Dostanete průvodce s pejsky a vyrazíte do lesa hledat toto istrijské zlato.

Kromě krásné procházky a zážitku se dozvíte celou řadu zajímavostí z tohoto netradičního byznysu.

Slepičí les aneb nízkonákladový chov slepic

V dobách před průmyslovou revolucí bylo zrní příliš cennou surovinou na to, aby se jím celoročně, jak je dnes běžné, krmila drůbež.

Úlohou slepic (a jiných domácích zvířat) bylo zužitkovat biomasu, která pro lidi nebyla jedlá, nebo byla těžko stravitelná a přeměnit ji do jedlejší, stravitelnější a chutnější formy, tedy do vajec a drůbežího masa.

Ačkoli tato úloha, kterou slepice zastávaly v ekologii tradiční venkovské domácnosti, upadla dnes téměř v zapomnění, je důkazem toho, že je možné odříznout chov slepic od pupeční šňůry průmyslového zemědělství a napojit ho na lokální ekosystém. Tato možnost je o to lákavější, že její uskutečnění by znamenalo výrazné snížení nákladů na chov.

Chceme-li se dnes oprostit od nutnosti nákupu obilovin a krmných směsí a osamostatnit chov slepic, nemusíme jen kopírovat tradiční postupy našich předků, kteří nakonec na zimu museli drůbeži přece jen nějaké to zrní zajistit. (Na rozdíl od většiny současných chovatelů si ho ovšem zvládli vypěstovat.)

Hypoteticky existuje ještě jiný a přirozenější způsob napojení chovu drůbeže na lokální ekosystém: Slepičí les. Jeho výhodou je, že dokáže omezit každodenní pracovní vstupy, zvýšit ekologickou stabilitu chovného systému a vytvořit slepicím lepší podmínky k životu. Nevýhodou je,  že v našich podmínkách zatím není ozkoušený.

Budete mít zájem:  Farmářský trh - záruka kvality? Bohužel ne

Olivový manuál aneb 7 tipů, jak správně vybrat olivy

Slepičí les

Slepice jsou svým původem lesní ptáci. Většina plemen kura domácího byla vyšlechtěna z kura bankivského, který se dodnes volně potuluje po lesích jihovýchodní Asie. Svůj lesní původ v sobě slepice nezapřou ani po tisíciletích strávených snášením vajec pro potřeby člověka. Chceme-li proto snížit náklady na krmení, slepičí les je jasnou volbou.

Základem krmného lesa jsou mimo oplocení, kurník a slepice především stromy, keře a pestrá směsice bylin, které zvířatům poskytují výživnou stravu po co nejdelší část roku.

Promyšlenou kombinací všech těchto prvků lze vytvořit ekosystém, který může do jisté míry fungovat v bezúdržbovém režimu.

Míra bezúdržbovosti nebude nikdy absolutní a bude závislá na kombinačních schopnostech designéra, na jeho znalostech a informacích, na lokálních podmínkách a na velikosti prostoru, který je k dispozici. I menší zablácené výběhy lze oživit několika keříky dřišťálu či jednou moruší.

Představte si pořádný výběh hustě osázený stromy, keři a trvalkami, jejichž bobule, listy, semena, lusky či květy slouží za pokrm pobíhajícím slepicím.

V létě se slepice živí z několika statných moruší, jejichž plody postupně v průběhu června až srpna opadávají na zem a jsou výtečným zdrojem bílkovin nezbytných pro tvorbu vajec; tu a tam si uzobnou ostružinu či narazí na bobuli muchovníku. V průběhu září do hry vstupuje „podzimní krmný pás“ složený z několika odrůd jabloní hustě podsázených jedlou houštinou.

Ta je tvořena jednak keři hlošiny okoličnaté, která do půdy poutá dusík podporující růst jabloní a jejíž bobule jsou pro slepice vítanou pochoutkou a dále keři čimišníku stromovitého, jehož lusky obsahují výživná semena o velikosti hrachu.

Zimní sektor slepičího výběhu tvoří vysoké stromy dřezovce trojtrnného, několik zimních odrůd jabloní a živý plot z rakytníků. Téměř půlmetrové lusky dřezovce začínají dozrávat v průběhu října a na stromě vydrží celou zimu až do jara. Jsou vydatným zdrojem krmiva v zimních měsících a na jaře.

Podobně i oranžové bobule rakytníku vydrží na větvích celou zimu a pro slepice představují nesmírně výživnou stravu podporující růst a výkon ptáků. Jako doplněk stravy slouží plody pozdních odrůd jabloní, jako je třeba strýmka. Její plody zvané „kyseláče“ zůstávají dlouho na větvích, po spadnutí na zem vydrží celou zimu i pod sněhem v poživatelném stavu a po roztátí jsou často ještě svěží.

Pod tlejícím listím, které se každý podzim vrství pod větvemi keřů a stromů, se daří nejrůznějším červům, žížalám a hmyzu, což slepicím zajišťuje důležitý zdroj bílkovin prakticky po celý rok. Čím více listí se pod stromy nahromadí, tím lépe pro roztodivné breberky a tím lépe pro slepice, které se mohou oddávat své nejmilejší činnosti, totiž hrabání.

Na některých místech jsou rozestupy stromů a keřů větší, aby pod nimi mohly růst kopřivy, kostival, čekanka, vojtěška, jetel, svízel, šťovík, pampelišky a řada dalších bylin, které slouží jako pastva pro drůbež.

Bylinné patro je slepicemi využíváno po celý rok s výjimkou části zimního období, kdy rostliny nerostou a sníh k nim může zcela zamezit přístup.

Většinu roku plní funkci nepřetržitého zdroje potravy a v krmném lese by měly mít své pevné zastoupení.

Nevýhodou je, že na rozdíl od dospělých stromů a keřů může dlouhodobější vliv slepic bylinné patro snadno zlikvidovat. Bezprostřední okolí kurníku je proto lepší na husto osázet stromy a keři.

Bylinné patro musí být dostatečně rozlehlé a je třeba zvážit počet slepic, které ho mají využívat, aby se dokázalo samo obnovovat.

Osvědčeným řešením je systém čtyř či šesti na sebe navazujících oddělených výběhů s mobilním kurníkem, jenž se mezi nimi celý rok postupně stěhuje.

Systém krmného lesa pro slepičí výběh se snaží napodobit bezúdržbové fungování přirozených ekosystémů. Slepice se živí v co největší míře hmyzem, plody, semeny a rostlinami, které samy najdou. V podobě trusu vrací živiny zpět do půdy, čímž stromy a keře přihnojují. Cyklus živin se tak uzavírá, ekosystém funguje s minimem vnějších vstupů.

Olivový manuál aneb 7 tipů, jak správně vybrat olivy

Výběr plemena

U slepic rozlišujeme tři základní kategorie plemen: Plemena lehká (nosná), která se vyznačují vysokou snáškou vajec a malými přírůstky masa; plemena těžká (masná), která snášejí méně, ale vynahrazují to většími přírůstky masa; a plemena středně těžká (s kombinovanou užitkovostí), která obstojně snášejí a hodí se i na chov pro maso. Obecně platí, že lehká plemena více létají, zatímco těžká plemena se spíš drží při zemi. Na to je třeba myslet při oplocování výběhu.

Pro účely nízkonákladového chovu je asi nejdůležitější vlastností shánčlivost slepic, tedy jejich schopnost shánět si vlastní potravu ve volném výběhu. Nejvíce potlačenou shánčlivost mají těžká plemena. Lehká plemena jsou poměrně soběstačná a dokážou si nasbírat spoustu potravy samy.

Pro slepičí les jsou tedy nejlepší volbou. Hned po nich následují plemena středně těžká a nejméně vhodná jsou plemena těžká.

Průmyslové brojlery bych vůbec nedoporučoval, neboť byli vyšlechtěni pro dobré zužitkování krmných směsí a rychlý nárůst svalové hmoty v podmínkách velkochovů a lze u nich tudíž očekávat spíš potlačenou shánčlivost.

K obzvlášť vhodnému plemeni pro nízkonákladový chov v českém prostředí patří naše národní „slepičí rasa“, jejíž historie sahá až někam do časů Karla IV. a možná i dál. Česká zlatá kropenka (nebo jen „češka“) je velmi skromné a otužilé plemeno, které nese i v zimním období.

Patří k lehkým plemenům. Není náročná na chov, zachovala si unikátní zbarvení, které ji maskuje proti dravcům a ve volném výběhu si dokáže sehnat velkou část své denní dávky sama i bez slepičího lesa.

Má-li výběh dostatečně velký, od jara do podzimu je v obživě soběstačná bez nutnosti přikrmování.

  • Kombinace tohoto plemene se systémem slepičího lesa logicky znamená zaměřit se především na zimní produkci – tedy na stromy a keře, jejichž plody dozrávají pozdě na podzim, jsou trvanlivé a opadávají v průběhu zimy a na jaře (dřezovec, rakytník, odrůdy jabloní jako strýmka nebo panenské české).
  • ————————————————————————————————————————————————–
  • Pokud Vás vize slepičího lesa zaujala, zvažte účast na mém kurzu Design permakulturní zahrady, kde Vám představím svůj návrh slepičího lesa a sdělím dosavadní zkušenosti s jeho realizací.
  • ————————————————————————————————————————————————–
  • Ochrana před predátory

Divoce žijící potkani, kuny, tchoři, lišky, norci, mývali a velcí draví ptáci vybírají vajíčka, napadají kuřata či slepice a mohou vybít i celé hejno. Pro venkovní volný chov tak představují někdy zcela zásadní problém.

Jeden z principů permakultury říká, že máme upřednostňovat biologické zdroje před zdroji mechanickými či dokonce chemickými. Zkusme tedy nejprve zvážit možnosti, které nám nabízí biosféra.

Ideálním řešením by bylo využití bojových plemen slepic, která by odrazila každý útok nepřítele. Tato plemena však byla vyšlechtěna pro kohoutí zápasy, tedy pro krvežíznivý boj ve svých vlastních řadách a jiným zvířatům se příliš bránit nedokážou. Proto tudy cesta nejspíš nevede. Pro šlechtitele je to ale výzva:-)

Naštěstí nám předkové odkázali nejen bratrovražedné kohouty, ale i jiná zvířata vycvičená k boji s predátory. Existují plemena psů, která byla po tisíciletí šlechtěna za účelem hlídání hospodářských zvířat včetně slepic.

Například nádherný pyrenejský horský pes spolehlivě uhlídá před útoky zvenčí hejno volně rozptýlené drůbeže. Jakmile nějaká slepice začne vydávat nezvyklé zvuky, ihned k ní přiběhne, aby zahnal případného vetřelce.

Budete mít zájem:  Jak na zdravé sprchování? jak na to, aby sprcha měla blahodárný vliv na krásu i zdraví?

Pes si navíc vyznačuje své teritorium, což mnohé šelmy respektují.

Vzrostlý slepičí les je sám o sobě přirozenou ochranou před útoky shora a poskytuje dostatek úkrytu před dravými ptáky. Provedeme-li design tak, že pro bylinné patro vyhradíme dlouhé úzké pásy mezi stromy, pro dravce bude mnohem obtížnější trefit se do mezery a ulovit pasoucí se slepici.

Na internetu jsem našel údajně velmi účinný typ, jak se vypořádat s potkany. Jedná se ovšem o strategii, která hraničí s řešením mechanickým.

Do železného sudu nastražíme jakékoli maso a necháme potkany, aby do něho přes noc nalezli. Potom sud zavřeme a necháme jeden až dva týdny stát.

Protože potkani se při nedostatku potravy navzájem požírají, zůstane časem v sudu jen jeden nejsilnější jedinec. Toho pustíme zpátky do přírody, aby likvidoval ostatní potkany.

Pokud jde o mechanická řešení, základem je dobře utěsněný kurník, v němž se slepice na noc zavírají. Velká část živočichů nebezpečných pro slepice, jako jsou potkani, kuny, tchoři, lišky či sovy, loví v noci. Proto má smysl na noc kurník zavírat.

Dobře oplocený výběh nebo elektrický ohradník mají rovněž svůj význam. Dále lze použít nejrůznější pasti, jestřábí koše (ty jsou ale nelegální) apod., podle toho s jakým zvířetem máme potíže.

Proti dravým ptákům se doporučuje natáhnout do výběhu v pravidelných odstupech (cca 60 – 90 cm) vlasec.

Chemická řešení, kam spadají především různé typy jedů či postřiků, mohou zamořit zahradní ekosystém a jeho okolí toxickými látkami. Je proto lepší se jim vyhnout. Osobně považuji za nejúčinnější biologická řešení v kombinaci s dobrým kurníkem, který se na noc zavírá.

Poznámka na závěr: Tento článek byl veden snahou shromáždit pro případné zájemce o soběstačný chov slepic užitečné informace do uceleného celku. Článek je ovšem hypotézou.

Dalším logickým krokem by měla být fáze testování získaných informací v konkrétních podmínkách.

Nedávno jsem například zjistil, že naše slepice ani po dvou dnech o hladu nezačaly žrát semena dřezovce trojtrnného, která jsem jim přinesl z olomouckého parku.

————————————————————————————————————————————————–

O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady / Základy potravinové bezpečnosti.

————————————————————————————————————————————————–

VAŘENÍM PROTI COVIDU: Dopřejte si více vitaminu C. Třeba v řeckém kuskusovém salátu

Jak si vybudovat a posílit imunitu? Pozornost bychom měli věnovat všem vitaminům a látkám, které ji pozitivně ovlivňují.

Jídlem sice covid rozhodně nevyléčíte, ani se mu nevyhnete, ale posílením obranyschopnosti zvýšíte i odolnost vůči virům a bakteriím. Server Lidovky.

cz připravil ve spolupráci s nutriční specialistkou Kateřinou Šimkovou ze Zdravého stravování seriál plný rad a receptů, které vám pomohou nejenom v době pandemie zlepšit imunitu.

Vitamín C patří k vitamínům, které se významně podílejí na udržení normálních funkcí imunitního systému, a protože si člověk neumí v organismu tento vitamín vytvořit, je nutné ho přijímat ze stravy.

Denní doporučený příjem pro muže se pohybuje okolo 110 mg a pro ženy 95 mg. Přijmeme-li vitamínu více, nemusíme se obávat předávkování. S nadbytkem vitamínu C si tělo hravě poradí a vyloučí ho močí.

U citlivých jedinců může při dlouhodobém a nadměrném příjmu vitamínu C dojít k podráždění trávicího traktu či k průjmům.

„Pro imunitu z řady vitamínu je vitamín C zcela zásadní. Organismus napadený infekcí spotřebuje až desetinásobek doporučené denní dávky vitamínu C.

Většina lidí má příjem céčka spojený s citrusy, ale hojně ho najdeme i v šípkách, černém rybízu, rakytníku nebo jahodách. V zelenině jeho významné množství nalezneme v petrželové nati, bramborách, brokolici, růžičkové kapustě, květáku a paprikách.

Už 50 g červené papriky nám zajistí doporučenou denní dávku vitamínu C,“ říká nutriční specialistka. 

Řecký kuskusový salát

Ingredience:

  • 70 g salátové okurky
  • 56 g cherry rajčat
  • 56 g žluté papriky
  • 56 g celozrnného kuskusu (v suchém stavu)
  • 35 g balkánského sýru
  • 10 g červené cibule
  • 10 g bílého vinného octa
  • 7 g černých oliv
  • 5 g olivového oleje
  • 5 g medu
  • sůl
  • barevný drcený pepř
  • oregáno
  • zeleninový vývar na uvaření kuskusu

Postup: Kuskus pro lepší chuť uvaříme v zeleninovém vývaru. Okurku a papriku nakrájíme na menší kousky, cherry rajčata nakrájíme na ¼ či 1/2 podle velikosti. Červenou cibuli nakrájíme najemno.

Olivy na menší kousky a balkánský sýr na větší kostky. Dresing (zálivku) připravíme z oleje, octa, medu, pepře a soli. Se solí šetříme, balkánský sýr je slaný sám o sobě. Kuskus promícháme se zálivkou, oreganem a zeleninou.

Na závěr posypeme olivami a sýrem.

Olivy – Viviente

Olivy patří mezi ovoce, které rostou na stromě známém jako Olea europaea.

„Olea“ je latinský výraz pro olej – důvod je zřejmý, olivy mají velmi vysoký obsah oleje z čehož 75 % činí kyselina olejová, nenasycená mastná kyselina s jednou dvojnou vazbou, která dokáže snížit hladinu krevního cholesterolu, pokud olivovým olejem vyměníme nasycené mastné kyseliny (skrývající se v živočišných tucích a v palmovém a kokosovém oleji). „Europaea“ nám má připomenout, že olivy jsou původem z Evropy, z oblasti okolo Středozemního moře.

Historie oliv

Olivy jsou jedny z nejstarších potravin, jejich původ sahá do Kréty téměř před 5 – 7 tisíci lety a rychle se rozšířily do Egypta, Řecka, Palestiny a Malé Asie (poloostrov, na kterém se dnes nachází asijská část Turecka).

O olivách se zmiňuje již Bible, byly také inspirací pro egyptské umělce a hrály důležitou roli v řecké mytologii. Spousta starověkých civilizací využívala olivovník jako zdroj potravy, dřeva a těžila z jeho léčivých účinků. Byl také považován za symbol míru a moudrosti. Olivový olej se používal ke konzumaci už kolem roku 3000 př. n. l.

Do Ameriky se olivy dostali díky španělským a portugalským cestovatelům během 15. a 16. století. Františkánští misionáři dovezli olivy do Kalifornie na konci 18. století. Dnes se olivy pěstují ve Španělsku, Itálii, Řecku a Turecku.

Olivy pro zdraví

Obsah těchto všech prospěšných látek v olivách má pozitivní vliv na zejména kardiovaskulární systém. Mohli bychom říci, že chrání srdce a cévy. Volné radikály vzniklé v těle mohou totiž oxidovat cholesterol. Tento oxidovaný cholesterol poškozuje krevní cévy a shromažďuje se v artériích, což vede ke vzniku aterosklerózy a až ischemickým chorobám srdce.

Účinky olivového oleje

  • – chrání organismus proti rakovině – posiluje imunitu a zpomaluje stárnutí – mírní bolesti způsobené záněty
  • – snižuje pravděpodobnost revmatických chorob

Nutriční hodnota oliv

Olivy jsou vydatným zdrojem tuku, takže i přes jejich pozitivní přínos pro zdraví bychom je neměli konzumovat ve velkém množství, protože tak zvyšujeme energetický příjem. Navíc se olivy bohužel často prodávají ve slaném nálevu, což pro naše zdraví není nejlepší. Jejich kalorická hodnota je různá i v závislosti na odrůdě a barvě. – Černé olivy průměrně na 100 g: 1469 kJ.

– Zelené olivy průměrně na 100 g: 577 kJ.

Použití oliv

Pokud byste narazili někde na olivovník a chtěli olivy ochutnat, měli byste si svoje počínání rozmyslet. Olivy, které si můžeme zakoupit v obchodě totiž prochází speciálními procesy, které olivy zbaví jejich přirozené hořkosti. Tyto metody se liší podle druhu oliv a regionu, kde se pěstují. Např. se namáčejí do louhu z hydroxidu sodného a poté ve vodní lázni.

Budete mít zájem:  Vědci objevili geny, které stojí za Alzheimerovou chorobou

Olivy k jídlu

Olivy Vám mohou zlepšit trávení a chuť k jídlu. Přidávají se do salátů, k masitým pokrmům, drůbeži či na pizzu.

Olivy pro krásu

Olivový olej se dá využít při léčbě kožních onemocnění, není tedy překvapením, že můžeme nalézt koupelové soli, sprchové gely, šampony, tělové krémy a kosmetiku s přísadou olivového oleje.

Některé druhy oliv

Nicoise

Malé černé olivy z jižní Francie nebo severní Afriky, mají jemnou chuť.

Arbequina

Velikostí shodné s Nicoise ale kulatější a světlejší, kyselé, tvrdé a křupavé. Vynikají skvělou chutí.

Gaeta

Malé italské olivy štiplavé chuti.

Farga Aragon

Malé tmavé španělské olivy, podobné velkým olivám Nicoise ale bohatší, hutnější a lépe chutnají.

Hondroelia

Velké hutné řecké olivy, světlé hnědofialové barvy, tvrdé, trpké. Jsou opravdu výtečné.

Ligurian Green

Australské olivy, strakaté zelené barvy.

Ligurian Black

Malé jemné italské olivy, podobné druhu Nicoise ale jsou větší.

Cerignola / Bella di Cerignola

Veliké olivy pocházející z jižní Itálie, mající buď světle zelenou nebo černou barvu. Zelené olivy se připravují v solném nálevu a černé se sklízejí ještě nezralé a procházejí oxidačními procesy, čímž získají černou barvu

Náplň oliv

  1. – plněné slaninou – plněné pomerančem – plněné mandlemi – plněné paprikou – plněné lososem – plněné tuňákem – plněné ančovičkami – plněné sýrem
  2. – plněné česnekem

Kuchyňské tipy

– Tapenade je vynikající pasta z oliv, kterou můžete namazat na pečivo (topinky) nebo použít jako polevu na ryby a drůbež.

Připravíte ji snadno rozmixováním vypeckovaných oliv, během mixování přilévejte olivový olej, přidejte trochu česneku a pepř.

– Těstoviny s nasekanými olivami, rajčaty, česnekem, olivovým olejem a čerstvými bylinkami. – Marinované olivy v olivovém oleji, citrónovou kůrou a kmínem.

– Zkuste přidat nasekané olivy k tuňákovi nebo kuřecímu salátu.

Zdroj: http://www.whfoods.com

Štítky:

Tipy, jak si dopřát avokádo v jeho plné kvalitě

Avokádo je ovoce ve tvaru hrušky, které roste na takzvaném hruškovci přelahodném, což je stálezelený strom o výšce asi 15 až 20 m. Druhů avokáda existuje několik, ale do České republiky se dováží nejčastěji dvě odrůdy: Hass a Fuerte.

Avokádo Hass má tmavě zelenou až fialovočervenou hrubou bradavičnatou slupku. Barva je závislá na stupni zralosti. Čím je avokádo tmavší, tím je zralejší. Odrůda Fuerte se vyznačuje zelenou, hladší slupkou.

Problém u této odrůdy je, že podle barvy slupky nepoznáte stupeň zralosti, avokádo Fuerte je totiž stálezelené.

Jak si v obchodě vybrat to správné avokádo?

Když si v obchodě vybíráte avokádo, měli byste se zaměřit především na to, aby bylo tak akorát zralé. U odrůdy Hass vám sice napoví už slupka, ale vždy vezměte avokádo také do ruky a na pohmat vyzkoušejte měkkost plodu. Avokádo by mělo být jemně měkké po celé své ploše, a to v případě obou odrůd.

Pokud by bylo příliš měkké, znamenalo by to, že je ovoce ve stádiu plesnivění. Jestliže je avokádo na pohmat tvrdé, je ještě nedozrálé. Víte-li, že budete avokádo konzumovat až za pár dní, vezměte si klidně tvrdší kousek, doma vám dozraje.

V případě avokáda Fuerte ale tak nečiňte, tato odrůda má totiž tendenci doma spíše zplesnivět než dozrát.

Když se řekne exotické ovoce, většina z nás si představí ananas, kiwi, mango, kaki nebo papáju. Ale znáte pitahayu?…

Celý článek

Co dělat, když koupíte nezralé avokádo?

Koupili jste si omylem příliš tvrdé avokádo? Nezoufejte, máme pro vás několik tipů, jak jeho dozrání urychlit.

  1. Dejte avokádo do trouby – s tímto trikem vaše avokádo dozraje už za pouhých deset minut. A jak na to? Avokádo zabalte do alobalu, dejte ho na plech do trouby a pečte při 100 °C asi 10 minut. Avokádo raději průběžně kontrolujte, ale po této době by mělo být krásně měkké a připravené k servírování.
  2. Vložte avokádo do papírového sáčku s banánem – druhou možností je vložit avokádo do sáčku společně s banánem, a sáček umístit na teplé místo. Banán totiž vylučuje látky napomáhající rychlejšímu dozrání avokáda. Tento způsob ale není tak rychlý, avokádo musíte v sáčku nechat alespoň 2-5 dní.  
  3. Zabalte avokádo do novin – asi nejjednodušší způsob, jak urychlit dozrávání avokáda, je zabalit plod do novin a umístit balíček na teplé místo. Proces trvá asi 1-2 dny.

Jak avokádo loupat?

Možná si říkáte, proč se chystáme vysvětlovat loupání avokáda, vždyť to musí každý vědět. Určitě se ale najdou tací, pro které je avokádo dosud neznámým exotickým ovocem, a jelikož vypadá avokádo jako hruška, mohlo by někoho napadnout začít ho loupat škrabkou. Pojďme si tedy správný postup loupání avokáda připomenout.

  1. Avokádo si vezměte do ruky a ostrým nožem ho rozřízněte podél celého obvodu. Nožem zajeďte až k místu, kde narazíte na tvrdou pecku.
  2. Oříznuté avokádo uchopte do obou rukou a každou dlaní otočte na jinou stranu, čímž od sebe půlky avokáda oddělíte a jednoduše ho otevřete.
  3. V jedné půlce avokáda zůstala pecka. Tu vyjměte opět pomocí nože. Ten ostrou hranou zarazte do pecky, zatáhněte směrem k sobě a pecka se tak od dužiny oddělí.
  4. Avokádo se konzumuje bez slupky, takže zbývá oddělení dužiny, kterou jednoduše vydlabete polévkovou lžící. Pokud je avokádo dobře zralé, mělo by se vám podařit oddělit dužinu vcelku. Pokud chcete servírovat pravidelné plátky, stačí avokádo ještě ve slupce nakrájet na proužky, a ty pak pomocí lžíce dostat na talíř. 

Kdo by ho nemilovat? Vyznačuje se jemnou, máslovitou chutí a texturou a občas je velkým oříškem trefit čas, kdy je tak…

Celý článek

Co dělat, aby avokádo nezhnědlo po naservírování?

Také už se vám stalo, že jste si připravili guacamole, nechali jste ho pár hodin v ledničce, a večer jste zjistili, že je celé zhnědlé? Může za to enzym polyfenol obsažený v avokádu, který při styku s kyslíkem působí rychlé zhnědnutí. Pokud tedy pokrm z avokáda nebudete konzumovat okamžitě po jeho přípravě, raději se do ní nepouštějte a počkejte. Jestli jste avokádo už otevřeli a nechystáte se ho hned zpracovat, vyzkoušejte jeden z těchto čtyř tipů, které pomohou zhnědnutí zabránit:

  1. pokapejte avokádo citronem
  2. zakryjte ho potravinářskou fólií
  3. dejte jej do ledové vody
  4. nechte uvnitř avokáda pecku

Co s avokádem v kuchyni?

Na závěr pro vás máme pár tipů, jak si můžete avokádo vychutnat, možností je opravdu nespočet.

S pomocí nakrájeného avokáda a dalších přísad můžete vykouzlit krásně vypadající, a ještě k tomu výborný obložený chléb na mnoho různých způsobů – s rajčaty, lososem, vajíčkem, granátovým jablkem, fantazii se zkrátka meze nekladou.

Na chléb nebo jakékoliv jiné pečivo můžete místo nakrájeného avokáda použít také avokádovou pomazánku. Ke snídani si dejte avokádové smoothie, bowl s avokádem nebo housku obloženou krůtí šunkou a avokádem.

Zdravý oběd nebo večeři vám zajistí recept na špagety s avokádovou omáčkou nebo salát s kuřecím masem a avokádem. Avokádo snese i tepelné zpracování, můžete si ho tak zapéct spolu s kuřecím masem. Večer si k televizi přichystejte nachos s guacamole nebo avokádovou salsou.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector