Odvápnění (demineralizace) zubní skloviny – jak jí zabránit?

Období mladšího školního věku se nejčastěji ohraničuje v rozmezí 6-10 let (Jakabčic, 2002). V tomto období je charakteristická dentice (prořezávaní zubů) trvalého chrupu za mléčný. Počet mléčných zubů je 20. Vývoj mléčného chrupu trvá 2-4 roky, prořezávání zubů mléčného chrupu probíhá od 6. do 30. měsíce života dítěte.

SOUHRN: Zdravý chrup ovlivňuje celkové zdraví člověka. Základ uvedeného aspektu se začíná v dětství. Statistiky poukazují na nelichotivou situaci ve stavu chrupu dětí.

Při zkoumání uvedené problematiky jsme se zaměřily na stav chrupu dětí mladšího školního věku. Naše zjištění korespondují se statistickými údaji z průzkumu stavu orálního zdraví dětí.

Klíčová slova: chrup, zub, kaz, hygienický index, dítě, mladší školní věk

SUMMARY Healthy teeth influence overall health from childhood. The statistics show that the condition of teeth is not good in the case of many children. Our findings among young school age children correspond with the statistical data on the oral health in children.
Key words: dentition, tooth, carries, hygienic index, child young school age

Vývoj trvalého chrupu je delší, probíhá 10 i více let. Zárodky trvalých zubů se vytvářejí v době prenatálního vývoje i po narození dítěte. Prořezávají se mezi šestým a třináctým rokem života v pořadí 6, 1, 2, 4, 3, 5, 7, 8 (první stolička, řezáky, první premolár, špičák, druhý premolár, druhá a třetí stolička).

Obvykle se prořezávají jako první zuby v dolní čelisti, o něco později u děvčat než u chlapců. Vaško (1994) uvádí dobu prořezání trvalých zubů následovně: první řezák (I1) zhruba v 6.-7. roce života, druhý řezák (I2) v 7.-8. roce, špičák (C) v 10.-12. roce, první třenový zub (P1) v 10.-11. roce, druhý třenový zub (P2) v 11.-12. roce, první stolička (M1) v 6.-7. roce, druhá stolička (M2) ve 12.

-13. roce a třetí stolička neboli zub moudrosti (M3) po 18. roce života dítěte.

Zubní kaz

Ani v období mladšího školního věku není neobvyklý vznik zubního kazu. V první řadě je třeba si uvědomit, že zubní kaz se nedědí, jedná se o onemocnění tvrdých zubních tkání. Predispozice ke vzniku zubního kazu může být geneticky podmíněná.

Pokročilý zubní kaz může vést až ke ztrátě vitality zubní dřeně. Mezi příčinné faktory podmiňující vznik kazu patří přítomnost bakterií, cukrů, anomálie v postavení zubů, nedostatečná fluoridizace a čas – intervaly působení kyselin, intervaly čistění zubů. Velký význam pro vznik kazu má přítomnost bakterií.

Především streptokoky a laktobacily mají schopnost fermentace přijatých cukrů. Při tomto procesu vznikají kyseliny, které způsobují demineralizaci skloviny. Takto změněná povrchová struktura zubní skloviny, tzn. její odvápnění, které se projevuje bílým křídovým vzhledem, je prvním znakem plakem podmíněné demineralizace.

Při delší přítomnosti plaku vznikne z křídové, demineralizované skloviny kariézní léze.

Hodnocení úrovně ústní hygieny

Rozhodujícím kritériem je rozsah plaku. Hodnotí se prostřednictvím hygienických indexů, které umožňují posoudit úroveň hromadění plaku.

Detekce plaku: mechanicky (odstranění nánosu plaku zubní sondou); vizuálně – zabarvení plaku speciálními činidly – nejpoužívanější je barvivo erytrozin ve formě tablet či roztoků. Objektivní metodou hodnocení úrovně ústní hygieny je monitorování ústní hygieny pomocí indexů.

Nejčastěji se používají indexy typu pozitivnínegativní, které zaznamenávají přítomnost sledovaného údaje, a numerické kvantifikační indexy, které zaznamenávají množství (Kolektív autorov, 2004).

Hygienické indexy

Hodnotí stav ústní hygieny podle daných kritérií, zaměřují se především na plak, některé také na zubní kámen. Přítomnost plaku na povrchu zubu se vyšetřuje buď stomatologickou sondou, anebo zabarvením pomocí detekčního roztoku či tablet.

Interdentální hygienický index HYG patří do skupiny pozitivní-negativní. Hodnotí se přítomnost plaku v P horním kvadrantu z orální strany, v L z bukální.

V L dolním kvadrantu orálně a P bukálně. Do schématu se značí znaménkem + anebo – (Kilian, 1999).

Vzhledem k tomu, že stav chrupu dětské populace není uspokojivý, zaměřili jsme se na zkoumání orálního zdraví dětí mladšího školního věku.

Materiál a metodika

Cílem práce bylo zjistit stav orálního zdraví u dětí mladšího školního věku evidovaných ve stomatologické ambulanci ve Zlatých Moravciach. Použily jsme obsahovou analýzu dokumentů.

Analyzovaly jsme stomatologické zdravotní záznamy dětí mladšího školního věku v evidenci stomatologické ambulance ve Zlatých Moravciach v počtu 216. Za hlavní záznamové jednotky, tzn.

analytické jednotky obsahu, jsme si zvolily následující významné prvky: trvalé zuby, intaktní zuby, počet zubních kazů, počet výplní na trvalých zubech, počet extrahovaných trvalých zubů, přítomnost povlaku, přítomnost gingivitidy.

Jako kódovací kategorie obsahu jsme použily stomatologický index HYG (interdentální hygienický index). Tyto kategorie nám poukazují na spojitost s cílem práce, kterým bylo zjistit stav orálního zdraví u dětí.

Výsledky

Získané údaje jsme rozdělily do několika kategorií. V první jsme získaly informace o počtu dětí v jednotlivých skupinách podle typu chrupu významných pro naši práci.
Celkový počet dětí byl 216.

Z toho dětí s kompletním mléčným chrupem bylo 7, se smíšeným chrupem a intaktními trvalými zuby 120 a dětí se smíšeným chrupem s pozitivním KPE indexem (kaz, plomba, extrakce) trvalých zubů bylo 89 (graf 1).

Odvápnění (demineralizace) zubní skloviny – jak jí zabránit?

Další analytickou jednotkou obsahu bylo zjištění přítomnosti a nepřítomnosti plaku.
V analyzované dokumentaci – stomatologické karty – bylo ve 112 případech uváděno, že dítě mělo ve vyšetřovaných kvadrantech chrupu přítomný plak, minimálně okem nezjištěný, ale zachycený stomatologickou sondou při okraji gingivy. Ve 104 dokumentacích nebyla přítomnost plaku při vyšetření potvrzena (graf 2).

Odvápnění (demineralizace) zubní skloviny – jak jí zabránit?

Obsahovou analýzou zdravotních záznamů o stomatologické péči jsme získaly přehled o stavu orálního zdraví a o stavu ústní hygieny ve vybrané věkové skupině 6-11letých dětí.

Diskuse

Stanovily jsme si dvě oblasti, na které jsme zaměřily pozornost. V první jsme zjišťovaly počet dětí v jednotlivých, dopředu zvolených, kategoriích chrupu.

Do první skupiny „mléčný chrup“ patřilo 7 dětí, do druhé skupiny „smíšený chrup s intaktními trvalými zuby“ 120 dětí a v poslední, třetí, skupině „smíšený chrup s kariézním, sanovaným anebo extrahovaným trvalým zubem“ bylo 89 dětí. V první skupině byly 6leté děti, ve druhé, nejpočetnější, skupině byly převážně 7-9leté děti a ve třetí byly 9-11leté děti.

Jedním z cílů programu Zdravie 21 je, aby 80 % 6letých dětí bylo bez zubního kazu na trvalém chrupu. Při 216 analyzovaných zdravotních záznamech by mělo být 167 dětí bez zubního kazu, nám se však podařilo identifikovat pouze 120, což v současnosti neodpovídá požadavkům WHO. Statistiky ukázaly, že na Slovensku má až 80 % dětí ve věku pět až šest let zubní kaz anebo trpí jeho následky.

U 12letých je index zkažených, vytržených anebo zaplombovaných zubů mezi 3,8 až 4,5. To je podle Dianiškové (2007) velmi vysoké číslo. Tento cíl jsme použily k porovnání s našimi zjištěními navzdory tomu, že výzkumnou skupinu tvořily i děti starší než 6 let.

Odvápnění (demineralizace) zubní skloviny – jak jí zabránit?

Druhou sledovanou oblastí ve zdravotních záznamech byla přítomnost anebo nepřítomnost povlaku na zubech, která byla zaznamenávána interdentálním hygienickým indexem (HYG). Pomocí tohoto indexu se do zdravotního záznamu u příslušného zubu označuje znaménkem + přítomnost povlaku, resp. znaménkem – nepřítomnost povlaku.

Po vyhodnocení údajů jsme zjistily, že u 112 dětí byla zjištěna přítomnost povlaku na zubech. Povlak byl minimálně okem nezjištěný, ale zachycený stomatologickou sondou na okraji dásně. U některých dětí byla provedena detekce povlaku vizuálně pomocí detekčních tablet.

Téměř 52 % dětí mladšího školního věku mělo nedostatečně čištěné zuby a byla u nich přítomna gingivitida, která je důsledkem přítomnosti povlaku. U 104 dětí nebyla přítomnost povlaku zjištěna.

Ve většině záznamů byla uváděna opakovaná poznámka o nedostatečné hygieně s povlakem na zubech, podobné zjištění uvádí materiál Prieskum stavu zubnej hygieny na Slovensku (2008).

Výsledky obsahové analýzy zdravotních záznamů nás v některých oblastech nemile překvapily, jiná zjištění jsme očekávaly, ale záznamy nám poskytly komplexní přehled o stavu orálního zdraví a stavu hygieny dutiny ústní u dětí mladšího školního věku.

Je možné konstatovat, že ústní hygiena a stav orálního zdraví u 6-11letých dětí jsou neuspokojivé. Nedostatečně si čistí chrup, na zubech mají povlak, následkem čehož vznikají zubní kazy, gingivitidy a v extrémních případech také parodontitidy.

Závěr

Na základě vyhodnocení výsledků výzkumu jsme zjistili, že ukazatele stavu orálního zdraví dětí mladšího školního věku nejsou uspokojivé. Hygiena dutiny ústní u dětí je na nedostatečné úrovni.

Více než polovina dětí měla při vyšetření přítomný povlak na zubech.

Přítomnost povlaku má za následek vznik zubních kazů, gingivitid a v extrémních případech také parodontitid, což není nic neobvyklého ani u dětské populace.

Latinské přísloví praví, že dobré zdraví stojí více než největší bohatství. Můžeme tedy směle konstatovat, že zdravý člověk má bohatství nevyčíslitelné hodnoty, o které se má patřičně starat a zvelebovat ho.

S touto myšlenkou by se měl ztotožnit každý člověk, zvlášť zdravotník, jehož hlavní náplní práce je právě podpora zdraví. Zvláštní pozornost patří skupině dětí. Jsou naší budoucností a nadějí. Chceme pro ně to nejlepší a záleží nám na jejich zdravé budoucnosti.

Naším cílem je, aby byly zdravé, aby jejich zdraví „začínalo“ pěkným, zdravým úsměvem (Boledovičová, M. et al., 2006).

O autorovi: PhDr. Miroslava Líšková, Ph. D.1, Mgr. Michaela Tóthová2 Katedra ošetrovateľstva, FSVaZ, UKF Nitra1, Stomatologická ambulancia Zlaté Moravce2 ([email protected], [email protected])

Nebezpečná zubní eroze a abraze

Stále častěji se v ordinaci  setkáváme s problémem zubní eroze a abraze (ztráty tvrdých zubních tkání – skloviny až dentinu). Tento proces začíná i probíhá velmi nenápadně.

Obvykle se vyskytuje v krčkové oblasti předního úseku chrupu a na kousacích plochách zubů. Vznik zubní eroze je nejčastěji přisuzován kyselinám, které působí na sklovinu.

Abrazi působí obvykle nesprávná technika čištění zubů.

Odvápnění (demineralizace) zubní skloviny – jak jí zabránit?

Jak se zubní eroze a abraze projevuje?

Počátečních i pokročilejších projevů  si obykle sami nevšimnete. Je to dlouhodobý proces. Někdo může pociťovat citlivost zubů až bolest na teplé, studené, či kyselé a sladké podněty. Řada pacientů si stěžuje na bolest zubů při konzumaci určitého druhu ovoce nebo pobytu na studeném vzduchu.

Časem se mohou objevovat ztenčené vrstvy skloviny, rýhy a jiné defekty na povrchu zubní skloviny. Tyto defekty se nejčastěji objevují na kousacích ploškách a na předních zubech v krčkové oblasti. Jestliže není stav léčen, může časem dojít k velmi závažným poškozením celého chrupu. Zuby se jakoby zmenší a zaoblí –  jsou opotřebované, „okousané“.

Jak vzniká zubní eroze?

Bohužel přibývá výskyt zubních erozí v dětském věku.

Sledujte pitný režim svých dětí (či alespoň reklamy) a bude Vám jasné, proč tomu tak je…

Nejvýznamnější příčinou je nadměrný přísun „kyselých“ nápojů či potravin, dále pak onemocnění provázené chronickým zvracením a přítomností žaludečních kyselin v dutině ústní. Z potravin uveďme např. citrusové ovoce, kyselé sladkosti, salátové zálivky na bazi vinného octa, apod.

Kyseliny (např. kyseliny citronová, fosforečná, askorbová, malonová, vinná, octová či uhličitá) se vyskytují například v colových nápojích, limonádách, džusech, v ovocných čajích, sportovních iontových nápojích, apod. Tyto kyseliny rozpouští (odvápňují) zubní sklovinu.

Jak vzniká zubní abraze?

U zubní abraze není příčina chemická (jako u eroze), ale mechanická. Nejčastěji jde o volbu nevhodných pomůcek (příliš tvrdý zubní kartáček, používání bělících past s abrazivním účinkem, apod.) a špatnou techniku čištění zubů (přílišný tlak na zubní kartáček). Oba jevy se vzájemně posilují. Erozí narušené zuby je možné nesprávnou péčí snadněji poškodit.

Jak se zubní erozi a abrazi vyvarovat?

Na vznik či pokročilost zubní eroze má velmi významný vliv množství, četnost a délka působení kyselin na zubní sklovinu. Základem je sledovat a upravit své stravovací návyky. Je doporučováno výrazně omezit přísun „kyselých“ nápojů. Nevhodné  je podávání sladkých a kyselých nápojů v nočních hodinách, kdy jsou obranné mechanismy sliny omezené.

Budete mít zájem:  Pohlreich v Ano, šéfe! končí. Ale předtím ještě ochutná smažák

Dále je doporučováno dodržovat mezi jídly dostatečnou dobu. Sliny jsou přirozeně schopny zastavit demineralizační proces (odvápňění) povrchových defektů, které způsobily kyseliny. Pokud tedy chceme sobě či dítěti dopřát „dobrotu“ či nějaký z uvedených nápojů, je vhodné spojit vše s hlavním jídlem.

Nutné je také samozřejmě pravidelně navštěvovat svého zubního lékaře a dentální hygienistku. Odborník Vám poradí se správnou péčí o zuby, minimalizuje již vzniklé obtíže a zamezí jejich zhoršení.

Řešení ve zkratce

  • Máte-li jakkoliv potíže, neváhejte svůj problém řešit s odborníkem.
  • Základem bude zvolit správný typ pomůcek a přípravků k vhodné domácí péči o zuby.
  • Citlivost zubů se řeší dle pokročilosti a dle subjektivních problémů pacienta – počínaje instruktáží ústní hygieny a profykatických přípravků k domácímu používání,  až  po lakovaní postižených zubů přípravky snižující přecitlivělost.

Velké defekty abraze je možné překrýt neviditelnou bílou výplní, korunkou nebo fasetou. Tím je zajištěna estetika i bezproblémová funkčnost chrupu.

autor: Irena Knotová DiS.

Remineralizace v prevenci zubního kazu

Každý zub lidského chrupu je tvořen tvrdými zubními tkáněmi, mezi které patří zubní sklovina, zubovina a zubní cement. Tyto tkáně nejen určují tvar a vzhled zubů, ale propůjčují jim zároveň jejich odolnost a funkčnost, která může při správné péči přetrvat po celý život.

Dávno byl vyvrácen mýtus, že je o zuby přirozené ve vysokém věku přijít. Není tomu tak. Ve většině případů je ztráta zubu podmíněná komplikacemi rozsáhlého zubního kazu či pokročilým onemocněním parodontu.

Díky současným znalostem správné ústní hygieny a prevence lze těmto onemocněním předcházet, nebo je alespoň díky pravidelným zubním prohlídkám a adekvátní terapii zachytit a řešit ještě v počátečním stádiu.

Odvápnění (demineralizace) zubní skloviny – jak jí zabránit?

Povrch zubní korunky je přirozeně kryt zubní sklovinou, zatímco kořen zubu, uložený v alveolární kosti čelisti, pokrývá tenčí vrstva zubního cementu. Pod sklovinou i cementem formuje jádro zubu zubovina (neboli dentin) a obklopuje dřeňovou dutinu spolu s kořenovými kanálky.

Základní stavební složku všech tří tvrdých zubních tkání představuje minerál, hydroxyapatit, který jako hlavní, v závislosti na obsaženém množství, určuje jejich tvrdost a ovlivňuje vlastnosti. Největší podíl hydroxyapatitu obsahuje zubní sklovina a je jím téměř zcela tvořena.

Díky tomu také vyniká jako nejtvrdší tkáň lidského těla.

Zuby dokáží během celého života odolávat velkým žvýkacím silám a tlakům. Kvůli svému složení jsou ale zároveň náchylné vůči vnějšímu působení kyselin. A právě v tomto ohledu představují pro chrup zásadní riziko kazotvorné bakterie zubního plaku.

Ty dokáží zejména po přísunu sacharidů a jednoduchých cukrů produkovat organické kyseliny, které negativně ovlivňují povrch zubů. Ze zubní skloviny jsou pod jejich vlivem uvolňovány jednotlivé stavební složky hydroxyapatitu, mezi které spolu s dalšími patří zejména vápník a fosfáty (fosforečnany).

Tento proces „odvápňování“ povrchu zubů je označován jako demineralizace. Opačný děj, tedy navracení ztracených minerálů a iontů do struktury zubního povrchu je nazýván remineralizací a významnou roli v něm hraje slina.

Střídaní procesu demineralizace a remineralizace probíhá v ústech neustále, je však důležité, aby byly oba děje v rovnováze. V případě, že demineralizace převládá, dochází ke vzniku a rozvoji zubního kazu.

Jako podpora remineralizačních dějů jsou po desetiletí využívány sloučeniny fluoridů. Za tu dobu byly podrobeny velkému počtu studií a výzkumů a jsou považovány za tradiční způsob remineralizace. I dnes jsou stále vnímány jako jeden ze základních kamenů v prevenci zubního kazu.

Zejména fluorid vápenatý a aminfluorid je součástí velkého množství zubních past, ústních výplachů či koncentrovanějších gelů a laků. Ionty fluoridů v nich obsažené přispívají k lokální remineralizaci zubní skloviny a zvýšené odolnosti zubního povrchu vůči kyselinám.

Mají taktéž vliv na bakteriální metabolismus a vedou ke zpomalení růstu bakterií zubního plaku.

Naopak často zmiňovaným nežádoucím účinkem fluoridů bývá riziko vzniku tzv. fluorózy.

Fluoróza je postižení tvrdých zubních tkání způsobené nadměrným systémovým příjmem fluoridů, bez ohledu na to, jak ke zvýšenému příjmu došlo (fluoridové tablety, fluoridovaná pitná voda či polykání zubní pasty s neadekvátní koncentrací fluoridů u dětí apod.).

Jejich nadměrná koncentrace ovlivňuje vyzrávání zubní skloviny v době, kdy se tvoří korunky stálých zubů. Vlivem toho může na jejich povrchu dojít ke vzniku barevných změn, od méně výrazných bílých křídových skvrn přes žlutohnědé až po hnědé. I proto jsou koncentrace fluoridů v dětských zubních pastách odlišné pro různé věkové skupiny.

V souvislosti s lokálním remineralizačním účinkem na povrch zubů se v 70. letech v Japonsku začal zmiňovat i přímý význam hydroxyapatitu, zejména pak jeho částic v nano podobě.

Syntetizovaný hydroxyapatit, velmi podobný tomu přirozenému, začal představovat další způsob obnovy ztracených minerálů zubní skloviny. V roce 1993 byl japonskou vládou oficiálně schválen jako formule proti vzniku zubního kazu pod názvem Medical Hydroxyapatite .

Tento název ho odlišoval od dalších, jiným způsobem vyráběných, často abrazivních forem apatitu.

Remineralizační potenciál nano-hydroxyapatitu byl od té doby podroben řadě klinických studií a zmiňována je zejména jeho schopnost zcelovat mikrodefekty povrchu zubů, remineralizovat počínající demineralizační léze nebo utěsňovat kanálky (tubuly) obnaženého dentinu, které často působí zvýšenou citlivost zubů.

V současné době je syntetizovaný hydroxyapatit ve vyšších koncentraci také součástí past pro profesionální použití v zubní ordinaci.

Jejich využití, jakožto doplnění ztracených minerálů, bývá indikováno zejména po ošetření na povrchu zubů jako je dentální hygiena a profesionální odstraňování zubního kamene, profesionální bělení zubů nebo například v návaznosti na ortodontickou terapii fixními rovnátky.

Demineralizace dočasných i stálých zubů u dětí? Co to je a jak to řešit?

Máte bílé skvrny na zubech? Nejčastěji se jedná o takzvaný počáteční zubní kaz nebo také demineralizaci, neboli odvápnění zubů.

Jedná se o stav, který je možné ještě zastavit, aby nepokračoval do hlubších struktur a nevznikl opravdový zubní kaz, se všemi příznaky. Demineralizace postihuje pouze sklovinu.

Sklovina je jediná část zubu, která má schopnost se znovu mineralizovat, a tak zpevnit a ochránit před kazem.

Proč je ještě možné ve fázi demineralizace zabránit vzniku manifestního zubního kazu?

O demineralizaci mluvíme, pokud se defekt nachází pouze ve sklovině. Sklovina má schopnost remineralizace. Remineralizace je běžně probíhající proces v dutině ústní, kdy jde o opětovné navrácení a ukládání minerálů do zubní skloviny. 

Po každém jídle nebo pití sladkých či kyselých nápojů dochází k poklesu pH v dutině ústní a vzniká tak v ústech kyselé prostředí. Pokles pH se děje na základě působení bakterií zubního plaku – mezi hlavní bakterii je považován Str. mutans.

Bakterie mají schopnost rozložit cukry a přeměnit je v kyseliny, které následně způsobí pokles pH plaku. Ze skloviny následkem snížení pH dochází k postupnému uvolňování iontů minerálů, především vápníku a fosfátů. Tento výše popsaný proces je proces demineralizace.

Po zhruba 30 minutách se hodnota pH opět ustaluje a začíná proces remineralizace, kdy se minerály obsažené ve slinách ukládají zpět do zubní skloviny. 

Pokud jsou tyto dva procesy v rovnováze, tak nedochází ke vzniku demineralizace. Pokud začne vlivem špatné dentální hygieny, nadbytku cukrů nebo nadměrného přívodu kyselých nápojů převládat proces demineralizace, tak může dojít až ke vzniku manifestního zubního kazu nebo komplikací spojených se zubním kazem. 

Jaké jsou příčiny vzniku demineralizace?

Příčin vzniku demineralizace je několik, ale nejzásadnější je nedostatečná zubní hygiena. Nejen u dětí hraje při vzniku roli nadměrná konzumace sladkého. Je důležité si dát pozor na častou konzumaci sladkého pití – ovocných šťáv, džusů, limonád atd. Výjimečně se může stát, že jde o nedostatečnou kvalitu stravy, kdy nejsou zastoupeny v dostatečné míře minerály a vitamíny.

Demineralizace může nastat po sejmutí fixních rovnátek, když není hygiena dutiny ústní během ortodontické terapie okolo jednotlivých zámků dostatečná. Postižení skloviny má potom v tomto případě kruhový charakter.

Projevy demineralizace jsou různorodé, ale nejčastěji je nacházíme v oblasti krčku zubů – tedy okolo dásně. Může se jednat o bílé skvrny na povrchu zubů až po viditelné defekty ve sklovině.

Jaká je léčba demineralizace?

V první řadě je důležité zlepšit péči o zuby doma. Důsledné čištění kartáčkem by mělo probíhat dvakrát denně a neméně důležité je jednou denně, nejčastěji večer, používat mezizubní pomůcky. Mezizubní pomůcky by se měly používat i u dětí, pokud nemají tzv. mezerovitý chrup. 

Jak u dětí, tak dospělých je vhodné odstranit sladké pití popíjené v průběhu celého dne. Sladkosti by se měly omezit na minimum nebo je zařadit k nějakému hlavnímu dennímu jídlu (snídaně, oběd, večeře). Není vhodné, aby dítě mělo celodenní přístup ke sladkostem, protože potom sklovina nemá šanci na remineralizaci.

Je vhodné, aby probíhaly pravidelné kontroly u zubního lékaře, případně u dentální hygienistky dvakrát ročně, aby se odhalila právě demineralizace zubů a ne už zubní kaz. Zubní lékař by měl v případě demineralizace zubů doporučit kromě výše zmíněného také potírání remineralizační pastou nebo gelem. 

Při hlubších demineralizacích, pokud je již viditelný defekt skloviny, tak je třeba zuby ošetřit – nejčastěji výplní. Tyto defekty nejsou estetické, a proto se volí ošetření výplní. Vždy závisí rozhodnutí na lékaři, který provede hodnocení rozsahu demineralizace. Také závisí na rozhovoru s pacientem, který rozhodne, zda mu postižení skloviny vadí esteticky. 

Je důležité si uvědomit, že žádné z těchto opatření nevrátí zuby do původního stavu. Demineralizace jde zastavit, aby nepokračovala do hlubších struktur, ale není možné zvrátit již vzniklé bílé skvrny. 

Nejčastěji doporučovaný je Elmex® gellé, který je vhodný pro děti od 6 let a jedná se o volně prodejný přípravek v lékárnách. Měl by být používaný vždy pod dohledem dospělé osoby. Tento vysoko koncentrovaný dentální gel obsahuje velké množství fluoridů (až 12 500 ppm fluoridů), které odpovídá zhruba desetinásobku množství fluoridů v běžně dostupných pastách.

Použití Elmex® gellé je pro děti od 6 let a pro dospělé jedenkrát týdně večer, kdy se doporučuje nanést 1 cm gelu (velikost hrášku) na kartáček a roztírat po povrchu zubů po dobu 2 minut. Poté je doporučeno přebytky vyplivnout a nevyplachovat, případně jen velmi lehce vypláchnout ústa. Poté by se nemělo nic jíst ani pít.

Pro děti mladší 6 let se přípravek Elmex® gellé se nesmí používat, protože je riziko polykání, které je nežádoucí. Při nadměrném přísunu fluoridů v době vyvíjejících se zubů může dojít ke vzniku nežádoucí fluorózy zubů. Pro tyto případy je k dispozici na trhu jiný přípravek.

Remineralizační pasta GC Tooth Mousse neobsahuje fluoridy ale tzv. Recaldent (vápník a fosfát) a napomáhá zpětné remineralizaci skloviny. Tento přípravek není vhodný pro pacienty, kteří jsou alergičtí na kravské mléko, protože se Recaldent získává z mléčného kaseinu.

Její použití je možné každý večer na vyčištěné zuby těsně před spaním. Pastou o velikosti hrášku se zuby potírají kartáčkem 3 minuty a následně je důležité, aby dítě dál nic nejedlo a nepilo. 

Další pastou je VOCO Remin Pro, která neobsahuje mléčnou bílkovinu a je tedy vhodná i pro dětské pacienty od 6 let, kteří jsou alergičtí na kravské mléko. Pro děti mladších 6 let je také někdy zubními lékaři doporučován, ale je důležité, aby byla dobrá spolupráce při aplikaci mezi dítětem a rodičem a bylo dodrženo dávkování.

Tento přípravek obsahuje již fluoridy v koncentraci, jako běžné zubní pasty pro děti od 6 let a dospělé (1450 ppm), dále hydroxylapatit a xylitol. Tento přípravek je také doporučován používat denně večer v množství o velikosti hrášku a u dětí, případně i dospělých ho je možné používat večer na místo pasty. Poté je doporučeno přebytky vyplivnout a nevyplachovat.

Po aplikaci by se nemělo nic jíst ani pít.

Budete mít zájem:  Povzbuzení organismu bez kofeinu – čím ho nahradit? Máme pro vás několik tipů…

GC MI Pasta Plus je určena také pro každodenní použití pro děti od 6 let a dospělé. Tento přípravek obsahuje také fluoridy (900 ppm) a Recaldent (vápník a fosfát). Vzhledem k obsahu mléčné bílkoviny není vhodná pro lidi, kteří jsou alergičtí na kravské mléko.

Používá se denně večer a u dětí, případně i dospělých ho používat večer na místo pasty. Na kartáček se nanese množství o velikosti hrášku a 3 minuty se potírají zuby. Přebytky se potom vyplivnou a dále se už nevyplachuje a nemělo by se minimálně 30 minut jíst ani pít. S výhodou výrobce uvádí aplikovat na noc a po aplikaci nic nejíst a nepít.

Je důležité, aby zubní lékař rozlišil demineralizaci zubů od jiných stavů, které se také mohou projevovat jako bílé skvrny nebo i patrné defekty ve sklovině.

Pokud je nadměrný příjem fluoridů před prořezáním zubů v období mineralizace skloviny, tak může vzniknout stav zvaný fluoróza. Tento stav je nevratný. Postižení se vyskytuje zejména u stálých zubů.

Globální problém, který postihuje každé sedmé dítě je MIH (molárně incizální hypomineralizace skloviny, angl. Molar Incisor Hypomineralization). Jedná se o vývojovou poruchu zubů, při které je sklovina oslabená a zuby mohou být citlivé a náchylnější ke vzniku zubního kazu.

U dětí s dočasným chrupem se může vyskytnout HSPM (hypomineralizační léze na druhých dočasných stoličkách, angl. Hypomineralised Lesions on Second Primary Molars). Tyto děti mají potom signifikantně vyšší riziko vzniku MIH ve stálém chrupu.

1 Příčina vzniku MIH ani HSPM není dosud známá.2

Podobně jako demineralizace může také vypadat dehydratace zubů. Dehydratace vzniká tehdy, pokud není zub dostatečně omýván slinami. Nejčastěji tento stav vzniká na předních zubech, pokud je dítě nemocné a dýchá ústy. Je plně reverzibilní a nastává po zpětné rehydrataci skloviny zubu vlivem slin během pár hodin.

Citace: 

1. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26092507/

Zubní kaz a prevence

Zubní kaz je nejrozšířenější lidskou chorobou. Zubnímu kazu lze účinně předejít šetrnou výživou a pravidelnou ústní hygienou. Mezi dvanácti až čtyřiadvaceti hodinami po každém čištění zubů se na jejich povrchu začne tvořit silný bakteriální povlak, který můžete odstranit zase pouze zubním kartáčkem. Tento povlak obsahuje mnoho škodlivých zárodků (tzv.

plakové bakterie), které přeměňují cukr z potravy na kyseliny. Ty útočí na zubní sklovinu obsahující vápník a vedou k odvápnění. Proti tomu se zub brání, a to tak, že dodatečně z hloubky zubu dodává na povrch vápník. Když se však zásoba vápníku vyčerpá, objeví se zubní kaz.

V důsledku absence vápníku a minerálů se na okraji zubů objeví hnědá barva, kaz se začne šířit hlouběji do zubu až k zubní dřeni a nervům. Pak už přichází bolest, která vám nedá spát.

Podstatou vzniku zubního kazu je tedy ztráta minerálních látek ve sklovině (demineralizace). Demineralizace skloviny začíná, jakmile pH při jejím povrchu dosáhne hodnoty 5,5.

Při tomto pH pronikají do skloviny ionty vodíky a z minerálu skloviny, hydroxylapatinu, se uvolňují ionty vápníku a fosforu a následně sklovinu opouštějí.

Obsahuje-li sklovina ionty fluoru, je pH vyvolávající demineralizaci nižší, a jsou-li i v okolí zubního povrchu fluoridové ionty, je návrat vápníku a fosforu do skloviny velmi rychlý v okamžiku, kdy se okolní pH opět zvýší. Tato schopnost skloviny je velmi důležitá v prevenci zubního kazu.

Zubní kaz skloviny je možno v počátečním stadiu zastavit a porušení skloviny vyhojit. Pokud však kaz postupuje do hlubších vrstev skloviny a dosahuje k dentinu (zubovina), není již vyhojení kazu možné a je potřeba jej ošetřit výplní. Nejnáchylnější místa pro vznik kazu jsou jamky a rýhy na žvýkacích ploškách stoliček a zubů třenových a dále potom místa, kde se zuby dotýkají.

Užitečné sliny

Na sklovinu vytrvale útočí kyseliny vznikající činností ústních mikroorganismů, kyseliny obsažené v potravinách a nápojích a navíc se zubní povrch při žvýkání otírá tvrdými součástmi potravy i vzájemným kontaktem zubů. Opravu takto vzniklých povrchových korozí a drobných defektů zajišťuje slina svým obsahem minerálních látek a specifických bílkovin.

Dostatečný přísun bílkovin, vápníku a fluoru do zažívacího traktu je tedy důležitý pro udržení neporušené skloviny po celý život. Pokud máme v potravě dostatek fluoru, je obsažen i ve slině a ovlivňuje tak i jeho průnik do skloviny.

Tento ochranný účinek sliny je velmi důležitý a uvědomíme si ho až tehdy, když je z nějakého důvodu tvorba slin omezena.

Zuby potom velice rychle podléhají zubnímu kazu.

58% Čechů má v ústech amalgámovou plombu. Někomu amalgámová výplň estetická nepřipadá, jinému však nevadí. Amalgám je nejstarší materiál, který má své výhody, ale i nevýhody. Kromě slitiny stříbra, mědi a cínu totiž obsahuje rtuť. Nebylo prokázáno, že by používání amalgámové výplně bylo škodlivé. Rtuť ve správně zpracovaném amalgámu je pevně vázaná a nemá žádný důvod z takové výplně „vyskakovat“. Výhodou takové výplně je její trvanlivost a je zadarmo.

Kompozitní pryskyřice neboli „bílá plomba“ se dnes už svými mechanickými vlastnostmi přibližuje trvanlivosti amalgámu. Díky nim budou vaše zuby vypadat skvěle, ale budete se o ně muset velmi dobře starat.

Vyžadují důkladnou hygienu, protože nemají tak silné antibakteriální a samoutěsňující vlastnosti, a tak může dojít k obnovení kazu. Skloionomerní cement není tak odolný jako amalgám a ani tak vzhledný jako pryskyřice, ale jeho „protikazové“ schopnosti jsou však největší ze všech.

Užitím těchto výplní dochází k uvolňování fluoritových iontů, které zabraňují vzniku sekundárních kazů.

Strava a zubní kaz

Pokud naše strava obsahuje uhlohydráty, zejména cukry, jsme vystaveni vysokému riziku vzniku kazu. Jsou-li tyto složky potravy součástí jídel, není riziko tak značné. Pojídáme-li však během dne sladkosti mezi hlavními jídly, zubní kaz se vyvine.

Je to proto, že pH v okolí zubu je neustále v kyselých hodnotách vlivem kyselin tvořených mikrobiálním povlakem a sklovina se v podstatě rozpustí. Čím častěji se prostředí povrchu zubů okyseluje, tím méně času má slina na svou ochrannou práci.

Pro vznik kazu není rozhodující jen množství cukru, ale i počet porcí. Čím častěji je cukr v ústech přítomen, tím hůře. Raději tedy jednorázově větší množství cukru, pak si vymyjte ústa vodou a později vyčistěte zuby.

Jako vhodná svačina jsou saláty, čerstvé ovoce, celozrnné pečivo, sýr, mléko a neslazená voda nebo čaj. Nejméně vhodné jsou banány a sušené ovoce, které na zubech lpí a obsahují hodně cukru.

Omezme četnost příjmu sladkých jídel a nápojů. Vysokému riziku vzniku kazu jsou vystaveni kojenci a batolata – v noci jim maminky podávají slazené nápoje. Malé děti by měly mít i svou lžičku, nikdy by neměly být krmeny lžící, kterou matka zkoušela teplotu potravy.

Další rizikovou složkou naší potravy jsou organické kyseliny samotné.

Nejčastěji je to kyselina octová, citrónová nebo mléčná, ale také kyselina uhličitá, vznikající rozpouštěním oxidu uhličitého ve vodě balených nápojů.

Uvědomme si, že balené stolní vody saturované oxidem uhličitým jsou ve skutečnosti slabé roztoky kyseliny uhličité, i když nejsou dochucovány třeba kyselinou citrónovou. Platí pro ně to samé jako pro nápoje slazené.

Nezapomínejme na příjem fluoridu z přirozených potravinových zdrojů.

Do jídelníčku pravidelně zařazujeme mořské ryby a část denní potřeby tekutin kryjeme pitím stolních minerálních vod s vyšším obsahem fluoridu. Doma používejte k dosolování potravy fluoridovanou kuchyňskou sůl.

Pokud je totiž fluorid přítomen v ústním prostředí, omezuje agresivitu kyselé ataky na sklovinu a zvyšuje remineralizaci napadené skloviny.

Správná technika čištění

Nejbližším nástrojem, který používáme, je zubní kartáček, dále zubní nit (floss), mezizubní kartáček, dentální páska, mezizubní stimulátory a popřípadě škrabka na odstraňování povlaku z povrchu jazyka.

Někomu stačí vyčistit si chrup jednou denně, jiný musí o svůj chrup pečovat dva- až třikrát denně. Hlavně je třeba čistit si zuby správnou technikou.

Obvyklá délka čištění se pohybuje kolem tří minut. Při čištění chrupu čistíme každý zub zvlášť a musíme očistit všechny jeho plošky. Obtíže nám činí vyčistit plošky styčné, obrácené do mezizubního prostoru. K těmto účelům používáme dentální vlákno nebo mezizubní kartáček. Práce s dentální nití není jednoduchá, musíme se ji naučit za vedení zubního lékaře.

Nezapomeňme kartáček měnit po 2-3 měsících a po každém infekčním onemocnění.

Zuby si podle průzkumu čistí 96 procent lidí. To je velmi slušné číslo. Na otázku, zda stejnou pozornost věnuje jazyku, by ale kladně odpověděl málokdo. Jazyk je přitom dalším místem, kde se drží škodlivé bakterie.

Nepříjemný zápach z úst, zubní kaz a onemocnění dásní – to jsou důsledky. Řešením je koupit si speciální čistič jazyka. Jde o velmi jednoduché zařízení obvykle ve tvaru písmene U.

Pokud si chrup nemůžete vyčistit hned po jídle, jistou službu vám udělají žvýkačky bez cukru, které mohou o něco zmírnit ukládání zubního plaku.

Péče o zuby u dětí – vše co potřebujete vědět

Problémy se zuby dokážou potrápit nejednoho dospělého člověka, ale je potřeba si uvědomit, že stav našeho chrupu si budujeme již od raného dětství. Z toho důvodu je důležité se zaměřit na důslednou zubní hygienu už odmalička. Jenže jak na to?

Odbornice na dané téma, MDDr. Beáta Marčanová, dětská zubní lékařka na klinice Dr. Martinko v Bratislavě, pro nás zpracovala následující článek, ve kterém jasně a srozumitelně vysvětluje to nejdůležitější ohledně péče o mléčné zuby u dětí, jako např. „proč je důležité ošetřovat i mléčné zuby“, a zdůrazňuje, že zubní kaz není dědičný a dá se mu předcházet. 

Jak vzniká zubní kaz?

Mnoho lidí problematiku zubního kazu podceňuje, a to zejména u dětí. Říkají si, že mléčné zuby stejně vypadnou, nebo si dokonce myslí, že se mléčné zuby nekazí. Ale je tomu opravdu tak? Na začátek si definujme zubní kaz. Definic zubního kazu najdeme mnoho, a proto námi uvedená definice spojuje několik přívlastků, aby lidé pochopili jeho komplexnost.

Zubní kaz tedy můžeme definovat jako infekční, chronické, multifaktoriální, dynamické, zubním povlakem a stravou podmíněné ONEMOCNĚNÍ vyúsťující do ztráty tvrdých zubních tkání. 

Co způsobuje zubní kaz u dětí?

Na vzniku zubního kazu se podílejí faktory biologické, behaviorální (podmíněné chováním), psychosociální a environmentální; konkrétně je to strava a dentální hygiena – její frekvence a technika čištění zubů.

Je třeba zdůraznit, že zubní kaz není dědičný ani vrozený. Dokonce se jedná o jedno z mála onemocnění, kterému lze při dodržování hlavních zásad prevence předcházet (jinými slovy je preventabilní).

Když na povrchu zubů dlouhodobě přetrvává plak, který je tvořen zbytky jídla, mikroorganismy a odlupujícími buňkami tkání z dutiny ústní, začnou se tvrdé tkáně odvápňovat a vznikají tzv. demineralizace projevující se jako bílé tečky.

Nacházejí se pouze v povrchové vrstvě zubu zvané sklovina. Tento stav lze však zvrátit a progresi (rozšiřování) zubního kazu v tomto stádiu ještě zastavit. Časem se mohou do této bílé tečky ukládat pigmenty ze stravy a flíček se změní z bílé barvy na hnědou.

Pokud je tato struktura tvrdá, je to dobré znamení. 

Horší varianta je, když dochází k další progresi mající za následek měknutí tkání a vznik jamkového defektu v zubu. Tkáně se rozpouštějí a stav postupuje do hlubších struktur, konkrétně do zuboviny (dentin – žlutobílá hmota tvořící většinu zubu) a vzniká tzv. kavita. 

Budete mít zájem:  Zakysané mléčné nápoje musí obsahovat živé bakterie

Zubní kaz v zubovině může být citlivý vzhledem k tomu, že v této tkáni se nachází „trubky“ (odborně nazývané tubuly) obsahující tekutinu, jejímž pohybem je drážděna zubní dřeň (lidově nazývaná zubní nerv) obsahující cévy a nervy. Dítě, ale i dospělý, si tak může stěžovat na citlivost daného zubu při jídle. 

Pokud zubní kaz nezasahuje do zubní dřeně, není zde přítomna spontánní bolest. Ale při další progresi může kaz zasahovat až do zubní dřeně, kdy se už přidávají symptomy, jako spontánní bolest, a to zejména večer. 

Je třeba zdůraznit, že sklovina mléčných zubů je přibližně trojnásobně tenčí než sklovina trvalých zubů, a proto se zubní kaz na mléčných zubech šíří mnohem rychleji. Z tohoto důvodu je včasný zásah velmi důležitý. 

Proč je důležité ošetřit i mléčné zuby?

I když někteří lidé zastávají názor, že dětské mléčné zuby není třeba ošetřovat, nemají pravdu. Musíme si uvědomit, že v případě kazu má dítě v ústní dutině chronický infekční zánětlivý proces, jak říká definice.

Ten se při neošetření může šířit dál do zubní dřeně, až zánět pronikne přes kořeny do kosti, a následně se vytvoří tzv. „fistula“ neboli píštěl (puchýřek na dásni – odvodový kanálek z hnisavého ložiska), který nestačí jen propíchnout nebo potřít dezinfekcí, jak si mnozí myslí, protože tak bychom příčinu neodstranili.

Dosáhli bychom jen dočasné úlevy od bolesti, avšak později by se přidružila nejedna komplikace. 

Hlavním příznakem zubního kazu je bolest. Dítě pociťuje diskomfort při jídle či pití, a v závažnějších případech se bolest objeví i bez spouštěče, který tuto bolest vyvolává.

Dochází tím tedy ke snížení kvality života dítěte – to může odmítat stravu, což může způsobit jeho zhoršený nebo zpomalený vývoj. Také může dítě hůře spát, na což navazuje zhoršená koncentrace a s tím související zhoršené prospívání ve škole.

Kromě toho dochází i k negativnímu vlivu na vývoj centrální nervové soustavy dítěte. 

V noci se také produkují důležité růstové hormony pro správný vývoj, proto se může stát, že bude tento proces sníženou kvalitou spánku rovněž negativně ovlivněn. 

Závažná je také skutečnost, že zubní kaz je zdrojem infekce, což má negativní vliv na celkové zdraví organismu, ale zejména na následující stálý chrup. Ten se nachází v těsné blízkosti mléčného zubu, a proto může zubní kaz na mléčných zubech způsobit poškození i trvalých zubů. 

A neméně důležitý je i dopad na psychiku dítěte. Kvůli zkaženým zubům se mu mohou ostatní děti smát, ať už z důvodu zhoršené estetiky nebo zápachu z úst, který často zubní kaz doprovází.

Kdy začít dětem čistit zuby?

Je třeba poznamenat, že s péčí o zuby je třeba začít již během těhotenství, což je důležitá role maminky. Chrup matky by měl být sanován (ošetřen), protože dítě se rodí se sterilní ústní dutinou a během prvních měsíců vzniká tzv.

infekční okno, kdy je ústní dutina batolete náchylná k osídlení kariogenními bakteriemi (ty, které se podílejí na vzniku a rozvoji zubního kazu) a maminka by na dítě mohla přenést bakterie ze svých úst, například olizováním lžičky nebo dudlíku.

Pokud v této době dojde ke kolonizaci dutiny ústní, hladina bakterií je během prvních 5 let života dítěte poměrně vysoká, a tím má dítě vyšší riziko vzniku zubního kazu. 

Důkladné čistění zubů u dětí je pak třeba nastolit hned s prvním zoubkem. Maminkám doporučujeme již během prořezávání zoubků masírovat dásně gumovými náprstky, aby si dítě zvyklo na čištění zubů, které bude v budoucnosti následovat. 

Už při čištění prvního zoubku se dnes doporučuje používat zubní kartáček s malou hlavičkou, případně jednosvazkový single kartáček s malým množství zubní pasty s obsahem fluoridů. Mléčné zuby by se měly čistit dvakrát denně, ráno i večer. Gumový náprstek ani gázička na čištění prvních zoubků nestačí. Po jejich použití stále zůstává na povrchu zubů plak. 

Nejedna maminka se lekne používání zubní pasty s fluoridy u tak malého dítěte, které ještě neumí zubní pastu vyplivnout. Nicméně, jak již bylo zmíněno, zubní kaz je infekční onemocnění a patří k jedním z nejrozšířenějších.

Slovenská republika patří k zemím s velmi špatnou mírou ústního zdraví u dětí i dospělých.

Nemáme fluoridovanou vodu jako v některých jiných zemích a také celková aplikace fluoridů v tabletové formě se u nás už nepoužívá.

 Naopak byl prokázán velký přínos lokální povrchové aplikace ve formě zubní pasty v adekvátním množství – u nejmenších dětí je to zrnko rýže, a od dvou let do dospělosti je to velikost hrášku.

Pokud by dítě i toto množství spolklo, nic závažného mu nehrozí. Aby měly fluoridy v zubních pastách škodlivý vliv na zdraví dítěte, muselo by sníst několik tub zubních past najednou, což je nereálné, a proto se malého množství fluoridů v zubní pastě nemusíme obávat. 
 

Jaké pomůcky jsou potřebné k péči o mléčné zuby dítěte? 

U nejmenších dětí se začíná používat buď jednosvazkový zubní kartáček, nebo zubní kartáček s malou hlavičkou, aby se s kartáčkem v ústech dítěte snadno manipulovalo.

Důležité je, aby byl dětský zubní kartáček měkký a rovný, bez vykrojení, aby dítěti nezpůsoboval při mytí zoubků bolest. Podstatné je, aby rodiče dočisťovali zuby dětem až do věku 10–11 let, což je věk, do kterého se u dětí stále formuje jemná motorika.

Mnozí rodiče schopnosti svých dětí přecení a při zubní prohlídce jsou překvapení, že u dětí zubní kaz vznikl.

Přibližně od čtyř let je možné používat i sonické zubní kartáčky, ale i u těchto zubních kartáčků je důležitá asistence ze strany rodičů.

Nicméně jak rodičům často připomínám, ani sonický ani manuální kartáček nejsou zárukou čistých zoubků. Důležitá je samotná technika čištění.

Zuby lze dobře vyčistit klasickým manuálním i sonickým kartáčkem, ale tento proces musí být proveden správně, kdy dojde k vyčištění skutečně každé zubní plošky.

U dětí s těsnými kontakty zubů je důležité čistit i mezizubní prostory. Nejdříve začneme šavličkami neboli tzv. floss picky, na které si dítě snadněji zvyká. Následně přejdeme na mezizubní kartáčky. Pokud dítě skvěle spolupracuje, můžeme mezizubní kartáčky používat už od začátku. A i zde platí, že je spolupráce rodiče velmi důležitá. 

Rodičům, jejichž dítě kartáček kouše a rychle zničí, doporučujeme mít dva zubní kartáčky. Jedním zubním kartáčkem si dítě čistí zuby samo a ten si může klidně rychle zničit. Druhým kartáčkem mu dočistí zoubky rodiče, a tento zubní kartáček má svoji čisticí funkci stále zachovanou, protože není tak rychle opotřebovaný.

Složení zubních past – na co bychom si měli dát pozor? 

Při rozhovorech s rodiči často nastane situace, že se dostaneme k tématům, ve kterých mají chaos kvůli mnohačetným zdrojům, ze kterých je dnes možné čerpat informace. To platí i o zubních pastách a zejména o fluoridech, které se v nich nacházet mohou, ale nemusí. Jeden zdroj nás informuje, jak jsou fluoridy v zubních pastách skvělé, další hovoří o jejich negativních dopadech.

Za posledních 70 let proběhlo velké množství výzkumů na téma „fluoridy“ a oblast fluoridové prevence vykazuje nespočet prokázaných benefitů. 

Výzkum prokázal zejména jejich příznivý LOKÁLNÍ účinek po aplikaci doma nebo v ambulanci zubního lékaře, na rozdíl od kdysi rozšířeného názoru, že je výhodnější užívat fluoridové tablety či mléko, které měly celkový dopad na organismus a nežádoucí účinky, jako například fluoróza zubů (nevratné poškození zubní skloviny způsobené nadměrným přísunem fluoridů). 

Ochranný účinek fluoridů v zubních pastách spočívá zejména ve schopnosti remineralizovat (zajistit zpětný přívod minerálů) demineralizovanou (odvápněnou) oslabenou strukturu zubních tkání a zabránit množení bakterií. Na povrchu zubu se dokážou vytvořit vápenaté soli fluoridu, které mají schopnost navázat se na prvek zubní struktury nazývaný hydroxyapatit a vytvořit fluoroapatit, který je odolnější vůči vzniku zubního kazu. 

Z tohoto důvodu považujeme aplikaci vhodného množství zubní pasty s fluoridem jako tu nejlevnější a nejjednodušší formu prevence zubního kazu. Přítomnosti fluoridů v zubní pastě se vůbec nemusíme obávat. 

Existují i zubní pasty se xylitolem, což je přírodní sladidlo pocházející z kůry stromů využívané v medicíně přes 60 let. Xylitol stimuluje tvorbu slin, které mají remineralizační účinky na oslabenou sklovinu.

Druhým přínosem je fakt, že snižuje koncentraci bakterie druhu Streptococcus mutans v ústní dutině, která se podílí na vzniku zubního kazu.

Xylitol v zubních pastách může také pozitivně přispět k prevenci zubního kazu, avšak s fluoridy ho nelze srovnávat, protože funguje na jiných principech.

Každodenní čištění zoubků – jak správně děti motivovat?

Platí, že každé dítě je jedinečné. Rodí se s určitým temperamentem a některé děti si přirozeně čistí zuby raději než jiné.

Když si dítě zuby čistit nechce, jeho odpor je nutné vhodnou taktikou překonat a zuby mu i přes jeho námitky a protesty vyčistit. Dítě z toho nebude mít trauma, ale jen čisté a zdravé zuby, za které vám v budoucnu bude vděčné.

V ambulanci rodičům vysvětlujeme, že ani sprchovat se jejich dítěti mnohdy nechce, avšak špinavé ho jít spát nenechají. 

Vhodnou metodou, jak dítě naučit, že je čistění zubů něco přirozené, je čistit si zuby před ním už od útlého dětství. Vhodná je také hra na zubního lékaře, ať už s plyšovou hračkou nebo panenkou. Případně můžou rodiče být pacientem a dítě zubním lékařem či naopak. 

Dnes je také k dispozici mnoho knížek o zoubcích, například Conni jde k zubaři, nebo dětských zubařských hraček, které děti dokážou správně motivovat k čištění a navíc je mají děti rády. 

Ačkoliv televizory a tablety se zpravidla snažíme u dětí spíše omezovat, puštění oblíbené pohádky nebo videa je také skvělou motivací. Vždyť nikde není psáno, že se zuby musí čistit v koupelně. Tam je to nudné i pro mě. Také si při čištění zubů raději čtu knihu nebo články na internetu. Takto mi čištění uběhne rychleji a věnuji se mu jednak delší dobu a jednak precizněji. 

Někdy při konzultaci s rodiči také zjistíme, že má dítě nesprávný, tvrdý zubní kartáček a čištění ho bolí, proto jej odmítá. Po výměně za správný zubní kartáček se jeho spolupráce zlepší. 

Kdy s dětmi na první návštěvu k zubnímu lékaři?

Platí, že prevence je vždy lepší než terapie, a protože zubní kaz je jedno z mála onemocnění, kterému dokážeme předejít správným informováním rodiče o vhodné stravě a dentální hygieně, je první návštěva zubního lékaře v dětském věku velmi důležitá. Ať už se na to díváme z hlediska finančního (zubní kartáček je levnější než plomba) nebo psychického, protože, řekněme si to narovinu, ani pro nikoho z dospělých není návštěva u zubního lékaře tou nejpříjemnější záležitostí.

Tak kdy tedy jít s dítětem poprvé k zubnímu lékaři? Ideální čas je s prvním zoubkem, orientačně ve dvanácti měsících. Výhoda takové časné intervence je, že si dítě postupně zvykne na zubního lékaře / zubní lékařku, a na prostředí a zvuky, které jsou častou příčinou strachu. 

Například v naší zubní ambulanci taková první návštěva zubního lékaře probíhá tak, že si popovídáme s rodiči o dentální hygieně, vhodné stravě a ukážeme jim správnou techniku a pomůcky k čištění zubů.

Dítě také s rodičem povozíme na křesle a spočítáme mu zoubky. Nejdříve to však uděláme na našem plyšovém drakovi, aby dítě vidělo, že to bude úplně bezbolestné.

Je důležité, aby vše probíhalo hravou formou, a dítě se tak těšilo i na další návštěvu u zubního lékaře. 

Autorka: MDDr. Beáta Marčanová, dětská zubní lékařka na klinice Dr. Martinko v Bratislavě

Všechny naše produkty ze skupiny „Péče o zuby u dětí“ naleznete ZDE.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector