Komerční prezentace 07. 07. 2020 | 14:00
Problémy se zažíváním, únava, bolesti hlavy a břicha, závratě, ale třeba i ekzémy nebo svalové křeče. Poznáváte se? Je možné, že za vaše zdravotní potíže může lepek. Přečtěte si, jak zjistíte, zda máte alergii na lepek, a jak ho v jídelníčku správně (a zdravě) nahradit.
Málokterá součást moderní stravy budí takové emoce jako právě lepek. Internetové články popisují jeho negativní účinky na lidské zdraví a známé osobnosti před ním otevřeně varují. Je ale tenhle strach oprávněný? Pojďme se nejprve podrobněji podívat na to, co je to lepek a jaké zdravotní problémy může způsobovat.
Co je to lepek a které potraviny ho obsahují? Přestože se o lepku ve větší míře začíná mluvit teprve v posledních letech, rozhodně se nejedná o žádnou moderní chemii. Ve stravě se lepek začal objevovat už před 10 tisíci lety – tedy v době, kdy lidé začali přecházet od lovu a sběračství k zemědělství.
Lepek je totiž jednou ze zásobních bílkovin v zrnech obilovin (konkrétně jde o směs gliadinu a gluteninu). Obsahuje ho především pšenice, ječmen nebo žito – například v pšenici lepek tvoří skoro 80 % z celkového obsahu bílkovin. A k čemu je vlastně lepek dobrý? Jak už jeho název napovídá, jeho nejvýznamnější vlastností je lepkavost.
Zjednodušeně řečeno tak platí, že čím více lepku, tím je těsto pružnější a tím lépe drží u sebe.
Celiakie, nebo alergie na lepek? Nejste si jistí, jak poznat alergii na lepek? Není divu. Příznaky citlivosti na lepek a pšenici bývají velmi rozmanité.
Intolerance se může projevovat bolestmi břicha, pálením žáhy, nevolností a zvracením, ale třeba i únavou, znecitlivěním rukou a nohou, bolestmi hlavy, závratěmi nebo ekzémy a nejrůznějšími otoky.
Problémy s lepkem se přitom netýkají pouze celiaků. Pojďme se podívat na to, jakých konkrétních podob může intolerance lepku nabývat.
1. Celiakie Celiakie je autoimunitní onemocnění, během kterého příjem lepku způsobuje poškození sliznice tenkého střeva. To má jasný následek – závažnou poruchu vstřebávání potravin. Celiaků jsou v populaci přibližně 3 procenta, jediným řešením jejich obtíží je přísná a doživotní bezlepková dieta.
2. Potravinová alergie na lepek Lidé, kteří trpí alergií na pšenici, reagují na konzumaci potravin obsahujících lepek velmi silně: bolestmi hlavy, průjmy nebo ekzémy.
Lepek u nich totiž vyvolává alergickou reakci, která způsobuje otok sliznice tenkého střeva, a podobně jako u celiaků tak znesnadňuje správné vstřebávání živin. Po vysazení lepku obvykle potíže rychle mizí.
Na rozdíl od klasické celiakie ale neexistují jasné laboratorní testy, které by alergii na lepek jednoznačně dokázaly diagnostikovat.
3. Neceliakální intolerance lepku O neceliakální intoleranci leku (nebo také neceliakální glutenové senzitivitě) se příliš často nemluví, lékaři ale odhadují, že by jí mohla trpět téměř desetina populace. Projevuje se přitom podobně jako celiakie.
Po konzumaci pečiva se u pacientů objevují typické „celiakické“ potíže – problémy s trávením, pocit nafouklého břicha, nepravidelná stolice, ale například i bolest hlavy, silná únava nebo deprese, po vysazení lepku naopak problémy rychle ustupují.
Děti a lepek Jak upozorňují pediatři, potíže s lepkem se mohou projevovat už u kojenců.
V případě malých dětí proto zavádějte lepek do stravy v malých dávkách a postupně – do polévky přidejte mouku jako zápražku, zeleninový příkrm zahustěte rozmělněnou těstovinou, případně dejte dítěti trochu neslazené obilné kaše.
Někteří pediatři doporučují začít lepek do stravy zavádět už v takzvaném imunologickém okně (tedy mezi 4. a 6. měsícem věku dítěte), jiní ale radí se zaváděním příkrmů nespěchat a rizikové potraviny opatrně testovat až kolem 1. roku věku.
Jak vypadá bezlepková dieta? Proč vlastně lepek působí v našem trávicím ústrojí takové problémy? Mnozí odborníci soudí, že za vše mohou obiloviny jako takové.
Ty se totiž v našem jídelníčku objevily teprve před 10 tisíci lety a náš trávicí trakt a imunitní systém se na příjem specifického obsahu pšenice, ječmena, žita a ovsa dosud nestihl optimálně adaptovat.
Řešením obtíží souvisejících s lepkem tak může být právě vysazení pečiva. Lékaři potvrzují, že jsou-li zdravotní obtíže skutečně způsobeny lepkem, obvykle po odstranění pečiva z jídelníčku zmizí velmi rychle. Vysazení pečiva má navíc i další pozitivní účinky.
Jedná se totiž o nutričně velmi chudou potravinu, a jeho konzumace tak vede k přejídání a následné nadváze a obezitě. Při pěstování obilovin se navíc dodnes používá nebezpečný glyfosát, který u lidí výrazně zvyšuje riziko rakoviny.
A jaké konkrétní potraviny byste měli při bezlepkové dietě vyřadit?
- veškeré výrobky z mouky: pečivo, strouhanku, cukrářské výrobky, těstoviny a knedlíky
- vločky, kroupy, lámanku a krupici
- rostlinné maso seitan
Do jídelníčku naopak zařaďte kvalitní zdroje bílkovin a tuků (maso, vejce, ořechy, avokádo, kvalitní oleje), případně i komplexních sacharidů (luštěniny, brambory, rýže, pohanka apod.). Pečivo zkuste nahradit jeho domácími, bezlepkovými variantami bez mouky – chléb si můžete upéct například ze směsi vajec a jogurtů. Konkrétní recepty najdete například v tomto článku.
Bezlepková krabičková dieta Pokud si s jídelníčkem nevíte rady (nebo pokud chcete ušetřit čas a načerpat inspiraci na nové bezlepkové recepty), nechte si už hotové jídlo na celý týden přivézt až domů. Na bezlepkovou stravu se ve svých krabičkových dietách specializuje například pražské NutricBistro, a jak napovídají recenze jeho zákazníků, i díky tomu dnes patří na poli rozvozu krabiček k těm velmi oblíbeným.
Líbil se Vám článek? Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!
Velikonoce jsou mimo jiné oslavou jara, kdy se schází celá rodina. K těmto dnům se pojí celá řada tradic, z nichž některé se dodnes dodržují i v moderních domácnostech. Jde například o barvení vajíček,…
Čtěte dál 
Období jara s sebou přináší přirozenou očistu těla. Příroda se probouzí, dny se prodlužují a energie sluníčka sílí každým dnem. Tuto…
Avokádo je známým nutričním pokladem, a tak není divu, že se celosvětově řadí mezi pět vůbec nejzdravějších potravin. Je tedy logické,…
Kdekdo vnímá jídlo jen jako prostředek k utišení kručícího žaludku, ale už neřeší, jaký druh potravin k tomu zvolí. Často se setkáme…
Trápí vás neustálý hlad? Nemůžete si pomoct a pořádáte pravidelné noční nájezdy na ledničku? Jíte více, než byste chtěli, a potom se…
Jak se správně stravovat a zhubnout, nepatříte-li mezi šťastlivce, kteří mají pravidelnou denní pracovní dobu a mohou tak snadno přizpůsobit…
Dochucovadla jsou skvělým pomocníkem při přípravě různých pokrmů. Zejména v případě nevýrazných surovin se bez dochucení neobejdete….
Na základě vědecky podložených testů a výzkumů se naštěstí našel ideální styl stravování, který vám zajistí zdraví i dobrou náladu…
Když se začneme snažit o nastolení zdravějšího životního stylu nebo chceme zhubnout nějaké to kilo, věříme často omílaným zásadám,…
„Mám předsevzetí“, říká baculatá blondýnka Bridget Jonesová aristokraticky odměřenému právníkovi Marku Darcyimu v dnes již legendárním…
Sváteční dny jsou za námi, tentokrát ale prožité spíše komorně v domácím prostředí a s minimem návštěv. Přesto se Vánoce i oslavy Nového…
Štědrovečerní večeře je jedním z tradičních milníků českých Vánoc. Kromě hrachovky, rybí polévky a bramborového salátu k ní samozřejmě…
Sušené ovoce je skvělá pochoutka a vydatná svačinka. Za předpokladu správného sušení a absence dalších cukrů či chemie jde také o zdravou…
Život bez pšenice?
Žito, oves, ječmen, pšenice – vždycky se mi to všechno nějak pletlo dohromady. To se změnilo až před dvěma a půl lety, kdy jsem se o obilniny začal více zajímat. Zajímat se o to, jak moc špatné pro lidský organismus jsou. Nyní se ke mě dostala kniha Život bez pšenice, popisující obilninu, která je dle autora Williama Davise ze všech nejzákeřnější.Hned v úvodu se dozvíme jeden ze základních faktů, který vysvětluje, jak to vlastně s „dnešní“ pšenicí je. Pšenice už není tou pšenicí, jakou byla kdysi. Žijeme ve světě, kde se na druhé často ohled nebere a v první řadě se většina populace snaží udělat tučným své konto. I proto byla pšenice upravena geneticky, aby došlo k vyšším finančním ziskům, a byla tak „zdokonalována“, až z ní vzniklo „škodlivé nic“. Zní to drsně, ale já, stejně jako autor, pšenici vnímám jako naprostou zbytečnost v našich životech. Co zbytečnost, hrozbu!
Ano, to pšenice může za ty stavy. Stavy, kdy se najíte, pár minut necháte tuto obilninu rujnovat organismus a následně váš krevní cukr vychýlí na neuvěřitelnou hladinu a brzy opět klesne. Co má toto za následek? Hlad.
A co uděláte když máte hlad? Najíte se přeci. Zase si dáte nějakou svačinku. Nejlépe něco z pšenice, je to přeci levné. Krevní cukr letí vzhůru. Připomíná to horskou dráhu – rychle nahoru, pak zas dolů. Konečná stanice: Hlad. Už rozumíte?
A kdyby to byly „jen“ stavy hladu, tedy neustálého jezení a tím pádem i tloustnutí. Ale co ta cukrovka, jíž trpí čím dál více světové populace? William Davis má přichystanou spoustu argumentů.
V posledních letech je žhavým tématem lepek, slyšeli jste o něm? Tak ten se v naší stravě nachází převážně v pšenici a je pro organismus člověka velmi nevhodný.
Lepek je ona jedinečná složka, díky níž je těsto „těstovité“: dobře se táhne, válí, roztlačuje, kroutí a peče. Tyto vlastnosti nemá mouka z žádné jiné obilniny, ani rýže, ani kukuřice.
Pizzař se jistě pozoruje skvěle při provádění svých kousků a těsto také vypadá nádherně. Na druhou stranu ne všechno, co lahodí našemu oku či ústům, musí být dobré pro naše tělo a zdraví. U lepku a pšenice samotné toto platí dvojnásob. Pšenice je droga!
Když svým pacientům navrhuju, aby ze svého jídelníčku odstranili pšenici, hodně se jich přizná, že jsou pšeničnými výrobky posedlí, pořád na ně myslí, mluví o nich, celé týdny nad nimi doslova „slintají“.
Závislost pramení k nekonečné konzumaci pšeničných výrobků. Těstoviny, pizza a další pochoutky tedy vedou k nárůstu počtu nemocných lidí. Vlastně i nárustu našich pupků. A prsou.
Jistě znáte mnoho prsatých mužů. Davisova kniha popisuje možné zdravotní benefity, které nás potkají vyřazením pšenice ze stravy. Úbytek váhy je tedy samozřejmostí.
Ale co ty vyrážky, únava, trávící potíže a prevence cukrovky?
Dostane se nám také mnohých doporučení, jak se nyní tedy stravovat a rovnou můžete začít podle připravených receptů, které elegantně řeší náhradu pšeničné mouky.
Vypadá to, že život bez pšenice je super. Chcete důkaz? Já sám se pšenici a ostatním obilninám už dlouho vyhýbám. Během prvních pár měsíců jsem vyřešil svůj největší problém – nadváhu.
Cítím se skvěle, nejsem tak unavený a hlavně mi už není tak težko jako dříve.
Tato kniha se ke mně sice dostala až mnohem později, ale při jejím čtení jsem se přesvědčil, že pšenice je zlo a můj jídelníček se bez ní obejde i nadále.
William R. Davis · Vydavatelství: Jota, 2013
Víte, že po snědení dvou krajíčků pšeničného chleba vám stoupne krevní cukr víc než po dvou polévkových lžících čistého cukru? Od zavedení stravovacích směrnic v 70. letech, které vyzývaly k omezení příjmu tuků, jsme byli svědky podivného jevu: Američané neustále tloustli, postonávali a měli ještě větší sklony k cukrovce než dřív.
Kardiolog William Davis se to rozhodl risknout a naordinoval více než dvěma tisícům svých pacientů režim bez pšenice. Když pak viděl, jaké to mělo mimořádné výsledky, dospěl ke znepokojivému závěru: Není to tuk, není to cukr, ani náš pohodlný životní styl, co je příčinou epidemie obezity v celé Americe – je to pšenice.
Ve své knize Život bez pšenice autor odhaluje pravdu o moderní pšenici a rozebírá její historickou roli v lidském jídelníčku.
Už to není ta vydatná základní potravina, kterou naši předci pěstovali pro svůj chléb vezdejší; dnešní pšenice byla geneticky změněna tak, aby výrobcům potravin přinesla největší výnosy za cenu nejnižších nákladů.
Dosud neškodná obilnina se tak proměnila v nutričně ochuzenou, ale jinak všudypřítomnou ingredienci, která zvedá krevní cukr ještě drastičtěji než běžný stolní cukr a vyvolává závislost, kdy se jako na tobogánu střídají cykly hladu, přejídání a únavy.
Doktor Davis si posvítil na tloustnutí a hromadění tuku ve všech tělesných partiích a také na celou řadu nepříznivých zdravotních účinků: od cukrovky přes srdeční choroby až po imunologické a neurologické poruchy, jako je celiakie, revmatická artritida a demence.
A konečně předkládá přesvědčivé argumenty pro úplné odstranění pšeničných výrobků z našeho jídelníčku, spolu s doporučeními, jak si tento přechod usnadnit a nesklouznout zase zpátky k dřívějším návykům. Kniha Život bez pšenice, postavená na dlouholetém klinickém výzkumu a studiích jednotlivých mužů a žen, kteří se rozloučili s pšenicí a úplně tím změnili svůj život, nabízí velmi poučný pohled na důvěrně známou potravinu a poskytuje návod, jak se uzdravit a nadobro se zbavit přebytečných kil.
KNIHU SI MŮŽETE KOUPIT ZDE: papírovém vydání i jako e-knihu
Salát z pšenice s tuňákem a vejcem
Jak na pšenici?
Pšenici uvaříte jednoduše podle návodu na obalu – vždy je třeba ji předem namočit (ideálně přes noc). Druhý den ji můžete uvařit v normálním, ale i tlakovém hrnci.
Podle návodu to v běžném hrnci trvá až hodinu a půl, ale někdy stačí klidně i cca 45 minut (po předchozím namočení). V tlakovém to bude trvat takových 20–25 minut, případně můžete dovařit.
Hotové zrno přidávejte nejen do salátů, ale i pomazánek, polévky nebo masových směsí.
Patříte mezi ty strávníky, kteří tvrdí, že ze salátu se člověk nemůže nikdy najíst? My vám ukážeme, že opak je pravdou. Když se k tomu všemu „zelenému“ přidá kus masa,…
Jednou týdně vám pošleme výběr nejzajímavějších receptů Omlouváme se, snažíme se dohledat chybějící obrázek
- V pánvi rozehřejte lžíci olivového oleje. Poté vsypte vařenou pšenici, nakrájená sušená rajčata, osolte a opepřete a za občasného míchání smažte cca 5 minut. Nakonec dochuťte zhruba lžičkou balzamika.
- Uvařte vajíčka – od bodu varu podle velikosti 5–6 minut. Poté slijte a přelijte studenou vodou. Mezitím si nastrouhejte oloupanou řepu. V misce smíchejte 2 lžičky javorového sirupu, 1 lžíci balzamika a 2 lžíce olivového oleje. Tuto směs zamíchejte do nastrouhané řepy a odložte stranou.
- Na pánvi nasucho opražte kešu oříšky. Nasekejte jarní cibulku. Špenát a salát operte a natrhejte na kusy. Ty poté naaranžujte do talířů.
- Na salátové lupení navršte vždy po části pšenice, „naložené“ řepy a tuňáka. Přidejte do každého talíře jedno rozpůlené vajíčko a posypejte jarní cibulkou a praženými oříšky. Můžete pokapat olivovým olejem. Ihned podávejte.
Salát z pšenice s tuňákem a vejcem; foto: blog Tvoříme domov
Doma chutná nejlépe!
Blog Tvoříme domov vznikl z jednoho zásadního důvodu – abych se na mateřské nezbláznila. Jsem obyčejná holka s běžnými zájmy, která však pohlíží na jídlo jako na svátek. Mám úctu k surovinám, které nechci „zabít“ zbytečnými průmyslovými produkty. Moje recepty jsou proto velmi jednoduché, často jen ze základních surovin a vždy bez chemie.
Chci ukázat, že zdravé jídlo nebo jeho varianty nemusí být jen podivně vypadající hrouda na talíři. Zároveň však vím, že občas přijde den, kdy si prostě musíme dopřát nějaké bolestné (takové mám tak třikrát do týdne :).
Z toho důvodu jsem si oblíbila dezerty nebo chcete-li sladkosti, které poskytnou vše, co naše nervy potřebují, aniž bychom z nich museli mít velké výčitky.
Bílou mouku vždy doplním tou celozrnnou, bílý cukr nahrazuji třtinovým nebo jej nepoužiji vůbec a sladím třeba datlemi.
Můj pohled na jídlo je možná jiný, nicméně nijak extrémní. Prostě vyznávám zdravý rozum. Protože bez buřtu pečeného nad ohněm to v létě prostě nejde!
Chlebem nepohrdneš – není pšenice jako pšenice
Chlebem nepohrdneš, to jsem si říkala, když jsem upekla první kváskový chléb. Pohltilo mě to. Nevěřila bych tomu, že tuto dlouhou proceduru absolvuji i s vlastnoručně vyrobeným kváskem.
Po upečení semínkových chlebů ze sušeného droždí, jsem začala přemýšlet o klasickém kváskovém chlebu. 10 dní jsem pěstovala vlastní kvásek a dokonce jsem ho pojmenovala Eda. Pokud byste si chtěli založit vlastní kvásek, určitě najdete postup na internetu.
Případně mi napište a já vám postup pošlu. První chléb jsem upekla z 1/2 žita a 1/2 špaldy podle receptu na internetu. Byl hutnější a druhý den tužší. Začala jsem hledat informace a zjistila, že upéct dobrý, křupavý a měkký chléb není zas tak jednoduché.
Bylo mi jasné, že žitný chléb bude mít jinou konzistenci, než chléb pšeničný.
A to mě přivedlo k zamyšlení – jak to s tou pšenicí vlastně je?
Ach ta pšenice. Pro mnohé zapovězená surovina. Jedná se o běžný obilný druh. Původem pravděpodobně z Blízkého východu, pěstovaný v mnoha odrůdách především pro zrno, které se využívá jako krmná surovina a potravina. Vyrábí se z ní semenné slupky, mouka, škrob, pivo, lihoviny, pečivo, těstoviny.
Pšeničné otruby – používají se především k pročištění tlustého střeva a k regulaci tělesné hmotnosti. Klíčky obsahují vitamín E. Otruby podporují dobrou psychickou kondici, hormonální hladinu a plodnost. Otruby podáváme 4x za den po dvou lžičkách. Můžeme je přidávat i do chleba.
Výrobky z pšenice i pšenice samotná se v dnešní době nedoporučuje konzumovat. Podle některých amerických průzkumů je označovaná za zdraví škodlivou. Spojuje se s kardiovaskulárními problémy, migrénou, autismem, obezitou, cukrovkou a depresí.
Něco málo o pšenici
Pšenice (Triticum) je rod jednoděložných rostlin z čeledi lipnicovitých. Najdeme zde zhruba 20 druhů. Pšenice setá je jednoletá, jarní nebo ozimá, odnožující, mělce kořenící travina s čárkovitými listy a složeným klasem. Plodem je zrno. Stébla dorůstají asi metrové výšky, jsou dutá, tenkostěnná, na kolénkách lysá. Obilky jsou nahé.
Nejstarším domestikovaným druhem je pšenice jednozrnka, která křížením s trávou Aegilops speltoides vznikla polyploidizací pšenice dvouzrnka a pšenice tvrdá.
Byla tetraploidní (místo obvyklých dvou sad chromozomů v genech má čtyři) K její složité genetické výbavě dále přispěla divoká tráva Aegilops squarrosa a vznikla moderní hexaploidní pšenice setá a špalda – jedná se o pšenici, která má ve své genetické sadě šest chromozomů. Tyto pšenice pravděpodobně vznikaly před 9000 lety.
Můžeme označit pšenici za nevhodnou plodinu?
Před tím než jsem začala péct chleba nenapadlo mě, že v obchodech můžeme koupit více druhů pšenice. Od pšenice seté až po pšenici červenou, jednozrnku, dvouzrnku, kamut a špaldu.
Pšenice jednozrnka obsahuje vysoký obsah proteinu (cca 20%) a nepatrně vyšší obsah zinku, hořčíku, fosforu a draslíku než pšenice setá.
Lepek této pšenice se nehodí pro pekařské vlastnosti. Má vyšší obsah karotenoidů, což způsobuje žlutou barvu těsta. Poměr gliadinové a gluteninové složky je v poměru 2:1, u pšenice seté většinou 1:1.
Oproti klasické pšenici má čtvrtinový výnos.
Pšenice dvouzrnka je dalším zdomestikovaným druhem pšenice. Provází nás několik tisíc let. Jedná se o neprošlechtěný druh pšenice. Pěstuje se zpravidla v Itálii, ale i dalších středomořských státech.
Pšenice dvouzrnka vyniká vysokým obsahem bílkovin v zrnu, během pokusů v Rakousku je uváděn rozsah mezi 12,2-24,8. Dále nižším obsahem nestravitelné vlákniny než u pšenice seté, pšenice tvrdé nebo špaldy.
Pekařská jakost je podobná jako u pšenice tvrdé, ale nižší než u pšenice špaldy nebo pšenice seté. Dvouzrnka má vysoký podíl popeloviny. Obsah rezistentního škrobu je vyšší než u pšenice seté.
Rezistentní škrob odolává hydrolýze, jedná se o nestravitelný druh vlákniny, která se nerozkládá v tenkém střevě. Díky obsahu strukturních polymerů, rostlinných gum a slizů je prospěšný pro lidské zdraví.
Pšenice špalda, která chutná po oříšcích. Obsahuje více bílkovin 13-20%, složení aminokyselin je totožné s pšenicí setou. Měla by být lépe stravitelná a měla by mít v zrnu více živin než pšenice setá.
Kamut (pšenice khorasan), obsahuje o 20–40 % více bílkovin než běžná pšenice, má velmi vysoký obsah selenu, což je jeden z nejdůležitějších antioxidantů, hodně zinku, hořčíku, vitaminu E a nenasycených tuků.
Pšenice červená obsahuje flavonoidy (katechin a tanin a také antokyan), tyto látky způsobují její červené až nafialovělé zbarvení, ale její hlavní vlastností jsou antioxidační účinky.
Není pšenice jako pšenice
Myslím, že je důležité vědět, že je „hladká pšeničná mouka speciál 00“ oproti celému zrnu ochuzena o 75% – 100 % minerálních látek a vitamínů.
Díky požadavkům na co nejlepší pekárenské vlastnosti s vysokým obsahem lepku, jsme z pšenice odstranili to nejdůležitější (obal a klíček), a tím nám zůstala středová škrobovitá bezcenná hmota, která zvyšuje glykémii, což může vést k celé řadě zdravotních problémů.
Co je lepek
Lepek – gluten je název pro skupinu složitých a nestravitelných glykoproteinů. Není rozpustný ve vodě. Jedná se o hmotu, která připomíná žvýkačku. Pšeničný lepek se skládá ze dvou bílkovin obsažených ve vnitřní části pšeničného zrna: gliadinu a gluteninu.
Chtěla bych upozornit na to, že lepek způsobuje problém u lidí, kteří trpí celiakií, alergií nebo intolerancí dané obiloviny (pšenice žito, špalda, ječmen, oves s výjimkou ovsa certifikovaného jako bezlepkový, kamut, tritikále).
Příznaky nesnášenlivosti lepku:
- bolesti břicha, pálení žáhy, nevolnost, zvracení, nadýmání, zácpa a průjem
- únava, křeče a bolesti svalů a kloubů
- bolest hlavy, malátnost, dezorientace, závratě
- ekzémy a zrudnutí nebo napuchnutí jazyka
- problémy se vyskytují bezprostředně po požití
Příznaky u celiakie:
- je způsobena především IgA a má autoimunitní charakter
- imunitní systém napadá tenké střevo
- průjem, nadýmání, poruchy vstřebávání živin, únava, neprospívání a poruchy růstu u dětí, zvýšená kazivost zubů, afty, chudokrevnost
- pomalý: hodiny až dny po konzumaci lepku
Názor na pšenici si udělejte sami. Myslím, že výběr pšenice máme hojný a jen na nás záleží, jak s touto potravinou naložíme. Aneb jak se říká „všeho moc škodí“.
Pokud si chcete přečíst něco víc o dalších obilovinách (odtud jsem čerpala já), informace najdete tady.
Pšenice s neprobuzenými geny pro lepek
Pšenice s neprobuzenými geny pro lepek
Čínsko-americko-německému týmu vědců se podařilo geneticky upravit pšenici aby tvořila jen asi třetinu imunitní systém provokujícího proteinu gliadinu.
Obiloviny svým ratolestem usnadňují start do života tím, že jim do obilek uloží vše potřebné, aby si po vyklíčení rychle vytvořily listy a kořenový systém a byly schopné obstát v konkurenci. Významnou položkou této výbavy jsou proteiny zvané prolaminy. Obilovina od obiloviny se v nich nepatrně liší a tak jim odborníci dávají různá jména. Těm od pšenic říkají gliadiny.
Není to tedy jeden protein, ale heterogenní skupina (a-, b-, g-, w-,…gliadinů. I žito, ječmen a oves tvoří podobné proteiny (secalin, hordein, avenin). Charakteristickým rysem všech těchto látek jsou opakující se sekvence s vysokým obsahem prolinu a glutaminu. A co je pro nás důležité, že všechny jsou pro přecitlivělé osoby rizikové.
U někoho způsobují nadýmání, případně průjmy a časem se ale pozmění opakovanými záněty i stěna střeva natolik, že začne zanedbávat vstřebávání pro život důležitých látek. Stejně jako je tomu u alergií i zde se někdy porucha projevuje jen nespecifickými příznaky, které podceňujeme a pak už někdy bývá pozdě. Třeba i následkem zánětů navozené rakoviny.
Celiakie, jak se odborně této nesnášenlivosti proteinů obilovin říká, si zákeřně vybírá svou daň i v podobě lidských životů.
Zvětšit obrázek
Genetici pomocí vloženého genu pro tvorbu interferenční RNA zabránili pšenici v tvorbě enzymu, jehož náplní práce je odstranit epigenetický pokyn (zametylování DNA). Taková rostlina v obilkách netvoří lepek. (Kredit: Wikipedia)
Časy se měníUž ani ta pšenice není, co bývala. Dnes má její genom zhruba 17 miliard písmen a kam se na ní s našimi „lidskými“ třemi miliardami nukleotidů hrabeme…
U velkých genomů vzniklých polyploidizací, se jednotlivé motivy mnohonásobně opakují a tentýž gen, nebo jeho mírně se lišící verze, se vyskytují na mnoha místech genomu.
I to je důvod, proč jednoduchá technika vyřazování genů z činnosti, takzvaným genovým knokautem, se ve šlechtění na bezlepkové obilí neujala a proč se s neúspěchem setkalo i klasické šlechtění.
Stejně neúspěšně dopadly i snahy biotechnologů, kteří se s lepkem snažili poprat prostřednictvím enzymů získávaných pomocí mikroorganismů kultivovaných ve fermentorech.
Jak produkty plísní, tak bakterií, které se měly podávat ve formě potravinových doplňků a rozkládat „zlé“ proteiny na neškodné produkty v zažívacím traktu ještě dříve, než se dostanou do krve, skončily nedobře. Zánětům taková prevence stejně nezabránila.
Dodnes tedy mají celiaci prakticky jen jeden spolehlivý prostředek, jak si uchovat zdraví a být fit – vyvarovat se všeho v čem je lepek. A to je problém, který kdo nezažil, nepochopí.
Číňany z Northeast Normal University z Changchunu, hostující na Washington State University napadlo vyjít nešťastníkům jejichž imunitní systém je alergický na lepek vstříc a využít poznatků z jejich oblíbené hračky – huseníčku. Asiaté se svými americkými kolegy a evropskými fytopatology z Nemecka provedli pokus s využitím RNA interference.
Vpašovali do rostlin genový konstrukt (umělý gen), který v nich působí jako rušička spojení mezi jádrem a cytoplazmou. Nedělá tedy změnu molekuly tvořených proteinů, ani nepoškozuje geny odpovědné za tvorbu příslušných proteinů. Dá se říci, že svým produktem jen podloudně mate správně vytvořené výrobní návody pro tvorbu jistého klíčového enzymu.
Enzymu v jehož náplni je „úklid“ metylových značek z povrchu záznamového media (DNA).
Nebude možná na škodu si připomenout, jak buňka tvoří protein. Začíná to pokynem z jaderné DNA. Ten se přepíše do návodu co se má tvořit – přesný rozpis sledu aminokyselin. Tím návodem je úsek ribonukleové kyseliny. Je dost malý na to, aby prošel jadernou membránou a připletl se v cytoplazmě do cesty ribozomům – dílnám v nichž se finální proteinový produkt sestaví.
Náš nemoc vyvolávající protein rostlina netvoří po celou dobu své existence. Většinu doby jsou geny pro tvorbu proteinů lepku uspané. K činnosti je probouzí enzym k jehož syntéze rovněž dává pokyn „vrchní velitelství“ – DNA. K oběma souvisejícím dějům dochází v době, kdy se chce, aby v obilných zrnech se začaly plnit zásobní spižírny.
Příkaz k syntéze spouštěcího enzymu má také formu RNA „návodu“. A právě na tento spouštěcí mechanismus se vědci zaměřili. Zkusili signál k tvorbě klíčového enzymu vyrušit pomocí „zlomyslně“ opačně sestavené RNA. Taková RNA se na tu správnou RNA nalepuje a činí ji pro ribozom nečitelnou. Vyrušení signálu opačnou RNA se říká interference.
Hrátky genetiků s enzymem jsou namířeny proti rodině DME genů o nichž se ví, že tvoří DME enzym (5-metylcytosin DNA glykosylázu). Ten je tím budíčkem uspaných genů, které mají v požadovanou dobu začít posílat výrobní plány do cytoplazmy k tvorbě alergenních proteinů (gliadinů a nízkomolekulárních gluteninů).
Probouzení z letargie se děje nástrojem z ranku epigenetiky. Odstraňováním nánosu metylových skupin v příslušné části, kde je vypínač (promotor) těchto genů. Můžeme si to představit tak, že zametylovaná část DNA je pro čtecí aparát buňky hůře přístupná a tamní geny jako by ani nebyly.
Teprve odstranění metylových značek z genů je uvede do stavu činnosti.
Když si to shrneme, tak molekulárně genetičtí mágové provedli geneticky-negenetický zákrok. Pomocí vpašované informace pro tvorbu lepivého (protismyslného) kousku RNA pšenici vyrušili její vlastní signál pro tvorbu enzymu, který měl DNA zbavit metylového uspávacího nánosu z DNA.
Tím, že informaci pro tvorbu klíčového enzymu buňce popletli, geny zodpovědné za tvorbu nebezpečných proteinů zůstaly dál jak spící mimina.
Když pak prověřovali co to vlastně provedli, tak zjistili, že snížili tvorbu „budícího enzymu“ o 85,6 % a ve sklizených obilkách ohlupovaných RNA interferencí naměřili 76,4% snížení obsahu lepku.
Vědci připouštějí, že zcela bezlepkové obilí ještě nemají. Získat obilovinu s tak malým obsahem imunitní systém provokující látky se zatím nikomu nepodařilo. Takže na první pokus to není špatný výsledek. Prý si svým pokusem ale jen ověřovali schůdnost metody míchající genetiku s epigenetikou dohromady.
Teprve nyní má přijít na řadu naprosté odstranění lepku z pšeničných zrn a stejně tak z ječmene, který je co do rodiny genů DEMETER (spouštějícíh budící enzym), pšenici hodně podobný. Vědci jsou přesvědčeni, že svého cíle dosáhnou. A prý to bude hodně brzo. To je dobrá zpráva jak pro ty, kteří již vědí, že celiakii mají, tak pro ty, kterým ji lékaři teprve najdou.
S celiakií to je totiž jako s cukrovkou, známe jen vrchol ledovce. Kolik je trpících různými neduhy, za nimiž stojí nesnášenlivost na některý z proteinů tvořících lepek, se odhaduje těžko. Testy jsou komplikované, drahé a nejspolehlivější jsou stále jen ty prováděné na odebraném kousku střeva.
Potraviny bez rizikových proteinů by pro řadu z nás mohly znamenat konec opstipací, nevolností, avitaminóz a mohly by přispět k delšímu a radostnějšímu pobytu v tomto slzavém údolí. Pokud ovšem odpůrci GM plodin nezačnou kolem takových polností běhat v plynových maskách a plodiny ničit.
Soudě podle optimismu autorů publikace by se již pekaři měli začít zamýšlet nad tím, jak to udělat aby buchty a chleba bez lepku, který je důležitou substancí dávající těstu jeho tažnost, vypadaly a chutnaly jako ty od babičky. Nebo aspoň od Babiše.
Pramen: Structural genes of wheat and barley 5-methylcytosine DNA glycosylases and their potential applications for human health, PNAS, November 26, 2012, doi: 10.1073/pnas.1217927109
Alergie na pšenici | Příznaky, diagnóza a léčba
Podstatou alergie na pšenici je neadekvátní reakce lidského imunitního systému na přítomnost pšenice.
Alergie na pšenici může mít mnoho různých podob. Na rozdíl od alergie na trávy nevyvolává v případě pšenice reakci pyl, ale bílkoviny, které jsou v pšenici obsažené. Zejména v dětství patří pšenice mezi nejvýznamnější alergeny.
Ve většině případů ale alergie na pšenici vymizí sama ještě předtím, než dítě dosáhne školního věku. Alergie na pšenici u dospělých jsou ale obvykle trvalé a vyvolává je pouze konzumace pšeničných bílkovin v kombinaci s fyzickou námahou (anafylaxe na pšenici vyvolaná fyzickou aktivitou neboli WDEIA) nebo tzv.
pekařské astma způsobené vdechnutím alergenů obsažených v pšeničné mouce.
Hlavní příznaky alergie na pšenici se projevují na pokožce a v dýchacím ústrojí, a to často hned po jídle. Alergie může také vyvolávat zažívací potíže; ty ale obvykle přicházejí až se zpožděním.
Možné příznaky:
- V ústech, nose, očích a krku: otoky, svědění nebo škrábání
- Na kůži: atopická dermatitida nebo kopřivka (urticaria)
- V plicích: potíže při dýchání, astma či pekařské astma
- V trávicím traktu: křeče, nevolnost, zvracení, nadýmání nebo průjem
Diagnostika alergie na pšenici
Jako u všech ostatních alergií je i v případě alergie na pšenici užitečné si vést deník konzumovaných potravin a pozorovaných příznaků. Dalším krokem je test přítomnosti specifických protilátek IgE a kožní test.
Pokud jsou příznaky podobné symptomům celiakie, neboli jinými slovy, pokud se příznaky, jako jsou křeče v břiše, průjem nebo nevolnost, projevují vždy po konzumaci pšenice, je nutné před dalším postupem nejprve vyloučit celiakii.
Aby nebyla diagnóza zkreslená, neměli byste přecházet na bezpšeničnou či bezlepkovou dietu dříve, než budete plně diagnostikováni.
Léčba alergie na pšenici
Hlavním způsobem léčby alergie na pšenici je změna stravovacích návyků. Jakmile alergolog dojde k jednoznačnému závěru, že máte alergii na pšenici, musíte ze své stravy odstranit veškerou pšenici a příbuzné obiloviny.
Nezapomínejte, že pšenice se skrývá i v mnoha zpracovaných potravinách, u nichž byste to možná nečekali. Například i žitný chléb může obsahovat pšenici. Bezlepkové potraviny nejsou totéž jako bezpšeničné potraviny – mohou totiž obsahovat bezlepkový pšeničný škrob, který je pro osoby s alergií na pšenici nevhodný.
Z tohoto důvodu je nutné si před zakoupením každého výrobku vždy přečíst jeho složení nebo si vyžádat podrobnosti u prodejce.
Abyste mohli zajistit, že vaše dieta je i navzdory této změně vyvážená a abyste se seznámili s alternativami, které můžete použít při vaření a pečení, je vhodné se obrátit na výživového poradce.
___________________________________________________________________________________________________________________________________
Jste lékař nebo odborník na výživu? Podrobnější informace o lepku najdete v Institutu dr. Schära, naší platformě pro výměnu odborných informací o nesnášenlivosti lepku a bezlepkové dietě.