Jak se zrodila myšlenka založit masérské centrum? ptáme se ředitele společnosti Davida Jelínka. „Myšlenka vznikla během mých studentských let, měl jsem maminku, která neviděla, a tak jsem se začal zajímat o služby pro podobně postižené lidi, které v té době zcela chyběly. Věděl jsem, co tito lidé potřebují, a tyto služby jsme jim začali poskytovat.
Tehdy, to bylo v roce 2002, se ještě nejednalo o sociální podnikání, pracovali jsme se zrakově postiženými osobami v obecně prospěšné společnosti TyfloCentrum.
Postupně se naše společnost rozrůstala a nyní zaměstnáváme ve všech třech pobočkách, kromě Ostravy ještě v Karviné a Havířově, všechny handicapované osoby, které jsou schopny masérskou profesi vykonávat,“ vzpomíná na podnikatelské začátky David Jelínek.
Přečíst článek ›
Přes recepci vcházíme postupně do čtyř maséren, které jsou pracovištěm čtveřice masérů, převládá u nich postižení sluchu. Na recepci se pak střídají další tři zaměstnanci. A mají co dělat.
„Podívejte se na rozpis, je téměř plný, máme i klienty, kteří k nám chodí pravidelně, častými klienty jsou i ti, kteří využijí nejrůznější dárkové poukazy nebo se dozvědí o pravidelných slevových akcích,“ říká jedna z recepčních paní Szudárová.
Zdroj: MMR
Potvrzuje, že největší zájem je o klasické masáže šíje a zad a mezi klienty jsou ženy i muži. Jak se zdá, sázka na otevření masérského centra v Ostravě-Hrabůvce byla dobrou volbou.
„O tom, že chceme založit pobočku v Ostravě, jsme byli pevně rozhodnuti, nevěděli jsme ale přesně, kde, ve kterém místě. Hledali jsme vhodné prostory, oslovili řadu firem, nakonec jsme zvolili Hrabůvku a budovu polikliniky.
Obvod Ostrava-Jih je v Ostravě nejlidnatější a měli jsme zkušenost z Karviné, že masérské centrum umístěné do objektu zdravotnického zařízení funguje nejlépe,“ vysvětluje David Jelínek.
Podívejte se Mapu projektů EU.
Nabídka služeb Masérského centra Unika Relax je cenově přijatelná a dostupná. Aby si vybrali klienti v silné konkurenci právě tohle centrum, musí maséři odvést kvalitní práci. „Nejlepší je osobní doporučení, důležitá je i obliba maséra, tato vazba většinou vznikne hned při první návštěvě.
Když je klient spokojen, nechce nikoho jiného, a je jedno, zda jde o ženu či muže. Mnozí si ale vyzkoušejí všechny maséry a vyberou si podle pocitu. Problém je ale nemocnost masérů, která s jejich handicapem souvisí, je to pro ně velká zátěž.
Někteří klienti si však počkají, až se uzdraví, a klidně svou rezervaci odloží,“ doplňuje David Jelínek.
Masérů jako šafránu
Po kvalitních masérech je poptávka nakonec jako po téměř všech profesích. Výjimku proto netvoří ani Unika. „Když nám odejde zaměstnanec, hledáme náhradu, protože chceme své klienty uspokojit.
Ale zaškolení je časově náročné, výběrové řízení trvá dlouho, pokud jsou absolventy příslušného kurzu, začleníme je ihned, jinak čekáme, až dostudují.
Získat kvalitního maséra je opravdu těžké,“ posteskne si David Jelínek.
Zdroj: Unika
A pro ty, kteří se z nejrůznějších důvodů masážím vyhýbají nebo se ostýchají, máme doporučení z vlastní zkušenosti. Nabídka je lákavá a mnohostranná stejně jako masérské techniky. K masérovi je třeba přistupovat jako k lékaři a nestydět se před ním. Jsou školeni tak, aby co nejméně narušovali případnou intimitu lidského těla.
Ať už si vyberete jakoukoliv masáž, vždy by vás měla uvolnit a alespoň na chvilku zbavit stresu. Jdete-li na masáž poprvé a nemáte odvahu přijít sami, přijďte s někým blízkým.
Důležitá je i vzájemná komunikace, když vás něco bude bolet, nebo vám to nebude příjemné, určitě se ozvěte. Stejně tak se nebojte masérovi říci, že vám je daný hmat příjemný. Tělo si totiž většinou samo řekne, kde chce být masírováno.
A v Masérském centru Unika Relax rozhodně nemusíte mít z ničeho obavy.
Zdroj: MMR
I zdravotně postižení dokážou být přínosem pro společnost, říká David Jelínek, ředitel společnosti Unika Relax
„Naším cílem je nabídnout lidem se zdravotním postižením důstojná pracovní místa a svým zákazníkům pak kvalitní a cenově dostupné masérské služby,“ říká ředitel společnosti David Jelínek.
Zdroj: MMRČím je sociální podnikání specifické?Především tím, že osoby se zdravotním handicapem vlastními silami nabízejí svoji práci zdravým lidem a dále pak, že podnik není zaměřen jen na vytvoření čistého zisku. Ukazujeme veřejnosti a ostatním zaměstnavatelům, že i zdravotně postižení dokážou být přínosem pro společnost.
Musíte své zaměstnance těžce hledat nebo si můžete vybírat?Jak se změnil vývoj zaměstnanosti, tak se mění nabídka a poptávka na pracovním trhu.
To, že je trh přehřátý, už pociťujeme i my, do toho někteří lidé už nechtějí pracovat, mají své příjmy, invalidní důchod a to jim stačí. Je ale mnoho těch, kteří se chtějí i přes svůj handicap realizovat.
Vesměs ale mají nižší vzdělání, i jejich pracovní návyky jsou jiné. Ale v podstatě lze říci, že je to jako na běžném trhu práce.
Před vstupem do projektu a vznikem Masérského centra Unika Relax Ostrava jste už měl dvě podobné pobočky v Karviné a Havířově. Byla to velká výhoda?Ano, ale samotný vstup do jakéhokoliv projektu spolufinancovaného z fondů Evropské unie je téměř nadlidský úkol. Vše je pevně dané, musí se přesně splnit, byli jsme napnuti, zda jsme všechna kritéria řádně splnili.
O nás
Vítejte na stránkách unikátního masérského studia.
Masáže u nás provádějí pouze slabozrací a nevidomí maséři. V důsledku svého handicapu disponují velmi citlivým hmatovým vnímáním, takže masáže od nich jsou účinnější a komfortnější. Ve Studiu Světélko Vám pomůžeme od bolesti ztuhlého a jednostranně přetěžovaného svalstva, vytvoříme pro Vás klidnou atmosféru pro relaxaci a celkové uvolnění. A navíc si odnesete dobrý pocit.
Máme pro Vás připraveny různé druhy masáží – klasickou, lymfatickou, masáž lávovými kameny, havajskou a mnohé další. Určitě si z naší nabídky vyberete. Provádíme také rašelinové zábaly, které Vás před masáží výborně prohřejí.
Naši maséři vidí jen velmi málo nebo vůbec, to jim však nebrání v tom, aby se o Vás pečlivě postarali. Přijďte k nám a přesvědčte se sami. Věříme, že budete s našimi službami spokojeni. A nezapomeňte, že z naší masáže si odnesete dobrý pocit nejen na těle, ale i na duši.
- Slabozrací a nevidomí lidé mají jedinečné předpoklady k tomu být výbornými maséry. V důsledku svého handicapu si nadprůměrně vycvičili hmatové vnímání, které je pro kvalitně provedenou masáž nezbytné. Svými zkušenými prsty rozpoznají na těle i drobné změny a rozdíly ve svalovém tonu. A právě taková místa potřebují větší péči. Slabozrací a nevidomí maséři používají při své práci pouze hmat, nemohou „šidit“ zrakem, každý sval musí důkladně nahmatat. Masáž je díky tomu účinnější. Jejich zdravotní handicap se zde stává profesní výhodou.
- V našem masérském studiu si zakládáme na důkladném vzdělání masérů a jejich dostatečné praxi. V běžných masérských studiích se často setkáte s maséry, kteří mají za sebou pouze základní masérský kurz v rozsahu 150 výukových hodin, který lze absolvovat za pouhé tři týdny. Vzdělání v tak malém rozsahu však nemůže pro kvalitní masérskou činnost absolutně postačovat.
Naši maséři zpravidla vystudovali tříletý nebo čtyřletý obor Rekondiční a sportovní masér nebo jsou absolventy intenzivního, akreditovaného kvalifikačního kurzu pro slabozraké a nevidomé maséry v délce pěti měsíců. Oba typy vzdělání umožňují vykonávat činnost odborného maséra ve zdravotnických zařízeních. Naši maséři jsou vysoce kvalifikovaní a dále se ve svém oboru vzdělávají. Rádi Vám zodpoví veškeré dotazy týkající se masáží. Certifikáty a osvědčení o dosaženém vzdělání jsou k nahlédnutí v recepci studia. - Více viz fotogalerie.
- Objednat si můžete zde.
- Nepatříme mezi běžné komerční firmy, jejichž hlavním cílem je maximalizace zisku. Jako sociální firma se statusem chráněné dílny se soustředíme na to, aby naše činnost měla pozitivní společenský dopad. Integrujeme těžce zrakově postižené lidi na trh práce, na který mají vzhledem ke svému handicapu velmi omezený přístup.
Nezaměstnanost u zrakově postižených lidí v současné době dosahuje 70 procent. Dáváme jim možnost normálně pracovat a využívat svých schopností jako zdraví lidé. Přesvědčte se, že naši maséři, přestože jsou těžce zrakově postižení, dělají svou práci naplno a zcela profesionálně. - Používáme profesionální masážní oleje od německé firmy SCHUPP, která se specializuje na výrobu přípravků pro wellness již několik desetiletí. Při výrobě jsou využívány pouze vybrané složky na základě rozsáhlých rozborů. Jedná se o vysoce kvalitní, přírodní, hypoalergenní oleje s vitamínem A a E, bez konzervačních látek a barviv. Budete-li mít zájem, rádi Vám do základního masážního oleje přidáme esenciální olej podle Vašeho výběru.
- Ceník našich služeb naleznete zde.
K práci s nevidomými je přivedla Neviditelná výstava
„Nabízíme kvalitní masáže“, tak se nezisková organizace NOVIDA na trhu prezentuje. Podle Podhrázkého zákazníky povětšinou nezajímá handicap nevidomých masérů, touží jednoduše po úlevě, např. od bolesti zad.
Dělat práci, která má smysl
Sociální podnik založili v tomto případě dva lidé z marketingového prostředí. Sestra Jana Mašínová odešla z marketingové firmy na rodičovskou dovolenou. „Se dvěma dětmi se už nechtěla vrátit k tomu, co dělala předtím. Přála si být s dětmi,“ říká Podhrázký.
Samotného Tomáše nepřimělo k odchodu z marketingové agentury nic menšího než touha po tom, aby dělal „něco smysluplného“. Oba sourozenci se v tomto životním bodě sešli, jejich rozhodnutí k založení masérského studia pak změnila Neviditelná výstava.
Když se handicap změní ve výhodu
Co je to Neviditelná výstava? V rámci interaktivní výstavy si vyzkoušíte, jaké to je, když musíte spoléhat na jiné smysly, než je zrak. Návštěvník se dostane do lesa i ruchu velkoměsta. Zkusí si ohřát jídlo v mikrovlné troubě nebo třeba ochutit si jídlo tak, aby bylo poživatelné.
„Nevidomí bývají dobří maséři,“ říká Tomáš. Jeho slova potvrdilo setkání s nevidomými průvodci Neviditelné výstavy, kteří tuto profesi rovněž ovládali. „Zkoušeli i rozjet vlastní byznys, ale s handicapem se podnikání těžko zvládá.“ A tak se stalo, že si v lednu 2013 otevřeli masážní studio v Kunraticích. V březnu téhož roku měli prvního jistého zákazníka.
„Měli jsme výhodu v tom, že v Kunraticích žijeme a dobře známe okolí,“ myslí si Tomáš. Za pravdu mu trochu dává fakt, že zatímco druhá pobočka v Řepích od září 2014 úspěšně funguje, v Ostravě s masážemi nepochodil.
K práci s psychicky nemocnými je potřeba odborníka
Za další neúspěch považuje nepříliš vydařenou práci s lidmi s psychickým onemocněním. „Tito lidé nemohli třeba ze dne na den přijít do práce. To jsme si v našem malém provozu nemohli dovolit,“ říká. Jako laici podle něj neuměli s těmito zaměstnanci pracovat. Dnes místo nich sedí na recepci lidé s pohybovým handicapem.
Se dvěma fungujícími pobočkami, 7300 provedenými masážemi a 2000 zákazníky v průběhu tří let však nelze sourozence považovat za neúspěšné podnikatele. Do budoucna by se rádi ještě více zaměřili na jednu ze svých vedlejších činností, kterými jsou masáže ve firmách. Maséři vycestují a namasírují zaměstnance přímo v jejich firmě. Byli byste spokojení s takovýmto pracovním benefitem?
Svět se zavřenýma očima
- Když člověk nevidí, nemusí být pouze odkázaný na pomoc druhých
- Svět se zavřenýma očima
- Jak nejlépe pomoci?
Zeptejte se pokaždé, zda má nevidomý o vaši pomoc zájem. Člověk s bílou holí není vždy bezradný a samostatnost, získaná velkým úsilím, je pro něj velmi důležitá. Nenechte se provždy odradit odmítnutím jednoho postiženého člověka.
Jiný vaši pomoc vděčně přijme. Ani slepota nestírá různé dispozice nebo osobní vlastnosti člověka. Při chůzi neberte zrakově postiženého za paži a neveďte ho před sebou. Naopak, nabídněte mu své rámě a nechte ho jít půl kroku za vámi. Bude se tak cítit bezpečněji. Do schodů ani na sedadlo nevidomého netlačte. Položte jeho ruku na zábradlí nebo na opěradlo, chodit nebo posadit se umí sám.
Když chcete nevidomému něco ukázat, dejte mu předmět do ruky. Neostýchejte se použít slov „podívejte“ nebo „koukněte“. Zrakově postižení si „prohlížejí“ hmatem.
Co uděláte, když potkáte člověka s bílou holí, který potřebuje pomoc? Muž, 22 let, Kralupy nad Vltavou: Zeptal bych se, jestli chce pomoct. Ještě se mi to ale nestalo, slepce jsem potkal jen na ulici, když šel suverénně a pomoc nepotřeboval. Žena, 37 let, Rakovník: Měla jsem nevidomou babičku.
Ráda pomůžu, když někoho potkám, například na přechodu pro chodce. Žena, 25 let, Dolany: Asi bych nevěděla, jak se mám zachovat, ale určitě bych svou pomoc nabídla. Muž, 50 let, Praha: Když například vystupuji s davem z metra a potkám slepce, většinou se mu jenom vyhnu. Říkám si, že mu pomohou mladší.
Muž, 42 let, Mělník: V patřičných mezích bych asi pomohl. Nejsem žádný nadšenec, který by se vrhal na každého handicapovaného, ale pokud by byl někdo v nouzi a já si ho všiml, tak bych mu pomohl. Slepota. Dá se dokonale nasimulovat. Stačí jen pevně zavřít oči…
Zkuste to! Například po čas snídaně nebo oběda, anebo jen tak se projděte po rušné ulici. Na rozdíl od slepce vy můžete své oči otevřít.
Michal Bláha byl třicet let profesionální hudebník. Noty samozřejmě znal, hrát přímo z listu však ne-uměl. Svoje party se proto učil nazpaměť. Když nebyl na učení čas, musel improvizovat. Karel Vlach se velmi podivil, když ho jednou při zkoušce orchestru přistihl, že hraje, a přitom má noty vzhůru nohama.
Život s černými brýlemi
Michal Bláha je od narození zrakově postižený. Vnímá jen světlo a stíny, když se setmí, nevidí nic, má totiž praktickou slepotu. Přesto zažil hudební kariéru, je ženatý a jeho dceři Zuzance je deset let. Je spokojený, ze svého handicapu si udělal sport. „Musím si vymýšlet různé fígly, například jak se orientovat v novém prostředí.
Když jsme jezdili na koncerty, tak se postavila aparatura a všichni šli do hospody na pivo. Já místo toho chodil po jevišti a krokoval jsem si pódium a cestu do šaten. Když jsme měli šňůru, hráli jsme každý den jinde. Bylo to namáhavé, ale mě to hrozně bavilo.
“ Michal Bláha nemá vodicího psa, nechodí s bílou holí ani neumí Braillovo slepecké písmo. „Chodil jsem na speciální střední školu pro zrakově postižené. Tam to bylo fajn, ale izolovalo mě to od „normálních“ lidí. Rozhodl jsem se jít mezi ně, i když to bylo mnohem obtížnější. V té době jsme začali s kapelou zkoušet a to mi moc pomohlo.
“ Michal Bláha musel pro svou samostatnost leccos překousnout. Bez hořkosti také přiznává, že jsou okamžiky, kdy se prostě musí spolehnout na pomoc druhých lidí. Před pěti lety skončil s profesí hudebníka. Teď by chtěl pracovat s počítačem.
Má slíbený od sociálního odboru městského úřadu počítač se speciální lupou, která znaky z monitoru zvětšuje. Musí se však nejprve naučit počítač ovládat. Proto za ním jednou týdně dochází instruktorka Tyfloservisu Markéta Klapuchová ze Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS), která ho učí psaní na stroji.
„Jsem asi jediná, kdo mu jeho handicap připomíná,“ říká omluvně Markéta. Michal Bláha se o „její“ organizaci dozvěděl až před rokem, když hledal způsob, jak se psaní na stroji naučit.
Kromě něj má Markéta na starosti ještě dalších pět klientů. Za všemi, kromě jednoho, dochází jednou týdně domů. Vedle psaní na stroji je učí také vlastnoruční podpis. „Pokud jsou slepí od narození, je psací písmo pro ně velmi obtížné. Kromě „brajla“ se však většinou naučí také tiskací písmo,“ říká Markéta. Nácvik podpisu, který je v úředním styku nezastupitelný, trvá v průměru půl roku.
Jedno procento
Kolik je zrakově postižených v České republice, nikdo nespočítal. Odhaduje se, že s těžkým zrakovým postižením žije v naší zemi sto tisíc lidí, což je přibližně jedno procento populace. Většina z nich je slabozrakých (jejich vidění je nejčastěji velmi silně rozostřené, mívají také omezené zorné pole), asi 30 tisíc má tzv.
praktickou slepotu (pohybují se na samé hranici slepoty a vidění) a přibližně 12 tisíc lidí nevidí vůbec nic. Zatímco ubývá nevidomost u novorozeňat (například se snižuje možnost poškození zraku dítěte v inkubátoru), je stále více zrakově postižených starších lidí. Častěji se také vyskytují kombinovaná zraková postižení například u diabetiků.
„Starší lidé mají navíc menší šanci, že si osvojí dovednosti, které chybějící zrak kompenzují,“ říká ředitel Tyfloservisu, odborného střediska SONS Josef Cerha. K tomu přispívá také frustrace z nabytého handicapu. Postižení se často stávají apatičtí a nesnaží se změnit nic na tom, že jsou zcela odkázáni na pomoc druhých.
„Obecně platí, že snahu naučit se být znovu samostatný, používat náhradní pomůcky místo zraku, mají teprve ti, kteří se se svým postižením smířili,“ říká Josef Cerha. Ve všech větších městech České republiky zajišťuje kompenzační pomůcky a nácvik jejich obsluhy odborné středisko.
Mezi běžné kompenzační pomůcky patří šablona na bankovky, která podle jejich velikosti rozlišuje hodnotu. Speciální reliéfní znaky pro nevidomé na bankovkách jsou hmatem nečitelné. Dalším pomocníkem nevidomých je například „hladinka“ – malý spínač, který se pověsí na okraj hrníčku při nalévání nápoje.
Jakmile hladina tekutiny vystoupí ke spínači, přístroj zazvoní a nevidomý ví, že hrnek je naplněný. Podobně indikátor světla ohlásí, jestli návštěva při odchodu z bytu nevidomého za sebou zhasla nebo ne. Existují také teploměry, hodinky nebo váhy se zvukovým výstupem, většinou však pouze v angličtině.
Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých sdružuje střediska s různou náplní. Patří sem mimo jiné servis hluchoslepým, sociálně-právní poradna, středisko pro odstraňování architektonických bariér, středisko výcviku vodících psů, a také střediska integrační, rehabilitační a rekvalifikační.
Počítač, brána informací
Informační bariéru, kterou zvukové nahrávky nebo knihy v Braillově písmu stírají jen částečně, může pro zrakově postižené odstranit počítač speciálně vybavený zvětšovacím zařízením pro slabozraké, nebo se zvukovým a/nebo hmatovým výstupem. Tato kompenzační pomůcka je nejnáročnější na pořízení i na obsluhu.
Její možnosti (při studiu, komunikaci, při zaměstnání) jsou s připojením na internet obrovské. Pořízení počítačové soustavy pro zrakově postižené financuje sociální odbor městského úřadu v místě bydliště žadatele, ne vždy však na to má úřad prostředky.
Počítač včetně operačního systému přijde podle vybavení na 80 až 110 tisíc korun a žadatelé na něj čekají někdy i několik let. Připojení na internet poskytují v České republice pro zrakově postižené zdarma dvě organizace. BraillNet, odborné středisko SONS a obecně prospěšná společnost Brailcom.
Dohromady registrují asi 200 připojovatelů. „Většina z nich jsou pouze pasívními uživateli,“ říká Jan Buchal z Nadačního fondu slepých, který je zřizovatelem Brailcomu.
Kromě poskytování přípojky k internetu se Brailcom zaměřuje také na šíření operačního systému Linux, který je free softwarovým operačním systémem svobodně dostupným všem. (Pokračování na str. 4) (Dokončení ze str.1)
Operační systém Linux umožňuje modifikování jeho jednotlivých částí, tedy i pro potřeby zrakově postižených.
„Při nákupu speciální počítačové sestavy se tak na softwaru může ušetřit 30 až 50 tisíc korun,“ říká Jan Buchal a lituje, že se operační systém nevyužívá častěji.
Podle něj je Linux stejně výkonný jako jiné počítačové systémy a kromě bezplatného šíření je výhodou, že se uživatelé (zdatnější programátoři) mohou zapojit do vývoje systému.
Pes, nebo hůl? Bílá hůl se stala mezinárodním symbolem pro nevidomé a slabozraké. Je jejich prodlouženým hmatem a také signálem pro okolí. Spolu s Pichtovým psacím strojem na Braillovo písmo je nejzákladnější pomůckou, bez které se nevidomý téměř neobejde. S holí se však chodí pomalu.
„Na procházky chodí jen ti, kteří mají „mapu v hlavě“ orientují se po paměti a také ti sociálně zdatnější, kteří se umějí zeptat kolemjdoucích,“ říká Josef Cerha. Podle něj je rychlejší chůze s vodicím psem. „Když je dobře vycvičený, tak je to i bezpečnější.
Pes se umí vyhnout i věcem, které by slepec holí nenahmatal, například visutým poutačům nebo poštovním schránkám. Chůze se psem je také pohodlnější. Chodec je uvolněnější, nemusí se tolik soustředit, spoléhá se na psa. Na druhou stranu vyžaduje vodící pes velkou péči. Nejde ho složit nebo postavit do kouta jako hůl.
“ Kromě běžné péče o potravu a hygienu se musí vodící pes stále trénovat a učit. To vyžaduje mnoho úsilí a předpokládá to také zvláštní schopnosti pána, které nejsou vlastní každému člověku.
Než se pes dostane k nevidomému, musí projít výcvikem, který trvá šest až osm měsíců. Ne každý pes je pro výcvik vhodný. Vybírají se z plemen labradorského nebo zlatého retrievera, méně často také z plemene německého nebo americko-kanadského bílého ovčáka. Cena vycvičeného psa je 85 tisíc korun.
Ve Středisku výcviku vodicích psů v Praze v Klikaté ulici vycvičí ročně 25 zvířat, což pokrývá poptávku nevidomých z celé republiky. Ti si vycvičeného psa odvádějí domů teprve po speciálním vyškolení. Josef Cerha, který je od dětství slabozraký, psa nemá a ani si ho pořídit nechce.
„Trochu žárlím, když vidím, že lidé při sbírkách dávají mnohem víc peněz na pejsky než třeba na rehabilitaci postižených.“
Uplatní se v práci?
V České republice je jediné středisko, které se věnuje rekvalifikaci (spolu s rehabilitací) zrakově postižených. Jmenuje se Dědina, sídlí v Praze a zřizovatelem je také SONS. Podle ředitelky střediska Marie Schifferové se nejlépe uplatňují absolventi kursu masérství.
Mohou pracovat při zdravotnických zařízeních, v domovech důchodců nebo ti organizačně schopnější podnikají na živnostenský list. Kromě masérského kursu vyučuje středisko Dědina keramiku, pletení košíků, obsluhu počítačů, tkalcovství a telekomunikační kursy. „Máme akreditaci ministerstva školství také na obor zvukař, ale ještě jsme na něj nikoho nepřijali,“ říká Marie Schifferová.
Podle ní je možnost práce pro zrakově postižené důležitým kontaktem se životem, bez kterého se cítí izolováni od společnosti. „Proto také využíváme v našem středisku práci jako nástroj rehabilitace,“ dodává. Svým klientům v Dědině nenabízejí jen možnost získat odborné osvědčení v některém oboru, hledají pro ně také pracovní místo, a dokonce jim pomáhají při nástupu do zaměstnání.
„Pokud je to nutné, sestavujeme se zaměstnavatelem pracovní náplň. Předchází se tak možným nedorozuměním.“ Zaměstnavatel prý občas z neznalosti do smlouvy zahrne také požadavky, kterým zrakově postižený nemůže dostát. Ten na ně raději neupozorní ze strachu před ztrátou nového místa.
Světový trend rukodělných dílen, ve kterých pracují především lidé se změněnou pracovní schopností, se prosazuje také v České republice. „Je jasné, že ve velkovýrobě nemůže člověk se zrakovou vadou konkurovat zdravému. Rukodělné výrobky, například košíky či keramika však mají stejnou šanci jít na odbyt,“ tvrdí ředitelka Schifferová.
Za rok projde pražským rekvalifikačním střediskem okolo 30 osob z celé České republiky. „Kapacita střediska je dostačující. Jsme schopni nabídnout rekvalifikaci každému zrakově postiženému, který se na nás obrátí.“ Zatímco v roce 1997 všichni absolventi našli svoje uplatnění, letos se pracovní místa našla pouze pro 80% z nich.
„V důsledku digitalizace,“ pokračuje ředitelka, „mizí profese spojovatelů na telefonních ústřednách, ve které se zrakově postižení často uplatňovali.“ Podle ní mají větší šanci na uplatnění zrakově postižení s vyšším vzděláním. „Je jasné, že nemohou dělat chirurga, ale například účetní nebo právník může s kompenzačními pomůckami svou práci zastávat i se zrakovým postižením.“
Co říká zákon
Podle zákona 167/99 sbírky, který novelizuje zákon o zaměstnanosti, je od 1. ledna 2000 každý zaměstnavatel s více než 20 zaměstnanci povinen zaměstnat 4,5 % pracovníků se změněnou pracovní schopností a 0,5 % s těžším zdravotním postižením.
Alternativou plnění tohoto ustanovení je povinnost odvádět 0,5 násobku průměrné mzdy, nebo odebírat výrobky či zadávat pracovní programy firmám, které mají více než 55 % zaměstnanců se změněnou pracovní schopností. Pro zájemce o alternativní plnění vydává Ministerstvo práce a sociálních věcí každoročně katalog těchto organizací a chráněných dílen.
Katalog má své stránky také na internetu (http://www.nahradniplneni.cz). Občané se ZPS (změněná pracovní schopnost) nebo ZPS +TZP (těžší zdravotní postižení) jsou podle Věry Posoldové z oddělení politiky zaměstnanosti Ministerstva práce a sociálních věcí jednou z více skupin ohrožených nezaměstnaností. Další rizikovou skupinou jsou čerství absolventi bez praxe, lidé s nízkou kvalifikací, matky s malými dětmi a lidé ve věku nad 50 let. V rámci vyhlášky o provádění rehabilitace občanů se ZPS má úřad práce možnost přispět finanční částkou také na přípravu občana se ZPS na pracovní uplatnění, na zřízení pracovních míst v chráněné dílně (až 100 tisíc korun na jedno pracovní místo) nebo na provozní náklady chráněné dílny. Na tento příspěvek však nemají žadatelé automaticky nárok. Je v kompetenci úřadu práce v konkrétním regionu rozhodnout, která z rizikových skupin bude upřednostněna a zda s žadatelem uzavře dohodu.
Od počátku letošního roku do 30. září 1999 vzniklo 746 nových míst v chráněných dílnách. Novela zákoníku práce, platná od 1. října 1999, upravuje vztah mezi zaměstnavatelem a pracovníkem se ZPS.
Doposud zaměstnavatel nesměl s občanem se ZPS bez jeho písemného souhlasu uzavřít pracovní smlouvu na dobu určitou, ani na zkušební lhůtu.
„To často vedlo k tomu, že zaměstnavatel raději do pracovního poměru občana se ZPS nepřijal, aby se vyhnul komplikacím při jeho propouštění,“ říká Věra Posoldová.
Existuje mnoho humanitárních sbírek a je hodně charitativních aktivit. Většina zdravotně postižených usiluje především o to, stát se v nejvyšší možné míře samostatný, být co nejméně odkázaný na pomoc státu i druhých lidí. Stojí za to takové úsilí podporovat.
Se samostatností přichází i větší sebevědomí a také touha někde se uplatnit a svůj život tak obohatit. Znovuzískaná samostatnost pomáhá vrátit smysl života těm, kterým jej vzala nemoc nebo nehoda, při které přišli (úplně nebo částečně) například o zrak.
Vyplácí se pomáhat potřebným k tomu, aby si mohli pomoci sami. A je ušlechtilé pomáhat těm, kteří samostatní být nemohou. Třeba i příspěvkem na účet organizace, která ví, jak konkrétně pomoci. (Sjednocení organizace nevidomých a slabozrakých č. ú.
9138014/0400, Nadační fond slepých 800033353/0300)
Magdaléna Váňová