Netřeba dřít. Tělu pomáhají krouživé pohyby

Základnou vlastnosťou tela je rast a obnova buniek, na ktoré sú potrebné stavebné látky a energia.

Tráviaca sústava – gastrointestinálny trakt (GIT) – slúži na spracovanie potravy a vstrebávanie živín, a teda premieňanie látok z potravy na látky telu vlastné.

Súčasťou spracovania potravy je jej mechanické rozdrvenie a chemické rozloženie na jednoduchšie vstrebateľné látky. GIT tvoria orgány tráviacej rúry a pomocné žľazy.

Tráviacu rúru tvorí:

Prídatné žľazy tráviacej sústavy sú:

upravené; pôvodný autor: Download for free at https://open.oregonstate.education/aandp/, zdroj, CC BY-SA 4.0 Stavba tráviacej sústavy

V ústnej dutine (cavum oris) začína tráviaca cesta. Zabezpečuje príjem potravy. V ústnej dutine prebiehajú mechanické reflexy – žuvanie a prehĺtanie. Okrem toho má ústna dutina význam pri dorozumievaní sa (artikulácia), zvyšuje ventiláciu pľúc a látky obsiahnuté v slinách majú význam pri imunitných dejoch organizmu. Súčasťou ústnej dutiny sú jazyk a zuby.

Od nosovej dutiny je ústna dutina oddelená tvrdým a mäkkým podnebím. Tvrdé podnebie je tvorené hlavnej kosťou hornej čeľuste. Vzadu prechádza do mäkkého podnebia, ktoré je zakončené kužeľovitým čapíkom (uvula).

Jazyk (lingua, glossa) sa podieľa pri mechanickom spracovaní potravy a jej prehltaní a slúži aj ako orgán reči. Nachádzajú sa na ňom chuťové poháriky s chuťovými bunkami. Povrch je tvorený sliznicou z viacvrstvového plochého epitelu. Lymfatické tkanivo sliznice jazyka vytvára jazykovú mandľu (tonsilla lingualis), ktorá má význam v imunitnom systéme.

Jazyk je tvorený z priečne-pruhovaných svalov a je spojený so sánkou, jazylkou a stenou hltanu. Intraglosálne svaly sú celé uložené v jazyku a menia jeho tvar, extraglosálne svaly odstupujú mimo jazyk a zabezpečujú jeho celkový pohyb v ústnej dutine.

Na jazyku rozlišujeme:

• špička (hrot) – predná pohyblivá časť jazyka
• telo – najväčšia časť, opiera sa o mäkké podnebie
• koreň – zadná časť obrátená do hltanu

Funkciou zubov (dentes) je mechanické spracovanie potravy, pričom sa podieľajú aj na artikulácii. Anatomicky zub tvorí koreň, krčok a korunka. Stavebným materiálom zubov je zubovina (dentín) s veľkým podielom nerastných látok.

Na povrchu je zub pokrytý zubnou sklovinou, ktorá obsahuje až 98% anorganických látok a tvrdosťou sa podobá kremeňu. Povrch krčku a koreňa pokrýva zubný cement, ktorý sa stavbou podobá kostnému tkanivu. V dutine zubu sa nachádza riedke rôsolovité tkanivo – zubná dreň.

V koreni zubu sa nachádza otvor, ktorým do dreňovej dutiny vstupujú cievy a nervy.

upravené; pôvodný autor: Download for free at https://open.oregonstate.education/aandp/, zdroj, CC BY-SA 4.0 Prierez zubu

Zuby sú zoradené do horného a spodného zubného oblúka. Zuby sú v normálnom chrupe uložené tesne vedľa seba a vytvárajú zuboradie. Pri zovretí čeľustí by mali horné zuby nasadať tesne oproti dolným, s miernym predsunutím horných rezákov. Výraznejší horný alebo spodný predkus je známkou anomálie.

Dočasný (mliečny) chrup má 20 zubov, definitívny (trvalý) chrup má 32 zubov. Prerezávanie prvých zubov sa začína asi v 6. mesiaci života a končí v 24.-32. mesiaci. Medzi 6. až 7. rokom života začína postupná výmena za definitívny chrup, ktorá je spravidla ukončený medzi 12. až 13. rokom. Posledné stoličky – tzv.

„zuby“ múdrosti – môžu prerezávať aj výrazne neskôr, prípadne vôbec.

Podľa tvaru rozoznávame štyri druhy zubov:

1. rezáky (dentes incisivi)
2. očné zuby (dentes canini)
3. črenové zuby (dentes premolares)
4. stoličky (dentes molares)

upravené; pôvodný autor: Download for free at https://open.oregonstate.education/aandp/, zdroj, CC BY-SA 4.0 Druhy zubov

Do ústnej dutiny ústia vývody troch párov veľkých slinných žliaz:

• príušná žľaza (glandula parotis)
• podsánková žľaza (glandula submandibularis)
• podjazyková žľaza (glandula sublingualis)

Ich produktom sú sliny. Sliny sú dôležité, lebo navlhčujú a zmäkčujú potravu, a tým uľahčujú žuvanie. Obsah hlienu v slinách robí hlt klzkým a pomáha tak pri prehĺtaní.

Sliny rozpúšťajú v potrave rôzne látky a zosilňujú tak dráždenie receptorov. Pomáhajú čistiť zuby aj ústa od zvyškov jedál a ničia (enzýmom lyzozýmom) a splachujú baktérie.

Začínajú trávenie škrobov, lebo obsahujú enzým ptyalín (slinná amyláza).

Hltan (pharynx) je lievikovito rozšírená rúra, ktorá je súčasťou tráviacej aj dýchacej sústavy. Delí sa na 3 úseky:

1. nosová časť – nosohltan (pars nasalis, nasopharynx) – nie je súčasťou tráviacej sústavy
2. ústna časť (pars oralis, oropharynx)
3. hrtanová časť (pars laryngea, laryngopharynx)

Predná stena hrtanovej časti hltanu má otvor, ktorým hltanová dutina súvisí s hrtanom, pričom zhora ho uzatvára hrtanová príchlopka (epiglottis). Tá bráni preniknutiu potravy do dýchacích ciest. Je tu vyvinutý reflexný automatizmus – prehĺtací reflex.

upravené; pôvodný autor: Download for free at https://open.oregonstate.education/aandp/, zdroj, CC BY-SA 4.0 Horná časť dýchacej a tráviacej sústavy

Pažerák (oesophagus) je 20-25 cm dlhá rúra, ktorá zabezpečuje spojenie s hltanom a žalúdkom. Prechádza medzipľúcie a bránicu, dostáva sa do brušnej dutiny a nasadá na žalúdok. Posúvaniu potravy napomáhajú peristaltické vlny.

Žalúdok (gaster, ventriculus) je svalovitý vak s obsahom 1-2 l. Skladá sa z troch častí:

1. vstup do žalúdka (cardia) – kruhová svalovina oddeľujúca žalúdok od pažeráku
2. dno (fundus) – vlastné telo žalúdka, kde sa zadržiava a premiešava potrava
3. vrátnik (pylorus) – kruhová svalovina oddeľujúca žalúdok od dvanástnika

V sliznici žalúdka je mnoho žliazok. Prvou funkciou žalúdka je zhromaždiť a zadržať väčšie množstvo naraz prijatej potravy. Tým sa umožní prijímať pokrmy vo väčších intervaloch (raňajky, obed a pod.).

Potrava sa pohybmi steny žalúdka premiešava so žalúdočnou šťavou, ktorá ju chemicky mení na tráveninu – chýmus – vhodnú na ďalšie spracovanie v tenkom čreve. Trávenina je po malých dávkach zo žalúdka vypúšťaná do dvanástnika.

Hlavnými súčasťami žalúdočnej šťavy je kyselina chlorovodíková, enzým pepsín a hlien (mucín). Kyselina chlorovodíková (HCl) má mnohostranný význam.

Vytvára v žalúdku silne kyslé prostredie (pH = 1-1,5) nevyhnutné pre pôsobenie pepsínu, uľahčuje vstrebávanie niektorých minerálnych látok (napr.

premenou na rozpustnú soľ), bráni znehodnocovaniu vitamínov B1, B2 a C a ničí veľa choroboplodných mikroorganizmov, a tak zabraňuje ich prieniku do čreva.

Sekrécia kyseliny chlorovodíkovej je stimulovaná peptidovým hormónom – gastrín, ktorý produkujú vlastné endokrinné bunky v žalúdku. Gastrín taktiež podporuje pohyby žalúdku a čriev. Somatostatín pôsobí proti produkcii gastrínu a naopak tlmí pocit hladu.

Pepsín sa vylučuje ako neúčinný pepsinogén, ktorý sa aktivuje v silne kyslom prostredí na účinný pepsín. Štiepi bielkoviny na jednoduchšie, vo vode rozpustné peptidy.

Zráža mlieko, ktoré sa ako zrazenina v žalúdku dlhšie udrží a čiastočne sa trávi. V žalúdku dojčiat zráža mlieko enzým chymozín.

Okrem pepsínu a chymozínu slúži na trávenie bielkovín aj enzým katepsín, ktorý pripravuje bielkoviny na štiepenie pepsínom.

Mucín je zásaditý a v súvislej vrstve pokrýva sliznicu žalúdka. Odoláva tráviacim účinkom pepsínu aj kyseline chlorovodíkovej a chráni pred nimi sliznicu žalúdka.

Sťahy svalov steny žalúdka spôsobujú rozdrobovanie obsahu žalúdka a jeho premiešavanie so žalúdočnou šťavou. Tieto sťahy (peristaltika) prebiehajú ako priečne zaškrcovanie obvodu smerom od žalúdkového vchodu k vrátniku. Začínajú po jedle a spôsobujú prerušované vypudzovanie tráveniny žalúdka do dvanástnika.

Dôležitým reflexným ochranným dejom je zvracanie. Je to vyprázdňovanie žalúdka pažerákom a ústami von z tela. Zvracanie nastáva najmä pri neprimeranom podráždení žalúdka nadmerným obsahom, požitým dráždivých látok alebo aj dráždením iných častí tráviacej sústavy.

Tenké črevo (intestinum tenue) je taktiež zložené z 3 častí:

1. dvanástnik (duodenum) – cca 12-palcový úsek (preto dvanástnik) za žalúdkom; ústia sem vývody pečene a pankreasu
2. lačník (jejunum)
3. bedrovník (ileum)

V tenkom čreve sa dokončuje trávenie všetkých živín. Tenké črevo je 4 až 5 m dlhé a 3 až 3,5 cm široké.

Jeho sliznica tvorí mnohé riasy a je v nej mnoho jemných výbežkov – klkov, ktoré zväčšujú jeho kontaktnú plochu s potravou. Do dvanástnika priteká šťava z podžalúdkovej žľazy a žlč.

Žliazky sliznice tenkého čreva produkujú črevnú šťavu. Črevná šťava obsahuje enzýmy štiepiace najmä peptidy, nukleové kyseliny a disacharidy.

Tenké črevo vykonáva miestne a celkové pohyby. Striedavým zvieraním a ochabovaním susedných úsekov čreva sa obsah prelieva z miesta na miesto a premiešava sa s tráviacimi šťavami. Peristaltickou vlnou (postupujúce priečne zaškrcovanie kruhovej svaloviny) sa obsah posúva do nižších častí tráviacej sústavy.

Podžalúdková žľaza (pancreas) zohráva veľmi dôležitú úlohu v procese trávenia potravy, pretože sa tu tvorí pankreatická šťava. Tá obsahuje soli, ktoré neutralizujú kyslú tráveninu, a enzýmy štiepiace všetky živiny.

Enzým trypsín pokračuje v trávení bielkovín na jednoduchšie peptidy a aminokyseliny.

V pankreatickej šťave je aj zmes amyláz štiepiacich škroby na jednoduché sacharidy, a lipáz, ktoré rozkladajú tuky na glycerol a mastné kyseliny.

Podžalúdková žľaza má rovnako významnú endokrinnú funkciu. Veľmi významne zasahuje do regulácie metabolizmu sacharidov produkciou hormónov inzulínu a glukagónu.

Inzulín je krátky peptid, ktorý znižuje hladinu glukózy v krvi, glukagón ju na druhej strane zvyšuje.

Nedostatok inzulínu alebo porušenie jeho účinku na bunky zapríčiňuje cukrovku (diabetes mellitus).

V pečeni (hepar) sa tvorí žlč, ktorá sa potom odvádza do žlčníka (vesica fellea), kde sa zhromažďuje a zahusťuje. Žlč obsahuje anorganické soli, žlčové farbivá a iné organické látky.

Z nich najdôležitejšie sú soli žlčových kyselín, lebo podstatne znižujú povrchové napätie, a tak rozptyľujú tuky na jemné kvapôčky, emulziu. Tento proces sa nazýva emulgácia tukov.

Tým sa uľahčuje pôsobenie enzýmov, ktoré trávia tuky.

Pečeň je najväčšia žľaza v ľudskom organizme, váži cca 1,5 kg. Je to taktiež detoxikačné centrum organizmu, v ktorom prebieha odbúravanie toxických látok a liekov. Pečeň zohráva svojou metabolickou aktivitou významnú úlohu pri udržiavaní telesnej teploty. Prebieha tu syntéza aminokyselín, cholesterolu a taktiež sa tu tvorí a uskladňuje glykogén.

Mnohé choroby pečene zasahujú výrazne do fungovania celého organizmu, pretože viac či menej obmedzujú jej metabolické aktivity. Požitie väčšieho množstva alkoholu, niektorých liekov alebo vírusová infekcia môžu viesť k zápalovému ochoreniu pečene – hepatitíde.

To sa môže prejaviť jej zníženou funkciou a neschopnosťou spracovávať, okrem iného, žlté farbivo bilirubín, ktoré tvorí medziprodukt v degradácii hemoglobínu. Bilirubín sa následne hromadí v krvnej plazme a spôsobuje zožltnutie očného bielka alebo pokožky – sú to symptómy žltačky.

Pojmy hepatitída a žltačka teda nie sú synonymá; žltačka sama o sebe nie je ochorením, ale len poukazuje na výskyt iného problému (v tomto prípade hepatitídy).

Chronické užívanie alkoholu alebo infekcia vírusom hepatitídy typu B alebo C môžu viesť k oveľa závažnejšiemu ochoreniu – cirhóze pečene. Jedná sa o nevratné poškodenie pečeňových buniek (hepatocytov), ktoré sú postupne nahrádzané spojivovým tkanivom. Jedinou možnosťou liečby v tomto štádiu ochorenia pečene je jej transplantácia.

Niekedy sa možno stretnúť s termínom infekčná žltačka, ktorý označuje zožltnutie pokožky najčastejšie vplyvom infekcie vírusom hepatitídy typu A.

Aj tu sa však samozrejme jedná o zápal pečene, ktorý sa prejavuje žltačkou. Prívlastok infekčná zdôrazňuje, že ju spôsobuje vírusové ochorenie (na rozdiel napr.

od alkoholovej hepatitídy/žltačky, ktorú nespôsobuje vírus, a nie je teda ani infekčná).

Hlavným miestom vstrebávania (resorpcie) živín z tráviacej sústavy je práve tenké črevo, v ktorom sa trávenina zdržuje najdlhšie, pomaly sa pohybuje a výdatne sa premiešava. Dokončuje sa tu trávenie živín, t.j. rozklad na jednoduché látky rozpustné vo vode.

Sliznica tenkého čreva je na vstrebávanie prispôsobená svojou veľkou plochou a bohatým prekrvením.

Vstrebávanie je založené na pasívnom prenikaní vody a jednoduchých látok cez stenu tenkého čreva, ale je aj aktívne, čo znamená, že nastáva za prítomnosti látkového prenášača a závisí od energie, ktorá sa uvoľní pri metabolizme v črevných bunkách. Vstrebané látky odvádza krv a miazga.

Hrubé črevo (intestinum crassum) je asi 1,5 m dlhé a 5-7 cm široké. Skladá sa z 3 častí:

1. slepé črevo (intestinum caecum) – rozšírený úsek, na konci ktorého je červovitý prívesok (appendix vermiformis)
2. tračník (colon) – hlavná časť
   1. vzostupný úsek (colon ascendens)
   2. priečny úsek (colon transversum)
   3. zostupný úsek (colon descendens)
   4. esovitá kľučka (colon sigmoideum)
3. konečník (rectum)

Apendix sa niekedy nesprávne nazýva slepým črevom, ale je to len ten prívesok na konci slepého čreva. U bylinožravých živočíchov má veľký význam pri trávení celulózy, pretože tu žijú symbiotické baktérie napomáhajúce jej tráveniu.

U človeka nie je význam slepého čreva a apendixu dodnes úplne objasnený, ale predpokladá sa, že tiež môže slúžiť ako zdroj „dobrých“ črevných baktérií, odkiaľ sa kolonizuje zvyšok hrubého čreva napr. po dlhodobej antibiotickej liečbe.

Súčasne sa v ňom nachádza množstvo lymfatického tkaniva, takže nepochybne má význam pre imunitný systém v tejto oblasti.

Sliznica hrubého čreva všeobecne nemá klky, nevylučujú sa do neho ani žiadne tráviace šťavy. Do hrubého čreva prichádzajú z tenkého čreva nestráviteľné zvyšky potravy (časti šliach, väziva, buničina), určité množstvo nevstrebaných živín a minerálnych látok, vody, zvyšky tráviacich štiav, žlčové farbivá, odlúpené výstelkové bunky a pod.

Hrubé črevo sa začína napĺňať 4 až 8 hodín po požití jedla. V hrubom čreve prebieha ešte v obmedzenej miere vstrebávanie (solí, vody, niektorých vitamínov a niektorých liekov podávaných v podobe čípkov alebo klystíru). Pre výživu nemá toto vstrebávanie význam.

Na obsah hrubého čreva výrazne pôsobí činnosť baktérií, ktoré v ňom stále normálne žijú. Sú to kvasné baktérie (Escherichia coli) a hnilobné baktérie. Niektoré baktérie vytvárajú vitamíny komplexu B a vitamín K.

Činnosťou baktérií a zahusťovaním sa obsah hrubého čreva mení na výkaly (fekálie). Pri kvasení vzniká značné množstvo plynov (oxid uhličitý, metán). Časť sa ich vstrebáva, časť z tela odchádza. Plyny napínajú stenu hrubého čreva a povzbudzujú jeho pohyby.

Pôsobením hnilobných baktérií sa uvoľňujú z aminokyselín látky, ktoré môžu po vstrebaní pôsobiť v organizme nepriaznivo (amoniak, sulfán, fenol a pod.). U zdravého človeka sa tieto látky zneškodňujú v pečeni.

Obsah hrubého čreva sa pomalými pohybmi posúva a o 18 až 30 hodín po jedle sa dostáva do esovitej kľučky a z nej do konečníka (rectum). Naplnenie konečníka vzbudí pocit nutkania na stolicu.

Keď sa tomuto pocitu vyhovie, uplatní sa vyprázdňovací (defekačný) reflex.

Svalovina konečníka sa zmrští a pri súčasnom ochabnutí vnútorného a vonkajšieho zvierača sa konečník cez análny (ritný) otvor (anus) vyprázdni. Činnosť vonkajšieho zvierača je ovládaná vôľou.

Zadržiavanie stolice dlho alebo opakovane má za následok zápchu. Pre podnecovanie pohybu čriev a pre dobré vyprázdňovanie hrubého čreva je dôležitá tzv.

hrubá vláknina potravy (celulóza, pektíny, lignín), ktorá bráni aj nadmernému rozmnožovaniu baktérií a vstrebávaniu ich toxínov do krvi. Opak zápchy, preháňanie, zvyčajne vyvoláva zrýchlený prechod črevného obsahu.

Najčastejšou príčinou je porucha trávenia alebo požitie potravín, na ktoré je črevo precitlivené.

Hyperkinetické extrapyramidové syndromy

Hyperkinetické extrapyramidové syndromy se vyznačují abnormálními mimovolními pohyby.[1]

Patří mezi ně:

• tremor,
• chorea,
• balismus,
• dystonie,
• myoklonus,
• tiky.

Tremor

Tremor (třes) je rytmický oscilační pohyb části těla způsobený střídavými stahy svalových agonistů a antagonistů. Jde o nejčastější extrapyramidový příznak.[1]

Druhy tremoru

• Klidový – Parkinsonova choroba, parkinsonský syndrom, esenciální tremor, mozečkový tremor.
• Statický, posturální – fyziologický tremor při prochlazení, hladu, emocích a vyčerpání, esenciální tremor, Wilsonova choroba.
• Kinetický – léze mozečku a jeho drah, esenciální tremor, psychogenní (hysterický) tremor.
• Intenční – při mozečkovém syndromu, přítomná ataxie a hypermetrie.

Třes je charakterizovaný frekvencí, amplitudou, symetrií, tělesnou lokalizací, provokačními a potlačujícími faktory a reaktivitou na farmaka.

Různé druhy třesu se tvoří v různých oblastech centrální či periferní nervové soustavy. Centrem vzniku je tzv. oscilátor (zdroj rytmické aktivity).

Diferenciální diagnóza

Rytmický myoklonus, asterixis (flapping tremor) – lze odlišit pomocí EMG.[1]

 Podrobnější informace naleznete na stránce Třes/PGS/diagnostika.

Chorea

Chorea je tvořena nepravidelnými, náhodně se vyskytujícími pohyby různých částí těla. Jedná se o náhodné a nepředvídatelné mimovolní pohyby, které jsou krátké, rychlé a obvykle kroutivého rázu. Nejčastěji jsou na akrech končetin a v orofaciální oblasti. Obvykle se zesilují při pohybu, řeči a emocích. Typickým příkladem je charakteristická taneční chůze.[1]

Etiologie

Poškození striata (zejména putamen), která způsobí převahu dopaminergní neurotransmise.

Příčiny

Metabolické, toxické a polékové vlivy.

Symptom

Chorea se vyskytuje pravidelně u těchto nemocí:

Choreatické pohyby u Huntingtonovy choroby

Léčba

Antidopaminergní léčba neuroleptiky.[1]

 Podrobnější informace naleznete na stránce Chorea/PGS/diagnostika.

Balismus

Balismus je podobný choreji. Jedná se o prudké, nepravidelné, házivé pohyby větší amplitudy, převážně na proximálních částech končetin.

Hemibalismus je balismus, který postihuje pouze jednu polovinu těla. Je nejčastějším projevem balismu.

Etiologie

Poškození kontralaterálního nucleus subthalamicus Luysi nebo putamen. Příčinou může být cévní mozková příhoda, postmedikamentózní, hyper- či hypoglykémie, expanzivní procesy v CNS, traumata mozku, encefalitida, RS, neurodegenerativní onemocnění (chorea etc.).

Léčba

 Podrobnější informace naleznete na stránce Balismus/PGS/diagnostika.

Dystonie

Dystonie je tvořená přetrvávajícími svalovými stahy, které způsobují kroucení a opakované pohyby nebo abnormální postavení postižených částí těla. Projevy dystonie se obvykle aktivují nebo zvýrazňují volním pohybem.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Dystonie/PGS/diagnostika.

Rozdělení

• Dle lokalizace a rozsahu projevů: fokální, segmentové, generalizované, multifokální a hemidystonie.
• Dle etiologie: idiopatické, symptomatické (sekundární) – zejm. při střádavých onemocněních.

Léčba

Torzní dystonie

Torzní dystonie může být:

1. generalizovaná (postihuje svalstvo trupu) – tonické generalizované spazmy, při chůzi narůstá lordóza, přechází v torzi (zkroucení) trupu + záklon hlavy znemožňující chůzi (dysbasia lordotica progresiva),
2. lokalizovaná (postihuje jen určité svalové segmenty / skupiny svalů), např. torticollis muscularis spastica (jde o torzní dystonii krku),
3. dále i profesionální křeče (písařská křeč) – často u hudebníků. [2]

Myoklonus

Myoklonus je tvořen prudkými záškuby svalů nepravidelného rytmu, postihující izolovaně nebo současně jednotlivé svaly na končetinách, trupu, hlavě a obličeji. Na rozdíl od třesu se současně stahují agonisté i antagonisté. Na rozdíl od chorey jsou prudké a mají škubavý ráz. Mohou být nepravidelné i rytmické. Intenzita je ovlivňována zejména emocemi.[1]

Rozdělení

• Dle rozsahu: fokální, segmentový, multifokální a generalizovaný.
• Dle příčiny: idiopatický, symptomatický (sekundární).
• Dle lokalizace příčiny:
  • Kortikální – náhlé záškuby svalů obličeje a končetin, šíří se kraniokaudálně.
  • Subkortikální (kmenový, retikulární) – postihuje oční svaly (opsoklonus) nebo měkké patro.
  • Spinální – postihuje končetiny a trup.

Další projevy

• Škytavka (singultus) je fyziologický myoklonus bránice.
• Asterixis, tzv. negativní myoklonus, je naopak způsoben náhlým krátkodobým výpadkem svalového tonu.[1]

Etiologie

Léčba

• Kortikální etiologie – nootropika (piracetam).
• Subkortikální a spinální – GABAergní přípravky (klonazepam, valproát).

 Podrobnější informace naleznete na stránce Myoklonus/PGS/diagnostika.

Tiky

Tiky jsou rychlé, nepravidelně se opakující, stereotypní pohyby nebo vokalizace provázené uvolněním vnitřní tenze. Mívají nutkavý ráz, ale jsou částěčně ovlivnitelné vůlí. Zmírňují se při soustředění na jinou činnost, zhoršují se při stresu a vzrušení. Oproti ostatním hyperkinetickým poruchám přetrvávají i ve spánku.[1]

Rozdělení

• Pohybové × zvukové.
• Prosté x složité.

• Prosté pohybové tiky – klonické (např. krčení kořene nosu) či dystonické (např. otevírání a kroucení úst).
• Složité pohybové tiky (např. odhazování pramene vlasů z očí).
• Prosté zvukové tiky (např. odkašlávání).
• Složité zvukové (vokální) tiky (např. koprolálie, echolálie, palilálie).

Dle příčiny: idiopatické (Tourettův syndrom), symptomatické (sekundární).[1]

Etiologie

Porucha funkce bazálních ganglií – přechodná zvýšená citlivost dopaminergních receptorů.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Tiky/PGS/diagnostika.

MKN-10

Dle MKN-10:

• Jiné extrapyramidové a pohybové poruchy G25
• Extrapyramidové a pohybové poruchy při nemocech zařazených jinde G26

Odkazy

Související články

• Extrapyramidové syndromy
• Hypokinetické extrapyramidové syndromy

Externí odkazy

• Extrapyramidové poruchy pohybu

Reference

1. ↑ a b c d e f g h i j k NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Evžen RŮŽIČKA a Jiří TICHÝ. Neurologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. s. 30-35. ISBN 80-7262-160-2.
2. ↑ SEIDL, Zdeněk a Jiří OBENBERGER. Neurologie pro studium i praxi. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0623-7.

Málo pohybu v karanténě? Zpomalené trávení způsobuje nadýmání. Co s tím?

„Základem při řešení problémů s nadýmáním je více přemýšlet o tom, co jíme,“ zdůrazňuje na úvod prim. MUDr. Karel Lukáš, CSc. ze 4. interní kliniky – Kliniky gastroenterologie a hepatologie 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Co je normální

V trávicím ústrojí člověka se za normálních okolností nacházejí 1–2 litry plynu. Ten se skládá ze spolykaného vzduchu, krevních plynů vylučovaných střevní stěnou a plynů vznikajících při trávení, například při kvašení sacharidů nebo reakcí trávicích šťáv se složkami potravy.

Plyny opouštějí trávicí trubici několika způsoby: říháním, vstřebáváním do krve, spotřebováním bakteriemi žijícími v trávicím traktu a flatulencí, tedy odchodem konečníkem (lat. flatus z vítr; odtud lidové označení flatů – „větry“), který je provázen kontrakcí tlustého střeva.

Zdravý člověk přirozeně vypuzuje plyn asi 10x denně v množství 30–130[11]ml. Celkem ho denně vyloučí 1–1,3[11]l, v závislosti na objemu a složení potravy, míře tělesného pohybu a psychickém stavu. Ke zvýšené flatulenci dochází při akutních emocích, stresu, stavech úzkosti a požití některých – tzv.

flatugenních – potravin (viz dále v článku).

Ženy dvakrát častěji

„O nadýmání (plynatosti, meteorismu) hovoříme teprve tehdy, když se v těle tvoří větší množství plynů, které se nedostatečně vstřebávají nebo neodcházejí ven přirozenou cestou,“ vysvětluje doktor Lukáš. S občasnými epizodami plynatosti se někdy v životě setká snad každý člověk a většinou jde o krátkodobý problém po dietní chybě.

Ženy jsou k nadýmání dvakrát náchylnější než muži a velkou roli v tom zřejmě hrají výkyvy hladin ženských pohlavních hormonů, hlavně v těhotenství, menopauze nebo v rámci měsíčního cyklu v předmenstruačním období.

„Jestliže se nadýmání opakuje častěji a postižený vnímá tento stav jako nepříjemný, obtěžující a komplikující mu život, pak je záhodno hledat řešení,“ podotýká lékař.

Senioři to mají těžké

Proč se plyny v trávicím traktu vyskytují ve zvýšené míře? Vliv má výběr potravy a její kuchyňské zpracování, jídelní návyky a způsob stravování, přísun tekutin, pohyblivost střev, stav a funkce orgánů trávicí soustavy i celková onemocnění (například cukrovka nebo nemoci pohybového aparátu negativně dopadající na hybnost), úroveň produkce trávicích šťáv i psychické vyladění. Ve všech těchto bodech se pro seniory skrývají úskalí… „Většina lidí ve vyšším věku má umělý chrup a slizniční onemocnění dutiny ústní, žvýkání je proto obtížné, a rozmělnění potravy, její promísení se slinami a následné trávení tudíž nejsou dokonalé. S velkými sousty se do trávicí trubice dostává i více vzduchu. Kvůli omezeným ekonomickým možnostem, snížené pohyblivosti a mnohdy i nechuti nakupovat a vařit senioři nejedí pestře. V jejich stravě převažují sacharidy (pečivo, chléb, knedlíky, těstoviny, levné uzeniny plné náhražek z mouky a škrobu), jejichž trávení je obtížné a vznikají při něm plyny. Někteří starší lidé špatně tráví také vlákninu (celozrnné výrobky, zelenina, ovoce). Na druhou stranu vláknina usnadňuje vyprazdňování a pomáhá předcházet zácpě, proto je při problémech s plynatostí nutné nalézt rozumný kompromis pro její konzumaci,“ upozorňuje gastroenterolog.

Výčet příčin nekončí

Za problémy s plynatostí může být také alergická reakce na určitý typ potravin nebo nesnášenlivost lepku (celiakie) či mléčného cukru (laktózy) v mléku a mléčných výrobcích. Intolerancí laktózy nejsou postiženi jen senioři, ale trpí jí všichni lidé, kterým k trávení laktózy chybí enzym laktáza.

„Tento problém má 29 procent pacientů s dráždivým tračníkem. Při tomto zdravotním problému se nadýmání vyskytuje u tří čtvrtin pacientů trpících formou se spastickou zácpou a u 41 procent pacientů s průjmovou formou,“ uvádí primář Karel Lukáš.

Nemocní s dráždivým tračníkem rovněž mají změněnou střevní mikroflóru a sníženou koncentraci prospěšných koliformních bakterií, laktobacilů a bifidobakterií. Hladiny těchto bakterií podporujících trávení snižuje i užívání antibiotik a – podle literárních údajů – také aspirinu.

Velmi často se nadýmání vyskytuje při funkční dyspepsii (souhrnné označení pro řadu trávicích obtíží), která může mít endokrinní příčinu (diabetes mellitus) nebo vzniknout v důsledku organického onemocnění (vředové choroby, dále třeba stenózy čili zúžení trávicí trubice), působení některých léků (například kardiotonik, tj.

léků na posílení činnosti srdce), zánětů a operací v břišní dutině atd. Seniorům chybí pocit žízně, a tak málo pijí, popřípadě pít „zapomínají“. Nedostatek tekutin a tělesné aktivity podporuje vznik zácpy, která je také rizikovým faktorem plynatosti. A takto bychom mohli pokračovat.

Léčba podle příčiny

Jistý Francouz jménem Le Pétomane zbohatl tím, že flatulencemi vyluzoval melodie při představení v Moulin Rouge. Většina smrtelníků však takové ambice nemá a raději by se svých potíží s plynatostí zbavila. V léčbě jako první přicházejí na řadu režimová opatření (viz níže „Co pro sebe můžete udělat sami“).

Když nezaberou, může vám lékař po důkladném vyšetření a stanovení příčiny vašich potíží předepsat léky. Užívána jsou deflatulencia (např.

simetikon) usnadňující odchod plynů snižováním povrchového napětí tekutin v trávicí trubici, preparáty s výtažkem z máty peprné, k povzbuzení střevní peristaltiky a posunu tráveniny ve střevě se podávají prokinetika (itoprid, metoklopramid, domperidon).

Dále se v terapii uplatňují enzymatické preparáty k podpoře trávení nebo střevní adsorbencia (carbo activatus – adsorpční uhlí; smectit – přírodní čištěný jíl) vážící na sebe nežádoucí látky a usnadňující jejich vyloučení z těla.

„Nepohoda v břiše“ často nastává v souvislosti s užíváním antibiotik, a to v důsledku nerovnováhy prospěšné a škodlivé střevní mikroflóry. V těchto případech lze růst užitečných bakterií podpořit podáváním prebiotik či probiotik. Při bolesti se osvědčil mebeverin. Jsou-li příčinou nadýmání úzkostné stavy, ordinují se někdy léky na snížení úzkosti – anxiolytika.

Co pro sebe můžete udělat sami

Konzumujte rajčata, okurky, červenou řepu, brambory, grepy, jablka, libové maso, nízkotučné sýry, jogurty, kefíry a další zakysané mléčné výrobky s živými kulturami, starší tmavé pečivo, rýži. Z bylinek a koření si vybírejte jemné, nedráždivé druhy, jako jsou kopr, bazalka, tymián, oregano, libeček, bobkový list.

Vyhýbejte se rizikovým potravinám, mezi něž patří luštěniny (hrách, fazole, čočka), ořechy, ze zeleniny především zelí, cibule, česnek, kapusta, květák, brokolice a z ovoce hroznové víno (i rozinky), švestky, meruňky, hrušky, banány. Nadýmání provokuje i čerstvé bílé nebo kynuté pečivo (včetně buchet a knedlíků) nebo právě upečený, ještě teplý chléb.

Neprospějí vám ani potraviny příliš mastné, ostře kořeněné a slané včetně uzenin, paštik, uzeného a naloženého masa a zrajících aromatických sýrů. Pozor také na potraviny instantní (v prášku – polévky, pudinky, bramborové kaše…). Mezi nápoji raději ignorujte kyselé ovocné šťávy, stolní vody, minerálky a limonády sycené oxidem uhličitým a alkohol.

Pokud vám však na problémy s trávením pomáhá dát si jedno malé pivo denně, nemělo by vám uškodit (poraďte se s lékařem).

Pozor na to, co jíte

Máte-li rádi luštěniny a chcete-li si s jejich pomocí zvýšit příjem vlákniny bez nadýmání, zkuste červenou čočku místo klasické hnědé, popřípadě drobnou, tmavou čočku beluga (říká se jí kaviár mezi čočkami) nebo malé, tmavě zelené fazolky mungo. Tyto typy luštěnin by vás měly nadýmat méně.

Při vaření k nim přidejte některou z bylinek či koření uvedených výše, což platí i pro kuchyňskou úpravu zelí, kapusty, květáku nebo brokolice.

Vyjmenované druhy luštěnin a zeleniny sice patří mezi rizikové z hlediska nadýmání, nejsou však nezdravé, naopak, a vhodnou kuchyňskou úpravou můžete jejich flatugenní potenciál snížit.

Dopřejte si nejlépe 6x za den malé porce kvalitní potravy bohaté na výživné látky, které tělo stráví a zužitkuje snadněji, než když se dvakrát denně nacpete k prasknutí. Jezte pomalu, v klidu, po malých soustech. Nehltejte, neboť při tom polykáte vzduch, a potravu v ústech řádně rozmělněte. Za tím účelem si nechejte opravit chrup nebo zubní náhradu (protézu).

Pijte 1,5–2 litry vhodných tekutin denně. Vhodnými tekutinami se rozumí „obyčejná“ neperlivá voda, klidně z kohoutku, neslazené (bylinkové) čaje a vodou ředěné zeleninové šťávy.

Správným pitným režimem spolu s přiměřeným pohybem (procházky, turistika, plavání, lehká práce na zahrádce, zdravotní cvičení vedené fyzioterapeutem) podpoříte střevní peristaltiku a budete předcházet zácpě, která problémy s nadýmáním zhoršuje. 

• Příklady zdravého jídelníčku najdete zde.

Vaše potíže nikdy nejsou banální!

Nestyďte se svému praktickému lékaři svěřit se všemi zdravotními obtížemi, neboť vaše zdánlivě banální problémy s nadýmáním mohou mít závažnější příčinu, než je dietní chyba, psychický stres, špatný pitný režim či nedostatek pohybu.

„Namátkou se může jednat o onemocnění a špatnou funkci jater, žlučníku, slinivky břišní, střev nebo žaludku, urolitiázu (tvorba a přítomnost „kamenů“ v močových cestách), popřípadě o výše zmíněnou hormonální dysbalanci u žen, která bývá příčinou častějšího postižení žen plynatostí, než je tomu u mužů,“ vypočítává doktor Lukáš.

Zlé jazyky ovšem tvrdí, že muže „větry“ tolik netrápí proto, že se na rozdíl od žen nezdráhají ulevit si kdekoli a kdykoli. To vám však s ohledem na jisté společenské konvence neradíme.

Lepší přece jen bude upravit skladbu přijímané potravy a jídelní návyky, dostatečně pít, více se hýbat a při potížích využívat zmíněné teplé obklady nebo plynopudné čaje z bylinkové lékárny. Pijte je nejlépe na noc, neboť uvolnění při odpočinku v poloze vleže podporuje odchod plynů. Pokud se váš stav nezlepší, požádejte o pomoc lékaře.

Zase jako balon?

Čtěte etikety! Nadýmání může být také důsledkem nadměrné konzumace cukrovinek, čokolády, bonbonů, sušenek, sladkého pečiva a žvýkaček. Na jejich výrobu se zhusta používají náhradní sladidla – alkoholické cukry souhrnně nazývané polyoly, při jejichž odbourávání v trávicím traktu vznikají obtěžující plyny.

Příliš mnoho polyolů může u někoho vyvolat i průjem. Hlavními zástupci alkoholických cukrů jsou sorbitol, manitol, laktitol nebo xylitol.

Zajímat se o složení jídla musejí zejména diabetici (a tedy opět především senioři, neboť výskyt diabetu v populaci roste s věkem), kteří potraviny s náhradními sladidly vyhledávají více než lidé bez onemocnění cukrovkou.

Autor: Dita Váchová

Problémy s hybností, rovnováhou, třesem a závratěmi

Až u 85–90 % lidí s roztroušenou sklerózou se v průběhu onemocnění rozvinou problémy s pohybem. Konkrétně se může jednat o motorické postižení končetin a ochrnutí poloviny těla. Řadí se sem také poruchy rovnováhy a třes, jež jsou způsobené poškozením části mozku nazývané mozeček. Výjimkou pak nejsou u roztroušené sklerózy ani závratě.

 Problémy s pohybem jsou vždy velmi psychicky náročné, i proto je třeba je řešit rychle. Zároveň také můžete předejít jejich výraznému zhoršování. Pomoci vám může fyzioterapie, která se zabývá především prevencí a léčbou poruch pohybového systému.1 Více o důležitosti pohybu a jak na něj efektivně najdete zde.

Nyní se ale pojďme společně zblízka podívat na typy pohybových problémů.

Poruchy rovnováhy a třes

Roztroušená skleróza postihuje svým zánětlivým procesem mozeček, který je velmi důležitou součástí mozku. Je centrem, které má na starosti naši rovnováhu, a tedy i pohyb jako takový.

Lidé s roztroušenou sklerózou tak mohou trpět nejistou chůzí, poruchami koordinace nebo rovnováhy, u níž je typická takzvaná „opilecká“ chůze s tahem ke stranám, nestejnou délkou kroků a tendencemi k pádu. Velmi limitující je také třes končetin, který se zpočátku projevuje „pouhou nešikovností“, například vypadáváním předmětů z rukou, rozléváním apod.

Později však nabírá na síle a může být viníkem toho, že se sami nedokážeme třeba obléci. Mimo všechny tyto zmíněné projevy nesmíme zapomenout také na poruchu řeči a výslovnosti, jež rovněž souvisí s poruchou mozečku.1

Závratě spojené s poruchou rovnováhy

Potíže s rovnováhou mohou často doprovázet také závratě, jež se projevují nevolností, vrávoráním a celkově nejistotou. Můžete se cítit malátní a mít pocit, že se svět okolo vás točí, jako byste jeli na řetízkovém kolotoči. Tyto projevy se objevují například při vstávání.1

Poruchy hybnosti – motorické postižení končetin a ochrnutí poloviny těla 

Projev pojmenovaný jako motorické postižení končetin se projevuje neobratností, zpomalením pohybů, ale i jednostranným postižením horní a dolní končetiny. V pokročilých fázích onemocnění může nastat paraplegie, což je úplná ztráta hybnosti poloviny těla, obvykle obou dolních končetin.

Ztráta hybnosti pak může vést k rozvoji proleženin a chorobnému stažení svalů, u nichž nedochází k uvolnění.2 Včasná diagnóza a vhodně nastavený léčebný postup může držet onemocnění pod kontrolou a tato fáze se vás ještě dlouho týkat nemusí. K tomu může pomoci i vaše aktivita, v tomto případě správný a pravidelný pohyb.

O vhodné aktivitě právě pro vás si promluvte se svým ošetřujícím lékařem.

Zdroje: