Nemoci přenosné krví (transfuzí) – které to jsou?

0- 0+ A- A+ AB- AB+ B- B+

stav krevních zásob ke dni 21.8.2020 Vážení dárci krve, připravili jsme pro Vás informaci o stavu krevních zásob podle jednotlivých krevních skupin. Co to pro Vás znamená? 

Je-li u Vaší krevní skupiny plný počet červených kapek, máme dostatečné zásoby krve této krevní skupiny. Odložte, prosím, plánovaný odběr krve na pozdější dobu.

Jsou-li u Vaší krevní skupiny dvě až tři červené kapky, krev odebíráme bez omezení.Je-li u Vaší krevní skupiny jedna nebo žádná červená kapka, krve této krevní skupiny máme malé zásoby. 

Pokud jste dostali písemnou pozvánku nebo SMS,  dostavte se k odběru bez ohledu na grafické znázornění krevních zásob.

Bližší informace Vám podají sestry evidence dárců krve na telefonním čísle 577 552 322, 734 510 687 (6:30 až 15:00 hod). 

UPOZORNĚNÍ

Vzhledem k šíření koronaviru je nutná měsíční pauza v darování krve u dárců, kteří se vrátili ze zahraničí (včetně Slovenska).

V případě nejasností doporučujeme konzultaci s lékařem na HTO.

O dárce krve v Krajské nemocnici T. Bati, a. s. (KNTB) pečuje hematologicko-transfuzní oddělení, které najdete ve 13. budově v západní části areálu KNTB.ODBĚROVÉ DNYPondělí, středa, čtvrtek, pátek od 6.00 do 9.00 hod.Úterý od 13.00 do 16.00 hod.

Odběrové dny v prosinci 2020

Dárcovství krve a cestování

Aktuality

Z. Čermáková, Š. Blahutová, R. Hrdličková Krevní centrum FN Ostrava

Souhrn

Přenos infekčních onemocnění transfuzními přípravky patří v dnešní době mezi méně časté nežádoucí účinky hemoterapie, nicméně je nelze zcela vyloučit.

Pečlivý výběr dárců, dostatečně robustní vyšetřovací metody aefektivní výrobní procesy mohou významně eliminovat přenos patogenů transfuzními přípravky akrevními deriváty. VČR se vyšetření transfuzních přípravků, resp.

vyšetření krví přenosných infekcí u dárců krve provádí v souladu s platnou legislativou, což je Vyhláška č. 143/2008Sb., o lidské krvi a prováděcí vyhláškou Zákona o léčivech č. 378/2007Sb.

Klíčová slova

infekční onemocnění přenosná krví– dárcovství krve akrevních složek– transfuzní přípravky– legislativa ČR

Úvod

Účelná hemoterapie definuje správnou indikaci a aplikaci správně zvoleného transfuzního přípravku ve vhodném čase správnému pacientovi. Nicméně i tato léčba má řadu komplikací, k nimž patří potransfuzní reakce a nežádoucí účinky aplikace transfuzních přípravků.

Krví přenosná onemocnění představují, s rozvojem vyšetřovacích technik u dárců krve a krevních složek, ve vyspělých zemích relativně nízké riziko transfuzní terapie, nelze je však zcela eliminovat[1]. Transfuzními přípravky jsou přenosné bakterie, viry, parazité i priony.

V ČR jsou povinná vyšetření krví přenosných onemocnění dána legislativou zakotvenou ve Vyhlášce č. 143/2008Sb., aZákonem oléčivech č. 378/2007Sb. Vyhláška ukládá při každém odběru provést vyšetření dárcovských vzorků na přítomnost, resp.

nepřítomnost známek infekce virem lidského imunodeficitu (human immunodeficiency virus– HIV) typu 1 a 2 (HIV 1 a 2) metodou stanovení protilátek a antigenu (duální test), virem hepatitidy B (hepatitis B virus– HBV) metodou stanovení povrchového antigenu hepatitidy B (HBsAg), virem hepatitidy C (hepatitis C virus– HCV) metodou stanovení protilátek (anti-HCV) asyfilis metodou stanovení specifických protilátek proti Treponema pallidum.

Infekční rizika transfuzí stanovená ainfekční rizika transfuzí nová

Ke stanoveným, dlouhodobě známým rizikům přenosu patogenů transfuzními přípravky patří přenos HBV, HCV, HIV 1 a 2, lidského T lymfotropního viru, cytomegaloviru asyfilis. Riziko přenosu těchto patogenů je známo, nicméně reziduální riziko přenosu zůstává.

V roce 2013 bylo vrámci Evropské unie (EU) při více než 24mil.

expedovaných transfuzních přípravků hlášeno celkem 1739 vážných potransfuzních reakcí; z tohoto počtu připadlo 1,7% na komplikace způsobené přenosem infekcí; v 52% se jednalo obakteriální infekce, ve 45% o virové infekce a ve 3% infekce způsobené parazity [2].

HBV

Riziko přenosu HBV transfuzními přípravky se trvale snižuje od 70. let minulého století, kdy bylo zavedeno povinné vyšetření HBsAg do transfuzní praxe.

Riziko infekce bylo v ČR vletech 2009–2013 následující: prevalence (infekce uprvodárců) 0,04% v zařízeních transfuzní služby (ZTS) a 0,06% v komerčních plazmacentrech; incidence (infekce u pravidelných a opakovaných dárců) 0,004% v ZTS a 0,005% v komerčních plazmacentrech (data Ústavu zdravotnických informací astatistiky (ÚZIS) ČR) [3].

V Evropě se riziko infekce virem HBV zvyšuje v ose sever–jih. Severní Evropa hlásí 0,91–8,7 případů přenosu HBV na 1 mil. dárců; jižní Evropa hlásí 7,5–13,9 případů přenosu HBV na 1mil. dárců [4].

HCV aHIV

Vyšetření protilátek proti HIV a HCV bylo zavedeno v 80. letech minulého století a riziko přenosu těchto onemocnění transfuzními přípravky se od té doby snižuje.

Riziko infekce virem HCV bylo v ČR v letech 2009–2013 následující: prevalence (infekce uprvodárců) 0,07% v ZTS a 0,26% v komerčních plazmacentrech; incidence (infekce u pravidelných a opakovaných dárců) 0,002% v ZTS a 0,03% v komerčních plazmacentrech (data ÚZIS) [3].

V roce 2015 došlo na území ČR 1× k přenosu HCV transfuzními přípravky.

Riziko infekce HIV bylo vČR v letech 2009–2013 následující: prevalence (infekce u prvodárců) 0,006% v ZTS a 0,007% v komerčních plazmacentrech; incidence (infekce u pravidelných a opakovaných dárců) 0,001% v ZTS a 0,001% v komerčních plazmacentrech [3]. VČR je kalkulováno riziko přenosu virových hepatitid transfuzními přípravky 1: 300000, riziko přenosu HIV transfuzními přípravky 1: 500000.

Syfilis

Syfilis je onemocnění způsobené Treponema pallidum, které je přenášeno pohlavním stykem. V ČR je stanovena povinnost vyšetření syfilis pro dárce krve a krevních složek a plní dvojí úlohu.

Jednak snižuje riziko přenosu onemocnění zejména krátkodobě skladovanými transfuzními přípravky (trombocyty) a jednak je ukazatelem event. rizikového chování dárce [5].

Riziko infekce syfilis bylo v ČR vletech 2009–2013 následující: prevalence (infekce uprvodárců) 0,03% v ZTS a 0,05% v komerčních plazmacentrech; incidence (infekce u pravidelných a opakovaných dárců) 0,002% v ZTS a 0,002% v komerčních plazmacentrech [3].

Nová infekční rizika léčby transfuzními přípravky

Mezi emergentní infekce, přenosné transfuzními přípravky patří nákazy, které se v populaci objevily nově a nebo se zvýšila jejich incidence nebo geografické pásmo.

K rozšíření emergentních infekcí přispěly zejména pohyb obyvatelstva, rozvoj průmyslových technologií, ekonomický rozvoj, rozvoj cestování, komerce imikrobiální adaptace na změny prostředí [6].

K emergentním infekcím, které v současnosti podléhají hlášení v rámci EU legislativy, patří malárie, Q horečka, akutní respirační syndrom, neštovice, infekce hantavirem, hemoragická krymsko-konžská horečka, ebola, horečka dengue, horečka chikunguya, virus hepatitidy E a západonilská horečka.

Nověji pak k infekcím, které jsou přenosné transfuzními přípravky, patří virus zika [7]. Z dostupného výčtu emergentních infekcí, jejichž přenos je možný transfuzními přípravky, byl z ČR vletech 2010–2014 hlášen výskyt malárie, hantaviru, viru chikungunya, viru hepatitidy E, viru západonilské horečky, Q horečky a viru zika [8].

Dárci krve akrevních složek

V rámci dárcovství krve a krevních složek jsou dána povinná vyšetření infekčních markerů legislativou ČR.

Dárci krve vyplňují při každém odběru dotazník, v němž jsou podrobně dotazováni mimo jiné na prodělané choroby, na kontakt s osobami, které prodělaly infekční onemocnění, na pobyt mimo Evropu– zejména v exotických oblastech, na pobyt delší než 6 měsíců ve Velké Británii či Francii v letech 1980–1996. Dárcům, kteří tráví zahraniční dovolenou mimo Evropu, je doporučeno, aby měsíc po návratu krev ani krevní složky nedarovali. Pečlivé a zodpovědné vyplnění dotazníku s vědomím, že jsou krev a krevní složky darovány pacientům všech věkových skupin se závažným zdravotním stavem, je jedním ze zásadních momentů v procesu dárcovství, neboť v rámci laboratorních vyšetření nejsou transfuzní oddělení schopna eliminovat veškerá rizika přenosu patogenů transfuzními přípravky.

Monitorace jednotlivých kroků bezpečnosti transfuzního řetězce se opírá zejména o:

  • způsobilost dárců,
  • výrobní postupy akontrolu kvality,
  • screeningové vyšetřovací metody,
  • procesy skladování transfuzních přípravků amožnosti aplikace patogenně inaktivovaných transfuzních přípravků,
  • indikace ktransfuzi,
  • dohledatelnost každého jednoho transfuzního přípravku ahemovigilance[9,10].

Možnosti vyšetření

Sérologie

V ČR jsou povinná vyšetření na přítomnost či nepřítomnost krví přenosných infekcí dána legislativou. Vsoučasné době se jedná o vyšetření na úrovni sérologických technik. Významným momentem pro vyšetřování krví přenosných infekcí je délka tzv.

imunologického diagnostického okna, což je moment, kdy dostupnými vyšetřovacími technikami není časná infekce v krvi dárce průkazná a riziko přenosu patogenu transfuzními přípravky je možné. Délka diagnostického okna je dána robustností zavedené sérologické metody, senzitivitou a specificitou testů.

U HIV se délka diagnostického okna pohybuje kolem 22 dnů, uHBV je to 50–60 dnů a u HCV je diagnostické okno až 90 dnů.

Molekulárně biologické metody testování

Molekulárně biologické metody testování– NAT testy (nucleid acid amplification technologies) – byly zavedeny do transfuzní praxe proto, aby délka imunologického diagnostického okna byla zkrácena.

Řada zemí v posledních 10 letech zavedla vedle sérologického testování také NAT testy do rutinního provozu transfuzní služby; v ČR tato povinnost vlegislativě dosud zakotvena není. NAT testování se provádí vtzv. minipoolech plazmy od 16 do 96dárců, lze je ale provádět ijednotlivě.

Vyšší citlivost těchto technik umožňuje zkrátit diagnostické okno uHIV na 6–11dní, uHCV až na 10dní auHBV až na 25–30dní[11–13]. VČR vyšetřují NAT technikami vsoučasné době dvě transfuzní oddělení.

Závěr

Riziko přenosu infekčních onemocnění transfuzními přípravky akrevními deriváty je vsoučasné době srozvojem vyšetřovacích metod a technik inaktivace patogenů nízké, nikoli však nulové.

Nebezpečí představují také emergentní infekce, jejichž původci mohou svůj patogenní potenciál vlivem vnitřních i vnějších faktorů měnit. Bezpečnost transfuzních přípravků je vsoučasnosti postavena na národních hemovigilačních systémech, které jsou navázány a spolupracují s nadnárodními institucemi.

Budete mít zájem:  Přetrhnuté vazy v koleni u ženy vyústily v panické ataky

Takto vytvořená síť je pak nezastupitelným prvkem v systému bezpečnosti a kvality léčby transfuzními přípravky [14].

Literatura

  1. Bihl F, Castelli D, Marincola F etal. Transfusion-transmitt ed infections. JTransl Med 2007, 5: 25. doi: 10.1186/1479-5876-5-25.
  2. European Commission. Annual SARE reports 2010–2013. [online]. Available from: htt p://ec.europa.eu.
  3. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR.[online]. Dostupnéz: htt p://www.uzis.cz/.
  4. Coste J, Reesink HW, Engelfriet CP etal. Implementation of donor screening for infection agents transmitted by blood by nucleic acid technology: update 2003. Vox Sang 2005, 88(4): 289–303.
  5. Bohoněk M, Zákoucká H, Landová L etal. Nové testy pro screen ing syfilis udárců krve. Transfuze Hematol. dnes 2015; 21(3): 143–151.
  6. D. Domanovič. Epidemiological challenges for blood and tissues in Europe. Presented at: European GMP Conference, Heidelberg, Germany, 15–16April 2015.
  7. Jimenez A, Shaz BH, Bloch EM. Zika virus and the blood supply: what do we know? Transfus Med Rev 2017; 31(1): 1–10. doi: 10.1016/j. tmrv.2016.08.001.
  8. European Centre for Disease Prevention and Control. Annual epidemiological report 2016.[online]. Available from: htt p://ecdc. europa.eu/en/healthtopics/dengue_fever/pages/an nualepidemiological-report-2016.aspx.
  9. Seidl C, Brixner V, Müller-Kuller T etal. Levels of quality management of blood transfusion services in Europe. ISBT Science Series 2008; 3(1): 54–62. doi: 10.1111/j.1751-2824.2008. 00182.x.
  10. Seidl C, Cermakova Z, Costello P etal. Clinical governance of the vein-to-vein process: standars and criteria for the inspection of blood establishments implementing the EU blood directives. Trans Hematol Dnes 2008; 14: 189–195.

Často kladené otázky – Fakultní nemocnice Ostrava

Darovat krev v ČR může každá zdravá osoba ve věku 18−65 let, jako prvodárci se přijímají osoby do 60 let.

Dárce krve nemusí být občan ČR, ale měl by zde mít alespoň dlouhodobý pobyt (a stálou adresu) a v každém případě s ním musí být možná dobrá komunikace (možnost komunikace v jiném jazyce, než češtině je třeba ověřit v konkrétním zařízení transfuzní služby). Dárce by měl mít v ČR platné zdravotní pojištění.

Zdravotní způsobilost dárce krve a jejích složek k odběru posuzuje pracovník zařízení transfuzní služby, a to na základě rozboru anamnézy (zdravotní minulosti dárce), základního fyzikálního a laboratorního vyšetření. Za propuštění dárce k odběru zodpovídá lékař ZTS.

Darovat krev/krevní složky nemohou osoby, které nesplňují předepsaná kritéria stanovená pro dárce krve/krevních složek. Jde např. o osoby, které v minulosti prodělaly infekční žloutenku typu B (pokud není prokázána imunita) nebo žloutenku typu C, jsou HIV pozitivní nebo trpí AIDS, prodělaly syfilis nebo některé tropické choroby.

Po jiných infekčních chorobách (např. infekční žloutenka typu A nebo E, infekční mononukleóza, brucelóza, borelióza, kapavka, tuberkulóza, břišní tyfus apod.

) je vyřazení dárcovství pouze dočasné, délka vyřazení je různá dle typu infekce Z dárcovství jsou dočasně vyřazováni i lidé, kteří byli vystaveni riziku získání krví přenosné nemoci:

  • po větších chirurgických výkonech, léčebných a diagnostických výkonech s použitím endoskopů či pevných katétrů (gastroskopie, kolonoskopie, artroskopie apod.) a také po piercingu a novém tetování. Darovat krev je možné nejdříve za 6 měsíců po výkonu
  • po návštěvě zemí s výskytem závažných a u nás neobvyklých chorob (návštěva malarické oblasti = vyřazení na 6 měsíců, pobyt ve středomoří = vyřazení na 1 měsíc).

Ze stejných důvodů jsou z dárcovství vyřazeny též osoby s rizikovým chováním, zejména s ohledem na nákazu HIV či infekčními žloutenkami typu B a C, jako jsou osoby provozující prostituci nebo jejich klienti, osoby závislé na injekčních drogách, ale též muži, kteří měli v posledním roce pohlavní styk s jiným mužem. Trvale jsou z dárcovství vyřazeni lidé, kteří v letech 1980-1996 pobývali dlouhodobě (více než 6 měsíců) ve Velké Británii či Francii.

Při neinfekčních chorobách různých orgánů (srdce, plíce, trávicí trakt, ledviny, játra apod.) jsou dárci zpravidla vyřazováni dočasně nebo trvale, podle závažnosti onemocnění.

Trvale vyřazeni jsou lidé s cukrovkou pokud jsou léčeni inzulinem, lidé s těžkými formami alergie, lidé trpící epilepsií, hemofilici a osoby, které byly v minulosti léčeny hormony hypofýzy (podvěsku mozkového) – např. růstovým hormonem lidského původu. Krev ani její složky není možné darovat po onemocnění zhoubným nádorem nebo rakovinou.

Naopak některé nemoci, pokud jsou dobře léčeny, darování krve nebrání (např. vysoký krevní tlak, zvýšený cholesterol, nedostatečná funkce štítné žlázy, lehčí alergická onemocnění jako např. senná rýma apod.)

Platná kritéria pro výběr dárce krve/krevních složek naleznete zde.

Věková ani anamnestická kritéria se nerespektují u dárců vlastní krve, tj. krve na autotransfuzi – zde jediným kritériem je zdravotní způsobilost.

Další informace o darování krve a jejích složek a odpovědi na nejčastěji kladené otázky naleznete v brožuře ‚Máte krev v žilách? Darujte ji!‘ – ke stažení zde.

Kde a kdy můžete darovat?

Odběry probíhají v prostorách Krevního centra Fakultní nemocnice Ostrava (viz mapa areálu).

Odběrové dny

  • Po: 7.00 – 14.30 hod.
  • Út: 7.00 – 14.30 hod.
  • St: 7.00 – 14.30 hod.
  • Čt: 7.00 – 18.00 hod.
  • Pá: 6.30 – 14.30 hod.

Kde je možné parkování?Vyhrazené neplacené parkoviště určené pro dárce krve je vpravo za hospodářským vjezdem (viz mapa areálu). Parkování má omezenou kapacitu, děkujeme za pochopení.

Co je nutné před odběrem?

Nezapomeňte si vzít k odběru krve občanský průkaz (popř. cestovní pas) a průkaz pojištěnce. Žádná vyšetření nejsou nutná (všechna vyšetření budou provedena přímo na Krevním centru).

Co jíst, nejíst, pít před odběrem?

Dodržujte prosím dietu cca 14–16 hodin před odběrem.

Nekonzumujte tučná jídla: mléčné výrobky (máslo, mléko, smetana, sýr, tučný tvaroh…), masné výrobky (salámy, klobásy, smažené pokrmy, polévky, ovar, guláš…), čokoládu, ořechy, sladké tukové pečivo.
Je nezbytné vynechat konzumaci alkoholických nápojů.
Doporučujeme dostatečný příjem tekutin 1,5–2 litry (čaj, káva, ovocné šťávy, džusy, minerálky).
Je vhodné konzumovat ovoce,zeleninu, netučné pečivo, marmelády, med, těstoviny bez tučného dresingu, maso libové vařené, brambory vařené, to vše bez omastku.
Není vhodné před odběrem hladovět.

Jaký je průběh odběru?

Příchod odložení svršků v šatně a vyplnění dotazníku dárce. 15 min.
Evidence dárců – registrace nového dárce do počítače, kontrola osobních údajů, popř. opravy, měření tlaku a teploty (u nových dárců tento úkon trvá déle). 15 min.
Hematologie – odběr vzorku krve k předodběrovému vyšetření, laboratorní vyšetření krve. 20 min.
Vyšetřovna dárců krve – kontrola vyplněného dotazníku a posouzení zdravotního stavu lékařem. 10 min.
Vlastní odběr krve. 15 min.
Občerstvení po odběru. alespoň15 min.
Pokladna – vydání potvrzení o odběru, předání poukázky na občerstvení, cestovné, daně apod. 10 min.
Celkem maximální doba objednaného dárce: 100 min.

Která vyšetření dárce absolvuje?

Každému dárci bude před odběrem změřen tlak, pulz, ze vzorku krve se provede vyšetření krevního obrazu a rovněž se vyšetří moč. Další podrobné vyšetření se provede po odběru krve: vyšetření HIV, žloutenka typu B a C, syfilis, krevní skupina plus protilátky v krvi. Tato vyšetření mají význam nejen pro příjemce, ale také pro dárce krve.

V případě odchylky u některého z vyšetření dárce informujeme, popřípadě zajistíme další sledování, nebo léčbu.

Přes veškerý způsob vyšetření nejsme schopni zaručit příjemci krve, tedy pacientovi úplnou bezpečnost dodané krve. Proto musí ještě každý dárce krve vyplnit po odběru dotazník Použití mé krve tzv. sluníčko, kde může dárce krve svou krev anonymně vyřadit tj. samovyloučit

Jsou odběry krve a plazmy bezpečné?

Odběrem krve Vám nehrozí žádné nebezpečí přenosu nákazy. Na Krevním centru používáme pouze materiál na jedno použití. Jednorázové jehly, jednorázové odběrové sety, zkumavky. Místo vpichu je spolehlivě dezinfikováno.

Dále na Krevním centru probíhá pravidelný systém bakteriologických kontrol místa vpichu, prostředí, zařízení i materiálu. Pracovníci odběrových úseků pracují zásadně v rukavicích za přísných hygienických předpisů.

Zajištěno je také bezpečné uložení a likvidace biologického odpadu.

Riziko při odběruRiziko, kterému je dárce vystaven je nepatrné. Při nedostatečném a krátkodobém stlačení místa vpichu může vzniknout hematom.

Přesto, že je darování krve pro zdravého člověka bezpečné, může občas dojít k celkové nevolnosti, až ke kolapsu, nejčastěji u dárců, kteří přišli dehydrovaní a hladovějící.

Také po odběru by dárce neměl alespoň 12 hodin vykonávat činnost vyžadující zvýšenou pozornost a námahu.

Zpět

Nemocnice Jihlava

Léčba krví a krevními složkami přináší příjemci transfuze riziko přenosu infekční choroby od dárce krve. Krví přenosných infekcí je celá řada, z praktického hlediska jsou však nejvýznamnější infekční žloutenka typu B, infekční žloutenka typu C a AIDS.

Výběrem vhodného dárce
  • Riziko přenosu
  • infekce
  • se snažíme snížit
Vyšetřením odebrané krve
  1. Riziko výskytu nemocí přenosných krví trvale nebo dočasně zvyšují například následující činnosti či skutečnosti:
  2. · rizikové sexuální chování1, 2
  3. · pohlavní styk s osobou infikovanou HIV nebo nemocnou AIDS2
  4. · střídání náhodných sexuálních partnerů4
  5. · pohlavní styk mezi muži (platí i pro sexuální partnerku tohoto muže)4, 5
  6. · pohlavní styk provozovaný pro peníze nebo drogy (prostituce)4, 5
  7. · pohlavní styk s osobou provozující prostituci7
  8. · pohlavní styk s osobou, která užívá injekční drogy5
  9. · úzký kontakt s nemocným s infekční žloutenkou (společná domácnost, sexuální kontakt)1, 2
  10. · výskyt Creutzfeldt-Jacobovy nemoci a jejích variant (vCJD = BSE, TSE) v rodině1, 2
  11. · pobyt ve Velké Británii a Francii (nad 6 měsíců) v letech 1980 – 1996 (teoretické riziko
  12.   variantní Creutzfeldt-Jacobovy nemoci)6, 7; podání transfuze ve Velké Británii po roce 19807
  13. · tetování, propichování uší, body piercing, akupunktura apod.1, 2
  14. · potřísnění sliznice nebo poraněné kůže infekčním materiálem1, 2
  15. · endoskopické vyšetření (např. žaludku, střev, močových a dýchacích cest)1, 2
  16. · transfuze (podání transfuzního přípravku)1, 2
  17. · léčba přípravky lidského původu např. pro růstové a vývojové poruchy (lidský růstový hormon)1, 2
  18. · operace1, 2
  19. · neurochirurgický výkon s použitím štěpu tvrdé mozkové pleny, transplantace rohovky1, 2
  20. · transplantace s použitím štěpu zvířecího původu1, 2
  21. · transplantace s použitím tkáně nebo buněk lidského původu1, 2
  22. · pobyt v nápravném zařízení (vězení)4, 7
  23. · léčba nebo sledování pro pohlavní chorobu4, 5
  24. · toxikomanie a alkoholismus4, 7
  25. · užívání injekčních drog1, 2, steroidů nebo hormonů nepředepsaných lékařem1 (i v minulosti)
  26. Pokud si uvědomíte, že by Vaše krev mohla ohrozit příjemce transfuze, prosíme, od odběru odstupte nebo o této skutečnosti informujte pracovníky transfuzního oddělení či odběrového střediska.
Budete mít zájem:  Salónní triky v rukou lékařů

Příjemce transfuze může být ohrožen i některými léky, které dárce užívá nebo užíval. Dlouhodobě jsou z dárcovství vyřazeni lidé, kteří užívají některé léky (tablety, injekce) na léčbu akné, lupénky, vypadávání vlasů, zbytnění prostaty apod.

Může se jednat o isotretinoin (např. Accutane, Roaccutane), etretinat (např. Tegison, Tigason), acitretin (např. Neotigason), finasterid (např. Finex, Penester, Propecia, Proscar, Mostrafin), dutasterid (např. Avodart)4, 5, 7.

Délka vyřazení dárce závisí na léku a na způsobu podávání.

Riziko přenosu infekce zvyšuje pobyt v některých zemích. Za rizikový se považuje dlouhodobý pobyt v tropických zemích, v zemích s výskytem malárie1, 2, Chagasovy choroby1, 2 nebo horečky Q1, 2, pobyt v zemích se zvýšeným výskytem infekčních nemocí (např. infekční žloutenky) aj.

Neplacené dárcovství
  • Rizika
  • pro příjemce
  • snižuje
Pravidelné dárcovství
riziko přenosu infekční nemoci na příjemce je nižší, pokud není dárce motivován přímým finančním prospěchem riziko přenosu infekční nemoci na příjemce je nižší, pokud je dárce vyšetřen opakovaně
Proto dáváme přednost neplacenému dárcovství
  1. Kromě vyplnění předodběrového dotazníku, laboratorní kontroly a vyšetření zdravotnickým pracovníkem (pohovor), vyšetřujeme každou krev (plazmu, krevní destičky) odebranou k výrobě transfuzních přípravků na přítomnost známek infekce:
  2. · HBV (žloutenka B)                          · HIV (původce AIDS)
  3. · HCV (žloutenka C)                         · syfilis (lues, příjice)

I přes uvedený způsob vyšetření nejsme schopni zaručit příjemci krve naprostou bezpečnost (např. proto, že test může být založen na průkazu protilátek a dárci může ‚trvat‘ několik týdnů, než protilátku po ‚nakažení‘ vytvoří). Spolupráce s dárcem a naprostá důvěra má tedy zásadní význam. V případě nevyhovujících výsledků laboratorních vyšetření budete informováni.

  • Průkaz infekce dárce HIV, HBV, HCV nebo jiných závažných krví přenosných infekcí jsou důvodem vyloučení dárce z dalšího dárcovství.
  • Údaje o zdravotním stavu dárce uchováváme v jeho dokumentaci a při zachování zásad lékařského tajemství poskytujeme část z nich do Národního registru transfuzní služby.
  • Vám odebraná krve a její složky budou použity pouze v případě, že budou vyhovovat požadavkům na jejich bezpečnost a jakost.
  • Odběr krve či krevních složek může poškodit ne zcela zdravého dárce, proto provádíme základní vyšetření, která slouží ke všeobecnému posouzení zdravotního stavu dárce.

Všechny abnormálních nálezy jsou dárci oznámeny. Za dočasné nebo trvalé vyřazení z dárcovství odpovídá lékař transfuzního zařízení. O důvodech dočasného nebo trvalého vyřazení z dárcovství je dárce informován.

  1. Jako nežádoucí reakce na odběr (komplikace) se může objevit:
  2. · krevní výron, modřina (špatný vpich, krvácení do podkoží po vpichu), riziko této komplikace lze snížit řádným stlačením místa vpichu po odběru
  3. · celková reakce, mdloby, které jsou způsobeny ne dost rychlým přizpůsobením krevního oběhu změnám při odběru nebo nepřiměřenou psychickou reakcí; ke mdlobě dochází nejčastěji u dárců hladovějících ‚uhoněných‘ a při příliš rychlém opuštění odběrového křesla
  4. · u přístrojových odběrů (kde je krev mimotělně mísena s protisrážlivým roztokem) může dojít vlivem kolísání hladiny vápníku k drobným svalovým záškubům (obvykle trnutí jazyka, mravenčení rtů apod.); pokud by nebyl vápník podán nebo rychlost odběru upravena, mohlo by dojít i k větším křečím; důležité je, aby dárce byl řádně poučen a hlásil již první příznaky (zcela výjimečně by mohlo dojít k podobným komplikacím i z jiných příčin, zásady jejich prevence i průběh jsou obdobné)
  5. Dárce má právo:
  6. · kdykoliv změnit své rozhodnutí o darování krve a odstoupit od odběru
  7. · klást dotazy ohledně dárcovství krve a okolností odběru
  8. · na informace o významu dobrovolného a neplaceného dárcovství
  9. · na podrobné vysvětlení metody a typu odběru krve a/nebo jejích složek včetně možných rizik spojených s odběrem
  10. · na podrobné vysvětlení důvodů, které brání darování krve či krevní složky pro možné ohrožení zdravotního stavu dárce nebo možné ohrožení zdraví příjemce transfuzního přípravku z nich vyrobeného
  11. · vědět o způsobech předodběrového vyšetření (laboratorního a klinického) a o povinných vyšetřeních, kterým je podrobena darovaná krev
  12. · vědět, jaké jsou možnosti dalšího zpracování a využití krve a krevních složek
  13. · na informaci o tom, že odebraná krev a její složky budou použity uvedeným způsobem, jen pokud splní kritéria bezpečnosti a jakosti
  14. · na informace o svém zdravotním stavu a výsledku povinných laboratorních vyšetření
  15. · na soukromí při pohovoru s lékařem a během klinického vyšetření
  16. · na ochranu před zneužitím jakýchkoliv informací týkajících se darování jeho krve a jeho zdravotního stavu
  17. · na informaci o uchovávání osobních dat a dalších údajů o zdravotním stavu a o jejich ochraně před zneužitím dle platných zákonů
  18.           Zařízení transfuzní služby má konečnou odpovědnost
  19.        za jakost a bezpečnost odebírané krve a krevních složek.
  20.            Má proto právo definitivně rozhodnout o přijetí či vyřazení dárce.
  21.                Darování krve se nepovažuje za ‚lidské právo‘.

HIV

HIV HIV pod elektronovým mikroskopem Stylizovaná podoba HIV. Baltimorova klasifikace virů Skupina VI (ssRNA viry s reverzní transkriptázou) Vědecká klasifikace Čeleď retroviry (Retroviridae) Podčeleď Orthoretrovirinae Rod Lentivirus Druh HIV-1; HIV-2 Některá data mohou pocházet z datové položky.

HIV (z angl. Human Immunodeficiency Virus, virus lidské imunitní nedostatečnosti) je obalený RNA virus, který náleží mezi retroviry. Retroviry je skupina virů, které mají schopnost vytvořit podle své RNA molekulu DNA a tu vložit do genomu hostitelské buňky. Může způsobovat nemoc AIDS (z angl. Acquired Immune Deficiency Syndrome, též Acquired Immunodeficiency Syndrome) čili syndrom získané imunitní nedostatečnosti, též syndrom získaného selhání imunity.

Popis viru

Částice HIV sestávají ze dvou molekul pozitivní jednořetězcové RNA (+ssRNA), enzymu reverzní transkriptázy (je zodpovědný za přepis RNA do DNA), enzymu integrázy (zodpovídá za začlenění nově vzniklé DNA do DNA buňky), kapsidy a membrány z dříve infikované buňky obohacené o glykoproteiny gp120 a gp41, sloužící k identifikaci vhodné buňky a usnadnění průniku do ní.

Způsoby přenosu a prevence

HIV se přenáší především krví, některými sexuálními aktivitami (zejména nechráněným pohlavním stykem) a z matky na dítě.

Běžný kontakt s nakaženou osobou nepředstavuje žádné riziko. Virus je obsažen v tělních tekutinách nakažené osoby.

Kontaktem tělní tekutiny obsahující virus se sliznicí nebo otevřenou ranou může dojít k přenosu. Mezi nejrizikovější tělní tekutiny patří:

  1. krev včetně krve menstruační a některých krevních derivátů (představuje největší riziko)
  2. sperma
  3. poševní sekret.

Virus se v nebezpečných koncentracích nachází i v mozkomíšní tekutině a mateřském mléku, může se vyskytovat v preejakulační tekutině. V nízkých koncentracích byl nalezen i ve slinách, slzách a moči – koncentrace je zde však natolik nízká, že nepředstavuje reálné riziko nákazy. Riziko však významně stoupá, pokud jsou tyto tekutiny smíšeny kvůli zranění s krví. V potu virus nalezen nebyl.

Vědomý přenos viru na druhé osoby bez jejich vědomí je ve většině zemí trestným činem. V Česku je postihován jako těžké ublížení na zdraví a šíření nakažlivé lidské nemoci.[1]

Přenos krví

Krev je z hlediska přenosu nejnebezpečnější tekutinou. Rizikové jsou zejména použité injekční jehly, ať už sdílené mezi narkomany, nebo opakovaně používané v zemích se zaostalým zdravotnictvím.

Důsledné používání jednorázových jehel je z hlediska prevence nutností. Přenos krevní transfúzí je dnes díky testování krve vzácný, stále k němu však občas dochází. Riziko představují i orgánové transplantace.

Velkému riziku je vystaven zdravotnický personál manipulující s krví.

Hmyzí kousnutí riziko přenosu nepředstavuje.

Sexuální přenos

Sexuální přenos byl zaznamenán z ženy na muže, muže na ženu, muže na muže i ženy na ženu. K přenosu může docházet při análním, vaginálním i orálním styku, případně jakékoliv jiné praktice, během které dochází ke styku sliznic se sexuálními sekrety či krví.

Budete mít zájem:  Teorie proti mamografu: Tak ten nádor necháme, třeba zmizí sám

Anální styk je významně nebezpečnější než vaginální, orální styk je nebezpečný nejméně.

Vaginální styk představuje vyšší riziko přenosu z muže na ženu než naopak (žena je vystavena většímu množství tekutin partnera než muž, sperma obsahuje vyšší koncentrace viru než vaginální sekret, žena je tekutinám vystavena déle a větší plochou sliznice).[zdroj?] I v případě análního styku je většímu riziku vystaven příjemce.

Pravděpodobnost přenosu HIV infekce při jednotlivém nechráněném sexuálním styku záleží na řadě faktorů, jako je druh styku, aktuální množství viru v nakaženém partnerovi, současná nákaza další pohlavní chorobou (zvyšuje riziko přenosu) atd.

Pohlavní styk během menstruace je vzhledem k přítomnosti krve rizikovější.

Zatímco při vaginálním styku je pravděpodobnost přenosu z muže na ženu jedna ku několika stům až tisícům[zdroj?], v případě análního styku může být až jedna ku několika málo desítkám.[zdroj?]

Líbání rizikové není za předpokladu, že ústa nejsou poraněná.

Riziko nákazy zvyšuje časté střídání partnerů. Možnost nakažení významně snižuje užívání kondomu. Waller a Davis ve své metaanalýze z roku 2003 ukázali, že podle dostupných údajů užívání kondomu snižuje ve srovnání s nepoužíváním kondomu dlouhodobé riziko sérokonverze o 80 %; autoři dodávají, že použité prameny nehodnotily správnost použití kondomů.[2].

Ostatní formy antikoncepce (např. hormonální) při styku ochranu před nákazou neposkytují. Po nechráněném styku s neznámým partnerem, avšak v dostatečném časovém odstupu nutném pro správnou diagnózu, je vhodné u lékaře podstoupit krevní testy na přítomnost protilátek.

Nákaze tak již samozřejmě nelze zabránit, ale lze zabránit nákaze dalších partnerů a včasnou léčbou zlepšit prognózu nemoci.

Přenos z matky na dítě

K přenosu HIV z matky na dítě může dojít jak během vlastního těhotenství, tak během porodu. K přenosu tak dochází v 15–30 % případů. Vhodnou antivirovou léčbou během těhotenství a porodem císařským řezem lze riziko významně snížit (1 %). Další riziko přenosu představuje kojení, kterého by se HIV pozitivní matky, mají-li možnost, měly vyvarovat.

Statistika HIV/AIDS v ČR

Rozšíření nákazy HIV ve světě.

V ČR tvoří nakažené HIV z 67 % lidé české národnosti a 33 % cizinci (krátkodobý pobyt) a rezidenti (dlouhodobý pobyt).[3] Mezi nakaženými převažují muži (přes 82 %). Stále převažuje homosexuální/bisexuální přenos (zhruba 70 % případů). SZÚ evidoval k listopadu 2012 1875 nakažených virem HIV, z toho 364 onemocnění AIDS a z toho 186 zemřelých.[4]

V roce 2016 uveřejnila Národní referenční laboratoř pro HIV/AIDS Státního zdravotního ústavu statistiky za 1. čtvrtletí roku 2016, kdy přibylo 95 pacientů s HIV, z toho 90 mužů a 5 žen. Mužů, kteří měli sex s muži, se nakazilo 72 %, heterosexuální přenos byl u 14 % případů.

V ČR tak evidujeme 2715 nakažených virem HIV, 467 s rozvinutou chorobou AIDS a 241 zemřelých pacientů na HIV/AIDS.[5] Za rok 2016 podle laboratoře přibylo 262 nově diagnostikovaných mužů a 24 žen. K přenosu došlo sexuální cestou z 92,3 % případů, přičemž asi 75 % nových nákaz se týkalo mužů, kteří mají sex s muži.

Celkově je tak od roku 1985 v Česku 2906 případů HIV, 2484 mužů a 422 žen, u 500 se rozvinulo AIDS a 361 jich zemřelo.[6]

Chování viru v organismu

Virus v organismu napadá primárně CD4+ buňky,[7] což je typ T-lymfocytů odpovídajících za řízení imunitní odpovědi. Inkorporuje se do jejich jádra a čas od času se namnoží, obvykle v případě, kdy je organismus nějak oslaben, a infikuje další buňky.

Imunitní systém napadeného zpočátku reaguje na každou větší produkci částic tvorbou velkého množství protilátek, takže infekce zpočátku připomíná zákopovou válku, kdy virus občas udělá krůček vpřed a zase se chvíli nic neděje. A další krok.

Jeho postup je pomalý, ale nezadržitelný.

Posléze dochází k tomu, že odpověď imunitního systému na podnět (infekci, zhoubné bujení) je vzhledem ke klesajícímu počtu CD4+ buněk stále váhavější – přichází opožděně (infekce má čas se rozvinout, nádorek rozrůst) a trvá zbytečně dlouho (je opožděně vypínána, což značně vyčerpává organismus).

Posléze se potíže akumulují, špatně fungující systém se nejdříve přetíží a nakonec zhroutí. V posledních fázích je tento proces podpořen extrémním vyčerpáním organismu, který musí vyvinout nezměrné úsilí na zvládnutí i té sebemenší infekce. U nemocného propuká AIDS a virus se začíná masivně šířit organismem.

Nyní již napadá další buňky – makrofágy, nervové buňky a další.

Odběr krve na test HIV

Testy HIV

Související informace naleznete také v článku Testy HIV.

Testování přítomnosti HIV je laboratorní proces, během kterého je analyzována krev jedince na protilátky proti HIV. Je složen z odběru krve pomocí injekční stříkačky a laboratorního rozboru. V současnosti se testují i metody, které by dokázaly virus lokalizovat bez nutnosti odběru lidské krve.

Původ viru

Stáří nejstarších lentivirů se odhaduje na 60 milionů let.[8] Viry HIV-1 a HIV-2 se vyvinuly z lentivirů napadajících různé primáty v západní a centrální Africe a na člověka se přenesly někdy na počátku 20. století jako klasické zoonózy.[9][10]

Zleva: kočkodan zelený (zdroj SIV), mangabej kouřový (zdroj HIV-2) a šimpanz (zdroj HIV-1)

HIV-1 se pravděpodobně vyvinul v jižním Kamerunu evolucí viru opičí imunitní nedostatečnosti – Simian Immunodeficiency Virus, SIV (cpz), který napadá šimpanze čego (Pan troglodytes troglodytes).

[11][12] HIV-2 má mírně odlišný původ a jeho nejbližším příbuzným je SIV (smm), jehož hostitelem je mangabej kouřový (Cercocebus atys atys), jiná úzkonosá opice vyskytující se na pobřeží západní Afriky (od jižního Senegalu po západní část Pobřeží slonoviny).[13] Oproti tomu ploskonosé opice, jako např.

mirikina (Aotus), jsou vůči HIV pravděpodobně imunní.[14] HIV-1 přeskočil druhovou bariéru z šimpanze na člověka asi (minimálně) třikrát, čímž také vznikly tři virové skupiny HIV-1: M, N a O.[15]

Afričtí lovci a prodejci zvěřiny v Africe se mohou snadno nakazit opičím SIV a často se to pravděpodobně i stává.[16] SIV je v lidském těle slabý a imunitní systém ho během několika týdnů zcela potlačí.

Aby se vyvinul do HIV, pravděpodobně muselo proběhnout několik přenosů mezi jedinci v rychlém sledu za sebou.

[17] Přitom přenos tohoto viru z člověka na člověka je poměrně neefektivní, takže se mohl šířit jen v populacích, kde jsou rozšířeny vysokorizikové cesty přenosu (jež byly v Africe před začátkem 20. století spíše vzácné).

Která konkrétní vysokoriziková cesta přenosu viru hrála roli ve vzniku HIV-1 a rozšíření do lidské populace, záleží na období, kdy vlastně k prvotnímu přenosu mezi zvířetem a člověkem došlo. Genetické studie naznačují, že HIV-1 skupiny M se datuje někdy do roku 1910.

[18] V takovém případě by mohla epidemie HIV souviset s rozvojem kolonialismu a vznikem velkých afrických měst, v nichž se šířila promiskuita, prostituce a s tím související vředovitá onemocnění, jako je syfilis.

[19] Riziko přenosu HIV vaginálním sexuálním stykem totiž prudce stoupá, když jeden z partnerů trpí vředovitým onemocněním v oblasti pohlavních orgánů. Přitom se udává, že např. ve východním Leopoldville v roce 1928 bylo 45 % ženských obyvatel prostitutkami a 15 % obyvatel trpělo jednou z forem syfilis.

[19] Podle odlišné teorie souvisí rozšíření HIV s lékařskými iniciativami v Africe po druhé světové válce (očkovací kampaně, podávání antibiotik a protimalarická kampaň), při nichž byly opakovaně používány nesterilní injekční stříkačky, a mohly tedy umožnit šíření viru.[17][20][21]

Nejstarší dokumentovaný výskyt HIV pochází z Belgického Konga z roku 1959.[22] Virus byl možná přítomen např. ve Spojených státech amerických už od poloviny 50. let 20. století a šestnáctiletý pacient se symptomy nemoci byl diagnostikován poprvé v roce 1966 a podlehl jí v roce 1969. Dosud nebyl prokazatelně zjištěn původ viru.[23]

Konspirační teorie

Jelikož onemocnění HIV se objevilo poměrně rychle a znenadání, objevila se celá řada spekulací, které se snažily rychlý nástup nemoci vysvětlit lidskou činností respektive jako výsledek armádních pokusů a stal se i nástrojem souboje hlavních mocností 20. století.

Například Pavel Alexandrovič Jefremov se od roku 1978 v moskevském ústředí KGB podílel na vymýšlení různých dezinformací – vytvořil např. fámu, že virus HIV byl uměle vytvořen v americké vojenské laboratoři.

[24] O teoriích umělého původu HIV mluví mimo jiné nositelka Nobelovy ceny míru Wangari Maathai.

[25] V současnosti jsou konspirační teorie o umělém původu viru většinou vědecké obce odmítány, jelikož v době prvních zdokumentovaných případů výskytu HIV nebyla technologická vyspělost lidstva na takové úrovni, aby umožňovala složitou genovou manipulaci s virem a výrobu nového viru. [26]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku HIV na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Hygienici podali trestní oznámení na 30 mužů, podezírají je z šíření HIV. iDNES.cz [online]. 2016-01-26 [cit. 2016-01-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ Weller S, Davis, K., Condom effectiveness in reducing heterosexual HIV transmission (Cochrane Review). In: The Cochrane Library, Issue 4, 2003. Chichester, UK: John Wiley & Sons, Ltd.
  3. ↑ http://www.szu.cz/uploads/documents/CeM/HIV_AIDS/rocni_zpravy/2012/trendy_HIVAIDS_CR.pdf – Dlouhodobé trendy ve vývoji epidemiologické situace HIV/AIDS v ČR
  4. ↑ ČTK, V ČR letos do konce listopadu přibylo 200 pacientů s virem HIV, 22.12.2012

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector