Je velmi důležité, aby se děti od útlého věku učily přijímat zelenou stravu tak, aby se stala přirozenou součástí jejich jídelníčku!
Stravovací návyky
V dětství si vytváříme pozdější stravovací vzorce. Jíme střídmě nebo nestřídmě, jíme pestrou nebo jednotvárnou stravu, máme dostatek nutričních zdrojů nebo jejich nedostatek, velmi často podle toho, jak jsme se to učili doma. Jak se stravujeme doma, takové nemoci budou mít naše děti – dalo by se říci.
Dnes po pádu socialismu k tomu přistupuje další vliv – agresivní a nevybíravá reklama, která učí naše děti na spoustu sladkostí, kvant mléčných výrobků dokonce pod pláštíkem zdraví!
Pokud se sami snažíme zařazovat do jídelníčku zelenou stravu, pak nás naše děti budou přirozeně kopírovat.
Zelená strava, která svým zásadotvorným působením mění i chuťové vzorce, způsobuje, že nejsme následně tak „hladoví“ po cukrech, soli, tucích a začínají nám chutnat zdravé potraviny.
Pokud naše děti budou jíst zelenou stravu déle, pak se pozitivně změní i jejich vztah k zelenině a ovoci. Tedy – zelená strava má schopnost přirozeně měnit stravovací návyky.
Prevence
Nejvíce škod na budoucím zdravotním stavu dospělého jedince bývá napácháno v dětství, dokonce v prenatálním věku. Každým rokem přibývá alergických onemocnění, dětských onkologických onemocnění, astmatu, diabetu, každým rokem klesá odolnost dětské populace na virová onemocnění. Je to dáno nejen zhoršujícím se životním prostředím, ale i zhoršujícím se genetickým potenciálem zděděným z rodičů, kteří již sami byli zachyceni do pasti civilizačních vlivů – zhoršená kvalita vody, vzduchu, potravy, více stresu a méně pohybu.
Prevence tedy začíná již u rodičů, kteří sice ještě nemusí být nemocní, ale jejich genetický kód už registruje poškození vyvolané výše uvedenými vlivy. Prevence pokračuje důkladným vyčištěním organismu před početím. Následně jde o to, aby i počaté miminko bylo „ vybudováno“ z toho nejkvalitnějšího materiálu, jaký je myslitelný.
A tak zásobení organismu matky přírodními nutričními látkami (vitamíny, minerály, stopové prvky, enzymy, aminokyseliny, fytolátky, chlorofyl, zásadotvorné působení …) ve formě zelených potravin, rozdává pro jeho pozdější život daleko lepší karty, než diskutabilní syntetické multivitamíny a multiminerály.
Zelené potraviny navíc pomohou mamince snáze překonávat úskalí těhotenství – únavu, otékání nohou, strije, hormonální nerovnováhu, nedostatek hořčíku apod.
Po narození nového človíčka přichází pro jeho imunitní systém a správný rozvoj velmi důležitá etapa kojení. Každá maminka ví, že její miminko reaguje na kvalitu mléka podle toho, co měla maminka k večeři. Pokud to bylo zelené, bude její mlíčko nejkvalitnější.
Ví o tom hodně už i obyčejné kravičky, proto se pasou na zelené travičce, aby pro svá telátka měly jen to nejlepší.
Následně přichází přechod z mateřského mléka přímo na zelené potraviny? Proč? Například proto, že zelené potraviny a zelené džusy mají pH totožné s pH mateřského mléka.
Tedy bezprostředně po odstavení dětí od mateřského mléka je ta nevhodnější doba na to, aby se malý jedinec naučil přijímat zelenou stravu místo pití vysoce upravených a neživých potravin v podobě jablečných a ovocných džusů s vysokým obsahem cukrů.
Navíc kyselinotvorných, tedy vytvářejících první podhoubí pro plísně, kvasinky – tedy oslabování přirozených reakcí imunitního systému. Aby se seznámil s chlorellou, zatím podrcenou mezi dvěma lžičkami a přidanou do kaše.
A toto preventivní působení zelené stravy pak může pokračovat celý život a vytvářet tak přirozenou – a zdá se jedinou reálnou ochranu před škodlivými vlivy z prostředí.
V konečném důsledku pak přispívá k obnově zdravého genetického potenciálu dospívajících dětí a tedy tato prevence zelenými potravinami může vrátit člověka do přirozených kolejí jeho genetického vývoje, od kterých se oddělil průmyslovou revolucí.
Zopakujme princip preventivního působení: důsledná průběžná očista organismu (vláknina, sporopollein, probiotikum, chlorofyl, zásadotvornost…
), komplexní doplňování vitálních látek (naprosto všech potřebných ve vyvážené formě a v přirozeném – nejúčinnějším prostředí) a stimulace trávicího traktu k vyššímu zužitkování přijímaných vitálních látek z běžné potravy. Adaptogenní působení – tedy schopnost přizpůsobovat se vlivům obklopujících živý organismus včetně posílení imunitního systému.
Převzetí odpovědnosti za své zdraví do vlastních rukou
Je to tak, že si většina lidí myslí, že za jejich dravotní stav mohou vnější vlivy a následná špatná péče zdravotního systému ČR.
Ale u 95% nemocných osob najdeme dva společné jmenovatele: nutriční deficit a celkovou toxicitu, které můžeme odstranit snadným způsobem – konzumací živých a zelených potravin.
Pokud jsou děti naučeny od mládí na zelené potraviny, pak se také postupně dozvídají, proč je jí, učí se vybírat si to, co je pro ně zdravé a vyhýbat se tomu, co pro ně zdravé není. A tam začíná odpovědnost za vlastní zdraví.
Podpůrná léčba při nemocech dětí
Je více než vhodné a logické, aby naprosto všechny děti s autoimunitními nemocemi (astma, alergie, atopické ekzémy) zařadily do svého života jako normální součást stravy – zelené potraviny.
Nejen že tyto potraviny mohou v některých případech způsobit spontánní vymizení projevů těchto nemocí, ale především zelené potraviny opravují „systém“.
Při léčení viróz u dětských pacientů, kteří jsou zvyklí na zelené potraviny, bývá průběh nemoci daleko rychlejší, než u pacientů, kteří zelené neznají.
Tip: doporučujeme již v zárodku nemoci zvýšit dávky chlorelly až na 50 – 100 denně, přejít na pitný režim pouze s Mladým ječmenem: nemoc odezní často během jednoho, dvou dní. Tedy zelené potraviny jakožto součást nejen „ špajzky“, ale i lékárničky.
Růst potenciálu dětí
Firma Green Ways disponuje studiemi o zelených potravinách, které naprosto jasně prokazují zlepšení IQ a studijních výsledků v testovaných skupinách dětí konzumujících zelené potraviny.
(Úryvky z těchto studií budeme v Zelených novinách postupně zveřejňovat.) Která matka, který otec by nechtěl udělat všechno proto, aby jeho dítě bylo lepší, úspěšnější, chytřejší…? Řasy a trávy jsou základem potravních řetězců ve vodě a na zemi. Už miliony let dokazují svou smysluplnost a pravdivost.
Naproti tomu umělé čokoládové tyčinky plné „zdravého“ mléka, cereální barevné „ dobroty“, Alfa margarín tak chutný, že si ho nejspíš namažeme na obě strany chleba, či fialová Milka kráva stojí na druhé straně barikády.
A děti konzumující zelené potraviny si budou umět lépe vybírat smysluplná a pravdivá řešení křižovatek, které před ně bude život klást.
Na závěr
Z praxe dětí, kteří užívají chlorellu déle než 3 měsíce, lze vypozorovat následující:
1) Malé děti přijímají chlorellu velmi dobře – slovo „koko“ nebo „kokinko“ si na ni vztáhnou stejně snadno jako na cucavý bonbón.
2) Snadněji se chrání před „ jedy“ často ve společnosti ležícími na stole – slané tyčinky, chipsy, čokolády, oplatky – dá se jim vysvětlit, že to není pro ně dobré a ať si dají raději zelené „koko“.
3) Hodně rodičů zkoušejících chlorellu a mladý ječmen zkazilo seznámení svých dětí se zeleným, takže si děti vytvořily negativní vztah hned na začátku Je možné dávat chlorellu rozdrcenou mezi dvěma lžičkami do jídla, posypat s ní chleba s máslem a sýrem atd.
Je možné rozmíchat ječmenný prášek do jiných nápojů. Je možné malým dětem vložit do neprůhledné lahvičky s brčkem. A následně, po určitém čase, vyjít s barvou ven…
Principiálně je důležitý osobní vzor u starších dětí, „ dospělá komunikace“, tedy vysvětlení všech souvislostí ohledně zelených potravin a právo volby se rozhodnout. Například vazba akné a zelené…
Praktické rady
Chlorella
Chcete mít celou noc správně ošetřovanou ústní dutinu? Ďobněte si před spaním pár tabletek chlorelly a rozkousejte je. Naučte to tak dělat i vaše děti. Ušetříte sobě i jim mnoho nepříjemných návštěv u stomatologa. Jste „šikovní“ a poranili jste si kůži (poškrábali, pořezali, popálili)? Rozdrťte pár tabletek chlorelly a prášek vetřete do rány. Nebo praktičtěji : rozžvýkejte pár chlorell a „ocumlejte si“ poraněné místo. Není lepší desinfekce a ranhojič. Udělaly se vašemu dítěti opruzeniny nebo vyrážka? Rozdrťte pár tabletek chlorelly a smíchejte je s nějakým krémem. Vzniklou zelenou pastou natřete postižená místa.
Gumoví medvídci pro vaše děti?
Pojídání chuchvalců z vosku, oleje a kyselin vyvolává za normálních okolností úporné zvracení a může vést až k nenapravitelnému poškození trávicího traktu. Ovšem když z neškodného množství jinak potenciálně nebezpečných látek uděláte poživatin, po níž šílí zejména děti, máte vyhráno. To je i případ známých gumových medvídků, které byly dříve socialisticky nesehnatelným zbožím.
Co všechno ukáže chemický rozbor:
Kyselina fumarová – používá se například při výrobě nátěrů, barviv, tiskařských barev, syntetických laků a pryskyřic.
Nutno dodat, že se tato látka zhusta přidává do mnoha potravinářských výrobků, najdete ji kupříkladu skoro ve všem, co má podle obrázku na obalu nějakou ovocnou příchuť. A zcela jistě ve všech výrobcích, které ve svých informacích o složení uvádějí kód E297.
Sorbitol – umělé sladidlo a současně silné projímadlo, které se kromě jiného používá také ve výbušných měsích v zábavné pyrotechnice a v motorech raketových modelů. Kvůli projímacím účinkům je lepší to s jeho konzumací příliš nepřehánět.
Minerální oleje – představují vlastně čistší formu toho, co na benzínce lijete do nádrže svého auta. Používají se však nejen v potravinářství. Když mají tažná zvířata zácpu a s očima v sloup neklidně postávají na místě, přinutí je starostlivý vozka vypít pár litrů minerálního oleje (a pak se raději běží honem schovat).
Želatina – tak tuhle přísadu určitě znáte, přinejmenším podle názvu. Možná ale netušíte, z čeho se vlastně vyrábí. Nápověda zní : želatina se dnes vyrábí z kostí, šlach, chrupavek a kůže uhynulých zvířat. Ano, je to tak.
Vosk karnauba – získává se ze stejnojmenné palmy a používá se do barviv, parketářských past a výbušnin. Samotný vosk karnauba je také vysoce ceněn jako výborné leštidlo automobilových karosérií. Pokud není karnaubský vosk uveden přímo v informacích o složení výrobku, neznamená to ještě, že není v dané potravině vůbec přítomen. Pátrejte po označení E903. Existuje jediný rozumný důvod proč upřednostňovat dětem gumové medvídky před chlorellou?
Zkušenosti
Jmenuji se Izabelka Páleníková a mám dva a půl roku. Musím Vám něco říct! Od chvíle, co jsem přestala pít maminčino mateřské mlíčko, se mi na ručičkách a pak i jinde na tělíčku objevilo něco, co jsem často viděla i u jiných dětí, se kterými jsem si hrávala – atopický ekzém.
Strašně mě to svědilo, pořád jsem se škrábala, i když mi to maminka zakazovala, ale nešlo to vydržet. Často jsem to mívala rozškrábáno až do krve. Maminka se mnou chodila k lékařům, kteří mi na to dávali různé mastičky, kterými mě pak moje maminka natírala. Ale nic nepomáhalo. Poslední mastičku mi maminka nechtěla dát.
Nevím proč, jenom si pamatuji jak říkala, že v ní jsou nějaké kortikoidy. Posílali nás na sluníčko, prý se to spraví. Nespravilo. Tak jsem s těmi svědícími a rozškrábanými ručičkami chodila asi půl roku. Pak za maminkou přišla teta Miluška.
Víte, ona není moje teta, ale my se známe, protože ona má holčičku Barušku o trošku starší než já, se kterou si hrajeme a jsme moc velké kamarádky. Už dříve jsem si všimla, že Baruška nemá na ručičkách to co já. A ta teta přinesla mojí mamince něco zeleného ve skleničce a zelené bonbónky. Už jsem je viděla u Barušky.
Přiznám se vám, že zelené šťávy jsem se napít nechtěla, nic takového jsem předtím nepila. Ale maminka se poradila s tetou a něco na mne vymyslela. Koupila mi zelenou plastovou lahvičku s brčkem, abych neviděla, co bumbám a tak mne přelstila. Ty zelené bonbónky mi chutnaly, už dříve jsem je zkusila u Barušky.
Nebudu vás napínat, do dvou týdnu pití zelené šťávičky a papání bonbónků se mi moje ručičky zahojily a já jsem dnes nejšťastnější holčička pod sluncem. Dovedete si představit, jak se mi ulevilo? Dnes už vím, že šťávička se jmenuje Mladý ječmen a bonbónky jsou Chlorella. Každé ráno je mám k snídani.
A i přes den mi maminka dovolí si ďobnout z dózičky. Já vím, že ještě neumím dobře mluvit, natož psát, ale mé pocity, které jste četli, se zrcadlily v mých malých očkách a našli se lidé, kteří cítili se mnou a chtěli se o to s vámi podělit.
Vaše Izabelka Páleníková, Krnov
Potravináři radí: Není jídlo jako jídlo aneb „krizový“ jídelníček do karantény
Naše vnímavost k nákaze koronavirem nebo jiným virovým onemocněním zásadně závisí na naší imunitě. I když není ještě zcela vyjasněno, jak si virus vybírá své hostitele, určitě můžeme imunitu preventivě podpořit i správnou výživou.
To platí i pro naše studenty a všechny mladé lidi a děti, i když se zdají být méně ohroženou skupinou. Jíme přece každý den a máme možná trošku více času zamyslet se, co si dáme dobrého.
O tom bude nový seriál z Ústavu chemie potravin a biotechnologií.
Autor: envato.com
Nosíte roušky, dbáte na správnou hygienu, ale myslíte i na podporu vlastní imunity?
Sdělovací prostředky jsou plné návodů na domácí roušky a na dodržování správných hygienických pravidel, což je samozřejmě základem pro omezení šíření nákazy. Během těchto dnů je nejlepší vyhýbat se veřejnosti a raději zůstat doma v dobrovolné karanténě.
Karanténa u řady obyvatel znamenala preventivní obstarání obrovských zásob potravin, které se obvykle skládají z bílé mouky, těstovin, rychlých omáček a jiných trvanlivých potravin.
Některé z velkých řetězců už začaly omezovat hmotnost jednoho nákupu „jen“ na 80 kg!!! Jakou kvalitu ale má tento typ výživy a dodá nám dostatek sil?
Podle různých studií i nuda může podpořit zdravé stravování. Někteří jedinci izolovaní v karanténě mají přímo nutkání vymýšlet nové věci.
A to je dobře! Máme čas, tak se pokusme inovovat a zaměřit jídelníček správným směrem, třeba i s využitím trvanlivých potravin doplněných něčím čerstvým.
Naučme se tedy jíst tak, aby to vedlo k podpoře vlastní imunity, budeme to jistě nutně potřebovat i v blízké či vzdálenější budoucnosti. Naučme to i naše děti, ty větší i ty menší.
Těstoviny s kečupem a tabletka doplňku stravy pro podporu imunity určitě nestačí
Když už ty zásoby máme, musíme je přece zkonzumovat! Ale strava složená převážně z moučných jídel a klasických těstovin je plná sacharidů a tak nám dodá maximálně chvilkový pocit nasycení a přísun nějaké energie.
Základem pro budování imunity jsou však bílkoviny, vitaminy, minerální látky a další složky výživy, které jsou v podobných potravinách přítomny spíše omezeně. Zásadní vliv má pak celková životospráva, dostatek kalorií a živin z kvalitních potravin a zdravý spánek.
Pojďme se podívat na pár druhů méně obvyklých trvanlivých potravin, které ale v této době mohou pomoci i v boji proti virům.
Autor: envato.com
Začínáme psát seriál o „krizových“ potravinách
Každý týden uvedeme jeden nový díl seriálu. Naším cílem není produkovat stylové recepty s prezentací vhodné do celostátních soutěží, luxusních restaurací nebo časopisů, ale poskytnout informace o normálních (i když méně obvyklých) potravinách, které mohou v této době podpořit naše těla, abychom si mohli udržet fyzickou rovnováhu a aktivovat obranné systémy, jak jen to jde.
Díl první: Luštěniny a obiloviny
Luštěniny jsou často považovány za „maso chudých“. Jsou jedny z levných a nejbohatších rostlinných zdrojů výživy. Semena luskovin jsou kromě významného obsahu bílkovin také dobrým zdrojem pomalu se uvolňujících sacharidů.
Škrob z luštěnin má unikátní vlastnosti v porovnaní se škroby obilovin, a to především v obsahu množství rezistentního škrobu, který slouží jako potrava pro střevní mikroflóru.
Z vitaminů a minerálů zde najdeme významněji zastoupenou kyselinu listovou a B6, který je nepostradatelný i pro normální funkci lymfocytů bojujících s virovými onemocněními. Mnoho lidí vyřazuje luštěniny z jídelníčku pro jejich častou nadýmavost. Tyto aspekty lze překonat vhodnou úpravou před konzumací.
Namáčení pomáhá dostat nadýmavé látky do vody a jejich odstranění následným promytím. Tepelná úprava luštěnin vede k lepší dostupnosti proteinů. Klíčení luštěnin, například u mungo klíčků, zas zlepšuje nutriční kvalitu semen, především v lepší dostupnosti obsahu vitaminů sk. B.
Autor: envato.com
K běžným a nejvíc využívaným obilovinám patři pšenice. Bohužel konzumace produktů z vymleté mouky z pšeničného zrna, které bylo zbaveno obalových vrstev, nám slouží jako bohatý zdroj energie ve formě sacharidů bez dalších důležitých látek s nutričním a zdravotním významem.
Mezi obiloviny však patří i ječmen, který se využívá především v pivovarnictví.
V řadě studií již byly prokázány pozitivní zdravotní účinky jeho konzumace! Je to především proto, že ječné zrno obsahuje nejvyšší množství beta-glukanů ze všech dostupných obilovin.
Beta-glukany jsou látky, kterých je teď v lékárnách nedostatek, protože podporují imunitní reakce. Obvykle se izolují z hlívy ústřičné.
Druhou obilovinou, která obsahuje určité množství beta-glukanů, je oves. Oves, ať už ve formě zrn nebo i ovesných vloček díky obsahu dalších bioaktivních látek navíc působí i proti nádorům tlustého střeva a taky antidepresivně. Obsahuje látky, které uklidňují při přepracovanosti.
Pseudoobiloviny jsou rostliny, které mají kuchyňské využití jako obiloviny. Patří sem však druhy, které jsou méně využívané a často zbytečně opomíjené. Pseudoobiloviny, na které je dobré v této době vzpomenout, jsou amarant a quinoa.
Amarant má vysoký nutriční potenciál a jeho aminokyselinové složení se dá přirovnat spíše ke kvalitní živočišné bílkovině než méně hodnotné rostlinné. Amarantová bílkovina se často přidává do enterálních výživ pacientů.
Mimořádné nutriční vlastnosti amarantu a quinoy plynou z jejich pravidelné konzumace. Mimo jiné se v nich nachází vysoké množství esenciální aminokyseliny lysinu, který urychluje hojení oparů vznikajících virovým onemocněním a chrání před jejich dalším výskytem.
Proto se u něj předpokládá, že podpoří imunitu i v boji s jinými virovými nákazami.
Cereálie jako zdroje vitaminů a minerálů
(Pseudo)obiloviny, luštěniny, semena a ořechy jsou hlavními zdroji minerálu zinku, který přispívá ke zmírnění prvotních příznaků prochladnutí a virových onemocnění, také urychluje jejich léčbu.
Při různých typech virových onemocnění se doporučuje zvýšit množství vitaminu C. Dokáže zmírnit projevy prochladnutí a snížit množství symptomů spojených s onemocněním a tím zkrátit jeho trvání.
Prostřednictvím jednostranné stravy může dojít k nedostatku vitaminu C, který vede k pocitům únavy a snížené výkonnosti. Tohle je často příklad klasické jarní únavy, která vzniká i na základě nedostatečného příjmu ovoce a zeleniny v zimních měsících.
Všechny uvedené cereálie obsahují také dostatek vitaminů B komplexu, které jsou rovněž zapojeny v podpoře imunity a celkové fyzické aktivity.
V boji proti nemocem a k lepší imunitě nám pomáhá i vitamin D, který se vytváří z prekurzorů při ozáření kůže slunečním zářením.
V zimních měsících proto může dojít k jeho nedostatku. Dle různých meta-analýz může přísun vitaminu D pomoct v prevenci infekcí horních dýchacích cest.
Kromě využití UV záření můžeme vitamin D získat i z rybího tuku.
Autor: envato.com
„Krizový“ jídelníček na posílení imunity vhodný pro (nejen) mladé lidi by mohl vypadat například takto:
Na snídani si můžeme dát vícezrnné pečivo s kvalitními sýry, šunkou a zeleninou, nebo vaječnou omeletu s listovým salátem. Někteří upřednostní kaši, tak nejlépe z (pseudo)cereálií.
Ke svačině dáme prostor probiotikům v podobě jogurtu nebo kysaného nápoje, který podpoříme lžící ovesných vloček s proimunitními beta-glukany, případně s přídavkem bobulového ovoce.
K obědu si můžeme dopřátt například kvalitní kousek masa (steak, dušená příprava) s jednou z neobvyklých příloh (amarant/quinoa), nebo také s běžnou rýží obohacenou luštěninou (čočka:rýže = 1:1). Nezapomínáme na zeleninový salát, například z červené řepy.
Svačinka nebo něco dobrého: Když jsme teď dobrovolně zavření a přišli jsme o množství radostí, můžeme („musíme“) si alespoň trochu zamlsat.
Tabulka kvalitní čokolády nám dodá množství polyfenolických látek, a navíc obsahuje aminokyselinu tryptofan, která příznivě ovlivňuje naši psychiku. Citrusové ovoce zase dodá dostatek vitaminu C.
Směs cereálií, oříšků a sušeného ovoce je určitě lepší než chipsy!
A co k večeři? Pokud budeme večeři řešit jako teplou, můžeme dát prostor rybám. Pokud se rozhodneme pro studenou variantu, nic špatného neuděláme s pomazánkou (rybí, avokádová).
Zkuste také třeba salát z různých druhů listové zeleniny, semínek a ořechů, kvalitního sýra (například kozí), mungo klíčků a s dobrou zálivkou. Labužníci mohou přidat i zrníčka z granátového jablka.
A k tomu něco celozrnného.
Před spaním sklenici teplého mléka s medem, pomodlit a spát ????
V našem seriálu budeme pokračovat a uvítáme diskusní příspěvky všeho druhu. Příště na téma probiotika…Autoři: Andrea Němcová, Ivana Márová
Nevyváženost jídelníčku způsobuje nemoci
Prosazuji ten dietní směr, který je založen na vyváženosti všech důležitých složek stravy. Pokud se objeví zdravotní problém, má většinou souvislost s porušením této vyváženosti. Pokud provedete rozbor situace a přijdete na to, ve které složce potravy jste se odchýlili, pak je vhodné se znovu vrátit do zlatého středu. Samozřejmě lze jmenovat výjimky, dané dominantností choroby, při níž se máme některé stravě vyhýbat. Jako např. u cukrovky, celiakie, alergie na mléko apod. Ale takové stavy nemám na mysli, vycházím z předpokladu, že byl na začátku člověk zdráv, ale vinou nevyváženosti stravy a za přispění dalších faktorů si vytvořil nemoc.
Adaptace
Je pozoruhodné, jakým způsobem se naše tělo dokáže s porušením této rovnováhy vypořádat. Pokud chybí jedna složka potravy, tělo si dokáže chybějící ingredienci vyrobit náhradní cestou, ale je nutno poznamenat, že tato náhradní cesta nesmí trvat dlouho, jinak by se projevil zdravotní problém.
Vynechání jedné složky potravy
Máte např. strach z tuků, cholesterolu, aterosklerózy, ischemické choroby srdeční, a proto se rozhodnete, že vynecháte živočišnou stravu: tuky, maso, vejce… Jaké však může být vaše překvapení, když po létech této diety zjistíte, že máte ztučnělá játra – steatózu. Příčinou může být nedostatek bílkoviny a nadměrné přijímání sladkých jídel.
A záměrně nyní neuvádím konzumaci alkoholu, která se na vzniku steatózy klasicky také podílí. Takže alkohol nemám na mysli. Steatóza tedy vznikne podobně jako u diabetiků, kteří svou nemoc nemají dobře kompenzovanou. V poradně vám nabídneme prostředek k ochraně jaterní buňky, např. takový, který obsahuje ostropestřec mariánský.
Ale to je pouhé řešení následku.
Přebytek jedné složky potravy
A co se stane, když budete jíst naopak převážně živočišné bílkoviny, např. červené maso, vejce, nebo mléčné výrobky? To jsou jídla bohatá na omega-6 mastné kyseliny.
Jejich nadměrná konzumace spouští nadprodukci kyseliny arachidonové, a ta se začne působením enzymu arachidonát 5-lipoxygenázy měnit na „prozánětlivou“ látku leukotrien B4, jež v místech, kde začne působit, podporuje záněty: na kloubech, v průduškách, v kůži, ve stěně tepen a v jiných tkáních. Takže porušením této rovnováhy si podporujete záněty a chronické nemoci.
Pomoc inhibitorů
Lékaři se snaží leukotrieny blokovat pomocí inhibitorů, např. při astmatu, revmatoidní artritidě, či dokonce při ekzému.
Nebo v přírodní medicíně lze využívat účinku z rostliny boswellia serrata, která neutralizuje onen enzym arachidonát 5-lipoxygenázu díky tomu, že v sobě obsahuje kyselinu 3-O-acetyl-11-keto-ß-boswellianovou, a ta svým působením zmírní zánětlivé procesy v postižených místech. Nejvíce se využívá ve směsích určených k prevenci bolavých kloubů.
Nicméně je to řešení následku a na začátku problému mohla být právě ta nevyváženost složek potravy.
Diabetes je skvělý vypravěč o evoluci, osudu a životním stylu – VZP ČR
Ve výčtech civilizačních chorob se diabetes krčí jako pouhý řadový člen, jeden z mnoha. Takové postavení si však nezaslouží. Žádná jiná nemoc neumožňuje vidět děje roztáčející vražedný kolotoč civilizačních chorob tak plasticky.
Diabetes je brán jako typická zdravotní obtíž dneška, s níž se ještě před pár generacemi skoro nikdo nepotkal.
Pravda je však taková, že současný je na úplavici cukrové či průjmu cukrovém, jak znějí tradiční česká pojmenování diabetu, především rozsah, který je pandemický – celosvětově se rodina cukrovkářů blíží čtyřem stům milionů, u nás čísla dosahují hodnoty přes milion osob, a to ještě ne všichni diabetici jsou „odhaleni“ lékařem a „běhají si volně“ bez terapie. Pandemii – ovšem finanční – představují také náklady na léčbu a kompenzaci sociálních dopadů diabetu, jejichž odhady se v závislosti na použitých metodikách pohybují mezi dvěma až čtyřmi desítkami miliard korun ročně.
Sladké pojistky matičky evoluce
Ovšem přesuneme-li pozornost od žonglování s čísly k příčinám diabetu, musíme zabrousit hodně hluboko do minulosti. Když náš primátí prapředek před nějakými 2,5 miliony zjistil, že mu nechutnají jen rostliny, ale šmakuje mu také maso, pošťouchl tak evoluci, která začala pracovat na zvětšování jeho mozku.
Z původních zhruba 400 cm3, jimiž disponoval např. Australopithecus afarensis, se jeho objem dostal až na našich dnešních průměrných 1450 cm3.
Evoluce mu však musela také zajistit dostatek energie, což činí při dnešní mozkové velikosti bratru 25 % našeho veškerého bazálního metabolismu.
Jeho zdrojem je glukóza, ovšem s tím, že mozek má ve frontě, v níž na ni veškeré buňky setrvale čekají, absolutní přednost – porce určená pro něj musí být stabilní i v obdobích, kdy není co jíst.
Přímých zdrojů glukózy měl náš prapředek poskrovnu – med divokých včel, ovoce, hlízy a játra ulovených zvířat. Proto evoluce k cukerným zásobárnám, což jsou játra a svaly, a zpětnému přečerpávači, jímž jsou ledviny, přidala jednak schopnost vyrábět si glukózu z aminokyselin, tedy z masa, ryb a luštěnin, jednak pojistku – inzulinovou rezistenci.
Tím, že naučila buňky lidského těla ignorovat inzulin, hormon zajišťující přestup glukózy z krve do buněk, pojistila, že i při dlouhotrvajícím hladovění vždycky bude dost cukru pro mozek, jejž tak nebude ohrožovat hypoglykémie, kdy je v krvi tak málo glukózy, že strádající mozek svého majitele sevře nervozitou, způsobí mu bolesti hlavy, zhorší vidění, a když bude jo zle, může mu i vypnout životní funkce. Do ostatních buněk pak evoluce pro případ nedostatku potravy vložila program „hledejte, kde se dá, a luxujte také strategické zásoby“, tvořené tělesným tukem, který je příliš chemicky složitý na to, aby se s mozkem propojoval „nakrátko“ a lil do něj energetické médium přímo.
Pokrok přidělil rezistenci novou roli
Když se na potravinovou skromnost dokonale vyladěná a dodneška nezměněná genetika díky neutuchající práci inteligentního mozku obklopila civilizací, začaly se dít věci. Svědčí o tom starověké záznamy o lékařích zaujatých faktem, že moč některých lidí přitahuje mouchy, vosy a včely.
Staří čínští lékaři diagnostikovali cukrovku sledováním mravenců, zda se na moč vrhnou nebo ne. Středověké reliéfy ukazují felčary dokonce moč ochutnávající a nejeden na klášterním obraze vypodobněný tlustý mnich nám zanechal písemné svědectví o léčbě jasných projevů diabetu pomocí bylin.
Čím více pokroku a blíže k dnešku, tím více lidí může dobře jíst, ale také ládovat se, více než potřebuje, a nejíst, co opravdu potřebuje – vitaminy, vlákninu.
Od průmyslové revoluce je zde nejen narůstající „dobrodiní“ umělých sladidel a úbytku fyzické námahy, ale také čím dál více hygieny, očkování a antibiotik, které od nás sice odhánějí infekce, ale také omezují vyzrávání a trénování přirozené obranyschopnosti.
A jak pokrok nabírá na rychlosti a usnadňuje život, v němž ubývá tvrdosti, čím dál více lidí nedokáže čelit dlouhodobému stresu, který snižuje i naši fyzickou odolnost.
Organismus se energetické záplavě pochopitelně brání. Přívaly glukózy začínají čím dál častěji zapínat mechanismus inzulinové rezistence, nyní ovšem z opačných důvodů, neboť přirozené rezervoáry přetékají a valná část nevyužitelného cukru se tak postupně začíná měnit v zásobní tuk.
Když musíš, tak musíš
A pak po nějakém čase dojde k tomu, že glukóza, pro niž není uplatnění, začne soustavně přesahovat optimální koncentraci v krvi (3,9–5,6 ml/l, tzv. normoglykémie) a začne z těla odtékat s močí, což se odborně zove glykosurie.
Nutí-li to pak člověka ve dne v noci pít, často močit, jestliže hubne, pociťuje únavu, častěji ho sužují infekce a problémy se zrakem, což jej přivede k lékaři, bude s největší pravděpodobností vyřčena diagnóza diabetes mellitus 1. typu (DM 1).
U něj výše zmíněné plody pokroku tak dlouho přesgeneračně podvracejí fungování imunitního systému, až se obranyschopnost u některého z potomků, nejčastěji ještě v dětském či mladším věku, obrátí proti svému nositeli a spustí destruktivní program, který v celém organismu hledá a selektivně napadá buňky nejslabších článků. Postihne-li to slinivku břišní, začne ničit tzv. beta-buňky na její části zvané Langerhansovy ostrůvky, mající na starosti produkci inzulinu, čímž v organismu vzniká jeho permanentní nedostatek.
Léčba je pak jednoznačná – dodávat tento nezbytný hormon zvenčí, jinak se glukóza do buněk nemá šanci dostat.
Pacient se vydává na strastiplnou cestu, na níž se s pomocí lékařů i dalších odborníků učí porozumět nemoci, potravinám a jejich glykemickému indexu, učí se měřit si glykémii, co dělat při hyper- a hypoglykémii, jak zacházet s inzulinovým perem či inzulinovou pumpou a mnoho dalšího včetně tvorby optimálního denního režimu. Často jde o složité věci, které se zpočátku nedaří dobře zvládat, dívky a ženy navíc musí navíc řešit problémy typu, kam s inzulinovou pumpou pod letní šaty, když odevšad trčí.
Pacienta často ovládají pocity zmaru a sebelítosti proč „zrovna on“, proč má celoživotně na krku nevyléčitelnou nemoc, kterou si nezpůsobil. Jenže s vkladem vytrvalosti a pečlivosti, k nimž jej nemoc svými příznaky nekompromisně nutí, má reálnou šanci, že se časem všemu naučí.
A s lepším zvládáním pak často přijde obrat – začne ho naplňovat radost i hrdost, co všechno dokázal dostat pod kontrolu a ovládnout, jaké složitosti pochopil a vstřebal.
Také zjistí, že jak se pro něj vše stává rutinou, zdravotní potíže i pocity únavy ustupují, ubývá chuti na sladké a naopak mu stoupá nálada.
Pacient s DM 1 tak začíná žít v podstatě normální život, který na škále kvality poskočí o nejeden stupínek výš, když zkušenost boje s fatální nemocí přenese i jinam – do studia, práce či vztahů. „Pro mě je cukrovka jako takové malé dítě, o které se musím neustále starat.
Vím, že když jsem já neposlušná, tak je i ono nevrlé a někdy je protivné pro mě z naprosto nepochopitelných důvodů.
Vždycky je ale možnost, jak ho uklidnit a být vlastně spokojený i s ním a netahat ho ‚za sebou‘, ale kráčet s ním ‚vedle sebe‘,“ uvádí diabetička Anička, u níž nemoc propukla v jejích deseti letech a která po sedmnácti letech svůj příběh vypsala na serveru cukrovka.cz.
Když nemusíš…
Pacientů s autoimunitním DM 1 je u nás něco přes 60 tisíc. Pak jsou pacienti s vzácnými formami, způsobenými genetickými defekty beta-buněk, struktury inzulinu nebo chorobami slinivky, řídce se vyskytuje také těhotenský diabetes. Zbytek armády cukrovkářů se formuje jinak, diabetes mellitus 2. typu (DM 2) nemá autoimunitní původ, „dvojkaři“ se ke své diagnóze dopracovávají sami.
Na začátku je dlouhodobé přejídání, strava složená z mnoha tuků a nedostatku vlákniny, s minimem vitaminů, ovšem mnoha cukry s vysokým glykemickým indexem a takřka žádný pohyb. To vše způsobuje, že slinivka musí jet s produkcí inzulínu soustavně na plný výkon.
Jenže energie je v těle pořád tolik, že inzulinová rezistence už takřka nezná režim „vypnuto“. Slinivka reaguje další zvýšenou produkcí, což ji dlouhodobě oslabuje, její výkonost klesá a celý proces se zacykluje tak dlouho, až se nakonec objeví zvýšená glykémie a glykosurie.
Když je takovýto pacient, obvykle tlouštík či tlouštice po čtyřicítce, „odhalen“, dostane od lékaře školení, jak má jíst a že se má hýbat. Také dostane antidiabetika, jichž je vícero druhů a lze je různě kombinovat. Jedna skupina zvyšuje citlivost k inzulinu, další zvyšuje výdej inzulinu z beta-buněk, jiný typ snižuje vstřebávání glukózy ze střeva a jsou i taková, která zvyšují glykosurii.
Diabetik „dvojkař“ se však od „jedničkáře“ neliší jen co do příčin nemoci a její léčby: „Diabetici 2. typu mají svůj obvyklý režim a jídelníček, který jim vyhovuje, ale který také vedl k obezitě. Změna těchto fixovaných návyků je někdy skutečně nemožná.
Druhým, prakticky stejně závažným důvodem, je role stravy v naší kultuře a mysli. Pro řadu nemocných je strava v podstatě jediným potěšením, současně také velmi často jediným ‚antistresovým‘ faktorem,“ shrnuje nejčastější lékařskou zkušenost s „dvojkaři“ diabetolog prof.
Milan Kvapil.
Nic je totiž nebolí a bezprostředně netlačí ke změně chování, s „dvojkou“ se dá v pohodě žít. A tak i když základ léčby DM 2 tvoří životospráva a edukace, jejich ignorování většinou pacientů s DM2 se ani dnes, ani v budoucnosti nezmění.
I tohle je výsledek evoluce, která nás nastavila tak, že se vyhýbáme všemu, co pociťujeme jako nepříjemné, a naopak, a že své chování měníme pouze díky opravdu silným podnětům.
A protože jsme co do schopností a nadání různí, více se hýbat začnou na radu lékaře většinou jen ti, jimž pohyb přináší pocity uspokojení, což platí i pro životosprávné snahy zachovat si zdraví. A naopak.
Co je na diabetu tak nebezpečného a drahého
Kdyby šlo u pacientů s DM 2 jen o to, že bude po světě pobíhat spousta tlouštíků, jimž je třeba srážet zvýšenou glykémii, zase tak moc by se nedělo. Jenže děje se.
Nadměrné ukládání tuku, potencované inzulinovou rezistencí a hyperinzulinemií, vede ke zvětšování a zvýšenému množení tukových buněk, adipocytů, čímž dochází k jejich nedokrvování a umírání na nedostatek kyslíku. Poškozené a mrtvé adipocyty k sobě přitahují makrofágy, imunitní buňky, které tak vyvolávají zánět.
Není to však typický, lokální fyziologický zánět, imunitou vyvolaný reparační proces, trvající po omezenou dobu dnů, maximálně týdnů. Jde o trvalý, systémový, tzv. chronický zánět nízkého stupně (LGCI).
„LGCI představuje základní pozadí a společného jmenovatele mnohých vážných, systémových i nesystémových chorob, jež jsou typické pro industriální a rychle se vyvíjející země,“ píše významný italský lékař a vědec prof. Leonello Milani.
Když pak dopady onoho pozadí konkretizuje, zmiňuje například Crohnovu chorobu, ulcerózní kolitidu, chronickou obstrukční plicní nemoc, revmatoidní artritidu, osteoporózu, osteoartritidu, svalovou dystrofii, Alzheimerovu a Parkinsonovu chorobu, demenci, aterosklerózu, srdeční zástavu, mozkovou mrtvici, jaterní steatózu, spánkovou apnoe, karcinomy plic, ledvin, žaludku, tlustého střeva, slinivky a lymfomy.
Prof. Milani zmiňuje také DM 2 a pozdní komplikace s ním spojené. A právě ty z něj dělají zabijáka, který navíc brutálně vysává rozpočty zdravotních a sociálních fondů. Tichého zabijáka, neboť, jak už zde zaznělo, většinou dlouho, celé roky nemusí diabetik krom zvýšené glykémie bezprostředně pociťovat jiné obtíže.
To proto, že LGCI pracuje sice pomalu, ale bez ustání a jistě. Takže nezačne-li „dvojkař“ okamžitě poté, co u něj lékař objevil zvýšenou glykémii, s trojicí životospráva–pohyb–léky, výsledky působení LGCI se s vysokou pravděpodobností dostaví.
Diabetik si takto pořídí některé z pozdních komplikací cukrovky: funkční srdeční poruchy, kornatění tepen s hrozbou infarktu, nedostatečnost ledvin, poškození cév oční sítnice, postižení nervů projevující se bolestmi a křečemi v nohou, tzv. diabetickou nohu, pro niž jsou typické špatně se hojící rány a hrozba sepse.
Řečeno stručně a poněkud drsně: je zde reálná hrozba trojice slepota, umělá ledvina či amputace.Čas, jak vidno, je u diabetu důležitý činitel, který však nepůsobí na jednu, ale i na opačnou stranu. Jestliže čerstvě odhalený diabetik druhého typu začne dělat, co má, hyperglykémie odezní a nic mu nehrozí.
Platí to dokonce i pro docela vysoké hodnoty dlouhodobě nad normoglykémií, což znamená, že příznaků diabetu 2. typu se lze velice snadno s pomocí vůle a disciplíny zbavit a žádných drahých léků není třeba.
Samozřejmě že z celkem jasných důvodů se dál budou vyvíjet čím dál lepší antidiabetika. Avšak není nemožné, že vítězem nad metlou úplavice cukrové nebude ten, kdo vymyslí nějaký nový super přípravek, ale hlavička, která přijde na to, jak dělat – s ohledem na dějiny diabetu řečeno – z mnichů poustevníky.
© Všeobecná zdravotní pojišťovna
Atkinsova dieta: Jak ji držet, aby vám neublížila?
Dieta podle doktora Atkinse má pochopitelně řadu příznivců mezi celebritami, za všechny jmenujme herečku Jennifer Aniston. Patří mezi nízkosacharidové diety, které fungují na principu, že pokud se tělu nedostává energie právě z cukrů, sáhne do tukových zásob.
Dovolené a zakázané potraviny
Atkinsova dieta má tři fáze. První fáze je velmi náročná – můžete si při ní dovolit jen 20 gramů sacharidů denně. Ty by měly navíc pocházet ze zeleniny, ideálně listové (brokolice, špenát, salát) nebo z fazolí. Tuků a bílkovin si dejte, kolik chcete.
Můžete jíst maso, mléčné výrobky, vajíčka, oříšky, dejte si pozor jen na skrytý cukr. V této fázi jsou zakázány těstoviny, rýže, brambory, bílá mouka, cereálie, alkohol a salámy. Určitě nezapomínejte na dostatek tekutin (1,5–2 litry vody denně).
Tato fáze by měla trvat čtrnáct dní a můžete během ní shodit 5–7 kg týdně. Tento pokles je ale z velké části způsoben tím, že se organismus silně odvodní.
V další fázi si můžete „dopřát“ už 40 gramů sacharidů denně.
To je ovšem stále málo, do zdravého jídelníčku, při kterém nehubnete ani nepřibíráte, patří přibližně 200 gramů denně! Tato fáze má trvat tak dlouho, dokud téměř nedosáhnete optimální váhy.
Některé zdroje uvádějí, že máte skončit zhruba čtyři kilogramy nad svou ideální váhou a sacharidy můžete přidávat libovolně, jen kila nesmí jít nahoru. Většina dietářů ale nepřesáhne 60 g sacharidů denně.
Během třetí fáze pak pomalu přidáváte přílohy a sacharidy tak, aby to vaše tělo zvládlo bez opětovného přibírání na váze.
Proč je Atkinsova dieta tak oblíbená?
O tom, že je dieta velmi populární, není pochyb. Jedním z důvodů může být i ten, že bílkoviny dokážou zasytit a člověk opravdu nemá hlad. Lékaři ovšem nevidí rádi konzumaci vysokotučných výrobků, protože ty zvyšují riziko vzniku srdečně-cévních a nádorových onemocnění.
To potvrzuje i odbornice na zdravý životní styl a fitness trenérka Alena Vídeňská. „Obecně platí, že bychom měli přijímat takové potraviny, které eliminují vznik kardiovaskulárních nemocí a chrání nás před rakovinou, což je u této diety přesně naopak,“ říká a dodává, že dieta má další negativa.
„Atkinsova dieta je bohatá na tuky a cholesterol, což může negativně ovlivňovat správnou funkci žaludku, slinivky, jater a ledvin. V těle může dojít ke zvýšení hladiny triglyceridů a LDL cholesterolu, zvýšení krevního tlaku, zakyselení organismu a možnému selhání ledvin. Dieta dr.
Atkinse určitě není vhodná pro osoby trpící dnou, těhotné a kojící ženy, pacienty s onemocněním žaludku a ledvin a u osob s krevní skupinou A,“ vysvětluje odbornice.
Pozitivem této diety je jistě to, že nemusíte již počítat žádné kalorie. „Prostě jíte tak, abyste neměli hlad, a i přesto máte jistotu, že zhubnete. Ovšem nejprve vodu a až poté tuk,“ vysvětluje odbornice. „Což není základem zdravého a trvale udržitelného hubnutí. Počítejte tedy s tím, že vás po přechodu na běžný režim bude jistě čekat jojo efekt.“
Dieta dr. Atkinse má i další negativa. Může vás trápit zácpa, zvyšuje se riziko vzniku rakoviny a celkově je tato dieta nutričně nevyvážená. „Pokud ji přesto chcete zkusit, držte ji pouze po dobu nezbytně nutnou. Poté přejděte na nutričně vyváženou stravu a dodržujte zásady zdravého životního stylu,“ radí koučka.
Odborná spolupráce: Mgr. Alena Vídeňská, fitness trenér a výživový poradce
Základní informaci o tom, jestli máte nadváhu, vám dá naše BMI kalkulačka.