Nejčastější ortopedická onemocnění dětského věku
Už v raném věku se mohou u dětí začít projevovat některá onemocnění pohybového aparátu. Ne všechna patří do kategorie těch nejzávažnějších, nicméně i ta nelze podceňovat. Jejich zanedbání může vést k vážným komplikacím v dospělosti.
Obsah článku
Dysplazie kyčelního kloubu
Každé dítě v České republice je vyšetřeno ortopedem v časném období po narození. Jedná se o preventivní vyšetření dětských kyčelních kloubů, které má u nás hlubokou tradici a na léčbě různých stupňů této vady se podíleli velkou měrou právě čeští ortopedové. Dodnes některé pomůcky používané při léčbě nesou jejich jména.
Dysplazie kyčelního kloubu bývá díky ultrazvukovému vyšetření diagnostikována bezprostředně po narození, a proto také výsledky léčby bývají velmi dobré. Vada v sobě nese faktor dědičnosti a vyskytuje se častěji u děvčat a u prvorozených dětí.
Zahrnuje různé stupně postižení od nejlehčích a nejsnáze léčitelných až po těžké vady s úplnou luxací buď jednoho, nebo obou kyčelních kloubů. V některých případech i s nutností chirurgického řešení.
Konzervativní terapie spočívá v udržení polohy kyčelních kloubů v abdukci a flexi neboli dolní končetiny od sebe, tak aby během léčby mohlo dojít k dosažení správných anatomických poměrů v oblasti kyčelních kloubů.
Na tomto principu jsou založeny různé léčebné pomůcky, například abdukční peřinky a třmeny. Někdy je nutné správného postavení v kyčelních kloubech dosáhnout i tzv. závěsem, který je spojený s hospitalizací dítěte.
Vyšetření dětských kyčelních kloubů se provádí standardně 3x, to znamená bezprostředně po narození dítěte, dále v šesti týdnech a ve třech až čtyřech měsících věku dítěte.
Vždy zároveň se sonografickým vyšetřením.
Tato metoda takzvaného trojího síta významně snižuje další negativní důsledky vývojové dysplazie kyčlí do dospělosti a umožňuje včasnou diagnostikou provysoké procento úspěšnosti léčby.
↑ nahoru
Vrozené osové vady nožek
Tyto vady vznikají jednak na podkladě dědičnosti a dále nesprávnou polohou plodu při nitroděložním vývoji, častěji se tyto vady vyskytují u prvorozených dětí. Skutečné vrozené vady jsou často spojeny i s nesprávným vývojem kostěného základu nohy. Polohové, takzvané měkké, vady jsou dobře léčitelné bez nutnosti operace.
Často vystačí správně vedené cvičení, o kterém jsou rodiče informováni již v porodnici. Někdy je nutno použít i sádrování, které – pokud je prováděno zkušeným dětským ortopedem – mívá dobré a rychlé výsledky. Těžší vady bývá nevyhnutelné řešit i chirurgicky.
Vždy je nutná i spolupráce se zkušeným protetikem, který zabezpečí pomocí různých korekčních dlah co nejlepší doléčení vady.
↑ nahoru
Další vrozené vady
Velmi často se vyskytující vady jsou nadpočetné prstíky na ručkách i na nožkách. Zde je většinou nutné chirurgické řešení. Dále chybějící prstíky nebo jejich části.
Častou vadou bývají i různé srůstové vady ať již třeba jenom částečné srůsty dvou prstíků, častěji na nožkách, anebo srůsty dvou a více prstíků. U úplných srůstů je taktéž třeba chirurgického zásahu.
Do vad získaných, vznikajících nejčastěji během porodu, bych zařadil i takzvanou dětskou mozkovou obrnu. I když v tomto případě se jedná hlavně o neurologické postižení, ortoped se velmi těsně podílí na terapii.
↑ nahoru
Dětská mozková obrna /DMO/
Onemocnění vzniká poškozením mozku nejčastěji během porodu, a to nedostatečným nebo přechodně omezeným přívodem kyslíku k mozkové tkáni dítěte.
Nejčastěji toto postižení vzniká při protrahovaném porodu, kdy je nutné dítě po porodu resuscitovat, dále je vysoké riziko vzniku DMO u dětí s nízkou porodní váhou.
Méně často se jedná o poškození mozku dítěte ještě před porodem, například při prodělané infekci matky během těhotenství, anebo poporodním poškozením mozku, které může být vyvoláno taktéž mnoha faktory, jedním z nejčastějších bývá infekce.
Výsledkem je trvalé poškození mozkové tkáně různého rozsahu, které se začne projevovat většinou do jednoho roku věku dítěte opožďováním jeho motorického vývoje, změnou svalového tonu a podobně.
Onemocnění není dědičné ani přenosné na jinou osobu. Motorické postižení je různého stupně od nejlehčích až po velmi těžká. Toto postižení nemusí být nutně spojeno s poruchou psychického vývoje. Děti s DMO mohou mít zcela normální rozumové schopnosti. Na druhou stranu se může jednat o těžké kombinované psychomotorické postižení. Součástí DMO může být také epilepsie.
DMO dělíme podle lokalizace postižení a druhu postižení na různé formy a tyto formy se také různě léčí. Úlohou ortopeda je aktivně se zapojovat do terapie těchto dětí společně s dalšími odborníky, jako je neurolog, rehabilitační lékař, lékař protetik, oční lékař, logoped a další odbornosti.
Nejlépe propracovaným systémem v péči o děti s DMO je takzvaná týmová spolupráce, se kterou je možno dosáhnout nejlepších výsledků. Svou nezastupitelnou roli zde hraje i erudovaný fyzioterapeut a ergoterapeut, který ve spolupráci s lékaři sestavuje příslušný léčebný plán pro každé dítě zcela individuálně.
Pravdou je, že velmi často tomu tak bohužel není. Důvodů je mnoho a nejsou obsahem tohoto sdělení.
Ortoped by měl sledovat dítě alespoň v ročních a lépe v půlročních intervalech. Kontrolovat pravidelně postavení v kyčelních kloubech za pomoci RTG snímku.
Ve spolupráci s neurologem indikovat a provádět různé korekční operace na měkkých tkáních, například k odstranění svalových kontraktur, zlepšení účinnosti a možností další rehabilitace a odstranění překážek dalšího motorického vývoje tam, kde je to indikováno.
Součástí operačních postupů mohou být i výkony na kostech. Tyto ale bývají indikovány až ve vyšším věku cca kolem deseti let. Některé formy DMO jsou naopak k chirurgickým výkonům kontraindikovány.
Každý ortoped úzce spolupracuje s protetikem a doporučuje používání různých pomůcek, jako jsou dlahy, korzety, chodítka, vozíky, ortopedická obuv a podobně.
Naprosto nezbytná je i spolupráce rodiny, protože na ní leží většina tíhy péče o takto postižené děti. Důležitá je i lázeňská léčba. Do hry v současné době vstupují i různé robotické rehabilitační systémy, které většinou pracují na principu takzvané neurorehabilitace.
Hlavním faktorem ale vždy zůstává člověk a tím je v tomto případě zkušený fyzioterapeut a ergoterapeut. Negativem bohužel je, že této problematice se z ortopedického hlediska věnuje poměrně úzký okruh dětských ortopedů a objednací doby k těmto odborníkům jsou často velmi dlouhé.
Stejně je tomu i s případnými objednacími dobami k operacím.
Vrozených vad a vad vyskytujících se bezprostředně po narození je daleko více. Zde uvádím pouze ty, se kterými se ve své praxi setkávám nejčastěji. DMO jsem zde uvedl proto, že ortoped je velmi důležitým faktorem při léčbě a i já sám se této léčbě věnuji, i když se jedná, jak jsem již zmínil výše, o neurologické onemocnění.
↑ nahoru
Dětské plochonoží
Jako nejčastěji se vyskytující vadu v raném věku bych zmínil dětské plochonoží, které vzniká opožděným vývojem nebo nedostatečným vývinem klenby nohy.
Velmi důležitou roli zde sehrává správná péče o dětskou nohu, respektive správná obuv. Již od počátku vertikalizace a následné chůze dítěte je třeba myslet na vhodné obutí. Hlavním požadavkem na botičku je její nutnost takzvaně vést patu a nepustit ji do valgosity, to znamená jejího odklonu směrem ven. Toto by měla zabezpečit pevná pata dětské botičky.
Týká se to obuvi jak letní, tak i zimní a samozřejmě i obuvi domácí. O vhodnosti obuvi je vždy dobré poradit se s dětským ortopedem, který může zabránit tomu, aby rodiče utráceli značné sumy za obuv, jejíž účinek na správný vývoj nohy je často diskutabilní. Terapii ortopedickými vložkami zahajujeme většinou až kolem tří let věku dítěte.
Do této doby u klasického dětského plochonoží vložky nepoužíváme a zaměřujeme se na již výše zmíněný správný výběr obuvi. Od třetího roku, je-li to třeba, doporučujeme různá jednoduchá rehabilitační cvičení a chůzi naboso po dráždivém povrchu, hlavně venku na písku a v trávě.
Většinu dětských plochonoží se nám takto podaří zvládnout do začátku školního věku, to je cca do šesti let věku dítěte, menší část může přetrvat i do dospělosti. U starších dětí, u kterých přetrvávají obtíže, zejména pak bolest, je možné přistoupit i k chirurgickému řešení vady, jedná se ale spíše o výjimečné případy.
Samozřejmě existují i další příčiny, které zapříčiňují plochou nohu, nejčastěji se tato vada vyskytuje u již zmíněné dětské mozkové obrny, avšak v porovnání s klasickým dětským plochonožím se jedná o vady vzácné, a proto je již dále nezmiňuji.
↑ nahoru
Vadné držení těla /VDT/
Jedná se o jeden z nejčastěji se vyskytujících problémů v ordinaci dětského ortopeda. Velký podíl na četnosti vady má stereotyp pohybových návyků dítěte, často minimální fyzická aktivita, dlouhé sezení ve škole a následně doma například u počítače.
Souhrn všech těchto faktorů pak často vede k nesprávnému postavení páteře, oslabování paravertebrálního svalstva, výsledkem mohou být někdy i nevratné změny na osovém postavení páteře. Z tohoto důvodu je nesmírně potřebné dítě zapojovat do všestranných pohybových aktivit a různých druhů sportů. Každý pohyb a sport je pro dětský organismus prospěšný.
V této souvislosti bývá často zmiňována vhodnost plavání. Já jsem přesvědčen, že pokud dítě jakkoliv sportuje, je to jeho zdraví i pohybovému aparátu prospěšné. Diskutabilní otázkou je přetěžování dětského organismu někdy i dvoufázovými tréninky sedm dní v týdnu ve snaze vychovat ze svého syna novou hvězdu NHL a ze své dcery novou jedničku tenisových kurtů.
Konečným výsledkem pak může být výrazně přetížený pohybový aparát včetně páteře. Je nutné si uvědomit, že pohybový aparát i těch nejúspěšnějších sportovců nebývá po ukončení aktivní kariéry v nejlepším stavu.
Je třeba si uvědomit, že vadné držení těla lze velmi úspěšně ovlivnit hlavně rehabilitačním cvičením prováděným pravidelně dle instruktáže zkušeného fyzioterapeuta. Dále dítě upozorňovat na tento zlozvyk a aktivně tak předcházet zhoršování stavu.
↑ nahoru
Skolióza
Pod pojmem skolióza rozumíme vybočení páteře ve frontální rovině, to znamená do strany. Skoliózu dělíme podle stupně zakřivení a dále podle příčiny vzniku. Nejčastější formou je takzvaná idiopatická skolióza.
Častěji jsou postiženy dívky, nejvíce ve věku kolem deseti až patnácti let, přičemž horní věková hranice ohraničuje dobu, kdy už by se skolióza neměla dále výrazněji zhoršovat. Největší nebezpečí zhoršení skoliotické křivky je v období takzvané růstové akcelerace.
Zpočátku nemusí být skolióza nikterak nápadná a často bývá v počátečních fázích přehlédnuta.
Ortoped by měl děti s tímto onemocněním pravidelně sledovat v půlročních intervalech a stupeň skoliózy upřesnit vždy i za pomoci RTG snímku páteře. Měření stupně skoliózy má jasně daná pravidla, díky kterým je možno určit, zda se křivka zhoršuje či nikoliv, a dále umožňuje srozumitelnost popisu snímku pro každého ortopeda.
Hlavní složkou terapie zůstává pravidelná rehabilitace doplněná například o plavání. U vyšších stupňů skoliózy doporučujeme omezení nadměrné zátěže, například omezení počtu učebnic ve školní tašce.
Od určitého stupně je skoliózu nutno řešit ve spolupráci s protetikem i takzvanou korzetoterapií a v těch nejhorších případech je nutno přistoupit k chirurgické korekci křivky páteře.
Smyslem terapie je do období ukončení kostního růstu udržet stupeň skoliózy na co nejpřijatelnější hodnotě a zabránit tak vzniku a rozvoji následných degenerativních změn na páteři. I zde je nutné vyzdvihnout spolupráci rodiny zejména ve smyslu působení na dítě tak, aby nezanedbávalo pravidelné cvičení.
↑ nahoru
Ortopedická onemocnění způsobená změnou struktury kostní tkáně
U dětských pacientů se často objevují onemocnění způsobená poruchou struktury kostní tkáně. K té dochází na základě poruchy cévního zásobení /prokrvení/ kosti ve zcela určitých lokalizacích.
Jednotlivé lokalizace jsou typické pro určitý věk dítěte, ale také pro pohlaví, častěji jsou postiženy děti sportovně aktivní. Jedná se o postižení například patní kosti, které se projevuje typickými bolestmi paty hlavně u mladých fotbalistů a hokejistů kolem desátého roku věku.
Další častou lokalizací tohoto postižení je horní konec holenní kosti pod čéškou v oblasti úponu šlachy čtyřhlavého stehenního svalu /Osgood Schlatterova choroba/.
Léčba všech těchto onemocnění je většinou konzervativní s omezením sportovní zátěže a odlehčováním postižené končetiny. Rodičům je nutno vysvětlit, že toto onemocnění je vždy přechodné a časem vymizí. Ve zcela výjimečných případech je nutná krátkodobá imobilizace sádrou a eventuální drobný chirurgický zákrok.
↑ nahoru
Bolesti kloubů u dětí
Tato oblast v sobě zahrnuje celou řadu symptomů a potíží v podobě klidových, nejčastěji nočních, zátěžových a pozátěžových bolestí. Postihují buď jeden, nebo více kloubů. Nikdy nezapomínáme ani na možnost často přehlédnutelného úrazu, pádu a podobně.
Za těmito bolestmi se také může skrývat celá řada diagnóz od nejbanálnějších až po nejzávažnější. Vyšetření těchto obtíží, zvláště trvají-li delší dobu, je bezpodmínečně nutné.
Včasné stanovení negativní diagnózy je vždy lepší než pozdní stanovení diagnózy závažné.
Dítě často není schopno přesně popsat své obtíže, někdy i proto, že to ještě nedokáže slovně vyjádřit. Je tedy nutné si všímat i náhradních příznaků, jako je kulhání, šetření končetiny a zvýšené teploty.
Je pak na odborném lékaři, aby z těchto příznaků a z výsledků objektivního vyšetření s použitím zobrazovacích vyšetřovacích metod a eventuálně laboratorních vyšetření přesně stanovil diagnózu a včas tak zahájil správnou terapii.
Velmi často je nutná spolupráce s dětským neurologem, rehabilitačním lékařem a pediatrem.
↑ nahoru
Akutní bloky páteře
U dětí se bloky vyskytují nejčastěji v oblasti krční páteře a projevují se tak, že dítě ráno po probuzení nehýbe hlavičkou a často je přítomna bolestivá svalová kontraktura, která nebývá většinou navázaná na úraz.
Terapie je většinou jednoduchá. Po předchozím RTG vyšetření C-páteře se jedná o krátkodobou imobilizaci měkkým límcem v kombinaci se šetrnou RHB – například míčkování, dále přechodný pobyt v teple a klidový režim dítěte. Krátkodobě je možná i medikamentózní terapie nesteroidními antirevmatiky. Potíže většinou spontánně odeznějí.
↑ nahoru
Osové vady
Nejčastěji se vyskytují v oblasti kolenních kloubů, takzvané nohy do O /Genua vara/, anebo nohy do X /Genua valga/.
Ve většině případů se jedná pouze o přechodnou záležitost, hlavně v raném věku dítěte. Tyto vady se většinou spontánně upraví dalším růstem. Ve výjimečných případech je možno jako pomocnou terapii použít různé dlahy nebo speciální úpravu obuvi.
Vady osy hlavně v kolenních kloubech mohou být příznakem metabolických onemocnění, například nedostatku vitaminu D.
Toto je ale možno vždy spolehlivě vyloučit jednoduchým laboratorním vyšetřením a RTG snímkem, kde mají tyto metabolické změny charakteristický RTG obraz.
Podstatně častěji jsou postižena děvčata, a je-li vada nápadná, kauzálním řešením je chirurgický zákrok se změnou osy I. záprstní kosti. Tato operace má většinou velmi dobrý efekt.
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!
Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně pod pojmy „páteř“ a „ortoped“.
Co místo zavinovačky u staršího miminka??
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vám poděkovala za Vaše stránky. Když si nevím s něčím rady, tak si je pročítám a snažím se podle uvedených rad řídit. Měla bych však jeden dotaz. Mé dceři jsou čtyři a půl měsíce a večer od narození usínáme v zavinovačce.
Již delší dobu ji dávám spát kolem 8 hodiny celkem bez problémů. Umyjeme, převlečeme do pyžamka, nakojíme, odbrkneme, dáme do zavinovačky, do postýlky a během chvilky většinou spinká.
Zavinovačka jí ale začíná být malá a tak nevím, jakým stylem ji vyměnit za peřinku, aby mi i nadále usínala dobře a tento rituál jí nějak nerozhodila. V zavinovačce je více v těsnějším prostoru než by byla pod peřinkou a před usnutím sebou hází jak kapr ve vodě. Nebo je vhodnější např.
spací pytel než peřinka? Také přemýšlím, zda jí nebude v létě pod peřinkou moc teplo. Přes den v postýlce v obývacím pokoji jen pod dekou neusneme, usínáme tedy v kočárku nebo přinejhorším v náručí. Moc děkuji za rady Jitka
Odpověď: Ahoj Jitko, mame obdobny problem. Daniel byl na zavinovacce vylozene zavisly, spal v ni asi do 5 mesicu a lezl z ni horem i spodem. Zkousela jsem ji postupne rozvolnovat, ale pryc jsem ji dat nemohla. Spaci pytel nepomohl, stale rozhazoval rucickami a v noci se budil. Pak jsem objednala tzv. Swaddleme z www.guk-grossundklein.de.
Vypada to jako neco mezi spacim pytlem a sveraci kazajkou, maji i vetsi velikosti do 10kg. Daniel v tom spal, ale objednala jsem fleecovou a v te se dost potil. Bavlnena by byla lepsi, ale dalsi jsem neobjednavala, protoze se to prodrazilo prevodem do Nemecka. Momentalne (9 mesicu) mame v postylce kojici polstar a tak spi pekne.
Ted se jenom zbavit toho polstare 🙂
Odpověď: Jitko, dobrý den, osobně bych dala spíše spací pytlík, z toho jen tak nevyroste. Ale to už patří k přirozenému vývoji dítěte, že si uvolňuje ruce, nožky, protože se bude čím dál více pohybovat. Navěky to miminka holt nebudou. 🙂
Odpověď: Dobry den, Jitko! Resila jsem s dcerkou to same, kdyz byla malicka, ale uklidnim Vas, ten problem tkvi hlavne ve Vasi psychice, kdy si myslite, ze dcerka jinak nez v zavinovacce neusne :-).
Nechte ji usnout jak je zvykla a pak ji zavinovacku postupne uvolnujte, at se nauci spat ve volnem prostoru. Par dni budete mit pocit, ze sebou haze a spi neklidne, ale ona si na to rychle zvykne.
Hlavne budte dusledna a kdyz se jednou rozhodnete, ze ji nebudete zavinovat, tak se k tomu jiz nevracejte. Skutecne jde pouze o par dni, kdy budete Vy i miminko z novinky nervoznejsi, ale rychle privyknete.
Pokud sebou mala nejak vyznamne haze a budi ji to, tak pomuzou takove molitanove mantinely kolem sprusli postylky. Deti sebou proste ve spanku hazou – cim jsou starsi, tim je to horsi :-)). Plus pokud byste ji navykla na spinkani v zavinovacce dele, tak by se to vsechno daleko hur odbouravalo.
Odpověď: To je fakt, že čím déle, tím hůře. Je to možné, že je to v psychice, přes den totiž v postýlce neusne, ikdyž dřív tomu tak nebylo. Přisuzuji to právě té zavinovačce, neboť když byla malá, tak jsem jí v ní nechávala spát i přes den, ale postupně jsem tu zavinovačku přes den přestala používat. Teď jsem jí teda musela ujezdit v kočárku na zahradě:-)
Odpověď: Obráceně: Peřinka za zavinovačku 🙂
Odpověď: Dobrý den,řešili jsme podobný problém,nyní máme skoro 8 měsíců a asi ve věku Vašeho dítěte jsme malou dali do spacího pytle. Ale jelikož se budila kvůli ručičkám,s kterými háže,tak jsme jí ještě část okolo ručiček zabalili do přeložené látkové pleny a tak spíme doteď.
Ale řeknu Vám,v zavinovačce to byla paráda,to malá spala nádherně,škoda,že nedělají větší :-). Ne,myslím,že u nás to byl spíš problém s růstovým spurtem a pak se spaní rozhodilo úplně. My teď řešíme,jak jí tu plínku nedávat. Když ji nedáme,tak se otočí na břicho a křičí.
Taky nevíme co s tím. A.
Odpověď: Tak teď nevím, jestli peřinku nebo spací pytel. Koukám, že tu zavinovačku opravdu co nejdříve vyměnit, než se začne sama přetáčet na bříško (teda, už se nám to 2x povedlo)
Odpověď: Jitko, zkuste tenký spací pytlík a přes to přehoďte peřinku. Já jsem to také tak udělala a měla jsem klid. Kdyby byla naše malá přikrytá jen peřinkou, tak by vlastně ani přikrytá nebyla, protože se vždycky hned odkope 🙂 a pak bych ji musela pořád přikrývat. A to nemluvím o tom, že v noci v té postýlce neuvěřitelně cestuje. Ale to asi každé dítě.
Odpověď: To není špatný nápad. Jen se zeptám, nemáte strach, že malá zaleze pod peřinky a začne se dusit? Možná to je blbý dotaz, ale trochu to prostě ve mě hlodá.
Odpověď: U nás je spíše opačný problém, malá leze nahoru. Dávám ji ale do postýlky tak, že leží spíše v té spodní polovině, takže by mi asi pod tu peřinku ani zalézt nemohla. Někde jsem to i četla, že ty menší mimča se tak mají ukládat právě proto. Nebojte, skoro pětimesíční miminko už bez problémů vědomě uchopí cokoliv do ruky, takže s tou peřinkou si poradí.
Zavinování miminka – miminko v bezpečí / Rozhovory, články
Začněme poněkud zeširoka a to od stavu ještě před narozením. Miminko je usídlené v děloze a ta je jeho prvním domovem. Tento domov ho bezpečně ohraničuje, dává mu pocit tepla, bezpečí, slyší tlukot srdce maminky a spoustu jiných zvuků, má přísun živin a jasné hranice.
Když se miminko uvnitř dělohy pohne, nejenže je zastaveno děložní stěnou, ale zároveň si uvědomí svůj pohyb a sílu – například ve vlastní nožičce. Podle Pesso Boyden terapie je to naše první místo, které nám uspokojuje všech pět základních potřeb. Tyto potřeby se postupně s vývojem dostávají do symbolické roviny.
Jak pomoci dětem cítit se bezpečně i po narození? Pro navození známého pocitu bezpečí je vhodné proto miminka zavinovat.
Různé typy zavinování
Každá kultura zná nějakou podobu zavinování, které v minulosti plnily různé účely. První známky zavinování dětí sahají až před začátek našeho letopočtu. Způsob, jak miminko zavinou je nespočet.
Můžeme volit péřové zavinovačky, klasické zavinovačky, rychlozavinovačky nebo speciální pleny velkých rozměrů, do kterých je miminko možné zabalit. Po zavinutí se děti cítí jako ve známém a jasně ohraničeném prostředí.
Pevné zavinutí umožňuje dětem se uvolnit, povolit svaly a uklidnit se.
Zavinování harmonizuje centrální nervovou soustavu a může pomoci miminko zklidnit pokud je podrážděné například velkým množstvím podnětů a nedaří se mu, právě přestože je unavené, lehce usnout.
Dalším neméně důležitým efektem zavinování miminka je, že pokud již miminko spí, pomáháme tím předcházet úlekovým reakcím ze samovolného rozhození ručiček volně do prostoru což může miminka budit a dráždit.
Každé dítě je individualita
Potřeba ohraničení je u každého dítěte různá a je dobré z ní vycházet. Některé děti potřebují spíše volnější úvazy a ve starším věku je vhodné je zavinovat především v době spánku. Jiné děti jsou spokojené v pevném zavinutí a tato potřeba přetrvá několik měsíců. Děti, které jsou zavinovány a naučí se takto i usínat spí lépe a déle.
Zavinování je obzvláště vhodné pro děti, které jsou hypertonické. To znamená, že jejich tělo je hodně v napětí, často propínají křečovitě končetiny a prohýbají se do luku. Zavinování u těchto dětí může snižovat jejich dráždivost, zklidňovat je a zavinutí je vhodné po delší dobu. Doba, kdy se zavinováním přestat, Vám dá najevo vaše miminko.
Výhody zavinování miminek
- teplotní komfort
- pocit bezpečí
- prevence neúmyslného pobyhu a s ním spojených úlekových reakcí
- zklidnění a relaxace
- delší a kvalitnější spánek
Na co myslet při zavinování dětí?
Materiál zavinovačky
Vyberte vhodný a prodyšný materiál, aby nedocházelo k přehřátí miminek. Děti jsou zpočátku termolabilní – tzn. mají sníženou schopnost regulovat svojí tělesnou teplotu a snadněji u nich dochází k přehřátí.
Volné kyčle
Při zavinování se soustředíme na přivinutí ručiček k horní polovině těla a v oblasti kyčlí necháváme více místa, volnější prostor a nezavinujeme je pevně, aby se kyčle nedostávali do nepřirozených sklonů.
Poloha miminka
Zavinuté děti by měly být uloženy v pozici na zádech nebo na boku s vypodložením. Pozice na bříšku není úplně bezpečná kvůli omezené možnosti pohybu při zavinutí. Některé zdroje uvádí, že pokud se miminko naučí samo přetáčet na bříško je čas se zavinováním přestat.
Pláč
Pláč miminka nemusí znamenat, že se mu zavinutí nelíbí. Někdy chvíli může trvat než se miminko zklidní.. obzvláště, když je předrážděné velkým množstvím podnětů.
Zavinování slouží jako výchozí bod pro tišení miminek, na který pak navazují další techniky jako pohupování, nošení miminka, konejšení miminka hlasem apod.
Pozorováním zjistíte, jak to právě vaše dítě má s potřebou zavinování.
Pro názornost jsme pro vás natočily video s návodem, jak správně miminko zavinovat a jaké jsou typy zavinování miminek.
A co vy, maminky? Zavinujete, nebo zavinovaly jste své děti? Jak se jim to líbilo?
Bláznivá japonská metoda uspávání dospělých! Balí je do zavinovačky!
Nemůžete usnout? Zkoušíte zaručené triky, jak co nejrychleji propadnout do říše snů? Bolí vás záda v bedrech? Zkuste zabalování do zavinovaček! Když to funguje na malé děti, které se tak cítí mnohem komfortněji a bezpečněji, proč by to nefungovalo u dospělých?
Jako u maminky!
Zavinování má podle psychologů simulovat stejný pocit, jako když je novorozeně v matčině děloze. Je tam totiž stejné těsno a teplo, jako bylo před porodem, což člověka uklidňuje. Japonci se tím nechali inspirovat a vymysleli si fyzioterapii pojmenovanou otonamaki.
Návod, jak někoho zabalit. • VIDEO: youtube.com
V praxi to funguje tak, že vás zabalí do velkého pružného kusu látky. Člověk si sedne, skrčí si nohy a překříží je. Asistent mu ještě uváže na krční páteř výstelku, aby si ji pak při samotném aktu neotlačil.
Pak už se jen vezme velký kus látky, do které se daná osoba zabalí a zaváže jako uzlíček. V některých centrech ještě používají barevnou terapii, kdy přes vás hází barevné hedvábné šály, což vás má uklidnit.
Uklidnit mysl a uvolnit záda
Vy se pak už jen dvacet minut houpete a relaxujete. Údajně to má uklidňovat mysl, pomáhat od stresu a bolesti zad a kloubů. A to zejména v případě ramen a kyčelních kloubů. „Lidé, kteří na terapii byli, potvrdili, že bolest zad a krční páteře byla poté mnohem slabší,“ popisuje Yayoi Katayama, jedna z organizátorek kurzů v Japonsku v Tokiu.
Návštěvníci těchto terapií jsou nadmíru spokojeni a relax si pochvalují. Obezřetní jsou ale vůči tomu někteří chiropraktici, kteří nedoporučují spoléhat se na to jako na tu nejlepší formu léčby bolestí pohybového aparátu.
Otonamaki je u Japonců velmi oblíbené a není se vlastně čemu divit vzhledem k dlouhým pracovním dobám, které tam mají. A co vy? Nechali byste si něco podobného líbit?
Otonamaki je nová terapie proti stresu a bolestem zad v Japonsku. • VIDEO: youtube.com
Každodenní drobné rituály pomáhají zmírnit úzkost a napětí. Čtěte 5 tipů, jak se zbavit stresu.
5 důvodů, proč děti doopravdy potřebují zavinovačku
Samozřejmě i v tomto případě platí, že každé dítě je jiné a ani zavinování není samospasitelnou metodou, která vám spolehlivě zajistí klidné a spokojené miminko, za vyzkoušení ale nic nedáte. Klidně se může stát, že první potomek bude zavinovačku zbožňovat a jeho mladší sourozenec se naopak rozhodne vzpouzet a bude se snažit z uzlíku hlava nehlava vyprostit.
Pomůže s adaptací
Devět měsíců bylo nenarozené miminko zvyklé na těsné a teplé prostředí dělohy. Slyšelo tlukot srdce i hlas maminky a to vše mu navozovalo pocit bezpečí. Po porodu se náhle ocitne ve zcela cizím, neznámém prostoru plném rušivých vjemů, které ho mohou zneklidňovat a děsit.
Na tento „velký“ svět si musí postupně zvyknout. Proto již v porodnici vám pravděpodobně sestřičky donesou novorozence zabaleného jako „vánočku“ a naučí vás, jak ho správně s pomocí plenky do této pozice uvázat.
Ručičky se nechávají záměrně uvnitř, a to hlavně z důvodu, aby se mimoděk, během svých nekoordinovaných pohybů a máchání ručkama kolem sebe, miminka nepoškrábala nehtíky v obličeji. Pokud si nejste jistá, zda je zavinování pro vaše dítě vhodné, poraďte se s pediatrem a nechte si ukázat, jak na to.
Zvláštní způsob zavinování vyžadují děti s potížemi při vývoji kyčlí nebo ty, které trpí novorozeneckou kolikou.
Uklidní a utiší
Zavinování je jednou z nejstarších a nejpřirozenějších metod ke zklidnění plačícího miminka. Máte doma malého křiklouna nebo dráždivé děťátko, které vyžaduje neustálé chování v náručí? Zkuste ho pevně zavinout. Navodíte mu tím příjemný pocit, který důvěrně zná již z maminčina bříška, a snadněji se uklidní.
Přestane ho děsit volný prostor a také pohyby jeho vlastních rukou, které ještě neovládá. Proto se miminka zavinují s ručičkama podél těla. K tomuto účelu můžete použít velkou klasickou čtvercovou plenu. Použijte takovou, která je vyrobena z prodyšného přírodního materiálu, nejlépe čisté bavlny nebo bambusu.
Ptáte se, jak dlouho je vhodné miminka zavinovat? Teorií existuje celá řada, tu nejlepší dobu ale zřejmě poznáte sama, jelikož děťátko vám samo začne dávat najevo, že už se mu svázání nelíbí.
Obecně se dá říci, že pokud už miminko bez potíží usne bez zavinovačky, a navíc se dokáže samostatně přetočit na bříško, je na čase dopřát mu volný prostor.
Lepší spánek
Zavinovačka najde své uplatnění při ukládání dítěte do kočárku, při nejistých začátcích kojení a samozřejmě při spánku. Ano, díky omezenému pohybu novorozenci klidněji a lépe spí. V noci se totiž mohou často budit díky tzv.
Moorovu neboli objímacímu reflexu, kdy je vyleká nekoordinovaný pohyb jejich vlastních ručiček a nožiček. Tomu pevné zavinutí zabrání.
Pokud vaše miminko spinká v zavinovačce, vyhýbejte se těm z těžkých, neprodyšných materiálů, dítě by se mohlo během noci nebezpečně přehřát.
Vhodné nejsou ani kousky s nejrůznějšími aplikacemi, kraječkami nebo různými „cancoury“, které by se mohly během spánku dostat na obličej kojence. A pozor, nesvazujte příliš těsně, určitá volnost pohybu by měla zůstat zachována. Další alternativou je také využít pro noční spaní takzvaný spací pytel nebo vak.
Uleví mamince
Máte doma nervózní, ukňourané miminko, které spustí pláč pokaždé, když se pokusíte odložit ho z náruče? Pokud se v noci často budí, je nedostatečně odpočinuté a celý den pak následně plačtivé a podrážděné. Jako první krok zkuste pevné zavinutí během spánku. Další praktickou stránkou zavinování je snadnější kojení.
V zavinovačce je děťátko klidné, nešermuje kolem sebe ručičkama, je dokázáno, že se snadněji přisává a pije bez častých přerušování. A samozřejmě, což ocení zejména maminky – začátečnice, se zamotaným uzlíkem se snadněji manipuluje, než se získá jistota a osvojí se rutina při přenášení, krmení a přebalování.
Odpadá tím stres vystrašených maminek, že jim třeba novorozenec vyklouzne z rukou.
Jak zabalit uzlíček? Velkou čtvercovou plenu rozprostřete nakoso na postel, přehněte horní roh dolů asi 15 centimetrů. Miminko položte na plenku tak, aby jeho ramínka byla na stejné úrovni jako okraj přeložené pleny.
Levou ručičku dejte zlehka k tělíčku, přetáhněte přes ni levý okraj pleny až k hrudníku a zafixujte cíp napravo pod zádíčky. Uchopte spodní okraj pleny, přetáhněte ho přes tělíčko a cíp založte na hrudníku nebo pod pravým ramenem.
Nakonec pak přiložte druhou ručičku k tělíčku a přetáhněte pravý cíp pleny přes hrudník a založte cíp pod zádíčky na levé straně.
Lékař ukazuje, jak během chvilky uklidnit plačícího kojence. • VIDEO: Youtube/Robert Hamilton
VIDEO: Jak během chvilky utišit plačícího kojence? Lékař ukazuje, jak na to.
Zajistí pocit bezpečí
Zavinování bývá zpravidla skvělou metodou pro předčasně narozená miminka, u kterých pediatři doporučují v prvních týdnech pevné zavinutí, včetně ručiček, které jim věrně supluje prostředí známé z dělohy. Cítí se příjemně, jako by dál byla v maminčině bříšku.
Než miminko zavinete, mělo by být nakrmené, odříhnuté a také čerstvě přebalené. Pro nedonošená miminka se prodávají speciální elastické zavinovačky, kam dítě prostě jen zasunete.
V noci vám hodně usnadní práci, když potřebujete přebalit, jednoduše odhrnete spodní část, a když máte hotovo, zase stáhnete zpět dolů. Později tyto zavinovačky můžete navíc snadno přetvořit ve spací vak.
Pozor na módní „stylové“ rychlozavinovačky se suchými zipy, ty se hodí většinou jen pro parádu nebo krátké přenášení miminka například z vany do postýlky nebo z domova do auta.