Nechtějí vaše dítě ve školce? Nevzdávejte to!

“Potřebovala bych poradit, syn (3,5 roku) mi v poslední době stávkuje ve školce u jídla.

I tak je to s ním komplikované, protože nejí maso ani salámy, ale poslední dobou nechce jíst ve školce vůbec nic, je schopný být celé dopoledne ve školce hladový.

Už jsme i zkoušeli, že jsem chodila na obědy do školky a jedla s ním a nic. Zkoušela jsem ho motivovat, naslibovala jsem hory doly a nic nezabírá. Máte, prosím, nějaké zkušenosti?”

Nechtějí vaše dítě ve školce? Nevzdávejte to!

Přesně těmito slovy zoufalé maminky začíná jedna z mnoha diskuzí na Modrém koníku na téma stravování ve školce. Zatímco některé maminky vlastně neví, jaké to je mít nejedlíka, jiné to znají až moc dobře a věřte, že se jedná o problém, který potrápí nejen celou rodinu, ale  mnohdy i paní učitelky ve školce.

Hned na úvod je potřeba podotknout, že rozhodně neexistuje žádný univerzální návod, po jehož aplikaci sní vaše dítě ve školce úplně všechno. Bohužel, nečekejte ho proto ani od tohoto článku.

V článku, který právě čtete, však můžete na tento problém nahlédnout nejen očima jiných maminek, ale třeba také očima odborníků, kteří rozhodně ví, o čem je řeč. Kromě toho zde najdete i praktické tipy, jak se můžete pokusit situaci řešit. To opravdové řešení už ale bude opět ležet na vašich bedrech.

Každé dítě je totiž jiné a to své dítě znáte nejlépe právě vy sami, takže s pomocí našich rad pak hledejte řešení ušité na míru právě vám a vaší situaci.

Kde je zakopaný pes aneb proč dítě nechce jíst?

Naprosto klíčovým pro řešení celé situace je zjištění toho, PROČ vaše dítě nechce ve školce jíst. Příčin může být mnoho a každá příčina si vyžaduje jiné řešení. Prvotním krokem by mělo být to, že si s dcerou nebo synem pohovoříte – zkuste se zeptat, proč nechce jíst.

Dítě to mnohdy neumí samo vysvětlit, takže můžete zkusit dávat i návodné otázky – měl/a jsi chuť na něco jiného?, neměl/a jsi hlad, nelíbilo se ti sedět u stolu s Aničkou,… Možností je opravdu mnoho, některé příčiny nejedení je velmi lehké vyřešit, jiné budou zase velmi složité.

A na některé možná ani nepřijdete a jak rychle se problémy objevily, tak rychle zase zmizí.

Kromě rozhovoru s dítětem nezapomeňte celou situaci probrat také s paní učitelkou –  z jejich pedagogických zkušeností a také díky možnosti porovnání s vrstevníky by mohla mít její rada opravdu cenu zlata. Pokud vaše dítě nechce jíst nic a nikdy, pravděpodobně to bude stejně ona, kdo s vámi toto téma začne řešit jako první. Nechte si sdělit názor na celou situaci a zkuste si nechat poradit.

Ještě před několika lety bylo celkem běžnou praxí ve školách a školkách to, že se děti nutily do jídla. Možná vás to překvapí, ale i dnes se najdou rodiče, kteří si přejí, aby jejich dítě jedlo všechno a do posledního drobečku, proto rozhodně seznamte paní učitelku s vaším postojem k celé situaci. Pokud nechcete vaše dítě do jídla nutit, nezapomeňte to paní učitelce říct! A naopak.

Nechtějí vaše dítě ve školce? Nevzdávejte to!

Moje dítě nastoupilo do školky a nechce nic jíst

Pokud problém s nejedením dítěte začal hned na začátku jeho docházky do školky, zpravidla se jedná o problém s adaptací.

Nástup do školky je pro dítě ohromný životní mezník a lidově řečeno toho na něj může být prostě moc. Je samo mezi cizími lidmi, musí se učit samostatnosti, ze všeho nového může pociťovat únavu, atd.

V tomto případě se opravdu není čemu divit, že nemá ve školce třeba chuť k jídlu.

Pro řešení tohoto problému bude stačit dát dítěti čas a k otázce jídla přistupovat opravdu velice citlivě. Rozhodně s dítětem nejednejte po zlém, aby se lidově řečeno “nezaseklo”.

Dopřejte mu dostatek času na rozkoukání a nebojte, ono opravdu hladem nezemře. Po chvíli si zvykne a začne ve školce i jíst – i když to samozřejmě neznamená, že bude jíst úplně všechno.

I když i takové děti existují.

Tato slova potvrzuje i psycholožka a krizová interventka Zuzana Karásková Ulbertová, která říká: “Celá školka je pro vaše dítě nová a nějaká adaptace, zvykání si, případně odpor, zkoušení hranic prostě musí proběhnout – třeba jen maličko. A nejčastěji to bývá právě v oblastech, ve kterých má (nebo mělo) dítě obtíže i jinde: lítostivější děti hodně pláčou, vzteklé dělají hysterické scény, ty, co se počůrávaly, začnou mít zase stejné či podobné projevy ohledně vyměšování.” 

Ze své pedagogické praxe mám zkušenost (poznámka autorky článku), že děti velmi často nechtějí ve školce jíst to, co neznají z domova.

Velice často to bývají například luštěniny, pomazánky či některé druhy ovoce a zeleniny. Pokud je přesně toto váš případ, zkuste do svého domácího jídelníčku nenápadně propašovat “nové” potraviny ze školky.

Doma dítě tyto novinky přijde zpravidla lépe a pokud mu zachutnají, začne je baštit i ve školce.

Moje dítě ve školce vždycky krásně jedlo a najednou nechce jíst vůbec nic

Jiná situace nastává ve chvíli, kdy vaše dítě do školky už nějakou dobu chodilo, normálně se zde stravovalo a najednou BUM – zničehonic přestalo jíst. S největší pravděpodobností se stalo něco, co zapříčinilo tuto změnu.

Takto velké změny u dítěte bývají totiž opravdu málokdy ZNIČEHONIC. Přemýšlejte, pátrejte, ptejte se, co se stalo. Ptejte se dítěte a nebojte se zeptat i paní učitelky.

Důvodů může být opravdu mnoho – v praxi ve školce jsem se setkala například s tím, že dítě přestalo jíst v době, kdy se dělo něco špatného doma (nemoc, rozvod, neshody rodičů), kdy se o dítě pokoušela nemoc, když mělo ve školce s někým neshody.

Zde znovu apeluji na to, aby si rodiče promluvili s paní učitelkou a společně si ujasnili, jak postupovat. V tomto případě je potřeba, aby ke zdárnému řešení jídelní krize byli rodiče a školka v jednotě.

Pokud nezabírají žádné domluvy, zkuste dát celé situaci chvíli času. Pokud nezabere ani čas, zajděte s dítětem k jeho pediatrovi a zkuste se poradit, co dál. Psycholožka a krizová interventka Zuzana Karásková Ulbertová doporučuje v případě dlouhodobějších problémů rozhodně navštívit odborníka:

“Kdyby obtíže se stravováním vašeho potomka přetrvávaly ještě další měsíc, přes domluvu a jasnou strategii s učitelkami ve školce, zkusila bych vše podrobně probrat s dětským psychologem – třeba v pedagogicko-psychologické poradně u vás ve městě/kraji.“

Nechtějí vaše dítě ve školce? Nevzdávejte to!

Opravdu moje dítě nejí? Nesrovnávám ho jen nevhodně s okolím?

Pediatr doktor Petr Karger nedávno prohlásil: „Proč mé dítě nejí? Je až zarážející, kolikrát tuto otázku slyším ve své ordinaci… Přitom je formulována špatně, neboť se jedná obvykle o to, že jí méně než dítě sousedky nebo že jí pouze něco.“

Radu má v tomto případě jedinou: „Nesrovnávat s ostatními dětmi a věnovat pozornost tomu, zda dítě roste a prospívá adekvátně svému věku. Pokud si však vypěstovalo velmi úzký jídelníček sestávající například převážně ze suchých housek, samotných knedlíků a kukuřičných lupínků, je na místě se zamyslet ne nad dětmi, ale nad naším rodičovským přístupem.“

Nutriční terapeutka Jitka Rusková se zase zamýšlí nad možností, že chyba nastala v našem rodičovském přístupu:„Takové případy nejedení mívají mnohdy společné jmenovatele – rodiče a období vzdoru, případně dobu zavádění nemléčných příkrmů.

V těchto zlomových a náročných životních obdobích totiž ne všem dětem vše hned zachutná a to, co jim chutnalo dříve, najednou tvrdě odmítají. Rodiče často ve snaze nečinit dítěti násilí, poleví a odmítanou potravinu nebo pokrm už vícekrát dítěti nepodají.

Přitom se ale mohlo jednat pouze o momentální rozmar dítěte, které zkoušelo, co si může k rodičům dovolit a za pár dní už by o své averzi nevědělo.“

A jaké jsou zkušenosti některých uživatelek Modrého koníka?

“Vloni, když dcera nastoupila do školky, tak kolikrát nesnědla skoro nic, nebo 1x kousla do svačiny, na oběd si dala 1 lžíci polévky a konečná. Učitelky ji nenutily sníst, co má na talíři, ale trvaly na tom, aby každé jídlo ochutnala.

Časem, když viděla, jak všem okolo chutná (máme opravdu skvělé kuchařky a jídlo mají ve školce hezky naservírované), tak začala jíst více – necpe se kdo ví jak, ale po roce ve školce sní na první svačinu čtvrt krajíčku chleba, na oběd naběračku polévky a porci hlavního jídla má servírovanou na dezertním talíři až po spaní (v době, kdy ostatní svačí) a svačinku si nosí zabalenou domů.

Myslím, že hlavní je domluvit se s učitelkami, aby z jídla nedělaly cirkusové vystoupení – nechceš jíst? Fajn ochutnej co máš na talíři, když ti stačí jedno sousto, tak to odnes, další jídlo bude za 3 hodiny a konečná, žádné hysterické výstupy, žádné 'budeš tu sedět a ostatní si jdou hrát' a podobně,” popisuje své zkušenosti s malým nejedlíkem jedna z maminek.

Další z maminek se podělila o radu, která zabrala na jejího syna: “Já mám doma naštěstí už bývalého nejedlíka, nyní  mu je 4,5 roku a zabrala nám poučka okopírovaná z jedné francouzské knížky. Dítě musí sníst 2 lžičky, žádné scény. Jemu se uleví, že to má hned za sebou a ví, že ho už pak nikdo do jídla nebude nutit.

Dopředu vysvětlit dohodu, trvat na dodržení, v klidu ale důrazně trvat na tom, že to bez obličejů musí sníst. Syn dokonce zkoušel simulovat zvedání žaludku –  fuj, řekla jsem mu, ať to ani nezkouší. Takto naše dohoda nezněla a takové scény, že mu jsou k ničemu. S něčím sice bojujeme pořád, ale vidím velké pokroky.

Podle této teorie po několikátém jídle a snědení pár soust tomu dítě přijde na chuť. Tak se to třeba bude hodit i někomu dalšímu než nám.”

Nechtějí vaše dítě ve školce? Nevzdávejte to!

“Přidám vlastní zkušenost, ne s dítkem, ale sama se sebou. Ve školce se stávalo, že třeba učitelka řekla, že budu u stolu dokud to nesním, tak jsem tam v klidu seděla do doby, než si pro mě přišli rodiče domů a bylo to pro mě lepší, než se toho jídla dotknout.

Dodneška jsem vybíravá a jsou jídla, která zkrátka nejím… A pokud nic jiného nebude, tak budu raději o hladu. Takže pořízení s takovým dítkem může být opravdu těžké. Rozhodně ale radím nenutit – to by v mém případě určitě nepomohlo a mělo jen a jen opačný efekt.

Všem moc držím pěsti,” podělila se jedna z uživatelek o svou vlastní zkušenost.

A nyní už otázka na čtenářky – jak jste na tom se svými dětmi vy? Jedí ve školce rády nebo je pro ně každé jídlo utrpením? Nebo si jen rády vybírají a jedí jen svá oblíbená jídla?

  • Použité zdroje informací:
  • skolkamaterska.cz
  • psychologie.cz
  • babyweb.cz

ona.idnes.cz

Nedovolte cikánům v osadách ani jedno zvíře

MILENA DOUŠKOVÁ

Odporný život mezi odpadky, sexem a zabíjením zvířat je prostě baví. Na co měnit, když přijdou dávky a oni si žijí ten svůj život.

Video z televize Markíza je jako z hororu. Tahle osada je příkladem toho, že cikáni jsou nepřevychovatelní a jejich IQ je velmi nízké. Zato zloby a zášti ke zvířatům mají velmi mnoho.

Cikáni a psi se neměli v lásce nikdy, ale tohle překračuje mete lidského chápání a podívat se na toto video bez emocí prostě nejde. Všude zmrzačení psi, mrtvé se nikdo nesnaží pohřbít.

Ti se jen tak překračují.

Místní policista tvrdí, že 80% dětí se rodí z incestu. Je jedno jestli bratr a sestra. Otec a dcera. Pak se rodí zdegenerované děti s duševním postižením, bez emocí a neschopné normálního života. Tihle cikáni nemluví ani cikánsky, ani slovensky a škola je pro ně neznámé slovo.

Nechtějí vaše dítě ve školce? Nevzdávejte to!Psi platí trápením a smrtí pro zábavu cikánských dětí a mládeže. Nedávno byl zveřejněn trpký osud psa Alexe kterého zbil sedmiletý cikán. Psa se sice ujali záchranáři, ale pro Alexe bylo ,pozdě. Svým zraněním podlehl. Další psí oběť zvířecích táborů smrti na Slovensku. Další případ o kterém nás informoval spolek Československý kastrační program. Dobrovolnice se vydaly do osady zachránit dvě štěňata, ale živý už zůstal jen jeden. Jeho sestra byla zabita cikánskými tyrany. I při odchytu je cikáni mlátili pěstmi před očima dobrovolnic, ale ty stačili malé štěně zachránit.

Nechtějí vaše dítě ve školce? Nevzdávejte to!Kolik papíru bude popsáno, kolikrát lidé budou psát odpovědným osobám, kolik dobrovolníků se vydává do šílených a nebezpečných cikánských osad. Jak dlouho budete těmto lidem tolerovat vše co provádějí a ještě jim poskytovat finanční dávky.

Nechtějí vaše dítě ve školce? Nevzdávejte to!Pan Matovič nám neustále povídá něco o tom, jak chudáky cikány podceňujeme, že je třeba jim umožnit vzdělání, ale jak? Napřed musí chtít oni a pak se může něco změnit k lepšímu. Jenže Matovič by měl vědět, že cikáni na něho kašlou. Odporný život mezi odpadky, sexem a zabíjením zvířat je prostě baví. Na co měnit, když přijdou dávky a oni si žijí ten svůj život. Při pohledu na slovenské osady a cikány jsem vlastně ráda, že ti naši nás sice využívají, ale takhle hluboko ještě neklesli a já doufám, že ani nikdy neklesnou. To by bylo obrovské selhání majority.

Budete mít zájem:  Očkování proti rakovině děložního čípku nyní pouze dvěma dávkami

Nechtějí vaše dítě ve školce? Nevzdávejte to!Neznám řešení tohoto problému, ale jedno je jisté, pokud ty děti necháte vyrůstat v těchto osadách, vyrostou z nich kopie svých rodičů. Negramotní, zlý ke zvířatům a ochotní mít sex s kýmkoliv. Možná by bylo na místě tyhle osady hnusu srovnat se zemí a místo pomoci muslimům se pokusit něco udělat s těmito cikánskými rodinami.

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800

(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jakub Malinovský 77,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- KčCelkem za měsíc: 2 177,00 KčChci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.).

) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu.

Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd.

Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

(Visited 3 183 times, 826 visits today) Administrace: Redakce on 1.4.2021. (35 votes, average: 5,00

JAK BYLO VE ŠKOLCE? ANEB NĚCO K DOBRU O KOMUNIKACI RODIČ – DÍTĚ!

Obsah

  1. 1. Úvod
  2. 2. Co je důležité pro vzájemnou komunikaci?
  3. 3. Kdy je vhodné se ptát dítěte na den strávený ve školce?
  4. 4. Jak se máme dítěte správně ptát?
  5. 5. Závěr
  6. 6. Zdroj

1. Úvod

Máte dítě, které navštěvuje mateřskou školku? Máte od svého dítěte informace o tom, co ve školce dělali, co nového se naučili

, jak se mu ve školce líbilo, a podobně?Asi většina rodičů, jejichž dítě chodí do mateřské školky, má na denním pořádku při vyzvedávání svého dítěte ze školky v mysli tyto a mnoho dalších otázek. Ale co na to děti? Máme se jich ptát? Nebo máme čekat, až nám samy něco řeknou? Ale co když opravdu potřebujeme vědět něco o tom, co ve školce dělaly, abychom zjistili, zda se jim ve školce vůbec líbí, nebo zda nemají nějaké problémy?

Nakonec se přece jen tedy zeptáme, i když očekáváme odpověď: „Dobrý.“, „Nic nového jsme nedělali.“ nebo „Jako vždycky.“ atd. To rodičům ale opravdu nestačí. Z odpovědí dětí máte kolikrát pocit, že ve školce opravdu nic nedělají, i když sami víte, jaký má

mateřská škola programa že ten den měli zrovna na programu soutěžní den, hledání pokladu či jinou zajímavou aktivitu. Jen málokteré dítě je sdílné, své zážitky a pocity vypráví, jen co vás spatří ve dveřích mateřské školky a vypráví vám je po zbytek dne. Mnohdy vás ani nepustí ke slovu. Doma vás pak chce naučit novou básničku, kterou se naučilo, zahrát si s vámi hru, kterou hráli ve školce, či ukázat díla, která ve školce vytvořilo (obrázky, které namalovalo, výtvory z keramiky nebo jiných různých materiálů, přání ke Dni matek atd.). Šťastní to rodiče!Co radí psychologové a odborníci? Máme se dětí ptát, nebo máme počkat, až začnou samy mluvit o školce? Ptáme se špatně? Co cítí dítě, pokud se ho pořád někdo ptá, jak bylo ve školce? A proč se o školce mnohokrát děti nechtějí vůbec bavit?

2. Co je důležité pro vzájemnou komunikaci?

– správné načasování (viz dále),- správné reakce při komunikaci (viz dále),

– vzájemná otevřenost,

Například malý Ondra při rozhovoru s maminkou o školce (samozřejmě o tom, co vše se ten den ve školce stalo) sdělí, že bouchl Pavlíka, protože mu nechtěl půjčit mašinku. A co na to maminka? Pokud by Ondrovi ihned vynadala, že nesmí mlátit děti, možná jí Ondra o příští potyčce ve školce raději nic neřekne a nechá si to pro sebe. Mnohem lepší je, pokud maminka Ondru vyslechne, pokusí se zjistit více informace a nabídne mu pro případ dalších neshod s dětmi ve školce jiná řešení, u kterých nebude muset Ondra ubližovat dětem, i když on to cítí tak, že jim jen něco „vracel“, „on si přeci nezačal“.Vhodné je, pokud se také maminka svěřuje se svými úspěchy či drobnými neúspěchy nebo bagatelizovanými problémy, se kterými se ona ten den potýkala v práci. Ondra tak uvidí, že i maminka řeší nějaké problémy, že mu o všem řekne, a příště, až bude mít Ondra ve školce opět nějaký konflikt s ostatními dětmi, nebude se vůbec rozmýšlet, zda to mamince říct, či neříct.

– vzájemný respekt,Vzájemný respekt znamená, že děti a rodiče nechají jeden druhého otevřeně vyjádřit svá přesvědčení a pocity bez obavy z odmítnutí. To znamená přijímat to, co ten druhý říká. Nemusíte se svými dětmi souhlasit, ale můžete dát najevo, že berete na vědomí jejich pocity.

Víš, maminko, Kristýnka mi dnes nechtěla půjčit panenku, tak jsem jí nedala bonbon, když jsem rozdávala všem dětem, říká Anička po školce mamince. Maminka vyslechla Aničku a povídá jí: „Chápu, že jsi tu panenku strašně moc chtěla, muselo ti to být líto.

A víš, co bys mohla udělat příště? Ukaž Kristýnce, že ty jsi šikovná a hodná holčička, bonbon jí dej i přesto, že ti předtím nepůjčila panenku, a uvidíš, že ti Kristýnka příště tu panenku půjčí.“

– nebát se mluvit o náročných věcech,Vězte, že i když je dítě malé, mnohdy je rozumově vyspělé tak, jak nejsou leckteří dospělí lidé. Při rozhovorech o složitějších věcech se je snažte jednodušeji popsat, například vysvětlit na lehčích konkrétnějších příkladech, které jistě budou srozumitelné i pro dítě.

– chválit dítě za konkrétní věci,- soustředění – navažte kontakt očima, výrazem.

Učte dítě mluvit o zážitcích již od útlého věku. Nedovolte, aby si dítě nechávalo své pocity pro sebe. Pokud je vaše dítě uzavřené a nechce s nikým moc komunikovat včetně vás, mluvte sami o svých zážitcích a prožitcích.

Vyprávějte mu o tom, co jste ten den zažili v práci, na co se těšíte, co vás čeká v práci další den, mluvte o svých kolezích.

Tím přimějete své dítě k tomu, aby se i ono se svými pocity a zážitky svěřovalo vám a aby to pro něj bylo přirozené.

3. Kdy je vhodné se ptát dítěte na den strávený ve školce?

Pokud se od dítěte chceme dozvědět něco o tom, co ve školce dělali a jak se mělo, musíme v první řadě na otázky zvolit správný čas.V okamžiku, kdy pro dítě přijdete do školky, nechává dítě školku za sebou. Teď jste pro něj přišli, těšilo se na vás, chce se s vámi přivítat, teď bude na programu něco jiného. Ne školka.

Ve školce bylo celý den a nyní chce trávit čas s vámi. Teď tedy opravdu není vhodný čas na to, abyste se ho začali ptát. Pokud se přece jen zeptáte, dočkáte se pouze známé stručné odpovědi: „Dobře!“.

 V takovou chvíli byste měli okomentovat a pochválit pouze nové obrázky, které namalovalo a které visí v šatně na nástěnce, nebo se zeptat, kdo měl narozeniny či svátek, když si domů nese dobrůtky.

Vhodný čas na otázky může nastat ve chvíli, kdy potkáte na procházce nebo na nákupu kamaráda ze školky.

Můžete se svého dítěte zeptat právě na něj: „To je tvůj kamarád?“, „S ním si ve školce hraješ?“, „Je hodný?“, „Je s ním legrace?“ a podobně. Využijte této příležitosti.

Dítě vám bude potvrzovat, nebo naopak vyvracet vaše domněnky a otázky a možná, že i přidá zajímavé příhody, prožité s kamarádem ve školce, nebo vám o něm poví jiné informace.

Například: – Jéé, hele, maminko, tamhle je Evička.- Ta s tebou chodí do školky, nebo odkud ji znáš?- No, ze školky přece. Evička má postýlku vedle mě a vždycky při spinkání si spolu povídáme a paní učitelka nás musí pořád napomínat.Vidíte, jak se Lucinka rozpovídala, když maminka vhodně položila otázku v pravý okamžik a na prvotní informaci Lucinky nereagovala pouhým „Hmm.“.

Otázky není třeba pokládat a dítě zpovídat hned, jakmile je vyzvednete ze školky či přijdete domů. Pokud dítě samo nezačne mluvit o tom, co ve školce zažilo nebo co se ve školce ten den stalo, můžete začít třeba až u večeře nebo u společné hry a podobně, zkrátka ve chvilce, kterou trávíte společně

, či při činnosti, kterou děláte společně. Velmi časté bývá, že se dítě rozpovídá při čtení či vyprávění pohádky před usnutím.

Maminka vypráví Lukáškovi před spaním pohádku o mašinkách. Na to téma začne Lukášek mamince vyprávět, že odpoledne, když si ve školce hráli s mašinkami, po něm Péťa jednu mašinku hodil a Lukášek plakal.

4. Jak se máme dítěte správně ptát?

I když zvolíme správný okamžik k dotazování se dítěte, jak bylo ve školce, není vyhráno. Velmi důležité pro to, abychom byli s odpověďmi dítěte spokojeni, je forma pokládání otázek. Jak správně položit otázku?

– Vyhýbejte se uzavřeným a obecným otázkám, u kterých dítěti stačí odpovědět jedním slovem. Neboli – na konkrétní otázku – konkrétní odpověď. Zkuste položit otázku jinak, aby dítě muselo svou odpověď více rozvést. Na správně položenou otázku již dítě nemůže použít pouze jednoslovné odpovědi.

ŠPATNÉ OTÁZKY 

„Spinkal jsi ve školce?“ – „Ano.“ „Jedl jsi oběd?“ – „Ano.“„Jak ses měl dneska ve školce?“ – „Dobře.“

a podobně 

SPRÁVNÉ OTÁZKY

„Co jste dnes dělali ve školce?“ – „Byli jsme na hřišti a taky jsme se učili novou básničku, ale ještě jí moc neumím.“ „O čem vám dnes paní učitelka při spinkání povídala?“ – „Nejdřív nám přečetla pohádku a potom jsme si povídali o tom, jak si kdo doma uklízí hračky a taky kam patří knížky.“ „Řekneš mi také tu novou básničku, kterou jste se dnes ve školce učili?“

atd.

– Dejte pozor na adekvátní reakci. Vyhněte se nepřiměřené kritice, sdílejte s dítětem jeho pocity a teprve potom vyjádřete také svůj názor. Navrhněte přiměřené řešení problému.

Podle toho, jak zareagujete na to, co vám vaše dítě sdělí, se vám dítě bude nebo nebude nadále svěřovat se svými zážitky a pocity ve školce. Pro vás to může být banalita, ale dítě v tu chvíli řeší velký problém, se kterým si neví rady.

Vám se s ním svěří a očekává, že mu pomůžete, poradíte a zejména že ho pochopíte a pochlácholíte.

ŠPATNÉ OTÁZKY „Honzík mi bral hračky.“ – „Hmm, tak si příště hraj s někým jiným.“„Péťa mě strčil.“ – „To nevadí, on určitě nechtěl.“ 

SPRÁVNÉ OTÁZKY„Lucinka mi nechtěla půjčit panenku.“ – „Vážně? To jsi musela být smutná, viď? Tak se příště musíte s Lucinkou domluvit a o panenku se vystřídat. Chvíli ji bude mít ona a chvíli ty.“„Adámek mě bouchnul. – „A bolelo tě to? Proč tě bouchnul? Tak to příště řekni paní učitelce a ona to vyřeší nebo musíš Adámkovi říct, že se to nedělá, on to asi neví.“

 Komunikace s dítětem by neměla být naším monologem, ale společným dialogem. Věřte, že dítě toho má na srdci spoustu, jen potřebuje prostor a správný okamžik pro to, aby vám to všechno sdělilo.

5. Závěr

Lidé spolu komunikují odpradávna, ale ať se to může zdát jakkoliv neuvěřitelné, správně komunikovat není jednoduchá záležitost. Správná komunikace vyžaduje dlouhodobý trénink. A co teprve pokud se jedná o komunikaci dospělých lidí s dětmi? Je velmi jednoduché něco říct, ne vždy to však druhá strana pochopí tak, jak jste to mysleli.

A velmi často tak dochází k nedorozuměním. Nesprávná komunikace může přinést značné problémy mezi dospělými a ještě více škody může napáchat právě v komunikaci rodiče s dítětem. A nemusí jít jen o nesprávnou komunikaci, mnohdy může tyto škody a problémy způsobit komunikace nulová.Základem by měl být pocit dobrovolnosti a spokojenosti.

Budete mít zájem:  Rakovina vaječníků se projevuje i rostoucím břichem

Pilířem by mělo být také naslouchání a poslouchání druhého

6. Zdroj

ŠPAŇHELOVÁ, I.: Vzájemná komunikace rodič – dítě. Právo a rodina, nakladatelství Linde, 2007.Mateřská škola U Jezu, v Žatci, http://www.msujezu.cz

  • Zpět na KuliFerdí BLOG zde.
  • Nechtějí vaše dítě ve školce? Nevzdávejte to!
  • Nechtějí vaše dítě ve školce? Nevzdávejte to!

5 důvodů, proč vaše děti nechtějí do postele (a 5 skvělých tipů, jak jim usínání ulehčit)

Existuje nespočet důvodů, proč se jim nechce spát (koneckonců, každý jsme nějaký), máme však pro vás pět těch nejčastějších, které dělají z uspávání peklo na zemi.

Děje se toho příliš mnoho

Je úplně pochopitelné, že nemůžete jít do postele ve stejný čas, jako vaše děti. Pokuste se ale aspoň vyvolat dojem, že i vy už co nevidět půjdete na kutě.  Mají-li děti pocit, že odchodem do postele přijdou o něco zajímavého, bývá uspávání mnohem těžší.  

Jsou příliš mnoho, nebo příliš málo unaveni

Vystihnout ten přesný okamžik, kdy jsou děti unavené tak akorát, není vždy snadné. V podstatě je jedná o umění, které se rychle naučíte, pokud si chcete uchovat duševní zdraví a svěžest. Přílišná únava je totiž častým důvodem, proč děti nechtějí do postele, takže byste to neměli brát na lehkou váhu.     

„Přechodná doba“ není dostatečně efektivní

Dokázali byste usnout pár minut po dodívání napínavého seriálu, nebo po zajímavé debatě? Ne? Ani vaše děti to nedokáží – proto je důležité zavést před usnutím pravidelnou rutinu.  Postarejte se, aby byl přechod mezi dnem a nocí jasný a dostatečně efektivní, protože absence takovéto přechodné doby je často důvode, proč děti nemohou usnout.  

Jsou nervózní či úzkostlivé

Pokud si říkáte, že vaše děti nemají nejmenší důvod, být ve stresu, jste na omylu. Děti se dokáží vystresovat stejně, jako dospělí – byť z jiných důvodů. Problémy ve škole, neshody s kamarády, a další starosti, které se vám můžou zdát malicherné, jim však berou klidný spánek.

Prosazují si svou nezávislost

Vlastní určování času večerky je nedílnou součástí prosazování vlastní nezávislosti, což dokáže způsobit nějakou tu neshodu.

Samozřejmě, že je nemůžete nechat určovat si, kdy půjdou spát, zejména pokud pak nejsou schopni vstávat. Nějaké to rozhodnutí v souvislosti se spánkem byste akceptovat měli.

Ať si třeba vyberou pyžamo nebo pohádku na přečtení, ale co se týče večerky, buďte nekompromisní.    

5 skvělých tipů, jak udělat usínání jednodušším

Zjistit, proč se dětem nechce do postele je jen prvním krokem k řešení problému. Když už víte, co za jejich nechutí stojí, můžete se soustředit na to, jak učinit usínání jednodušším pro vás i vaše dítě.

Nevzdávejte se

To je asi nejdůležitější rada v souvislosti s předspánkovou rutinou, ale i jedna z těch nejhůře splnitelný Jedinkrát se vzdáte a hned jste o tři kroky zpět, bude vám pak trvat hodně dlouho, než se vám opět podaří stanovit a udržet nějaké pravidlo. Buďte jemní, ale neoblomní – to na děti většinou funguje.

Nastavte dobrou předspánkovou rutinu

Rituály před spánkem jsou velice důležité a pomohou dítěti lépe překonat přechod z denního na noční režim. Může to být příjemná koupel, krátká pohádka, nebo jen tichá, uvolněná konverzace o tom, jak se vaše ratolest přes den měla.

Zaveďte pravidelnou večerku

Posouvání večerky během víkendů a prázdnin je častým omylem, kterého se dopouští většina rodičů. Je to úplně pochopitelné – během těchto dní se mění denní harmonogram vašich potomků a je zkrátka jednodušší nechat je déle vzhůru. Znamená to však, že musíte stále a znovu zavádět večerku – a za to to nestojí.

Postarejte se, aby byla jejich postel pohodlná

Je o mnoho snazší usínat v pohodlné, čisté, nadýchané a voňavé posteli – takže se postarejte o to, aby vaše děti měli kvalitní matraci, polštář a peřinu. Aby bylo povlečení hezky měkounké a voňavé a aby byla jejich ložnice dobře vyvětraná. To by mělo vyřešit problémy se spánkem raz dva.

Nesrovnávejte je a nemějte přílišná očekávání

Jasně, porovnávat svého potomka s dětmi ve stejném věku je velice snadné. Namísto toho byste si však měli uvědomit, že ani ostatní rodiče vám neříkají celou pravdu, takže nemá smysl se zatěžovat představami o sladce spících andílcích.

Mateřská škola naučí děti víc, než dokáže rodič doma

Děti se začínají učit od narození. Učí se, kdo jsou jejich rodiče, jak reagovat, když jsou hladové a když veselé, učí se hygienickým návykům, komunikaci, interakci s okolím…

Předškolní vzdělávání hraje důležitou roli při rozvoji a rozšiřování kognitivních a sociálních dovedností dětí. Mozek dítěte se velmi rychle vyvíjí a s každým novým poznatkem v něm vznikají nová neuronová spojení, ovlivňující myšlení, cítění a reakce dítěte i v dospělosti.

Předškolní třída ve školce je vnímána jako „malá první třída“. Nároky na děti jsou vyšší, ale ne tak, aby je nezvládaly, ale aby jim usnadnily nástup do školy. Děti se ve školce učí nové věci a rozvíjejí své schopnosti.

Kromě toho se učí chovat v kolektivu a budují si sebevědomí. Děti, které navštěvují mateřskou školu, jsou lépe připraveny na základní školu.

Mají bohatší slovní zásobu, základy matematických dovedností, rozvinutější jemnou i hrubou motoriku.

Funkce mateřské školy? Připraví předškoláka do školy

Předškolní docházka je místem, kde se dítě setkává ve strukturované organizaci s učiteli a dětmi. Naučí se postupovat podle pokynů, přihlásit se, když chce mluvit, soustředit pozornost na učitele, klást mu otázky. Zároveň se dítě učí respektovat a tolerovat ostatní děti.

Ve školce se dítě učí řešit problémy své i ostatních. Hraje si s vrstevníky, buduje si sebedůvěru a důvěru v ostatní. Děti ve školce rychle zjistí, že mnoho věcí dokáží samy a nemusí o všechno prosit mámu.

Pro jejich sebevědomí je to velký krok. Děti mají tisíce otázek a rodiče nemají neomezenou kapacitu. Ve školce děti dostanou mnoho odpovědí i dříve, než se zeptají.

Hledají je s kamarády zkoumáním, experimentováním, konverzací.

Matematika není strašák: Takto si ji oblíbí předškoláci i školáci

Co se děti ve školce naučí podle věku

Některé děti jsou pro školku zralé už ve věku 2,5 roku. Od tří let by školku mělo postupně zvládnout každé dítě. Některým to jde snadněji, s jinými je potřeba mít více trpělivosti, ale nevzdávejte se.

Nejmenší děti ve věku 3–4 let ve školce:

  • Učí se být bez rodičů
  • Navazují první vztahy mimo rodiny
  • Orientují se v novém prostředí
  • Zvykají si na určitý systém
  • Začleňují se do skupiny a učí se asertivně prosazovat své potřeby
  • Experimentují v oblasti výtvarné, literární, hudební
  • Učí se trpělivosti při realizování svých tužeb

Hry na rozvoj hrubé motoriky

Starší děti ve věku 4–5 let ve školce:

  • Učí se dokončit činnost
  • Zvládají komunikaci se skupinou i s kamarády jednotlivě
  • Osvojují si pravidla chování ve skupině
  • Naučí se prosadit své zájmy, ale i ustoupit
  • Osvojují si správný postoj, sezení, chůzi
  • Zdokonalují hrubou i jemnou motoriku
  • Naučí se nové hry, rozšiřují si okruh zájmů

Jak použít systém odměn u vašeho dítěte?

Předškoláci ve školce (ve věku 5–6 let) se intenzivně připravují na školu:

  • Rozvíjejí sebeovládání
  • Učí se hledat různé možnosti řešení problémů a konfliktů
  • Získávají pohybové dovednosti, mají základy gymnastiky a atletiky
  • Rozvíjí jemnou motoriku, vědí správně držet pero, tužku, lepit, skládat papír
  • Učí se pracovat s různými druhy materiálů
  • Učí se pracovat podle pracovního postupu
  • Získávají technické dovednosti
  • Orientují se v prostoru a čase
  • Mají základy matematiky, abecedy
  • Učí se přijmout kritiku a pochválit druhé

Co má umět předškolák před nástupem do školy?

3 nejčastější rodičovské mýty o školce

Přesto však stále existují rodiče, skeptičtí vůči předškolní docházce. Podívali jsme se na nejčastější argumenty, pro které své děti do školky dát nechtějí.1. Své dítě dokážu naučit vše, co ho naučí školka

„Proč bych měla posílat své dítě do předškolního zařízení, když ho doma dokážu naučit totéž a ještě víc?“ Tuto otázku si kladou mnohé maminky, které nemají zájem na tom, aby jejich dítě chodilo do školky. Zčásti mají pravdu.

Doma se děti naučí i číst, počítat, používat nůžky, zavázat si tkaničky, umýt si ruce před obědem a další praktické dovednosti. Co se však doma nenaučí, je interakce s jinými dětmi. Sdílení zkušeností v kolektivu.

Chování mezi vrstevníky.

Předškolní vzdělávání u dětí posiluje schopnosti, které získali doma. Učitelé a vychovatelé jsou odborníci, pracující se speciálními metodami na posílení fyzického, sociálního, emocionálního, kognitivního a jazykového vývoje dítěte.

Navíc pokud dítě poslouchá takové podhodnocování učitelů a vychovatelů, osvojuje si ho a přenáší ho i do předškolního a školního zařízení. A to ve vztahu učitel – dítě nedělá dobře.2.

Ve školce se děti jen hrají a zpívají

Je to tak. A je to proto, že hra je pro děti nejlepší způsob, jak se naučit komunikovat, spolupracovat, řešit problémy, vychutnávat si aktivity, budovat si sebevědomí a být součástí komunity. Při hraní her a zpívání se vytvářejí nové a nová neuronová propojení v mozku. Při hraní her děti ukojí svou zvědavost, naučí se týmové práci, sdílení praktik a rozvoji činností při řešení problémů.

Zpívání povzbuzuje rozvoj řeči a jazyka, rozšiřuje slovní zásobu, zlepšuje komunikační dovednosti. Zpívání dětem usnadňuje osvojování nových dovedností. Písní se naučí abecedu, barvy i počítat.3. Děti si beztak nebudou pamatovat, co dělaly ve školce

Dlouhodobá studie HighScope Perry Preschool rozdělila děti předškolního věku do dvou skupin. V jedné byly ty, které předškolní zařízení navštěvovaly a v druhé děti, které do školky nechodily. Vědci tyto děti sledovali až do věku 40 let. Zjistili, že „školkové“ děti měly vyšší příjem, více jich dokončilo střední školu a bylo zaměstnaných, spáchaly méně zločinů.

Možná si děti nebudou pamatovat, co dělaly v předškolním zařízení, rozhodně zde však získají pevné základy a předpoklady pro lepší budoucnost.

Zdroj: novakdjokovicfoundation.org, parents.com, rasmussen.edu, highscope.org, kqed.org, rainbowpreschools.com, greatschools.org

Peklo jménem školka – eMimino.cz

Velikost písma:

Promin ale ja se kousu do jazyka abych ti nerekla neco moc moc oskliveho.je
hnus takhle trapit sve dite kdyz si jasne napsala ze do skolky chodit nemusel.je
mi z toho spatne.

Chudák malý… Paní učitelka a ředitelka teda značně
neprofesionální chování a vztah k dětem taky kdoví kde Ale určitě to není problém vesnice a
vesnické školky, takové lidi můžeš potkat kdekoliv, ve státním,
soukromém… moje děti chodí do státní vesnické a jsou tam naprosto
spokojený!!!
Mít ale moje dítě podobné problémy ve školce a já doma na rd, tak bych
tam určitě nedávala …vlastně jsme to i tak měli, starší měla
problémy se studem a socializací, tak nastupovala až téměř ve
4 letech…
Přeju, ať je to brzo všechno vyřešené!!! 

Moje kamarádka teď taky řeší týrání díťete ve školce. Taky se to
týkalo několika dětí. Říkám si, jestli to nebyla ta „Vaše“ školka.
To, co mi vyprávěla, no dělalo se mi špatně. Jak vystřižené
z nějakého ústavu s bestiema učitelkama před čtyřiceti lety.

její
dcera v tom nanštěstí byla „jen asi dva měsíce“, nekteré děti ale
i dva roky, než to vyšlo na povrch. A i když zřizovatel (obec) stojí
stále za školkou, naštěstí se už soukolí rozhýbává. Už mají téměř
všechny podklady pro podání hromadného trestního oznámení.

Tohle by se stávat nemělo.

Dcera si taky nesedla s učitelkou ani omylem. Stará paní před důchodem,
sama jsem byla svědkem, jak některé děti doslova šikanovala. Stahla jsem ji
nakonec domů a do školky nechodila. Kdysi se tam tolik těšila, ale nakonec
tam trpěla.
Jakmile přišel čas na školu, bylo vše v pohodě, do školy se těšila,
učitelka výborná, spokojenost na obou stranách a ve třídě patřila
k nejlepším.

Ale školka prostě pro ni nebyla – díky učitelce.

Já se přimlouvám za všechny děti : maminky, jestli vidíte, že dítě
školku opravdu odmítá a trpí tam, máte-li jinou volbu, jiné řešení
(babičky, vy doma s mladším dítětem, jiná školka jinde..), nenuťte tam
dítě za každou cenu.

Může se stát, že ho poznamenáte na dlouhou dobu a
duševně zmrzačíte.

Hlavně svým dětem věřte! Jsou to čisté duše,
narozdíl od dospěláků a puberťáků jim lhaní nejde pod nos a ty slzičky
mnohdy nejsou slzy vzdoru, ale slzy zoufalství a tiché volání o pomoc.
Nepřehlížejte je!

@3Lu jo to určitě máš
pravdu…já jsem to nemyslela jako, že to je absolutně takové… my jsme
také měli 70-ti letou učitelku na španělštinu a jako člověk byla
výborná…ale bohužel já osobně jsem zažila více těch negativních
ze,,staré školy´´ 

@AdaAda tak to vam
nezavidim…ma dcerka by take nemusela. Ale nrjsem padla na hlavu. Dite
potrebuje i tu skolku.

@maminkaBeáta
presne. Soukrome skolky jsou dle meho mega pruser…

25012

672

No jako upřímně? Kluk na prášky, ty na prášky a pokud máš doma
mladšího, tak bych ho do školky fakt netlačila. Já mám opak tvého
dítěte, takže opravdu nevím, co to je nechtít do školky, ale pokud to
není vyloženě nutný(chození do práce),tak bych nesnesla, aby se takhle
trápil. Poznamená ho to na celý život.

Nedá mi to a musím zareagovat především na komentáře. Myslím, že
nejde paní učitelky třídit podle věku, vzdělání…ale podle vztahu ke
jejich práci a k dětem především. Když někdy poslouchám historky ze
svého okolí, úplně mě mrazí.

Já sama jako malá měla skvělé paní učitelky (různého věku), v naší
školce je to taky fajn – co se vztahu k dětem týče.

Mám drobné výhrady
k systému – raději bych smíšený koektiv, podporu větší samostatnosti
(děti si sami nenalejí pití, nepoužívají příbor.., pobyt venku i za
horšího počasí atd.

Ale to jsou věci co si užijeme doma, a celkově se
dcerceve školce líbí a má tam kamarády z vesnice.

Ale chodí jen na tři dopoledne v týdnu, tak jsme se s dcerkou dohodly, jí
to vyhovuje, ví že hlavní zázemí má doma a chodí za těmi kamarády.

Taky bych se přimlouvala, pakliže je ta možnost, naslouchat dítěti.
Nejsem přesvědčená o tom, že vzdělávací význam školky je zásadní.

POkud je doma více dětí a rodina není izolovaná (chodíme plavat, do MC,
každý den na procházku, kde potkáváme děti, nevštěvujeme se
s kamarády), tak nevidím nic, co by mu školka mohla dát navíc.

POkud není zbytí a maminka musí do práce, tak bych hodně přemýšlela
o učitelích, kolektivu a v případě problému bych klidně vozila jinam a
hledala náhradní řešení.

V tomhle věku přece nejde o to „zocelit“ děti do života, ale naopak
v nich budovat pocit důvěry v sebe samého a k ostatním. A pokud prožije
tohle citlivé období v prostředí kde se cítí jisto, důvěřuje samo
sobě, tak je připraveno na všecky nástrahy do nejsité dospělosti.

Mimochodem u nás na vsi jsem jedna z mála, která má doma mladšího a
nemá staršího na plno ve školce.

Nejvíc mě v šatně dojímá holčička,
která každé ráno poplakává už několik měsíců – maminka je doma bez
práce, táta na dlouhodobé neschopence a dcerka se přece musí socializovat.
Já se vůastně nedivím, že je jí líto, že máma a táta jsou doma a ona
ne.

A nemám to za zlé těm rodičům, oni totiž opravdu věří tomu, že se
ve třech prostě do školky musí, nebo neco zanedbají. Kde se ztrácí ta
rodičovská intuice??

A pisatelce držím palce a rozhodně si nic nevyčítej;)

Uz pri prvnich radcich mi v hlave blikla kontrolka ze se muze jednat o dite
s PAS…takove ucitelky by nemely s detmi pracovat, dokazi poznamenat nejen
dite specificke ale i zdrave.btw kolik z nas ma hezke vzpominky na skolku?!za
sebe muzu jen nasmerovat napr.na terapii HANDLE ktera by mohla hodne pomoci
s ruznymi smyslovymi precitlivelostmi.(kdyztak do sz poslu odkaz na vice
informaci).

osobne jsem spise pri soukrome skolky s individualnim pristupem. a
k tomu jak nekdo psal ze snad autorka mohla zaridit kontakt s vrstevniky
jinak..ono to lze u deyu do 3let ale u deti starsich uz to je celkem
problem.to jsem si sama vyzkousela.

nakonec chodim s dcerkou do lesni
skolky-sice me neceka zadna skolni besidka, zadne prikazany program a presny
casovy rezim, cilene cviceni deti v ruznych skolnich dovednostech…ale
atmosfera je jako ‚na prazdninach u babicky‘,deti se uci prirozene, neni
v nich ubijena vlastni zvidavost a aktivita a jsou tam stastne.

zatim tam
chodim s dcerkou i ja a tak mam presny obrazek o tom, jak to tam probiha a az
na to bufe dcerka pripravena s klidem ji tam necham s ‚tetama‘a budu vedet
ze si na skolku.

ponese jen stastne vzpominky:)autorko v pripade deti neni
prostor na delani kompromisu, to uz se ti seredne vymstilo…hledejte 100%
vhodnou asistentku, skolku, skolu…nevzdavejte to a neustupujte ze svych a
synovych prani! p.s
Co treba montesdori skolka a skola? tam je uplne jiny pristup k detem, navic
jasne usporadane prostredi, program je dany a opakuje se, vse ma svuj rad a deti
se take chovaji jinak nez ve stadni skolce…

Příspěvek upraven
05.03.16 v 13:45

Jak většinu času s tebou – @Nafrněná – nesouhlasím,
tak dnes ano.

Chlapečka je mi líto, a též nějak nedokáži pochopit, že se tam tak
dlouho trápil a chodil do školky, i když nemusel. Už dávno jsem se
naučila dát první na své pocity a na pocity dítěte a pak až na „obecně
platné definice a pravidla“.

Příspěvek upraven
05.03.16 v 13:51

Deníček mě rozplakal
Je mi malého neskutečně líto
Přeji mu ať se brzy zotaví, poradila bych vám, dávat mu teď hodně lásky,
plně mu důvěřovat.

Maminky prosím vás, věřte svým dětem. Děti přeci nelžou, jen neumí
správně formulovat to co chtějí sdělit a proto to někdy vypadá jako
nepravda.

Já bych svoje dítě do takové školky s takovou učitelkou i ředitelkou
buďto okamžitě přestala dávat, a změnila ji. Pokud bych měla možnost
být doma, tak by bylo dítě se mnou doma. Tečka.

Ještě předtím bych se pokusila získat z paní učitelky výrazně
lepší přístup k mému dítěti např. úplatky.
Dala bych učitelce tisícovku na ruku, za to, že bude na moje dítě hodná,
přívětivá a laskavá.

Přístup učitelky k dítěti, je to nejdůležitější co očekávám,
když jí svoje dítě svěřuji.

@maminkaBeáta
Představa, že když nechám dítě „otrkat“ ve školce, kde třeba
z různých důvodů trpí a že se pak lépe zapojí do kolektivu ve škole a
bude umět řešit problémy je bohužel zcela mylná, nesmyslná a vychází
z neznalosti základních principů fungování lidské a především dětské
psychiky. Dítě v předškolním věku potřebuje empatický a individuální
přístup a vzor při řešení svých problémů.

Citlivé dítě, které má
ve školce problémy, se takto rozhodně „neotrká“, ba naopak – problémy
se mnohdy prohlubují a rozrůstají např. různé o úzkostné poruchy apod.
Pokud má dítě ke školce odpor, trpí tam a pláče, když tam má jít, tak
je jednoznačně něco špatně – někdy to může mít konrétní důvod
v neprofesionálním přístupu pedagogů, někdy se jedná pouze o nezralost
CNS pro kolektivní zařízení.

Nejlepší je v tomto případě dítě vzít
okamžitě zpátky domů, věnovat se jeho rozvoji doma a citlivě ho
připravovat na zátěžové situace. A za rok se do školky může vrátit
sebevědomé dítě, které nebude mít nejmenší problém.

Jinak – toto není pouze můj názor – za svou praxi jsem řešila již hodně
případů malých dětí, u kterých vyvolal pobyt v kolektivních
zařízeních (často předčasný) psychické problémy.

Hmm, tady bych taky dala na intuici a pokud vylozene nemusel do skolky kvuli
praci, nedavala bych ho tam tak brzo. Klidne mohl byt o rok pozdeji zralostne
nekde jinde a skolka by mu delala problem mensi. Anebo taky ne, nicmene toto je
fakt maly chlapecek.

Ja to chapu u deti, u kterych vidim, ze jsou v kolektivu
radi a kdyz vim, ze ucitelky se snazi a hlavne vim, co tam me dite zhruba dela –
ono se to pozna, kdyz vas nekdo odbyde stylem „dobry, nic mu nechybi“ nebo
se naopak rozpovida a ja vidim, ze si skutecne vsimal.

Nemyslim, ze se to da zobecnovat na mestske vs. vesnicke skolky a statni vs.
soukrome, vzdycky je to o lidech a o tom, zda je v mych silach ovlivnit, kam
a kdy pujde dite do skoly/skolky.

@rustypipe Moc hezky
napsáno. Jste asi v dnešní době opravdu výjimka, že si necháváte doma
i starší dítě, že ho nedáváte naplno do školky.

Hesla typu „časná
kolektivizace“ a „vzdělávací funkce školky“ jsou v dnešní době
hodně zneužívána jako omluvná fráze, kterou slýchám hlavně od maminek,
které jsou doma na rodičovské s mladším dítětem a násilně tlačí své
starší, sotva 3 leté, dítě do školky, nejlépe na celý den, aby měly
doma klídek.

Viděla jsem to nyní u zápisu do školky, kde takových maminek
bylo opravdu hodně.

Přijde mi to hrozně líto, já sama nastupovala do
školky až v mých 4 letech, což byla za bývalého režimu naprostá
výjimka, rodičovská tehdy bývala mnohem kratší než dnes, mamka tak se
mnou byla doma zadarmo, a rozhodně toho nelitovala, říkala, že to bylo
nejlepší rozhodnutí, které pro mě mohla udělat. A rozhodně jsem svým
pozdějším nástupem do školky nebyla nějak sociálně deprivovaná nebo
v mém dalším vzdělávání handicapována.

@Adrasteia Souhlasím

@rustypipe lepe bych to nenapsala.

@maminkaBeáta Jak
dítě obohatí, když se ve 3,5 letech bude muset „naučit řešit“
problém s neprofesionálně se chovající nebo dokonce šikanující
učitelkou? Některé zážitky děti (ani nikdo jiný) mít nemusí. Jasně,
že se se „zlem“ dřív nebo později setká, ale preferuju, aby se s ním
setkalo v době, kdy bude podstatně lépe vybaveno na svou obranu.

@Caitlyn „Ještě
předtím bych se pokusila získat z paní učitelky výrazně lepší
přístup k mému dítěti např. úplatky.
Dala bych učitelce tisícovku na ruku, za to, že bude na moje dítě hodná,
přívětivá a laskavá.“

To jako fakt?

Jinak je fascinující, jak by spousta rodičů velmi váhala se svěřením
dítěte paní na hlídání, někteří dokonce mají problém se svěřením
dítěte tchýni, ale do školky dítě šoupnou, protože paní učitelka je
přece profík a záruka, že se o děti bude dobře starat a chovat se
k nim hezky.

@Adrasteia Ano

Dost mě rozčiluje to přesvědčení, že dítě je úderem třetího roku
zralé na socializaci v kolektivu formou celodenní docházky do školky.
Některé děti jsou zralé už ve dvou letech, některé s tím budou mít
problém ještě ve čtyřech letech. A to i kdyby všechny měly super
učitelku a super spolužáky a žádný zdravotní problém.

Jak to tak ctu…souhlasim…nase mala pujde do skolky v zari a kdyz to
nepujde…pujde v zari domu . Neresim. Dam klidne vypoved a budu se ridit
tim, jak ona bude reagovat. Od zari pujde prvni dva mesice jen na 3h dop a pak
uvidime. Patky mam. volne to budeme spolu.

Jsem ucitelka a rozvrh mam tak.aby po
obede mohla domu. Pokud bude spokojena, muze zustat ve skolce. Ale kdyby mi byt
tyden doma plakala…ze tam nepujde…oznamila jsem v praci, ze odejdu. Vim ze
tuhle moznost kazdy nema. Pro me je nejd. dcerka…prace bude vzdy.

Vidím to z obou stran – jak ze strany učitelky ( pracuji ve školce), tak
ze strany mámy… Jednoznačně chyba na obou stranách…
Jako maminka jste měla dost indicií k tomu problém řešit jiným způsobem,
nechat syna doma apod.

, já bych neměla to srdce rvát ho do školky
plačícího, ještě po tom, co se mu nejprve líbilo a pak nastal blok…
(A ještě když jsem doma a nástup do školky můžu odložit…)
I v chování jste přeci musela poznat, že není „něco v pořádku“,
případně se poradit s pediatrem… Ale dokážu pochopit, že pokud jste
nikdy o této diagnóze neslyšela a chlapeček byl Váš první, nemusela jste
tyto jeho projevy považovat za něco závažného… Od toho tu měla být tedy
zkušená paní učitelka, která tedy měla poznat, že něco není
v pořádku, k dítěti být empatičtější a s Vámi o tom promluvit,
citlivě Vás nasměrovat k nějakému odborníkovi apod…! Ze zkušenosti
však vím, že bohužel tyto starší paní učitelky (vetšinou) neberou
žádné poruchy jako vady, ale obviňují rodiče ze špatné výchovy! Ale překvapuje mě, že ani
mladší paní učitelka nic nepoznala a s Vámi o tom nepromluvila…
Mrzí mě, co Váš syn prožil a moc držím palce, ať se Vám podaří dostat
jeho „nemoc“ pod kontrolu a naučit se s ním pracovat. Není to tak
těžké, doma to zvládnete raz dva (tedy už určitě ovládáte) a ve
vzdělávacím zařízení budete muset být obezřetnější… Doporučiji
k synovi sehnat asistentku, která mu bude na blízku ať už ve školce nebo
ve škole. Na tyto asistentky jsou dávány dotace od státu, ovšem musí být
ředitelka, která o tyto dotace zažádá… Ne ve všech školách jsou
k tomu svolní, bohužel… Ale jsou i výjimky!
Držím palce! 

@evick2 muzu dotaz? Jen
by me zajimalo pakli mate podezreni na PAS. Proč musel chlapec zase do skolky
i kdyz zkracene? Zadnej psycholog ani psychiatr pokud je normalni by dite
s podezrenim na PAS neposlal tam kde si zazil tenhle otres.Proc ho nenechate
aspon rok doma at se vzpamatuje a pak jina skolka..pakli nepracujete?

Já tě nebudu odsuzovat. Chápu tvoje důvody rozhodnutí pro školku. Mrzí
mě, že při prvním setkání se školským systémem získal malý tak
špatnou zkušenost.

Chtěla bych všem poděkovat za komentáře. Kritiku přijímám a souhlasím s ní.
Deníček popisuje události, které se staly téměř před rokem. Jak už jsem
psala výš, v současné době chodí Honzík do školky na dopoledne a rád.
Chodí k předškolákům, kde má větší klid. Jednáme o asistentce, ale
bojím se, že bez uzavřené dg. to asi neprojde.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector