Návrat ke kuchyňským pomocníkům našich babiček

Rubrika: Domácí spotřebiče, Interiér

Přemýšlíte, jak sladit stylové zařízení chalupy se současnými kuchyňskými spotřebiči? Žádný problém – chladničku, sporák, troubu, varnou konvici i další přístroje dnes koupíte i v takzvaném retrostylu, který se k chalupě více hodí.

Návrat ke kuchyňským pomocníkům našich babiček

Nerez, rovné linie a ostré hrany elektrospotřebičů se dobře vyjímají především v moderně zařízeném interiéru. Do kuchyně vybavené nábytkem ve stylu našich babiček, se dřevěnými profilovanými dvířky a povrchovou úpravou s patinou, s kachlovými kamny a vyšívanými záclonkami si většinou představujeme něco trochu jiného.

Staronový vzhled

Naštěstí současný trend „starého“ nábytku inspiroval nejen výrobce bytových doplňků a textilu, ale i designéry a výrobce kuchyňských elektrospotřebičů. A tak si můžete do chalupy nebo chaty pořídit elektrospotřebiče i v takzvaném retrostylu. Celkovým tvarem, svými detaily – například ovládacími prvky – i barevností připomínají výrobky z padesátých let minulého století. Pod touto slupkou se samozřejmě skrývá moderní technologie.

Pořídit si tak můžete jak velké elektrospotřebiče – chladničku, mrazničku, vinotéku, pračku, myčku, sporák, troubu, varnou plochu, digestoř -, tak malé kuchyňské spotřebiče, jako jsou například varná konvice, toustovač, mixér, kuchyňský robot.

Oblé tvary…

Trend zaoblených elektrospotřebičů je čím dál tím více oblíbený. Elektrické varné konvice připomínají svými liniemi tradiční porcelánové konvice na čaj, s krytem ve tvaru klasické pokličky.

Sporáky a trouby s oválnými i dekorativně tvarovanými okénky ve dvířkách, výraznými ovládacími páčkami a madly v barvě bronzu pěkně ladí s dřevěnými kuchyněmi ve stylu mládí našich babiček.

Robustní tvary chladniček zjemňují výrazně zaoblené hrany a na dvířkách vynikají výrazná madla.

… jemné barvy

Spotřebiče jsou především v jemných pastelových barvách – krémové, slonové kosti, vanilkové, růžové, bleděmodré, zelenkavé. Větší spotřebiče, jako jsou chladničky, pračky, myčky, se nabízejí i v sytých barvách, jako je oranžová, červená, fialová, modrá, čokoládově hnědá, šedá či černá.

Návrat ke kuchyňským pomocníkům našich babičekVyvarujte se ale přílišného kombinování barev dohromady. Když zvolíte malé kuchyňské spotřebiče, například varnou konvici, toustovač a mixér, ve stejné barevnosti, vytvoříte tak pohledný komplet.

Oživit barevnými retrospotřebiči lze ovšem nejen kuchyni v babiččině stylu, ale i strohý moderní interiér.

text: IVA TVRZOVÁ foto: ARCHIV FIREM

Návrat ke kuchyňským pomocníkům našich babičekNávrat ke kuchyňským pomocníkům našich babičekNávrat ke kuchyňským pomocníkům našich babičekNávrat ke kuchyňským pomocníkům našich babičekNávrat ke kuchyňským pomocníkům našich babiček

  • Pod označením bílá se skrývají desítky různých odstínů, které nazýváme tzv. off white neboli lomené bílé. Tyto lomené odstíny dodají vašemu prostoru další emocionální dimenzi.     Žádná barva není tak kontroverzní jako bílá. Je…
  • Skládací půdní schody šetří místo, protože zůstávají většinu času uzavřené v pouzdře ve stropě. Když je potřebujete použít, jednoduše zatáhnete a schody se vysunou.
  • Vileda přichází s revolučním mikrohadříkem Actifibre, který jednoduše vyčistí jakýkoliv povrch. Uplatnění tedy najde v celém bytě – v kuchyni, koupelně i obyváku. Mikrohadříky, tedy hadříky z mikrovláken nejsou žádnou novinkou. V čem je tedy Vileda Actifibre revoluční? Jde o…
  • V obchodech se většinou setkáme s koberci ze syntetických vláken, především z polypropylenu, polyesteru či akrylu. Díky rostoucí poptávce se ale čím dál častěji začínají objevovat koberce z čistě přírodních materiálů.
  • Málokde bychom našli byt nebo dům bez jediné rostliny v květináči. S kytkami se prostě dobře bydlí, pohled na zeleň a barevné květy uklidňuje. Ne vždy ale máme pro živé rostliny vhodné podmínky.
  • Pomocí nového kování můžeme dát nábytku jiný vzhled nebo různé skříňky sjednotit. Nábytkové kování, to jsou především úchytky na dvířkách a zásuvkách, ale také klíčové štítky, klíče, závěsy (panty). Úchytky jsou nejvíc namáhanou součástí nábytku.…
  • V dobrém menu nesmí chybět víno. Pro jeho brilantní servírování potřebujeme šikovnou vývrtku. Existuje několik typů těchto nástrojů a každý z nás si oblíbil jiný. Starší generace si jistě vzpomenou na situace, kdy se pokoušeli…
  • Čistě vybílený výklenek s dřevěnou policí, na které stojí hrníčky a talíře s malovanými kvítečky, bude vždy krásnou ozdobou chalupářského interiéru. Kdysi se výklenky stavěly účelově, bývaly hlavně kolem pece či kamen v hlavní jizbě.…
  • Chcete svůj byt proměnit některým z pastelových odstínů, nebo zvolíte barvu roku odrážející světové trendy? Hlavní ale je, abyste se doma cítili dobře. https://www.peknebydleni.cz/
  • Mohutné trsy zápleváku vytvářejí velké množství květů, podle odrůdy si můžete vybrat zlatý, oranžový, červený a cihlový odstín. Vysoké rostliny potřebují kolem sebe dostatečný prostor a místo na plném slunci s půdou bohatou na živiny. https://www.floranazahrade.cz/
  • Bílé, růžové a fialové květy vřesu patří k ozdobám podzimu, podobně jako zářivě rudé šípky. Obojí lze úspěšně využít k výrobě přírodních dekorací, a navíc je můžete krásně zkombinovat. https://www.casopis-rozmaryna.cz/
  • Bělotrn modrý, kterému se také říká kulatý bodlák, roste běžně na loukách, ale pěstuje se i jako okrasná trvalka. Kvete od července do září, a tak si ještě ne zcela rozkvetlé modrofialové květy nezapomeňte nasušit,… https://www.casopis-rozmaryna.cz/

Návrat sporáků na tuhá paliva

Návrat ke kuchyňským pomocníkům našich babiček

Domnívat, že éra kuchyňských sporáků na dřevo a uhlí skončila kdysi v dobách našich babiček, by bylo přinejmenším mylné. Nabídka těchto spotřebičů je dnes na našem trhu dokonce mnohonásobně vyšší než v oněch idylických časech.

A pokud vám některé spotřebiče připomínají dobu konce devatenáctého či počátku dvacátého století, nemusí to nutně znamenat, že jde o objev zapomenutého sporáku někde na půdě vesnického domku.

Pro velký zájem se „opět“ vyrábějí ale s původními prototypy nemají kromě vzhledu prakticky nic společného. Uvnitř jsou vybaveny moderní konstrukcí ohnišť a novými materiály. Jejich účinnost je mnohem vyšší a provoz ekonomičtější a ekologičtější.

 Dnešní kuchyňské sporáky dokážou s malým množstvím paliva uvařit oběd. Zároveň rozehřejí troubu, případně v zásobníku udrží teplou vodu na mytí nádobí a ještě k tomu vykouzlí nenapodobitelnou atmosféru živého ohně.

 Proto bude takový sporák určitě tvořit praktického a šikovného pomocníka v každé kuchyni a ocení ho hospodyňky při pečení či vaření.

Ohnivé kuchyňské sporáky

Kuchyňské sporáky na pevná paliva zažívají v poslední době renesanci. V posledních desetiletích nám výborně sloužily na chalupách ale pomalu pronikají i do rodinných domů.

Význam, jaký zděné pece a sporáky měly pro život našich předků, se odrážel i ve vážnosti kamnářského řemesla. Po únoru 1948 se však kamnář jako živnostník ocitl na černé listině. Také i zděné pece upadali do nemilosti.

 Většina obyvatel tehdy toužila po ústředním topení a štípání dřeva a roztápění pod litinovými plotnami patřilo jen k výstřelkům nenapravitelné romantiky, chalupáře a uprchlíků z míst. Kamnáři své řemeslo provozovali jen načerno ve svém volném čase, což mělo za následek pozvolný zánik řemesla.

 V současné době se však kamnářské řemeslo opět slibně rozvíjí a staří kamnáři vychovávají své nástupce.

Domácnost za časů prababiček: denní rituál začal u kamen, jedly se vrány i žáby

O tom, jak žili a hospodařili naši předkové, ve svých knihách Domácnosti našich babiček I a II píše Alena Anežka Gajdůšková, která byla skoro dvacet let majitelkou knižního antikvariátu, po celou tuto dobu sbírala různé recepty, návody a staré kuchařské knihy, a to nejzajímavější z nich sama v praxi zkoušela, ať už šlo o recepty na pokrmy, různou domácí drogerii, či jednoduchá léčiva.

Přečíst článek ›

„Termín ‚babičky‘ jsem částečně použila v přeneseném slova smyslu, ve svých knihách mapuji život našich předků řekněme od druhé poloviny devatenáctého století ke druhé polovině dvacátého století, takže správněji by byly praprababičky,“ vysvětluje autorka, která píše o době, v níž se žena starala o domácnost a muž obstarával živobytí a fyzicky náročnou práci.

Na venkově měla hospodyně na starosti péči o děti, případně rodiče na vejminku, dále pečovala o zahrádku a drobné domácí zvířectvo a také o dostatečné zásoby potravin. V chudších rodinách podle potřeby vypomáhala i při polních pracích. I když měla žena žijící ve městě služku a hospodyně na venkově čeledíny, bylo její hlavní náplní dohlížet na chod domácnosti či statku.

Budete mít zájem:  Marula olej – africký olej, skvělý pro pokožku

Šlo to i bez polotovarů

O co všechno se tenkrát hospodyňka musela postarat? „První, co hospodyně ráno udělala, když vstala, bylo, že zatopila v kamnech. V zimním období se hospodyně na venkově snažily do rána pod popelem udržet alespoň pár žhavých uhlíků, proto se do vyhasínajícího ohně večer, než se šlo spát, přidával smolný suk, který dokázal doutnat až do rána,“ líčí Alena Anežka Gajdušková.

Příprava pokrmů a práce ve velkých kuchyních také nebyla snadná, byla časově náročná a jedna osoba ji nezastala, a to dokonce ještě na počátku 20. století. V měšťanských domácnostech vařila paní a dcery a k ruce měly alespoň jednu služku, bez které se neobešly ani nemajetné rodiny.

Na venkově byla situace jiná, jedlo se jednodušeji, proto i příprava pokrmů nebyla tak složitá. Je potřeba si uvědomit, že neexistovaly polotovary ani mražené zeleninové směsi, takže babičky musely očistit, rozkrájet a uvařit zeleninu nebo brambory.

Na venkově samy zabíjely menší domácí zvířata nebo drůbež, a tu potom škubaly, čistily a teprve ve finále kuchyňsky upravovaly.

Přečíst článek ›

Od počátku dvacátého století se v kuchyni stále více používaly různé ruční šlehače, mlýnky, oblibu si získaly především ty na kávu a na maso. Kuchyňské vybavení bylo základní – kastroly, pekáče, mísy, náčiní jako nože, naběračky, vařečky.

Nádobí ženy myly ve škopku, později v „mycáku“. Voda na mytí rukou byla nalitá ve džbánu u takzvaného „lavoru“ (porcelánové, později smaltované umyvadélko).

Teplá se průběžně hřála ve velkém kastrolu na kamnech, případně v kamnovci, což je nádrž na vodu integrovaná v tělese kachlových kamen.

Místo koupelny byla plechová vana, která se přinesla do kuchyně, postavila na dvě židle a nalila se do ní teplá voda. Celá rodina se koupala v té jedné vodě, většinou se koupaly první děti, pak žena a nakonec muž. Praní prádla bylo taktéž ruční záležitostí. Bylo třeba nanosit vodu, ohřát na kamnech a pomocí valchy a mýdla vyprat..

Čas na hraní nebo učení s dětmi našim babičkám jaksi nezbýval. Ženy mívaly více dětí, věkové rozdíly mezi sourozenci byly menší nežli dnes, všechny si proto hrály spolu, byly více samostatné a dávaly na sebe pozor, děti kolem deseti let běžně hlídaly své malé sourozence.

Vejce do obilí, maso do rosolu

Muži se o domácnost nestarali zkrátka proto, že měli svých povinností dost. To platilo zejména na venkově. „V literatuře jsem našla pouze jedinou zmínku o tom, že se muži podíleli na ‚ženské‘ práci, a tou bylo mísení těsta na chleba.

Roztopit velkou chlebovou pec nebylo jednoduché, také dřeva u toho byla značná spotřeba, takže když už se pekl chleba, tak ve velkém.

Zadělávalo se třeba z deseti kilogramů mouky, velká dřevěná díže při tom stála na zemi a muži kolem ní chodili do kola a kopistem těsto propracovávali,“ popisuje autorka knih o domácnostech našich babiček.

A jakým způsobem se uchovávaly rychle se kazící potraviny v době, kdy nebyly lednice nebo nebyly tak běžné jako dnes?

„Právě proto, že nebyly ledničky a jakékoliv jídlo bylo vzácné a drahé, vařilo se pouze tolik, aby bylo dost k obědu nebo večeři a nic většinou nezbývalo.

Za druhé, stravovací zvyklosti byly zcela jiné, nekonzumovaly se takové potraviny jako majonéza, šlehačkové moučníky, lahůdky, salámy, sýry a jogurty, tudíž lednička ani nebyla potřeba.

Na venkově se potraviny ukládaly do chladného sklípku nebo špajzky, teplota do 10 °C byla dostačující,“ říká Alena Anežka Gajdušková s tím, že z tuků bylo nejdostupnější vyškvařené sádlo, které, uložené v kameninovém hrnci, mělo dlouhou trvanlivost.

Máslo se muselo nejprve přepustit a pak se uchovávalo stejně jako sádlo v chladu a temnu. Vajíčka se ukládala do zásoby do menších nádob naplněných obilím, dále se voskovala, potírala škrobem, nakládala do vápenného roztoku, později do takzvaného vodního skla a opět se ukládala v chladu. Mléko a sladká smetana se nechaly zkysnout, jejich trvanlivost pak byla značná.

Aby se zbytky pečeného nebo vařeného masa nezkazily, zalévaly se do rosolu, který se připravil například z kolena od telecí kýty, ze šlach a kližek. Vařené ryby se polévaly vařeným octem s kořením. Jablka, brambory, zelenina a kysané zelí byly uložené ve sklepě.

Ve sklepích bývaly velké kusy ledu, díky kterým se chlad ve sklepě udržel i v letních měsících. Podlahy takových sklepů bývaly sešikmené a vyskládané kamennými placáky, aby se tající voda mohla vsáknout i odtéct.

Ve městech ke krátkodobému uchovávání potravin sloužily chladné, dobře větrané špajzky, později první lednice – kovové skříňky s oddělenou přihrádkou na kus ledu.

Zpracovalo se úplně všechno

Naše babičky se snažily využít suroviny pro přípravu jídel beze zbytku. Jedlo nebo zpracovávalo se i to, co dnes běžně vyhazujeme.

„Beze zbytku dokázaly zpracovat vše: omyté slupky z různé mladé zeleniny usušily, nadrtily a tuto směs používaly k dochucení polévek, byla to vlastně předchůdkyně dnešní Podravky.

Z odřezků hub se vařila houbová tresť, kterou se taktéž dochucovaly polévky nebo omáčky.

Z ovocných slupek, odkrojků a jádřinců vyráběly ovocný ocet nebo tuto surovinu usušily a používaly v zimě na čaj,“ líčí běžnou praxi našich předků spisovatelka.

A pokračuje: „Dále odřezky syrového masa a kosti, celé nebo roztlučené, se používaly na přípravu vývarů, případně se přidávaly pod maso, aby šťáva měla silnější chuť. Vývar nebo šťáva se před podáváním musely přecedit. Z již vyvařených kostí se připravoval další, slabší vývar pouze na podlévání.

Samostatnou kapitolou pak byly hlavní pokrmy z různých vnitřností – mozečku, sleziny, telecích žaludků, střev, husí a kachní krve – a také konzumace volně žijících živočichů – veverek, vran, káňat, vyder, žab, chroustů nebo hlemýžďů.“

Přečíst článek ›

V kuchyni se využívaly i všelijaké plané rostliny, především na jaře, kdy bylo třeba doplnit v těle vitaminy. Také se vyrýpávaly kořeny pampelišky a čekanky, po očištění, oloupání a pokrájení se pražily na kamnech a pak se z nich vařila výborná „káva“.

„Málokterá hospodyňka by si dnes poradila s tím, aby podřízla, vykrvila, oškubala a vyvrhla drůbež, případně králíka. A také bychom se nejspíš zapotily při pečení chleba v chlebové peci.

Není to vůbec jednoduché, ale když dříve přišla nevěsta do statku, byla to první zkouška, kterou musela projít. Každá pec peče trochu jinak, takže tchyně ihned vyzkoušela, jak šikovnou ženu si syn našel.

O tom, jak důležitá to byla dovednost, svědčí fakt, že pečení chleba hospodyně nikomu jinému nesvěřila a za kvalitu chleba osobně ručila,“ doplňuje Alena Anežka Gajdušková.

Fígle našich babiček

Návrat k jednoduchosti

Naše babičky a prababičky měly domácnost čistou i bez chemických přípravků. Jejich osvědčené tipy se vrací do módy.

Stačí vám obyčejný ocet, jedlá soda, sůl a citron – pomocníci, kteří nepředstavují žádné riziko a přitom fungují! Jen jim musíte někdy ponechat chvíli na působení – jsou však šetrní jak k vám, tak k čištěným plochám. Pro inspiraci vám přinášíme několik tipů pro kuchyň, koupelnu i ostatní části domu či bytu: 

KUCHYŇ „Zažraná špína“ na sporáku Nánosy kolem plotýnek stačí přetřít půlkou vymačkaného citronu a nechat chvíli působit. Razantnější variantou je horká voda smíchaná s jedlou sodou, které rovněž ponecháte nějaký čas. Na zašpiněnou troubu či gril platí i sůl, kterou nasypete na znečištěné plochy a necháte žárem zhnědnout.

Budete mít zájem:  Léčba Vyhřezlé Ploténky Laserem?

Staré nové nádobí Citronová šťáva či ocet vás zbaví i vodních usazenin na nerezovém nádobí – opláchněte je jimi a vyleštěte dosucha. Skvrny od kávy či čaje snadno vydrhnete jedlou sodou nebo solí. Soda s vodou povařená v hrnci hravě odloupne připálené dno.

Zajímavé účinky mají i slupky z brambor – v horké vodě skvěle čistí zašlé sklo či termosku, kde je necháte chvíli působit.

A co dřez? Na usazeniny kolem baterie platí opět ocet, který rozpouští vodní kámen. Na vnitřek si vezměte na pomoc místo prášku špetku jedlé sody – odmašťuje, odstraňuje pachy a mírně dezinfikuje. Pokud do výlevky občas nasypete dvě lžičky soli a zalijete trochou horké vody, nebude se v ní držet mastnota.

Přirozeně na vodní kámen Pokud je spirála rychlovarné konvice obalená usazeninami z tvrdé vody, nalijte do ní vodu s octem a solí nebo samotný ocet tak, aby byla celá spirála ponořená, a nechejte přes noc odmočit.

Mikrovlnný citron Pokud se vám zanesla mikrovlnná trouba, zkuste citronovou magii – na plátky nakrájený citron přelitý z poloviny vodou vložte v misce dovnitř a zapněte na 5 minut na silný výkon – nánosy pak snadno setřete.

Dobrá voda u vás doma Již mnoho testů dokázalo, že voda z kohoutku je u nás stejně dobrá, často i lepší, než ta balená. Plastové obaly lze sice recyklovat, ale i tak se zbytečně spotřebuje spousta energie – včetně té vaší, neboť musíte balenou vodu z obchodu donekonečna vláčet. Voda z vodovodu je zdravotně nezávadná, naše vodárenská úprava a kontrola je spolehlivá. Ale často nemá dobrou chuť – to vyřešíte uhlíkovým filtrem, který vychytá chlor a promění vodu na lahodnou.

KOUPELNA Pověz mi, zrcadlo… Usazeniny zde má na svědomí nejčastěji tvrdá voda – proto si opět přichystejte ocet. Když v něm namočíte hadřík a necháte na nepěkných mapách přes noc, ráno po nich nebude ani stopy. Do octa můžete namočit také sprchovou hlavici.

Vyleští i zrcadlo a dlaždičky: stačí vám roztok z hrnku octa na 4 litry vody – čím tvrdší voda, tím koncentrovanější by měl roztok být. Ocet zároveň koupelnu dezinfikuje a odstraňuje plísně ve spárách. Poté můžete spáry ještě vybělit jedlou sodou.

Ocet, nejlépe spolu se solí, vám také vybělí záchodovou mísu, stačí nalít a nechat přes noc působit.

Soda nepoškrábe! Na nečistoty v umyvadle a ve vaně nepotřebujete písek, ale opět jen jedlou sodu, kterou použijete stejně. Trojkombinace všech přírodních čistidel – sody, soli i octa – si poradí i s ucpanou výlevkou. Nasypte a nalijte, zašpuntujte a počkejte, až výbušná směs vyšumí. Poté propláchněte horkou vodou.

Lehké praní Slabý octový roztok nahradí i aviváž – po uschnutí cítit není, nic však nezkazíte několika kapkami esenciálního oleje (citronový, levandulový, bergamotový či eukalyptový, který navíc hubí roztoče i z prádla praného pod 60 °). Při praní vám zase pomůže soda – změkčuje vodu a čistí skvrny. Spolu s jádrovým mýdlem poslouží jako alternativní prací prostředek.

LOŽNICE A OBÝVACÍ POKOJ Vůně domova Na znečištěnou podlahu zkuste vzít teplou vodu s troškou jádrového mýdla a lžičkou sody. Pokud přidáte svou oblíbenou silici, budou pokoje příjemně provoněné – a vás bude úklid bavit.

A co když chcete vzduch osvěžit i jindy? Kromě aromalampy či kapky esenciálního oleje v odpařovači na vodu vám skvělé služby prokáže i citronová kůra, nejlépe na misce s vodou nad mírným zdrojem tepla. Rostliny – přirozený filtr Příjemný vzduch vám zajistí také pokojové květiny.

Odpařují vodu, filtrují vzduch a dodají vám čistý „zelený“ kyslík. Jako aromalampa funguje eukalyptus, který do vzduchu uvolňuje silice, blahodárné pro dýchací cesty především astmatiků. Vonné silice stále jemně odpařují i aromatické bylinky, jako je rozmarýna, máta, šalvěj či levandule.

Tu po usušení užijete v šatníku proti molům. Naprosto jedinečné schopnosti má například i obyčejný zelenec, velmi odolná a nenáročná pokojová rostlina. Ze vzduchu je schopen vychytat i tak škodlivé látky, jako je formaldehyd.

Proti škůdcům pokojových rostlin pak není třeba používat žádné chemické postřiky, třebas povolené i k aplikaci v interiérech. Na mšice platí mýdlová voda, na plísně octová, zakoupit také můžete nezávadné přípravky z řepkového oleje a lecitinu.

Pivní terapie Pokud potřebujete vycídit nábytek, kromě tekutého včelího vosku můžete vyzkoušet i poněkud netradiční recept – teplé pivo. Na flanelovém hadříku spolehlivě a bez újmy vyleští i drahocenné dřevo.

Zkrácený text z http://www.epuls.cz/.

Kvašení

Table Of Content

Bakterie v kuchyni? Jsou prý zdravé a chutné? Co se za tím vším skrývá?  Horkým tématem současnosti je proces kvašení neboli fermentace. Je čas tomu přijít na kloub a zjistit, jak to vlastně funguje. Jsme obklopeni miliardami bakterií a snažíme se jich zbavit a mít kolem sebe čisto. Většina z nich je nám však prospěšná.

Při kvašení vznikají bakterie mléčného kvašení, které zajišťují trvanlivost potravin, zlepšují chuť pokrmu a usnadňují proces trávení. Kvašené potraviny jsou známé po celém světě, v Koreji mají svoje kimchi a u nás máme kvašené zelí. Jako správní Češi bychom se ho nevzdali. Kvašená zelenina k nám prostě patří, tak můžeme zkusit něco na tento způsob vytvořit pro potěšení i dobrou chuť.

Návrat ke kořenům – uchovávejme potraviny tak, jako za časů našich babiček.

Když byl přebytek ovoce nebo zeleniny, tyto přebytky se konzervovaly, aby lidé měli zásobu na zimu a nemuseli si odříkat.

Časy se ale změnily a dnes je během celého roku v supermarketech téměř vše dostupné, někdy bohužel za dumpingové ceny. To sice vede ke srovnání cen, ve finále to však zaplatíme jinde. Naštěstí si naše společnost tyto dopady začíná uvědomovat.

Jsou mezi námi ti, kteří se v zimě zřeknou jahod a orientují se na sezónní a regionální ovoce a zeleninu.

Kdo má štěstí hospodařit ve vlastní zahrádce, tak ví, jaké to je, sbírat v létě nebo na podzim vlastní plody a jejich velké množství, které není možno najednou zkonzumovat. Část se povaří, usuší, zamrazí nebo se nechá prokvasit.

Fermentace neboli kvašení je jedinečná metoda, která na rozdíl od ostatních metod kromě soli a času nic dalšího nevyžaduje. Fermentace tvoří důležitou část trvale udržitelného způsobu stravování.

Pokud použijete bio zeleninu z vaší zahrádky, je zde velká pravděpodobnost, že z ní získáte daleko více cenných látek a tolik potřebných zdravých mikroorganismů, čemuž tak v případě zeleniny z obchodu být nemusí.

Zelenina + sůl + čas = super zdravé?

Když syrovou zeleninu zalijeme slaným nálevem, spustí se proces, ve kterém začnou vznikat a množit se bakterie. Část bakterií zahyne a část začíná svůj život jako tzv. bakterie mléčného kvašení. Právě ty pak mohou začít v klidu dělat svou práci. Zelenina tímto způsobem konzervace neprojde varem a uchová si řadu cenných látek.

Již námořnici znali tajemství kvašené zeleniny a jeho konzumací se bránili různým nemocem např. kurdějím. 
Kvašená zelenina je velmi prospěšná pro zdraví našich střev. V našich střevech sídlí biliony bakterií, které pečují o náš trávicí a imunitní systém, ale také ty, které ho narušují a ztěžují nám život.

Mléčná kyselina vyživuje bakterie k našemu tělu přátelské, zvyšuje obranyschopnost a bráni tělo před těmi „zlými“.

Kterou zeleninu použít ke kvašení?

Možná se teď ptáte, proč je řeč pouze o zelenině. Je možné použít i ovoce? Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. V případě ovoce by byl proces kvašení rychlejší, protože ovoce obsahuje více cukru, což naopak vede k tomu, že se zkvašené cukry velmi rychle mění na alkohol. Velmi dobře to známe u vína, a to je již jiná kapitola. V zásadě lze zkvasit všechny druhy zeleniny. Vhodnější jsou však ty, které mají pevnou strukturu. Zelenina s vysokým obsahem vody např. rajčata získá kvašením kašovitou konzistenci. Novým gurmánským zážitkem tedy pro vás může být omáčka na těstoviny z kvašených rajčat. 

Budete mít zájem:  Pilulky Proti Otěhotnění Do 24 Hodin?

Co na výrobu kvašené zeleniny potřebujeme?

Kromě soli a zeleniny, kterou chceme nechat prokvasit nepotřebujeme nic zvláštního. Můžete si zakoupit keramickou nádobu speciálně určenou k fermentování zeleniny, za normálních okolností si však vystačíte s běžným kuchyňským načiním.

Pro jasnější představu:

Prkénko, nůž a struhadlo: zelenina musí být nakrájená nebo nastrouhána na malé kousky. Čím větší je objem suroviny, tím rychleji probíhá proces kvašení.

Skleněnou nádobu na proces kvašení: velkou sklenici nebo keramický soudek na fermentaci zeleniny. Průhledné sklenice mají tu výhodu, že celý proces můžete pozorovat, což u sudu nelze.

Talíř, víčko, sklenici nebo láhev k zatížení: zelenina musí být vždy ponořená do nálevu. Ideální je, když nálev dostatečně přesahuje stlačenou zeleninu a nádoba je přikrytá, jinak by se mohl celý produkt zkazit.  Je velmi důležité zeleninu dobře zatížit! Lze toho docílit víčkem nebo talířkem, který zatížíme naplněnou láhví.

Jakmile máme zeleninu s kořením v nálevu a vše je dobře zatíženo, pak už jen přibližně 4 až 5 dní čekáme na výsledek. Klidně můžeme nechat i déle, protože kvašení je přírodní proces zrání, u kterého se nedá jednoznačně říct, jaká doba je pro optimální výsledek nejlepší. Otázkou zůstává, kam nádobu uložit.

Málokdo z nás má k dispozici nějakou místnost, kam by nádobu uložil a kde je stálá teplota. Při kvašení můžeme pozorovat, jak se mění obsah nebo zda se tvoří pěna. Bakterie mléčného kvašení pracuji při teplotě mezi 18 °C až 24 °C. Platí, že čím je teplota v místnosti, kde je nádoba uskladněna vyšší, tím rychleji probíhá proces fermentace.

Přidáním soli se proces kvašení zase o něco prodlouží. Z toho lze usoudit, že aby zelenina důkladně prokvasila a měla dostatek času vyplavit pomalu všechny cenné látky, v létě je potřeba doplňovat více soli než v zimě, abychom docílili stejného výsledku. V závislosti na teplotě a s přidáním dodatečné soli může tedy doba kvašení trvat 4 až 10 dní.

Pokud se už netvoří bublinky, můžeme začít plnit do šroubovacích sklenic a na několik měsíců uskladnit na chladné místo, suché a tmavé místo.

Kvašená zelenina nabízí celou škálu chutí, kterých můžeme docílit.  Výsledný pokrm je pak daleko zajímavější a chutnější. Koření lze tedy používat nejen při přípravě studených a teplých pokrmů, ale také do kvašené zeleniny. Určitě znáte kvašené zelí s kmínem nebo rajčata s bazalkou. Můžete ale také experimentovat a vyzkoušet nové zajímavé kombinace.

Kvašená zelenina na 7 způsobů snadno a rychle:

  •  Kvašené zelí piráta Barbossy: Kdo nezná piráta Barbossu? Neohrožený pirát plující Karibikem setkávající se s mnoha exotickými chutěmi. Tato směs kombinuje bylinky a koření, které se používají především v Karibiku. Chuť vanilky, manga nebo koriandru pak dodává kvašenému zelí exotické tóny.
  •  Hluboko ke kořenům: pestré směsi různé kořenové zeleniny jako mrkev, vodnice nebo pastinák s nádechem zemitosti. To je pozdrav od sv. Hildegardy, která znala recepty na směsi koření s oreganem, semeny hořčice, rozmarýnem nebo yzopem, které dokonale ladí s kořenovou zeleninou.
  •  S rajčaty k dobré náladě: Když má člověk dobrou náladu, pak je vše dobré! Lahodná chuť kečupu z kvašených rajčat nám to jen potvrzuje, je to prostě kečup dobré nálady.  
  •  Sklenice se zlatou dýní: Spojením dýně s porcí koření štěstí se dýně lahodně prokvasí tak, že samotná zlatavá barva září štěstím.  Spojení zeleniny s bazalkou, červeným pepřem a oreganem je zajímavým gurmánským potěšením.  
  •  Červená řepa nebo červené zelí na indický způsob: Kořenící směs Garamské koření Masala – „ostrá špetka z Indie“ v kombinaci s červeným zelím se promění v teplý, mírně ostrý, ale osvěžující pokrm bezpodmínečně zajímavý k vyzkoušení.
  •  Vegetariánský gulášový zážitek: kvašené kozí rohy s Lajošovým gulášovým kořením, to jsou toulky maďarskými kulinářskými specialitami.
  •  Švábské kvašené zelí s uzenou solí: je to tak jednoduché udělat si domácí kvašené zelí s nádechem uzeného. Stačí jen přidat uzenou sůl a uzená varianta je hotová. 

Inspirace na recepty, při kterých vzniká kyselina mléčná

Připravili jsme pro vás recepty, jak použít slaný nálev. Ve 2 litrech vlažné vody rozpusťte 50 gramů soli a vzniklým nálevem zalijte zeleninu s kořením.

Postup je podobný u všech druhů zeleniny. Nakrájenou nebo nastrouhanou zeleninu můžete promíchat se slaným nálevem a pak promíchejte. Zelenina pak pustí více šťávy.

Pokud máte raději větší kousky, na zalití je potřeba více nálevu.   

Zelené papriky s nakládacím kořením

Zelené papriky jsou výborné s nakládacím kořením jako je pepř, hořčice, fenykl nebo kopr. Papriku nedoporučujeme strouhat, ale nakládat ji nakrájenou na větší kousky.

Pórek s kořením Sluneční polibek

Ostrost pórku vynikne se zahřívajícím kořením s názvem Sluneční polibek. Pórek jemně nastrouháme a lehce promícháme se solí. Zalijeme nálevem s kořením.

Nádobu se zeleninou je třeba přikrýt! Abychom z pórku získali co nejvíce prospěšných látek, je dobré obsah občas promíchat.

Za starých časů, když se v domácnostech „šlapávalo zelí“, dostávaly děti na tuto práci jako dárek nové gumáky a příliš velkou radost z toho asi neměly. Ale při ochutnávání dobře promíseného zelí již veselo bylo a tak nějak je to i s pórkem!

Červené zelí se Zvěřinovým kořením císaře Františka

Paprika, česnek, rajčata, pepř, chilli a spousta bylinek se zcela jistě postarají o pikantní chuť. Stačí zelí osolit, velmi dobře s kořením promíchat, aby se dobře rozleželo a natlačit do sklenice. Nakonec zalít nálevem a už jen čekat na nezapomenutelný chuťový zážitek.

Kimchi – korejská klasika

  • 1 čínské zelí
  • 1 mrkev
  • 4 stroužky česneku
  • 1 kus zázvoru o velikosti palce
  • 6 kávových lžic papriky
  • špetka chilli dle chuti
  • 50 ml sójové omáčky
  • 3 kávové lžičky mouky
  • 6 kávových lžiček soli
  • slaný nálev

Příprava:

Čínské zelí nakrájejte na cca 3 cm široké pásky. Důkladně propláchněte a nechte okapat. Pak promíchejte se 6ti káv. lžícemi soli a promíchejte. Nechte cca 2 hod. odpočinout. Mrkev nakrájejte na menší proužky, posekejte zázvor a česnek. Uveďte do varu cca 150 ml vody a rozmíchejte v ní mouku. Jakmile trochu zchládne, smíchejte spolu s ostatním kořením.

Vznikne tím marináda, kterou pak promíchejte s očistěnými a okapanými pásky čínského zelí. Natlačte do čisté sklenice, zalijte slaným nálevem tak, aby zelenina byla do nálevu ponořená. Naloženou zeleninu je třeba zatížit, aby nevyplavala na povrch. Nechte odpočívat cca 4-5 dní při pokojové teplotě.

Za tuto dobu by mělo důkladně prokvasit, můžete tedy naplnit do sklenic s šroubovacím uzávěrem a uchovávat v lednici.

A co pak, když máme vykvašeno?

Po týdnu kvašení neboli fermentace máte hotovo. Můžete zeleninu začít konzumovat. Rovněž můžete naplnit do sklenic s šroubovacím uzávěrem a uchovávat tyto vzácné kvašené poklady v lednici.

Podklady ke článkům nám byly poskytnuty ve spolupráci se Sárou a Alexem, portál www.nudlholz.at

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector