Naše dítě nemluví – kdy situaci a vývoj řeči řešit?

KdyĹľ batole nechce mluvit

Rozhovor s PaedDr. Janou Simonovou z Logopedické ambulance dr. Kopicové v Praze 4

Doba, kdy dítě vědomě použije první slovo, resp. začne komunikovat pomocí artikulované řeči, se u jednotlivců velmi liší.

Obecně platí, že dívky začínají mluvit dříve než chlapci a že rozhodující je třetí rok života.

Pokud ani po třetích narozeninách dítě nemluví nebo mluví podstatně méně než jeho vrstevníci, je čas vyhledat odbornou pomoc…

Čím jsou dány tak velké rozdíly počátků řeči mezi jednotlivými dětmi?

Především je třeba říci, že vývoj řeči nemůžeme oddělovat od ostatních schopností dítěte. Bez větších potíží se může jeho řeč rozvíjet v případě, že i celkový vývoj jeho schopností a dovedností odpovídá dosaženému věku.

Pro stimulaci správného řečového vývoje má rozhodující význam také rodinné prostředí.

Jen pokud rodiče věnují dítěti dostatek času, lásky, přiměřených podnětů a sociálních kontaktů s dětmi i dospělými, může se dítě celkově i v oblasti řeči zdokonalovat a rozvíjet.

Přesto se ale setkáváme s tím, že i tzv. dobře vedené a milované děti dlouho nemluví…

Kolem třetího roku jsou ze strany rodičů i ostatních dospělých na řeč dítěte kladeny velké nároky.

RodiÄŤe ÄŤasto srovnávajĂ­ ĂşroveĹ� Ĺ™eÄŤi svĂ© holÄŤiÄŤky nebo chlapce s jejich vrstevnĂ­ky a pokud jinĂ© dÄ›ti jiĹľ mluvĂ­ ve vÄ›tách, ochotnÄ› a s radostĂ­ se uÄŤĂ­ básniÄŤky, otázka „proÄŤ naše dĂ­tÄ› ještÄ› nemluvĂ­?“ rodiÄŤe znepokojuje. DĹŻvody, proÄŤ dĂ­tÄ› zaÄŤĂ­ná mluvit pozdÄ›ji, jsou rĹŻznĂ©.

Mluvíme-li o zdravém dítěti, u kterého opoždění řeči není doprovodným projevem závažnějšího postižení, řečový vývoj může být pomalejší vlivem menšího vrozeného nadání mluvenou řeč užívat.

S ÄŤĂ­m pĹ™ijĂ­máte netrpÄ›livĂ© rodiÄŤe, kteří vás v logopedickĂ© ambulanci se svĂ˝m „nemluvĂ­cĂ­m“ batoletem vyhledávajĂ­ pĹ™edÄŤasnÄ›?

PĹ™ipomĂ­náme jim, Ĺľe pĹ™esnĂ˝ podĂ­l jednotlivĂ˝ch faktorĹŻ, kterĂ© vĂ˝voj Ĺ™eÄŤi ovlivĹ�ujĂ­, je velice obtĂ­ĹľnĂ© stanovit. Ujišťujeme se, Ĺľe dĂ­tÄ› dobĹ™e slyší – pokud je sluchová vada vylouÄŤena, dalších odbornĂ˝ch vyšetĹ™enĂ­ v tomto vÄ›ku nenĂ­ zapotĹ™ebĂ­.

UpozorĹ�ujeme je na dÄ›diÄŤnĂ© faktory – pokud napĹ™. otec dĂ­tÄ›te sám zaÄŤal mluvit pozdÄ›ji nebo jinĂ© dĂ­tÄ› v rodinÄ› s mluvenĂ­m nepospĂ­chalo, pak je vliv dÄ›diÄŤnosti velice pravdÄ›podobnĂ˝.

A především si všímáme prostředí, v němž dítě žije, a způsobů stimulace, kterých rodiče užívají. Pro rodiče je nejdůležitější dozvědět se, jak s dítětem správně komunikovat, aby vývoj jeho řeči správně podpořili.

Včasná informace o správné stimulaci řečového vývoje je tedy základem logopedické péče o tříleté dítě, které je zdravé a šikovné a zjevně řeči rozumí, ale nemluví.

A jak můžeme takové dítě v řeči přímo stimulovat?

Dítě by mělo mít možnost po celý den a při všech běžných činnostech vnímat mluvenou řeč. Všechny hry, situace a společné zážitky by měli rodiče komentovat, dítěti o nich vyprávět, popisovat, co se děje, co to je, kam půjdeme.

NezastupitelnĂ˝ je správnĂ˝ Ĺ™eÄŤovĂ˝ vzor – na dĂ­tÄ› mluvĂ­me v kratších vÄ›tách s jednoduchou vÄ›tnou stavbou a pĹ™iměřenĂ˝m tj. nezrychlenĂ˝m tempem, se správnou vĂ˝slovnostĂ­. Dáváme tak dĂ­tÄ›ti lepší moĹľnost slova vnĂ­mat a pokusit se je napodobit. DĹŻleĹľitĂ© je umÄ›t s dĂ­tÄ›tem navázat oÄŤnĂ­ kontakt.

DennÄ› takĂ© využíváme prvkĹŻ rytmizace – říkáme si básniÄŤky, zpĂ­váme pĂ­sniÄŤky, nezapomĂ­náme na dÄ›tskĂ© knĂ­Ĺľky. Jakmile se nám podaří udrĹľet zájem dĂ­tÄ›te o náš obliÄŤej a hlas, jakmile dĂ­tÄ› zaÄŤne mĂ­t chuĹĄ mluvit, zaÄŤne naše slova, i kdyĹľ zpočátku neobratnÄ› napodobovat.

A to je důvod k radosti! Dítě musí jasně poznat, jak veliké potěšení z jeho projevů máme! Měli bychom je proto povzbuzovat a chválit, a to nejen za pěkná nová slova, ale za všechny řečové pokusy. Prostě ocenit, že se snaží.

Čím mohou rodiče vývoj řeči dítěte naopak nevědomky sami brzdit?

Dítě bychom neměli do mluvení nutit. Slovíčka mu jen nenásilně nabízíme. Dítě musí samo zjistit, že řeč je pro něj důležitá při plnění jeho přání a potřeb. Nenutíme dítě do opakování jednotlivých slov, zatím ho v řeči také neopravujeme, nesnažíme se ani zpřes�ovat výslovnost.

Dítě není líné ani rodičům nedělá naschvály, v této fázi vývoje slova pravděpodobně lépe vyslovit nedokáže. Rodiče by se měli snažit svým řečovým vzorem postupně vylepšit obsahovou stránku řeči dítěte, rozšiřovat jeho slovní zásobu a zpřes�ovat větnou stavbu.

Na nácvik výslovnosti jednotlivých hlásek bude čas později, asi tak mezi čtvrtým a pátým rokem.

Ĺ�Ă­ká se, Ĺľe mluvenĂ˝ projev odráží zpĹŻsob našeho myšlenĂ­. SouhlasĂ­te s takovĂ˝m tvrzenĂ­m? Je pravda, Ĺľe tzv. „empatickĂ©“ mozky mluvĂ­ dříve a košatÄ›ji neĹľ mozky „analytickĂ©“ ?

Myslím si, že u tříletého dítěte je ještě velice obtížné stanovit typ jeho mozku a snažit se tak odhadnout jeho řečový vývoj. Pro oblast logopedie je zajímavý jiný poznatek: Pokud se jedná o dítě, které se jeví jako muzikální, tj.

má smysl pro rytmus a melodii a nemá velké potíže doprovodit říkanku pohybem, lze předpokládat, že v tomto případě bude mít logoped snazší práci a že zdokonalování celkového řečového projevu u takového dítěte se bude pravděpodobně dařit lépe než u dítěte, které toto rytmické nadání nemá.

Celkově shrnuto: Pokud tedy dítě do tří let s mluvením nespěchá, ale žije v dostatečně stimulujícím prostředí, není třeba se o jeho řečový vývoj obávat?

Ano, pokud zdůrazníme to, co již bylo řečeno: Jedná-li se o zdravé dítě bez podezření na jiné závažnější postižení.

I kdyĹľ je jeho Ĺ™eÄŤovĂ˝ vĂ˝voj do tří let pomalejší, v prĹŻbÄ›hu následujĂ­cĂ­ho roku se mnohĂ© dÄ›ti jako mávnutĂ­m kouzelnĂ©ho proutku krásnÄ› rozpovĂ­dajĂ­, majĂ­ pĹ™iměřenou slovnĂ­ zásobu a tvoří rozvitĂ© vÄ›ty a v jejich mluvnĂ­m projevu je slyšitelná „jen“ vada vĂ˝slovnosti.

Oním kouzelným proutkem mohou být právě rodiče, kteří v pravý čas dokázali svému dítěti při rozvíjení řeči citlivě pomoci. Pokud správná stimulace chybí, pokud je opožděný vývoj řeči spojený s dalšími nedostatky ve vývoji dítěte, může být cesta ke správnému užívání řeči složitější.

Jak probĂ­há standardnĂ­ vĂ˝voj Ĺ™eÄŤi u dÄ›tĂ­? MajĂ­ jednotlivĂ© „meznĂ­ky“ svou nemÄ›nnou posloupnost, nebo mohou u rĹŻznĂ˝ch dÄ›tĂ­ pĹ™icházet v rĹŻznĂ©m poĹ™adĂ­?

Základní etapy vývoje jsou poměrně přesně stanovené. Děti procházejí jednotlivými stadii většinou ve stejném pořadí, s odchylkami spíš jen v časovém horizontu, kdy dané etapy vývoje dosáhnou.

VĂ˝voj Ĺ™eÄŤi zaÄŤĂ­ná obdobĂ­m novorozeneckĂ©ho kĹ™iku – od prvnĂ­ho projevu tÄ›snÄ› po narozenĂ­ aĹľ do doby, kdy dÄ›tskĂ© projevy zaÄŤnou bĂ˝t melodiÄŤtÄ›jší. DĂ­tÄ› kĹ™ikem reaguje na rĹŻznĂ© zmÄ›ny prostĹ™edĂ­, teploty, objevuje se vĂ˝razná hlasová reakce na pocit hladu. Kolem 8.-10.

tĂ˝dne nastává obdobĂ­ broukánĂ­, kterĂ© postupnÄ› pĹ™echázĂ­ do obdobĂ­ ĹľvatlánĂ­. DĂ­tÄ› si „hraje s mluvidly“ a daří se mu to, vydává rozmanitĂ© zvuky. Nejprve ty, kterĂ© vznikajĂ­ mezi rty, dále pak mezi koĹ™enem jazyka a patrem.

Projevy dĂ­tÄ›te jsou velice melodickĂ© a pokud je okolĂ­ – pĹ™edevším matka – radostnÄ› pĹ™ijĂ­má a po dĂ­tÄ›ti opakuje, zcela nenásilnÄ› dÄ›lá prvnĂ­ vĂ˝znamnĂ˝ krok k tomu, aby jejĂ­ dĂ­tÄ› pÄ›knÄ› a vÄŤas mluvilo. V tomto obdobĂ­ je dĹŻleĹľitĂ© nepĹ™ehlĂ©dnout, zda u dĂ­tÄ›te nenĂ­ zvukovĂ˝ch projevĹŻ mĂ©nÄ› a zda Ĺľvatlat nepĹ™estává.

Pokud ano, je nutné odborně vyšetřit stav jeho sluchu. Pudově žvatlají všechny děti, dítě se sluchovou vadou ale nemá později šanci zvuky napodobovat, nemá sluchovou kontrolu, žvatlá méně a postupně se zvukově projevovat přestává. Kolem 8.-9. měsíce přichází období rozumění.

Dítě vnímá melodii, přízvuk i zabarvení hlasu a začíná zvuky rozlišovat. Začíná též napodobovat projevy okolí, nejedná se ale ještě o první skutečná slova. Dítě si dál s hlasem hraje, brouká pro sebe i pro potěšení okolí, stále více reaguje na řeč úsměvem a výraznou gestikulací.

VyjadĹ™uje svá přánĂ­ a potĹ™eby, ale oblĂ­benĂ© zvuky jako „mamama, grr, baba“ nelze ještÄ› za slova povaĹľovat. AĹľ kolem prvnĂ­ho roku se objevujĂ­ prvnĂ­ skuteÄŤná slova, která dĂ­tÄ› ÄŤasto a rádo opakuje. Napodobuje intonaci slov a jednoduchĂ˝ch vÄ›t, kterĂ© slyší.

Zhruba ve dvou letech dokáže dítě slova spojit do krátké dvou i víceslovné věty, a tak začíná období spontánního vyjadřování ve větách. Objevují se slovesa, přídavná jména, předložky. Kolem třetího roku je řeč pro okolí stále více srozumitelná, dítě samo povídá, ptá se na to, co ho zajímá. �eč je pro ně radostnou činností, stává se jeho hlavním prostředkem ke komunikaci s okolím. Správná výslovnost všech hlásek se pak při normálním vývoji očekává kolem šestého roku věku dítěte, tj. při jeho nástupu do první třídy.

S jakými nejčastějšími poruchami řeči se můžeme u dětí setkat?

Mezi nejčastější příčiny, proč se už tříleté dítě setkává s logopedem, patří právě opožděný vývoj řeči. Další skupinou dětí docházejících v tomto věku na logopedii jsou ty, které sice samostatně hovoří ve větách, ale jejich řeč není plynulá, v řeči se zadrhávají, podle rodičů koktají.

Jedná se ale o vývojový projev v tomto období docela častý. Rodiče jsou námi informováni, jak mají s dítětem komunikovat. Hlavní zase je dítě v řeči neopravovat, nenutit ho slova opakovat, tím by se totiž porucha plynulosti mohla zhoršit a fixovat.

Při správném, nenásilném, přístupu, za velké pomoci prvků rytmizace, zadrhávání často samo vymizí v průběhu dalšího vývoje dítěte.

A jak je to s výslovností?

A co se týče výslovnosti, tam jsou mezi dětmi veliké rozdíly. Některé tříleté dítě má správnou výslovnost téměř všech hlásek a nesprávně vyslovuje např. jen sykavky, R,�. Jiné dítě špatně tvoří celou řadu hlásek.

V tomto věku však výslovnost neopravujeme, hlásky cíleně nenacvičujeme. První průpravná cvičení a postupný nácvik správné výslovnosti je dobré zahájit kolem pátého roku. V případě, že dítě špatně vyslovuje velké množství hlásek (např.

F,V,J,CH,K,ĎŤŇ), je vhodné zahájit logopedickou péči o něco dříve, asi tak v polovině pátého roku života. I při pravidelné logopedické péči a dobré spolupráci rodiny se vždy nepodaří upravit výslovnost před nástupem do 1.

třídy, dítě i nadále dochází na logopedii a během počátečních ročníků školní docházky se zpravidla podaří nácvik a fixaci hlásek v řeči ukončit.

Stačí pro nápravu řečových problémů sami logopedi? Nebo v některých případech spolupracujete s dalšími odborníky?

Existuje určitá poměrně početná skupina dětí, u kterých je opoždění řečového vývoje závažnější. To když i po čtvrtém roce výrazně vázne jejich projev jak obsahově, tak formálně. Jejich vyjadřování je velice neobratné, mají chudou slovní zásobu a pro časté komolení slov je jejich řeč obtížně srozumitelná.

Ve spolupráci s dalšími odbornĂ­ky -foniatrem, neurologem, psychologem – bĂ˝vá ÄŤasto diagnostikována vĂ˝vojová porucha Ĺ™eÄŤi, tzv. dysfázie. Ta je, vedle opoĹľdÄ›nĂ©ho vĂ˝voje Ĺ™eÄŤi, vĹľdy ve vÄ›tší ÄŤi menší mĂ­Ĺ™e provázena takĂ© nedostatky ve sluchovĂ© a zrakovĂ© percepci.

Dítě je často celkově neobratné, má potíže v grafomotorice, špatně a nerado kreslí, v motorice mluvidel má výrazné potíže při artikulaci jednotlivých hlásek i jejich spojování do slov apod. U těchto dětí je řečová výchova a logopedická péče dlouhodobým problémem, ve školním věku jsou rizikovou skupinou pro výskyt specifických poruch učení, např.

mohou mít potíže již v počátečních fázích nácviku čtení, později se stává problémem rychlost čtení či čtení s porozuměním. Některé projevy dysfázie mohou přetrvávat po celou dobu školní docházky i do dospělosti. Další poruchy řeči rozlišujeme u dětí s mentální retardací, s rozštěpem patra, s dětskou mozkovou obrnou.

Samostatnou skupinou, u níž musí být logopedická péče zahájena v raném věku, jsou samozřejmě i děti s vadami a poruchami sluchu. Vývoj řeči může negativně ovliv�ovat i vada nebo porucha zraku, řeč se může vyvíjet odlišně i u dalších tělesných nebo psychických postižení.

Ve všech těchto případech je rozhodující včasná a správná diferenciální diagnostika, tedy určení typu a stupně závažnosti celkového postižení. Jen díky ní je možné stanovit reálné cíle logopedické péče a citlivě rodiče seznámit i s prognózou vývoje řeči právě u jejich dítěte. Záleží velice na osobnosti logopeda, na jeho schopnosti empatie.

Měl by mít schopnost posoudit, kdy a jakým způsobem rodiče informovat o závažnosti postižení vývoje řeči dítěte, o cílech a možnostech logopedické péče, stanovit jednotlivé kroky a postupy při rozvíjení mluvního projevu a rodiče s nimi seznámit.

Měl by umět především rodiče povzbudit, stát se jejich odbornou i lidskou oporou, měl by mít schopnost přesvědčit je o nutnosti každodenní práce s dítětem. Jen při vzájemném vztahu mezi rodiči a logopedem, založeném na oboustranném respektu a důvěře, lze úspěšně i u postiženého dítěte v rámci jeho možností řeč budovat a rozvíjet.

Vyšlo v časopise Miminko 3 a 4/2009

Zpět na seznam rozhovorů

Jak podpořit vývoj řeči

V současné době se tomuto tématu věnuje mnoho pozornosti. V nabídce je široké spektrum kurzů, které zdokonalují umění komunikace lidí každého věku. Základy komunikace, na kterých v pozdějším věku můžeme stavět, však tvoříme od dětství, dokonce můžeme hovořit již o prenatálním období.

Komunikace začíná už před narozením, v bříšku. Prvotní komunikace je zahájena ve chvíli, kdy maminka zjistí, že je těhotná. Každá myšlenka, kterou dítěti věnuje, se dá považovat za komunikaci matky s jejím dítětem. Tato komunikace se stává postupem času vzájemnou.

Přestože sluch se dítěti vyvine ze všech smyslů nejpozději, dítě v matčině břiše přijímá informace od své matky prostřednictvím jejích pocitů. Ty poskytují dítěti prvotní zkušenosti s okolním světem.

A proto: dámy, „těhulky“, těšte se na své nenarozené miminko, milujte ho! Hlaďte ho, zpívejte mu, nechte své partnery mazlit s rostoucím bříškem…

Prvním smyslem, kterým je dítě v prenatálním období obdarováno, je hmat. Udává se, že okolo osmnáctého týdne těhotenství miminko prostřednictvím hmatu začíná vnímat prostředí. Dokonce bylo vypozorováno, že se dítě „přitulí“ ke stěně bříška, když se jej maminka dotýká.

Zde už můžeme hovořit o opravdovém počátku vzájemné komunikace, kdy dítě reaguje na matčiny podněty. Posledním ze smyslů, které se vyvíjí před narozením, je sluch. Vývoj sluchu v prenatálním období bývá ukončen okolo dvacátého týdne těhotenství.

Dítě dokáže slyšet zvuky z vnitřního prostředí: matčin tlukot srdce, oběhový systém a také zvuky a hlasy z venčí. Své pocity libosti a nelibosti již dokáže vyjadřovat pohyby, jejichž význam se empatická maminka velmi brzy naučí dekódovat. Podle vědeckých výzkumů dovede dítě v matčině břiše hlas mámy rozpoznat a pamatuje si ho také po porodu.

Hlas matky se brzy po narození stává pro dítě známým a uklidňujícím podnětem. A proto: mluvte na své nenarozené miminko, čtěte mu pohádky. Důležitý není obsah sděleného tak jako tón a intonace hlasu, které do řeči vnášíte.

Osvojení schopnosti komunikace dítěte po narození závisí na několika faktorech. K hlavním předpokladům správného vývoje řeči patří dostatečná míra intelektu, podnětné rodinné prostředí, nenarušený centrální nervový systém a sluch, genetické dispozice k nadání pro jazyk.

Důležitou roli zde však hraje i osobnost dítěte a zkušenosti, které ho během života ovlivňují. Výchovné působení a dostatek vhodných podnětů poskytují předpoklady pro přirozený a správný rozvoj řeči. Zajištění adekvátního množství a kvality podnětů je zodpovědným úkolem rodičů.

Právě rodina je prvním sociálním prostředím, do kterého dítě přichází. V současné době nebývá problémem zajistit dítěti dostatečné množství hraček. Úskalím se stal čas, který jsou ochotni rodiče dítěti věnovat. Dítě se učí nápodobou. A proto můžeme dítě zahrnout přemírou nejdražších hraček, avšak efekt se nedostaví.

Pokud si nenajdeme čas, abychom si k dítěti sedli, ukázali, jak si s hračkou hrát, jak například panenku nakrmit, jak ji obléknout, co při tom panence povědět, dítě se to nenaučí. V odborné terminologii je tento proces označován pojmem stimulace. To znamená, že se svým chováním snažíme podněcovat a povzbuzovat dítě k činnosti.

Dítě si tyto informace ukládá do paměti, zpracovává, rozvíjí a následně využívá pro vlastní komunikaci. Stejně jako můžeme vývoj řeči dítěte ovlivňovat pozitivním způsobem, můžeme působit i negativně. Často se hovoří o neblahém dopadu na vývoj řeči u dětí ve spojitosti se sledováním televize. Ano, je to tak.

Prostřednictvím televizní obrazovky jsou dítěti předkládány již zpracované a v jiné mysli vytvořené „pravdy“, které již neposkytují dětem žádný prostor pro vlastní představy.

Oproti tomu kniha a čtení nám dává možnost vyprávění přerušit a navázat své „vysvětlení“, můžeme děti podněcovat k myšlenkové aktivitě, dotváření příběhů podle individuálních představ a zkušeností. Prostřednictvím dialogu nad příběhem si dítě osvojuje vyjadřovací prostředky a formuluje vlastní myšlenky. Máme možnost jeho řeč aktivně budovat a rozvíjet, nepromarněme ji!

Vývojové fáze dítěte

V prvním roce života je pro dítě nejdůležitější pocit bezpečí. Ten mu poskytuje máma a táta, nejbližší rodina. Dítě potřebuje cítit jejich blízkost a co možná nejvíce slyšet jejich hlas. Miminku zpíváme, povídáme a čteme jednoduché pohádky. Nahlas komentujeme vše, co s miminkem právě děláme.

Imitujeme zvuky zvířat, dopravních prostředků. Důležitou roli hrají jednoduchá dětská říkadla. Přestože vlastní řečový projev dítě prozatím nemá, budujeme jeho základy.

Miminko se učí porozumět mluvené řeči svých rodičů, postupně si některá slova ukládá do pasivní slovní zásoby (takovým slovům rozumí, ale nedokáže je vyslovit), teprve následně vytváří svou aktivní slovní zásobu (slova, která dokáže vyslovit). Významný je správný mluvní vzor.

V žádném případě na miminko „nešišláme“, byť je sebemilejší. V opačném případě je dost pravděpodobné, že dítě od nás přebere nesprávnou výslovnost hlásek a my se tak nevyhneme logopedické péči v pozdějším věku.

Kolem dvou let dítě ukáže a pojmenuje známé objekty v knize. Jeho pozornost je však ještě krátkodobá a je třeba činnosti střídat, protože dítě se brzy unaví. V tomto věku aktivně vyhledává nová slova k osvojení. K učení se novým slovům dochází jejich častým opakováním.

Někdy stačí slovo opakovat jednou a dítě si ho ihned osvojí (dvojnásob to platí o vulgárních slovech, která náhodou dítě zaslechne třeba i z povzdáli). Jiná slova je potřeba opakovat mnohokrát. Často můžeme souvislost s rychlostí osvojení nového slova zpozorovat v emocionální angažovanosti.

Je-li dítě pro nové slovo motivováno a nadšeno, osvojí si jej lépe a rychleji. V žádném případě nevybízíme dítě stylem „Řekni!“. V takovém případě riskujeme, že dítě odradíme od jeho přirozené chuti k mluvení a ono se nám zatvrdí.

Ideální příležitost k povídání v tomto věku se nabízí při společném prohlížení dětských knih s jednoduchými obrázky. V nabídce knihoven či knihkupectví jsou v dnešní době nejen klasická leporela, ale také různé interaktivní knihy s odklápěcími okénky, se zvuky, s obrázky různých materiálů, s puzzle a mnoho dalších podnětů.

Z vlastní zkušenosti pro tento věk doporučuji knihy nepůjčovat a opravdu pořídit své. Pro děti v tomto věku je totiž typické, že si některé knihy oblíbí a chtějí je „číst“ stále a stále znovu. Proto by měly být dítěti dlouhodobě k dispozici. Druhým důvodem je možnost nechat dítě prohlížet knihu samostatně, obracet stránky a listovat.

Rozvíjíme tak jemnou motoriku. Při této činnosti občas kniha utrpí nějakou bolístku. Proto je lepší knihu zakoupit, než řešit poškození vypůjčené. Prosím, nebuďme přespříliš opatrní a nechejme děti s knihami experimentovat: ohmatat, prolistovat, očichat a v některých případech dokonce ochutnat. I to je pro jejich vývoj důležité.

Opět platí zásada střídmosti množství podnětů, které dítěti předkládáme. Z hlediska rozvoje řeči je přínosnější menší množství knih, které se ve čtení často opakují. Jelikož každá z těchto knih funguje dítěti jako slovník, ve kterém si opakuje stále dokola stejná slovíčka. Nejprve dítěti obrázky ukazujeme a pojmenováváme my, dospělí.

Jakmile dítě knihu zná, ukazuje na obrázky a těší se na naše pojmenování. Ujišťuje se. Jednoho dne nás překvapí a v pojmenování obrázku bude rychlejší než my. Nezapomínejte: při společném prohlížení knih se zprvu zaměřujeme na pojmenování obrázků věcí z blízkého okolí dítěte: hračky, zvířata, lidé, předměty, které důvěrně zná.

Dítěti necháváme dostatečný čas pro vlastní řečový projev. Nezapomínáme předvést, jaké zvuky objekty na obrázku vydávají. To je důležité nejen pro samotný rozvoj řeči, ale také pro nácvik sluchového vnímání. Protože dítě potřebuje jednotlivá slova stále opakovat, volíme mluvní stereotypy, které jsou pro dítě lehce zapamatovatelné „kde je…?, co je to?, otoč list“.

 

Mezi druhým a třetím rokem nastává u většiny dětí prudký nárůst slovní zásoby. Dítě ve třech letech užívá asi okolo čtyř set slov (pro porovnání: slovní fond dospělého člověka je sice vysoce individuální, ale udává se mezi 3000 – 10 000 slov).

Je typické, že dítě ve svém mluvním projevu užívá především podstatná jména, slovesa a citoslovce. O přídavná jména a zájmena rozšiřujeme slovní zásobu dítěte tak, že popisujeme, jaké věci jsou. Ještě se v dětské řeči objevují dysgramatismy, protože gramatiku jazyka si bystré děti teprve v tomto období osvojují.

Třetí rok života dítěte je hraniční pro vývoj řeči. Do tohoto okamžiku se považuje za poměrně přirozené, pokud dítě na svůj řečový projev nechává čekat. Nemluví-li dítě po dovršení tří let, měli bychom vyhledat odborníka – logopeda (pokud jsme to doposud neudělali). Obrňme se trpělivostí. Nastává „věk otázek“.

V první vlně půjde o otázku „co je to?“, ve druhé vlně přichází otázka „proč?“. Buďme tolerantní, a přestože se dítě ptá stále dokola na stejné otázky, poskytujme mu informace, po kterých touží, a uspokojujme jeho potřebu komunikace. Důležitý mezník zaznamenáme také ve změně preferencí knih.

Zatímco dříve dítě upřednostňovalo obrázkovou četbu, nyní prahne po příběhu. Naše předčítání již není pouhým výčtem věcí na obrázku, nýbrž opravdovým čtením. Opět platí, že určité knihy si dítě oblíbí a jejich čtení vyžaduje stále dokola. Právě v tuto dobu je nejzazší čas pro zavedení „čtecího rituálu“ před spaním.

Není důležité trvat pouze na četbě. S dítětem lze společně zpívat. V tomto věku je schopno udržet jednoduchou melodii známé písně. Zábavné je společné recitování říkanky, kdy dítě doplňuje části veršů.

Mezi třetím a čtvrtým rokem dítě hovoří ve větách, jeho řeč je srozumitelná a souvislá. Dítě začíná chápat abstraktní pojmy, je schopné zevšeobecňování. Postupně ho seznamujeme s časovými pojmy (včera, dnes, zítra…), nenásilně opravujeme dysgramatismy, které se ještě občas v jeho řeči vyskytují.

K učení vybíráme pro děti básničky o několika verších. Znovu se vracíme k obrázkovým knihám. Tentokrát však iniciativu při čtení přenecháme z větší části na dítěti. Motivujeme ho, aby nám obrázky ukazovalo a vyprávělo o nich. Pozor, stále udržujeme dialog, ve kterém dítěti ponecháváme dostatek času pro vlastní vyjádření.

K rozšíření slovní zásoby dítěte nám pomohou i dětské obrázkové encyklopedie, kterých je na trhu přemíra. Zde přichází správný čas pro půjčování knih, protože jejich „spotřeba“ bude v tomto věku opravdu veliká. Dítě je jako houba, která nasává informace. V důsledku toho může docházet k situacím, kdy jsou myšlenky dítěte rychlejší než řeč.

Projevem je narušení plynulosti řeči, koktavost. Nelekejte se, patrně půjde o přechodné období, které je zcela přirozené. Důležitá je naše reakce. Dítě v žádném případě neupozorňujeme na jeho vadu, neopravujeme. Poskytujeme mu více času pro vyjádření myšlenky.

Jeho vyjadřování můžeme v tuto dobu ulehčit tak, že formulujeme otázky, které již obsahují odpověď, aby se dítě nepřetěžovalo hledáním správného slova. („Chceš jít na klouzačku, anebo do parku?“, „Dal by sis banán, nebo hrušku?“ apod.). Ideální je rozvíjet slovní zásobu s podporou toho, co dítě právě vidí. Vybavování slov z paměti může být prozatím příliš obtížné.

Vhodné je proto hovořit o právě probíhající situaci, anebo s podporou obrázků. Prospěšné a pro dítě oblíbené budou pohádky, ve kterých se stále opakují stejné situace (např. O Budulínkovi, Bouda budka, O Koblížkovi aj). Ve vyprávění se můžeme s dítětem střídat, aniž bychom jej přetěžovali. Svou pozornost zaměříme také na výslovnost.

Naše dítě by mělo ve čtyřech letech správně artikulovat většinu hlásek českého jazyka. Pokud tomu tak není, měli bychom se zaměřit na obratnost mluvidel. Zní to poněkud odborně, ale věřte, že se jedná o velkou zábavu. Nevěříte? Zkuste si jazykem sáhnout na špičku svého nosu.

Anebo spočítejte si jazykem své zuby, zamračte se do zrcadla… Takovýchto cvičení můžeme nalézt v knihách, ale i na internetu spoustu. Vždy je však provádíme zábavně, nikoliv drilem, pouze několik minut a třeba několikrát denně. Vhodné jsou chvilky při oblékání, při čištění zubů, anebo venku při procházce.

Mezi čtvrtým a pátým rokem, pokud vše probíhá tak jak má, dochází k intelektualizaci řeči. Dítě si dále osvojuje nová slova. Jeho slovní zásoba je něco okolo 800 až 1500 aktivně používaných slov, plus občas ještě zaslechneme nějakou tu zkomoleninu.

V tomto věku by dítě mělo zvládat výslovnost všech hlásek, vyjma L, R a Ř. Pokud tomu tak není, je na čase kontaktovat odbornou pomoc. Konečně můžeme těžit (alespoň částečně) z toho, co jsme do dítěte v předchozích obdobích vložili. Dítě dokáže reprodukovat obsah pohádky.

Můžeme se tedy ve vyprávění pohádek regulérně střídat (samozřejmě ještě stále s malou dopomocí). V tomto věku dítě začíná vyhraňovat své zájmy. Přirozeně ho baví nejvíce to, v čem je úspěšné a naopak. Bohužel nás rodiče čeká nelehký úkol.

Musíme motivovat dítě i k méně preferovaným činnostem, abychom zajistili jeho všestranný a rovnoměrný vývoj. V tomto věku dítě utváří své názory a velmi rádo přebírá iniciativu při výběru knih.

Znovu se obrňme trpělivostí, jelikož většinou se dítě specializuje pro jedno téma, jeden žánr, anebo jednoho pohádkového hrdinu. Nikdy bych nevěřila, jakou tyranií může být předčítání encyklopedie o dinosaurech, navíc opakovaně. Ale vydržte, svítá na lepší časy…

Už mezi pátým a šestým rokem se dítě začíná zajímat o písmena a číslice. Pokud je tomu opravdu tak, nebraňme tomu a dítě v této zálibě nenásilně podporujme. Ovšem pokud dítě o tuto činnost samo nejeví zájem, prosím, nenuťte ho. Některé děti prostě jen potřebují čas. Většinou nastane zlom a dítě k této potřebě prostě dozraje.

Je spousta rodičů, kteří mají pocit, že dítě musí umět číst a psát ještě před vstupem do první třídy. Není tomu tak a mnohdy svému dítěti ublíží více, než by si mohli uvědomit. Uvedu tedy situaci na pravou míru. Dítě by se mělo, před vstupem do první třídy, umět podepsat tiskacím písmem. Je docela žádoucí, pozná-li některá písmena abecedy. Toť, z oboru „čtení“, vše.

V první třídě stejně všechny děti postupují společným tempem. Rodiče mohou při domácím učení napáchat zbytečně mnoho metodických chyb, které, ve fixované podobě, již nelze později odstranit. Typickým příkladem je špatný postup tahu při psaní jednotlivých písmen. Dítě pak není schopno rytmického navazování psacího písma.

Písmo je potom obtížněji automatizováno a psaní je celkově pomalejší, pro dítě náročnější.

Závěr

Nezapomínejme: rozvoj řeči je vysoce individuální záležitostí. Řeč se rozvíjí společně s ostatními schopnostmi dítěte a nelze ji zdokonalovat izolovaně. Proto podporujme dítě ve všestranných činnostech i zájmech. Pokud si dítě osvojí vadnou výslovnost některé z hlásek, platí přímá úměra.

Čím déle dítě hlásku špatně vyslovuje, tím náročnější náprava bývá. Před vstupem do první třídy by dítě mělo zvládat výslovnost všech hlásek, jelikož při čtení a psaní mají tendenci děti psát tak, jak vyslovují. Nebuďme lhostejní, pokud se nám nezdá něco v pořádku, vyhledejme odbornou pomoc včas.

Citace

Lékařka: Jsou vašemu dítěti dva roky a nemluví? Pokud pořád sedí před obrazovkou nebo monitorem, tak se vůbec nedivím

Špatná výslovnost některých hlásek, „šlapání na jazyk“, výrazné sykavky. To všechno jsou poruchy řeči, které může mít jak dítě, tak dospělý. Horší jsou ale poruchy vývojové. Kdy by rodiče měli zpozornět?

„U takzvané dětské patlavosti záleží na rodičích, jestli se jí nakonec podaří odstranit,“ říká přednostka Foniatrické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze Olga Dlouhá. Mnohem vážnější jsou podle ní vady vývojové.

Nejdřív vada řeči, pak dyslexie

„Základním symptomem je opožděný nástup řeči dítěte, kdy nezačíná mluvit kolem dvou let nebo ve třech letech netvoří samostatné věty.“ Společným znakem je pak malá slovní zásoba dítěte, dysgramatismy a nesrozumitelná řeč. Může za to dnešní styl života: dítě tráví množství času u počítače nebo tabletu.

„Řečový příklad v rodině, jako je třeba čtení pohádek před spaním, dnes dětem opravdu hodně chybí. Proto dítě nemluví! Obrazovka s ním sama prostě nekomunikuje.“ Vývojové vady řeči jsou vidět nejdřív, pak se ale objeví dyslexie a dysortografie, tedy problém s výukou čtení, pak i psaní hlavně diktovaných textů.

Jak vypadá „zdravý“ vývoj řeči

Kolem 10. měsíce začíná dítě používat první slovíčka „máma, táta, auto, babi“. Někdy se u dětí až do dvou let objevují první citoslovce „haf, čiči, bác, au, ham“. Pokud ale ve třech letech představují tyto výrazy 30−50 % slovní zásoby, měli byste zpozornět. Navíc když slova nespojuje (táta hají).

Problém s řečí by ale měl odhalit pediatr, hlavně na tříleté prohlídce. Pokud totiž dítě ani ve třech letech nemluví ve větách nebo je jeho řeč nesrozumitelná, přestože dobře vidí i slyší, může jít o nějakou patologii.

Jaké jsou formy vývojové dysfázie?

• receptivní forma nebo porucha rozumění řeči, kdy dítě jakoby neslyší, přestože periferní sluch mají v pořádku, ne ale už centrální)
• expresivní dysfázie (děti dobře rozumějí, ale mluvit začínají velice pozdě, třeba až ve 4 letech)
• pervazivní vývojové poruchy řeči (děti s autismem)
• opožděný vývoj řeči prostý (genetické souvislosti, kdy dědeček dítěte mluvil až od 3−4 let)

Související příspěvky

Má vaše dítě vadu řeči? Logoped pomůže. Ale až „v pravý čas“

Skoro polovina prvňáků má vadu řeči. Podle odborníků se přitom dají snadno odstranit

Víte, že vady řeči jsou dědičné? Návštěvu logopeda neodkládejte

O logopedii – řečový vývoj

Logopedická ambulance 1

• Má už více než 2,5 roku a ještě nemluví?
• Mluví stále málo srozumitelně, komolí slova, tvary slov, neobratně tvoří věty a mluví raději málo?
• Zadrhává se v řeči?
• Vyslovuje špatně mnoho hlásek?
• Stále střídá pravou a levou ruku?
• Přestalo náhle úplně komunikovat?
• Špatně dýchá nosem, má stále pootevřenou pusu, málo jí?

Jestli si nejste jisti a tušíte, že Vaše dítě má některý z uvedených potíží, přečtěte si podrobněji tento materiál a vyhledejte radu a pomoc klinického logopeda.

Milí rodiče, stále více dětí má nějaké potíže s řečí. Proto vznikl tento informační materiál, abyste i Vy dovedli lépe posoudit, kdy už by bylo vhodné v zájmu Vašeho dítěte vyhledat odbornou pomoc.

Dočtete se, jak by měl asi vypadat optimální vývoj řeči dítěte, jak můžete napomoci jeho rozvoji a jak zjistit, že něco není v pořádku. Čeho byste si měli všímat a kam se obrátit, pokud máte nějaké pochybnosti a potřebovali byste poradit.

1) Jak by měl probíhat řečový vývoj

• do 2.-3. měs. – převládá v dětském hlasovém projevu křik a postupně se objevuje broukání jako projev spokojenosti
• 4.-6. měs. – je obdobím žvatlání, což je jakási hra dítěte s řečovými orgány, kdy napodobuje ústy, jak jí a doprovází to hlasovými projevy
• kolem 6. měs.- dítě ve svém žvatlání začíná napodobovat zvuky, se kterými se setkává ve svém okolí – slova, věty, intonaci, melodii hlasu, většinou v podobě prvních slabik
• 10.-12. měs.- dítě začíná rozumět lidské řeči, jednoduchým pokynům, příkazům a zákazům, které dostává „Ukaž, jak jsi velký?“ „Na to nesmíš šahat“ apod.
• kolem 1. roku – se objevují první slova, dítě se snaží komunikovat s okolím, vyjadřuje své pocity, přání, požadavky
• 1,5-2 roky – dítě opakuje stále více po okolí, zajímají ho nová slova, hraje si s nimi, okolo 2. roku začíná tvořit dvou slovné věty
• 2-2,5 roku – je patrný velký zájem o komunikaci, pokud chybí dítěti odezva, je smutné a frustruje ho to
• 2,5-3 roky – začíná tvořit pojmy, víceslovné věty, učí se mnoho nových slov a s velkým rozvojem řeči se někdy mohou objevit těžkosti – zadrhávání v řeči při velké snaze něco rychle vyjádřit
• 3-4 roky – dítě začíná mluvit gramaticky správně (znamená to, že využívá většiny slovních druhů, věty mají správný slovosled, snaží se správně skloňovat apod., nová, těžší slova nebo výjimky bude muset teprve poznat)
• po 5 roce – by mělo dítě správně vyslovovat téměř všechny hlásky

!! Kdy zpozornět?

• Pokud kolem 6. měsíce dítě nezačne ve žvatlání napodobovat Vaši řeč a spíše jeho hlasové projevy ubývají. ! Pozor – může se jednat o poruchu sluchu.
• Když dítě po 1. roce stále nerozumí řeči, jednoduchým pokynům a výzvám a nesnaží se tvořit slabiky, či jednoduchá slova či zvuky, které něco označují.
• Pokud dítě kolem 2. roku:
  • nemá vůbec snahu komunikovat
  • nemluví kolem 50 slov a nejméně 10 srozumitelně
  • netvoří alespoň nějaké dvou slovné kombinace slov např.: “ Auto, tú,tú! Mama, papu!“ apod.
  • mnohem lépe rozumí než mluví
  • mluví stále nesrozumitelně
• V těchto momentech je dobré obrátit se na klinického logopeda nebo dětského lékaře, aby zjistili příčiny opoždění řečového vývoje – zda nemá dítě poruchu sluchu nebo jinou vrozenou vadu, poradili s dalšími kroky, popř. převzali dítě do své péče.

1A) Jak rozvíjet dětskou řeč?

Dětská řeč se začíná formovat od jeho narození a sluchové vnímání již dokonce v průběhu těhotenství (dítě je schopno v bříšku reagovat na matčin hlas a má schopnost rozlišit ho od jiných).

Pro dítě je důležitý kontakt s maminkou hned v prvních dnech po narození – s jejím hlasem, tělem, dechem apod. Většina maminek intuitivně vycítí, co má dělat a jak s dítětem navázat kontakt. Na dítě mluví, komentuje jeho samého, činnost, kterou provádí, zpívá mu, hraje si s jeho prsty, ručkama.

Později mu podává hračky, které jsou nějak zajímavé – vydávají zvuk, mají různý tvar, barvu, hýbou se mu před očima, když se jich dotkne apod. Dítě se snaží na všechny tyto podněty reagovat. Časem si všímá stále nových a nových věcí, poznává, rozlišuje zvuky, tváře, věci v místnosti.

Začíná sedět, lézt, stavět se na nohy. Učí se hry: „Takhle jedou páni..“ „Paci, paci..“ „Vařila myšička..“

Kolem 1. roku už začíná tvořit první slova, spojuje slabiky a maminka a všichni kolem to po něm opakují a ukazují, co dítě řeklo.

Časem začne dítě pojmenovávat činnosti: „Ham, ham!“ „Není!“ Zajímají ho obrázky, knížky, zvířátka, zvuky, které vydávají, všechny předměty z jeho blízkosti.

S věkem se stupňuje složitost jeho zájmu – všímá si detailů, staví kostky, rozebírá hračky a s rozvojem myšlení se ruku v ruce rozvíjí společně s dalšími schopnostmi (motorika, zrakové, sluchové vnímání apod.) jeho řeč.

Důležité:

• dávat dítěti dostatek podnětů již od narození – zpočátku je to především kontakt s matkou a otcem, s jejich hlasem, dotekem
• nechat dítěti pozorovat, zkoumat, osahávat zajímavé, věku přiměřené hračky, předměty
• často na dítě mluvit, opakovat, co říká, říkat mu nová slova, říkanky, písničky, učit ho napodobovat zvuky zvířat, dopravních prostředků, hudebních nástrojů apod.
• později mu ukazovat různá obrázková leporela, knížky, vyprávět mu, číst pohádky, pouštět kazety
• nechat ho tvořit – stavět ze stavebnice, skládat kostky, malovat, trhat, mačkat papír apod., hrát si s ním a učit ho si hrát
• seznamovat ho s jinými dětmi
• nechat ho co nejméně trávit pasivně čas u televize, počítače apod.

2) Dítě zadrhává v řeči

Mezi 2-4 rokem dochází v dětské řeči, jak už jsme si říkali, k prudkému rozvoji slovní zásoby, touhy po komunikaci, po vyjádření veškerých svých potřeb, po nových informacích. Někdy se stane, že dítě na toto celkové přetížení reaguje jinak než ostatní děti, nezvládne tento nápor a začne zadrhávat v řeči.

Má potíže se vyjádřit zejména na počátku věty, opakuje počáteční slabiky, slova nebo na nich nepřiměřeně dlouho setrvává. Může tyto projevy doprovázet grimasami v obličeji, pohyby rukama, nohama… Jedná se tzv.

fyziologickou koktavost, která při správném a velmi citlivém přístupu časem ve většině případů vymizí.

Stává se ale, že se nepodaří, aby tyto příznaky odezněly a ty pak přerostou do mnohaletého a mnohdy celoživotního problému – koktavosti, jejíž terapie je velice zdlouhavá a náročná, někdy také neúspěšná.

Tady je důležité:

• snažit se udržet co nejpříjemnější atmosféru v domácím prostředí a pokud možno odstranit nějaké případné stresující vlivy
• nechat dítěti pocítit Vaši lásku, oporu, klid, pohodu a co nejméně je vystavovat jakémukoliv tlaku
• udělat si čas na to, když se Vám dítě snaží něco sdělit a projevit opravdový zájem o to, co říká
• snažit se neupozorňovat dítě na jeho řeč, na to, že s ní něco není v pořádku, nevyžadovat opakování informace, zpomalení mluvy apod., věty typu „Mluv pořádně a pomalu!“ „Zopakuj mi to a snaž se!“ dítěti jen ztíží jeho pozici
• zapojte do tohoto procesu celou rodinu, popř. okolí (MŠ, apod.)
• můžete si zaznamenávat v jakých situacích, s kterými lidmi apod. má Vaše dítě potíže, později z nich můžete mnohé vyčíst nebo je předat logopedovi
• při takovýchto příznacích navštivte klinického logopeda a poraďte se s ním o dalším postupu

3) Dítě špatně vyslovuje

Ne všechny děti jsou řečově tak nadané, aby např. již v 4-5 letech mluvily a vyslovovaly naprosto správně. Mnohým se ještě vyvíjí tzv. fonematický sluch, který napomáhá rozlišovat jednotlivé hlásky ve slovech. U každého dítěte probíhá také tento vývoj individuálně a proto se děti ve svých výslovnostech tak od sebe liší.

Kdy a jaké hlásky by měly děti už umět a kdy navštívit logopeda?

• Jako první si děti osvojují hlásky, na kterých se účastní hlas – A,E,I,O,U a rty – M,P,B. Ty už většinou zvládají děti do 1,5 roku.
• Poté to jsou hlásky, na kterých se podílí zuby a dásně – V,F a D,T,N a také jejich blízcí sousedé Ď,Ť,Ň.
• Následující pořadí bývá velice proměnlivé, děti si osvojují hlásky H, CH, J, K, G a některé sykavky.
• Kolem 3-4 roku děti začínají tvořit L, které je předstupněm R a Ř. Ty přicházejí mezi posledními kolem 5-6 roku, stejně jako správná výslovnost sykavek – Č,Š,Ž a C,S,Z.
• Mezi 5-6 rokem by děti měly vyslovovat už správně.
• Mnoho dětí mívá potíže s těžšími hláskami jako je např. R, Ř, sykavky a pokud je ještě neumí, není to nic nenormálního nebo patologického.
• Před vstupem do ZŠ je pro dítě dobré, pokud zvládá výslovnost všech hlásek, aby nemělo ztíženou pozici při osvojování si čtení a psaní (děti, které si neumějí správně zopakovat slovo po paní učitelce, dělají chyby ve čtení i psaní).

Klinického logopeda je proto dobré při podezření na nesprávnou výslovnost několika hlásek navštívit již v období mezi 4-5 rokem, aby posoudil, zda je vhodné začít s logopedickou terapií, popř. i v dřívějším období, anebo se poradit s pediatrem

Co je dobré udělat pro správnou výslovnost Vašeho dítěte?

• od útlého věku nechat dítě odezírat pohyby Vašich rtů, zubů, jazyka, pohyby i mírně přehánět
• opakovat po něm zvuky, které bude produkovat, napodobovat s ním zvuky zvířat, hudebních nástrojů, dopravních prostředků, přístrojů v domácnosti apod.
• mluvit na dítě srozumitelně (! pozor mnohé babičky aj. ještě ve 3 letech na dítě „šišlají“)
• hrát si se slovy, číst dítěti pohádky, vyprávět si s ním apod.

4) Dítě chvíli kreslí pravou rukou, pak jí levou.

Lateralita, česky ručnost, je označení pro upřednostňování pravé nebo levé ruky, tedy, zda je dítě pravák či levák. Tato vlastnost se vyhraňuje většinou k nástupu dítěte do ZŠ.

Odborníci se shodují, že není dobré dítě jakkoli násilně vést k používání jedné či druhé ruky.

Dítě by je mělo umět správně pojmenovat a rozlišit, není nutné se ale z případné levorukosti nebo nevyhraněnosti rukou znepokojovat.

Objevují se i případy, že dítě ještě v první třídě střídá obě ruce a chvíli píše pravou a chvíli levou. Co dělat potom? Zase je dobré nechat dítě samo si zvolit dominantní ruku. Samo přijde na to, že je jednodušší ruce nestřídat a jednu ruku začne používat častěji, až se k ní úplně přikloní.

Existují také děti, které mají pravou nebo levou ruku nevyhraněnou a všechny činnosti zvládají oběma rukama. A pokud Vaše dítě je levák, nebuďte smutní, dnes existuje spousta pomůcek i přístupů ve škole, které by měly zajistit běžný způsob výuky a dosáhnout stejně dobrých výsledků v psaní a dalších dovednostech jako mají děti pravoruké.

5) Přestalo Vám dítě náhle mluvit?

Stává se, že dítě jednoho dne zdánlivě bez důvodu, přestane komunikovat se svým okolím. Buď úplně nebo v některých situacích a nebo jen s některými lidmi. Jedná se o mutismus neboli oněmění.

Příčiny mohou být různé, ale nejčastěji jsou psychického původu – nejrůznější traumata, psychické otřesy, nešťastné události, špatná zkušenost, dlouhodobý stres, změny prostředí, velké školní nároky apod.

Zde úzce spolupracují dětští psychiatři, foniatři, kliničtí logopedi, které je nutno v rámci terapie vyhledat. Ta pak bývá mnohdy namáhavá a zdlouhavá.

Důležité:

• předcházet těmto situacím, nevystavovat dítě stresům, dlouhodobé zátěži, přílišným nárokům
• nepřenášet na ně své potíže, emocionální vypětí apod.
• strach z určitých osob nebo situací dětem vysvětlit, snažit se jim dokázat, že je zbytečný nebo se mu snažit úplně vyhnout

6) Dítě špatně dýchá, má stále pootevřenou pusu?

Pokud jste si všimli, že má Vaše dítě nějaké potíže s dýcháním – dýchá pootevřenou pusou ne nosem, mluví jako by mělo rýmu, špatně a málo jí, celkově hůře prospívá, může se jednat o zvětšenou nosní mandli.

Ta bývá nezřídkým problémem u předškolních dětí a její odstranění je poměrně jednoduchým a rychlým úkonem na odděleních ORL po doporučení Vašeho dětského lékaře. Většinou zákrok trvá krátkou chvíli a nevyžaduje ani hospitalizaci. Tato nosní mandle může znovu dorůst, nestává se tak ale pravidelně a v období dospívání kolem 12 roku mizí.

Při podobných potížích proto vyhledejte dětského lékaře, abyste předešli případným komplikacím ať v oblasti vývoje dítěte, jeho výslovnosti nebo jiným.

Doufáme, že některé informace budou pro Vás rodiče přínosem a pomohou Vám při orientačním hodnocení Vašich dětí a při rozhodování o jejich budoucnosti.

Také jste snad našli nějaké náměty pro způsoby rozvíjení osobnosti Vašeho dítěte a možná i chyby, kterých jste si dosud nebyli vědomi.

Přejeme Vám, abyste klinického logopeda museli navštěvovat jen co nejméně a těšíme se na dobrou a oboustranně přínosnou spolupráci s Vámi..

Mgr. Gabriela Solná, klinický logoped

zpět na stránku ambulance