Zdroj: Profimedia.cz
Reprodukční medicína umožňuje, aby náhradní matka odnosila dítě páru, v němž se žena marně snaží otěhotnět. Oplodněné vajíčko se vloží do dělohy cizí ženy. Bezdětné páry z Německa často využívají služeb řeckých reprodukčních klinik, které nabízejí program náhradních matek. Řecká legislativa to umožňuje, nesmí ale jít o komerční činnost. V samotném Německu je toto řešení zakázáno.
Lukrativní byznys mezi Německem a Řeckem zajišťuje například aténská firma Southeastern Fertility Solutions.
Gynekolog Janis Zervomanolakis, jenž pro tuto firmu pracuje, tvrdí, že se jedná o legální řešení v rámci EU.
Bezdětný pár si v Německu prostřednictvím společnosti vybere náhradní matku z Řecka, která odnosí ve své děloze uměle oplodněné vajíčko biologických rodičů. Okamžitě po porodu dítě odevzdá.
Takový postup je v Německu zakázaný, proto se Němci porozhlížejí v zahraničí. Každý šestý pár nad 25 let nemůže mít děti. Mnohým může pomoci náhradní matka. Podle řecké legislativy nesmí odměna za náhradní těhotenství překročit 10 tisíc eur (258 tisíc korun).
Jde o náhradu za ušlý zisk, nicméně ani v Řecku se nesmí jednat o komerční činnost. Mělo by jít o svého druhu výpomoc založenou na osobním vztahu biologických rodičů s náhradní matkou, napsal týdeník Die Zeit. Tuto proceduru musí navíc schválit řecký soud.
Praxe se ale pohybuje v šedé zóně, řecké reprodukční kliniky nabízejí tuto službu za mnohem vyšší částky. Podle některých právníků může dokonce jít o nelegální obchod s dětmi.
Němečtí redaktoři se vydávali za bezdětný německý pár a zjišťovali, jak tento byznys v Řecku skutečně funguje. Vybrali si Středomořský institut pro plodnost na Krétě, který slibuje zahraniční klientele náhradní matky.
Řecko potřebuje ještě 20 let pomoc, tvrdí Rakušan, který vozí chudým jídlo
Cizinci nepotřebují mít od roku 2014 trvalé bydliště v Řecku, proto se tento druh procedury stává stále žádanějším.
Ředitel institutu Janis Giakumakis uvedl, že jejich klinika nabízí možnost využít při léčbě neplodnosti náhradní matku od roku 2005. Tyto ženy už porodily řádově stovky dětí.
V současné době disponuje klinika 11 náhradními matkami, které jsou těhotné. Dvě z nich čekají dvojčata.
Novináři se na klinice seznámili s mladou ženou, jež má východoevropský přízvuk. Je náhradní matkou a je ve čtvrtém měsíci těhotenství. Biologičtí rodiče dítěte také pocházejí z Německa. Tvrdila, že to nedělá pro peníze, chce prý pomoci lidem, kteří nemohou mít děti. Pochází z Bulharska. S tím, že dělá náhradní matku, prý souhlasí i její manžel.
Náhradní matky z romských rodin
Řecké reprodukční kliniky využívají až z 60 procent náhradní matky ze zahraničí. Pocházejí kromě Bulharska také z Polska, Gruzie, Albánie nebo Rumunska. Často ze zemí, kde se lidem žije hůře než v Řecku. Mnohdy jde o ženy z romských rodin.
Tyto dívky a ženy dostanou od kliniky až 20 tisíc eur (516 tisíc korun). Celkem zahraniční pár zaplatí klinice 60 až 70 tisíc eur (až 1,8 milionu korun). Cena se odvíjí od toho, zda je umělé oplodnění úspěšné hned napoprvé, nebo je třeba více pokusů. K ukončení těhotenství dochází císařským řezem, přítomni jsou oba rodiče dítěte.
Právní nejistota
Problémem může být to, že podle německé legislativy je za matku považována žena, která dítě porodí, nikoliv biologická matka.
Klinika neformálně doporučuje, aby biologická matka uvedla na velvyslanectví, že dítě porodila v Řecku. Úřady pak mohou vydat dítěti německý cestovní pas, který je nezbytný pro návrat do Německa.
Pokud k tomu nedojde, musí si biologická matka často komplikovanou cestou dítě adoptovat, vysvětlil německý týdeník.
Řecká právnička Katerina Fountedakiová, jež pracuje v řecké agentuře pro dohled nad reprodukcí, tvrdí, že akreditovaných reprodukčních klinik je v zemi pět desítek. Většina z nich je soukromá.
Přiznává, že by se legislativa ohledně náhradních matek mohla zpřísnit. Každopádně pokud se prokáže, že náhradní matka dostala odměnu vyšší než 10 tisíc eur, jedná se o porušení zákona.
I když se (nejen) německé páry vystavují riziku, že překračují platné zákony, touha po dítěti často zvítězí.
Dále čtěte:
Česko v reformě energetiky zaostává. Z vyspělých zemí je s Řeckem nejhorší
Evropa vymírá: Kde se rodí nejméně dětí?
Řecko otevírá opět válečné reparace. Hraje o 8 bilionů korun
Úvaha nad institutem náhradního mateřství v mezinárodním kontextu
Česká legislativa však náhradní mateřství výslovně neupravuje a po narození dítěte musí být zahájen proces osvojení. Proto se stále více rozmáhá takzvaná reprodukční turistika.
Náhradní, neboli také surogátní, mateřství, je procedura, kdy žena (náhradní matka) podstoupí asistovanou reprodukci, těhotenství a porod a následně předá dítě zamýšleným rodičům pomocí osvojení. V České republice není takový postup zakázán, ale ani výslovně povolen.
Bývá tudíž praktikován na základě dohody biologických rodičů (ženy a muže objednavatele) a náhradní matky. V celém českém právu je o náhradním mateřství pouze jedna věta a to v § 804 zákona č. 89/2012 Sb.
, občanského zákoníku (dále jen „OZ“), který stanoví, že „osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství.“
Podle dohody náhradní matka uděluje souhlas s osvojením dítěte, objednavatelé se zaváží dítě osvojit.
Právní matka dítěte, tedy žena, která dítě porodila, může podle ustanovení § 813 OZ udělit souhlas s osvojením nejdříve po ukončení šestinedělí, tedy po šesti týdnech života dítěte.
Předání dítě do péče zamýšleným rodičům není vymahatelné, proces je postaven na dobrovolnosti a důvěře obou zúčastněných stran. Může se stát, že si zamýšlení rodiče dítě odmítnou převzít např. kvůli zdravotnímu postižení dítěte nebo náhradní matka se rozhodne dítě si nechat.
V České republice není dosud znám žádný soudní spor ohledně neodevzdání dítěte zamýšleným rodičům nebo naopak odmítnutí převzít dítě od náhradní matky. Tyto právní problémy jsou však známy z jiných, zejména mimoevropských států[1], a je proto pravděpodobné, že se podobné soudní spory nevyhnou ani českým párům či náhradním matkám.
Právní úprava náhradního mateřství ve světě
Ve světě roste zájem o náhradní mateřství geometrickou řadou a téměř vytlačuje zájem o mezinárodní osvojení. Od roku 2004 do roku 2017 poklesl počet mezinárodních adopcí o 80 % (ze 45 483 na 9 387) adoptovaných dětí. Zato nárůst náhradního mateřství je o tisíc procent. Odhadem takto přijde na svět 20 tisíc dětí ročně.[2]
Některé české páry, které nemohou mít vlastní dítě, chtějí být od začátku zapsáni v rodném listu dítěte na místě rodičů, a tím se vyhnout případným problémům popsaným výše.
V takovém případě se páry rozhodnou podstoupit proces náhradního mateřství v zahraničí. Důvody, proč se páry rozhodnou využít tzv. reprodukční turistiku, jsou dvojí.
Buď to mají státy, do kterých se chystají, liberální legislativu, nebo jsou náklady spojené s těhotenstvím a porodem podstatně nižší než v jejich domovské zemi.
Neexistuje žádné mezinárodní právo týkající se náhradního mateřství. Každá země má vlastní právní úpravu. Některé státy náhradní mateřství zakazují (např. Itálie, Francie, Polsko, Německo). Některé státy, například ČR nebo Slovensko, náhradní mateřství nezakazují, ale ani neupravují. Vytvořené právní vakuum tak otevírá dveře na černý trh obchodování s náhradními matkami a novorozenci.
V některých státech je náhradní mateřství za specifických podmínek výslovně povoleno, v některých státech i zahraničním občanům.
České páry tak mohou legální cestou získat miminko ve Spojených státech amerických, Rusku, Řecku, Gruzii, Portugalsku a Kanadě.
Dva mexické státy – Tabasco a Sinoloa – donedávna umožňovali přístup k náhradnímu mateřství i pro příslušníky cizích států. Po novele zákona v roce 2015 již toto neplatí a v Mexiku je náhradní mateřství povoleno pouze občanům Mexika.
V některých zemích, například ve Spojených státech či ve Velké Británii, existují agentury (surrogacy agency) které „párují“ žadatele a náhradní matky. Agentury poskytují oběma stranám také informace, právní poradenství či psychologické služby. V ČR podobné agentury neexistují[3], jejich činnost by se mohla dostat do konfliktu s trestním právem[4] .
Přehledová úprava náhradního mateřství ve vybraných zemích
Před zahájením procesu náhradního mateřství v zahraničí je nezbytné porovnat podmínky nabízené různými zeměmi a také finanční stránku, celý proces je velmi finančně náročný.
V USA neexistuje jednotná legislativa, která by povolovala náhradní mateřství všem občanům země. Každý stát se řídí podle jiných zákonů.
Některé státy náhradní mateřství neupravují, v některých je to dokonce trestným činem.
Legální je tento institut v Nevadě, Kalifornii, Texasu, Arkansasu, Illinois, Virginii, Floridě, New Hampshiru, Delaware, New Jersey, Tennessee a Utahu. Některé státy přijímají i homosexuální páry či svobodné muže.
Před porodem (od čtvrtého měsíce těhotenství) nebo těsně po porodu se sepisuje smlouva o tom, kdo bude právním rodičem dítěte. Cena za náhradní mateřství ve Spojených státech je velmi vysoká, pohybuje od dvou do šesti a půl milionů korun. Kvůli vysoké ceně se americké páry vydávají do Ruska či na Ukrajinu.
V Rusku a na Ukrajině mohou žádat o náhradní mateřství heterosexuální páry a v Rusku také svobodné ženy. Je potřeba také lékařské potvrzení o nemožnosti otěhotnět. Pokud alespoň jeden ze zamýšlených rodičů použije vlastní genetický materiál, nebudou mít problémy v zemi původu s legálním rodičovstvím.
Na Ukrajině si žadatelé mohou zvolit náhradní matku z řad přátel či rodiny, pokud tak neučiní, musí zůstat náhradní matka v anonymitě. Výhodou je také možnost vybrat si pohlaví dítěte pomocí preimplantační genetické diagnózy.
Náhradní matky se nemohou domáhat svých mateřských práv, nestane se tedy, že by náhradní matka odmítla páru dítě vydat. Náklady v Rusku se pohybují 900 tisíc až 1 100 tisíc, na Ukrajině je cena nižší a pohybuje se od 750 tisíc do milionu korun.
Cena však nezahrnuje poplatky odborníkům zapojených do procesu náhradního mateřství.
Nejliberálnější zákony má Kanada. Tam mohou o náhradní mateřství žádat i homosexuální páry či jednotlivci. Zákonné rodičovství je navíc určeno rozhodnutím soudu, což usnadňuje postup zamýšleným rodičům. Kanada povoluje pouze altruistické dohody.
To znamená, že jedinou finanční odměnou náhradní matky je proplacení výdajů vzniklých v těhotenství, například ušlý zisk, výdaje na lékařskou péči a podobně. Najít tak náhradní matku může být obtížné, páry se zapisují do dlouhého seznamu čekatelů.
Kanadský zdravotní systém je však financován z veřejných zdrojů.
V Gruzii mohou žádat o náhradní mateřství heterosexuální páry v manželství, a to i zahraniční. Po narození dítěte se do rodného listu dítěte automaticky uvede jméno zamýšlených rodičů. Cena procesu se v této zemi pohybuje od 800.000,- Kč do 1.000.000,- Kč.
V Řecku je povoleno zahraničním párům či svobodným ženám náhradní mateřství od roku 2014. Připravuje se také nový zákon, který rodičovství umožní i homosexuálním párům. Věková hranice pro zamýšlené matky je maximálně 50 let a musejí prokázat, že jsou neplodné nebo mají problémy s donošením dítěte. Průměrné náklady jsou od 900 000 Kč do 1 300 000 Kč[5].
Nejnověji je povoleno náhradní mateřství v Portugalsku, které lze provést pouze v případech absence dělohy nebo jejího zranění. Objednavatelem může být pouze heterosexuální nebo lesbický pár. Musí být použity gamety alespoň jednoho z objednavatelů a náhradní matka nemůže být v žádném případě dárkyní použitých vajíček.
Povolení uděluje Národní rada pro asistovanou reprodukci, která také dohlíží na celý proces. Tomu vždy předchází vstupní vyšetření v lékařském zařízení provádějící techniky asistované reprodukce. Dítě je automaticky považováno za dítě osvojitelského páru. Náhradní matce nenáleží žádný benefit a celý proces musí být čistě altruistický.
[6]
ČR, ráj náhradního mateřství?
ČR je podle dat velmi významnou destinací pro pacienty z celého světa pro dobrý přístup k procedurám asistované reprodukce s dárcovskými gametami,[7] jelikož česká legislativa náhradní mateřství nezakazuje.
Až 90 % cyklů s darovanými vajíčky podstupují podle údajů Národního registru asistované reprodukce cizinci.
Oblíbenost ČR vyplývá zejména z toho, že v mnoha evropských státech jako je Německo a Itálie je náhradní mateřství výslovně zakázáno.
Pokud do ČR za účelem náhradního mateřství přijede zahraniční pár, musí před převozem dítěte do země původu podstoupit mezinárodní adopci, kterou se řídí podle Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení,[8] která se používá v případech, kdy má být dítě přemístěno do jiného smluvního státu za účelem osvojení v přijímacím státě. Úmluva však přímou adopci neřeší. Mezinárodní osvojení zajišťuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
Pokud není náhradní matka vdaná, lze určit otcovství zamýšleného otce již v průběhu těhotenství na základě § 778 OZ nebo § 779 OZ. Osvojením je pak potřeba dosáhnout právního rodičovství pouze u zamýšlené matky. Žena, která dítě porodila, však musí dle ustanovení § 813 dát souhlas s osvojením nejdříve 6 týdnů po narození dítěte.
Osvojiteli se mohou stát manželé či jeden z manželů. Výjimečně může osvojit i jiná osoba, v tom případě rozhoduje soud, který rozhodne o tom, že se z matriky vypouští zápis o druhém rodiči.
Osvojitelé si musí zajistit souhlas od příslušného úřadu v zemi původu.
Proces je však náročný, Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí musí zjišťovat vhodnost osvojitelů, poměry v rodině, prostředí, sociální stav a jejich schopnost pečovat o děti.[9]
Závěr
Tato úvaha si nekladla za cíl podat vyčerpávající údaje o pojetí institutu náhradního mateřství v jednotlivých zahraničních legislativách.
Již z tohoto krátkého přehledu je však zjevné, že je s náhradním mateřstvím spojeno mnoho nevyjasněných otázek a potenciálních komplikací, a to také z pohledu případného mezinárodního osvojení dítěte, které se narodilo v ČR zamýšleným rodičům zahraničního původu.
[1] The Parentage/Surrogacy Project: an Upadating Note. Annex II. odst. 1. Dostupné z: http://www.hcch.net/upload/wop/gap2015pd03a_en.pdf.
[2] FENTON-GLYNN, C. Adoption and surrogacy – two sides of the same coin? Mezinárodní konference Cesta za rodinou – Příběhy mezinárodní adopce. Právo, trendy a zkušenosti. Brno, 15.–16. 5. 2019.
[3] NOVÁKOVÁ, Karolína, KONEČNÁ, Hana, SUDOVÁ, Markéta. Náhradní mateřství v České republice: způsoby hledání náhradní matky. Časopis zdravotnického práva a bioetiky. 2018, č. 2, s. 32-42)
[4] V úvahu připadá trestný čin obchodování s lidmi. Srov. SVATOŠ, Roman, KONEČNÁ, Hana. Náhradní mateřství v trestněprávních konsekvencích. Trestněprávní revue. 2019, č. 1, s. 7-13
[6] Regulatory Decree No. 6 to further regulate surrogate pregnancy, which is governed by Law No. 32 of 2006
[7] KONEČNÁ, Hana, CHARAMZA, Pavel, PRUDIL, Lukáš, RUMPÍK, David, SVATOŠ, Roman. Regulace náhradního mateřství v ČR: expertní názor. Časopis zdravotnického práva a bioetiky. 2020, č. 1, s. 1-14
[9] https://www.umpod.cz/osvojeni/mezinarodni-osvojeni-do-ciziny/
Porodím vám dítě. Zn.: Za půl miliónu
Ilustrační foto
Foto: Profimedia.cz
Přestože se v Česku tak podle znalců rodí stovky dětí, celý tento proces stojí právně ve vzduchoprázdnu. A na tom se v brzké době ani nic nezmění.
| KOMENTÁŘ DNE: | |
 |
Očima Saši Mitrofanova: Srážka aligátora s čápem |
„Nabízím pomoc bezdětným párů – svou dělohu k náhradnímu mateřství. Nemám problém předat dítě rodičům, cena dohodou. Pouze párům, které mají zajištěnou kliniku, mají zajištěnou právní dohodu a také vědí, do čeho jdou,“ zní text jednoho z inzerátů na internetu.
Matka nechá dítě v nemocnici a to už si pak rovnou odnášejí noví rodiče. Toto jednání se ale těžko sleduje.
„Neplodné páry také zcela veřejně hledají náhradní matky. Ideální kandidátkou je rozvedená žena nebo vdova, jež má už alespoň jedno nebo dvě své zdravé děti a nemá žádné nemoci,“ řekla Právu zástupkyně ředitelky Ústavu sociální práce Univerzity Hradec Králové Olga Sovová.
„Žena se nechá za souhlasu muže z páru uměle oplodnit třeba i vajíčkem druhé ženy a okamžitě po potvrzení těhotenství se muž zapíše na matrice souhlasným prohlášením jako otec. Jakmile žena porodí, dítě mu předá. Cena se pohybuje mezi 300 a 500 tisíci kompletních nákladů,“ potvrdila Sovová.
„Mnohé náhradní matky ani nechtějí dítě po porodu vidět a personál nemocnice je už od začátku informován, že dítě půjde k otci. Už v nemocnici se o dítě starají jeho noví rodiče a po dvou měsících zahájí proces osvojení. Je to legální, protože zákon to nezakazuje,“ upozornila zástupkyně ředitelky.
Tuto praxi potvrdil i jeden z kolizních opatrovníků, který nechtěl být jmenován. „Matka nechá dítě v nemocnici a to už si pak rovnou odnášejí noví rodiče. Toto jednání se ale těžko sleduje,“ řekl Právu.
„Naši zákonodárci udělali chybu, když nad tím zavírají oči. Tyto věci se dějí, ať si o tom myslíme cokoli. Jenže se o nich nezmiňuje žádný předpis soukromého nebo veřejného práva s výjimkou jednoho paragrafu občanského zákoníku, kde se praví, že osvojení je vyloučeno mezi osobami příbuznými v přímé linii a sourozenci, což neplatí v případě náhradního mateřství,“ konstatovala Sovová.
Některé kliniky reprodukční medicíny dokonce svým klientům nabízejí i smlouvy, které upravují vztah mezi náhradní matkou a párem, který čeká na dítě.
„To je ale za současné právní úpravy k ničemu. Matkou je žena, která dítě porodila, to nezmění žádná smlouva.
Náhradní matka se tak může rozhodnout, že dítě páru nedá, nebo se dítě přes veškeré testy narodí postižené a pak se zase k němu nikdo nehlásí, přitom muž je k němu povinen výživným, protože se nechal zapsat jako otec,“ upozornila Sovová.
Právo se obrátilo na příslušná ministerstva, zdali se nějak chystají do této šedé zóny vstoupit a nastavit jasná pravidla.
„Institut náhradního mateřství je upraven v novém občanském zákoníku, nicméně pouze ve vztahu k osvojení. Náhradní mateřství se tedy v ČR nenachází v úplném právním vakuu,“ řekl mluvčí ministerstva spravedlnosti Jakub Říman.
U nás na to nikdo nedohlíží, a kde není žalobce, tam není soudce. Zákonodárce by měl přestat zavírat oči a říct, že je to zakázáno, nebo nastavit jasná pravidla.Olga Sovová, Ústav sociální práce Univerzity Hradec Králové
„Jakákoliv podrobnější zákonná úprava by však musela být připravována ve spolupráci a po dohodách s ministerstvem zdravotnictví. V současné době se ale žádná úprava nového občanského zákoníku týkající se náhradního mateřství nepřipravuje,“ dodal Říman. Podle ministerstva zdravotnictví by měl ale změnu iniciovat resort spravedlnosti.
„Pokud by mělo české právo více regulovat tuto oblast, ať pozitivně, nebo negativně, například zákazem, což je tak v řadě zahraničních států, šlo by zejména o regulaci rodinně-právních vztahů, tedy v rámci občanského práva.
Gesčním ministerstvem pro tuto oblast je ministerstvo spravedlnosti.
V případě právní regulace v gesci ministerstva zdravotnictví by se jednalo jen o drobné návazné otázky v oblasti asistované reprodukce či porodnictví,“ prohlásil jeho mluvčí Ladislav Šticha.
K ničemu se nechystá ani ministerstvo práce a sociálních věcí. „Otázka náhradního mateřství je otázkou spíše občanského práva, pomineme-li aspekt čistě zdravotní, a jako taková se týká spíše ministerstva spravedlnosti,“ napsal Právu jeho mluvčí Jiří Vaněk. Olga Sovová se ale domnívá, že bychom měli nějak reflektovat, že se tyto věci dějí a že jsme vyspělá země.
„Jsou státy, kde jsou praktiky náhradního mateřství zakázány, jako v Německu nebo Francii, jinde jsou povoleny, jako třeba v Makedonii. U nás na to nikdo nedohlíží, a kde není žalobce, tam není soudce. Zákonodárce by měl přestat zavírat oči a říct, že je to zakázáno, nebo nastavit jasná pravidla,“ dodala Sovová.
Hlavní zprávy
Cena náhradní matky? Až půl milionu. | Téma | Lidovky.cz
Jmenujeme se Lucie a Jan, je nám 29 a 30 let. Okolnosti nás přinutily brouzdat po internetu a hledat možná právě vás. Ženu, která by nám pomohla od našeho trápení a byla by ochotná odnosit nám vytoužené miminko.
Těmito slovy zareagoval pár na inzerát ženy, která se nabízela jako náhradní matka. V diskusních fórech se podobné příspěvky objevují často. A podle center reprodukční medicíny počet případů, kdy se obě strany nakonec dohodnou, v tuzemsku roste.
„Důvodem je nárůst patologických stavů u žen, jejichž řešením je náhradní mateřství,“ sdělila LN Milada Brandejská, vedoucí IVF programu kliniky Gennet.
Statistiky, kolik žen odnosí dítě jinému páru, neexistují. Podle odhadů jde dosud o stovky případů. Náhradní matky se hlásí hlavně kvůli finančnímu benefitu. Odměna je různá, hovoří se o 300 až 500 tisících korunách. Jen v ojedinělých případech jde o ryzí pomoc.
Nic nelegálního, ale..
Páry pak hledají náhradní matku například kvůli tomu, že má děloha ženy vadu nebo jí byla odejmuta. „Jindy jde o závažné chronické onemocnění, třeba srdeční,“ vysvětluje LN Kateřina Veselá, šéfka brněnského centra Repromeda. Podle ní k tomuto trendu přispívá i to, že možnost léčby neplodnosti je limitovaná věkem a podmínky adopce nebo osvojení dítěte jsou komplikované.
I když ale obě strany uzavřou dohodu, odborníci popisují náhradní mateřství jako riziko. Hlavně kvůli emocím, jež celý proces provázejí.
I v brněnském centru potvrzují vyšší zájem. „Souvisí zejména s novelizací občanského zákoníku, díky níž už náhradní mateřství není nic nelegálního,“ sdělila Veselá. V novele z roku 2014 se této problematiky týká jediná zmínka.
„Říká, že osvojení je vyloučeno mezi osobami příbuznými v přímé linii a sourozenci, což není případ náhradního mateřství,“ vysvětluje mluvčí ministerstva spravedlnosti Kristina Labohá.
Biologická matka si tedy dítě, které porodila ta náhradní, může osvojit.
I když ale obě strany uzavřou dohodu, odborníci popisují náhradní mateřství jako riziko. Hlavně kvůli emocím, jež celý proces provázejí. „S dítětem jsou pochopitelně spojeny emoce.
Může nastat tolik nepředvídaných okolností. V mamince se probudí láska a řekne, že si dítě nechá.
Vztah smluvních rodičů se rozpadne nebo jeden z nich prohlásí, že nechtěl holčičku, ale kluka,“ jmenuje obtíže expertka na rodinné právo Daniela Kovářová.
Přesto nepovažuje za problém, jak stroze nový občanský zákoník řeší náhradní mateřství. „Nezastávám názor, že by celý lidský život musel být upraven v zákoně. Ten má upravovat jen to nejnutnější, bez čeho se reálný život neobejde,“ myslí si Kovářová.
Žena, která přijme cizí uměle oplodněné vajíčko, tak uzavírá s potenciálními rodiči dohodu. „Je třeba domluvit s právníkem zabývajícím se touto problematikou podmínky následného předání dítěte a péče o ně,“ uvedla Brandejská z kliniky Gennet.
Platí i podání ruky
Někteří si podle Kovářové podají jen ruku. „To samozřejmě také platí, ale u soudu se špatně dokazuje. Riziko rovněž je, že i velmi propracovaná mnohostránková smlouva může narazit na nesoulad se zákonem. Dokonce už by mohlo jít o obchodování s dětmi nebo otázky nemorálnosti té smlouvy,“ vysvětlila.
Když vše dopadne dobře, náhradní matka se hned po porodu vzdá rodičovských práv a povinností. Dítě do péče dostává otec a biologická matka požádá o osvojení. Než to soud potvrdí, uplyne v průměru několik měsíců.
Pokud by tedy jedna ze stran nedodržela slovo nebo smlouvu, mohl by spor dospět k soudu, možná až k tomu Ústavnímu. Žádný takový ale podle Kovářové ještě Česko nezažilo. „Pamatuji si, když jsem tuto debatu před šesti lety s tehdejší ministryní zdravotnictví Danou Juráskovou otevírala. Říkaly jsme si, že to přijde. Uplynulo ale šest let a žádná katastrofa se nekoná,“ dodala.
Na zákoně, který by řešil vyloženě náhradní mateřství, by proto netrvala. Podle mluvčí Labohé resort ani úpravu nového občanského zákoníku nepřipravuje. „Jakákoliv podrobnější zákonná úprava by musela být připravována ve spolupráci a po dohodách s ministerstvem zdravotnictví, do jehož gesce spadá zákon o péči o zdraví lidu a zákon o zdravotních službách,“ připomněla Labohá.
Když vše dopadne dobře, náhradní matka se hned po porodu vzdá rodičovských práv a povinností. Dítě do péče dostává otec a biologická matka požádá o osvojení. Než to soud potvrdí, uplyne v průměru několik měsíců.
Komplikovaná může být situace, kdy je náhradní matka vdaná. V tu chvíli je automaticky za otce dítěte považován právě její manžel. Některé kliniky ovšem v těchto případech podle dostupných informací umělé oplození náhradních matek neprovádějí.
Vždy jen ze zdravotních důvodů
Lékaři upozorňují, že důvod využití náhradního mateřství musí být vždy medicínský a nikdy jen kosmetický. Převážně do center reprodukční medicíny ale docházejí páry z jiných důvodů. „Mnoho starších dvojic, které objektivně nemohou donosit dítě a byly dříve odkázány pouze na adopci, tak častěji volí cestu náhradního mateřství,“ sdělila Veselá, ředitelka brněnského centra Repromeda.
Kliniky každý případ posuzují zvlášť a mají i etickou komisi, která potenciální náhradní matku a důvody rodičů schvaluje. „Náhradní matku si pár vybírá sám, lékař posoudí její zdravotní a psychickou způsobilost před zahájením léčby,“ řekla Brandejská z kliniky Gennet.
Podle informací z Repromedy jsou i ženy, které se sem přihlásí s tím, že by chtěli dítě odnosit jinému páru. Koordinátorky pak hledají ty, kteří by touto cestou chtěli dítě. „Komunikace se zájemci o náhradní mateřství i s potenciální náhradní matkou je vedena velmi citlivě s ohledem na diskrétnost celé záležitosti,“ dodala Veselá.
Pár nezaplatí jen finanční odměnu ženě, která mu porodí dítě. Uhradit musí i kompletní vyšetření náhradní matky, náklady na léky, konzultace a samozřejmě také samotné umělé oplodnění. Obě strany se ale mohou dohodnout i na proplácení cestovného na kliniku, ošacení v době těhotenství a dalších výdajů.
První klinikou, která umožňovala tento způsob léčby, bylo Centrum reprodukční medicíny ve Zlíně. V současné době ho umožňuje podle dostupných informací polovina ze čtyř desítek takových klinik.
|
Náhradní mateřství po česku: Až za půl milionu!
Náhradní mateřství je de facto institut, který je poslední nadějí pro bezdětné páry. Ale jak uvedla Kateřina Veselá, ředitelka brněnského centra Repromeda, tahle možnost je eticky, právně i sociálně velmi složitá a měla by být chápána jako metoda rezervní.
Český právní řád totiž náhradní mateřství nijak neřeší, ale taky ani nijak neupravuje. „Jde tedy o oblast právem nezakázanou, ale také nijak neregulovanou,“ vysvětlila právnička Daniela Kovářová. Podle právníků není vůbec jednoduché náhradní mateřství nějak ošetřit, protože zákon jednoznačně říká, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila.
Jedinou zmínku o této problematice obsahuje občanský zákoník, který však pouze řeší, že je možné v případě náhradního mateřství osvojení dítěte mezi příbuznými. Zakázané je však jasné kupčení s náhradním mateřstvím.
Finanční motivace
Biologičtí rodiče mohou náhradní matce platit jen náklady, které vzniknou v souvislosti s těhotenstvím a porodem. Jsou to třeba náhrada za ušlou mzdu, cestovné, těhotenské oblečení, výdaje za zdravou stravu a nadstandardní zdravotnickou péči, která není hrazená ze zdravotního pojištění.
Náhradní matka si tak může přijít na několik stovek tisíc. Finanční kompenzace se údajně pohybují mezi 250 až 500 tisíci korunami a stávají se velmi častou motivací. Jen v ojedinělých případech jde o ryzí pomoc.
Přesně takovou pomoc poskytla čtyřiačtyřicetiletá Miriam své kamarádce, která se narodila s vrozenou vadou dělohy a svěřila se jí, že nemůže mít děti. „Byl to pro mě šok, právě ji jsem si vždycky jako mámu uměla představit.
Tak jsem brousila po internetu a zjistila jsem, že existuje náhradní mateřství,“ vypráví Miriam, která má sama tři děti.
„Moc dlouho jsem se nerozmýšlela, promluvila jsem si se svým mužem, pak s kamarádkou a nabídla se jí jako náhradní matka,“ dodává.
Oficiální statistiky, kolik žen odnosí dítě jinému páru, neexistují. Podle odhadů jde v Česku dosud o stovky případů.
ČTĚTE TAKÉ: Náhradní mateřství: Šance pro neplodné balancuje na hraně zákona
Náhradní matku si hledá samotný pár
A jak celý proces probíhá? Neplodný pár si sám najde náhradní matku a kliniku, která metodu náhradního rodičovství nabízí.
Žena, která dítě odnosí, nesmí být vdaná, protože pak by se automaticky za otce dítěte považoval její manžel. Některé kliniky proto ani vdané ženy nepřijímají.
Poté proběhne umělé oplodnění, při kterém se použije vlastní vajíčko maminky ze žadatelského páru. Při tomto procesu nemůže být dárkyní vajíčka náhradní matka.
Jakmile se embryo uchytí a potvrdí se těhotenství, manžel neplodného páru uzná se souhlasem těhotné ženy, tedy náhradní matky, otcovství. Tím se stane otcem se všemi právy a povinnostmi. Po narození dítěte se náhradní matka vzdá dítěte a to je automaticky svěřeno do péče otci. Následně biologická matka požádá o osvojení dítěte.
Co když se náhradní matka nechce dítěte vzdát?
A tady právě nastává to největší riziko, a to je to, že se náhradní matka po porodu rozhodne, že dítě nedá a nechá si ho. Mohou se zkrátka objevit mateřské pudy, se kterými žadatelská dvojice nic neudělá. A za pravdu jí dá i zákon, podle něj je ona matkou, nikoli žadatelka a dárkyně vajíčka.
V tomto případě mají jasno i právníci: bohužel, jakmile se náhradní matka rozhodne, že si dítě ponechá, neexistuje u nás žádná právnická možnost, jak ji přimět k jinému rozhodnutí. Celý proces je tedy postaven na dohodě dvou stran. Smlouvu „na dítě“ sice podepsat můžete, ale i tady by zřejmě narazila na nesoulad se zákonem.
Náhradní maminku Miriam však ani ve snu nenapadlo, že by pak kamarádce dítě nedala. „Neměla jsem s tím problém, moc dobře vím, že to mateřské pouto si sice vytváříte i během těhotenství, ale to ‚nej‘ vzniká až po porodu, kdy dítě krmíte, hladíte a konejšíte. Jednoduše: nelituji ani na okamžik, že jsem své kamarádce pomohla,“ vysvětluje.
Máma nahrála synovi srdceryvný vzkaz. Pak se ho vzdala:
Máma nahrála synovi srdceryvný vzkaz. Pak ho dala k adopci • VIDEO: Youtube.com/ Hannah Mongie
Chlapec se narodil postižený, nikdo ho nechtěl
Dalším úskalím náhradního rodičovství je, že narozené dítě z nějakého důvodu odmítne přímo žadatelská rodina. Takový případ se bohužel stal i v Česku. Chlapce, který se před třemi roky narodil s vrozenými vadami, epilepsií a ochrnutím, nechtěli ani manželé, z jejichž vajíčka a spermie vzešel, ani náhradní matka. Ta se ho vzdala hned v porodnici.
Manželé z jižních Čech nemohli mít děti, protože ženě chyběla děloha. Měla ale zdravé vaječníky a její muž spermie. Jako náhradní matku si vybrali lehce mentálně retardovanou pětatřicetiletou svobodnou matku jednoho dítěte z Uherskohradišťska. Lékaři z reprodukční kliniky byli nejprve proti, ale poté, co žena předložila potvrzení od neuroložky, že je schopná těhotenství, souhlasili.
Žena otěhotněla, ale odmítla genetické testy, které mohly odhalit, že s plodem není něco v pořádku. Také začala mít často záchvaty, kvůli kterým jí lékaři museli zvýšit dávky léků na epilepsii. Až ve druhém trimestru pomocí ultrazvuku lékaři odhalili, že se plod nevyvíjí, jak má.
Doporučili provést interrupci. Termín ukončení těhotenství ale žena nestihla, prý byla časově vytížená. A pak už bylo pozdě. Právě v ten okamžik se biologičtí rodiče dítěte vzdali. Náhradní matka chlapce donosila a porodila.
Skončil v ústavu, kde potřebuje nepřetržitý odborný dohled a péči.
Samoživitelky si přivydělávají i odnošením cizího dítěte. O náhradní matky roste v Česku zájem
Třiatřicetiletá Nikola ze severní Moravy má dva syny. Celkem ale na svět přivedla dětí pět. Rakouskému neplodnému páru před třemi lety odnosila dvojčata, německému pak loni dceru. S rodinami se dodnes stýká, pravidelně si telefonují a vyměňují fotografie. „Jsem taková teta,“ směje se Nikola a dodává: „Život bez dětí, to nejde. A když člověk může pomoct, tak pomůže.“
V jejím podání zní náhradní neboli surogátní mateřství téměř idylicky − pár, jenž se nemůže stát rodiči přirozenou cestou, ale má vlastní vajíčka a spermie, požádá o pomoc ženu, v jejíž děloze se dítě vyvine, a genetická matka s otcem si ho po porodu odvezou domů. Ve skutečnosti jde ale o velmi křehký a psychicky náročný proces s nejistým dopadem.
Zatímco například ve Francii, Rakousku, Německu či Dánsku je surogátní mateřství zakázáno, v zemích jako Ukrajina, Rusko či Spojené státy právní úprava umožňuje tuto metodu bez problémů využívat. České právo náhradní mateřství nijak nedefinuje, ale ani nezakazuje. Kliniky asistované reprodukce proto náhradní mateřství postupem času zařadily do repertoáru běžně nabízených léčebných metod.
A zájem o něj roste. „Případů stále přibývá. Je to jeden z nejúspěšnějších druhů léčby v asistované reprodukci,“ říká vedoucí lékař sítě klinik FutureLife Štěpán Machač. Zároveň ale dodává, že nikdy nepůjde o masově rozšířenou záležitost, protože okruh párů, pro něž jde o jedinou možnost, je medicínsky jasně vymezen.
Jde hlavně o dvojice, kde žena buď dělohu od narození nemá, nebo o ni během života přišla. „Třetím případem jsou vrozené vady dělohy,“ doplňuje Machač.
Existují také ženy, jež mají dělohu v pořádku, ale v absolvování celého těhotenství jim brání jiná zdravotní komplikace.
Machač odhaduje, že ze zhruba sto tisíc dětí ročně se jich na 150 narodí náhradním matkám. Oficiální data ale neexistují.
Například na pražskou kliniku IVF Cube přijde náhradní mateřství prokonzultovat jeden až dva páry měsíčně. Většinou se dostaví až ve chvíli, kdy jsou domluvení s konkrétní ženou. „Často se ale také stává, že si to surogátní matka před započetím terapie rozmyslí,“ podotýká manažer IVF Cube Ondřej Šebestík.
Právní poradenství v oblasti náhradního mateřství nabízí například brněnská kancelář Lukáše Prudila. „V současné době konzultujeme dva až tři případy týdně. Lze jednoznačně konstatovat, že těchto případů přibývá s tím, jak se rozšířilo povědomí veřejnosti o této možnosti řešení neplodnosti,“ říká advokát.
Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 70 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.
Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:
- Mobilní aplikaci HN
- Web bez reklam
- Odemykání obsahu pro přátele
- On-line archiv od roku 1995
- a mnoho dalšího…
Náhradní matka znamená radost i bolest. Jsou známé případy, kdy dítě odmítla biologickým rodičům odevzdat
Jak již je zmíněno, náhradní mateřství vyhledávají páry, které nemohou miminko přivést na svět přirozeně.
Důvodů pro tento stav je mnoho, ale rodiče se pro náhradní matku rozhodují v případě, že žena ze zdravotních důvodů není schopná donosit a porodit dítě.
Pokud se opravdu pár rozhodne, že za něj miminko donosí jiná žena, je jí do dělohy vloženo vajíčko genetické matky oplodněné genetickým otcem.
Právník, smlouvy i povinnosti
V České republice neexistuje zákon, který by náhradní mateřství zakazoval, ale ani zákon, který by ho povoloval. Je to jedna z velkých mezer v tuzemských zákonech.
A této mezery využívá spousta rodičů a jejich množství se dokonce rok od roku zvyšuje. Vše se provádí přes právníky.
Na začátku je smlouva o náhradním mateřství, kde biologičtí rodiče svěřují své nenarozené dítě náhradní matce.
Náhradní matka prohlašuje, že se bude vhodně chovat a stravovat, nebude brát drogy a jinak ohrožovat zdraví své ani dítěte. Výčet těchto podmínek může být různý, vše záleží na rodičích, co náhradní matce zakážou a co přikážou.
Náhradní matka se v této smlouvě také zaručuje, že dítě po porodu odevzdá. Kvůli jménu dítěte a oficiálním dokumentům pak náhradní matka musí na místně příslušnou matriku, kde uvede, že se vzdává nároku na nenarozené dítě.
Zároveň na matrice genetický otec podepisuje přiznání otcovství a prohlášení o jménu dítěte.
Ve světě se vyskytují i případy, kdy naprosto zdravá žena zvolí variantu náhradní matky. Objevuje se to hlavně v showbyznysu, a to proto, aby mateřství ženě tzv. „nezničilo postavu“. Toto využití bývá ale označováno jako necitelné a většinou je odsuzováno.
Počítá se s tím, že po porodu náhradní matka odevzdá dítě, otec požádá soudně o svěření do péče a genetická matka následně dítě adoptuje tak, aby se oba objevili v rodném listě a dítě bylo oficiálně jejich.
Toto je nutné hlavně proto, že v České republice je systém nastaven tak, že dítě je té matky, která ho porodila, nehledě na geny. Náhradní mateřství je také odměňováno. Cena je různá, od řádů desítek tisíc až třeba po půl milionu korun.
Má to být bráno jako náhrada za způsobené komplikace a dyskomfort.
Vazba k dítěti i jeho následné odevzdání
Leckomu se může zdát, že pro náhradní matku to nepřináší nic. Jenže to je zásadní omyl. Ano, takováto matka je oplodněna cizím embryem kdesi na lehátku v nemocnici.
I tak ale její tělo začne na embryo reagovat a začnou probíhat těhotenské procesy.
Může mít těhotenské nevolnosti, s postupem času přijdou otoky nohou, bolest v zádech, kopy miminka do močového měchýře a následně do žeber, padání vlasů, hormonální změny nálad a chutí atd.
A právě tyto projevy, které neodmyslitelně patří ke každému těhotenství, zapříčiňují něco, co je fyziologicky dáno už od počátku věků. Mezi dítětem a matkou vzniká vztah. A čím hlubší vztah, tím těžší je logicky po porodu dítě odevzdat.
I v Čechách existuje popsaný případ, kdy právě žena nabídla své nejlepší kamarádce, že jí odnosí dítě. Sepsali onu smlouvu, společně se svým manželem a genetickými rodiči navštěvovali těhotenskou poradnu, vše se zdálo být zalité sluncem.
Avšak postupem času v náhradní matce sílil ten pocit, že dítě odevzdat nechce.
Mimo jiné i proto, že s manželem měli doma tři holčičky a v tomhle těhotenství se měl narodit chlapeček. Bohužel není známo, jak tento případ dopadl, pouze víme, že 3 týdny před porodem náhradní matka oznámila biologickým rodičům, že se dítěte odmítá po porodu vzdát, a ti celou věc předali právníkovi.
Vzhledem k uzavřené smlouvě a uznání otcovství náhradním otcem byla nejspíš celá věc velmi složitá. Jak je uvedeno výše – otec uznal otcovství k nenarozenému dítěti, takže bude zapsán do rodného listu. Ovšem podle českého práva je dítě matky, která ho porodila…
Krása moderní doby i těžké loučení
Závěrem jen krátké shrnutí. Spousta párů by byla dodnes bezdětná, kdyby neexistovaly náhradní matky.
Ale spousta matek by duševně netrpěla a nekončila na antidepresivech, kdyby nemusely dítě, které odnosily a porodily, odevzdat.
Celé náhradní mateřství je rozhodně složitá záležitost a je třeba si dobře rozmyslet, zda do toho jít. Ať už stojíme na straně náhradní matky, nebo biologických rodičů.
KAM DÁL: Nezapomenutelný Vladimír Menšík bavil lidi i dva dny před vlastní smrtí. Vzpomenete si na jeho poslední vtip?