Před broušením – jednalo se o malý lovecký nůž, jenž přinesl do opravy můj kamarád. Nůž se mi dostal do rukou uplně tupý a vzhledově poškozený.
Po broušení – z opravy tohoto nože jsem skutečně nadšen, nejen že je „nebezpečně ostrý“, ale i krásný vzhledově. Kamarád byl skutečně z nabroušení nadšený.
Před broušením – do ruky se mi dostal značně poničený kuchyňský nůž s ulámaným ostřím.
Po broušení – obnovená kvalita nože s dokonale nabroušeným ostřím.
Před broušením – Tento nůž se ke mě dostal velmi zničený po nalezení na zahradě. Nůž jsem se rozhodl nejen nabrousit, ale i vzhledově opravit.
Po broušení – Podívejte na výsledek! Nůž je nebezpěčně ostrý a ještě k tomu jako nový.
Před broušením -Zákaznice ke mě tento nůž přinesla s otázkou, zda lze opravit či ho má rovnou vyhodit. Jelikož razím heslo, že lepší je předmět opravit než vyhodit, dal jsem se do práce.
Po broušení – Zde je konečný výsledek stavu nože. Zákaznice byla opravdu nadšená.
Před broušením – Zákazník si přál odstranit zuby z nože, jelikož je nepotřeboval.
Po broušení – Ani odstranění zubů pro mě nebyl problém. Výsledek vidíte níže.
Tato zakázka je již druhá od PČR. Nože byly, jak je vidět na fotkách, skoro na vyhození a proto jsem se hrozně moc těšil na výsledek a ten je vědet na další fotky.
Zakázku jsem dostal od naší chůvy. Na první pohled velmi hezká sada nožů. Ale detailní fotky ukáží, že nože jsou zničené.
Nože mého stálého zákazníka „Vinařická Hospůdka“. Klient u mě nechvává pravidelně nože brousit a i tentokrát jsem odvedl velice dobrou práci.
Tento lovecký nůž jsem dostal od kolegy z práce. Trochu mě připomínal film „Krokodýl Dundee I“ „to není nůž“ – „Tohle je nůž“! :o) Opět jsem se dal do práce. Výsledek je vidět níže.
Toto jsou věci zákazka od pana Havelky – podnikatel z Dobrovic. Nože jak vidíte jsou velmi tupé, ale po broušení jsou supr ostré – viz. fotografie níže.
Tentokrát jsem dostal opravdické „dílo“ – stará mačeta od jednoho kamaráda. Jak je fotografii vidět, je stará a velmi nečistá. Opravdu jsem se těšil na výsledek, protože to bylo poprvé co jsem brousil takovýto nástroj. Musím se přiznat, že jsem se trochu bál. Ale výsledek je skutečně perfektní.
Tentokrát velmi neobvyklá zakázka. Jedná se o Bajonett z druhé světové války, který jsem dostal od kamaráda. Jak je vidět na první fotografii, je skoro na vyhození. ALE! Dal jsem se do práce a za cca. hodinu byl Bajonett lepší než nový.
Tentokrát velmi neobvyklá zakázka – jednalo se o meč Katana. Zákazník chtěl opravit čepel, byly tam vetší sekanci a zároveň byla potřeba zaostřit. Tentokrát jsem mel velký respekt! Protože ostří čepele se musí držet při leštění pořád v ruce. Ale je jak je vidět na fotografiích, tak ruce tam stále jsou :o) Meč je velmi povedený a nebezpešně ostrý.
Co by Vás dále mohlo zajímat?
- Chcete-li si také nechat nabrousit nože, můžete je doručit osobně či poštou. V případě nejasností mne kontaktujte.
- Zajímá Vás, co všechno brousíme? Podívejte se na nabídku služeb.
Rádi zodpovíme Vaše dotazy
Nůž je pro kuchaře jako druhá manželka
Jak jste se dostal k broušení nožů v restauracích?
Nápad vznikl, když jsem začínal ve Four Seasons. Nevěděli jsme, u koho se dají pořádně, kvalitně a rychle nabrousit nože. Moje máma dělá od vyučení v KDS, české firmě vyrábějící nože. Zeptal jsem se jí, jestli bychom to společně zvládli, a ona byla pro.
Takže z KDS odešla a začala brousit?
Ne, pořád tam pracuje, už čtyřicet let. Nikdy nezměnila místo. Je vyučená nožířka, o nožích ví všechno. Brousíme ve volnu, o víkendech nebo když mamka přijde z práce. S restauracemi se vždycky nějak dohodneme. Máme kluka, který nám nože vozí. Kdo si je dá nabrousit, tomu zadarmo půjčíme jinou sadu, aby měl po dobu broušení čím krájet.
S kolika podniky spolupracujete?
Tak s padesáti. Hodně jich je v Praze a ve středních Čechách, ale některé jsou i na Moravě a na Slovensku. Děláme to čtvrtým rokem. Objíždíme je, ale zároveň se nikam necpeme.
Chceme brousit maximálně padesát nožů denně, abychom zachovali kvalitu. Je to jako v kuchyni – pořád se učíme, protože každý nůž je jiný. Mamka brousí z ruky. Každý nůž vezme do ruky, o nic si ho neopírá, není upevněný v žádném stroji.
Musí chytnout správnou linii, je to docela alchymie.
Jak často se vlastně mají nože brousit?
Záleží na tom, jak se k nim kuchař chová. Stává se nám, že nabrousíme nože, dáme je kuchaři a on je hodí do plechového šuplíku. To mi pak ujede – zbláznil ses? Když se střetne ostří o ostří, je to špatně.
Nabroušený nůž by měl vydržet tři čtyři měsíce. Záleží taky na tom, jak je má kuchař rád nabroušené. Někdo dokulata, někdo vytažené. Já třeba upřednostňuju vytažené, ale taky vím, jak se k nim můžu chovat.
Když se ostří víc vytáhne, je samozřejmě náchylnější k ohýbání…
Je dobré nože přibrousit po každém použití?
Po tom jsem se dost pídil. Jezdili jsme s mamkou na nožířské výstavy a zjišťovali, jak to funguje třeba s brusnými kameny. Bavil jsem se o tom i s Japonci. Oni nože na kamenech přetahují každý den, během pauzy nebo po směně. Mají je řadu let a jsou pořád krásné a ostré, protože se o ně starají. Tady kolikrát vidím, že si kluci nůž ani neomyjí a hodí ho do pouzdra. Je jim to jedno.
Tady kolikrát vidím, že si kluci nůž ani neomyjí a hodí ho do pouzdra. Je jim to jedno.
Honza Všetečka
Kolik nožů patří do výbavy kuchaře?
Velký, šéfkuchařský, potom vykosťovací, nůž na maso, další na ryby a malý na čištění zeleniny. K tomu škrabka, paletka, pinzetka a ocílka. To je základ. Leckdy vidím kuchaře, kteří mají jenom jeden nůž a honí s ním všechno, krájejí s ním kosti, maso… a pak se diví, že ostří za moc nestojí. Měli by do nožů zainvestovat.
Mluvíte o tom všem zapáleně. Nechtěl jste být nožířem jako rodiče?
Už tak od sedmi let jsem chtěl být kuchař. Hlavně mamka z toho byla nadšená. Ale taky jsem za ní i za tátou rád chodil do práce, když se kalila ocel na nože. Líbilo se mi to a lákalo mě to. Myslím, že spojení kuchyň a nože neodmyslitelně patří k sobě. Jsou důležitější než vařečka. Bez dobrého nože to nejde. Obzvlášť v dnešní gastronomii.
Jaké nože máte – KDS?
Nože mám německé, švýcarské, japonské, čínské, ale když jezdím po světě, tak s noži KDS. Ctím tradici. Už kvůli rodičům, protože vím, že se tam nadřeli. Peníze, které za to dostávají, jsou bídné. Aspoň takhle jim to vracím, tím, že propaguji český výrobek. Ty nože mají šedesátiletou tradici. Proč jim trochu nepomoci? V konkurenci s německými a japonskými to nemají vůbec snadné.
Oba rodiče jsou v KDS v dělnických profesích?
Taťka je v dílně, seřizuje tavicí pece. Mamka byla specialista na sekáče, brousila a tvarovala je. Když už z toho byla unavená, přešla z dílny do prodeje. Teď tam dělá vedoucí. Je to skvělé spojení – prošla si výrobou, teď je v obchodě a ví, co nabízí. Bude jí šedesát, tátovi je 63.
Nakolik vás práce s noži vytěžuje?
Věnují se jí hlavně naši. Oba brzy půjdou do důchodu a bude pro ně fajn, že zůstanou v oboru. Já dělám v první řadě pro Ambiente a nechci ty dvě práce moc míchat dohromady. Nerad bych, aby to vypadalo, že si sem prosazuji svoji firmu. Ale když kluci něco potřebují, samozřejmě pomůžu. Třeba tady v Esce jsem jim poradil, jak brousit na kamenech.
Minulý týden jste byl tady v Esce s kreativním týmem Ambiente. Co jste řešili?
Byli jsme tu ve třech, s Jančou Bilíkovou a se Slávou Grigorykem. Ten měl na starosti chleba, já jsem se šéfkuchařem Martinem Štanglem ladil jídla, připravovali jsme nový jídelní lístek. A teď v únoru odjíždím na měsíc na stáž do Londýna.
Kam?
Do restaurace Manor. Je to moderní bistro. Byli jsme se tam inspirovat, když se otevírala Eska. Líbí se mi tamní punkové prostředí.
Kluci nosí trička a džínové zástěry, kuchyně je asi dva metry od záchodů, mají tam otlučené zdi… Ale jídlo, to byl koncert! V Londýně narazíte na každém roku na restauraci, která je něčím výjimečná. Skvělé místo na inspiraci.
Každý mladý kuchař, který se chce podívat do světa, by měl začít v Londýně. A ani nejde o michelinské hvězdy, třeba zrovna Manor ji nemá. I když jejich jídlo je tak výjimečné, že se divím, že hvězdu ještě nedostali.
Nože KDS pojedou zase s vámi?
Jasně. Mám je v taštičce, kterou nosím pořád v batohu. Je v ní šest nožů, k tomu pinzeta, škrabka a paletka. To je všechno, co člověk potřebuje. Pak už stačí jenom pevné nervy a čistá mysl.
Na nože – moc nabroušené?
Na jaře jsem se zabýval soubojem nejznámějších tuzemských televizních kuchařů, tedy pánů Babici a Pohlreicha, léto se překulilo a s podzimem je tu další kulinářský program.
Pořad Na nože je klasickou reality show oblečenou do kabátku kuchařské soutěže. Výherce prý získá milión a jakýsi titul, kterým se bude honosit.
Jako velký příznivce vaření jsem neodolal a díval se stejně jako na skoro všechny ostatní televizní pořady zabývající se jídlem.
Otázka dnešní doby zní: Volíš Babicu, nebo Pohlreicha?
Pro koho to je?
Autor: Archív TV Prima
Porota: (zleva) Roman Vaněk, Zdeněk Pohlreich a Eva Filipová
Koncept reality show chápu: jde o to dělat z lidí blbce, ponižovat je a urážet. Diváci to mají rádi a přesně toto čekají od podobných konceptů. Je ale velká škoda, že kuchařská soutěž vypadá přesně tak. Nedalo by se to dělat jinak?
Asi ano, ale je dost pravděpodobné, že pak by se pořad nelíbil divákům. Co si budeme nalhávat, divácký zájem je to hlavní, takže se na tvůrce pořadu ani nemůžeme zlobit, že využívají drsňáka Pohlreicha.
Na nože teoreticky může táhnout dvě skupiny diváků, jednak ty, co sledují každou reality show, ať už jde o pobyt v uzavřených prostorách, nebo pojídání červů na čas.
Druhá skupina je pro změnu tvořena lidmi, kteří se dívají na všechno, co se nějakým způsobem týká jídla a vaření.
Porotci (jak je prezentuje TV Prima):
- Eva Filipová Úspěšná autorka publikací v oblasti společenské etikety, gastronomie, členka redakční rady časopisu Prestige a mnoha dalších tvůrčích aktivit…
- Zdeněk Pohlreich Hlavním arbitrem pořadu Na nože je hvězda kuchařské show Ano, šéfe!
- Roman Vaněk Šéfa Pražského kulinářského institutu mohli vidět diváci pořadu Ano, šéfe! v několika jeho dílech…
Nože příliš nabroušené
Já osobně bych si tuto soutěž dokázal představit i v jemnější podobě. Porota by si ze soutěžících nemusela dělat srandu a obsah by mohl být více směřován k osvětě ve vaření.
Takhle jde o exhibici poroty, místo aby exhibovali soutěžící. Vidina miliónu je pěkná věc, ale s tímto stylem se do případných dalších kol soutěže těžko přihlásí někdo příčetný.
Tedy někdo, kdo by rád předvedl své kuchařské umění, ale nestojí o zesměšňování ze strany poroty.
Autor: Archív TV Prima
Je jasné, že tento koncept vychází ze zahraničních zdrojů a že drsná porota je tak nějak ve scénáři. Jeden populární kuchař ve své show řval sprostě na všechny účastníky a občas neměl daleko k tomu, aby po někom hodil nožem. Samozřejmě to měl také v popisu práce.
Může se klidně stát, že pokud se dočkáme dalších sérií kuchařské soutěže v českém vydání, porota zdrsní (protože to divák chce) a bude účastníky i fyzicky inzultovat. Spálils jíšku? Tu máš vařečkou přes prsty! Akcemilovní diváci se zaradují, konečně pořádná show. Přibude těch, kteří chtějí sledovat „realitu“, a ubude těch, kterým jde o vaření.
Ze všech reality show je ale ta kuchařská pro mě stejně nejzajímavější. Nad aroganci poroty a systém hodnocení se dá povznést a sledování obyčejných smrtelníků zápolících s kuchařskými úkoly je víc než zajímavé.
Jak to vidíte vy?
Slavní kuchaři jsou téměř vždy muži. Půjdeme v jejich stopách, rozhodli jsme se s kamarády!
Nožířství
Jít na domovskou stránku Josefa Pajla Časopis Myslivost 11/2002
Video – Broušení nožů
Broušení loveckého nože-pro někoho běžná a samozřejmá věc, pro jiného velká neznámá. I to způsobuje, že mnoho nožů není po celou dobu životnosti správně naostřeno, bohužel i z toho důvodu, že byly pro daný účel nevhodně vybrány nebo dokonce již nevhodně nabroušeny výrobcem.
Při výběru nože nedokážete rozpoznat kvalitní tepelné zpracování(kalení a popuštění) ani tvrdost čepele a tak výběr zúžíme na kvalitně provedené ostří.
Je důležité vědět, že úhel pod kterým je nůž nabroušen určuje sílu s kterou musí být řezáno a zároveň odolnost proti opotřebení(čím je úhel ostřejší tím snadněji se nožem řeže, ale snadněji se otupí zejména při těžší práci).
Doporučené úhly břitu: Kobercový nůž 15°, řezbářský, filetovací, kuchařské nože 22°, skalpel 25°, stahovák – skinner 30°, rybářský a lovecký nůž až 40°. Úhel břitu se pochopitelně řídí i návyky lovce a „tíhou“ jeho ruky.
Zaměříme se na nejběžnější a to klínovité ostří-výbrus jehož plocha má správně přímo končit vlastním ostřím s odstraněným otřepem-jehlou, nikoliv končit fazetou -jakýmsi druhým „tupějším“ sražením hrany tak běžným u všech nožů nevalné kvality (výjimkou je dutý výbrus, kde fazeta je nutností). Pokud je úhel fazety příliš velký jedná se prakticky o sekáčové ostří. Je zřejmé, že toto „ostří“ vydrží i velice nešetrné zacházení, ale řezné vlastnosti- nic moc. Jistě jste si již i Vy někdy takový nůž koupili a vzápětí ho museli naostřit, aby skutečně řezal.
Tím jsme se dostali k vlastnímu ostření nože. Existuje mnoho návodů a postupů „zaručujících“ dokonalé ostří, ale my se v první řadě zaměříme na tradiční způsob za použití stolního brousku.
Brusné kameny přírodní(Arkansas-používaný rytci, belgický kámen- houslaři, japonské brusné kameny,…) jsou méně vhodné zejména proto, že vybrat kvalitní kámen vyžaduje značnou zkušenost a jejich cena je vysoká.
Jako nejvhodnější se jeví velké syntetické keramické brousky speciálně k tomuto účelu vyrobené z karbidu křemíku-carborunda (snadno ho poznáme podle šedé až šedozelené barvy).
Tyto brousky jsou vyrobeny jako oboustranné tj.
mající z každé strany jinou zrnitost(hrubší strana-zrnitost 150 a jemnější-zrnitost 320(značení jako u brusných papírů či pláten)) a lze jimi spolehlivě naostřit i čepele vyrobené z velice kvalitních ocelí.
- Pro dobrý výsledek je potřeba vědět , že proces broušení má dva kroky-broušení ostří a jeho vyhlazení až vyleštění.
- Brousek můžeme smáčet vodou, řídkým minerálním olejem nebo brousit „na sucho“.
- Vlastní broušení velice otupené čepele probíhá asi takto: Pevně držený nůž položíme na hrubší stranu brousku tak aby plocha výbrusu téměř ležela na ploše brousku a plynule táhneme proti ostří z jedné a poté z druhé strany nože vždy asi 5x.
Jedná se o pohyb složený z pohybu vpřed a doprava(u praváků) po celé délce ostří(jako bychom řezali). Základem úspěchu je dodržet shodný úhel a počet tahů z každé strany. Po tomto broušení Vám zůstane poměrně hrubý povrch a je potřeba ho stejným postupem vyhladit na jemnější straně brousku. Výsledkem je mikroskopicky zubaté ostří s otřepem po broušení- jehlou.
Pokud jehlu neodstraníme, nůž sice bude krátkodobě dobře řezat, ale snadno se „ztupí“.Jehlu odstraníme na jemnější straně brousku tak, že lehce zvětšíme úhel a zmenšíme přítlak na čepel.
Čepel má nyní kvalitní trvanlivé mikroskopicky zubaté ostří vhodné k řezání zejména vláknitých materiálů. Pokud Vám vyhovuje ostří hladké je nutno je obtáhnout na velice jemném brusném kameni zrnitosti až 1000 a poté na koženém řemenu „po ostří“ střídavě jednu a druhou stranu.
Na řemen je možno přidat leštící pastu(zelená).Výsledné ostří bude hladké, lesklé a velice, velice ostré.
Pokud chceme jen oživit ostří nového nože vypustíme pochopitelně hrubé broušení. Žádná věda, že? Ale pro dobrý výsledek je nutno trénovat. Nejlépe na starém vyřazeném noži.
Existují i brousící sady s barevně odlišenými brousky( carborundum či diamantové) umožňující pomocí přípravku snadné dodržení úhlu i drsnosti a vynikající výsledek . Nevýhodou je poměrně vysoká cena sad.
Důrazně varuji před použitím domácích ostřičů-koleček nebo jiných ostřičů např. do vrtačky.
- Pro správnou údržbu zejména zavíracích nožů je třeba mimo broušení dodat, že mechanismus musí být čistý k čemuž výborně slouží přípravek WD 40(rozpustí a vyplaví nečistoty) a následné namazání mechanizmu kvalitním olejem.
- Pokud ani teď nemáte chuť nebo odvahu se do ostření Vašeho nože pustit, svěřte jej osvědčenému nožíři.
- Přeji hodně zdaru při práci.
Zpět
Recenze: Brusírna Ostrá Pošta – test broušení 5 nožů
Možná jste už slyšeli o Ostré Poště, která zautomatizovala objednávkový proces broušení nožů natolik, že zákazník se v podstatě o nic nestará. Vyzkoušeli jsme je a zde je výsledek.
Rovnou na úvod musím zmínit, že jsem byl vždy zásadně proti jakýmkoli internetovým a zásilkovým “profi brusičům”, a to díky nemilé zkušenosti s “profíkem”, který kdysi brousil pro 1. nožířství v Praze na Národní.
Pořídil jsem si tehdy nádherný starý zavíráček, loveckou klasiku v uhlíkovce a parohu a neodvážil se ho přebrousit sám. Když jsem po pár dnech vyzvedával nabroušený nůž, chtělo se mi brečet. Borec se s nožem moc nemazlil, nejspíše ho tupě vzal na pásovce a následně přeleštil na kotouči.
Takže na staré patinované čepeli najednou byl skoro centimetrový pruh vyleštěné oceli. Masakr.
Od té doby vše raději brousím vlastnoručně kombinací Lanskyho a DMT diamantů. Což se hodí na běžnou údržbu, ale mám-li přebrušovat nůž z moderní oceli na lepší úhel, zabírá to dost času.
Takže sem tam jsem se občas nachytal na myšlence – “vzal bych na několikadenní výlet ten nový nůž, co mám, ale pak se několik týdnů nedostanu k jeho nabroušení… Kašlu na to, Uhlíková finka to jistí.
” A drahé moderní hračky zůstávaly ležet v šuplíku nedotčené.
Navíc přebrousit jeden nůž (obzvlášť vlastní) není žádný problém, ale co když vám kamarád přinese rovnou 4 jeho, s tím, že se nějak ztupily, tak jestli se na to nepodívám, až budu mít čas…
Jo, určitě. Podívám se na to… X hodin života v p…
Když se k tomu přičetly i nějaké prasárny z crash testů, co jsme na Vybaven dělali, bylo jasné, že je čas na změnu. Pročítal jsem dlouhé debaty na diskuzních fórech a přemýšlel jednu chvíli nad HAIM pásovkou, nebo nějakým Tormekem s pár kameny.
Jenže vzhledem k tomu, že by byly používány jen pár dnů v roce, nedávalo to moc smysl. A proto jsem zvolil to nejjednodušší řešení – pořídil jsem si mini pásovečku Work Sharp – Ken Onion Edition.
Takže jednou za pár měsíců to u mě v obýváku vypadá takto:
Jak brousit řeznické nože?
Hlavními nástroji každého řezníka jsou bez pochyby nože. Každý člověk v profesi by měl disponovat slušnou sbírkou těchto ostrých nástrojů, kterých v řeznickém povolání není nikdy dost.
Častým používáním ale nože po nějaké době začnou být tupé a práce s nimi se tak stane daleko obtížnější. Vhodným krokem tedy bude přistoupit k nabroušení.
Nevěřili byste však, jak je v dnešní době obtížné sehnat člověka nebo firmu, která náčiní znovu dodá patřičnou ostrost.
Pokrok nelze zastavit
Od klasické nožířské profese se už dávno upustilo a na školách není dále vyučována. Řekl bych, že je to poměrně škoda. Nože přece používáme prakticky každý den. Mám tu čest mít dědečka nožíře a musím přímo smeknout před jeho obrovskými znalostmi v oboru.
Dokáže vytvořit neuvěřitelné nože, za které by sběratelé utratili celé jmění. Mnoho řezníků za ním stále chodí s prosbou o nabroušení svých nožů. Nějaký rozdíl v kvalitě odvedené práce tam zkrátka musí být znát. Dnes však v kuchyních zastaly místo elektrické strojky. O kvalitě nabroušení by se tady dalo trochu polemizovat.
Řešení problému ulehčil i příchod vzhledných keramických nožů.
Nezbytné vybavení a zkušenosti
Pro profesionální nabroušení potřebujete patřičnou výbavu. Nejlépe velkou brusku s vhodným kotoučem a mozek plný znalostí. Vše není zase tak lehkou záležitostí, jak by se mohlo na první pohled zdát. Bez praxe zkrátka těžko budete něco provádět. Naštěstí existuje i další varianta, které nevyžaduje tolik zručnosti.
Bohužel se jedná o variantu dočasnou, jelikož nedokáže být tak účinná, jako v případě brusných kotoučů. Mám na mysli obyčejný malý brousek. K dispozici hned v několika různých provedeních. Rozlišena je zrnitost samotného materiálu, tvar a složení. Nejčastěji narazíme na obdélníkové nástroje vyrobené z karbidu křemičitého.
Svými vlastnostmi umožňují dosáhnout velice pěkného výsledku práce.
Bez toho správného “grifu” není broušení moc snadné
Proces si rozdělíme na tři části:
1)Vytvoření ostří
Tahle fáze spočívá v hrubém nabroušení. Skvěle tedy poslouží drsnější brousek. Ve výsledku na ostří zůstanou zanedbatelné zoubky. Provádíme plynulé tahy nožem a střídavě ho otáčíme ze strany na stranu, aby jsme zacílili na obě strany ostří. Sklon broušení volíme přiměřeně. Zároveň dáváme pozor na přílišné zacílení na špičku nože.
2) Naostření do finálního břitu
Zoubky nyní musíme vyhladit a odstranit tzv. jehly. Celkově budeme cílit na zjemnění ostří. U tohoto kroku jsou naopak vhodné jemné brousky.
Dost často se ale setkáme s tím, že je na jednom brousku boční strana již zjemněná a přední strana hrubšího rázu, takže není potřeba utrácet další peníze za dva různé kusy. Na nůž tolik netlačíme.
Provádíme spíše krátké krouživé pohyby. Vše samozřejmě v ideálním úhlu, dle typu nože.
3) Dokončení
Posledním krokem k dokonale nabroušenému noži je obtažení pomocí řemenu. Ten bývá vyroben ze zvířecí kůže.
Obtahování není takovou nutností, ale když chcete práci ve všech ohledech odvést na sto procent, tuhle část rozhodně nevynechávejte. Lze použít i klasický řemen od kalhot. Ostří díky němu perfektně naleštíme.
Hladkého nože docílíme střídavým ježděním z obou stran směrem od těla. Případně ještě po celém procesu můžeme nůž vyleštit samostatně měkkým hadrem.
Tvrdá práce přináší své ovoce
Postupem času se můžete slušně vypracovat do bodu, kdy nebudete mít sebemenší problém se zjištěním, že jde maso špatně řezat. Nože lehce během chvíle naostříte. Není špatné být nezávislý na druhých. Každopádně se nabroušení na kotouči od odborníka nic nevyrovná a dřív nebo později je k němu nutné přistoupit.
Ohodnoťte tento článek: