Mužská anorexie: Tato nemoc se nevyhýbá ani mužům

O zdraví 20. 8. 2019 | Mužská anorexie: Tato nemoc se nevyhýbá ani mužůmMgr. Zuzana Douchová

Touha po štíhlém a dokonalém těle se netýká jen ženského pohlaví. I muži chtějí vypadat dobře a je i na ně vyvíjený mediální a sociální tlak. Poruchy příjmu potravy se proto nevyhýbají ani mužům a mladým chlapcům, jejich počet se dokonce neustále zvyšuje. Muži daleko méně vyhledávají odbornou pomoc, protože se o těchto svých problémech často stydí mluvit a považují je za „zženštělé“. Chybí také dostatek informovanosti ve školství a zdravotnictví, aby mohli být včas diagnostikování a léčení.

Mužská anorexie: Tato nemoc se nevyhýbá ani mužůmStock Photos: Africa Studio /Shutterstock.com

Poruchy příjmu potravy (PPP) se řadí mezi nejzávažnějších psychická onemocnění. Patří sem mentální anorexie, mentální bulimie a patogenní přejídání. Příznaky jednotlivých PPP jsou stejné u žen i mužů.

  • Uvádí se, že mužských pacientů s mentální anorexií je 5-10 %, 10-15 % s mentální bulimií a až 25-40 % mužů trpící záchvatovitým přejídáním.

Jednotlivé PPP se od sebe liší svými příznaky, ale všechny mají společný strach z tloušťky, nespokojenost s vlastním tělem a nadměrné zabývání se jídlem a svou postavou.

Na jedné straně je anorexie, která se projevuje striktním dietním režimem, touhou po vyhublosti a udržování si velmi nízké váhy, na druhé straně je záchvatovité přejídání, které se projevuje nekontrolovatelnými záchvaty přejídání, neschopností se u jídla ovládnout. Někde mezi tím stojí bulimie, která se projevuje jak anorektickým dietním chováním, tak přejídacími epizodami s následným zvracením či užíváním projímadel.

Mezitím je ještě také celá řada různých atypických poruch příjmu potravy, které nesplňují oficiální diagnostická kritéria PPP, na první pohled nejsou natolik nápadná, ale jsou stejně závažná a zdraví ohrožující. Jednotlivé PPP se mezi sebou také mohou různě prolínat a přecházet jedna v druhou.

  • Základem úspěšné léčby je včasná diagnostika, porozumění příčinám problému, které jsou u každého jiné a především motivace a chuť se léčit.

Vyšší riziko u sportovců

Mužská anorexie: Tato nemoc se nevyhýbá ani mužůmSportovcům hrozí daleko vyšší riziko rozvoje PPP než ostatním mužům. Příčinou může být celkový tlak na udržování si určité váhy, konstituce a výkonnosti. Mezi sportovci je také daleko častější zabývání se tělesnými proporcemi, snižování procenta tělesného tuku na minimum, experimentování s různými dietami, nadměrné trénování a užívání doplňků na hubnutí či zvyšování svalové hmoty. Mezi sportovci se také poslední dobou zvyšuje výskyt „opačné anorexie“ a tou je touha po co nejsvalnatějším těle. Tato porucha příjmu potravy se nazývá bigorexie.

Jaké jsou varovné signály PPP?

  • Výrazný váhový úbytek či naopak nárůst hmotnosti.
  • Strach z tloustnutí nebo ztráty kontroly nad jídlem.
  • Neustálé přemýšlení o jídle a sledování postavy (především oblasti břicha a stehen).
  • Odmítání společného jídla a preferování jídla o samotě nebo potají.
  • Preference dietních a nízkokalorických potravin a velkého množství zeleniny.
  • Opakované mizení většího množství jídla z lednice či špajzu.
  • Striktní odmítání dříve oblíbených jídel z důvodu, že jsou moc kalorická, tučná, sladká, apod.
  • Výraznější fyzická aktivita (cvičení, posilování, uklízení, běhání, chození, apod).
  • Odcházení na toaletu či do koupelny ihned po jídle.
  • Postupná ztráta zájmu o přátelé a koníčky, jídlo a kontrola váhy jako hlavní životní náplň.
  • Oteklost ve tvářích či neobvyklé odřeniny na hřbetu ruky.
  • Neobvyklé bolesti břicha, zažívací potíže, depresivní a úzkostné nálady.

Jak si můžete pomoci?

Pokud se v popisu projevů PPP poznáváte nebo poznáváte někoho blízkého, na kom vám záleží, tak co nejdříve vyhledejte odbornou psychologickou pomoc a informace o možnostech léčby.

Léčba PPP vyžaduje často komplexní terapii podle závažnosti a stádia nemoci.

Při výrazné a život ohrožující podváze je nutná hospitalizace a psychiatrická léčba, dále je vhodné zapojit i nutriční terapii na úpravu jídelníčku.

PPP jsou však především nemocí duše, a proto je nutná je hlavně psychologická léčba nemoci za pomocí psychologa v individuální či skupinové psychoterapii. U nezletilých pacientů je velmi účinná rodinná terapie.

PPP se sice projevují patologickým chováním v souvislosti s jídlem a postavou, ale za těmito problémy se mnohdy ukrývají nevyřešené vztahové a rodinné konflikty, nezpracované traumatizující události, dlouhodobá psychická zátěž a nízké sebevědomí.

  • Je proto důležité léčit nejen symptomy onemocnění, ale hlavně jejich příčiny.

Mužská anorexie: Tato nemoc se nevyhýbá ani mužům

Mohlo by vás také zajímat: Mužská anorexie: Tato nemoc se nevyhýbá ani mužům Mužská anorexie: Tato nemoc se nevyhýbá ani mužům Další článek

Poruchy příjmu potravy: čím dál víc mužů volá o pomoc

Hlavní strana > Zdraví > Dieta a krása

Mužská anorexie: Tato nemoc se nevyhýbá ani mužům

05.08.2017 14:44

Čím dál vyšší počet mužů vyhledává pomoc kvůli poruchám příjmu potravy, jako je anorexie či bulimie. Podle dostupných údajů jejich počet v Británii stoupl za poslední dva roky téměř o polovinu, napsal list The Sun.

Odborníci varují, že tyto problémy do značné míry rozdmýchávají sociální média a sílící tlak, aby muži vypadali dobře. Situaci komplikuje skutečnost, že ještě méně mužů než žen je ochotno vyhledat pomoc v případě, že trpí anorexií či bulimií.

Takže zatímco podle údajů ze zdravotních zdrojů vyhledalo v letech 2014 až 2016 pomoc kvůli poruše příjmu potravy 871 mužů, což je nárůst o 43 procent v porovnání s předchozími dvěma roky, jde jen o špičku ledovce. Experti odhadují, že touto poruchou je postiženo kolem 400 tisíc mužů a chlapců.

Větší otevřenost kolem problémů spojených s těmito poruchami u mužů v poslední době podpořilo několik sportovců, kteří se svěřili se svým soukromým bojem s pokřiveným vnímáním vlastního těla. Patří mezi ně i mezinárodní rozhodčí ragby Nigel Owens, který se potýkal s bulimií. Poprvé se u něj tato nemoc rozvinula, když mu bylo 19 let.

„Ve svých očích jsem si připadal tlustý, otylý, obézní. Chtěl jsem zhubnout, a tak jsem začal zvracet. Chodil jsem na záchod a tam jsem obrátil žaludek prakticky po každém jídle,“ řekl.

Podle výzkumu hrozí sportovcům šestnáctkrát vyšší riziko rozvoje poruchy příjmu potravy než ostatním mužům. Podle odborníků se na zvýšení tohoto rizika podepisuje tlak udržet si vypracovaný vzhled a výkonnost.

Podle britské charity B-eat, která pomáhá lidem s poruchou příjmu potravy, může tento stav postihnout kohokoli.

„Víme, že porucha příjmu potravy může postihnout kohokoli bez ohledu na věk, pohlaví nebo sociální zázemí. Ale vyšší riziko hrozí dívkám a chlapcům ve věku 13 až 17 let,“ uvádí charita.

„Stereotypně jsou tyto poruchy vnímány jako ženská nemoc, a my se ze všech sil snažíme tento mylný názor rozptýlit. Jeho následkem je stav, kdy jsou poruchy příjmu potravy u mužů často diagnosticky nepodchycené, nedostatečně léčené a mylně chápané,“ dodává B-eat.

Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.

1

Hlad jako životní styl

Celosvětový trend štíhlosti, který v roce 1967 odstartovala extrémně podvyživená modelka Twiggy, má na svědomí stále větší množství mladých dívek, které trpí psychickými poruchami příjmu potravy – mentální anorexií nebo bulimií.

Mužská anorexie: Tato nemoc se nevyhýbá ani mužům

Některé typy dívek a žen jsou psychickými poruchami příjmu potravy ohroženy více, než ostatní. Souvisí to s jejich psychikou – osobností a temperamentem, ne s tělem. Obecně se dá konstatovat, že nejrizikovější skupinou jsou ty, které na sebe berou velkou míru zodpovědnosti, které silně vnímají zpětnou vazbu k jejich osobě z okolí a ty, které se snaží svému okolí ve všem vyhovět.

Přibližně 60 % dívek trpících poruchami příjmu potravy dává tento stav do souvislosti s nějakou životní událostí. Zpravidla to bývají osobní nebo rodinné problémy a narážky týkající se jejich tělesného vzhledu.

Mentální anorexieMentální anorexie je velmi nebezpečné duševní onemocnění, které ve svém důsledku může až u 20% pacientek vést až ke smrti. Projevuje se především u dospívajících dívek, které se domnívají, že ztrácejí kontrolu nad svým tělem.

Toto onemocnění se však nevyhýbá ani mladším dívkám – ve skutečnosti se věk dívek postižených mentální anorexií neustále snižuje a jsou zaznamenány případy, kdy tímto onemocněním trpí i devítiletá děvčátka.

Dívky trpící anorexií si postupně záměrně způsobí výrazný váhový úbytek, v důsledku čehož časem dojde i ke ztrátě menstruačního cyklu. Zpravidla se také začnou jevit jako neurotické až hysterické a začínají častěji lhát.

V průběhu času se stav zhoršuje a objevují se další příznaky jako např. deprese, stavy úzkosti, nespavost, chudokrevnost, neplodnost, ztráta sexuální chuti, poruchy myšlení, zácpa, pocení, nízký krevní tlak, snížená tělesná teplota, změna barvy a složení vlasů, nehtů a pokožky a v neposlední řadě i nadměrný růst ochlupení.

S prohlubováním tohoto onemocnění se u postižených dívek mohou projevit výrazné sebevražedné sklony. Riziko sebevraždy je u těchto dívek až 200krát vyšší než u ostatní populace, přičemž počet pokusů o sebevraždu v souvislosti s mentální anorexií se neustále zvyšuje.

První signályAčkoliv se může zdát, že příznaky psychické poruchy příjmu potravy lze poznat prakticky okamžitě, zdání klame. Počátky onemocnění nejsou nikterak výrazné. Někdy může mít takto postižená dívka poměrně dlouho normální váhu a některé anorektičky např.

vůbec nezvrací. Ačkoliv jsou postižené dívky velmi hubené, mívají pocit, že jsou tlusté, a to hlavně v oblasti břicha, hýždí a stehen. Zprvu začínají ze své stravy vynechávat vydatná a tučná jídla s tím, že jak se onemocnění rozvíjí, začnou postupně omezovat příjem i méně kalorických a nízkokalorických potravin.

V některých případech tyto dívky odmítají pít cokoliv jiného než čistou vodu. Pro mentální anorexii je typické, že se tyto dívky nevyhýbají příjmu potravy v důsledku ztráty chuti k jídlu, ale přemáháním pocitu hladu a snahou dosáhnout štíhlosti omezením kalorického příjmu.

Budete mít zájem:  Známe vítěze prvního kola soutěže Krása prsou!

Anorektičky v mnoha případech nosí volné oblečení, a to z toho důvodu, aby zamaskovaly nejprve svou domnělou tloušťku a později své na kost vyhublé tělo.

Uměle živený strach z tloušťkyMédia ve spolupráci s módním průmyslem zastávají a rozšiřují názor, že i mírná nadváha je zdraví škodlivá. Symbolem přitažlivosti a ženské krásy se tak stává vyhublá štíhlost.

Strach z tloušťky je živen i skandalizací obezity, kdy jsou lidé s nadváhou často popisováni jako líní, nešikovní nebo hloupí.

Komerční dietní programy, zároveň se stále širší nabídkou dietních potravin a různých přípravků, mají mezi spotřebiteli navodit domnění, že jsou bezprostředně ohroženi nadváhou, a že jiné než doporučované dietní potraviny jsou nezdravé, nebo přispívají ke vzniku obezity.

Pravdou však je, že v poslední době začíná tato manipulace s veřejným míněním vadit stále většímu množství žen, které se začínají nerealistickému vykreslování ženského ideálu krásy vzpírat a odmítat jej.

Jak z toho ven?Při léčbě poruch příjmu potravy je hlavním cílem zmírnit základní příznaky nemoci, tj. změnit stravovací návyky, snížit strach z tloušťky a z jídla a uvést tělesnou hmotnost do normy. Tento proces je komplikovaný, zdlouhavý a vyžaduje dlouholetou léčbu – zpravidla se jedná o tři až pět let.

Nezbytným předpokladem úspěchu léčby je rozhodnutí se léčit. Pokud postižená dívka není sama odhodlána k léčbě, je naděje na úspěch minimální. Anorektičky se totiž chovají podobně jako narkomani. Popírají své potíže a nechtějí být léčeny, protože k léčbě podle jejich názoru neexistuje důvod.

Toto onemocnění je charakteristické tím, že si postižené dívky chrání své návyky, brání se vyšetření a podvádí.

Ambulantní léčba je možnáV rámci této léčby docházejí postižené dívky na pravidelná terapeutická sezení, vedená psychologem nebo psychiatrem, a to zpravidla jednou za týden či čtrnáct dnů. Faktem však je, že v České republice je poměrně málo specialistů, kteří se poruchami příjmu potravy zabývají a pouze část z nich má uzavřeny smlouvy se zdravotními pojišťovnami.

Nevýhodou ambulantní léčby je, že nedochází ke kontaktu s podobně postiženými a není tak možný nácvik společného stravování.

Nejtěžší případy vyžadují hospitalizaciV případě, že je ambulantní léčba neúspěšná a onemocnění se dostane do pokročilé fáze, je nutná neodkladná hospitalizace na specializovaném lůžkovém oddělení a intenzivní léčba psychiatrem.

K této variantě léčby dochází zpravidla v okamžiku, kdy již nemocným dívkám hrozí metabolický rozvrat nebo selhání životně důležitých orgánů. Léčebný postup je složen především z tzv. režimových opatření a psychoterapie, zejména skupinové.

Při přijetí bývá s pacientkami uzavřena písemná smlouva definující jídelní režim, cílovou váhu a vnitřní pravidla oddělení. Pobyt na specializovaném oddělení trvá obvykle šest až osm týdnů, během kterých se obvykle tělesná hmotnost upraví na přijatelnou úroveň.

Hospitalizací a obnovením příjmu potravy však léčba v žádném případě nekončí. Statistika vycházející z lékařské praxe říká, že jen 30% případů onemocnění mentální anorexií je léčitelných. U další části postižených se mentální anorexie může i po zdánlivém vyléčení opětovně projevit, např.

jako důsledek stresové situace do které se tato osoba dostala. V některých případech se toto onemocnění vyléčit nedá a přetrvává v chronické formě. Většina z těchto případů pak končí úmrtím, a to zpravidla před dosažením třiceti let věku.

Mentální bulimieNa rozdíl od mentální anorexie lze bulimii považovat za civilizační chorobu. Mentální bulimie je charakteristická opakujícími se záchvaty přejídání, spojenými s přehnanou a nevhodnou kontrolou tělesné hmotnosti.

Tu představují opakující se hladovky, vyvolávané zvracení, zneužívání projímadel a nadměrné cvičení. Postižené dívky se vyhýbají společnému stolování, uzavírají se do sebe, mohou být podrážděné a depresivní.

Bulimie je však na rozdíl od mentální anorexie lépe léčitelná. Bulimičky jsou si svého onemocnění vědomé a uvědomují si, že dělají něco nenormálního. Léčbě se tedy zpravidla nebrání. Mentální bulimie se vyskytuje většinou u dívek a žen od šestnáctého roku výše, přičemž výskyt tohoto onemocnění se v populaci pohybuje mezi jedním až třemi procenty.

Mentální bulimie v řadě případů s mentální anorexií souvisí – bulimické pacientky totiž v minulosti často trpěly anorexií.

Muži v ohroženíPokud jste nabyli dojmu, že se mentální anorexie a mentální bulimie týká jen dospívajících dívek či žen, opak je pravdou. Ze statistiky totiž vyplývá, že přibližně deset procent z registrovaných případů anorexie a bulimie tvoří pacienti mužského pohlaví.

Ačkoliv některé studie a někteří vědci hovoří o tom, že poměrně vysoké procento takto postižených mužů je homosexuálně orientovaných, tato teorie nebyla potvrzena.

Komplikace mohou přetrvávat i po vyléčeníPodle studie publikované v odborném časopise International Journal of Eating Disorders jsou lidé u kterých byla diagnostikována mentální anorexie dokonce i po uplynutí mnoha let ohroženi zvýšeným rizikem zlomenin kostí a závěry dokonce naznačují, že poškození kostí způsobené poruchami příjmu potravy může být trvalé.

Nejvyšší ohrožení bylo zjištěno u pacientek trpících mentální anorexií. Podle dánských vědců může anorexie způsobit poškození kostry, které později doprovází ztráta kostní hmoty v důsledku stárnutí. Během výzkumu se vědci z Aarhusovy univerzitní kliniky v Dánsku zaměřili na 2 149 pacientů s mentální anorexií, 1 294 pacientů s bulimií a na 942 pacientů s jiným typem poruchy příjmu potravy.

Tito pacienti, z nichž více než 90 procent byly ženy, byli srovnáváni se skupinou asi 4 000 zdravých jedinců. V porovnání s nimi byla u nemocných zaznamenána dvakrát vyšší pravděpodobnost zlomenin a toto riziko zůstalo vysoké i v období deseti let po zjištění poruchy příjmu potravy.

Co může způsobit mentální anorexie?

• Srdeční arytmii, bradykardii Za zhoršení funkcí krevního oběhu může silný nedostatek tekutin a narušení rovnováhy elektrolytů v těle. Tyto komplikace jsou nebezpečné, neboť mohou způsobit smrt.• Anémii, tj.

nedostatek železaPři krevním testu bývá odhalena snížená sedimentace a nedostatečný počet bílých krvinek. • Vznik močových kamenů a otoky končetinTyto komplikace jsou způsobeny špatnou funkcí ledvin.

Na nohách jsou občas patrné otoky nad těsným lemem ponožek, otékají ruce i nohy.• Snížení kostní hmoty Kosti tvoří zásobárnu vápníku. V případě nedostatku vápníku v organismu jej tělo odčerpává právě z kostí.

Obvykle se tak děje ve stáří, kdy následně dochází ke vzniku nemoci nazývané osteoporóza, tj. řídnutí kostí. Anorektičky se s příznaky tohoto onemocnění mohou setkat v poměrně nízkém věku. • Nejrůznější neurologické komplikaceTyto komplikace mohou představovat svalové slabosti, křeče, motorické poruchy, bolesti hlavy, mdloby, dvojité vidění nebo zmatenost.

EEG vyšetření někdy vykazuje abnormální nález.• Gastrointestinální komplikace Abnormální stravování může vyvolat celou řadu onemocnění trávícího traktu, např. sníženou pohyblivost žaludku a střev, nevolnosti a křeče, zácpu, záněty jícnu, které mohou vyústit až ve vředy či protržení jícnu.

Výjimkou není ani perforace, tj. proděravění žaludku. • Poruchy termoregulaceZřetelnou známkou takové poruchy jsou studené končetiny a typický třas.

Autor: Marek Zouzalík

Proč může být obezita nebezpečná?

Jak poznám, že trpím metabolickým syndromem? V jakých případech bychom měli vyhledat pomoc odborníka? Ptali se čtenáři týdne.cz MUDr. Šárky Malé z EUC Kliniky v Ostravě ve středu 23. ledna 2019.

Obezita vzniká souhrou genetických faktorů a vlivu zevního prostředí.

Je nutno říci, že obezita je nemoc, kdy se vliv genetiky uplatňuje více než v 50 %, zbytek je již na nás, na našem chování v rámci jídelníčku, na míře pohybové aktivity, záleží i na kvalitě a výběru pitného režimu, na míře zvládání stresových situací, ale taky na rodinných zvyklostech a vzorech, které od dětství vídáme u svých rodičů a prarodičů. Samozřejmě existují období v životě člověka, která jsou pro rozvoj obezity významná – např. dospívání, těhotenství, období klimaktéria, nástup do zaměstnání, kdy se snižuje pohybová aktivita, svatba, odchod do důchodu atd.

Jaké jsou nejhorší důsledky obezity?

Existují dva typy a tři stupně obezity. Typ „jablko“ (tak zvaný mužský typ obezity, kdy dochází k hromadění tuku v oblasti břicha) je rizikovější např.

pro kardiovaskulární onemocnění než typ „hruška“ (tak zvaný ženský typ obezity), kdy dochází k hromadění tuku výrazněji na hýždích a stehnech. Je to dáno metabolickou aktivitou tukové tkáně v oblasti břicha. Obecně rozdělujeme obezitu na I-III. stupeň podle tzv. body mass indexu (BMI).

Hodnotu BMI získáme, pokud váhu v kilogramech podělíme výškou v metrech na druhou (kg/m2). Již při obezitě I. stupně mají obézní zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění, vysokého tlaku, cukrovky a hodnoty BMI III st. jsou z hlediska zdraví alarmující.

Kromě uvedených onemocnění mají nemocní větší riziko vzniku mozkových příhod, syndromu spánkové apnoe, kloubních potíží, většího výskytu některých nádorů, mají větší riziko operačního výkonu apod.

Budete mít zájem:  Léčba Koronaviru Jak Dlouho?

Může užívání psychiatrických léků způsobit obezitu?

Říká se, že obezita je onemocněním těla i duše. Někdy je obtížné odlišit, zda na počátku byla obezita a díky ní dochází k rozvoji např. deprese nebo naopak depresivní pacient své deprese zajídá a rozvíjí se nadváha či obezita.

V současné době existuje celá škála psychiatrických léků, u kterých může docházet i k redukci hmotnosti, ale je taky známo, že po některých lécích může vzestup hmotnosti nastat.

Je vždy třeba kontaktovat odborníka v psychiatrii, který terapii vede a ten zhodnotí možnosti a výběr medikace dle konkrétní diagnózy.

Od kolika kilogramů se dá říci, že už je člověk obézní?

Jak jsem uvedla, nezáleží na samotných kilogramech, ale na poměru kilogramů a výšky těla, tedy na body mass indexu (BMI-kg/m2). Tento ukazatel je však orientační a nezohledňuje přesně například „svalovce“ od pacienta s otoky. Pak je nutno přikročit k dalším vyšetřením a zjistit množství tuku v organismu.

Jak postupujete, když k vám přijde obézní pacient? Stanovíte mu i správný jídelníček?

Pacient je v naší metabolické poradně vyšetřen z interního hlediska včetně laboratorních výsledků, vylučujeme jiný důvod obezity než prosté přejídání, zjišťujeme další přidružená onemocnění, jeho stravovací návyky, možnosti pohybové aktivity a pak je pacientovi vysvětlen rámcově jídelníček se zásadami správného výběru potravin, rozložení jídla během dne, je motivován k pohybové aktivitě a k dalším zásadám zdravého stravování a životního stylu. Podrobný jídelníček pak případně stanovuje nutriční terapeutka, která si s pacientem určí rozsah kontrol.

Jak je možné, že někdo se stravuje zcela nezdravě, a přitom nepřibere a někdo tloustne, jak se říká, ze vzduchu? Je to dědičné?

Dobrý den, vliv genetiky je jistě cca 50 %, Záleží na tom, jak velký soubor tzv. obezitogenních genů dostaneme od rodičů „do vínku“. Pokud máme oba rodiče obézní, pak předpoklad, že obezitu dostanou i jejich potomci, je cca 80 %. Dědičnost určuje, jak snadno či obtížně můžeme hubnout.

Vlohy pro obezitu dědíme tak od předků, pro které tato vloha byla v určitém období důležitá např. pro překlenutí období hladu, nedostatku jídla atd. Taky opakované a málo úspěšné redukce hmotnosti vedou ve svém důsledku k prohlubování obezity, neboť organismus se na tyto „jojo“ efekty adaptuje a zpomalí své metabolické děje.

Rovněž podstatný je poměr příjmu a výdeje energie, tedy míra a pravidelnost pohybové aktivity přispívá k úspěšnému hubnutí.

Které vyšetření je lepší? Glukóza na lačno, glykovaný hemoglobin nebo orální glukozový test? Glukózu na lačno mám v pořádku, glykovaný hemoglobin také. Mám si nechat udělat i orální glukózový test? Mám nadváhu a mám z cukrovky obavy.

Orální glukózový test je pomocná vyšetřovací metoda, která se používá k diagnostice onemocnění cukrovkou jako takovou, těhotenskou cukrovkou a porušenou glukózovou tolerancí. Spočívá v podání glukózy ústy a následném postupném měření hladiny cukru v krvi.

Prokazuje, jak se organismus dokáže vyrovnat s glukózovou zátěží (jak rychle dokáže tuto zátěž zpracovat). Test je určen pro lidi s výskytem diabetu v rodině, obézní pacienty a pro pacienty s vysokým krevním tlakem.

Nejčastěji se indikuje tento test těm pacientům, kterým lékař vícekrát po sobě naměřil vysokou hladinu cukru v krvi nalačno (od 6,1–7,0 mmol/l).

Máte-li nadváhu a rodinnou anamnézu cukrovky, pak je provedení orálního glukózového testu vhodné, i když samotná diagnosa cukrovky je při normální lačné hladině glykémie a normálním glykovaném hemoglobinu méně pravděpodobná. Nicméně uvedený test může odhalit porušenou toleranci glukózy, která je „předstupněm“ cukrovky a následná dietní a režimová opatření mohou vznik cukrovky oddálit.

Souvisí obezita s inzulinovou rezistencí? Mají obézní menší citlivost na inzulin?

Inzulinová rezistence znamená sníženou schopnost tkání odpovídat na inzulin, což je zejména ve svalech a tukové tkáni. Tělo se snaží kompenzovat inzulinovou rezistenci další tvorbou inzulinu, protože buňky potřebují glukózu k přežití.

Dochází tak ke zvýšené koncentraci inzulinu v krvi a následně k poruše rovnováhy mezi glukózou a inzulinem a toto může vést v těle ke škodlivým následkům. Inzulinová rezistence není nemoc, ale je spojena s dalšími stavy jako kardiovaskulárním onemocněním, arteriální hypertenzí, cukrovkou 2. typu, obezitou a nealkoholickým tukovým postižením jater.

Mnoho osob s těmito nemocemi nemá inzulinovou rezistenci a naopak, u mnoha lidí s inzulinovou rezistencí se tyto stavy nevyvinou.

Je možné zredukovat hmotnost z obezity 2. stupně do optimální hmotnosti a trvale si ji udržet? Tedy redukce hmotnosti o tři stupně.

Redukce hmotnosti o tři stupně „je občas k vidění“, ale trvalé udržení tohoto stavu bývá obtížné, protože organismus se adaptuje na danou situaci. Záleží rovněž na rychlosti redukce hmotnosti.

V každém případě pro zdraví prospěšná je redukce hmotnosti alespoň o 10 % z původní váhy, kdy dochází k evidentnímu zlepšení všech krevních hodnot (glukosa, lipidogram), krevního tlaku apod.

Součástí úspěchu pak bývá samozřejmě pravidelná pohybová aktivita, která kýžený váhový úbytek podpoří.

Co znamená binge eating disorder. Je to vrozené nebo genetické postižení?

Jedná se o poruchy příjmu potravy (bulimie, mentální anorexie a další jednotky). Těmito poruchami může trpět každý bez rozdílu věku a pohlaví. Jejich příčina není přesně známa. Spouštěčem mohou být různé psychosociální potíže. Naše ambulance se těmto stavům nevěnuje, je nutná pomoc psychiatra.

BIA je v současně době rozšířená metoda, slouží pro odhad tělesného složení u zdravých jedinců. Princip metody spočívá v rozdílech v šíření střídavého elektrického proudu různé intenzity v různých biologických strukturách.

Měří celkovou vodu, tukoprostou hmotu, svaly, tkáně. Tato metoda je přesnější než uváděný BMI, zohledňuje pohlaví, věk a je dobrým kontrolním mechanismem při redukci hmotnosti, zda pacient neztrácí např. svalovou hmotnost apod.

Beru léky na hyperprolaktinemii. Souvisí tato onemocnění Fröhlichův syndrom a hyperprolaktinemie s obezitou? Jaké léky byste mi doporučila na hyperprolaktinemii?

Obezita u uváděných onemocnění je většinou sekundární, to znamená, že obezita tato onemocnění nevytváří, ale bývá jejích součástí. V každém případě se jedná o endokrinologické jednotky, a váš dotaz ohledně hyperprolaktinemie vám jistě zodpoví endokrinolog ve vašem bydlišti, naše metabolická poradna se těmito syndromy nezabývá.

Které metody bariatrické chirurgie používáte a kterou byste mi doporučila? Mám obezitu 3. stupně. Lékař říká morbidní obezita. Co to znamená morbidní? Toto slovo mě přímo z úst lékaře děsí.

Morbidní obezita je starší výraz pro nejvyšší stupeň obezity, tedy obezity III. stupně, kdy BMI je nad 40 kg/m2. Bariatrická chirurgie je jednou z metod, která dovede tento typ obezity léčit.

Typ operace určuje chirurg zabývající se touto metodikou podle konkrétního pacienta a podle zkušeností pracoviště s danými metodami.

Pokud navštívíte bariatrické pracoviště ve vašem bydlišti, jistě vám bude vysvětlen typ operace pro vás nejvhodnější.

Podstoupila jsem gastrickou bandáž. Následně jsem měla komplikace s rupturou žaludku a akutní operaci. Jednalo se o souvislost s bandáží? Předtím jsem nikdy neměla potíže se žaludkem, ani žaludeční vředy.

Každé operační řešení může mít svá rizika. Svůj dotaz proto adresujte konkrétnímu pracovišti, kde byl výkon prováděn.

Metabolický syndrom je skupina onemocnění, která se vyskytuje současně a zvyšuje riziko výskytu srdečních onemocnění, mrtvice a cukrovky.

Jedná se zejména o zvýšený krevní tlak, vysokou hladinu krevního cukru, zvýšené množství tělesného tuku v okolí pasu a vysokou hodnotu cholesterolu nebo triglyceridů v krvi.

Čím věští je počet těchto faktorů, tím věští je riziko vzniku srdečního onemocnění cukrovky a mrtvice. Je třeba léčit všechny uvedené patologie.

Řešíte i opačné problémy? Například někdo trpí nechutenstvím a musíte mu naopak předepisovat něco, aby přibral?

Nechutenství může být příznakem onemocnění, proto se musí nejprve udělat podrobnější vyšetření. Doporučuji vyšetření v gastroenterologické poradně ve vašem bydlišti.

Jaké existují léky na obezitu, jak jsou účinné a jaké mají vedlejší účinky?

Léky na obezitu existují, ale jsou „berličkou“, která má doplňkový efekt. Základem zůstává jídelníček a pohybová aktivita a dobrá mysl (!). Jednotlivý typ antiobezika by měl určit obezitolog, internista či diabetolog podle typu obezity a dalších onemocnění.

Zdroj: tyden.cz

MUDr. Šárka Malá vystudovala lékařskou fakultu UJEP Brno, má atestaci v oboru vnitřní lékařství a diabetologie. Je vedoucí regionálního centra MED-PED pro vyhledávání a léčbu familiárních hyperlipidémií.

Pracovala v Městské nemocnici Ostrava jako vedoucí diabetologické ambulance a nyní působí v EUC Klinice Ostrava jako lékařka diabetologické a metabolické ambulance.

Publikuje českých odborných časopisech a věnuje se přednáškové činnosti.

Mentální anorexie – jak jí poznat a vyléčit?

  • Anorexie se projevuje drastickým odmítáním potravy.
  • Anorektici mívají pocit osamělosti a smutku. Nevyhýbají se jim ani deprese.
  • Lidé, kteří mentální anorexií onemocněli, jsou nezdravě posedlí svou váhou.
  • Jedinci trpící anorexií mají zkreslené představy o svém těle. Zpravidla si přijdou silnější, než ve skutečnosti jsou.
  • Ačkoli je nemoc typická hlavně pro dívky v dospívajícím věku, může se vyskytnout i u mužů.
  • Anorexie velmi často souvisí s bulimií, pro kterou je typické zvracení po jídle.
Budete mít zájem:  Já nejsem tlustá, mám jen těžké kosti

Mentální anorexie je duševní onemocnění, které se projevuje soustavným odmítáním potravy a velmi zkresleným vnímáním vlastního těla. Nejčastěji jím trpí dívky ve věku mezi 14 a 18 lety, známé jsou ale také případy, kdy onemocněli muži.

Kvůli nedostatečnému příjmu živin se pacienti potýkají se zdravotními problémy, polovina těžkých případů končí dokonce smrtí. Časté jsou také deprese doprovázené sebevražednými myšlenkami.

Nezájem ze strany rodičů, šikana ve škole anebo rozchod s partnerem. Mentální anorexie, která se společně s bulimií řadí mezi duševní poruchy, může mít mnoho příčin. Všechny ale mívají psychický základ.

Tato nemoc totiž nejčastěji vzniká jako reakce na nějakou životní událost, s kterou se daný jedinec nedokáže vypořádat. Problémy si následně vylévá na své postavě, a to tím, že odmítá potravu.

Závažnému duševnímu onemocnění můře předcházet také:

  • Perfekcionismus ve výchově
  • Sexuální zneužívání
  • Posmívání ze strany vrstevníků
  • Nedostatek pozornosti, lásky či pochopení
  • Úmrtí v rodině
  • Ztráta bezpečného zázemí (stěhování, přechod na jinou školu…)
  • Důraz rodiče na diety a štíhlou postavu, kdy rodič působí jako vzor
  • Tyranické nucení jídla

Ke vzniku onemocnění navíc přispívá i tlak ze strany společnosti, jejíž symbol krásy představují velmi hubené modelky.

Dívky v pubertálním věku, které na svůj vzhled mnohdy kladou až přehnaný důraz, se vlivem toho cítí méněcenné a upínají se k drastickým dietám.

Paradoxně se tak mnohem častěji děje u dívek s normální váhou než u těch, které trpí nadváhou či obezitou.

Mentální anorexie se nejčastěji vyskytuje u dívek v pubertálním věku, konkrétně mezi 14. a 18. rokem, může se však objevit i později. A stejně tak jí mohou onemocnět i muži.

S takto nemocnými lidmi bývá poměrně často spojována některá z poruch osobnosti, zpravidla se jedná o narcismus či takzvanou narcistní nerovnováhu, kdy se u pacientů střídá pocit dokonalosti s méněcenností.

Příznaky

Hlavním příznakem mentální anorexie je přísné odpírání jídla, které může ale nemusí být doprovázeno extrémním cvičením.

Aby však mohla být nemoc diagnostikována, musí být u jedince zjištěn rychlý úbytek váhy na takovou hmotnost, která je minimálně o 15 % nižší, než je pro daný věk a výšku normální.

Orientovat se lékaři mohou i podle BMI indexu. Nemocní mentální anorexií mívají hodnoty nižší než 17,5.

Důležitý je i způsob, jakým nemocný hubne.

Zatímco snížení váhy nezávisle na vůli by mohlo signalizovat vážné onemocnění, pro mentální anorexii je typické hubnutí z vlastní vůle, a to pomocí hladovění, léků na hubnutí a drastických diet, někdy v kombinaci s projímadly a zvracením těsně po jídle (pak mluvíme o kombinaci s mentální bulimií). Hubnutí je pro pacienty jako droga. Proto přehnaně počítají kalorie a studují složení jednotlivých jídel, která odmítají konzumovat na veřejnosti. Pokud musí, typicky ho rozpitvávají na malé kousky nebo se ho snaží skrývat.

Jak už zaznělo výše, nemocní mívají zkreslené představy o vlastním těle. To vnímají podstatně tlustší, než doopravdy je. Mají navíc přetrvávající strach z tloušťky a zpravidla se řídí heslem: raději mrtvá než tlustá.

Ačkoli se jídlu snaží vyhýbat, paradoxně na něj myslí častěji než zdravý člověk. Za tyto prohřešky se následně trestají opakovaným cvičením. Někteří zacházejí do takových extrémů, že aby zahnali pocit hladu, polykají mokrou vatu.

Další příznaky anorexie jsou:

  • Ztráta vlasů či zhoršení jejich kvality
  • Bolesti hlavy
  • Bledá pleť
  • Pytle pod očima
  • Prudké změny nálad
  • Perfekcionismus, obsedantní rituály
  • Ztráta libida či naopak promiskuita
  • Nošení volného oblečení, které zakrývá postavu

Nemocní se často potýkají s pocitem osamocení a smutku. Cítí se zoufalí a bezmocní, někteří mají i sebevražedné sklony.

Zdravotní komplikace

Vzhledem k tomu, že se nemocným dlouhodobě nedostává potřebných živin, potýká se velká část z nich s různými zdravotními komplikacemi. Typický je pro anorektiky narušený metabolismus, zácpa, suchá kůže a zvýšená kazivost zubů. U žen zpravidla dochází ke ztrátě menstruace, a tedy i plodnosti. Mezi vážnější důsledky pak patří:

  • Poruchy srdeční činnosti – arytmie, bradykardie, hypotenze
  • Problémy s krví – anémie, trombocytopetie
  • Záněty plic v důsledku vdechnutí zvratků
  • Atrofie mozku, poruchy paměti
  • Křeče a svalová slabost

Je potřeba si uvědomit, že mentální anorexie je život ohrožující onemocnění, které se nesmí podceňovat. V extrémních případech navíc může vést až ke smrti. Těžká anorexie tak končí zhruba v polovině případů.

Léčba

Léčit se dá anorexie hospitalizací i ambulantně. Záleží vždy na stupni závažnosti.

V první fázi se léčba zaměřuje na důsledky hladovění, je tedy třeba spravit vnitřní prostředí (popřípadě přidružené zdravotní problémy), obnovit metabolismus a postupně zvýšit tělesnou hmotnost. Vážné případy tak zpravidla končí na jednotce intenzivní péče, kde dostávají intravenózní výživu.

Co se týče psychiky, jejíž léčba následuje vzápětí, je důležité odhalit hlavně příčinu problému. Velmi pozitivní je v tomto ohledu důležitá psychoterapie (individuální, skupinová, kognitivně-behaviorální…). Některým pacientům jsou během léčby nasazena antidepresiva. V některých případech je nutná i hospitalizace v psychiatrické léčebně.

Důležitou roli během léčby hraje bezpochyby podpora přátel a rodiny. Dramatické výčitky nejsou na místě, stejně tak ani přehnané či příliš nízké nároky na dítě. Na druhé straně není v pořádku ani předstírat, že žádný problém neexistuje.

Rodiče by si měli uvědomit, že jsou pro své dítě vzorem. Sami by proto neměli držet drastickou dietu, upozorňovat na své nedostatky nebo rozebírat vzhled svého dítěte. Naopak se doporučuje v dítěti podporovat pocit vlastní důležitosti a důstojnosti.

Obrovskou roli hraje také trpělivost.

Léčba může trvat různě dlouho. Záleží vždy na závažnosti onemocnění a přístupu pacienta. Existují i případy, kdy se nemocní s nějakou formou anorexie léčili většinu svého života. Nemoc má navíc tendenci se vracet.

Anorexie u dětí

Ačkoli je tato nemoc spojována převážně s dospívajícími dívkami, může v některých případech ohrozit i děti předškolního věku.

U těch na rozdíl od první skupiny nebývá anorexie důsledkem touhy po dokonalé postavě, ale příčinou emočních poruch. Nemocné dítě tímto způsobem zrcadlí nesoulad v rodině či problémové vztahy se spolužáky.

Jídlo neodmítá proto, že se bojí tloustnutí, ale z důvodu, že mu je po něm fyzicky špatně, bolí ho břicho či zvrací.

Existuje však malé procento dětí (typicky holčiček), které jsou posedlé vzhledem už v předškolním věku. Toto chování zpravidla přejímají od svých rodičů, často matek, které samy drží diety a s kamarádkami často mluví o svém vzhledu.

Dětem nepomáhají ani rádoby „lichotky“ ze strany rodičů a prarodičů (Ty seš ale kus ženský. Krev a mlíko, žádná vychrtlina!), které mají v případě citlivějších jedinců přesně opačný efekt. Podobně na některé děti působí i časté poučování (Jeden rohlík ti stačí.

Nejez tu čokoládu, budeš tlustá!).

Jak poznat anorexii?

Ať už si nejste jistí tím, zda anorexií trpíte vy nebo někdo ve vašem okolí, tady je pár tipů, jak nemocného poznat:

  • Došlo k velkému úbytku váhy za krátký čas
  • Jedinec často mluví o dietách a jídle
  • Odmítá jíst na veřejnosti
  • Používání výmluv jako: „Už jsem jedla.“
  • Izoluje se od ostatních
  • Má výkyvy nálad
  • Nadměrně cvičí
  • Přehnaně kontroluje složení veškerých potravin
  • Často se váží
  • Má slabou imunitu
  • Nosí volné oblečení
  • Má strach z tloušťky
  • Zajímá se přehnané o svůj vzhled

Rozdíl mezi anorexií a bulimií

Stejně jako pacienti trpící anorexií, i v případě mentální bulimie mají nemocní jedinci strach z tloušťky. Vzhledu svého těla věnují nadměrnou pozornost a jsou k němu až přehnaně kritičtí.

Na rozdíl od anorexie, vlivem které si pacienti odpírají potravu, trpí bulimici záchvaty přejídání, po kterých obvykle následují výčitky svědomí z toho, že opět podlehli jídlu. Aby netloustli, vyvolávají zvracení nebo užívají projímadla či přípravky na hubnutí.

Jedna nemoc navíc ovlivňuje druhou, a tak může docházet k tomu, že se z bulimie rozvine anorexie a naopak. Výjimečná není ani kombinace obojího.

Prevence

Kromě dostatečné informovanosti spočívá prevence mentální anorexie také ve zvyšování sebedůvěry a pocitu důstojnosti každého jedince.

Jak už zaznělo výše, velkou roli hrají také rodiče, kteří by svým dětem měli být správným vzorem a neměli by jídlo používat jako formu odměny či trestu.

Důležitá je i správná životospráva, která spočívá mimo jiné ve vyvážené a pravidelné stravě.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector