Montessori – co si pod tím představit? Děti jsou jedinečné osobnosti

Montessori pedagogika zdůrazňuje autonomii dítěte a individuální přístup. Vychází přitom z vývojových potřeb daného věku. Bohužel některým Montessori učitelům může unikat fakt, že děti stejného věku nejsou stejné.

A příliš rigidní Montessori přístup může některé typy dětí dokonce omezovat ve vývoji.

Je Montessori tedy vhodné pro každé dítě? A pokud ano, za jakých podmínek? Dneska se zaměřím především na mateřské školy, i když mnohé z toho, co napíšu, bude platit i pro první stupeň základní školy.

Proč píšu právě o Montessori pedagogice a ne jiných vzdělávacích systémech? Protože je v Čechách velmi rozšířená a zasahuje nejen do oblasti školství, ale také do rodin, které v duchu Montessori zařizují dětem připravené prostředí od narození a v souladu s vývojovými fázemi pak dětem předkládají ty „správné“ činnosti a pomůcky pro jejich rozvoj. A taky mě v poslední době mnoho rodičů žádá o názor, zda je Montessori skutečně vhodné pro každé dítě, tak jak mnozí propagátoři tohoto systému tvrdí.

Montessori doma

Proč tolik rodičů uplatňuje Montessori přístup doma daleko dřív, než se s ním dítě potká ve školce? Je jim určitě sympatické, že prostřednictvím připraveného prostředí a specifických pomůcek může dítě už od nejútlejšího věku dělat spoustu věcí samo, což podporuje rozvoj praktických dovedností i autonomii dítěte.

Záleží ale na tom, s jakou motivací k rozvoji samostatnosti rodiče přistoupí. Zda využívají pomůcky a prostředí v souladu s potřebami jejich dítěte, nebo se podvědomě snaží, aby dítě v jejich domácím Montessori prostředí co nejlépe fungovalo.

Ať už proto, že samostatnost dítěte je vizitkou dobré výchovy, nebo kvůli svým vysokým nárokům – na dítě pak mohou vyvíjet neúměrný tlak ve smyslu „čím dříve se dítě dovednost naučí, tím lépe bude rozvinuté“.

Někteří rodiče jsou ale také překvapeni, že při snaze zavést Montessori doma nereagují jejich děti tak, jak by danému věku odpovídalo. Důvodem mohou být typy osobnosti dětí.

„Montessori pedagogika se mi vždycky líbila a s dětmi (pětiletý INTJ a tříletá INFP) jsme toho doma už hodně zkoušeli. Moje děti, ale nikdy nereagovaly tak, jak Maria M. se svých knihách píše. Praktické činnosti je nudí. I když se občas do některé zapojí, za pár minut se z dětských košťátek stanou rakety a ze struhadýlek domečky pro myšky, nebo cokoliv jiného.

Montessori pomůcky použijí nanejvýš dvakrát. Když si něco osvojují (třeba počítání), dělají to přirozeně ve svých hrách (třeba počítají dinosaury), i když mají k tomu na poličce připravené Montessori pomůcky. U pomůcek obecně vůbec nechápou, proč se mají používat nějak konkrétně, když to jsou tak báječní hadi, podložky pro start rakety či cokoliv jiného.

“ Anežka

Montessori systém se mnou silně rezonuje v tom, jak moc zdůrazňuje potřeby dětí. Obdivuji Montessori učitele, kteří zvládají být objektivními pozorovateli a citlivými „dohazovači“ (aktivit či pomůcek), díky čemuž nabízejí dítěti to, co ho v danou chvíli nejvíc podpoří v jeho rozvoji.

„Používat Montessori znamená především dobře pozorovat a s dítětem navázat vztah – vnímat jeho motivaci, normu konkrétního dítěte, jeho zájmy. Bohužel mnoho Montessori učitelů se drží toho, že stačí udělat ukázky a děti se začnou chovat správně.‘“ Irena Kubantová, lektorka Montessori kurzů pro rodiče

Irena zdůrazňuje „normu konkrétního dítěte“. To na první pohled odpovídá individuálnímu přístupu, na kterém Montessori systém staví. Ve skutečnosti ale záleží na každém jednotlivém učiteli, jestli dokáže dítě jako individualitu skutečně vnímat a v souladu s tím ho podporovat na jeho rozvojové cestě.

Pokud totiž někdo vezme příliš doslova hlavní Montessori princip, že se máme řídit vývojovými potřebami daného věku a pomíjí význam  pozorování, prostor pro individualitu se výrazně omezí.

A i když většina z nás odsouhlasí, že děti daného věku nejsou stejné, přesto očekáváme, že jim v daném věku budou vyhovovat stejné činnosti a budou nadšeně používat stejné pomůcky.

Co nemusí v Montessori vyhovovat všem dětem?

Pojďme se teď podívat na některé principy uplatňované v rámci Montessori přístupu.

Následovat postup… nebo zkoušet sám?

Pro SJ děti je prvotní vysvětlení postupu a praktická ukázka ideálním způsobem, jak vyzkoušet novou aktivitu. Uvítají předvídatelnost a stabilitu prostředí i vztahů, užijí si oblast matematiky a českého jazyka. Budou si ale zvykat i na „novost a flexibilitu“ díky oblastem, kde je nabídka činností proměnlivá v průběhu roku. 

SP děti budou možná také naslouchat paní učitelce během ukázky, ale skutečné učení nastane až ve chvíli, kdy začnou věc samy dělat.

A může se stát, že přestože viděly ukázku, budou dělat s pomůckou něco jiného – potřebují ji totiž pochopit praktickou manipulací, zažít na vlastní kůži. Tyto děti potřebují mít dostatečný výběr činností „k volné manipulaci“.

Musí cítit svobodu volby i uchopení aktivity bez přílišného omezování. Potřebují volnost výběhu a ty extravertní navíc možnost hlučet.

Zda bude ukázka postupu vyhovovat NT dětem záleží na tom, jak moc si připadají při pohledu na novou činnost kompetentní nebo jak moc chtějí svou kompetentnost okolí dokázat.

Pokud je to v jejich očích něco snadného, chtějí to rovnou dělat a podrobné instrukce či ukázku postupu mohou vnímat jako nedostatek respektu dospělého k jejich osobě („To si myslí, že nejsem dost schopný, abych to dokázal sám?“).

Pokud NT děti vyhodnotí činnost jako natolik novou a náročnou, že by v ní mohly selhat, budou asi déle pozorovat a promýšlet, ovšem nikoliv proto, aby si co nejlépe osvojily předkládaný postup, ale aby pochopily princip, jak věc funguje.

A nakonec si ji ani nemusí chtít vyzkoušet – buď převládne strach ze selhání (a potvrzení nekompetentnosti) nebo pochopení principu dítěti stačí – prakticky už to dělat nemusí.

Když se učiteli či rodiči podaří nabídnout NT dítěti takovou činnost, která je přesně tak složitá, aby se do ní ponořilo a zapadlo do „flow“, je důležité nechat ho v činnosti pokračovat jeho vlastním způsobem, dokud se sám nevynoří ???? I když to bude možná jiný způsob, než byla představa dospělého.

No a NF děti? Ty si v Montessori systému zpravidla užívají harmonii vztahů a prostředí, slavnosti, spolupráci a péči o druhé. Ve vztahu k pracovním postupům je třeba myslet na jejich vrozené potřeby – jedinečnost a hlubší smysl.

V souladu s nimi totiž hledají své vlastní originální postupy. Zároveň ale chtějí být s okolím v harmonii, a pokud se jim učitel dostatečně individuálně věnuje (a ony zažívají pocit výjimečnosti a osobního vztahu), dělají zpravidla to, co učitel očekává.

To ale neznamená, že je to pro ně ideální rozvojová cesta.

Jedna pomůcka = jeden způsob využití?

Princip, že věci se používají k účelu, pro který jsou určeny, vyhovuje především SJ typům. Tyto děti budou zároveň hlídat, aby se tímto pravidlem řídily i ostatní děti. SP typy se budou taky držet původního praktického využití, ale jsou více svobodné ve využívání prostředí tak, jak se jim to zrovna hodí.

Mohou tedy „teď a tady“ a v rozporu se stanovenými pravidly přejít k jiné činnosti, aniž by tu první dokončily. Vydrží se dobře soustředit na to, co je zajímá a pro co se samy rozhodnou, ale jejich pozornost rychle upadá, když jim někdo říká, jak mají postupovat či co je pro ně nejlepší.

„Žádala jsem učitelku o nasměrování, jak podpořit syna (ESTP) v matematice, když se začal zajímat o sčítání do deseti. Dostala jsem odpověď: ‚Myslím, že se u Davídka jedná o senzitivní fázi a za 2-3 týdny bude zase vše jinak.

Je především rád středem pozornosti, chce zaujmout za každou cenu a jeho skutečný zájem o matematiku zatím nevidíme, protože když mu nabídneme práci s matematickými pomůckami, tak jeho pozornost a koncentrace nevydrží, ani aby pomůcku dokončil.

‘ Uplynulo půl roku, jsou mu čtyři a matematika ho stále zajímá – sčítá a odčítá do dvaceti a počítá do sta.“ Lenka

A jak je to u zbylých dvou typů? NT a NF typy obecně nerady dělají něco stále stejně, potřebují mít ve svých činnostech prvky novosti. Nejvíce je to patrné u typů s dominantním NE (ENFP a ENTP).

Nechtějí pokaždé pracovat s pomůckou stejným způsobem – chtějí kombinovat více pomůcek a materiálů a vytvářet něco zcela nového.

Přirozeně se tím rozvíjí jejich preferovaný způsob vnímání světa – skrze brainstorming a propojování informací.

Montessori učitelé, kteří už pronikli do Teorie typů, zpravidla říkají, že co se týká práce s pomůckami, vidí hlavní rozdíl mezi intuitivními a smyslovými dětmi. Ty intuitivní mohou už v předškolním věku mnoho věcí pochopit bez toho, aniž by si to vyzkoušely nebo prakticky dělaly. Jak říká můj ENTP syn, „já mnohem víc věcí vím, než dělám“ :-).

Je jasné, že třeba trénovat cíleně jemnou motoriku nebo zrakové rozlišování má i u těchto dětí smysl, aby se dobře připravily na čtení, psaní a počítání. V tomto smyslu se dá říct, že praktický trénink potřebují i tyto děti. Ale nepotřebují ho tolik ze své vnitřní motivace. Neláká je.

A my jako rodiče nebo učitelé neselháváme, když se do něho nechtějí opakovaně pouštět.

Fantazie v předškolním věku?

Montessori přístup zdůrazňuje, že děti v předškolním věku zajímá především reálný život. Většinu dětí možná, ale ne všechny. Je asi čtvrtina dětí (jsou to především intuitivní typy – NT a NF), které víc než praktická realita baví rozvíjet fantazijní představy.

Velmi mě překvapil názor (doufám ojedinělý) jedné Montessori učitelky (považované za odbornici na děti předškolního věku). Ta fantazii dětem v předškolním věku sice neupírá, ale zdůrazňuje, že by měla mít obsah, který odráží hlavně to, co dítě zná ze svého života.

Měla by být tedy úzce spojená s realitou, kterou dítě denně zažívá, se kterou má zkušenost. Fantazijní hra má být hrou „na jako“, ale nemá být, cituji: „Hrou na piráta nebo princeznu, protože v ní se dítě nenaučí nic pro praktický život.

Dítě by si mělo ve své fantazii spíš nacvičovat, jak druhé zdravit, přivítat apod.“

Jenže mnoho intuitivních dětí si nehraje „na něco“, ony ve svých představách tím něčím opravdu jsou. A učit se dovednosti pro praktický život je baví maximálně poprvé, když si zkouší něco nového. I tak je ale víc baví o tom dopředu mluvit (jak by se to mohlo dělat), než to následně trénovat.

Stejná paní učitelka ještě dodala: „Příliš mnoho času ve fantazii, třeba imaginární kamarádi, může znamenat, že má dítě nějaké problémy v kolektivu nebo rodině a do fantazie utíká, protože si v reálném světě neumí poradit.

V takovém případě je fantazie maladaptivním procesem.“ Ano, je to asi možné.

Ale znám spoustu předškolních intuitivních dětí, které trávily své hry především ve fantazii (včetně mých tří vlastních), a o žádných problémech ve školce nebo doma to, myslím, nevypovídalo.

„Pro všechny ty imaginární kamarády mé pětileté dcery jsem si občas neměl v pokoji kam sednout.“ (tatínek dcery typu INTJ)

Rozhodně nechci říct, že si intuitivní děti nemají praktické dovednosti zkoušet, že jim je nemáme nabízet. Potíž nastává, když tyto děti negativně hodnotíme za to, že „nedělají něco pořádného“ nebo „ještě se nenaučily to, co jiné děti už v jejich věku zvládají“.

Klíčový je nakonec stejně učitel

Každý učitel z hlediska typu své osobnosti ve své práci přirozeně tíhne k takovému výukovému stylu, který odpovídá jeho vrozeným potřebám a typu osobnosti. V souladu s tím si taky zvolil Montessori pedagogiku. Třeba proto, že se tam děti učí hlavně samostatnosti a zodpovědnosti.

To může imponovat více typům, ale pokud je zároveň oslovilo především připravené prostředí, pomůcky a dané postupy (a není tedy potřeba nic moc nového vymýšlet), bude se pravděpodobně jednat o SJ typy. Ty zpravidla také velmi důsledně hlídají dodržování pravidel.

Budete mít zájem:  Kontaktní čočka se může v oku ztratit. Pravda, nebo lež?

„Syn (4 roky) se chtěl vrátit po rozloučení do třídy, což je proti pravidlům – byly ještě otevřené dveře a on se zeptal, zda se může napít. Ona odpověděla, že již umyla jeho hrníček. Jak držela dveře za kliku a chystala se doslova mu přibouchnout dveře před nosem, tak se notnou chvíli opravdu velkou silou oba přetahovali o dveře, až ona „zvítězila“ a dveře do školky zavřela.“

Intuitivní typy jdou do Montessori zpravidla kvůli tomu, že je to alternativa ke klasickému vzdělávání, které individualitu a autonomii dětí nepodporuje, nebo spíš potlačuje.

Jejich přístup k této pedagogice bývá inovativní – vytvářejí (zejména na základní škole) nové pomůcky a obohacují výuku i o jiné než Montessori postupy.

A s fantazií v předškolním věku nemívají problém.

Nechci vůbec říct, jaký typ osobnosti bude lepší Montessori učitel. Záleží na osobní zralosti každého z nich a na tom, jak dál pracují na svém rozvoji. Většina učitelů předškolních dětí prostě má zkušenost, že děti nejsou stejné, že stejný vývojový stupeň neznamená automaticky stejné vrozené potřeby.  A věřím, že tomu svůj přístup přirozeně uzpůsobují.

„Fantazijní hra nepatří do mého přirozeného repertoáru (jsem ESFP) a mám s ní problém, protože tomu, co děti jedou ve svých hlavách, nerozumím, nevidím jim do hlavy. Ale už vím, že to tak některé děti prostě mají a jsem s tím v klidu.“  Irena

Až budete vybírat školku pro vaše dítě a budete mít v hledáčku i Montessori, především zjistěte, jakým způsobem je tento přístup v dané školce realizován.

Ideálně si promluvte i s konkrétním učitelem a zjistěte, jak „tolerantní“ je vůči rozmanitosti dětských potřeb. Vezměte taky v úvahu, jaké je vaše dítě, jaké jsou jeho vrozené potřeby.

Více se o nich dočtete v knize Nejsou stejné.

PS: O Montessori pedagogice na prvním stupni základní školy a její vhodnosti pro různé typy dětí napíšu zase příště. Do té doby budu ráda za sdílení vašich zkušeností zde v komentářích.

Principy montessori

  • PRINCIPY MONTESSORI PEDAGOGIKY A JEJICH APLIKACE
  • Základem celé metody je respektování každého dítěte jako jedinečné osobnosti.
  • Princip svobody a samostatnosti

Uplatňování daného principu znamená, že si dítě svobodně vybírá kdy, kde a s kým bude pracovat. Učitel činnost koordinuje a pomáhá dětem, které se nedokážou rozhodnout.

Pokud si má dítě svobodně volit, musí být schopné sebeovládání. S možností této svobodné volby dítě zároveň přebírá zodpovědnost a nese si přirozené následky své volby.

  1. Princip celostního učení
  2. Všechny materiály jsou připravovány tak, aby se dítě učilo v souvislostech, aby byly propojovány všechny vzdělávací oblasti.
  3. Děti se učí zpracovávat projekty, vytvářet myšlenkovou mapu a plán realizace, kooperovat, vyhledávat informace, zpracovávat je a prezentovat.
  4. Princip polarizace pozornosti
  5. Díky tomu, že si dítě činnost samo vybere a může ji vystřídat, lépe se soustředí.
  6. Princip pohybu

Pohyb od intelektu nelze oddělit. Je úzce spojen s jakýmkoliv poznáváním. Dítě má během  celého dne možnost volného pohybu po  prostoru, dodržuje však dohodnutá pravidla.

Princip práce s chybou

V montessori prostředí je chyba chápána jako naprosto přirozená věc, ke které při učení dochází. Je to součást řešení problémů a zdroj nových poznatků. Dítě je vedeno k tomu, aby samo našlo a opravilo své chyby, případně se dotázalo na jejich příčinu. Děti se učí reflexi a sebehodnocení.

Hodnocení je slovní, neznámkuje se. Probíhá průběžně po celý školní rok. Rodiče jsou s výsledky práce svých dětí seznamováni formou čtvrtletního slovního hodnocení, na konzultacích a třídních schůzkách. Mají také možnost kdykoliv nahlédnout do portfolia dítěte, případně se po dohodě zúčastnit výuky.

Princip práce s pochvalou

S pochvalou je v montessori pedagogice zacházeno  přiměřeně – takovým způsobem, aby se dítě nestalo na pochvale, hvězdičce či odměně závislé. Aby nedělalo práci pro uspokojování představ dospělého, ale aby motivem k učení byla jeho vnitřní motivace.

  • Princip věkové heterogenity
  • Ve skupinách pracují děti optimálně tří věkových skupin (3-6 / 6-9 / 9-12), vytváří se tím pozitivní vztahy mezi dětmi, vztah pomoci a ohleduplnosti, rozvíjí se schopnost komunikovat, spolupracovat a tolerovat názor druhého.
  • Princip vedení – úloha učitele
  • Montessori pedagogika se řídí heslem: „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“
  • Pedagog je pomocníkem a spolupracovníkem, nabízí dětem volbu z činností, je organizátorem průběhu vyučování a pozorovatelem dění.
  • Partnerský přístup

Důležité je společné vytváření pravidel ve třídě (škole). Když se na jejich vytváření podílejí děti, samy se jimi rády a ochotně řídí a samy dohlížejí na jejich dodržování. Respektující přístup umožňuje dětem vytvářet si sebeúctu.

Co je to Montessori?

Montessori program

Montessori program je celá filozofie se vznešenou vizí a ideou – o tom, jak měnit svět k lepšímu novým přístupem k našim dětem. Pomáhá dospělým citlivě přistupovat k dětem a umět je podporovat v budování jejich vlastní originální osobnosti.

Když máte možnost vidět malé, větší i velké děti, které se učí svobodně v Montessori programu, poznáváte, jaké samostatnosti a vyspělosti mohou dosáhnout! Potom vám přijdou směšné všechny pokusy o státní maturity, srovnávací testy a nové reformy! Vše je zde připraveno jako na talíři – stačí jen přepnout na jiný program, změnit úhel pohledu, využít připravený a ověřený program pro přípravu dětí na jejich budoucí život.

Představte si školu, kde nejsou lavice v řadách, nejsou sešity a učebnice na předměty, žádné známky, není pevně stanoven rozvrh předmětů a není zvonění – možná se to bude zdát jako chaos a nepořádek. Ale není to tak – díky základním pilířům, o které se jako učitelé opíráme, pracujeme s promyšleným a navazujícím školním programem.

Vzdělávací prostředí budujeme na principu možnosti volby a individualizace učení, s dětmi komunikujeme s respektem, staráme se o přátelskou atmosféru ve školní komunitě. Montessori školy pečují o vztahy mezi dětmi i dospělými, o komunikaci s rodiči – jako součást bezpečného prostředí pro průběh učení.

 Prostředí, organizaci vzdělávání a učební materiály připravujeme podle vývojových potřeb dětí (v šestiletých cyklech) a učitel dokáže učební činnosti upravovat podle aktuálních možností dítěte. Děti jsou vedeny ke vzájemnému respektu, pomoci a spolupráci, učí se kontrolovat a hodnotit svoji vlastní práci.

Mají možnost zajímat se o různá témata a získávat informace z rozmanitých zdrojů. Učitel připravuje materiály, postupy a zajímavé lekce, které předávají dětem klíčové učivo v souvislostech, mají v nich vzbudit zájem a otázky.

Důležité je, aby si děti uchovaly chuť objevovat a vnímaly školu jako součást svého života a společnosti, do které patří. 

Program v mateřské škole se zaměřuje na praktické činnosti (kuchyňka, dílna, zahrada, rukodělné práce), rozvoj smyslového vnímání, ale také podle zájmu dětí na čtení, psaní, matematiku a jednoduchou vědu.

Kosmická výchova ve škole představuje dětem řád světa a pohledy na svět od počátku vesmíru po současné dějiny a přírodní prostředí.

Program pro dospívající je zaměřen na mikroekonomiku, seberealizaci velkých dětí, řemeslné a zemědělské práce, vaření, umění, vědu, jazyky – vše je s pomocí odborných učitelů k dispozici jejich zájmu a spolurozhodování.  Montessori vzdělávání je celostní program.

Děti se už od jesliček učí dodržovat pravidla potřebná pro práci v kolektivu: můžu si vybrat, při práci mám svoje místo, neruším druhé a všechno zase uklidím a pak si vyberu něco dalšího.

Práce se dokončuje a dělám věci tak, jak zrovna nejlépe umím…. Výběr aktivit a činností je zajímavý – to, co děti v určitém věku láká a zajímá, má být připraveno.

 A vše má důležitý cíl: samostatnost, sebedůvěra a etika v rozhodování, statečnost v odpovědnosti, zájem stále objevovat a chuť učit se. 

Děti a Montessori program

Do Montessori školek a škol přicházejí všechny děti – pomalejší, temperamentní, extrovertní i tiché; děti, které v něčem vynikají a děti, kterým něco úplně nejde; děti nadané a ty, které potřebují podporu nebo mají speciální potřeby. Pro všechny může být toto prostředí podporující a přínosné.

 Tím, že pracují mladší a starší pohromadě, učí se spolupracovat, radit se spolu, pomáhat si, učit se navzájem, vést druhé.Učí se aktivně – zapojují ruce, zkoušejí a manipulují, trénují a opakují. Pracují s pomůckami, encyklopediemi a slovníky, učí se pozorováním druhých, rozhovory a sdílením, v prostředích mimo školu…

Při učení získávají mnoho praktických dovedností a sociálních kompetencí. Děti mají v Montessori programu možnost být samy sebou, učit se rozhodovat o sobě a své činnosti. Učí se zvolit si co a jak budou dělat, kde a s kým a kolik času tomu věnují.Učí se používat svoji svobodu i respektovat pravidla.

Ve škole si děti vedou deník namísto žákovské knížky, učí se plánovat svoji práci, vedou si své učební portfolio. Trénují svůj odhad pro řešení každodenních siuací, škola je více jejich osobní záležitost. 

Děti a úspěch

Děti potřebují cítit důvěru a oporu, respekt ke své osobě. Chtějí mít možnost výběru a svobody – v prostoru, za který zvládnou být zodpovědné. Když mají zajímavou práci, která je upoutá, dokáží se dlouho soustředit. Potom mají radost z toho, co se samy naučí a hrnou se do dalšího objevování.

Důležitá je podpora individuálních potřeb; ocenění pokroků a snahy; schopnost spolupráce a seberealizace v týmové práci – to je cesta k budování sebedůvěry a k osobnímu úspěchu. A o to se v Montessori školách snažíme.

Děti si tady mohou vybírat z učebních aktivit; pracovat jak dlouho potřebují, aby úkol zvládly. Bez známek se učí pro radost ze svého vlastního pokroku – chtějí TO prostě objevit a umět. Nemají jedničky a pochvaly, nemusí se stresovat. Když jsou spokojené a cítí se bezpečně, tak jim jde učení lépe.

 Učí se být také rádci a pomocníky někoho druhého, zvládnout jednu část práce pro společný cíl – to je přirozený úspěch. Sebevědomí si však děti budují děti už v raném věku – Montessori zahrnuje program, jak pracovat s miminky (a jejich maminkami) a jak připravit prostředí pro děti od narození do tří let.

V dnešní době, kdy je velký trend otvírat jesle a vzdělávat chůvy – je Montessori program ideální alternativa.

Montessori program pro dospívající děti

V zahraničí se nyní zajímáme hlavně o program pro dospívající – školu pro děti na 2. stupni a starší. Ani ve světě nejsou s tímto programem velké zkušenosti: ověřují se způsoby práce, hledá se správná organizace  učení, propojuje se Montessori přístup s obsahy vzdělávání a kompetencemi vzhledem k současnému světu.

Program školy pro dospívající děti od 12 let se jmenuje DĚTI ZEMĚ a jejím modelem je škola na farmě. Praktické projekty na farmě vyžadují, aby se dospívající pro jejich realizaci učili potřebné informace z různých oborů. Také umožňují mikroekonomiku, takže se dá něco vypěstovat nebo vyrobit a dále prodat a peníze zase s rozmyslem použít.

Něco pěstovat, starat se o zvířata a budovat –  to je velká zodpovědnost, všechny práce se musí udělat v určitý čas (ne, až se někomu zachce). Je prima, když se podaří připravit zdravé a dobré jídlo pro celou třídu nebo vyrobit něco, co bude skupina, celá třída nebo škola využívat.

Učitelé umožňují velkým dětem také seberealizaci a sebevyjádření v oblasti, které se chtějí věnovat nebo v ní vynikají. Je důležité, aby budoucí dospělí dobře poznali sami sebe. V ČR zatím pracují s dětmi na 2. stupni zkušené Montessori třídy ve veřejných školách v Praze, Brně, Kladně a jen několik dalších soukromých škol.

Rodiče mají o pokračování dětí na 2.stupeň zájem – spíše je nedostatek odvážných pedagogů. Odvážné pedagogy hledáme také pro náš budoucí 2. stupeň ve Slaném.

Montessori školy v ČR

Montessori školy vznikají v Čechách nejvíce ze zájmu a za velkého nasazení rodičů, kteří tento program vybrali pro své dítě a hledají možnosti, jak takové mateřské centrum, jesle, školku nebo školu vybudovat a otevřít ve své obci.

 V mnoha místech chtějí rodiče tento program pro své děti, ale nenajdou otevřenou školu, pedagogy nebo informované zřizovatele na obcích. Potom rodiče zakládají soukromé školy, kde si pak formou školného musí hradit nájem a provozní náklady.

Budete mít zájem:  Domácí zvířata – ráj klíšťat. Můžeme od nich něco chytit?

Někdy rodiče nemají přesnou představu o Montessori programu – chtějí jen „jinou a vlídnou“ školu pro své dítě, u kterého vidí v nějaké oblasti individuální potřeby nebo specifika; nebo mu chtějí poskytnout širší možnosti pro rozvoj dovedností a kompetencí pro život.

 Montessori školu si tedy rodiče vybírají – pro mnohé to není nejbližší škola, některé rodiny se pro blízkost školy stěhují…  

Montessori školy mají stejné principy na celém světě – přesto má každá škola svoji vlastní atmosféru. V každé zemi přizpůsobují svůj program národní kultuře, hodnotám společnosti. A náladu uvnitř každé školy vytvářejí dospělí učitelé.

Školky a třídy ZŠ s Montessori programem jsou v nové ČR téměř dvě desetiletí – a jsou na výborné úrovni. Ale vždy záleží na lidech – jakou mají vlastní motivaci a skutečný zájem budovat pro děti kvalitní připravené prostředí.

Můžeme najít nadprůměrné i podprůměrné zařízení a kvalitu práce. 

Mateřská škola :

Dítě se volně pohybuje po třídě a pracuje s didaktickými pomůckami, které podporují jeho myšlení a učení. Dítě si díky nim rozvíjí schopnost porozumět abstraktním idejím.

Učení se zlepší a duševní pohoda se zvýší, když má dítě pocit, že má volbu, resp. kontrolu nad situacemi ve svém životě. Proto má na výběr, co dělat a jak se zachovat a učí se nést odpovědnost za svá rozhodnutí.

Mozek dítěte si vybírá podněty, které mu pomohou se zdokonalit. Proto dítě prochází obdobími zvýšeného zájmu o určité věci a činnosti. Pedagog dítěti pomáhá naplnit jeho potenciál.

Podporujeme vnitřní motivaci nezávislou na vnějších okolnostech, a proto nepoužíváme odměny ani tresty, ale systém zpětné vazby. Dítě si tak tvoří prospěšné vzorce chování a nebojí se chyby.

Ve třídě jsou různě staré děti a jsou vedené k tomu si navzájem pomáhat. Starší děti se učí být skvělými leadery a mladší se učí, jak pečovat o sebe, ostatní, nejbližší okolí i planetu.

Dítě dostává velké množství podnětů a dostatek času je zpracovat. Postupuje od jednodušších aktivit po ty komplexnější tak, aby rozumělo a zažívalo osobní úspěch. Ten mu pomáhá ke zdravému sebevědomí.

Mezinárodně vzdělaní a zkušení pedagogové pečlivě připravují třídu, aby děti dobře prospívaly. Věnují se nejen intelektuálnímu vzdělávání, ale pomáhají dětem rozvíjet i porozumění a lásku k sobě a ostatním.

Dítě nasává vnější prostředí a tvoří z něj svoji osobnost. Přehledné vnější prostředí a chování dospělých mu zprostředkovává konzistentní odraz fungování světa a společnosti, a tudíž spokojenost.

Děti ve věku kolem tří let čím dál více vyhledávají své vrstevníky v menší skupině. V montessori třídě proto máme věkově smíšenou skupinu, tedy děti od tří do šesti let. Tento systém výborně funguje pro všechny děti a vytváří ve třídě příjemnou harmonii.

Mladší děti mají k sobě mají starší a zkušenější děti, které jim mohou pomoci a od kterých se učí mnohem snáze, než od dospělých, jednoduše protože jsou si mentálně blíže. A starší a zkušenější děti, namísto toho, aby se chovaly nekontrolovatelně, tráví část svého času tím, že učí a pečují o mladší členy skupiny.

Tím, že jim ukazují, jak se pracuje s pokročilejším učebním materiálem, si své dovednosti upevňují a také si vyzkouší, jaké to je být lídrem skupiny. 

Podle Dr. Marie Montessori má každý člověk matematickou mysl. Matematiku používáme denně: když jdeme po schodech (víme, jak vysoko zvednout nohu), když se díváme na hodinky, když platíme v obchodě atd.

Děti poznávají v této oblasti kvantitu, přiřazují správné číslice do řádu tisíců a v případě zájmu se věnují i početním operacím. Nemusí jim to dělat potíže, protože mají jasnou představu o množství zažitou jednak vizuálně a zároveň svalovou pamětí.

Není neobvyklé, že předškolní děti, které se zajímají o matematiku, dokáží dělit několikamístná čísla se zbytkem. V tomto smyslu nejde o dril, ale o zábavu podobnou společenským hrám jako je třeba Člověče nezlob se.

Absolvovali jsme důkladný mezinárodní výcvik v montessori pedagogice a prostředí jsme pro děti připravili s velikou péčí. Prostředí obsahuje oblasti, které rozvíjejí kognitivní a psycho-sociální dovednosti dítěte.

 Oblast praktického života nabízí takové základní aktivity, jako je nošení věcí, přesýpání, přelévání, aktivity se zaměřením na péči o vlastní osobu, jako je zapínání knoflíků, zavazování tkaniček, smrkání, mytí rukou nebo čištění bot. Do této oblasti patří také péče o okolí. Nabízí aktivity utírání prachu, zametání, umývání stolu, leštění zrcadla atd.

V neposlední řadě cvičíme, jak se omluvit, jak někomu nabídnout židli nebo občerstvení atd. Cílem je, aby dítě získalo potřebnou zručnost a samostatnost v každodenním životě.

V oblasti jazyka si děti rozvíjejí svoji slovní zásobu, učí se psát a číst. V předškolním věku jsou tyto aktivity nabízeny proto, že je děti vyhledávají. Např. děti chtějí umět psát již kolem čtyř let – využíváme tedy tzv.

senzitivního období, tedy období, kdy se dítě může danou činnost ve svém životě naučit nejsnadněji a nejlépe, protože o ni projevuje přirozený zájem. Výběr materiálů je rozmanitý a každá z připravených pomůcek zve dítě ke hře a podporuje jeho vývoj konkrétním způsobem.

Zkušení pedagogové dokáží odhadnout vhodný čas, kdy poskytnout dítěti názornou ukázku, aby mohlo pracovat s pomůckou nezávisle na dospělých a rozvíjelo tak svůj bohatý vnitřní potenciál.

Smyslový materiál je vytvořen proto, aby si děti zbystřily všechny smysly a dokázaly dokonale rozlišit jednotlivé kategorie, které se objevují ve světě kolem nich: malý – velký, tlustý – hubený, drsný – hladký; hlučný, hlučnější, nejhlučnější, různé barvy, tvary a tělesa atd. Tyto pomůcky vyvinula Dr.

Maria Montessori se svými kolegy a prakticky je prověřilo mnoho generací dětí. Používáním těchto pomůcek se dětem zlepší vnímavost ke svému okolí, orientace v prostoru a komunikativní dovednosti. Děti se dokáží vyjadřovat mnohem přesněji a s pomocí dalších komunikačních lekcí se učí formulovat své myšlenky, přání a potřeby jasnou a laskavou formou.

Podporujeme tak děti v tvoření příjemných vztahů.

Děti se s našimi pomůckami baví a zároveň učí. Materiály odpovídají tzv. senzitivním obdobím dítěte (období, kdy dítě chce opakovaně vykonávat určitou činnost, dokud se nenasytí jeho vnitřní potřeba tuto činnost dokonale zvládnout).

Děti pracují s didaktickými materiály, které jim pomáhají ke snadnější orientaci ve světě a přirozenému získávání znalostí a zkušeností vlastním prožitkem. Každé dítě je pro nás důležité. Nenásilně  jim pomáháme konstruktivně se zařadit do společnosti. Jsme láskyplní, trpěliví a chceme, aby se děti u nás cítily dobře.

Zároveň vyžadujeme dodržování smysluplných pravidel chování. Nepoužíváme však tresty ani odměny, ale vedeme děti, aby řešily situace na základě přirozených důsledků.

Máte-li zájem o docházku Vašeho dítěte do MŠ Montessori Kampus, vyplňte, prosím, kontaktní formulář. Do pár dní se vám ozve ředitelka Montessori Kampusu, zodpoví vám vaše otázky a pomůže vám v dalších krocích.

  Žádosti o přijetí přijímáme v průběhu celého školního roku. Informační schůzka k docházce do MŠ se koná 15. března 2022 od 17.00 do 18.30.

Zápis pro rok 2022/2023 se koná na začátku května, datum a čas budou upřesněny. 

Max. kapacita: 24 dětí na 2 učitele (a 1 asistentku dle potřeby dětí).

Školné: 7500 Kč / měsíc + stravné 90 Kč / den

kontaktní formulář – těšíme se na vaše dotazy!

  • 7.30-11.00 Individuální a skupinové aktivity, svačina

Program

Jak podpořit neomezený potenciál dětství? 

Online konference pro rodiče a učitele MŠ

Před několika lety jsme s Paulem Epsteinem napsali knihu s názvem The Montessori way. Naší domněnkou bylo, že myšlenky, které Maria Montessori navrhla nezačaly až u ní. Nicméně i když možná nejsou jedinečné, jsou mimořádné.

Maria Montessori vyvinula replikovatelný, udržitelný a přizpůsobivý systém systémů, který vy i já nazýváme Montessori způsob. Je to mnohem víc než metoda a způsob výuky. Je to způsob, jak podporovat u dětí zvědavost, představivost, houževnatost a úžas.

Montessori je způsob života jak pro děti, tak pro nás dospělé. Měl by informovat o tom, jak na našich školách spolupracujeme. Jedná se o způsob, jak poskytnout inspirativní třídy, školy, podniky i žít v civilním životě.

Je zde způsob jak Montessori žít s našimi partnery, dětmi a širšími rodinami. Je to cesta k lepšímu zítřku a naplňujícímu a radostnějšímu životu dnes.

V této přednášce prozkoumám základní principy a mezilidské sociální normy, které přitahují rodiče a skvělé učitele do našich škol a udržují je v angažovanosti ve vedení Montessori tříd nebo komunit Montessori pedagogů a rodin jako kruhu partnerství a spojení.

Povídání o hodnotách, sebelásce, černém humoru a nepospíchání

Příjemné povídání Veroniky Hurdové plné hlubokých myšlenek založených na osobních zkušenostech. Zjistíte, že si Veronika splnila sen z mateřské školy. Odkryjeme pozadí knihy o Agnes, která zdolává jednotlivé úrovně hory a ty jsou vlastně odrazem životní zkušenosti autorky a jsou ve stejném pořadí, jak jí je dávkoval sám život. Otevřeme důležité kapitoly knihy týkající se sebelásky a nelpění.

Nakoukneme do jejího obdivuhodného přístupu k vlastním dětem, o tom, že je vlastně seberozvojově vůbec neučí, ale hodně otevřeně s nimi mluví o všem. Dozvíte se více o tom, že covidová situace a zájem čtenářů napomohl k připravovanému 2. dílu Agnes a ostrov stínů. Veronika krásně mluví také o svých vlastních zkušenost o tom, jak naslouchat svému tělu a duši a nebýt vyčerpaným rodičem/učitelem.

 

Mindfulness techniky pro zvládání vzteku u dětí

Jak souvisí zvládání emocí s mindfulness?  Slovo mindfulness budí v dnešní době velký zájem a někdy kvůli své zprofanovanosti i odpor, každopádně se dostává do povědomí čím dál širší veřejnosti.

Já ve své práci tyto techniky používám, protože jsou evidence based a zároveň velmi hravé a uvolňující a přinášejí viditelné výsledky, když se jim věnujeme pravidelně a vytvoříme si k nim vztah, který pak můžou přebrat i naše děti.

Nejjednodušší charakteristika mindfulness je bdělá laskavá pozornost k tomu, co je v daném okamžiku důležité. A to je vždy především vědomí vlastního srdce bez posuzování a hodnocení. Taková bdělá laskavá přítomnost má obrovský vliv na naše chování a stejně tak na náš postoj vůči ostatním.

Mindfulness je pak umění vnímat radost i strach nebo vztek tak, jak přijdou a neposuzovat se za to, že by to mělo být jinak. Naopak potom dál díky jasnému vědomí, co se děje být schopen rozlišit, co je potřeba udělat a nenechat se zaplavit emocemi, myšlenkami, bolestí nebo nátlakem okolí a čímkoli dalším.

Už tam slyšíte to propojení s emocemi?

V tomto miniworkshopu si nejdříve řekneme něco o mindfulness, pak vyzkoušíme praktické cvičení, které můžeme cvičit s dětmi pro rozvoj jejich mozku a pak si to vše propojíme se zvládáním vzteku. Na závěr si ukážeme praktické techniky, jak dětem pomocí všímavosti pomoct upustit páru – budu vám ukazovat praktický „košík na vztek“ plný pomůcek právě pro tu první fázi vzteku.

Celostní přístup ke komunikaci prostřednictvím vztahu emoce – řeč – mysl, tělo

Co se pod tímto označením skrývá se dozvíte v rozhovoru, kdy vám celostní terapeutka objasní, jak může  provést rodiče k pochopení vztahu osobních prožitků, emocí i řeči těla, které mohou úzce souviset s potížemi řeči u dítěte a navede vás k nalezení harmonie a lásky.

Budeme se bavit o využívání různých technik v terapii s dětmi např. HANDLE techniky, prvky jogy, bodyterapeutické a relaxační techniky. Více prozkoumáme práci s rodiči na sebeuvědomování, seberozvoji, otevření srdce a přijetí sebe i dítěte v dokonalé celistvosti.

Otevřeme i téma nejčastějších obav ze strany rodičů a jejich kladné ohlasy, pokud se rozhodnou s terapii začít.

Vzdělávání v přírodě nabízí dětem jedinečné a úžasné smyslové zážitky a je nejúčinnějším zlepšením duševní a fyzické pohody.

V přírodě děti rozvíjejí svou empatii, trpělivost a sebevědomí, postoje jako zvědavost a zodpovědnost, dovednosti jako pozorování, komunikaci, spolupráci a řešení problémů.

Budete mít zájem:  Žena během těhotenství pila čaj z kratomu. novorozenec to odnesl

Jejím cílem je proces učení, nikoli konečný výsledek, takže se děti stávají kreativnější, kritičtější, intuitivnější, inovativnější a aktivnějšími mysliteli.

Učitelé jsou často frustrováni agresivitou, nepozorností, dezorganizací a nezapojením chlapců. Chlapci během celé školní docházky zaostávají za dívkami. Pan Maier odlišuje normální vývoj chlapců od chování, které je oprávněně znepokojující.

Přezkoumává polemiku o výchově týkající se rozdílů mezi chlapci a dívkami, zejména s ohledem na nedávný výzkum v neurovědě.

Nakonec pomůže identifikovat způsoby, jak navrhovat prostředí, které splňují fyzické a sociálně-emocionální potřeby chlapců.

Co nepokazit ve výchově dětí do 7 let

Přednáška obsahuje praktická doporučení např. o tom, jak jednoduše, správným přístupem ve výchově, předejdeme vlastním stížnostem na tzv. neposlušné děti.  Seznámíme se se základními pravidly, když chceme podpořit a rozvíjet dětskou mysl. Otevřeme téma, jak škodí dětem spěch dnešní doby.

A proč si dnešní matky neumí vymezit čas na výchovu, když výchova je vlastně projev lásky a to stojí čas. Důležitou součástí je také pochopení vlastních rolí, vytvoření návyků a rozdělení každodenních aktivit celé domácnosti rovnoměrně mezi všechny členy.

Co tedy hledat za úspěchem ve výchově – otevřenou komunikaci, cit, nadhled a hlavně vnitřní klid.

Šance na kvalitní život s dyslexií či jinými specifickými poruchami učení

Všechny specifické poruchy učení jsou v rozhovoru do podrobností rozebrány. Bavily jsme se o různorodých příčinách, symptomech, ale také o praktických možnostech řešení. V rozhovoru zaznívají odkazy na doporučenou literaturu, pracovní listy a cvičebnice.

Dozvíte se konkrétní osvědčené tipy, jak v případě těchto specifických poruch učení postupovat. Tou největší nutností je najít konkrétní potřeby daného dítěte, které je třeba rozvíjet.

Měli bychom mít na paměti, že děti, které se s některou z poruch potýkají, tak jsou velice chytré a mají mnoho pozitiv, které je třeba vyzdvihovat.

Hledání talentů u dětí začíná osobním rozvojem jejich rodičů

Poutavý rozhovor jako inspirace z cesty, kterou si pro výchovu svých dětí, zvolili manželé Martochovi. Objevíte užitečné nápady pro zjištění talentů vašich dětí a jak efektivně začít tím, že se ponoříte do vlastního seberozvoje.

Dozvíte se, jak se stát „zralým rodičem“, který umí pracovat se svými emocemi, má kritické myšlení a zároveň dokáže přijímat odpovědnost za své chyby. K tomu vám poskytneme tipy na knihy, které stojí za prolistování.

Zároveň vám poradíme, jak s nimi pracovat a nestát se obětí „knižního/duchovního turismu“.

Koncept výchovy ke ctnostem je užitečným pomocníkem pro domácí výchovu i školní praxi. Paní Martina Pospíšilová je velkým příznivcem této metody, jelikož má osobní pozitivní zkušenost s jejím zavedením do školního prostředí.

V praxi to znamená, že učitelé využívají v různých situacích speciální metodické pomůcky „karty ctností“, které mají za cíl pomoci dětem pojmenovat abstraktní pojmy jako odvaha, sebelásky, přátelství, pospolitost, atd.).

Díky názornosti těchto ctností dokáží pak lépe pochopit své vnitřní kvality osobnosti.

Pozitivní disciplína doma

Život s mladými lidmi může být někdy náročný. Ale nemusí to tak být navždy.

V tomto jedinečném kurzu se seznámíte s výhodami zavedení nástrojů pozitivní disciplíny do vašeho domova.

Společně určíme, jaký je váš výchovný styl a jak ho co nejlépe využít.Dozvíte se, proč trest není téměř nikdy odpovědí na disciplínu a jaké jiné techniky můžete použít.

Všichni chceme být laskavými milujícími rodiči, přesto nemáme vždy k dispozici nástroje a strategie, které jsou k tomu nezbytné, zvláště pokud to není způsob, jakým jsme byli vychováni.

Naučíte se důležité strategie k rozvíjení spolupráce ve vaší domácnosti a také objevíte mocný nástroj, jak „skutečně“ vědět, co vaše dítě v daném okamžiku potřebuje.

Odemykání dětského potenciálu

Každé dítě se narodí jako originál s celou řadou talentů a silných stránek. Klasická škola je však bohužel často příliš nerozvíjí a zaměřuje se pouze na stránky slabé a eliminaci chyb. Důležité je pomoci dětem tyto talenty najít, podpořit jejich rozvoj a naučit je začít je efektivně využívat.

Projekt Odemykání dětského/studentského potenciálu pomáhá dětem pochopit, jaké jsou jejich individuální talenty a odhaluje možnosti, jak je využívat.

A to jak během studia, tak v osobním a později i pracovním životě.

Pokud totiž dojde k propojení talentů s tím, co člověka baví, naplňuje, souzní s jeho hodnotami, v čem se chce a může zlepšovat, s největší pravděpodobností nalezneoblast, v níž bude úspěšný a zároveň i šťastný.

Nejen pro rodiče, ale i pro učitele či trenéry je to velmi těžká role, ale není vždy nutné na to být sám a zvládnout vše napoprvé či perfektně. Zkusme tedy zapojit do procesu sebepoznání také děti a přicházet na novou cestu rozvoje společně.

Fonemické aktivity jako příprava na smirková písmena a pohyblivou abecedu

Děti, které mají potíže rozpoznat písmena při používání smirkových písmen nebo pohyblivé abecedy pravděpodobně potřebují získat větší fonemické povědomí.

Tento workshop vás provede konkrétními aktivitami na pomoc dětem:

  • izolovat zvuky v mluvených slovech, aby pochopily, žepísmena na smirkových písmenech jsou symboly, které představují zvuky řeči
  • natáhnout mluvená slova a podívat se na to, jak jsou slova tvořena zvuky za sebou jdoucí v řadě.

Vyzkoušejte tyto jednoduché aktivity pro rozvoj fonemického povědomí a zvládnete to. Pro děti je snazší naučit se zvuky písmen a poté použít tyto fonetické znalosti k vytváření slov s pohyblivou abecedou.

Pohyb, emoce a smysly jako cesta pro řešení ADHD

V rozhovoru se dozvíte jaký je rozdíl mezi ADHD a ADD, seznámíte se s různými úhly pohledu přístupu k dětem s ADHD a také uslyšíte více o různorodých příčinách, které paní Poláková studuje do velkých detailů. Rozhovor je plný příkladů z praxe, naděje a pozitiv jak pro děti, tak i rodiče a učitele. Důležitým sdělením je myšlenka, že nikdy není pozdě začít se změnou!“

Co budou potřebovat děti budoucnosti, aby mohly růst

Dozvíte se, že impulsem pro rozvoj jejího podnikání se stal zájem jejich vlastních dětí o plánování aktivit. Povídáme si o tom, že pro růst dětí je důležité znát sami sebe a učit se z vlastních chyb.

Že je třeba posilovat emoční inteligenci a rozvíjet dovednosti jako je respekt, empatie, přijímání a rozvoj vlastních pocitů. Pro budoucnost je třeba mít nastavení mysli tvůrce a podporovat kreativitu u dětí, aniž bychom je hodnotili.

V rozhovoru uslyšíte konkrétní příklady ze života, které vám mnohdy vyloudí úsměv na tváři.

Důležitost napojení se na naše dítě v prvních třech letech jeho života

Život je řetězem přilnutí a odpoutání se. Musíme něco pustit, abychom umožnili další přilnutí. Život vždy směřuje k něčemu většímu a lepšímu.

Dnes více než kdy jindy by měla být emocionální stránka vývoje dítěte sledována a mělo by se s ní zacházet opatrně a vědomě. Jako dospělí hrajeme velkou psychologickou roli v procesu přilnutí dítěte modelováním zdravých lidských postojů a chování.

Pokud existuje pozitivní přilnutí, napojené oddělení má pozitivní potenciál, který ovlivňuje další přilnutí atd. V této relaci si povíme, proč je přilnutí nezbytné pro vývoj dítěte.

Rozvoj emoční inteligence u dětí

Podíváme se spolu na to, co je a není emoční inteligence a jak ji u dětí rozvíjet tak, aby jim i v budoucnu sloužila k nalézání pocitu smyslu a štěstí v životě.

V začátku se zdržíme u nás dospělých: Uvědomíme si, jak to máme s pocity a pro hlubší porozumění se podíváme také na fungování emočních částí mozku.

Probereme řadu konkrétních nástrojů pro konkrétní situace, které můžeme jako rodiče dětem dát, aby se ve světě emocí lépe orientovaly. Na závěr se také podíváme na pár užitečných produktů pro rozvoj EQ.

Technologie a děti v předškolním věku

Dozvíte se příběh, který stojí za vznikem založení neziskové organizace Replugme zabývající se digitální závislostí dnešní doby. Zároveň poskytující možnost vzdělávání v oblasti digitálních technologií nejen dětí, ale i rodičů, kteří mají u dětí v předškolním věku tu maximální možnost ovlivnit konzumaci digitálních informací.

Všechna doporučení, která jsou v rozhovoru uvedena vycházejí z praktických zkušeností.

Budete se moc zamyslet nad tím, jak jsou ve vaší rodině užívány telefony, tablety a počítače a proč není vhodné něco zakazovat, ale spíše se jako rodiče hlouběji zajímat o to, co děti na sítích dělají a zda je využívají jako nástroj pro svůj rozvoj. 

Děti u lékaře – jak pracovat se strachem a jak se připravit?

Paní doktorka během rozhovoru poskytuje tipy a inspiraci na to, jak bychom se správně mohli připravit s dětmi různého věku (od miminek, přes batolata, předškoláky až po děti v pubertě ) na lékařské vyšetření. Vše je doplněno o příklady z praxe a také z jejího osobního života.

V rozhovoru zazní i apel na rodiče, aby dali dětem možnost, svobodně vyjádřit lékaři to, jak se cítí a popsaly svoje pocity a až poté by měl rodič upřesnit stav dítěte. Dozvíte se, i jak to nedělat a čeho se předem vyvarovat.

A celý rozhovor je zakončen myšlenkou, že jako rodiče nemusíme být vždy dokonalí a nemusíme si vyčítat pokud se něco nepodaří, naopak tak dětem ukazujeme naši lidskost. 

Sebehodnota: Aby si děti vážily sebe i druhých

Sebehodnota je pro člověka zásadní. Ovlivňuje, jak jsme v životě úspěšní a spokojení. Lidé s nízkou sebehodnotou se totiž rychle vzdávají, žárlí, podléhají druhým nebo soupeří místo spolupráce.

Základy sebehodnoty se přitom vytvářejí od narození do předškolního věku, kdy je dítě zcela závislé na mínění dospělých – rodičů nebo učitelů.

Co když nevědomě děláme něco, co vývoj sebehodnoty našich dětí narušuje? Ve videu se dozvíte, čeho se vyvarovat a jak sebehodnotu podpořit u různých typů dětí.

Věda jako součást praktického života

Kdy je ten správný čas představit dětem vědu? Jak vypadá přírodovědné vzdělávání v Montessori? Budeme mluvit o tom, jak proces experimentování souvisí s praktickým životem a podporuje výkonné funkční dovednosti při přechodu z první etapy vývoje do druhé. Dáme vám také užitečné tipy, jak můžete podpořit tento typ vzdělávání u svého dítěte.

Jak na logopedii s úspěchem

Dozvíte se více o tom, jestli dnešní děti potřebují mnohem častěji pomoc speciálního pedagoga – logopeda než-li tomu bylo v minulosti. Zda lze určit příčiny vady řeči u dětí, a kdy je třeba vyhledat pomoc odborníka.

V rozhovoru zazní i to, jak přirozeně motivovat děti k trénování logopedie, jaké jsou nejčastější dotazy od rodičů, jejich obavy, ale i pozitivní příklady z praxe. Povíme si o tom, jak může individuální přístup učitele/průvodce k dítěti díky Montessori vzdělávání, mít skvělý dopad na celkový vývoj dítěte.

Rozptýlíme případné obavy týkající se on-line logopedické konzultace a povíme si, jak je pro správnou řeč důležitý pohyb v přírodě a práce s dechem. Dostanete také tipy a doporučení na odbornou literaturu a pracovní listy.

Ego dospělého jako překážka ve vývoji dítěte

Poslední dobou si lidé přestávají všímat, dělat si vlastní reflexi, jestli toho nedělají moc a nebo málo. Poutavé povídání o různých rodičovských mechanismech plného konkrétních příkladů z praxe.

Budete se moci zamyslet nad tím, zda toto téma náhodou nepatří do vašeho života. Seznámíte se blíže s typickými rysy dávající maminky, kontrolující maminky a maminky očekávající dávání.

A podrobněji se dozvíte, co se skrývá za rolemi ženy jako oběti, mučednice, spasitelky nebo krvácející empatičky.

Vše co potřebujete vědět, abyste mohli začít s Montessori doma (0-3 roky)

Povíme si, co vlastně znamená „Montessori doma“ pro děti od narození do tří let. Co potřebujeme k tomu, abychom s ním mohli začít. Jaké principy jsou důležité a jak je poměrně snadno a rychle můžeme začít aplikovat. Ukážeme si, jak připravit prostředí napříchod miminka, jak ho proměňovat s ohledem na jeho vývoj a věk.

Co můžeme dítěti doma nabídnout a jak s dětmi komunikovat.

Uvidíte, že než investovat spousty peněz do drahých pomůcek, bude nám stačit pár jednoduchých úprav a s montessori budete moci začít ještě dnes, ať už máte doma miminko nebo batole.

Zavést tyto změny je především o odvaze dospělého začít měnit sám sebe, vydat se cestou spolu s dítětem, být otevřený životu. Nasměruji Vás tedy na cestu vědomého rodičovství.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector