Psychologové, psychiatři i neurologové se poslední desetiletí intenzivně zabývají tím, zda a jak se mění způsob používání našeho mozku a zda to bude mít nějaké důsledky pro vývoj lidského druhu.
Možná se ptáte, jak mohou změny v zacházení s naším rozumem ovlivnit vývoj lidského myšlení? Vezměme to pěkně od začátku a nejprve si řekněme, v jakých situacích se často chováme jinak než před lety a s jakými funkcemi mozku tím pádem jinak zacházíme.
Telefonní seznam
Začneme tím nejjednodušším a přitom zřejmě nejběžnějším příkladem – pamatování si telefonních čísel a adres našich přítel. Díky mobilním telefonům máme kontakty vždy po ruce, jejich uložení a vyhledání je velmi rychlé, tedy efektivní.
Tento proces je nesrovnatelně pohodlnější než listování v obsáhlých telefonních seznamech či hledání papírových diářů, ve kterých někde ta čísla asi budou… Podle srovnávacího výzkumu si mladý člověk ve věku kolem třiceti let pamatoval průměrně 15 telefonních čísel a podobný počet adres členů širší rodiny, přátel a kolegů.
Dnes většina lidí v témže věku nezná zpaměti ani telefonní číslo své partnerky a rodičů a počet adres nepřekročí v průměru číslo pět.
Mohlo by se zdát, že nám mobilní telefon či počítač šetří místo v dlouhodobé paměti, kam se tyto informace ukládají, pokud si je potřebujeme pamatovat. Ovšem sémantické paměti máme velký nadbytek, místo šetřit nepotřebujeme.
Navíc při zadávání kontaktu do elektronického zařízení a vyhledávání v něm nepoužíváme a tedy i netrénujeme schopnost učení – vštípivost a koncentraci, a schopnost vybavování si informací z naší paměti.
Stačí nám jednou se naučit jednoduchý postup, jak zacházet s přístrojem a pak už jen pohodlně ukládáme a vyhledáváme.
Nepamatovat si, ale umět najít
O něco složitější je změna používání myšlení v důsledku postupných změn výuky ve školách. Stále méně se učíme pamatovat si fakta, protože ta si můžeme přece spolehlivě dohledat.
Učíme se pracovat se souvislostmi, tedy jak vyhledaná fakta setřídit a poskládat do smysluplného výsledku.
Ve výsledku jsme schopni napsat esej o něčem, co pro nás bylo ještě včera „španělskou vesnicí“, stačí mít dobré informační zdroje a umět vše sestylizovat do čtivého textu.
Opět méně potřebujeme vštípivost, sémantickou paměť a výbavnost, více pak analýzu a syntézu informací. Na psychologické rovině ještě tímto způsobem vzniká falešná představa našeho okolí a někdy i nás samých, že danému tématu skutečně rozumíme, přitom jsme „pouze“ důvěryhodným způsobem zpracovali informace, se kterými jsme se identifikovali a kterým možná věříme.
Mapy z hlavy ven
Posledním příkladem bude cestování dopravním prostředkem podle mapy.
Pro většinu z nás, kteří nemáme mapy v hlavě a neoplýváme nadprůměrnými orientačními schopnostmi, se jízda autem či na kole za posledních deset let s použitím GPS navigace značně zjednodušila.
Méně bloudíme, méně se hádáme se spolujezdcem o směru jízdy, ale také méně sledujeme trasu jízdy pro další použití, méně si snažíme zapamatovat výraznější body na cestě kvůli orientaci.
Orientace v prostoru je komplexnější funkce naší psychiky, která zahrnuje nejen paměť, ale také vnímání, myšlení a pozornost. Někdo má k této činnosti větší nadání, obecně se říká, že větší orientační schopnosti mají muži.
Psychologové, ale i sportovci či profesionální cestovatelé ale vědí, že je to činnost, kterou lze trénovat a tréningem se v ní hodně zlepšovat.
Naopak, pokud svůj mozek k orientaci používáme minimálně, naše dovednosti se v tomto směru zhoršují.
Mozek je jako sval
Na zařízení zvaném počítačová tomografie, které se používá v lékařství k vyšetření mozku, můžeme pozorovat aktivitu částí centrální nervové soustavy při nejrůznějších činnostech. Například pokud mluvíme nebo sledujeme něco zrakem, je aktivní centrum řeči či zraku.
Do těchto míst proudí více krve, tyto části mozku jsou více okysličené a nervová spojení jsou zde „v dobré kondici“. Je to podobné jako se svalem – když ho aktivně používáme, posilujeme ho a udržujeme v dobrém stavu. Pokud ale sval přestaneme používat (např.
po úraze, když máme nohu měsíce v sádře), sval výrazně zmenšuje svůj objem a snižuje se jeho výkonnost. Jde samozřejmě o metaforu, ale řada podobností tu je. Pokud nebudeme mozek (některé jeho funkce) používat, budou části mozku, zodpovědné za jejich realizaci chátrat.
Další podobnost je v péči o svaly i o mozek: O své svaly pečujeme tak, že je dostatečně namáháme, také je živíme, neničíme je toxickými látkami a relaxujeme. Mozek si žádá totéž.
Pohodlí a efektivita
Lidstvo se snaží už od nepaměti usnadnit si život, hledá cesty, jak vynaložit méně energie a více získat či vytvořit pro svou obživu a své bezpečí.
Používání moderních technologií pro práci s informacemi a orientaci v prostoru je jen aplikací tohoto trendu v technicky rozvinutém světě. Používání internetu, chytrých telefonů a navigace je pro většinu z nás opravdu pohodlné a efektivní.
Psychologové si jen poslední roky kladou otázku, jak jinak vytěžovat náš mozek, abychom nezačali ztrácet to, co považujeme za unikátní a užitečné.
Vývoj a úpadek inteligence
Schopnosti učení a uchovávání informací, schopnost katalogizovat znalosti a orientovat se v prostoru máme vrozené a díky naší kultuře je neuvěřitelným způsobem rozvíjíme během vzdělávacího procesu do rané dospělosti.
Těmto rozumovým schopnostem říkáme souhrnně inteligence, její míru měříme psychologickými testy a vyčíslujeme pomocí kvocientu IQ. Základní míru inteligence máme vrozenou, ale během svého života můžeme svůj intelekt zvyšovat či snižovat a to v podstatné míře.
Záleží na tom, jak používáme mozek a jak se o něj staráme (výživa, toxické látky, relaxace). Intelektové schopnosti se přenášejí také mezigeneračně.
Pokud budeme svůj mozek vytěžovat, používat ho k učení, zpracovávání informací a orientaci v prostoru, využijeme z vrozené dispozice maximum a tento trend předáváme i další generaci. Takzvaným tréningem mozku udržujeme náš intelekt v kondici, to dobře vědí psychologové i neurologové.
Zatím se trénování mozku uplatňuje především při práci se seniory a lidmi po úrazu či mozkové příhodě. V blízké budoucnosti by ale mohly vzniknout jakási „mozková fitka“, kam budeme chodit posilovat své mentální schopnosti. Tento trend už existuje, zatím nejde o masovou záležitost.Je možné, že se dostaneme do paradoxní situace, ve které nebudeme muset nad mnoha věcmi tolik přemýšlet, ale kvůli zachování a rozvíjení mentální kondice budeme mozek zatěžovat uměle vytvořenými problémy v podobě různých testů, her a kvízů, což děláme i dnes, zatím většinou jen pro zábavu.
Jan Kulhánek
Jan Kulhánek pracuje jako klinický psycholog a psychoterapeut v Psychologickém centru PSYCHOTERAPIE ANDĚL, které nabízí poradenské a terapeutické služby pro děti, dospělé, partnerské páry i celou rodinu. Vede rovněž psychoterapeutické výcviky, externě učí na vysoké škole a nabízí supervize pro tým i jednotlivce, pracující v pomáhajících profesích.
Akumulátory: současnost a nejistá budoucnost plná šíleností
Jedná se o jednu z nejdůležitějších součástek mobilního telefonu, respektive každého mobilního zařízení. A přesto jejich vývoj, v porovnání se ostatní výbavou, příliš nepostupuje. O to nadšeněji jsou přijímány zprávy o nových objevech v této oblasti. Které z nich by mohly přinést revoluci?
Nezáleží na tom, jestli jste s používáním telefonu začali před měsícem nebo v éře přístrojů NMT. Postihlo to už prakticky každého. Stačí nějaká nepředvídatelná událost, vynechání jediného nabíjení a drahý přístroj se v okamžiku promění v nepotřebné závaží. A obvykle v situaci, kdy potřebujete něco nutného vyřešit. Nehledejte za tím Murphyho zákony, slabá baterie jen nezvládne vyšší odběr.
A zatímco u telefonů samotných probíhá každoročně masivní navyšování výkonu a přidávání nových funkcí, u baterií se tak nějak přešlapuje na místě. Ano, i zde probíhá výzkum a vývoj a proudová hustota pomalu roste. Kapacita baterií však stále nedostačuje současným potřebám.
Kdyby to byla otázka jen mobilů, tabletů a notebooků, bylo by to ještě dobré. Na změnu však netrpělivě čeká daleko více vědecko-technologických oborů, které jsou bez kvalitního mobilního zdroje stále jen na pomezí sci-fi a skutečnosti.
Za všechny jmenujme například elektromobily, které jsou se současnými dojezdy spíše jen hračkou pro velké kluky.
2014: Situace dospěla tak daleko, že někteří výrobci přibalují k telefonu hned dvě baterie.
I přesto, že je poptávka enormní, schválně, na jaké velké změny v této oblasti si vzpomenete? Ti zkušenější mohou mít ještě v hlubinách mysli vzpomínky znatelného přechodu z NiCd akumulátorů na NiMH, poměrně vzdálený je i přechod na Li-Ion a Li-Pol baterie.
Minimálně posledních deset, patnáct let jako by přísun inovací vyschnul. O to aktivnější jsou ale tisková oddělení, a tak je mnohdy těžké odlišit sny zneuznaných autorů sci-fi pracujících v PR od skutečnosti.
Pojďme se ale podívat na některé cesty, kterými by se mohl vývoj v budoucnu ubírat.
TIP: Historii vývoje baterií se hlouběji věnuje tento náš článek.
Nové materiály
Po přečtení předchozích odstavců vypadá následující krok velmi jednoduše.
Změnit látky, které chemickou reakcí produkují energii za nějaké jiné – ta správná kombinace podpořená řádně podanými patenty by vás rázem mohla katapultovat mezi nejbohatší lidi světa.
Pokud ale hledáte ve skříni zkoušečku, abyste se mohli pustit do domácího experimentování, je zde ještě pár věcí, které byste měli zvážit.
V první řadě potřebujete vytvořit něco, co je levné a nenáročné na výrobu. Ačkoli jsou baterie Li-Pol po všech stránkách kvalitnější než Li-Ion a své dětské nemoci překonaly brzy po svém uvedení, jejich nasazení do praxe trvalo poměrně dlouho. A ani dnes není jejich nadvláda absolutní a Li-ion baterie stále spolehlivě dominují. Pokud tipujete, že důvodem je cena, pak tipujete správně.
Baterie zvenku vypadají nudně. To důležité je dobře skryto vevnitř.
Ze stolu tak padají všechny návrhy, při kterých by se například na Marsu podařilo objevit nějakou novou substanci s požadovanými vlastnostmi. A i při výrobě z dostupnějších materiálů musíte brát ohledy na ekologii. Zmenšit jaderný reaktor na velikost krabičky od zápalek by mohl být dobrý nápad, ale problémy s vyhořelým palivem by asi kdekoho odradily.
Proto se snahy vědců upírají směrem, který už všichni dobře známe a používáme. Ke štěpení složitých látek na jednodušší, za vzniku neškodných odpadních produktů a čisté energie dochází v našich tělech dnes a denně a každé malé dítě ví, že hlavním zdrojem energie je v tomto případě obyčejný cukr.
Vědci ukazují prototyp baterie na cukr. Jestli ale někdy opustí zdi laboratoře, není vůbec jisté.
Podobně postupují i vědci na Technické univerzitě ve Virginii. Jako základ si berou maltodextrin, polysacharid získaný běžnou hydrolýzou škrobu. Pomocí enzymové kaskády z něj dokáží energii uvolňovat postupně a jsou si svými pokroky tak jistí, že slibují běžné nasazení do praxe už během tří let.
Podobnou cestou se vydávají i inženýři Sony, kteří jako zdroj energie využijí celulózu, což je princip, kterého využívají například mravenci nebo termiti. A podobně nadšeně se jednu dobu mluvilo i o využití metanolu, případně jiných alkoholů.
Prototyp baterie na celulózu. Vypadá to jednoduše, praktické využití bude jistě složitější.
Zkrátka, pokud budete hledat dostatečně dlouho, najdete spoustu vědeckých týmů, které zkoumají nějaký méně či více obvyklý materiál, jenž má během několika let změnit způsob, jakým poháníme svá elektronická zařízení. Všichni jsou si naprosto jisti světlou budoucností, ale i při nejvyšší námaze se jim podaří dosáhnout „jen“ nějakého zajímavého alternativního zdroje energie.
Všechny tyto týmy mají překvapivě dobře zpracovanou propagaci svého snažení, jako například tato japonská společnost, která slibuje doslova zázraky při použití baterií vyráběných z bavlny.
Do skeptikovy mysli se tak oprávněně dere otázka, zda jsou všechny takto halasně oznamované úspěchy skutečné, anebo se jedná jen o chytrý způsob, jak například navýšit cenu akcií nebo získat grant. A tak se mezi materiály, které by měly pohánět zařízení, objevují kupříkladu takové obskurnosti, jako je lidská moč.
Přesto nad těmito pokusy, které mnohdy spíše vypadají jako experimentování v alchymistické dílně za dob Rudolfa II., dva vyčnívají natolik, že i u zarytých skeptiků vyvolávají alespoň mírnou pozornost.
Jedním z nich je grafen, což jsou velmi tenké vrstvy uhlíku v kombinaci s křemíkem a lithiem. Více o této technologii si můžete přečíst zde. Povšimněte si rovněž, že v článku z podzimu roku 2011 se zmiňuje termín pěti let.
I když to asi bude trvat déle, tato technologie zatím budí největší naděje: nepoužívá exotické materiály, nanotechnologie potřebné při výrobě budou časem zlevňovat a hlavně zde vědci nelíčí vše v růžových barvách, ale otevřeně přiznávají i zatím největší nedostatek: nízký počet nabíjecích cyklů.
Struktura grafenové baterie slibuje možný pokrok. Ale i ten má svá proti.
Ve stejné době, tedy na sklonku roku 2011, vyvolal pozdvižení patent společnosti Apple, který sliboval systém vodíkových palivových článků, anebo použití nového kovu s názvem Liquidmetal.
Spojení věhlasné značky s racionálně znějícími nápady slibovalo, že by už třetí generace iPadu mohla vydržet v provozu několik týdnů. Jak to je ale ve skutečnosti dopadlo, víme všichni sami.
Opět musíte hledat nabíječku každý večer.
Nové postupy
Správného vědce ale nějaká slepá ulička, ve které se jeho obor ocitl, nemůže a nesmí rozhodit. V takové chvíli je čas na přístup nazvaný jako „thinking outside the box“.
Prvním plodem takovéhoto procesu je zcela logický nápad snížit spotřebu zařízení. Při neustále rostoucích nárocích na paměť, výpočetní kapacitu a přenosové rychlosti je to ale svízelný problém. Supravodivost při pokojové teplotě za použití dostupných materiálů totiž také stále čeká na své objevení.
Tak trochu projevem zoufalství jsou aplikace, někdy i vestavěné přímo do systému, které omezují připojení k síti nebo běh různých komponent systému ve chvíli, kdy je nepotřebujete. Nějaký účinek mít mohou, ten placebo určitě, ale v principu jsou stejně tak k smíchu jako majitel supersportu, který jezdí schválně velmi líně a pomalu, aby ušetřil za benzín.
Různí výrobci nabízejí různé způsoby, jak šetřit baterii. Z chytrého telefonu tak de facto uděláte hloupý.
Nicméně už samotné uvědomění si faktu, že spotřeba zejména u telefonů není lineární, otevírá nové cesty, kudy by se mohl vývoj ubírat. Jak by to mohlo vypadat v praxi, naznačil nedávno Ranveer Chandra z Microsoftu. Ten svou vizi pojmenoval jako „vícejádrové baterie“.
V jednom fyzickém balení by byly dva různé akumulátory. Jeden optimalizovaný pro nízký odběr ve standby režimu, druhý pro vysokou zátěž. Výhodou je, že něco takového by nemuselo být drahé ani složité, a přesto by to mohlo zvednout průměrnou délku výdrže o 20 až 50 %.
Výstřely do tmy
Situace okolo hledání kvalitního zdroje energie anebo alespoň optimalizování spotřeby v mnohém připomíná jarmark. U jednotlivých stánků stojí slovutní výrobci elektroniky a hlasitě vykřikují, co by chtěli udělat a čím větší hloupost zakřičí, tím větší dav se seběhne.
Za všechny jmenujme například jeden případ z našeho archivu. Samsung už v roce 2007 sliboval vodíkový generátor, kterému by stačila k provozu čistá voda. Stát se tak mělo v roce 2010.
Při pohledu na datum v kalendáři nás napadají dvě možnosti, jak to dopadlo.
Zástupci firmy si hodně vymýšleli, anebo měli naopak úspěch a všechny lidi zainteresované do projektu dostali zabijáci najatí petrochemickými kartely. Vyberte si.
Baterie na vodu v podání Samsungu. Zní to až příliš lákavě, než aby to mohla být pravda.
V naději, že telefon vydrží alespoň o něco déle, jsou lidé schopni utrácet za opravdu podivné věci. Všichni kupříkladu známe náhradní zdroje, z nichž se některé chlubí velice nezbytně vypadající funkcionalitou solárního nabíjení. Představa něčeho takového je jistě lákavá, ale pokud se najde někdo, kdo takovýmto způsobem svůj telefon smysluplně nabíjí, ať se prosím ozve v diskusi.
Pokud totiž bude svůj experiment schopen doložit, asi ho čeká světová sláva. Něco podobného se nepovedlo ani Nokii, ale přesto se na trhu objevují nové a nové telefony, které takovou schopnost nabízejí. Například tento za nějakých 100 000 korun. No nekupte to.
TAG Heuer Meridiist Infinite se solárním panelem. Jen kvůli úspoře energie si ho ale nekupujte.
Ovšem solární nabíjení působí ještě docela racionálně ve srovnáním s tímto kusem příslušenství, které slibuje nabíjet baterii telefonu prostřednictvím síly větru. Jeho případným uživatelům přejeme hodně trpělivosti.
Není snadných řešení
Svět mobilních zařízení a jejich hledání nových cest je jistou zmenšeninou skutečného světa, který rovněž prahne po nových a efektivních způsobech, jak získávat a skladovat energii.
Vedle mnoha šarlatánských nebo záměrně lživých cest tu existuje i spousta racionálně vypadajících a slibných řešení. Ovšem pouze na papíře.
A tak zatímco lidstvo ve velkém spaluje fosilní paliva, mobilní telefony stále živí technologie mající základy v sedmnáctém století.
A ačkoli by v obou dvou oborech byl už nějaký ten pátek čas na nějakou revoluční změnu, namísto toho se musíme spokojit jen s drobnými evolučními krůčky. A čekání na zvrat připomíná ono pověstné čekání na Godota, které je plné absurdních nápadů a situací.
Zdroje:
pri.org,
digitaltrends.com,
powerjapanplus.com,
arstechnica.com,
technologyreview.com
11 důvodů, proč děti mladší 12 let nemají používat mobily, tablety..
Dr. Joachim Mutter, dne 23.září 2013 Chcete znát tajemství, které sice nerad přiznávám, protože v tom momentu se musím vyhýbat mnoha lítostivým pohledům?
… od roku 2007 nemám žádný mobil…
Také moje manželka a děti netelefonují mobilními, ani bezdrátovými telefony. A nemá to společné s tím, že bychom nechtěli být permanentně rušení při procházkách, nakupování, případně ve společnosti přátel. Nemá to nic společného ani s tím, že každý majitel mobilu je přesně lokalizovatelný a kontrolovatelný a informace o jeho poloze a rozhovorech jsou na měsíce archivované. Do internetu chodíme jen přes kabel. WLAN a Bluetooth funkce jsou na všech našich pc deaktivované. Příčinou naší rodinné mobilní fobie také není skutečnost, že tato celá vysílací orgie dnešního století je příliš drahá. Ani to, že bychom považovali vydírání a otrávení přírody a lidí v oblasti těžby tantalu (součást každého mobilu) za nelidské.
Skutečným důvodem je, že jsem měl možnost po dobu mé vědecké kariéry na univerzitní klinice ve Freiburgu nahlédnout do originálních spisů mezinárodní vědy k této problematice.
Pět velkých šanonů formátu A4 plných anglických textů, studií a stovky hodnověrných příběhů utrpení lidí, kterým záření z mobilních telefonů způsobilo onemocnění.
- Kdysi jsme mikrovlné záření používali ke kontrole porodnosti. Dnes ním telefonujeme
- Prof. Chiang, poradce WHO, China
Jsou mobilní telefony cigaretami budoucnosti?
My, mobiloví abstinenti nejsme sami, ale patříme určitě k menšině. A tak platí, že se považuje za cool, když i malé děti jsou majiteli jednoho nebo více mobilních telefonů. Stejně se tak dříve považovalo za perfektní a elegantní kouření. Kuřáci cítili jakousi sounáležitost a někteří „spolupatřili“ také později …
k armádě nemocných na rakovinu. A i když se Helmut Schmidt dožil vysokého věku, není to ještě důkaz, že by kouření bylo neškodné.
Nemám chuť, tak jako při kouření či azbestu 100 let čekat, až pravda opět vyjde na povrch. Vy, já a naše děti žijeme v současnosti.
Nedůvěřuji žádným politickým prohlášením, ani prohlášením průmyslu.
- Rodiče by měli od této technologie držet svoje děti dostatečně daleko
- Prof. König, Vedoucí spolkového úřadu pro ochranu proti záření
Pojišťovací koncerny už nepřebírají odpovědnost
Už začátkem roku 2000 vystoupily pojišťovací společnosti z dohod s průmyslem na výrobu mobilních přijímačů. Nepřebírají žádné škody na zdraví způsobené mobilními zařízeními.
Pokud pojišťovací koncerny, tedy společnosti, které pojišťováním vydělávají svoje peníze, zařadí riziko mobilních přijímačů na úroveň azbestu, zde by měl zaostřit sluch snad každý.
Na základě dosavadních dat je jejich používání minimálně tak škodlivé jako kouření.
Navzdor tomu obchod s mobilními telefony kvete. Jenom v Německu je momentálně přes 100 milionů smluv. Celosvětově je v provozu více než 5 miliard mobilů. A nejen to! Další zdroje záření jako bezšnůrové telefony a WLAN jsou v milionových množstvích používané.
Nejrůznější zdroje mikrovlného záření
K více jak 5 miliardám mobilů se připájejí tisíce vysílacích věží. Podobné záření jako u mobilních přijímačů GMS, UMTS (3.generace mobilů) a LTE (Long Term Evolution 4.
generace mobilů) je také vyzařováno z bešňůrových telefonů (DECT), rádiového internetu (WLAN – Wireless Local Area Network), babyphonů, moderních elektronických měřičů na topení, měřičů spotřeby elektřiny (Smart Metr) … Taktéž bezšňůrové televizní hry patří k mikrovlnému záření.
Jen za dobu 20 let se stal tento svět, ve kterém žijeme, místem protkaným tisícovkami umělých technických frekvencí.
A to ještě není započítené záření vysílané z 20 000 satelitů po celém světě. Jedno mají společné a to, že vysílají uměle, vysokofrekvenčně, elektromagnetické pole (HF-EMF).
Ozařovali jsme slepičí vejce v inkubátoru silou záření, které leží pod aktuálními německými hraničními hodnotami. Každé embryo bylo bez výjimky usmrcené. Z kontrolní skupiny, která nebyla ozařována se vylíhla zdravá drůbež
Prof. Dr. A. Varga, Institut hygieny Univerzity v Heidelbergu
Nové výstrahy..
Květen 2011: Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny WHO, která je považována za konzervativní, zařazuje mobilní vysílání za „pravděpodobně způsobující rakovinu“ (úroveň 2B).
Zařazením do této skupiny se mobily dostaly na stejnou úroveň jako pesticidy, DDT, chloroform, plísňové jedy, výfukové splodiny, těžké kovy (olovo), patogenní bakterie – třeba HPV
Hloupé dětí?
V překladu to znamená, že děti které mají mobilní telefony jsou hloupější. Dr.Rau, ředitel Paracelsusové kliniky v St.Gallenu řekl: „Když budeme děti nadále vystavovat tomuto záření, skončíme s hloupými dětmi“.
Studie z roku 2008 dokázala, že děti jejichž matky po dobu těhotenství telefonovaly bezdrárovými telefony jsou častěji hyperaktivní a prokazují poruchy v jednání.
Když tyto děti dostanou mobil před 7.rokem života, se kterým telefonují, má z nich:
- 25% duševní problémy
- 34% problémy se stejně starými dětmi
- 35% prokazují hyperaktivitu
- 49% nápadné chování
Francie zakázala používání mobilních telefonů pro děti a francouzské odbory odmítají instalaci WLAN do národních knižnic.
Život v blízkosti mobilních vysílačů
Neuvěřitelné, ale všechny vyšetření zdravotního stavu obvatelstva žijícího poblíž zařízení mobilního vyzařování shodně potvrzují:
- Lidé, kteří žijí déle než 5 let v blízkosti vysílacích věží pro mobilní vysílání umírají až 3x častěji a dříve na rakovinu
- Dr.Eger to dokázal již v roce 2004 v německém městě Naila. Totéž potvrdily další vědecké výzkumy
- Vědci z Univerzity Belo Horizonte v Brazílii vyšetřili více než 219 tisíc obyvatel. Výsledek:
- čím blíže k vysílací věži žili, tím častěji zemřeli na rakovinu
- Nejenom ohrožení rakovinou je zvýšené. Studie ze Španělska, Francie, Německa a Rakouska dokládají: Obyvatelé, kteří žijí v blízkosti vysílačů se stěžují více na:
- poruchy spánku, depresi, problémy s klouby, náchylnost na infekce, změny pokožky, poruchy zraku, bolesti břicha, tinitus, závratě, bolesti hlavy, denní únavu, změny krevního tlaku, poruchy paměti
- – a to jsou jen nejčastější symptomy.
Co se dá ještě vysledovat v blízkosti vysílacích věží?
Logicky to nejsou jen škodlivé efekty pro lidi, ale i pro rostliny a zvířata. Někteří experti tvrdí, že elektromagnetické záření je důvodem úhynu včel. Také orientace ptactva je narušená. Lékaři-naturopatové potvrzují, že osoby, které trpí chronickou boreliozou, mají větší množství symptomů.
Naopak, fauna a flóra v posledních a zřídkavých „dírách“, kde se nedá ještě chytit (omezeně) rádio, televizi anebo telefonovat mobilním telefonem, je daleko zdravější a početnější.
V mezidobí roste počet elektrosenzibilních lidí. Museli opustit dům, práci, protože jen v těchto „dírách“ jsou zdraví.
Jen v Německu se to týká 6 milionů obyvatel. A dochází stále k nárustu.
Nejčastější symptomy elektrosenzibility jsou:
- vyčerpanost
- bolesti hlavy
- únava
- poruchy spánku
- podrážděnost
- nervozita
- deprese
- poruchy koncentrace
- poruchy paměti
- závratě
- šumění v uších
- poruchy srdce a krevního oběhu
- pálení kůže
- krvácení z nosu
- zmatenost
- pokles krevního cukru až do omdlení
Už v roce 1932 byla nemoc z ozáření krátkými vlnami označená za „mikrovlnný syndrom“
Co můžeme udělat sami?
- Pokud je to možné, vyhýbat se bezdrátovým komunikačním systémům
- Omezovat délku telefonních hovorů přes mobil
- Nepoužívat WLAN, pokud existuje alternativa. (Problémem je bydlení v domech s více byty, kde se nalézá více domácích vysílačů)
- Vytvořit si bezrádiové a neozařované místo na spaní
- Trávit co nejvíce času v prostoru s omezeným signálem wifi vysílačů