Mileniálové a zdraví – jak na tom jsou?

Rozdíly v prioritách při výběru nového zaměstnavatele se mezi jednotlivými generacemi stále více liší.

I když dle aktuálního průzkumu zaměstnaneckých preferencí „Randstad Employer Brand Research“ považují všechny věkové skupiny za nejdůležitější výši mzdy a nefinančních benefitů, další příčky žebříčku faktorů, dle nichž se uchazeči o přijetí nové pracovní nabídky rozhodují, se již u kandidátů různého věku liší.

Napříč generacemi je, podobně jako v době předkoronavirové, vedle mzdy stále důležitá i jistota práce, příjemná pracovní atmosféra, finanční zdraví firmy a zajímavá pracovní náplň. Z průzkumu ovšem vyplynulo, že ne vždy zaměstnavatelé nabízejí to, co uchazeči o práci hledají.

Právě atraktivní mzda a zaměstnanecké výhody, příjemná pracovní atmosféra a zajímavá práce jsou totiž zároveň tři atributy, o kterých jsou uchazeči přesvědčeni, že je zaměstnavatelé dostatečně viditelně nenabízejí.

Rozdíly v prioritách jsou také patrné mezi jednotlivými věkovými skupinami. Generace Z hledá v práci možnost kvalitních školení, mileniálové touží po kariérním růstu, generace X hledá u svého zaměstnavatele jistotu práce a pracovníci starší než 55 let (tzv.

boomers) považují za důležité umístění pracoviště. V celkovém žebříčku nejdůležitějších kritérií při výběru zaměstnavatele pak oproti loňsku vzrostla důležitost příjemné pracovní atmosféry a možnost flexibility.

“Flexibilita, možnost homeoffice a placené volno navíc jsou nejsilnějšími nefinančními benefity.

Pandemie COVID-19 umožnila řadě firem tato řešení vyzkoušet v praxi a dala jim do rukou možnost začít s větší flexibilitou aktivně pracovat jako s benefitem,” upozorňuje na jeden z pozitivních dopadů uplynulého období Jacek Kowalak, generální ředitel společnosti Randstad.

Mileniálové a zdraví – jak na tom jsou?

Jarní pandemie a s ní spojené obavy o ztrátu zaměstnání pak u Čechů podle Kowalaka způsobily vyšší zájem o finanční stabilitu zaměstnavatele a jistotu práce. Proto se tyto faktory dostávají na horní příčky žebříčku zaměstnaneckých preferencí i atributů, dle nichž si Češi vybírají nového zaměstnavatele.

„Zajímavé jsou rozevírající se nůžky mezi generacemi. Liší se jak důvody odchodu od stávajícího zaměstnavatele, tak i důvody přijetí nové pracovní nabídky.

Zaměstnavatelé, kteří chtějí mít loajální a stabilní tým, by proto měli začít individualizovat nabídky pro zaměstnance různých věkových kategorií,“ dodává.

Preference uchazečů o práci dle generačního profilu

  • 18 % lidí patřících do generace Z zajímá v práci možnost kvalitních školení. Je to pro ně mnohem důležitější než pro ostatní generace.
  • 43 % mileniálů touží po kariérním růstu. Generace X a boomers se o tento faktor zajímají méně. 59 % lidí patřících do generace X hledá u svého zaměstnavatele jistotu práce. U zástupců generace z a mileniálů je tento faktor považován za méně důležitý.
  • 46 % zaměstnanců z generace boomers považují za velmi důležité umístění pracoviště. To platí méně u generace Z (35 %), mileniálů (37 %) i generace X (39 %).

 Mileniálové a zdraví – jak na tom jsou?

Důvody odchodu od zaměstnavatele dle generačního profilu

  • 57 % lidí patřících do generace X opouští svého zaměstnavatele, pokud jinde dostanou vyšší plat.
  • 53 % lidí generace X by měli nakročeno opustit zaměstnavatele, pokud by jim jinde nabídli atraktivnější doplňkové benefity.
  • 49 % lidí z generace boomers by opustilo zaměstnavatele, kdyby firemní hodnoty neladily s jejich osobními hodnotami.
  • 49 % lidí z generace boomers by mohlo opustit nebo již opustili zaměstnavatele, protože jim chyběl pocit smysluplné práce.

„V uplynulém roce změnilo v ČR zaměstnavatele zhruba 22 % lidí, letos o tom uvažuje 28 % respondentů.

Téměř dvě třetiny lidí od zaměstnavatele odchází nebo to plánuje z důvodu nižšího platu a méně atraktivních benefitů, polovina kvůli pracovní atmosféře a jistotě zaměstnání,“ popisuje Jacek Kowalak a doplňuje: „Právě poslední jmenovaný faktor se nyní, v době zasažené pandemií koronaviru, stane ještě důležitějším.

Zaměstnavatelé sice teoreticky mohou počítat s tím, že v nejistotě se lidé k odchodu z práce nepohrnou, na druhou stranu to ovšem znamená, že nábor kvalitních a špičkových odborníků bude nyní ještě těžší. Málokdo bude chtít riskovat nejistotu nových podmínek u jiného zaměstnavatele. Aktivní práce na dobré komunikaci zaměstnavatelské značky bude tím spíš důležitější.“

Průzkum zaměstnaneckých preferencí Randstad Employer Brand Research, který globálně probíhá již 20 let, zkoumá atraktivitu největších zaměstnavatelů v jednotlivých zemích a také aspekty, dle kterých se uchazeči rozhodují při výběru zaměstnavatele.

Letošního dvacátého ročníku se zúčastnilo více než 200 000 respondentů ve 33 zemích a 6136 zkoumaných firem (pokrývá více než 75 % světové ekonomiky).

V České republice se průzkum uskutečnil potřetí, a to na vzorku 4 724 respondentů, kteří hodnotili atraktivitu 150 největších zaměstnavatelů z privátního sektoru.

O průzkumu Randstad Employer Brand Research:

Nezávislý průzkum zpracovává pro Randstad společnost TNS Kantar na základě vlastní vyvinuté metodiky. Je založený na vnímání obecné populace v dané zemi.

Průzkum zkoumá úroveň atraktivnosti zaměstnavatele u 150 největších zaměstnavatelů z privátního sektoru v zemi, které zná alespoň 10 % populace. Letošní ročník je 20. v řadě a zahrnuje 6 162 firem a více než 200 000 respondentů ve 33 zemích.

V České republice se průzkum uskutečnil po třetí a to na vzorku 4 724 respondentů.

Reprezentativní vzorek respondentů zahrnuje zaměstnané (64 %) a nezaměstnané (4 %) osoby, studenty (11 %), OSVČ/podnikatele (6 %), ženy/muži v domácnosti (7 %) ve věku 18 až 65 let, přičemž věková skupina 25 – 44 let je navýšena oproti ostatním skupinám. Dotazování prostřednictvím online dotazníku proběhlo mezi 18. prosincem 2019 – 23. lednem 2020.

Mileniálové a zdraví – jak na tom jsou?

Jsem to, co jím – Boj o generace..

Co jedí?

Gurmány a gurmety odvál čas a nastoupili foodies nebo foodlovers. Podle výzkumu UniCredit Bank utratí mileniálové za jídlo měsíčně nejvýraznější částku ze všech generací – více než čtvrtinu příjmů.

Na rozdíl od rodičů z generace baby boomers se častěji stravují mimo domov, nakupují sice stále v supermarketech a fastfoodech, ale vyhledávají i menší trendy bistra a kavárenské řetězce. „Jsem to, co jím“ platí podle agentury Havas Worldwide u 62 % z nich, válečná generace jejich prarodičů přitom jídlo považovala pouze za prostředek k přežití.

„Každá nová generace má snahu bořit status quo a mileniálové jsou v tomhle stejní. S tím, jak je rozvinutý život ve městech a jak je vše víc propojené, se jim to daří dělat rychleji.

Často se odváží i k rozjetí nějakého vlastního podnikání s jídlem – k naplnění nějaké vize, třeba vlastního street food stánku nebo prodávání limonády na trzích, stačí pár kroků,“ myslí si o vztahu mládeže z přelomu století k jídlu nejstarší a nejvlivnější český foodbloger Martin Kuciel alias Cuketka.cz.

„V přístupu k potravinám jsou určitě o 100 % idealističtější než generace předtím. A odráží se to i v jejich zodpovědném přístupu k byznysu, surovinám, etice nebo životnímu prostředí,“ dodává.

Mileniálové a zdraví – jak na tom jsou?

Kvůli dostupnějším informacím o původu kupovaných produktů, které snadno najdou na internetu, přestali mladší třicátníci věřit tradičním značkám potravin, a to až do té míry, že se v souvislosti s mileniály mluví o konci „éry Coca-Coly“.

Raw is the new black

Městskou generaci Y ze všeho nejvíc zajímá životní spokojenost. Kvalitní jídlo v dosahu je pro ně důležitým kritériem i ve chvíli, kdy si vybírají bydlení. Stěhují se proto do čtvrtí, které pořádají farmářské trhy. Nadpoloviční většina Čechů si ráda připlatí za lokálně vypěstované potraviny, ideálně v bio kvalitě.

Na rozdíl od starších generací, které stále nakupují ve velkých řetězcích, preferují mileniálové potraviny menších a ideálně domácích značek.

Podle studie Havas Worldwide totiž mladí lidé cítí zodpovědnost nejen za sebe a své tělo, ale také za celou planetu.

Zajímá je, jak jejich oblíbené jídlo ovlivňuje život farmářů v Jižní Americe, a klidně se stanou vegetariány, pokud tím pomohou zpomalit klimatické změny.

Válečná generace, baby boomers a částečně i Husákovy děti se v otázce zdraví spoléhali hlavně na moderní medicínu. Mileniálové věří, že nejlepším lékem je kvalitní jídlo.

Zkoušejí proto všechny možné alternativní způsoby stravování, aby svému tělu dopřáli, co opravdu potřebuje, ale bez diet! Jednoduše jedí třeba raw, bez cukru, bezlepkově, paleo, vegetariánsky, vegansky nebo si každé ráno přihodí alespoň nějaký ten „superfood“ do snídaňových vloček.

Mileniálové a zdraví – jak na tom jsou?

„Pro Husákovy děti bylo typické brblání nad kvalitou potravin na Východě. A taky paranoidní snaha dohnat to, co za komunistů nebylo. Všechno nacestovat, ochutnat všechna cizí jídla a být mistr světa v italské kuchyni. Millennials se tím zatěžovat nemusí, protože ten nedostatek nezažili. Budují si svůj vlastní vesmír,“ myslí si Martin Kuciel.

#Foodgasm a pijanky

Ještě před deseti lety se doma u večeře sešla jen nejbližší rodina, dnes má gastronomie mnohem širší socializační charakter – lidé se skrze ni seznamují, kamarádí a potkávají v rámci své komunity. Jídlo si vychutnávají nejen v trendy restauracích, ale také na sousedských slavnostech, bleších trzích nebo rovnou na foodtruckovém festivalu.

Podle výzkumu Havas Worldwide je pro 53 % mileniálů večeře v restauraci dokonce nejoblíbenější společenskou aktivitou. To samé by ale řeklo jen 34 % baby boomers.

Generace Z se v pracovním prostředí chová jinak než mileniálové

Mileniálové a zdraví – jak na tom jsou?

V roce 2025 bude právě generace Z nejlépe schopna navrhovat nové úspěšné digitální funkce. Výzkum generace Z byl představen na konferenci Gartner IT Symposium, která proběhla 3.–7. listopadu v Barceloně. Generace Z je často v pracovním prostředí špatně vnímána a řízena v domnění, že je možné k ní přistupovat stejně jako k mileniálům. Přesvědčení a povahové rysy generace Z jsou v řadě věcí podobné spíše generaci baby boomers a generaci X, než mileniálům. Při správném naslouchání a vedení mohou pracovníci z generace Z pomoci s urychlením digitální transformace ještě lépe než mileniálové.

Budete mít zájem:  Alergie Na Laktózu Příznaky?

„Ačkoliv se jim říká postmileniální generace, ve skutečnosti mají Z s mileniály jen málo společného. Není proto vhodné řídit a vést je v práci stejným způsobem jako mileniály,“ říká ředitel výzkumu Gartner Daniel Sanchez Reina.

Generaci Z není třeba učit „myslet digitálně“ – mají pro to nejlepší předpoklady a umí odhadnout potřeby uživatelů a zákazníků v digitální společnosti.

„Mají výbornou výchozí pozici k posouzení možné hodnoty budoucích digitálních produktů a služeb,“ dodává S. Reina.

Analytici Gartneru odhadují, že v roce 2025 to budou právě pracovníci z generace Z, kdo zvládne nejlépe navrhovat digitální produkty a služby, jichž si zákazníci a společnost budou cenit.

„Při hledání digitálních talentů by se proto CIO měli zaměřit na zvládnutí kultury generace Z a na její řízení v práci. Měli by je poznat, chápat jejich hodnoty a sociální návyky na pracovišti.

Měli by také respektovat, že je třeba zvolit odlišný přístup a styl řízení než u předchozích generací,“ vysvětluje S. Reina.

První zkušenosti podnikové exekutivy při práci s generací Z naznačují některé zásadní rozdíly.

Své otázky například kladou až překvapivě přímo – jsou tedy obecně přímější, umí se ale ptát a učit od zkušenějších kolegů.

Zkušenosti dalších manažerů naznačují, že jde o plně technologickou generaci s obrovskou sebedůvěrou, zároveň ale autonomní, ochotnou pracovat tvrdě, asertivní a mnohem náročnější než mileniálové.

Vztahy na pracovišti

Zaměstnanci z generace Z preferují své vlastní pracovní prostředí – neradi sdílí prostor s ostatními. Jejich intimní vztah se zařízeními je dělá méně společenské, než jsou mileniálové. Od začátku se zajímají o to, jak budou přispívat chodu společnosti – touží dělat přínosné věci a zanechat stopu.

Velmi si cení svého času a chtějí podobně znát model, podle nějž budou odměňováni, očekávají pravidelná povýšení, nebo alespoň navyšování platu výměnou za věrnost zaměstnavateli.

Jsou pragmatičtí a zajímají se podrobně o nepeněžní kompenzace jako je nadstandard zdravotní péče, důchodové příspěvky a dlouhodobé benefity – jsou v tom blíže generacím X a BB než mileniálům.

Chtějí jít z role do role

Zaměstnanci generace Z si často plánují kariéru od samého počátku – od prvního zaměstnání a jsou ochotni věnovat čas rozvoji svých dovedností a obecně věcem, které zvyšují jejich šance na kariérní růst.

Přestože mají obrovské ambice osobního růstu, tak nejsou, na rozdíl od mileniálů, pracovními fluktuanty – spíše chtějí měnit role, nebo podnikat.

„Dávají přednost rozvoji svých dovedností, vítají smysluplná školení a tíhnou ke kariérnímu růstu v rámci jednoho podniku, spíše než k pracovní fluktuaci,“ říká S. Reina.

Generace Z preferuje mnohostrannost (v kontrastu k mileniálům, kteří se spíš specializují), CIO by je proto měli podporovat ve zkoušení kariérních alternativ v rámci týmu či podniku.

„CIO by k nim měli přistupovat jako vedoucí-mentor, učit je praktické dovednosti a jít jim příkladem, spíše než je koučovat a motivovat (čemuž dávají přednost mileniálové).

Generace Z chce být respektována a odměňována za to, co skutečně zná a umí, nikoliv pro svůj potenciál.“

Kdo jsou mileniálové, co chtějí a jak je vůbec zaujmout?

Kdo jsou to vlastně ti mileniálové? Jde o generaci lidí, kteří se narodili před přelomem tisíciletí. Toto období se většinou datuje zhruba od roku 1983 do poloviny 90. let, někdy se uvádí až do roku 2000. Jinak jsou nazýváni také jako generace Y.

Když mileniálové vyrůstali, technologie ještě nebyly tak rozvinuté, na rozdíl od následující generace Z tak netrávili svůj čas online od útlého dětství. Dá se říci, že mileniálové rostli zároveň s technologiemi. Moderní technologie jsou jim tak velmi blízké, sociální sítě využívají naplno a život si chtějí především užít.

Zaujmout mileniály je čím dál těžší. Není to úplně ztracená generace, jak si část jejich rodičů, učitelů nebo starších kolegů myslí. Jde o sebevědomé osoby, které si dokážou jít za svým.

Informace pro ně velmi rychle stárnou, a navíc mají pocit, že všechno a všechny znají, všechno ví (líp) a všude byli. A kde nebyli, tam brzo pojedou, protože to mají ve svém bucket listu hned u kariéry digitálního nomáda.

Abychom věděli, jak mileniála zaujmout, musíme nejprve pochopit, jaký je.

Pracovní život

Práce je pro něj důležitá, potřebuje, aby jej bavila a na rozdíl od předchozích generací pro něj není jen zdrojem financí. V práci se chce realizovat, je-li dobře motivován, umí podávat skvělé výkony a jít si za svým. Na druhou stranu však nemá rád, když prací trpí jeho osobní život. Nechce pracovat 12 hodin denně, chce mít čas a užívat si.

Osobní život a vztahy

Dostudovat, mít svatbu, založit rodinu – na takový postup byly zvyklé předchozí generace. Mileniálové jsou první generací, která k životu přistupuje jinak.

Daleko častěji žijí jako singles, než se usadí, chtějí toho zažít co nejvíce. Cítí, že žijí ve světě nepřeberných možností a nechtějí sázet na první kartu.

Někteří dokonce dlouhodobé vztahy nevyhledávají vůbec. Důležitý je pocit svobody.

Volný čas

Volný čas je pro mileniály velmi důležitý, chtějí mít dostatek času na své koníčky, chtějí se bavit a trávit čas se svými přáteli. Oproti generaci svých rodičů mají možnost cestovat a naplno toho využívají.

Jídlo

Mileniálové jsou generací, pro kterou je důležité stravování. Bylo prokázáno, že tato skupina lidí utratí za jídlo daleko větší procento svých příjmů než předchozí generace.

Zajímá je zdravý životní styl a lokální potraviny. Rádi se stravují v restauracích. Jde o generaci gurmánů, vyhledávají trendy bistra a kavárny, s jídlem se rádi chlubí a fotí si jej na Instagram.

Oproti předchozím generacím pijí více kvalitní kávy a méně se vyhýbají alkoholu.

Móda

Odívání je pro mileniály důležitou součástí života. Snaží se, aby je to, co si oblékají, charakterizovalo a vyjadřovalo jejich postoje. Mnoho z nich dává přednost udržitelné módě, oblečení s příbehem a oblíbené jsou i second handy. Trendy sledují na sociálních sítích a o módě mají přehled.

Mileniálové a zdraví – jak na tom jsou?

Co mileniála zaujme?

Mileniál ve velkém nakupuje přes internet, a to nejen elektroniku, či módu, ale v dnešní době například i běžné potraviny. Nejvíce ocení rychlost, při nákupu nemá rád zbytečné složitosti a dlouhé vyplňování formulářů. Má-li otázky či problém se zakoupeným produktem, očekává rychlou komunikaci a řešení. Nenechá se opít rohlíkem a dokáže být velmi kritický.

Chcete-li mileniály zaujmout jako značka, pomůže vám silný a reálný příběh, otevřenost a inovatnivní přístup.

Mileniálové také očekávají, že s nimi budete jednat individuálně, hromadná komunikace na ně nefunguje. Také se nevyplatí na ně tlačit, potřebují svůj prostor.

Mileniálové mají rádi značky, které mají jasné poslání, jsou autentické a komunikují otveřeně. Je potřeba se odlišit a nabídnout něco netradičního.

Ze značek působících u nás to s mileniály umí dle mého dobře třeba Coca-cola, jejíž úspěch tkví hlavně v tom, že tento segment podchytila brzy. V poslední době se jí vyplatila zejména spolupráce s Ester Ledeckou.

Pak jde o firmy, které mají výhodu v tom, že nabízejí pro mileniály velmi atraktivní produkty, jako příklad můžu uvést z oblasti módy Queens, Footshop, Snapbacks.cz, Streetsportline.sk, Freshlabels a další.

Z kosmetiky je to pak třeba Benefit Cosmetics nebo Lush specializující se na koupelové bomby, které vizuálně vypadají velmi dobře na Instagramu.

Mileniálové a generace Z přebírají otěže: Jak se firmy „poperou“ s davy fluktuantů a vybíravců?

Věková struktura Česka ukazuje, že generace Y a Z, tedy mladí lidé narození po roce 1980, se během několika mála let stanou nejsilnější skupinou na trhu práce. A to pochopitelně u mnoha konzervativnějších šéfů a personalistů vyvolává jisté obavy.

O nejmladších generacích totiž panují nejrůznější představy od toho, že jsou to vybíraví fluktuanti, kteří si neváží stabilní práce, že se jim nechce pracovat až po to, že požadují nehorázné nástupní platy a během dvou tří let chtějí firmu div ne řídit.

Zjišťovali jsme, co je na tom pravdy.  

Kateřina Vacková z neziskové organizace Loono nedávno v rozhovoru pro Newsroom StarupJobs zmínila, že za pět let jejím týmem prošlo na 300 lidí, z nichž mnozí už dnes působí jinde.

„My jsme pro ně odrazovým můstkem v kariéře,“ řekla a otevřeně pojmenovala realitu mnohých startupových projektů: Pro mladé lidi jsou často místem, kde ze sebe dostanou to nejlepší, naučí se spoustu věcí, dokončí nějaký projekt a jdou dále.

Podobně to vidí také Jan Skovajsa ze startupu myTimi, který zároveň zmiňuje aspekt velmi rychlého kariérního růstu. „Myslím, že lidé mají možnost s rychle rostoucím projektem velmi rychle růst. Nikde jinde se do C-level pozic neposunete během pár let. U startupů ano,“ řekl na dotaz Newsroomu.

Vychází to ze samotné povahy startupů, které se rychle učí a posouvají se. „To samozřejmě nabízejí i lidem, kteří v nich pracují. Často se proto říká, že se člověk ve startupu naučí za měsíc tolik, co v korporaci za rok,“ říká Filip Mikschik, zakladatel StartupJobs.

Což s sebou kromě řady výhod v podobě dynamiky nese i nevýhody, zejména pak to, že nově přicházející zaměstnanci nemívají mnoho pracovních zkušeností. „Je potřeba věnovat energii a čas jejich vzdělávání, ať už jde o hard, tak častokrát i softskills.

Budete mít zájem:  Co Jíst Pro Zdravé Klouby?

Často se ještě hledají, a i proto nemusí ve firmě vydržet dlouhé roky,“ říká Filip Mikschik.

Smysluplnost jako výchozí stav

Startupy jednoduše řečeno našly jakousi symbiózu s mladými lidmi, kteří přicházejí, nebo v nedávné době přišli na trh práce. Jsou akční, chtějí se učit a touží po úspěchu. Zároveň mají silnou potřebu hledat ve svém konání smysluplnost a stagnace je ničí, takže nemají problém rychle změnit práci.

„Je potřeba vzít v úvahu, že pro tyto generace není už práce hlavní náplní života. Je to jeho důležitá součást, ale vše se netočí kolem ní. Chtějí v životě něco zažít, něco vyzkoušet,“ popisuje Filip Mikschik.

Podle něj mladí chtějí, aby jim práce dávala smysl a bavilo je pracovat na firemní vizi a v prostředí, kde se budou cítit dobře. „Z pohledu firem je to pak nejen o tom dát jim prostor růst, ale také dát jim prostor firmu přerůst a posunout se dále.

Přestává být normální, a jsem za to rád, že lidé do práce chodí s odporem a jen pro peníze,“ dodává.

Právě zmíněný aspekt fluktuace a nestálosti bývá v tradičním pohledu spojován právě s mladými lidmi, kteří začínají být v české ekonomice nejaktivnější silou. Takzvaná generace Y, narozena hlavně v druhé polovině 80. let, je již v pracovním režimu.

A firmy zjišťují, že tito lidé mají jiné priority a požadují jiná „pravidla hry“ než jejich rodiče. Brzy je navíc doplní ještě mladší generace Z, která se již narodila s mobilem v ruce a nyní dodělává vysoké školy. A firmy si tak musí zvykat na změny.

Všimla si toho například firma Mixit, která nyní v předvánoční špičce řeší problémy právě s těmi nejmladšími. „S novými dorostenci do produktivního věku je to čím dál horší. U generace Z je cítit jistá ztráta disciplíny a zodpovědného přístupu k životu.

Mizerná docházka a omlouvání se ze směny těsně předem je běžný jev a hrozba ztráty zaměstnání, byť brigádně či na částečný úvazek, je naprosto marginální. Jednoduše je to jedno, zaměstnanost je rekordní, ‚cool jobů‛ je všude hodně a basta.

Žijeme jen jednou,“ říká Martin Wallner, spoluzakladatel Mixit.cz.

Mileniálové a zdraví – jak na tom jsou?

Generace Y a Z častěji odkládají práci, kterou považují za zbytečnou.

Naslouchání a respekt

Nelze nicméně zobecňovat. Jak upozorňuje Filip Mikschik, na konci jsou vždy jednotlivé příběhy lidí a firem, které případné problémy řeší po svém. A pokud se firmy a generace Y/Z budou vzájemně poslouchat a respektovat, žádný kolaps pracovního trhu nehrozí.

„Témata jako happiness at work, vyšší akcent na work-life balance, mindfulness, flexibilitu a neomezené home officy, podpora duševního zdraví, to jsou všechno témata, nad kterými teď všichni zaměstnavatelé více přemýšlejí. A to je dobře,“ myslí si Helena Rojas Ortiz z coworkingového centra Impact Hub.

Z vyjádření, které Newsroom v průběhu přípravy článku nashromáždil, se navíc ukazuje, že mladší firmy a startupy většinou s mladšími generacemi příliš velké problémy nemívají a naopak dokážou fluktuaci přetavovat spíše ve výhodu. „Nikdy se nestane, že zaměstnanci ustanou na místě nebo zreziví. Máte zaručenou neustálou dynamiku a živost v týmu a neustálý přísun neotřelých nápadů,“ říká například Jan Skovajsa z myTimi.

„Vždy jsme na to koukali spíše jako na příležitost – přijde k vám do firmy někdo, kdo vám dokáže dát pohled 

Je moc drahé, pojišťovny mě nechtějí a další mileniálské mýty o životním pojištění – Mutumutu

Životnímu pojištění moc nevěří. Myslí si, že si ho nemůžou dovolit. Nebo na něj nemyslí vůbec. Mileniálům přitom „bodne“ úplně stejně jako ostatním.

O tom, jak životní pojištění funguje, toho mileniálové vědí méně než jejich rodiče, prarodiče i o deset let starší kolegové. Zjistila to americká služba BestLifeRates.org, která porovnala asi desítku studií a statistik o tom, jak to s pojištěním mají jednotlivé generace. Mileniálskému klišé se nevyhneme – ukázalo se, že i v téhle oblasti se mohou pochlubit řadou výrazných specifik.

1 Netuší, kolik životní pojištění stojí

V průzkumech se běžně stává, že lidé odhadují mnohem vyšší ceny pojištění, než jaké na trhu skutečně jsou. Mileniálové jsou ovšem v odhadech zdaleka nejhorší. Průměrný respondent z téhle generace tipuje třikrát až čtyřikrát vyšší sumu. Jste na tom podobně? Spočítejte si nezávaznou cenu pojištění na naší online kalkulačce. Možná budete příjemně překvapení.

2 Nemají ani matnou představu, jak to funguje

Celkem 58 % lidí narozených mezi lety 1981 a 1996 uvedlo, že nemají ponětí, jaký druh pojištění by měli zvolit nebo na kolik se pojistit. Tak na to rovnou kašlou. 43 % uvedlo, že o životku zatím neuvažovali, protože jim ho nikdo nenabídl. Mileniálové prý preferují přímočaré informace.

Je-li to i váš případ, jste u Mutumutu správně: máme dvoustránkovou smlouvu, všechno je srozumitelné a přehledné. Cenu pojištění zjistíte sami na webu a můžete si jej upravit podle sebe, a ne podle toho, jak se to hodí pojišťovacímu agentovi.

Když si s něčím přesto nebudete vědět rady, stačí nám napsat nebo zavolat. 

Mileniálové a zdraví – jak na tom jsou?U Mutumutu si můžete životní pojištění sjednat celé online.

3 Často si myslí, že by pojištění ani nedostali

Celých 38 % mileniálů věří, že je pojišťovny „nechtějí“ a že se pro ně vhodné pojištění prostě nenajde. Ve skutečnosti se najde pro každého. V Mutumutu přistupujeme stejně k zaměstnancům i živnostníkům, k mužům i ženám. I když je vám kolem třiceti, pojistíme vás pro případ pracovní neschopnosti, invalidity i úmrtí.

4 Nejradši by všechno vyřešili online

Generace Y hledá online všechno, i finanční poradce a pojišťovací agenty. Víc než polovina mileniálů pak dá na doporučení známých na sociálních sítích. Když už se pojišťují, dělají si rešerše na internetu, ale většinou pak stejně skončí u toho, že věc musí řešit na schůzkách s agentem. U Mutumutu tahle část odpadá, životko na míru si můžete celé sjednat online.

5 Zdá se jim, že mají ještě dost času

Pojistit se ještě před třicítkou? To mileniály moc neláká. Ve skutečnosti je to pro ně výhodnější: čím dříve se pojistí, tím levněji je to vyjde. Životní pojištění je obecně výhodnější pro lidi, kteří jsou zdraví a mají kratší historii nemocí, takže stojí za to si ho sjednat co nejdřív. Za deset, dvacet, třicet let jako když ho najdete.

V Mutumutu podporujeme všechny bez rozdílu. Navíc vás odměníme za zdravý životní styl. Za radost ze sportu odměňujeme vrácením 20 % z ceny pojištění. Dalších 5 % získáte za to, že nekouříte a 5 % za to, že chodíte na pravidelné lékařské prohlídky.

Spočítat, jak vyjde pojištění pro mě

Socialismus očima mileniálů: Na zkoušku by ho brali ze tří důvodů

Část z nich se za komunismu narodila, zbytek z nich už přivítal svobodný režim. Řeč je o generaci mileniálů, jejichž životy se formovaly většinou až po sametové revoluci v listopadu 1989.

Přečíst článek ›

Podle ankety Deníku, které se zúčastnilo více než 9400 lidí, právě mladé lidé mezi 25 a 35 lety nejvíce zajímá, jak se žilo za minulého režimu.

47,8 procenta z nich odpovědělo, že by chtělo zažít život za komunismu, ale jen na velmi krátkou dobu, aby ho pochopilo.

Více než 10 procent řeklo, že by bylo rádo, aby se režim vrátil natrvalo, a 41,6 procenta dotázaných o vlastní zkušenost s nesvobodným režimem nestojí.

Názory se liší

„Narodil jsem se v roce 1987, takže než jsem začal chápat, co se kolem mě děje, bylo po všem. Pak už jsem jen slýchával historky rodičů o tom, jak zvonili klíči.

Zbytek informací o tom, proč a jak se dostali komunisté k moci, jsem se dozvěděl ve škole.

Chybí mi ale ta vlastní zkušenost, tedy abych mohl soudit, třeba co se týká lidí, kteří nějakým způsobem s režimem spolupracovali,“ vysvětlil dvaatřicetiletý Tomáš z Prahy, který byl jedním z těch, kdo by minulý režim chtěli zažít.

Přečíst článek ›

Stejně stará Olga z Liberce má odlišný názor. „Jsem ráda, že jsem komunismus nezažila.

Úplně mi stačí to, co znám z knížek a z vyprávění od prarodičů, na který komunisté hodně zaklekli, protože žili na vesnici a měli hospodářství.

Podle mě jim režim zničil život a už se z toho nikdy nevzpamatovali,“ popsala svůj přístup Olga. Oba zástupci mladé generace se ale shodli ve věcech, které jsou lepší v současné době.

Vrátili by se do dob československého socialismu 70. a 80. let herec Jan Hrušínský či europoslankyně Kateřina Konečná?

Zdroj: Deník

Stejně jako 80 procent dotázaných odpověděli, že demokratický režim přinesl nové možnosti a dostupnost cestování, dostupnost informací a větší výběr potravin a spotřebního zboží. Za další pozitiva porevoluční doby označili mileniálové nabídku volnočasových aktivit, větší výdělky a lepší péči o památky a kulturní dědictví.

Přečíst článek ›

„Tradují se u nás v rodině historky, jak se chodilo nakupovat a jaké šílené fronty se stály skoro na všechno, a když jste se dostali k pultu, řekli vám, že už je vyprodáno. Máma taky často zmiňovala, že nebyly k dostání vložky ani tampony,“ říká Olga z Liberce.

Budete mít zájem:  Léky Na Škrábání V Krku?

Minulému režimu naopak mladí přisuzovali pozitiva jako dostupnost a kvalita bydlení, bezpečnost a lepší mezilidské vztahy. Tedy oblasti, které se většinou objevují v průzkumech jako největší problémy dneška.

Buď jako mileniál

Smějeme se jim, že nepřežijí jediný den bez avokáda a flat white s organickým sójovým mlékem. Že si u zaměstnavatelů bez uzardění říkají o přemrštěný plat, přičemž požadují, aby mohli tři dny v týdnu pracovat z kavárny a v pátek chodit na jedenáctou, protože to mají zrovna jógu, kurz fotografování nebo psychoterapii.

Ale přiznejme si – ten posměch už je skoro laciný. Pojďme se naopak zamyslet nad tím, co se můžeme od mileniálů naučit.  

„11. září 2001 jsme byli na základní škole. Pak vypukla válka na Blízkém východě, která v podstatě ještě neskončila. V roce 2008 praskla realitní bublina a zhroutila se světová ekonomika.

Náklady na studia se od sedmdesátých let zvýšily o tisíc procent, platy nedrží krok s inflací, současná americká vláda je totální bizár a životní styl generací před námi zamořil planetu odpadem a vedl ke globálnímu oteplování.

A vy nás stejně budete kritizovat, že celej den zíráme do mobilů, jíme po…ný avokáda a jsme ta nejhorší generace, co kdy chodila po Zemi.”

Tak zní volný překlad myšlenky naštvaného amerického mileniála, na kterou jsem nedávno narazila na Instagramu. Nejdřív jsem si pomyslela: No jasně, klasický ublížený postoj generace, která se cítí být neustále něčím dotčena. Ale co když na tom něco je?

Miléniálové (tedy lidé, kteří se narodili přibližně mezi roky 1983–1997 ) jako by se stali hromosvodem frustrace těch, kteří se narodili o nějaký ten pátek před nimi. Ale ruku na srdce, je spousta věcí, které dělají mileniálové dobře. Jak nás mohou inspirovat?

1. Jsou sebevědomí.

Od malička jim rodiče vštěpovali, že můžou být kýmkoliv a dělat cokoliv je napadne.

Je tedy běžné, že třicátníci vedou po pár letech v zaměstnání kurzy o „leadershipu”, píšou knihy o životních zkušenostech a zakládají startupy. Co na tom, že ne všechny jsou úspěšné? Když nevyjde teď, vyjde to příště.

Proč čekat, až k něčemu takzvaně dozrajete, když se do toho můžete pustit hned? Proč se tak hystericky děsit toho, že selžete? Mileniál se nebojí.

2. Nepotřebují tolik alkoholu a drog.

Zaujala mě diskuze, kterou jsme nedávno měli v práci. Týkala se československého undergroundu. Zeptala jsem se (možná trochu hloupě) kolegů třicátníků, jestli si myslí, by za komunistů patřili k hipíkům.

„Rozhodně ne,” odpovídali. „Byli špinaví, smrděli a chlastali.”

„Jak jste na to přišli?”

„Tak například jsme četli knihu A bude hůř od Jana Pelce. Nechutný.”

„A vy byste jako snad souhlasili s režimem?”

„Samozřejmě bysme byli PROTI režimu! Ale chodili bysme čistě oblečení a nepotřebovali bysme dvacet piv denně.”

Sounds fair.

3. Neohýbají hřbet.

Správný mileniál na sobě nenechá dříví štípat. Má svou hrdost a nebojí se autorit. „Proč bych měla mít hrůzu ze svýho šéfa nebo učitele? Je to přece úplně normální člověk. Jako já,” pravila jednou jedna moje kamarádka-mileniálka. Občas si tato slova připomenu. Pomáhá to, i když úplně normální nejsme nikdo.

4. Jsou rádi chváleni.

A co je na tom špatného?

5. Nebojí se projevit city.

Říká se, že mileniálové jsou ufňukaná generace, která se ráda pitvá ve svých pocitech a je zahleděna sama do sebe. Že všechno moc řeší. Ale co si budeme namlouvat, i ti největší tvrďáci z nás občas doma brečí do polštáře. Jedna moje kamarádka, které je lehce nad třicet, navštěvuje terapie a víkendové workshopy, kde se učí, jak lépe porozumět sama sobě. Kdo z nás by to občas nepotřeboval?

6. Pečují o svůj osobní život. I o sebe.

Je něco divného na tom, že člověk chce trávit více času s rodinou, kamarády nebo sám se sebou? Doba vlků z Wall Street, kteří v práci trávili patnáct hodin denně, je prostě pryč a je to dobře.

Mileniálové se nestarají jenom o svůj volný čas, ale také více o své zdraví. Nesnídají uherák, ale smoothie s kapustou a chia semínky.

Také různě běhají a dávají si výzvy, jak zlepšit imunitu otužováním studenou vodou. Eh!

6. Jsou hodní a tolerantní.

Homofobie nebo rasismus jsou jim cizí . A rádi pomáhají.

Zlé jazyky tvrdí, že především proto, aby mohli vytvořit zajímavé instastories o tom, jak darovali plazmu nebo uklidili pláž na Bali od odpadků, ale taková je prostě doba.

To, že si mileniál vybírá lokální potraviny, raději než v řetězcích nakupuje v second handu, bojkotuje maso z velkochovů, pořizuje si repasované kolo a psa si vybírá v útulku, je přece spíše sympatické, ne?

… když o tom tak přemýšlím, možná nás na mileniálech nejvíc rozčiluje to, že žijí tak, jak jsme si to my vždycky přáli.

Třetina mileniálů je permanentně ve stresu. Kromě peněz a zdraví je trápí i klima

Ani nedostatečné vzdělání, ani vysoká kriminalita. Za největší hrozbu pro společnost považují čeští mileniálové klimatické změny. Generace narozená v rozmezí 80. a 90. let se přitom stresuje často. Dlouhodobě se cítí být pod tlakem třetina z nich. Konkrétním důvodem je hlavně blaho rodiny a materiální zabezpečení, ukazuje čerstvý průzkum společnosti Deloitte.

Průzkum Deloitte Global Millennial Survey 2020 označil mileniály jako ‚generaci narozenou v letech 1983 až 1994‘. Na konci roku 2019 se do něho zapojilo více než 18 tisíc respondentů ze 43 zemí světa včetně 300 zástupců z Česka.

Celkem 34 procent oslovených Čechů přitom uvedlo, že cítí úzkost či stres neustále nebo většinu času. Mezi časté důvody zařadili především blaho rodiny (40 procent) nebo obavy o vlastní zdraví (33 procent). Pro 35 procent z nich jsou ale důvodem stresu také peníze. 

Stres Čechy tolik nebrzdí

Stres či úzkost ale Čechy ‚nebrzdí‘ ve výkonu práce tolik jako jejich vrstevníky v zahraničí. Bezmála o deset procent méně tuzemských mileniálů si totiž na rozdíl od těch v zahraničí muselo kvůli úzkosti či stresu brát v uplynulých 12 měsících v práci volno či takzvané sick days, které zaměstnavatelé nabízejí v rámci benefitů jako volno navíc.

‚Pouze 35 procent to považuje za legitimní důvod k volnu z práce, zatímco globálně to je až dokonce 50 procent z nich,‘ uvádí analýza od Deloitte.

Stres kvůli penězům u této generace ještě umocňují ekonomické důsledky koronaviru, vyplývá z dodatečného průzkumu společnosti z letošního jara, kterého se zúčastnilo přes devět tisíc respondentů z 13 zemí světa.

‚Během koronavirové pandemie přišla o práci nebo se ocitla na dočasné či neplacené dovolené čtvrtina mladých lidí ve věkové kategorii 25 až 30 let. Více než polovina z nich si také myslí, že se v následujícím období zhorší jejich finanční situace,‘ uvádí studie.

Loajalita k zaměstnavateli sílí

Na druhou stranu se ale právě kvůli krizi zvedla míra solidarity v pracovním prostředí. Stejně jako globálně, tak i v Česku totiž letos vzrostla loajalita mileniálů vůči zaměstnavateli. 

Od roku 2016 v průzkumech Deloittu značná část respondentů pravidelně uváděla, že plánuje měnit firmu po dvou letech – například koncem roku 2019 tak smýšlelo 36 procent českých mileniálů.

V průběhu pandemie ovšem bylo k tak časté změně zaměstnavatele odhodlaných už jen 17 procent dotazovaných. Nyní by rádi setrvali u jednoho zaměstnavatele nejméně pět let.

Mladým lidem také vyhovuje práce z domova. Možnost home officu by si tato generace ráda zachovala i po odeznění pandemie. ‚Nadpoloviční většina mileniálů uvedla, že možnost práce z domova také v budoucnu by dokázala snížit míru jejich stresu a že díky ní dokážou více vybalancovat pracovní i soukromý život,‘ uvádí autoři průzkumu.

Podle průzkumu jsou navíc čeští mileniálové vůči firmám a institucím poměrně skeptičtí – více než jejich vrstevníci ve světě. Pouze 30 procent z nich věří, že firmy mají na společnost kladný vliv, ve světě je to polovina z nich. Loni to přitom bylo 45 procent.

Řídící partnerka Deloittu Diana Rádl Rogerová přitom upozorňuje, že nedůvěra této české generace vůči organizacím může mít do budoucna neblahý dopad na tuzemskou ekonomiku.

‚Důvěra českých mileniálů v instituce, firmy, politiku a jejich představitele je dlouhodobě, i ve srovnání se světem, mizivá. V Česku čelíme riziku, že nám produktivní a talentovaní lidé odejdou do zemí, v nichž budí tyto organizace mnohem vyšší důvěru.

Pokud to nedokážeme rychle zvrátit, náprava nám potrvá mnohem déle,‘ říká Rádl Rogerová.

Strach o klima zůstává

Největší hrozbou pro společnost ale podle mileniálů v Česku i ve světě zůstávají klimatické změny. Až za ně pak Češi v průzkumu řadí vzdělání a poté zdraví a prevenci nemocí.

Celosvětově považují po klimatických změnách za největší hrozbu kriminalitu a ztrátu zaměstnání. Pouze 31 procent českých respondentů si myslí, že současné kroky k ozdravení planety budou účinné, negativně to vidí 35 procent z nich.

Dvě třetiny respondentů si navíc myslí, že péče o životní prostředí bude muset na žebříčku priorit vlád a byznysu ustoupit do pozadí kvůli koronaviru a zhoršení ekonomik.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector