Mikrochimérismus – když dna synů je nalezena v mozku i srdci matek

Fráze o „těhotném mozku žen“ zřejmě dostává nový význam. Studie ukazuje, že mužská DNA z plodu zůstává v matkách po celý zbytek jejich života. Biologický dopad této skutečnosti není zatím jasný. Zdá se, že ženy s větším množstvím mužské DNA v mozku nejsou postižené Alzheimerovou chorobou.

Během těhotenství savců dochází k výměně buněk matky a plodu a obráceně. Vědci už vědí, že nové buňky nepřináší matčině organizmu jenom samé bonusy – ačkoliv podporují obnovu tkáně a zlepšují imunitní systém, mezi jejich nežádoucí účinky patří autoimunitní reakce.

Nyní vědci z F. Hutchinsonova centra pro výzkum rakoviny v Seattlu ve Washingtonu chtěli zjistit, jestli mají buňky plodu také vliv na ženský mozek (to se prokázalo v dřívějších studiích s hlodavci).

V pitevně proto odebrali vzorky mozku 59 žen, které zemřely ve věku od 32 do 101 let. Ty podrobili testu pro specifický chromozom Y, který našli v mozku 63 % žen (bohužel vědci neměli informace o proběhlých těhotenstvích zkoumaných).

Samčí DNA byla rozptýlena ve více oblastech mozku.

Z 59 žen jich 33 sužovala Alzheimerova chorobu, ovšem současně měly výrazně menší podíl mužské DNA v mozku, než 26 zbývajících, které Alzheimerem netrpěly. Podle vědců je to jasný důkaz, že přítomnost mužských fetálních buněk v ženském mozku zabraňuje onemocnění.

Chcete sdílet tento článek? Markéta Slomková Další články autora Mikrochimérismus – když DNA synů je nalezena v mozku i srdci matek Mikrochimérismus – když DNA synů je nalezena v mozku i srdci matek Mikrochimérismus – když DNA synů je nalezena v mozku i srdci matek Mikrochimérismus – když DNA synů je nalezena v mozku i srdci matek Mikrochimérismus – když DNA synů je nalezena v mozku i srdci matek Mikrochimérismus – když DNA synů je nalezena v mozku i srdci matek

DNA synů nalezena v mozku matek

Každý, kdo zažil těhotenství ženy, bude jistě souhlasit, že rozmnožování výrazně ovlivňuje centrální nervovou soustavu.

Bylo by samozřejmě zvláštní, kdyby se to nedělo, evoluce si průběžně hlídá, aby úspěšné organismy nebraly produkci potomků na lehkou váhu. Jak se říká, nastávající matky mají svých rostoucích miminek plnou hlavu.

Nedávno vyšlo najevo, že tento postřeh je ještě mnohem pravdivější, než se kdy zdálo.

Lee Nelsonová z přední světové instituce věnující se výzkumu rakoviny Fred Hutchinson Cancer Research Center v Seattlu a její kolegové zjistili, že se v mozku žen pravděpodobně běžně vyskytuje mužská DNA a vlastně i celé buňky pocházející z mužů. DNA mužů do mozku žen nejspíš dostává během těhotenství, Mikrochimérismus – když DNA synů je nalezena v mozku i srdci matekpochopitelně z budoucích synů. Ve hře jsou ale i další vysvětlení, například existence staršího bratra, který zapomněl pár zvědavých buněk v matce anebo transplantace orgánu od mužského dárce. Nelsonová a spol. si studií publikovanou v elektronickém časopise PLoS ONE okamžitě získala pozornost, protože jde o doposud neznámou variantu mikrochimérismu, čili situace, kdy jsou do těla přimíchány buňky někoho jiného. Možná to zní neuvěřitelně, ale ve skutečnosti má skoro každá matka v těle buňky dítěte, které nosí. I po porodu jsou v 50 až 75 procentech matek buňky pocházející z narozeného potomka. Běžné jsou i případy vycestování buněk matky do embrya a někdy se to také děje mezi embryi navzájem. Zdá se, že v době těhotenství jsou buňky všech zúčastněných posedlé touhou cestovat. Důsledky intenzivního mikrochimérismu nejsou zatím příliš jasné, mluví se o souvislosti s některými autoimunitními poruchami anebo naopak o možnosti, že by buňky plodu mohly v matce nahrazovat některé opotřebované tkáně a tím ji prodlužovat život.

Mikrochimérismus v mozku matek je každopádně velmi pozoruhodný. Mimo jiné potvrzuje zatím jenom teoretickou představu, že by buňky plodu měly intenzivně prostupovat hematoencefalickou bariérou, která do značné míry odděluje vnitřní prostory mozku obratlovců od cévního systému zbytku těla. Nelsonová a spol.

analyzovali vzorky mozkové tkáně 59 žen, které zemřely ve věku 32 až 101 let. Mikrochimérismus s mužskou DNA zachytili u 63 procent z nich. Ukázalo se, že pokud je v mozku ženy DNA syna, tak bývá přítomná ve více oblastech mozku zároveň a zřejmě tam přetrvává velice dlouho, někdy po celý život.

Nejstarší žena s mužskou DNA v mozku zemřela v 94 letech.

Badatelé se zajímali i o vztah mikrochimérismu v mozku a obávané neurodegenerativní Alzheimerovy choroby. 26 žen ze studované skupiny vzorků netrpělo žádným patrným neurologickým onemocněním a zbývajících 33 žen mělo právě Alzheimerovu chorobu. Nelsonová s kolegy zjistili, že v mozcích žen postižených Alzheimerem je mužské DNA o něco méně.

Ke svým výsledkům jsou ale zdravě skeptičtí a poukazují na neznámou životní historii studovaných žen a také na jejich nízký počet. Oboje přitom může být pro závěry studie významné, takže je teď podle autorů předčasné nějak komentovat souvislost mezi mikrochimérismem v mozku a Alzheimerovou chorobu u žen. Mikrochimérismus – když DNA synů je nalezena v mozku i srdci matek

Stejně tak se tým Nelsonové nevyjadřuje ke vztahu vysledovaného mikrochimérismu a celkového zdravotního stavu žen. Jak se v podobných případech říkává, zhodnocení reálného biologického významu usídlování mužské DNA a mužských buněk v mozku žen si ještě dozajista vyžádá spoustu intenzivního výzkumu. Už teď se ale můžeme těšit, že se něco zajímavého najde.

Právě v Hutchinsonově výzkumném centru totiž již dříve vyšlo najevo, že mikrochimérismus s mužskými buňkami opravdu ženy ovlivňuje a to rozličnými způsoby. V případě rakoviny prsu své nositelky zřejmě chrání, u kolorektálního karcinomu zase naopak přidělává problémy.

Zdá se také, že ženy, které porodily alespoň jedno dítě, jsou oproti bezdětným ženám méně ohrožené revmatoidní artritidou.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka PhD.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Ženy si zachovávají a přenášejí živou DNA od každého muže, se kterým se kdy milovaly

Mikrochimérismus – když DNA synů je nalezena v mozku i srdci matek

Podle studie, kterou provedla Univerzita v Seattlu a výzkumné centrum pro výzkum rakoviny Freda Hutchinsona, si ženy zachovávají a přenášejí živou DNA od každého muže, se kterým se milovaly.

Studie, která tyto informace objevila v podstatě náhodou, se původně snažila zjistit, zda ženy, které byly těhotné a čekaly syna, by mohly být více náchylné na specifická neurologická onemocnění, která se vyskytují častěji u mužů.

Poté, co vědci začali detailněji zkoumat ženský mozek, studie nabrala úplně jiný směr. Jak se ukázalo, ženský mozek je mnohem tajemnější, než jsme si dosud mysleli.

  • Vyšlo najevo, že ženský mozek často obsahuje „mužský mikrochimérismus“, jinými slovy, je zde přítomna mužská DNA pocházející od jiného jedince.
  • Tato DNA je geneticky odlišná od ostatních buněk ženy.
  • Jak ukázala studie, „mužský mikrochimérismus se vyskytl v mozku až 63 % žen, přičemž byl přítomen v mnoha oblastech mozku.“
  • Po tomto zjištění vědci chtěli pochopitelně zjistit, odkud mužské DNA pochází.

Dokážete uhodnout, jak se mužská DNA dostala do mozku ženy? Pochází od otce ženy? Podle této hypotézy by se DNA otce spojila s DNA matkou a vytvořila by tak jedinečnou DNA ženy. Odkud tedy pochází mužská DNA objevená v mozku ženy?

Výzkumníci této studie se domnívali, že nejpravděpodobnější odpovědí je, že veškerá mužská DNA, která byla objevena v ženském mozku, pochází z těhotenství, když žena čekala syna.

To byl bezpečný a korektní předpoklad. Vědci však tuto možnost později zamítli.

Důvodem bylo to, že když provedli pitvu mozku žen, které nikdy nebyly těhotné, STÁLE objevili mužské DNA v ženském mozku.

Toto mužské DNA dokonce převažovalo nad ženským DNA.

To byl okamžik, kdy vědci neměli ani tušení, co se vlastně děje. Byli úplně zmatení, a proto se rozhodli, že tato zvláštní zjištění utají a nebudou nic vysvětlovat.

Usoudili, že nejlepší bude, když důkazy skryjí až do té doby, dokud nezjistí, jak k tomu dojde. Výsledky této studie schovali do menších dílčích studií a různých článků.

Budete mít zájem:  Kokosový olej na celulitidu – jak ho použít?

Když je sesbíráte, projdete a poskládáte si střípky informací, najdete vysvětlení v jednom jediném řádku, který zruší celou tuto hru, a tak pochopíte, odkud tyto mužské DNA buňky pocházejí.

Čeho se tak velmi bojí?

Závěry: Mužský mikrochimérismus nebyl vůbec nalezen zřídka u žen, kterým se narodil syn. Kromě již známých těhotenství, jiné pravděpodobné zdroje mužského mikrochimérismu zahrnují nerozpoznané spontánní potraty, zmizelé mužské dvojče, staršího bratra transformovaného mateřským oběhem nebo sexuální styk.

Mužský mikrochimérismus se mnohem častěji vyskytoval u žen s indukovaným potratem než u jiných těhotných žen. Je potřeba realizovat další studie, aby se dal určit specifický původ mužského mikrochimérismu u žen.

Podle vědců mezi pravděpodobné zdroje výskytu mužských DNA buněk v ženském mozku patří:

  • potrat, o kterém žena nevěděla
  • mužské dvojče, které zmizelo
  • starší bratr transformovaný mateřským oběhem
  • sexuální styk

Jelikož 63 % žen má mužské DNA buňky nacházející se ve výběžcích mozku, která z uvedených možností je podle vás nejpravděpodobnějším zdrojem objevených mužských DNA buněk v ženském mozku?

První tři možnosti se vztahují jen na velmi malé procento žen. Nemohlo by se to týkat 63 % žen. A čtvrtá možnost? Ta je mnohem pravděpodobnější.

Odpovědí je tedy číslo čtyři. Sex.

To má však pro ženy velmi závažné následky. Každý muž, se kterým se žena milovala, zanechá v jejím těle své spermie, a tak se stává její součástí po celý zbytek života.

Vědci dále zjistili, že starší ženy, které zkoumaly, nesly uvnitř svého mozku žijící mužskou DNA již více než 50 let.

Spermie je živá buňka. Když spermie proniknou do těla ženy, plavou a plavou, dokud do něčeho nenarazí. Pak se přilepí a zaboří do těla ženy.

Pokud k tomu dojde v dutině ústní, spermie se dostane až do nosních dutin, vnitřního ucha až za oči ženy. V tomto okamžiku se zavrtá. Pak to celé začne.

Spermie následně pronikne do krevního oběhu a uloží se v mozku a páteři. Vypadá to jako ze sci-fi filmu.

Stává se tak součástí vás a už nikdy se toho nezbavíte. Jen teď si začínáme plně uvědomovat důsledky sexuálního styku.

Zpracovala: Vylectese.cz

Mikrochimérismus

Mikrochimérismus na schématu

Mikrochimérismus je přítomnost dvou a více geneticky odlišných populací buněk odvozených z různých zdrojů v jednom orgánu nebo jednotlivci[1]. U lidí vzniká například při krevních transfúzích, transplantacích orgánů, nebo během těhotenství.

Fakta

U lidí je nejčastější takzvaný fetální mikrochrochimérismus.

Vzniká během těhotenství a to transplacentárním přenosem buněk plodu do cirkulace matky, který je označován jako fetální mikrochimérismus[2], přenosem buněk matky do fetální cirkulace, což je označováno jako maternální mikrochimérismus a přenosem fetálních buněk u vícečetného těhotenství, přičemž je více buněk přeneseno z plodu do těla matky než naopak[3]. Buňky plodu mohou v krevním oběhu nebo orgánech matky přetrvávat roky, dokonce dekády po těhotenství[4]. Fetální buňky se vyskytují i v těle žen, které prodělaly potrat, a to jak přirozený, tak uměle vyvolaný[5].

K přenosu fetálních mikrochimerických buněk (FMC) do těla matky dochází od počátku těhotenství, v krvi matky mohou být detekovány už v sedmém týdnu[6], přičemž jejich množství v krevním řečišti a tkáních matky postupně narůstá až do porodu[7][8], po něm je většina fetálních buněk z krevního řečiště matky odstraněna působením imunitního systému, který aktivuje jejich apoptózu[9]. I přes tuto činnost imunitního systému je ale přetrvávání FMC v krevním oběhu nebo tkáních matky po porodu mezi savci běžné[10][11][12][13].

Bylo prokázáno, že 85% těhotných žen má ve své krvi buňky z těla svého plodu. U 50% žen tyto buňky přetrvávají i po porodu a u 25% dospělých žen se nachází buňky od jejich matek. Co se týče výměny buněk mezi dvojčaty v děloze, platí, že až 8% dvojčat je chimérických pro svou krevní linii, v případě trojčat dokonce 21%.

Předpokládá se, že fetální buňky, které jsou přenášeny do těla matky, jsou převážně hematopoetického původu a to například jaderné erytroblasty (NRBC), lymfocyty nebo hematopoetické kmenové buňky[14][15], rozpoznány byly také trofoblasty a mesenchymální kmenové buňky[16][17].

Význam

Příčiny vzniku tohoto biologického fenoménu nejsou zatím stoprocentně jasné, nicméně pravděpodobná je teorie, že k přenosu buněk z plodu do těla matky dochází kvůli imunizaci matky, tedy aby imunitní systém matky nezahájil proti plodu aloimunitní reakci. Přesný proces, jakým je zajištěna tolerance imunitního systému matky vůči plodu ale není zcela objasněn. Osídlování matky buňkami jejích dětí je zřejmě dobrá strategie k tomu, aby došlo ke kýžené modulaci imunitního systému.

Současné práce předpokládají tři možné role fetálních buněk v těle matky.

Některé navrhují jejich možnou negativní roli, která přispívá k zánětlivé odpovědi a tím k poškození mateřské tkáně, jiné navrhují naopak protektivní roli skrze fetální progenitorové buňky, které opravují případná poškození mateřské tkáně, třetí hypotézou je pak to, že FMC v těle matky existují bez vlivu na zdraví matky[18].

O možné pozitivní roli FMC svědčí například studie, ukazující, že během těhotenství dochází k zlepšení prognózy některých autoimunitních onemocnění jako je roztroušená skleróza nebo revmatoidní artritida[19][20], přičemž tyto účinky jsou nejvýraznější během posledního trimestru těhotenství, tedy v době, kdy jsou koncentrace FMC v těle matky nejvyšší[21][22][23][24].

Korelace naznačující možné negativní účinky lze naopak pozorovat u autoimunitních onemocnění postihujících štítnou žlázu, jako je Hashimotova tyreoiditida nebo Graves-Basedowova choroba. Přítomnost FMC byla častěji detekována v krvi a tkáni štítné žlázy právě u žen s autoimunitními onemocněními v porovnání se zdravými kontrolami[25][26][27].

Rozporuplné závěry přináší i řada prací zkoumajících vliv přítomnosti FMC na  nádorová onemocnění u matek, a to zejména v závislosti na typu nádoru. Například jedna z prvních prací, zkoumající korelaci mezi neoplastickou tkání a výskytem FMC, se zaměřila na karcinom děložního čípku a ukázala, že přítomnost fetálních buněk může implikovat vyšší riziko karcinomu děložního čípku[28].

Naopak výsledky několika prací, které zkoumaly tutéž korelaci pro papilární karcinom štítné žlázy, naznačily možnou protektivní roli FMC[29][30][31][32]. Ještě odvážnější je tvrzení, že buňky dítěte ve své matce mohou nahrazovat některé opotřebované tkáně a tím jim třeba prodlužovat střední délku dožití. Zajímavé v této souvislosti je, že v pokusech s myší se často fetální buňky usídlí v orgánu, který byl experimentálně poškozen.

Reference

  1. ↑ MCALLISTER, LD; BEATTY, PG; ROSE, J. Allogeneic bone marrow transplant for chronic myelogenous leukemia in a patient with multiple sclerosis. Bone Marrow Transplantation. 1997-02, roč. 19, čís. 4, s. 395–397. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0268-3369. DOI:10.1038/sj.bmt.1700666. 
  2. ↑ FARINA, Antonio; BIANCHI, Diana W.

    Fetal cells in maternal blood as a second non‐invasive step for fetal Down syndrome screening. Prenatal Diagnosis. 1998-09, roč. 18, čís. 9, s. 983–984. 3.3.co;2-m Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0197-3851. DOI:10.1002/(sici)1097-0223(199809)18:93.3.co;2-m. 

  3. ↑ CHAN, K. C. Allen; LO, Y. M. Dennis.

    Clinical Applications of Plasma Epstein-Barr Virus DNA Analysis and Protocols for the Quantitative Analysis of the Size of Circulating Epstein-Barr Virus DNA. New Jersey: Humana Press Dostupné online. ISBN 159745074X. S. 111–122. 

  4. ↑ BIANCHI, D. W.; ZICKWOLF, G. K.; WEIL, G. J. Male fetal progenitor cells persist in maternal blood for as long as 27 years postpartum..

    Proceedings of the National Academy of Sciences. 1996-01-23, roč. 93, čís. 2, s. 705–708. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0027-8424. DOI:10.1073/pnas.93.2.705. 

  5. ↑ PETERSON, S.E.; NELSON, J.L.; GUTHRIE, K.A. Prospective assessment of fetal–maternal cell transfer in miscarriage and pregnancy termination. Human Reproduction. 2012-06-29, roč. 27, čís. 9, s.

    2607–2612. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 1460-2350. DOI:10.1093/humrep/des244. 

  6. ↑ ARIGA, Hiromichi; OHTO, Hitoshi; BUSCH, Michael P. Kinetics of fetal cellular and cell-free DNA in the maternal circulation during and after pregnancy: implications for noninvasive prenatal diagnosis. Transfusion. 2001-12, roč. 41, čís. 12, s. 1524–1530. Dostupné online [cit.

    2019-01-31]. ISSN 0041-1132. DOI:10.1046/j.1537-2995.2001.41121524.x. 

  7. ↑ KHOSROTEHRANI, Kiarash; JOHNSON, Kirby L.; GUÉGAN, Sarah. Natural history of fetal cell microchimerism during and following murine pregnancy. Journal of Reproductive Immunology. 2005-06, roč. 66, čís. 1, s. 1–12. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0165-0378. DOI:10.1016/j.jri.2005.02.001.

     

  8. ↑ RIJNINK, Emilie C.; PENNING, Marlies E.; WOLTERBEEK, Ron. Tissue microchimerism is increased during pregnancy: a human autopsy study. Molecular Human Reproduction. 2015-08-24, roč. 21, čís. 11, s. 857–864. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 1360-9947. DOI:10.1093/molehr/gav047. 
  9. ↑ KOLIALEXI, AGGELIKI; TSANGARIS, GEORGE TH.; ANTSAKLIS, ARISTIDES.

    Rapid Clearance of Fetal Cells from Maternal Circulation after Delivery. Annals of the New York Academy of Sciences. 2004-06, roč. 1022, čís. 1, s. 113–118. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0077-8923. DOI:10.1196/annals.1318.018. 

  10. ↑ KHOSROTEHRANI, Kiarash; JOHNSON, Kirby L.; GUÉGAN, Sarah.

    Natural history of fetal cell microchimerism during and following murine pregnancy. Journal of Reproductive Immunology. 2005-06, roč. 66, čís. 1, s. 1–12. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0165-0378. DOI:10.1016/j.jri.2005.02.001. 

  11. ↑ JIMENEZ, Daniel F.; LEAPLEY, Alyssa C.; LEE, Chang I.

    Fetal CD34+ Cells in the Maternal Circulation and Long-Term Microchimerism in Rhesus Monkeys (Macaca mulatta). Transplantation. 2005-01, roč. 79, čís. 2, s. 142–146. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0041-1337. DOI:10.1097/01.tp.0000144468.71962.aa. 

  12. ↑ AXIAK-BECHTEL, Sandra M.; KUMAR, Senthil R.; HANSEN, Sarah A.

    Y-chromosome DNA Is Present in the Blood of Female Dogs Suggesting the Presence of Fetal Microchimerism. PLoS ONE. 2013-07-08, roč. 8, čís. 7, s. e68114. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 1932-6203. DOI:10.1371/journal.pone.0068114. 

  13. ↑ BIANCHI, D. W.; ZICKWOLF, G. K.; WEIL, G. J.

    Male fetal progenitor cells persist in maternal blood for as long as 27 years postpartum.. Proceedings of the National Academy of Sciences. 1996-01-23, roč. 93, čís. 2, s. 705–708. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0027-8424. DOI:10.1073/pnas.93.2.705. 

  14. ↑ BIANCHI, Diana W. Fetal cells in the maternal circulation: feasibility for prenatal diagnosis.

    British Journal of Haematology. 1999-06, roč. 105, čís. 3, s. 574–583. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0007-1048. DOI:10.1046/j.1365-2141.1999.01383.x. 

  15. ↑ OSADA, Hisao; DOI, Shigeharu; FUKUSHIMA, Takashi. Detection of fetal HPCs in maternal circulation after delivery. Transfusion. 2001-04, roč. 41, čís. 4, s. 499–503. Dostupné online [cit. 2019-01-31].

    ISSN 0041-1132. DOI:10.1046/j.1537-2995.2001.41040499.x. 

  16. ↑ VAN WIJK, Inge J.; VAN VUGT, John M.G.; MULDERSA, Monique A.M. Enrichment of fetal trophoblast cells from the maternal peripheral blood followed by detection of fetal deoxyribonucleic acid with a nested X/Y polymerase chain reaction. American Journal of Obstetrics and Gynecology. 1996-03, roč. 174, čís. 3, s.

    871–876. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0002-9378. DOI:10.1016/s0002-9378(96)70315-0. 

  17. ↑ O'DONOGHUE, K. Identification of fetal mesenchymal stem cells in maternal blood: implications for non-invasive prenatal diagnosis. Molecular Human Reproduction. 2003-08-01, roč. 9, čís. 8, s. 497–502. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 1460-2407. DOI:10.

    1093/molehr/gag063. 

  18. ↑ KINDER, Jeremy M.; STELZER, Ina A.; ARCK, Petra C. Immunological implications of pregnancy-induced microchimerism. Nature Reviews Immunology. 2017-05-08, roč. 17, čís. 8, s. 483–494. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 1474-1733. DOI:10.1038/nri.2017.38. 
  19. ↑ CONFAVREUX, CHRISTIAN; HUTCHINSON, MICHAEL; HOURS, MARTINE MARIE.

    Rate of Pregnancy-Related Relapse in Multiple Sclerosis. Survey of Anesthesiology. 1999-02, roč. 43, čís. 1, s. 25–26. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0039-6206. DOI:10.1097/00132586-199902000-00027. 

  20. ↑ ØSTENSEN, Monika; VILLIGER, Peter M. The remission of rheumatoid arthritis during pregnancy. Seminars in Immunopathology. 2007-04-27, roč. 29, čís. 2, s.

    185–191. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 1863-2297. DOI:10.1007/s00281-007-0072-5. 

  21. ↑ CONFAVREUX, CHRISTIAN; HUTCHINSON, MICHAEL; HOURS, MARTINE MARIE. Rate of Pregnancy-Related Relapse in Multiple Sclerosis. Survey of Anesthesiology. 1999-02, roč. 43, čís. 1, s. 25–26. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0039-6206. DOI:10.1097/00132586-199902000-00027.

     

  22. ↑ ARIGA, Hiromichi; OHTO, Hitoshi; BUSCH, Michael P. Kinetics of fetal cellular and cell-free DNA in the maternal circulation during and after pregnancy: implications for noninvasive prenatal diagnosis. Transfusion. 2001-12, roč. 41, čís. 12, s. 1524–1530. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0041-1132. DOI:10.1046/j.1537-2995.2001.41121524.x.

     

  23. ↑ STRAUB, R H. Benefit of pregnancy in inflammatory arthritis. Annals of the Rheumatic Diseases. 2005-06-01, roč. 64, čís. 6, s. 801–803. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0003-4967. DOI:10.1136/ard.2005.037580. 
  24. ↑ PATAS, Konstantinos; ENGLER, Jan Broder; FRIESE, Manuel A.

    Pregnancy and multiple sclerosis: feto-maternal immune cross talk and its implications for disease activity. Journal of Reproductive Immunology. 2013-03, roč. 97, čís. 1, s. 140–146. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0165-0378. DOI:10.1016/j.jri.2012.10.005. 

  25. ↑ KLINTSCHAR, Michael; IMMEL, Uta-Dorothee; KEHLEN, Astrid.

    Fetal microchimerism in Hashimoto’s thyroiditis: a quantitative approach. European Journal of Endocrinology. 2006-02, roč. 154, čís. 2, s. 237–241. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0804-4643. DOI:10.1530/eje.1.02080. 

  26. ↑ RENNÉ, Christoph; RAMOS LOPEZ, Elizabeth; STEIMLE-GRAUER, Susanne A.

    Thyroid Fetal Male Microchimerisms in Mothers with Thyroid Disorders: Presence of Y-Chromosomal Immunofluorescence in Thyroid-Infiltrating Lymphocytes Is More Prevalent in Hashimoto’s Thyroiditis and Graves’ Disease Than in Follicular Adenomas. The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism. 2004-11, roč. 89, čís. 11, s. 5810–5814. Dostupné online [cit. 2019-01-31].

    ISSN 0021-972X. DOI:10.1210/jc.2004-1049. 

  27. ↑ LEPEZ, Trees; VANDEWOESTYNE, Mado; HUSSAIN, Shahid. Fetal Microchimeric Cells in Blood of Women with an Autoimmune Thyroid Disease. PLoS ONE. 2011-12-27, roč. 6, čís. 12, s. e29646. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 1932-6203. DOI:10.1371/journal.pone.0029646.

     

  28. ↑ CHA, Donghyun; KHOSROTEHRANI, Kiarash; KIM, Youngtae. Cervical Cancer and Microchimerism. Obstetrics & Gynecology. 2003-10, roč. 102, čís. 4, s. 774–781. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0029-7844. DOI:10.1097/00006250-200310000-00020. 
  29. ↑ CIRELLO, V.; RECALCATI, M. P.; MUZZA, M.

    Fetal Cell Microchimerism in Papillary Thyroid Cancer: A Possible Role in Tumor Damage and Tissue Repair. Cancer Research. 2008-10-15, roč. 68, čís. 20, s. 8482–8488. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0008-5472. DOI:10.1158/0008-5472.can-08-0672. 

  30. ↑ CIRELLO, Valentina; PERRINO, Michela; COLOMBO, Carla.

    Fetal cell microchimerism in papillary thyroid cancer: studies in peripheral blood and tissues. International Journal of Cancer. 2010, s. NA–NA. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0020-7136. DOI:10.1002/ijc.24993. 

  31. ↑ CIRELLO, Valentina; FUGAZZOLA, Laura. Positive effect of fetal cell microchimerism on tumor presentation and outcome in papillary thyroid cancer. Chimerism. 2014-10-02, roč. 5, čís. 3-4, s. 106–108. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 1938-1956. DOI:10.1080/19381956.2015.1107254. 
  32. ↑ CIRELLO, Valentina; COLOMBO, Carla; PERRINO, Michela. Fetal cell microchimerism in papillary thyroid cancer: A role in the outcome of the disease. International Journal of Cancer. 2015-07-02, roč. 137, čís. 12, s. 2989–2993. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0020-7136. DOI:10.1002/ijc.29653. 

Literatura

  • ČERNÝ, Jan. Mikrochimérismus. Vesmír. Červenec–srpen 2010, roč. 89. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-12. 
  • KHOSROTEHRANI, K., Johnson K. L., Cha D. H., Salomon R. N., Bianchi D. W. Transfer of fetal cells with multilineage potential to maternal tissue. JAMA. 2004/1, roč. 292, s. 75–80. 
  • GLEICHER, N.; BARAD, D. H. Gender as risk factor for autoimmune diseases. J Autoimmun.. 2007/1, roč. 28, s. 1–6. 

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mikrochimérismus&oldid=17894662“

Rovnoprávnost.cz – Za rovnoprávné postavení mužů

Zprávy

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

17. července 2008 Bezpráví
Redaktor: vikki Aktualita
Ojedinělý rozsudek hodonínského soudu dal malou naději všem nepravým otcům, že nebudou muset platit výživné na ‚své‘, úřady uznané děti. Diskriminace mužů se malinko zmenšila, přesto ale trvá.
Stejně jako se genderové úderné bojovnice ohánějí rovností práv žen a mužů a bojují za lepší podmínky pro ženy, které jsou občas diskriminovány proti mužům nižším platem na stejné pozici, měly by bojovat za odstranění diskriminace mužů v otázce výživného na děti, kterým nejsou biologickými otci. Ale to bychom chtěli po ‚pohlavních studiích‘ hodně. Feministky totiž jen nerady slyší, že by mohl být diskriminován muž a navíc jsou si až moc dobře vědomy svého schizofrenního postoje, kdy na straně jedné bojují za ‚nezávislost a rovnoprávnost‘ žen na mužích a na straně druhé chtějí muže, který je finančně zabezpečí a řídí se heslem, že ‚chlap má živit rodinu‘. Karel Nesvadba, nepravý otec, může oslavovat. Poté co ‚jeho‘ dcera dosáhla plnoletosti, požádala soud, aby Karla Nesvadbu zbavil otcovství a tím i placení alimentů. Do té doby nebylo síly, která by ho této soudem stanovené povinnosti zbavila. Prý je v zájmu dítěte, aby mělo otce, který na něj bude platit. Se zákonným požehnáním je tak nemalé procento mužů měsíčně obíráno o peníze v rámci státem schváleného podvodu. Na to, aby se této povinnosti zbavil existuje pouze půlroční lhůta po narození dítěte. Pak má otec až do plnoletosti, popřípadě do ukončení studií potomka oraničených 26. rokem života smůlu. Za oněch osmnáct let do plnoletosti je nepravý otec dnes okraden o téměř milion korun, které mu nikdy nikdo nevrátí. Znám případ, kdy se rozvedli manželé z důvodu manželčiny nevěry. Po více než roce byl onen exmanžel překvapen, když dostal předvolání k soudu a soud mu chtěl stanovit výši výživného. Marně argumentoval tím, že s exmanželkou celý rok před rozvodem neměl styk a dítě není jeho. Exmanželka jej určila jako otce a protože i nějaký čas po rozvodu se jako otec dítěte bere automaticky exmanžel a ona půlroční lhůta od narození již uběhla, soud nakonec alimenty tomuto muži určil. Při odchodu od soudu se tomuto muži jeho bývalá vysmála společně s pravým otcem dítěte, jak teď bude na dítě platit až do aleluja. Odvolání proti placení alimentů neexistuje, protože je vše přesně podle litery zákona. Není to ale jediná diskriminace. Pokud se bývalé manželce nelíbí výše výživného, může exmanžela opět hnát před soud a žádat zvýšení alimentů. Zákon stanoví, že soud může dle vlastního uvážení výši alimentů zvednout až tři roky zpětně a z platícího otce se tak rázem stane dlužník, ač se nikdy se svou platbou neopozdil. Přesně to se stalo mému kamarádovi, kterého náhlý, soudem stanovený, téměř stotisícový dluh dostal do ohromných problémů. Měl v té době už nějaké jiné závazky u bank a díky soudnímu rozhodnutí o zvýšení alimentů tři roky zpětně nakonec skončil s exekucí na plat a dnes už třetím rokem živoří ze životního minima. Banky nechtěly nic slyšet, jen chtěly platby, které nemohl uskutečnit. Po zaplacení soudem nařízeného dluhu na alimentech teď splácí bankám a zoufale se těší na konec, který snad nastane na konci příštího roku. Každý soudný člověk jistě chápe, že povinnost platit na cizí dítě či náhlého dluhu na základě soudního rozhodnutí jsou diskriminační. Poslankyně Čurdová z ČSSD, která se stále ohání starostí o to, aby nikdo netrpěl a která chtěla, aby alimenty za neplatiče platil stát, se obává, že prý po tomto rozsudku dramaticky vzroste počet popíračů otcovství. ‚Spolehlivé testy DNA jsou jedna věc, ale málokdo se ptá, jestli tím nakonec dítě netrpí,‘ říká Anna Čurdová. A co nepravý otec? Ten trpět může? Zajímavá spravedlnost socialistické poslankyně. Řešení by bylo jednoduché. Možnost zbavit otcovství kdykoli, ne jen do půl roku po narození ruku v ruce s tím, že prokáže-li se nepravost otcovství, zaniká povinnost domnělého otce platit výživné. Pokud žena záměrně uvede nějakého muže jako otce a ví, že biologickým otcem je někdo jiný, měla by být stíhána pro podvod a měla by rovněž vrátit vyplacené alimenty. Měla by zaniknout možnost, aby soud mohl na základě svého vlastního uvážení zvýšit alimenty tři roky zpětně a jako hranice pro zvýšení výživného by mělo být stanoveno datum podání žádosti o vyšší alimenty. Pokud by bylo tímto datem až nabytí právní moci, tak při pověstné rychlosti soudu by mohl mít potomek už vlastní rodinu. Muž, který je de facto odsouzen platit alimenty na dítě, které není jeho, je diskriminován, stejně jako muž, kterému soud napaří tříletý dluh. Kde jsou naši obhájci rovných práv? Proč proti tomuto stavu neprotestují? Proč ‚pohlavní studie‘ nebojují za odstranění této zjevné diskriminace? Proč se neozývají feministky, Fischerová a Uhl? Zjevně proto, že jim takový stav věcí vyhovuje.Autor: Rudolf Polanecký
Zdroj: polanecky.blog.iDNES.cz 16.7.2008
Přečtení článku: 973422x
Tisknout článek Průměrná známka článku: 2.8
Pošli článek kamarádovi Oznámkuj článek (1 – nejlepší): 1 2 3 4 5
Pošli článek e-mailem kamarádovi