Mezi mladými lékaři panuje atmosféra strachu

  • Šla jsem do toho nevinně s tím, že to bude možná bezvadné drama a také to tak začalo. Po půlhodině jsem si říkala, že je to snad horor, ale ještě jsem to zvládala i když to bylo tak tajemné a pro mě docela hrůzostrašné (pro hororáky pohádka). Ale když už byly všichni téměř šílení a ty hnusné bezzubé, opilé baby ječely v hospodě, že jsem musela ztlumit zvuk, tak jsem se šla mrknout na co že se to vlastně dívám a jasně byl to HOROR. Ale nevzdala jsem to ani při té dlouhé stopáži, tu mohli možná opravdu zkrátit a i když jsem měla tendence to posunout, tak to prostě nešlo, protože by mně uniklo něco důležitého. Často píši o tom, jaká je ve filmech atmosféra, tak tahle byla hodně hustá a k tomu sníh, mráz, vichr a o tom jaké to bylo v blázinci se raději nezmiňuji, to byl hororový bonus. Mylene Farmer hrála skvostně a ještě to celé zdůraznily její zrzavé dlouhé vlasy a nádherná kukadla, které ke konci měly prim. Jeffa, který hrál doktora Volliho nemám moc v povědomí, ale v těch mrazech si to také užil a dívat se na něj nebylo vůbec k zahození:-) Zajímavé, poutavé, šílené a hlavně já nehororka jsem to dala a to je asi můj letošní rekord.(1.12.2016)
  • Originálne natočený snímok s hojnou dávkou mysterióznej až hororovej atmosféry, ktorý je aj pevne zasadený do dobových reálií. Tá bezútešnosť a hmatateľná úzkosť s očakávaním návratu mužov z vojny naspäť do dediny bola takmer dokonalá. Samotné pátranie po príčinách smrti tých detí bolo tiež celkom zaujímavé, ale ja by som to trocha skrátil. Celkovo som však veľmi spokojný, dokonca film mi svojou atmosférou pri niektorých scénach (napr. scéna oslavy žien v krčme, alebo návšteva blázinca) pripomenul Sokurovho Fausta, no nemalo to tú hĺbku a nemal som pri tom taký nepríjemný pocit. Aj tak ale ide o výbornú atmosferickú záležitosť, pozoruhodné dielo. 80/100(6.12.2016)
  • Najdlhší videoklip Mylene Farmer. O bolesti a umieraní. Niekde v Tatrách.(24.1.2019)
  • Dosť dlhý, veľmi zvláštny, ale s fantastickou atmosférou. Taký je Giorgino.(6.12.2016)
  • No na to, že je tu uvedená koprodukcia Francúzsko/ USA tak bolo uvedených priveľa českých mien a pár českých hercov som zahliadla tiež. Inak za veľmi zaujímavý považujem sposob akým mladý lekár resuscitoval svoju milovanú:) ešte nikdy som nevidela podobnú techniku, ale určite by som sa v reále rada presvedčila o jej účinku…Každopádne atmosféra bola pochmúrna až strach a ženy boli šialené úplne všetky. Myléne som doteraz zahliadla len v klipe a toto bol prvý film kde som ju videla účinkovať, myslím, že to zládla celkom uchádzajúco. Vlci na konci boli úžasní. Druhý krát si to už každopádne nepozriem, nemuselo by to mať pozitívny účinok na moje duševné zdravie.(12.10.2015)
  • Zajímavý, atmosférický, originálně natočený snímek o hledání pravdy a též o udržení si zdravého rozumu v nezdravé době. O příběhu by šlo toho napsat mraky aniž bych vyřkl jediný spoiler. Prostředí v němž se příběh odehrává je stejně mystické jako kruté. Vesnice, kde všichni muži odešli do války a krom faráře zde již žijí jen samé ženy, co jsou velice pobožné, většinou i velice ošklivé, špinavé a prostě by jste si o ně neopřeli ani umaštěný řetěz od kola. Hlavní hrdina je psychicky nevyrovnaný, nemocný člověk – voják, jenž hledá vyrovnanost. Jelikož se píše rok 1918, je všem jasné, že ve světě té doby se psychické zdraví bude hledat skoro marně. První část filmu (a vlastně i značná část druhé poloviny) se věnuje snaze hrdiny nalézt odpověď na otázku: jak a proč musely zemřít děti z nadace Roux, o které před válkou pečoval. A později se přidává i péče o psychicky nemocnou dívku, které zemřela matka a do níž se zamiloval. Co všechno bude muset hlavní hrdina pro své cíle obětovat a co ho to nakonec bude stát? Debut Laurenta Boutonnata má atmosféru pomalu lepší, než Burtonovo snímky. Jde sice o více artový film, ale film též velice poutavý. Rozhodně minimálně jednou stojí za to ho vidět. Ať už kvůli jeho pojetí, či kvůli době, špíně a zimě, ve které se odehrává. Moc filmů tak silně totiž nepůsobí. 75%(15.3.2014)
  • Tak talianske realie to nie su ani omylom, tocilo sa v Zatci v Cesku. Akurat ze pribeh mal hodne do seba, ta hororova mraziva atmosfera ma pohltila, i ked su i lepsie filmy s mrazivou atmosferou – napriklad take Psycho 1960 : 74 %(1.3.2020)
  • Škoda té zbytečně přepálené stopáže. Od poloviny filmu režisér ztratil soudnost a film se začal natahovat jak zteřelá guma v teplákách. Opravdu velká škoda, protože film má velmi povedené momenty (podzemí blázince, zpráva o konci války, úplný závěr filmu….). Plusem je však velmi povedená hudba režiséra L.Boutonnata.(17.3.2016)
  • Výtvarně vytříbené, s ponurou atmosférou a natáčené v českých lokacích. Přesto mám neodbytný pocit, že mi něco brání nechat se naplno strhnout a okouzlit. Celou dobu jsem zůstala pouhým pozorovatelem.(24.5.2017)
  • Laurent Boutonnat je známý především komponováním písní francouzské zpěvačce Mylene Farmer,ale nejen to.Režíruje i její videoklipy.Především ty nejstarší mají nezvykle dlouhou stopáž a vypadají jako krátké filmy.Již zde ve zmíněných videoklipech Boutonnat demonstruje svůj režijní um.Klipy jsou vizuálně fascinující a nejen to.Boutonnat si libuje v mystice,tajemnu,nahotě a v bizarnostech.To vše a nejen to nabízí tento film.Georgino vypadá podobně a působí jako tříhodinový videoklip bez písniček v dobrém slova smyslu.Film je nádherně ponurý,má neskutečnou atmosféru a i přes dlouhou stopáž nenudí.Pravdou je,že jde o psychárnu,kterou ne každý ocení.Georgino se stal bohužel ve Francii komerčním propadákem a je to škoda,protože se jedná o nedoceněný mistrovský kousek s již zmiňovanou Mylene Farmer v hlavní ženské roli.(22.12.2013)
  • Nebudu zastírat, že jedna hvězda je za Mylene :-* . Je vidět, že krom toho že skvěle zpívá, tak hrát taky umí. Stopáž ukrutná, ale takhle to má Boutonnat se vším 🙂 Je to celé velmi zvláštní, atmosféra nádherná, každý záběr dobře promyšlený… Prostě potěcha pro oko. Horror jsem v tom moc neviděl, takové poetické drama bych to nazval. Všichni herci výborní, hlavně kněz (Joss Ackland), ale Giorginovi (Dahlgren) tu roli prostě vnitřně nějak nevěřím. Pro ženské oko je to asi důstojný protiklad Mylene, ale herecky a vůbec mi přijde takový trochu jelítko… Film jsem viděl nadvakrát, a asi si to pustím ještě jednou, až to na mě zase přijde… tak za 10 let.(31.5.2017)
  • Manýra, velkolepost, duchovno, city, ztráty a smrt, přitom jde v zásadě jen o vlky, kteří hrají prakticky hlavní roli. Tento snímek stál dvojici Farmer/Boutonnat spoustu bezesných nocí a finanční ztrátu spláceli léta, neni to film špatný ba naopak chvílemi je to až moc ART, hudba je dokonalá a lokace plání slovenských Tater skvěle posloužili náladě a celkovému vyznění protože tady slovo depresivní dostává zcela nový rozměr, co se nepodařilo ukočírovat je stopáž, vyprávět tak „těžký“ film a jet to skoro 3 hodiny je moc i na otrlé, navíc tady se žádný happy end nekoná a je to jasné už od začátku, finále je doslova epické trochu připomínajíc Triera a jeho pozdější tvorbu. Je to film svébytný, osobitý, umělecký, otevírající spoustu již zacelených ran lidské duše přesně tak, jak to dělá Mylene Farmer celou svojí kariéru, hraje s námi velmi předimenzovanou hru a je otázka proč Jí to neustále věříme. Smutný příklad toho, jak ego a umělecká svoboda dostali tvrdě přes hubu.(18.1.2014)
Budete mít zájem:  Mydocalm 150 mg – příbalový leták

MEDICAL TRIBUNE CZ > Mladí lékaři se snaží prolomit atmosféru strachu

Vaše sdružení má dobře našlápnuto – média o vás píší, máte živé facebookové fórum a poměrně ambiciózní cíle. Jak dlouho vám toto zapálení vydrží?

Jsme po dlouhé době první sdružení, které dokázalo sjednotit lékaře – ať už ve fakultních nemocnicích nebo na okrese. Budeme se snažit, aby nám tento aktivní přístup vydržel co nejdéle.

Jste členem předsednictva. Můžete tedy hodně ovlivnit to, jaký směr bude toto sdružení mít…

Budu se stejně jako ostatní snažit, aby se změnila stávající praxe, kdy lékaři před atestací dotují specializační vzdělávání ze svého. Dnes má lékař před atestací následující volby: ti šťastní pracují na plné úvazky na akreditovaném pracovišti, což je však v některých oborech nemožné.

Ostatní pracují ve fakultních nemocnicích na oficiálně zkrácený úvazek, ať už s nebo bez presenční formy PGS studia, ale ve skutečnosti sloužit plnou pracovní dobu i s přesčasy.

Nebo jít do okresní nemocnice, kde bude muset podepsat takzvanou kvalifikační dohodu, ve které se pod hrozbou sankce zavazuje zůstat pět let po složení atestace v nemocnici nebo si povinná kolečka dotuje sám. Na podobném principu funguje i nový systém residenčních míst.

Mladí lékaři se snadno shodnou na tom, co nechtějí. Na druhou stranu bude obtížné se domluvit na tom, jak konkrétně stávající problémy řešit. Vaši členové sami uznávají, že nebude jednoduché se jako sdružení sjednotit.

Nikdy nenastane situace, kdy se určitá skupina shodla úplně na všem. Na druhou stranu, co se týče specializační vyhlášky, jsme celkem jednotní v tom, jaké jsou naše představy na změnu.

Ministryně vám na sjezdu řekla, že je ochotna jednat o změně, ale potřebuje jednotný návrh. Minulý týden jsme zjistili, že se názory úplně neshodují. ČLK má svůj návrh, někteří předsedové odborných společností trochu odlišný. Doc.

Keller za neurology má další podmínky, které ostatní předsedové společností nemají.

Neurochirurgové si už dokázali s ministerstvem vyjednat výjimky a stávající systém vzdělávání jim nevadí… Neměla ministryně nakonec pravdu, že dosud není na stole jednotný návrh, který by měl nahradit stávající legislativu?

My představu máme, budeme o ni teprve jednat. Samozřejmě je riziko, že se předsedové odborných společností nedohodnou, protože každý lékařský obor má svá specifika.

Pokud bychom nedospěli k nějakému konsenzu, odnesou zprvu mladí lékaři, a posléze i systém zdravotní péče, který lékaře specialisty potřebuje.

My jako Mladí lékaři ale nechceme a ani nemůžeme zasahovat do obsahu náplně kvalifikačního vzdělávání – to je věcí odborných společností a ČLK.

Ve svých stanovách ale píšete, že chcete aktivní participaci při tvorbě nového systému podmínek atestační přípravy.

To je bod číslo dvě. Bod číslo jedna je, že chceme rychlou změnu nevyhovující vyhlášky a na těchto požadavcích pracujeme. Nebudeme stavět na tom, zda má být kmenů osmnáct nebo devatenáct. Pouze víme, že pokud se zúčastněné strany nedohodnou, je to pro mladé lékaře i pro celé české zdravotnictví špatně.

Jak dlouho bude trvat příprava návrhu nové vyhlášky?

Ustanovující sněm, díky kterému se diskuse o předatestační vyhlášce daly do pohybu, byl teprve minulou sobotu. Každý uzná, že za týden nelze předložit konečný návrh. Je ale potřeba, abychom změnu stihli do skončení mandátu paní ministryně, pokud její slib platí. Do konce března jsme ještě pozváni k jednáním. Za těch sedm týdnů, které do voleb zbývají, je doufejme ta změna reálná.

Ministryně zdravotnictví říká, že vyhlášku o specializačním vzdělávání loni podepsala proto, že bylo financování rezidenčních míst pro lékaře v nemocnicích vázáno i touto vyhláškou. Co říkáte vy na systém financování rezidenčních míst?

Rezidenční místa reálně fungují tak, že příspěvky na vzdělávání jsou mzdy lékařů. Alespoň ty případy co znám. Žádné jiné příjmy lékaři nemají, pokud nedělají přesčasy. Dle slov paní ministryně tak některá zdravotnická zařízení špatně pochopila smysl rezidenčních míst.

Rezident v nemocniciby neměl býtplacen zrezidentury. Ve fináletěmto lékařům vznikázávazek na pracovní náplň 10 let dopředu za velmi podprůměrný plat. Není prostě možné, aby lékaři platili za předatestační vzdělávání z podprůměrného platu, pokud je toto vzdělávání povinné.

„Žádáme takovou změnu předatestační přípravy, aby tuto prakticky povinnou přípravu nebyl nucen dotovat lékař ze svého průměrného platu,“ píše sdružení Mladí lékaři ve svých stanovách. Sami vaši členové ale přiznávají, že není jednoduché se shodnout na tom, jaká by měla být výše platu lékařů před atestací. Jaká je vaše představa?

Někteří lékaři mají příjem lehce nad minimální mzdou v České republice. Pokud nějaká organizace zaměstnává vysokoškoláky na minimální mzdu, není něco správně. Mladý lékař by měl být zaplacený alespoň podle existujících tabulek.

Pokud oficiálně pracuje v nemocnici na velmi malý úvazek, ale ve skutečnosti tam tráví osm hodin denně plus přesčasy, měl by dostat zaplaceno alespoň to, co skutečně odslouží podle stávajících tabulek.

To by měl být základ pro vyjednávání.

Vyzvali jste kolegy, aby hlásili svá jména (či iniciály) a název pracoviště, kde pracují na malý úvazek jen proto, aby získali praxi do atestace. Tyto údaje předáte Inspektorátu práce, který by měl prověřit, zda nemocnice tímto neporušují zákon. Kolik mladých lékařů bylo ochotno pod svým jménem poukázat na konkrétní pracoviště?

Zatím se takto ozvalo přes dvacet lékařů. Cílem této akce není vytvořit kompletní seznam všech, kterých se to týká. Víme, že se lékaři samozřejmě bojí poukázat na své pracovišti, kde chtějí skládat atestace.

Budete mít zájem:  Vitamín A A Zdraví?

Těch dvacet lékařů je dostatečný počet? Budou tato data inspektorátu stačit k tomu, aby provedl nějaká opatření?

Já jsem rád, že se vůbec někdo ozval. Zda toto číslo bude stačit pro nějaké další kroky, je otázka na inspektorát práce.

Jestliže má mít inspekce smysl, pak by úřady neměly vyšetřovat jednoho konkrétního lékaře, který uvedl své jméno či iniciály. Měly by v dané lokalitě prošetřit, zda se tento problém netýká i dalších lékařů .

Sjednat nápravu přitom není úkolem Mladých lékařů, ale ministerstva práce a ministerstva zdravotnictví.

Není to tak trochu alibistická akce? Všichni přeci vědí, že nemocnice zaměstnávají lékaře na falešně zkrácené úvazky…

Opak je pravdou. Tuto neděli jsme v televizní debatě všichni slyšeli od vrcholného představitele zdravotnictví, že žádnou takovou praxi nezná. Proto je potřeba dát na stůl konkrétní důkazy. Nebude to ale jednoduché.

Lékaři, kteří nahlásili svá jména na inspektorát, jsou velmi odvážní…

Mezi mladými lékaři bohužel panuje atmosféra strachu. Proto se o zkrácených úvazcích už deset let pouze mluví.

Toto bude test demokracie, zda ministerstvo myslí nápravu stávajícího stavu vážně a nebo jestli to odnesou ti, kteří mají odvahu o tom mluvit.

Nevím, zda by prodavačka ze supermarketu podepsala smlouvu, že dostane zaplaceno jen za čtyři hodiny denně, ale ve skutečnosti tam musí pracovat od osmi do čtyř, aby se něco naučila. V tomto je medicína trochu specifická.

Před pár dny média oznámila, že mladí lékaři uvažují o hromadných výpovědích z nemocnic. Jaký je oficiální postoj vašeho sdružení k těmto protestním akcím?

Předsednictvo vůbec o takové variantě neuvažuje. Hromadné výpovědi jsou už ze svého principu nesmysl. Zaprvé je mladí doktoři ze strachu neudělají.

Navíc – v okresních nemocnicích se lékaři uvázali v kvalifikační dohodě k půlmilionové sankci za odchod, takže odcházet nemohou.

Spíše než hromadné výpovědi hrozí, že desítky dalších mladých lékařů budou mizet do Německa, kde mají nadstandardní plat a jasné podmínky k atestaci.

Iva Bezděková

Horší než infekce je strach z ní

Reagují proto nadmíru zděšeně. Atakují obchody a lékárny, aby vykoupili, co se dá. Schvacují prý prodávající, ale majitelé firem s rouškami či potravinami si mnou šťastně ruce.

Vždyť se občas zdá, jako by jim vylekanci chtěli ruce utrhat.

Pokud jim tedy zrovna nenabízejí mexické pivo Corona, jehož výrobce nejapné internetové hlášky o „tekutém viru“ připravily o nějakých 170 milionů dolarů.

Přečíst článek ›

Smutný příběh strachu se skoro periodicky opakuje: jako když panovaly přehnané strachy z nemoci šílených krav nebo z rychlého šíření ptačí chřipky, čemuž zoufalci „čelili“ rozbíjením ptačích hnízd.

Případně když se roku 2000 (stejně jako o tisíc let dřív!) absurdně tlachalo o nadcházejícím konci světa: v posledním případě vcelku nepokrytě proto, aby měli zákazníci větší podvědomý sklon hromadit zboží.

Mezi lidmi a po síti, symbolu pokroku, dnes koluje snadno všelicos. Také všeliké pověsti, dohady či babské rady, kterak čelit nemoci, o níž dosud příliš nevědí ani nejpřednější odborníci na nakažlivé choroby. Geometricky tak sice naštěstí nepřibývá nemocných, ale „emidemiologů“ ano. I to je vlastně pořádný malér, protože jim náhle naslouchá daleko více vyděšených lidí, než je zdrávo.

Přečíst článek ›

Nepříjemně nabobtnalá úzkost, jak bude pokračovat vývoj a šíření neznámé, neviditelné hrozby, je rizikem zdaleka největším. Přílišná bázeň (jak se v historii ukázalo už mnohokrát) může mít totiž daleko pádnější vliv na vývoj lidstva než samotná nákaza.

Čínská ekonomika patrně i z těchto důvodů utrpěla značné škody, což dokládá i stanovisko Mezinárodního měnového fondu. Mluví o jejím letošním růstu kolem 5,6 procenta, zatímco ještě v lednu hovořil o procentech šesti. Zmíněný pokles výkonnosti pak zase zákonitě postihne jiná národní hospodářství globalizovaného světa.

Obecnou nervozitu na světových trzích naznačuje též sedmiletý rekord ceny zlata na burzách.

A jaký je váš názor? Pište prosím na adresu ná[email protected]. Vaše příspěvky rádi zveřejníme.

Nechci samozřejmě znevažovat legitimní opatrnost. Ta je plně na místě.

Koneckonců uzavření některých severoitalských měst, případně zrušení velikých kulturních, společenských nebo obchodních akcí starého kontinentu nejsou opatřeními bez rozumu.

Ale přeci jen, z jistých individuálních reakcí na riziko nákazy se vážně může zdát, jako bychom znovu žili v éře morových ran. Jako by černá smrt, také původem z Asie (zčásti rozšířená kočovníky), opět vybíjela třetinu kontinentu.

Právě takového vychýleného myšlení lze přitom snadno zneužít. Všelijak. O byznysu, co významně profituje z vystupňované bázně obyvatel, jsme již mluvili. Svou polívčičku si rovněž nepochybně uvařila mnohá média, která dobrý vědí, jaký druh zpráv nejlépe prodává sledovanost. Nabízí se však i „prodej“ jednoduchých politických řešení.

Od zmatku a strachu je totiž už jen pouhý krůček k hledání viníků „moru“, jimiž ve středověku bývali malomocní či Židé. Těm nálepka veřejné nebezpečí, „sociální infekce“ vydržela vlastně až do století dvacátého. V něm se ztrápeným zástupům i v nejvyspělejších zemích dařilo našeptat tak scestné myšlení, že se dobová atmosféra od pověrečného středověku v principu nijak nelišila.

Jen byla bohužel opatřeno moderními technikou či metodami průmyslového řízení.

Přečíst článek ›

Krizové momenty mají obrovský potenciál. Například v Číně říkají, že jsou nejen nebezpečím, nicméně i příležitostí. Dodejme všem, že příležitostí pro každého.

Nezvládnutí vlny migrantů před několika lety vydatně posílilo takové politické proudy, které vysloveně hrají na nízké pudy a nekritické myšlení událostmi frustrovaných vrstev.

Pokud by ale nyní, anebo v dohledné době, selhaly stávající elity znovu – což pámbu nedej –, šlo by o infekci nejzávažnější. Naplněnou podbízivými tóny Krysařovy flétny.

Autor je historik a politolog

Mladý anesteziolog Roman Dvořák: Služba na ARO je specifická. Lékař tady prostě zaintubovat musí

Ahoj Romane, mohl by ses čtenářům trochu představit prosím? 

Ahoj, moje jméno je Roman Dvořák, promoval jsem v Ostravě v roce 2019. V tuto chvíli pracuju ve fakultní nemocnici Brno na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. Vrátil jsem se tedy do Brna, kde jsem chodil na střední školu a strávil zde zatím většinu života.

Jak vzpomínáš na svá studia? Doporučil bys studentům něco?

Já určitě na svá studia vzpomínám s láskou. Bylo to upřímně asi nejlepších 6 let mého života. Rozhodně můžu říct, že mě škola mnohé naučila. A to nejen z pohledu medicíny.

Studentům bych rád doporučil víc klidu a rozvahy do všeho. Není potřeba věci hrotit a stresovat se. Stejně to obvykle nepomůže. Stejně tak je to na ARO.

S nadsázkou se tu říká: „když si nad pacientem nezakouřím a nevypiju kávu, většinou už je to stejně špatný.“

  • Je něco, co bys třeba s odstupem během studia změnil?
  • Změnil bych svůj přístup k mnoha věcem, se kterými jsem se na škole setkal. 
  • Můžeš prosím uvést příklad?
Budete mít zájem:  Crohnova Choroba Mimostřevní Příznaky?

Například bych měl podstatně větší pokoru po prvních dvou ročnících studia, které jsem dokončil možná až příliš lehce. Dovolil jsem si následně odložit patofyziologii a odjet na stáž a dovolenou do Mexika, což se mi následně vymstilo. Dopracoval jsem to až na děkanský termín a ten stres, strach a beznaděj bych nerad zažil znovu. Na druhou stranu se jednalo o velmi cennou životní lekci. 

Během studia jsi byl velmi aktivní i ve studentské neziskové organizace IFMSA CZ (2 roky jako viceprezident pro vnější vztahy a 1 rok jako prezident). Jak se zpětně díváš na tuto zkušenost?

Upřímně to byla jedna z nejcennějších zkušeností v průběhu medicíny. Aktivity související s mojí činností v organizaci mi daly možná stejně, jako samotné studium.

Naučil jsem se jednat s lidmi, získal  mnoho kontaktů a poznal spoustu inspirativních lidí napříč republikou. S tím souvisela i nutnost naučit se efektivně využívat čas, protože v kombinaci se studiem to nebyla vždy procházka růžovou zahradou.

Ale všechny ty věci kolem, atmosféra, zážitky, smysluplná práce a cestování to vyvážily nespočetněkrát.

Pojďme nyní prosím k tvému oboru. Jaká cesta vedla k finálnímu rozhodnutí?

Rozhodnutí to nebylo těžké. Chtěl jsem dělat obor, ve kterém se pracuje rukama. Nechtěl jsem jen sedět a psát do počítače. Zároveň mě už na škole lákala urgentní a intenzivní medicína, takže ARO v tomto ohledu byla jasná volba.

  1. Jsi se svým rozhodnutím nyní spokojený?
  2. No paradoxně po roce odcházím na internu na metabolickou JIP (směje se).
  3. Proč?

Multifaktoriální rozhodnutí. Uvědomil jsem si, že se chci věnovat intenzivní medicíně více z interního pohledu.

Jaká jsou tedy hlavní specifika práce na ARO? 

Hlavní specifikum je pracovat rychle, efektivně, přesně a podle daných algoritmů. Plus umět perfektně základní diferenciální diagnostiku.

 Další specifikum urgentní medicíny spočívá hlavně v tom, že se většinu času neděje nic a když se poté něco děje, stojí to za to.

Člověk se naučí poměrně dobře pracovat v krizových situacích a nenechat se vystresovat. Toto je věc, která se do budoucna hodí v medicíně kdekoliv. 

  • Naplnila se očekávání, se kterými jsi nastupoval? 
  • Má očekávání se všehovšudy naplnila, ale přece jen přiznávám, že mi trochu chybí kontakt s pacientem a větší kontinuita péče. 
  • Jaké další obory jsi zvažoval a do jaké míry tě ovlivnilo studium na LF?

Studium mě ovlivnilo hodně, bez něj bych se s většinou oborů vůbec nesetkal. Zvažoval jsem internu nebo ARO. Nakonec si zkusím oba. 

Jaké byly úplné začátky v roli lékaře – absolventa?

Ze začátku jsem si musel zvyknout, že před sebou mám opravdového pacienta. První 3 měsíce byly náročné, než se člověk zapracuje, zvykne si, naučí se obchodní názvy léků apod. Potom už jenom lepší.

Co bylo (je) v tomto období nejdůležitější a nejsložitější?

Určitě si dát pozor na služby a samostatnou práci. Obzvláště na menším pracovišti člověka často doslova hodí do vody, takže riziko chyby je podstatně vyšší.

Podle mě je také důležité nebát se konzultovat, říct si o radu. Medicína se bez dobrého mentora nedá naučit.

Podle mě je dobré si vybrat nějakého staršího lékaře, ke kterému vás pojí osobní sympatie a toho se držet. Nasávat od něj vědomosti.

Jaké bylo přijetí novými kolegy na oddělení?

Přijetí bylo vcelku vřelé, ale přeci jen je tu velký kolektiv, takže se vždy najde někdo méně sympatický. Problém může nastat, pokud je váš přímý nadřízený vůl.

To není naštěstí můj případ, ale znám pár lidí, co toto zažili a není to nic příjemného ať už po stránce pracovní a morální, tak i legislativní.

Další věc je, že značná část doktorů v nemocnici je vyhořelých, na což doplácí zejména pacienti. Tato konfrontace s realitou pro mě nebyla úplně příjemná.

Jaké náležitosti jsi musel vyřídit v období mezi poslední státnicí a prvním pracovním dnem? 

Potřeboval jsem vstupní lékařskou prohlídku (je třeba výpis ze zdravotní dokumentace od praktika), dále výpis z trestního rejstříku (vystaví na poště), doklad o členství v ČLK, diplom, někde poté chtějí vyřídit zápis do SÚKLu na e-recept, ale to si většinou vyřídíte až v nemocnici. Dál je opravdu důležité zapsat se co nejdříve na LF do specializačního vzdělávání (rozumněj kmene) – samotný zápis vás posune o jednu platovou třídu výš… A to se vyplatí! Celý zápis většinou zabere měsíc, takže zavčasu.

Sloužíš?

Sloužím. Začal jsem někdy po 10 měsících, ale na ARU je to trochu jiné. Přeci jen je tady člověk na pacienta sám a zaintubovat prostě musí..

Jak jsi finančně ohodnocen?

Mám tabulku, vychází to nějakých 28 000,- čistého plus služby. Naposledy jsem měl 39 000,- Kč.

Podle čeho sis zvolil nemocnici? Nebylo by lepší začít v menší nemocnici?

Já bych si znovu zvolil větší nemocnici. Mám v plánu věnovat se i vědecké činnosti. Navíc zdejší nemocnice nabízí širší spektrum výkonů a výborné vybavení. Takže tak. Ale toto je klasická otázka typu vejce/slepice. V menší nemocnici se člověk zase rychleji naučí, takže pro chirurgické obory obzvlášť to může být lákavé.

Byla ti nabízena k podpisu stabilizační dohoda?

Pracuju ve fakultní nemocnici, takže díky bohu ne. (Fakultní nemocnice dle nařízení ministra zdravotnictví nemohou vyžadovat podpis stabilizačních dohod – pozn. redakce.)

Chtěl bys studentům ještě něco vzkázat nebo doporučit?

Chtěl bych podpořit své ostravské spolužáky. Často jsem se setkal v průběhu práce nebo na pohovorech s otázkami typu: Myslíte si, že jste stejně dobří jako absolventi z ostatních fakult? A můžete to nějak dokázat? Proč si to myslíte?

Není to vůbec příjemné, ale člověk se naučí s tím vyjít. Přijali mě v Brně už na druhou kliniku ve fakultní nemocnici a upřímně můžu říct, že nejsme o nic horší. Bohužel si myslím, že pokud se nezlepší stávající mediální obraz a fakulta bude nadále neschopná cokoliv řešit, vytvoří se cejch, který už pro mnoho větších pracovišť bude signifikantní.

Romane, moc ti děkuji za tvůj čas i zajímavé povídání. Přeji hodně úspěchů v dalším životě. Měj se hezky.

Já moc děkuju za rozhovor a přeji všem hezké léto.

Pm.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector