Meniérova choroba je zajímavé onemocnění vnitřního ucha, které svého nositele sice neohrožuje na životě, ale značně mu vadí a zhoršuje kvalitu života.
Nemoc postihuje vnitřní ucho. Vnitřní ucho je složitým párovým orgánem, který je uložen v lebce v kosti skalní.
Vnitřní ucho se skládá z hlemýždě (ústrojí zachycující zvuky) a ze 3 polokruhovitých kanálků (ústrojí přijímající informace o poloze částí těla).
V hlemýždi i ve 3 kanálcích se nachází tekutina zvaná endolymfa, která jejich funkci umožňuje. u Meniérovy choroby je narušena funkce těchto ústrojí.
Schéma – Anatomie ucha a proces vnímání zvuku
Příčiny: Přesná příčina Meniérovy nemoci není známa, mechanizmus jejího vzniku spočívá v endolymfě. U nemocných dochází ke hromadění endolymfy a zvyšování jejího tlaku, což následně vede k narušení sluchového a rovnovážného ústrojí a rozlévání endolymfy do míst, kde by se neměla nacházet.
Proč přesně se množství endolymfy zvyšuje, není jasné – zřejmě vznikne nerovnováha mezi její tvorbou a vstřebáváním, ale vyvolávající příčiny neznáme. Jistý vliv má zřejmě kouření, nezdravé stravování a vysoký cholesterol, který vede k ateroskleróze.
Opakované infekce v oblasti sluchového a rovnovážného ústrojí mohou mít stejný efekt.
Projevy: Projevy nemoci odvodíme z funkce postižených orgánů. Nemocný člověk začne trpět poruchami sluchu jednoho, nebo obou uší. Poruchy sluchu se postupem času spíše zhoršují. Kromě toho nemocný trpí nepříjemnými poruchami rovnováhy a motáním hlavy.
Motání hlavy je doprovázeno nevolností a zvracením. Závratě přichází v záchvatech, které trvají desítky minut až několik hodin. Mimo tyto záchvaty je pocit rovnováhy prakticky nenarušen a postupná ztráta sluchu je tak nejnápadnějším příznakem.
Při oboustranném postižení může choroba velmi snadno skončit naprostou hluchotou. Kromě těchto příznaků může postižený pociťovat tlaky v postiženém uchu nebo nepříjemné zvukové vjemy charakteru pískání či zvonění (tzv. tinnitus [tinitus]). Meniérovou chorobou trpěl podle určitých teorií i Vincent van Gogh.
Jeho uřízlé ucho tak prý nemuselo být způsobeno šílenstvím, ale důsledkem nepříjemných pocitů tlaku v uchu.
Diagnostika: Diagnóza se určuje vylučovací metodou. Je třeba vyšetření neurologem a lékařem ORL (ušní-nosní-krční).
Kromě vyšetření sluchu je vhodné vyloučit nádor nervových vláken vedoucích informace z polokruhových kanálků do mozku – tento nádor se nazývá neurinom akustiku a není až tak vzácný.
Pokud nenajdeme přesnou příčinu pacientových obtíží, je diagnóza Meniérovy nemoci pravděpodobná.
Léčba: Vyléčit Meniérovu nemoc v podstatě nejde, ale existuje celá řada léků tlumících příznaky. Poruchy rovnováhy a motání hlavy se léčí pomocí různých protizánětlivých léků, léků proti zvracení a tlumivých léků.
Pokud jsou záchvaty závratí nezvladatelné pomocí léků, lze provést chirurgický zákrok. Má různý rozsah, nejradikálnější metodou je cílené zničení labyrintu, které je spojeno s vymizením závratí, ale i výpadkem sluchu. Jsou však i pokusy s méně radikálními zákroky kde se lékaři pokouší zajistit odtok endolymfy uměle vytvořenou cestou a tak zabránit jejímu přetlaku.
Zdrojehttps://www.webmd.comhttps://www.healthline.com
MÉNIOROVA NEMOC
Menierova choroba, nazývaná také endolymfatický hydrop , je porucha vnitřního ucha, která způ obuje epizody závratí, progre ivní ztrátu luchu a zvoněn
Obsah:
Úvod
- Menierova choroba, nazývaná také endolymfatický hydrops, je porucha vnitřního ucha, která způsobuje epizody závratí, progresivní ztrátu sluchu a zvonění v uchu.
- Jedinci ve věku od 40 do 50 let jsou nejvíce postiženi, ale Ménièrova choroba se může objevit v jakémkoli věku, dokonce iu dětí.
- Přestože je Ménièrova choroba považována za chronické onemocnění, existuje již několik forem léčby, které mohou pomoci zmírnit příznaky a minimalizovat dlouhodobý dopad nemoci.
fungování vnitřního ucha
Abychom pochopili Ménièrovu chorobu, je nutné mít alespoň základní představu o anatomii a fyziologii vnitřního ucha, kde se nachází labyrint, orgán odpovědný za udržování rovnováhy.
Labyrint je sada půlkruhových oblouků, které mají v sobě tekutiny zvané endolymfa. Pohyb těchto kapalin, ke kterému dochází, kdykoli se pohneme nebo změníme polohu, se transformuje do elektrických signálů, které směřují do mozku, kde jsou interpretovány za účelem identifikace naší skutečné polohy ve vesmíru.
anatomie vnitřního ucha
Prostřednictvím těchto signálů je mozek schopen zjistit, zda stojíme, pohybujeme se zrychlením nebo zpomalením, jdeme nahoru nebo dolů, v přímé linii nebo se otáčíme, do stran, stojíme, ležíme atd. Díky správné interpretaci údajů získaných pohybem endolymfy se vždy dokážeme udržovat v rovnováze i se zavřenýma očima.
Co je Ménièrova nemoc?
Ménièrova choroba vzniká, když z důvodů, které dosud nebyly zcela objasněny, dojde ke zvýšení objemu endolymfy v labyrintu, což způsobí roztažení tohoto kompartmentu v důsledku zvýšení vnitřního tlaku.
Infekce, trauma hlavy, migréna, změny imunitního systému, anatomické variace vnitřního ucha nebo genetická predispozice jsou některé ze změn, které mohou vést ke zvýšenému endolymfatickému tlaku.
Bez ohledu na příčinu tato změna vnitřního tlaku v uchu způsobí, že signály vysílané do mozku se stanou nepřesnějšími, což ospravedlňuje výskyt příznaků, jako jsou závratě a nerovnováha.
Termíny Ménièrova choroba a Ménièrov syndrom se často používají zaměnitelně. Ve skutečnosti je malý rozdíl.
Termín Ménièrův syndrom se správněji používá, když je známa příčina zvýšeného tlaku v labyrintu, například v případech, které vzniknou po poranění hlavy.
Termín Ménièrova choroba by se naopak měl používat přednostně, když se objeví zvýšení endolymfatického tlaku bez identifikovatelné příčiny.
Jeden z deseti pacientů, kteří si stěžují na příznaky vertigo, má Menierovu chorobu nebo syndrom.
Vertigo je specifický typ závratí, který způsobuje točení vnímání prostředí kolem vás. Rotační závratě závratě jsou podobné tomu, co pociťujeme, když se několikrát točíme na vlastní ose a najednou se zastavíme.
Pokud si chcete přečíst o dalších běžných příčinách závratí nebo točení hlavy, navštivte níže uvedené odkazy:
- LABYRINTHITIS.
- BEIGINAL POSITIONAL VERTIGIN.
- PŘÍČINY ZÁVRATNOSTI.
- KINETÓZA.
Příznaky
Hlavní příznaky Ménièrovy choroby jsou:
- Závrať.
- Snížený sluch.
- Bzučet.
- Zanesený ušní pocit.
Příznaky Ménièrovy choroby jsou občasné, to znamená, že přicházejí a odcházejí v průběhu času. Někdy období remise trvá několik měsíců. Obecně platí, že je zapojeno pouze jedno ucho, ale dvoustranné zapojení není nemožné.
Během útoků mohou epizody závratí trvat 20 minut až 24 hodin. Nevolnost a zvracení jsou v akutní fázi závratí velmi časté. V okamžiku krize je pacient neschopný, protože kromě intenzivní nevolnosti má také velké potíže s udržováním rovnováhy. Tento pocit nerovnováhy může přetrvávat ještě několik dní, s nižší intenzitou, poté, co závrať zmizí.
Ztráta sluchu kolísá, střídá se období zhoršení a spontánního zlepšení. Nízkofrekvenční zvuky jsou zpočátku nejvíce ovlivněny. Postupem času však s každou krizí pacient trvale ztrácí část sluchu. Během 10 let nemoci to může mít za následek významnou ztrátu sluchu pro všechny zvukové frekvence.
I když tomu říkáme tinnitus, to, co slyší pacient s Ménièrovou chorobou, ve většině případů není vysoký zvuk, ale pocit podobný tomu mořskému hluku, který slyšíme, když si dáváme do ucha velkou skořápku.
Z tohoto důvodu jsou výrazy tinnitus nebo tinnitus vhodnější k popisu „tinnitu“, který způsobuje Ménièrova nemoc. Tinnitus může být nepřetržitý nebo přerušovaný.
V průběhu času si pacienti, kteří mají tinnitus, mohou všimnout, že hlasité zvuky jsou zkreslené.
Závažnost Ménièrovy choroby se liší případ od případu. U některých je vertigo prudké, udržuje pacienta v posteli celý den as několika epizodami zvracení. U jiných může být tento stav mírný, což může způsobit nepohodlí, ale ne ztrátu pracovní schopnosti.
Záchvaty mohou být vyvolány stresem, menstruačním cyklem, kouřením nebo změnami ve stravě. Než se objeví záchvaty závratí, je běžné, že jedinec pociťuje ucpané ucho. V průběhu let se pacient může naučit rozpoznávat blížící se krizi.
Skutečnost, že vertigo je intenzivní, nutně neznamená, že tinnitus a ztráta sluchu budou také. Zejména v prvních letech onemocnění se projev stavu velmi liší od jednotlivce k druhému.
V mnoha případech se Ménièrova nemoc sama vyléčí. Po 8 letech je více než 70% pacientů bez příznaků. Problém je v tom, že po tolika letech se u mnoha nakonec objeví částečná, ale trvalá ztráta sluchu a rovnováhy.
Diagnóza
Neexistuje žádná konkrétní zkouška nebo test k diagnostice Ménièrovy choroby. Diagnóza se obvykle provádí fyzickým vyšetřením a anamnézou pacienta. Někdy pacient zůstává s různým stupněm sluchových příznaků a závratí až 3 roky, než bude schopen vyhledat lékaře, který dokáže stanovit správnou diagnózu.
Diagnostická kritéria navržená Americkou akademií otorinolaryngologie a chirurgií hlavy a krku jsou v současnosti nejpoužívanější pro stanovení diagnózy Ménièrovy choroby. Jsou oni:
- Historie nejméně 2 epizod závratí trvajících alespoň 20 minut.
- Potvrzení ztráty sluchu prostřednictvím audiometrické zkoušky.
- Přítomnost tinnitu.
Kromě těchto kritérií je také důležité vyloučit nemoci, které mohou způsobit podobný klinický obraz, jako je roztroušená skleróza, akustický neurom, diabetes mellitus, onemocnění štítné žlázy a další nemoci vnitřního ucha.
Léčba
Léčba Ménièrovy nemoci neexistuje, ale ve většině případů existuje účinná léčba příznaků.
Cíle léčby Ménièrova syndromu jsou obecně:
- Snižte frekvenci a závažnost záchvatů závratí.
- Zmírněte chronické příznaky, jako je tinnitus a problémy s rovnováhou.
- Pokuste se zastavit progresi onemocnění, zejména ztrátu sluchu a nerovnováhu.
Útoky vertigo lze zvládnout až u 95% pacientů, i když progresivní ztráta sluchu na léčbu reaguje jen zřídka. Případy s nejlepšími výsledky jsou ti, kteří byli předáni brzy otolaryngologovi.
Kromě samotného léčení jsou důležité také některé změny životního stylu. V mnoha případech mohou být Ménièrovy syndromové krize vyvolány faktory, jako jsou: konzumace kofeinu, alkoholu, nadměrného množství soli, nikotinu, stresu, alergických reakcí. Vyhýbání se těmto spouštěčům je nezbytné pro zvládnutí nemoci.
Léky na Ménièrov syndrom
Během záchvatů je cílem léčby zlepšit závratě a zmírnit nevolnost. K těmto účelům se obvykle používají léky jako diazepam, lorazepam, meklizin, dimenhydrinát, skopolamin, promethazin a prochlorperazin.
Po krizi by měly být k dlouhodobé léčbě onemocnění používány některé léky. Léky s nejlepšími dlouhodobými výsledky jsou diuretika, jako je hydrochlorothiazid a vasodilatátory betahistinu.
Mezi další způsoby léčby dlouhodobé kontroly onemocnění patří:
- Vestibulární rehabilitační terapie, což jsou specifická cvičení navržená tak, aby pomohla tělu maximalizovat rovnováhu.
- Použití naslouchátek u pacientů s trvalou ztrátou sluchu.
- Meniett Device Therapy, což je zařízení sloužící k přetlaku na střední ucho jako způsob zlepšení výměny tekutin v labyrintu. Tato léčba se provádí doma, obvykle třikrát denně, přičemž relace trvají pouze 5 minut.
Chirurgie a destruktivní postupy
U pacientů s jednostrannou Ménièrovou chorobou, u kterých se výše popsanou léčbou neprojevilo významné zlepšení, je možné použít postup, který nezvratně poškodí nemocný labyrint. Cílem je zajistit, aby s jedním ze zničených labyrintů mozek začal používat pouze informace poskytované druhým zdravým uchem, aby udržel rovnováhu jedince.
Destruktivní postup lze provést injekcí gentamicinu nebo dexamethasonu přímo do středního ucha. Gentamicin je účinnější, ale existuje riziko, že zhorší ztrátu sluchu v daném uchu.
V závažných a neléčitelných případech je možné použít chirurgický zákrok k odstranění nemocného labyrintu, který se nazývá labyrinthektomie. Tento postup by se však měl provádět pouze v extrémních případech, protože způsobuje hluchotu postiženého ucha.
Méně extrémní možností je chirurgická část vestibulárního nervu. Tento postup si klade za cíl snížit nerv, který přenáší informace z labyrintu do mozku. V tomto případě je sluch postiženého ucha zachován. Problém je v tom, že tato operace je mnohem složitější a má vyšší míru komplikací než labyrinthektomie.
Jedna forma nedestruktivní chirurgie se nazývá endolymfatická dekomprese vaku. Při tomto postupu chirurg odstraní část mastoidní kosti, čímž zvětší prostor pro expanzi endolymfy ve vnitřním uchu. Tento postup, přestože je méně účinný než destruktivní techniky, má mnohem nižší míru komplikací. Obvykle je vyhrazeno pro pacienty s neléčitelným závratí, ale stále sluchově neporušené.
Vady sluchu
Odhaduje se, že každý pátý občan trpí sluchovou vadou, mezi staršími lidmi nad 65 let každý druhý muž a každá třetí žena. Poruchy sluchu narušují komunikaci mezi lidmi, a jejich léčení proto má mimořádně velký význam a přesahuje činnost ORL lékařů.
Počet špatně slyšících bude v budoucnu dále narůstat, protože délka života se prodlužuje a obyvatelstvo stárne, a protože se zvyšuje počet lidí, kteří jsou v zaměstnání, v bydlišti (dopravní hluk) nebo ve svém volném čase (diskotéky) nadměrně zatěžováni hlukem.
Existuje mnoho příčin vzniku sluchových poruch, proto není objasnění souvislosti vždycky možné. V zásadě se rozlišuje převodní nedoslýchavost (porucha ve vnějším nebo středním uchu) a percepční nedoslýchavost (porucha ve vnitřním uchu). Do skupiny vrozených sluchových vad patří kromě dědičných sluchových poruch (např. špatná stavba vnějšího a/nebo středního ucha, poškození hlemýždě) také poruchy sluchu, které vznikly onemocněním matky nebo jinými komplikacemi v průběhu těhotenství. Dalšími rizikovými faktory jsou předčasný porod a nedostatek kyslíku při porodu.
Příčiny získané poruchy sluchu jsou též početné. Zde budou zmíněny pouze nejčastěji se vyskytující příčiny resp. rizika.
Přehled ušních onemocnění, která mají souvislost s poruchami sluchu:
| Zevní ucho | Střední ucho | Vnitřní ucho |
| Poruchy stavby (dysplázie) | Akutní zánět středního ucha (otitis media acuta) | Menièrova choroba |
| Ušní zátka (cerumen) | Chronický zánět středního ucha (otitis media chronica) | Ušní šelest (tinnitus) |
| Zánět zevního zvukovodu, lokalizovaný ušní furunkl (otitis externa circumscripta) | Dědičná porucha středního ucha (otoskleróza) | Akutní hlukové trauma |
| Perforace bubínku (ruptura membranae tympani) | Chronické hlukové trauma | |
| furunkl postihující kůži celého zvukovodu (otitis externa diffusa) | Otřes labyrintu | |
| Stářím způsobená nedoslýchavost (presbyakuze) | ||
| Hluchota |
Zánět středního ucha může vést i při nekomplikovaném průběhu nemoci k dočasné poruše sluchu. Přetrvávající ztráta sluchu může vzniknout jen následkem komplikací nebo při přechodu do chronického zánětu, který pak zpravidla vyžaduje chirurgický zásah.
Ušní zátka vede k poruše sluchu provázené pocitem tlaku v uších, bolestí a hučení v uších. Tato porucha může být lékařem odstraněna. Otoskleróza ( „vápenatění v uchu“) je onemocnění vznikající přestavbou kostí vnitřního ucha a fixací třmínku. Výsledkem je pomalu postupující jednostranná nebo též oboustranná nedoslýchavost.
Může být spojena s hučením v uších. Porucha je odstranitelná operací.
Menièrova choroba se projevuje záchvaty závratí a nejistotou při pohybu s pocitem nevolnosti a zvracení, a je obvykle spojená s jednostrannou poruchou sluchu. Zde hrozí trvalá nedoslýchavost.
Infekční onemocnění Infekční onemocnění, vyvolávaná viry nebo bakteriemi, patří k nejčastějším lidským chorobám.
Nebezpečím pro smyslové buňky ucha a pro sluchový nerv jsou z virových onemocnění především zarděnky, spalničky, příušnice, chřipka a pásový opar. Viry mohou napadnout i vnitřní ucho, což vede k poruše sluchu.
Bakteriální infekce, které mohou vést k k poškození sluchu, jsou záškrt, spála, zámět mozkových blan a tyfus.
Otravy O mnoha látkách, mezi které patří též účinná léčiva, je známo, že mohou vést k poruchám vnitřního ucha.
Patří sem streptomycin, neomycin a jemu příbuzná antibiotika, chinin (ve velkých dávkách při léčení malárie), přípravky obsahující kyselinu salicylovou (tišení bolesti – jen ve vysokých dávkách), nadužívání alkoholu a nikotinu. Jsou-li poruchy sluchu včas zpozorovány, je možné úplné vyléčení.
Úrazy Nejčastěji dojde k poškození bubínku.
Působení hluku Hluk je zdaleka nejčastější příčinou poruch sluchu. Poruchy postihují zejména smyslové buňky a teprve v pokročilém stádiu také sluchový nerv. Rozsah poškození je závislý na výši hladiny zvuku a době jeho působení.
Vyšší intenzita zvuku, jako např. při bouchnutí, trvající jen velmi krátkou dobu, trvalou sluchovou poruchu nezpůsobí. Při zaměstnání v hlučném prostředí po desetiletí však vede již hladina zvuku nad 85 dB ke poškození sluchu.
Poškození postihuje obě uši v přibližně stejném rozsahu a je nevratné.
Celková onemocnění Onemocnění, která mají dopad na celý organismus, mohou též vést k poruchám ve vnitřním uchu. Příkladem je cukrovka, srdeční onemocnění, onemocnění ledvin, jater a štítné žlázy. V důsledku změn látkové výměny dochází k poruše funkce smyslových buněk, které se projevují jako vada sluchu a ušní šelest.
Změny způsobené stářím S přibývajícím věkem se většině lidí zhoršuje sluch z důvodu přirozených degeneračních procesů v oblasti vnitřního ucha.
Degenerační procesy jsou velmi různé, a závisí na prodělaných chorobách ucha, jakož i na prodělaných celkových onemocněních a různě silných účincích hluku v průběhu celého života.
Protože ke změnám dochází pomalu a postupně, postižený sám nezpozoruje zhoršení sluchu okamžitě, ale až tehdy, když změny dosáhnou vyššího stupně, nebo když ho na ně upozorní jeho okolí.
Nedoslýchavost je různě omezená schopnost slyšet. Může vzniknout jako jednostranná nebo oboustranná porucha. Může být vrozená nebo získaná v průběhu života. Podle druhu a příčiny je přechodná, zhoršující se nebo trvalá. Rozlišuje se též nedoslýchavost a přeslýchavost a kombinace obou. Nedoslýchavost lze dělit podle průběhu nemoci na:
- akutní nedoslýchavost (otřes labyrintu, hlukové trauma)
- střednědobá nedoslýchavost (způsobená např. infekcí či zánětem středního ucha nebo otravou toxickými látkami)
- postupně se vyvíjející nedoslýchavost (např. způsobená věkem, chronickým hlukovým traumatem, nádorem, degenerativními změnami CNS nebo otravou)
- zděděná nebo v raném věku získaná nedoslýchavost
Podle místa poškození sluchového orgánu se rozlišují tři typy nedoslýchavosti: Převodní nedoslýchavost je vyvolána poškozením zvukovodu, bubínku nebo ve středním uchu. Vedení zvuku do vnitřního ucha je porušeno.
Percepční nedoslýchavost může mít příčinu jak ve vnitřním uchu (poškození Cortiho orgánu), tak i v oblasti sluchového nervu nebo v mozkových buňkách.
Kombinovaná nedoslýchavost je kombinaci percepční a převodní nedoslýchavosti.
Tři základní typy nedoslýchavosti se dělí na stupně. Základem tohoto rozdělení jsou hodnoty, které jsou stanoveny zvukovým audiogramem a udávají ztrátu sluchu v procentech. Původně byl stupeň nedoslýchavosti určován podle porozumění mluvené řeči z různých vzdáleností.
| Stupeň nedoslýchavosti | Mluvené řeči je rozumět ze vzdálenosti | Ztráta sluchu v % |
| nízká | více než 4 m | 10-40 |
| střední | 1-4 m | 40-60 |
| vysoká | 0,25-1 m | 60-80 |
| Hluchota | méně než 0,25 m | 80-95 |
U převodní nedoslýchavosti závisí ztráta sluchu na rozsahu poškození přenosu zvuku (max. 60dB) a postihuje stejně všechny frekvence. Charakteristické je, že přenos zvuku je rušen pouze při vedení vzduchem; vedení kostmi obchází překážku a není rušeno. O důsledcích této sluchové poruchy se může každý snadno přesvědčit tím, že si pevně uzavře obě uši: všechno bude tišší a vše bude slyšet jakoby zdálky. Převodní nedoslýchavost představuje kvantitativní ztrátu sluchu, žádné kvalitativní změny se však neobjevují. Důležité je, že je stále zajištěna kontrola vlastní řeči vedením zvuku kostmi. Při percepční nedoslýchavosti mohou být zvukové podněty přenášené vzduchem nebo kostmi přijaty, zpracovány a předány dál pouze nedostatečně, nebo dokonce vůbec. Podle rozsahu poškození dochází k různě velké ztrátě sluchu a může dojít až k hluchotě. Zde dochází zároveň jak ke kvantitativní ztrátě, tak ke kvalitativním změnám vnímání hlasitosti zvuku.
Podle místa poškození ve vnitřním uchu se mohou objevit ztráty sluchu v oblasti vysokých, středních nebo nízkých tónů.
Tyto výpadky určité frekvenční oblasti vedou ke změně hlasu: vzniká řeč, které je těžko rozumět.
Postižení jsou navzdory ztrátě sluchu citlivější na hluk, zvýšení hlasitosti nevede k lepšímu porozumění, právě naopak. Vzdálenost mezi hranicí slyšitelnosti a bolestivosti je u nich malá.
Již s pomocí jednoduchého dotazníku mohou lékaři odhalit nedoslýchavost. V tomto dotazníku mají pacienti zodpovědět otázky, týkající se jejich schopnosti slyšet v běžném životě. Rozpoznání a bližší charakteristiku nedoslýchavosti umožní následující vyšetření: Orientační přezkoušení sluchu: Zjištěním, jak pacient rozumí šeptané a hlasité řeči, je možno získat rychlý a jednoduchý kvalitativní obraz o schopnosti slyšet. Přitom se hodnotí vzdálenost, ze které pacient slovům rozumí a správně je zopakuje. Použitím ladičky je možné posoudit zvlášť vedení zvuku vzduchem a kostmi. Audiometrická vyšetření: Pomocí elektroakustických měřicích přístrojů (audiometrů) je možné provést mnohem přesnější diagnostiku.
Audiometrem je měřeno vnímání tónů různých frekvencí, určena hranice bolestivosti (vymezení oblasti hlasitosti, při které jsou tóny vnímány jako příliš hlasité nebo nepříjemné) a měřena schopnost porozumět řeči.
Abychom předešli vzniku nedoslýchavosti nebo zhoršení již vznikající sluchové vady, jsou doporučována některá opatření a způsoby chování:
- použití chráničů sluchu proti hluku na pracovišti
- vyvarování se hluku i v oblasti osobního života (i malé dávky hluku při práci s motorovými nástroji a hlasitá hudba se v průběhu života sčítají a mohou vést ke znatelné sluchové poruše
- vyvarování se nadužívání alkoholu a nikotinu
- dlouhodobé užívání léčiv pouze po dohodě s ošetřujícím lékařem
Jsem hudebník, a proto se nemohu vyvarovat hluku. Musím počítat se sluchovou vadou? Pokud nechráníte svůj sluch, může u vás dojít ke vzniku sluchové vady. Můžete však chránit svůj sluch speciálními zátkami do uší, které zřetelně snižují účinek zvuku, např. při koncertech.
Můj syn pravidelně poslouchá velmi hlasitou hudbu ze sluchátek. Je to nebezpečné? Dlouhodobě to může způsobit sluchovou vadu, která se v průběhu času může zvětšovat. Váš syn by měl být upozorněn na nebezpečí, která jsou spojena s poslechem hlasité hudby a poslouchat jen hudbu běžné hlasitosti.
Rozvoj řeči mé dcery je velmi opožděný. Může to být způsobeno sluchovou vadou? Je to možné. Aby se situace objasnila, můžete dát její sluch vyšetřit na ORL klinice. Nedoslýchavost u dětí může být vyvolána i častou infekcí.
Po zánětu středního ucha je často schopnost slyšet ještě několik týdnů snížena v důsledku otoku sliznice a hromadění hlenu. Odborný ušní lékař vám poradí, jak nejlépe čistit dítěti zvukovod.
Vyskytnou-li se další záněty středního ucha v krátkém časovém intervalu, může být schopnost slyšet trvale zhoršena (nejčastěji pro zjizvení bubínku).
Meniérova choroba
Morbus Meniére je onemocnění vyznačující se především klasickou triádou příznaků : tinnitem, nedoslýchavostí a vertigem (závratí).
Choroba je tvořena náhlou (akutně vzniklou i během několika sekund) nebo až několik minut nastupující funkční poruchou labyrintu vnitřního ucha s částečnou nedoslýchavostí, ušními šelesty a rotační závratí. Nástup počátečních příznaků je rozdílný.
Ačkoliv je závrať příznakem, kterého se postižení obávají nejvíce, sama meniérská ataka většinou nezačíná přímo závratí. Mnoho lidí si před vlastním záchvatem závrati stěžují na pocit plnosti, napětí a tlaku v uchu.
Mnoho nemocných udává bolesti uvnitř ucha nebo těsně nad boltcem na planum mastoideum (kost za uchem). Jindy to bývá bolest hlavy (dosti krutá) nebo tlak v záhlaví nebo na temeni či pocit nejistoty. Často se před závratí objeví tinnitus v postiženém uchu.
Tyto příznaky se dostavují před vlastní atakou v různě dlouhém intervalu od několika minut k jedné až dvěma hodinám. Tato předpověď nebo aura je tedy jakýmsi varovným příznakem.
Záchvat závratí sám přichází v různých okamžicích, ať už je to v klidu a pohodě (při sledování TV, poslechu hudby čtení knihy…) nebo při náhlé akci (ranní vstání z postele, při rychlém předklonu, běhu ze schodů…). Bývá také popisován po intenzivním smrkání nebo intenzivním čichovém vjemu.
Rozeznáváme v podstatě dva typy Meniéra :
1) častější : náhlá rotační závrať s těžkým vegetativním doprovodem (nauzea, zvracení a pocení).Ta je zapříčiněna akutní paralýzou polokruhovitých kanálků, tzv. kinetického labyrintu.
2) méně častý typ: je to tzv. otolytická katastrofa. Pacient náhle ztrácí sílu v dolních končetinách a padá na stranu postiženého ucha. Zde jde o postižení sakulu a artikulu, statického labyrintu, fistulací nebo rupturu. Rotační závrať trvá nejčastěji několik hodin, ale při otolytické katastrofě jde pouze o minuty (5-10-15 minut), pacient brzy vstává bez nejmenších nepříjemných potíží.
Závrať: je u Meniérovy choroby typická svým rotačním charakterem. Tento pocit je různého stupně, od nejsilnějších pocitů silné rotace celého těla (dalo by se to přirovnat k pocitu na atrakci „centrifuga“) nebo jen hlavy či pouze rotuje okolí. V lehčích případech jsou to pocity otáčení pouze při zavřených očích (při otevřených je pacient bez závratě).
Méně častý je pocit houpání, valivý pocit, pocit plavání nebo nejistota pohybů vzhledem k okolí. Nemocní musí ulehnout a vyhledávají kategoricky vždy jednu určitou úlevovou polohu, při níž je závrať menší. V této poloze zůstávají i několik hodin a sebemenší pohyb hlavně hlavou závrať zhoršuje.
Během ataky závratí nejsou mimo nystagmus (rychlé tikání očí ze strany na stranu) žádné neurologické příznaky.
Poruchy sluchu: bývají senzoneurálního typu , nejčastěji jednostranně, až v pozdějším vývoji choroby se objevuje oboustranná porucha (většinou až po pátém roce nemoci, někdy i později). Porucha sluchu začíná náhle (někdy jí může předcházet tinnitus). Na audiogramu se křivka mění podle délky choroby.
Nejčastěji začíná porucha tak, že jsou na křivce ztráty v hlubokých tónech na frekvencích 250 Hz a 500 Hz, na frekvenci 1000 Hz pak je již relativně normální. Pokles bývá zpočátku o 30-50 db. Druhým typem může být křivka obráceného U (tedy asi takto ∩) s poklesem v hlubokých a vysokých tónech.
A třetím, nejméně častým případem je křivka ve tvaru písmene U. Během vývoje choroby se sluch zhoršuje a křivka se postupně vyrovnává do plochého tvaru (pankochleární typ) s poklesem o 50-60 db. Nejčastěji se sluch trvale zhorší mezi 5-10. rokem onemocnění.
Zajímavé jsou také subjektivní pocity nemocných při vnímání zvuků a řeči v postiženém uchu. Samohlásky jsou čisté, ale souhlásky jsou špatně rozlišitelné (jako když mluví Kačer Donald). Jiní mají pocit při poslechu hudby řinčení plechu nebo slyší hudbu falešně.
Častý je také pocit, že má pacient postižené ucho ucpané nebo že je za stěnou. Šelest v uchu předchází mnohdy vlastní ataku závratí. Šelest je většinou vnímán přímo v uchu, jen málokdy je vnímán v hlavě. V záchvatu obvykle zesílí a po něm opět slábne.
Obvykle je tinnitus v hlubších tónech, nejčastěji na frekvencích 250 a 500 Hz. Nemocní popisují šelest nejčastěji jako hučení moře, vrčení motoru, praskání, burácení, tlukot kladiv, v pozdějších stádiích jej popisují spíš jako šumění lesa nebo bzučení včel.
Vegetativní příznaky: první ataky Meniérovy choroby se objevují nejčastěji v plné dospělosti, v období maximálního profesionálního zatížení. Pocit odpovědnosti vůči rodině, společnosti, zaměstnání apod.
Někdy spustí onemocnění nějaké další závažné onemocnění ( otitidy, katary dýchacích cest, kardiovaskulární nemoci, nemoci pohybového ústrojí, virová onemocnění, alergie, diabetes aj.). V prvních letech pozorujeme silnější záchvaty se značným vegetativním doprovodem (nauzea, zvracení) a mnohdy výraznou neurotickou reakcí.
V tomto počátečním stádiu se poruchy vestibulárního ústrojí a sluchu poměrně rychle upravují (dny, týdny) a často i tinnitus brzy zcela vymizí. Remise však netrvají dlouho a do půl roku se často objevují další ataky. Tento stav s reverzibilními změnami trvá zpravidla jeden až tři roky, jen výjimečně pět let a déle.
Později se objevují remise sice delší, ale změny se stávají ireverzibilními (trvalými), především kochleární funkce. Dráždivost vestibulárního ústrojí je snížená, závratě již nebývají tak intenzivní, ale dlouho přetrvává pocit nejistoty, větší či menší tinnitus zůstává, obtěžuje nemocné a vzdoruje urputně veškeré léčbě.
Po pěti letech se často objevuje postižení i druhého ucha a je to zase hlavně tinnitus, který značně neerotizuje nemocné, a proto se doporučuje v této fázi úzkou spolupráci s psychologem a psychiatrem. Po 10., 15., až 20. letech onemocnění se dostaví až areflexie vestibulárního ústrojí a praktická hluchota, někdy však s úporným šelestem.
Toto stadium je charakterizováno vymizením závratí, může zůstat jakási nejistota a trvalý šelest. Zpravidla však jen zřídkakdy dojde onemocnění až do posledního stadia, postupuje jen velmi zvolna vpřed a může se v kterémkoliv období samo úplně zastavit.
Rozeznáváme pět stádií:
- závratě a tinnitus bez známek trvalého poškození, také porucha kochleární funkce je reverzibilní (vratná, schopná zpětného procesu)
- tinnitus s vestibulárními poruchami, změny se stávají ireverzibilními (nevratné, neschopné zpětného procesu) buď v kochleární nebo vestibulární části vnitřního ucha
- přibývá šelestů, poruchy vestibulárního systému i sluchové funkce se stávají ireverzibilní
- vznik hluchoty nebo vestibulární areflexie, stupeň úplné ztráty jedné funkce vnitřního ucha
- vyhasnutí všech funkcí vnitřního ucha s vymizením závratí, jen někdy trvalým šelestem
Diagnóza:
- anamnéza ( osobní, rodinná, obecná = podrobný popis příznaků, vzniku onemocnění atd.)
- otorinolaryngologické vyšetření (ORL)
- vyšetření sluchu (klasická zkouška sluchu, subjektivní vnímání, tónová audiometrie, řečová audiometrie, tympanometrie)
- orientační vyšetření mozkových nervů a mozečkové funkce
- vestibulární vyšetření (vyš. vestibulárních reflexů, zkoušky kalorické, galvanické, rotační, pozorování nystagmu)
- pomocná vyš. (RTG, laboratorní testy, oční, neurologické a interní vyšetření)
léčba: je jiná během atak a jiná v období relativního klidu mezi ataky. Je především konzervativní a léčí příznaky (symptomatická). V době ataky se podávají alkaloidy, antihistaminika, diazepam, antivertiginózní čípky.
Mezi atikami se podávají především vitamíny ( řada A,E a B), doporučuje se dietní režim s omezením kofeinu, tuků a solí, zákaz kouření a alkoholu. Pomáhá fyzikální terapie (masáže, rehabilitace …), antialergická léčba, sedativa, neuroleptika, akupunktur či homeopatická léčba.
Ve výjimečných případech i chirurgická léčba.
Meniérova choroba je pojmenovaná po francouzském lékaři Prosper Meniére (1799- 1862), který jako první již v roce 1861 uvedl ve francouzském lékařském časopise příznaky onemocnění vnitřního ucha. Popsal : “Je to nepříjemný záchvat, po kterém mohou zůstat trvalé následky v podobě ušních šelestů nebo zhoršení sluchu.
Onemocnění vnitřního ucha se projevuje záchvaty závratě (silné a nepříjemné rotující točení hlavy), které jsou spojeny s nedoslýchavostí a ušními šelesty. Mnoho pacientů trpí během záchvatu i nevolností až nucením na zvracení a mají pocit tlaku v uchu. Délka i síla záchvatu jsou rozlišné, mohou trvat pár minut i několik hodin.
Po záchvatu jsou postižení sice vyčerpaní, ale jejich potíže většinou zcela vymizí.”
U pacientů s Morbus Meniére jsou uši pravidelně pod tlakem, protože lymfatická tekutina (endolymfy) se nahromadí ve vnitřním uchu, jehož ucpání způsobuje poruchy a výpadky rovnovážného a sluchového ústrojí.
Příčiny zmnožení tekutiny nejsou dosud jednoznačně objasněny, přestože byla nemoc poprvé popsána před více jak 140 lety. Odborníci se domnívají, že by mohly souviset s hormony a látkovou výměnou. K onemocnění zřejmě přispívá stres poruchy krevního oběhu a psychické faktory.
Je důležité si uvědomit, že zdaleka ne každé závratě doprovázené dalšími příznaky signalizují Meniérovu chorobu. Závratě mohou mít mnoho jiných příčin.
Proto je vždy nutné projít na ORL řadou speciálních testů (během těchto testů má pacient pocit, že s ním lékař cvičí aerobik, protože to je samé sedněte si, lehněte si, na pravý bok a na levý bok a předklonit a zaklonit…ale to je soubor speciální testů, které právě určují původ záchvatů ).
Jak má vypadat první pomoc při záchvatu:
- okamžitě si lehněte kamkoliv, třeba i na zem (hrozí totiž nebezpečí pádu a s ním spojeného úrazu), nejděte si svoji úlevovou polohu (pro většinu lidí to je na boku)
- nenechte sebou manipulovat, protože jakýkoliv pohyb záchvat jenom zhoršuje
- vezměte si okamžitě léky proti zvracení a nevolnosti (tyto léky by jste měli mít neustále u sebe, protože ataka může přijít naprosto kdykoliv a kdekoliv = to se samozřejmě týká lidí, kteří již toto onemocnění mají nějaký čas. U lidí s prvním záchvatem je většinou okolí vystrašeno a volá záchranou službu, která léky pacientovi po příjezdu dodá)
- snažte se být v klidu, zhluboka dýchat a po skončení hlavního záchvatu se nechte převézt do nemocnice na další pozorování a vyšetření
- mezi záchvaty dodržujte dietní režim a užívejte pravidelně léky (nejčastěji je to lék Betaserc)
Vertigo – závrať
Tinitus
Zdroje:
kniha: Lidské tělo (Z anglického originálu The Human Body), vydavatelství Gemini 1992
kniha: Lidské tělo (Z anglického originálu The Joy of Knowledge), vydavatelství Albatros 1985
kniha: Anatomie 1 a 2,autor MUDr. Radomír Čihák,DrSc., vydavatelství Avicenum 1988
učebnice: Základy praktické audiologie a audiometrie, Mojmír Lejska a kolektiv autorů
přednášky: Mudr. Mojmíra Lejsky CSc., MUDr. Ivana Šejna CS. a dalšího kolektivu lékařů a odborníků z oblasti fyziky a audiologie
- Anatomie a činnost sluchového orgánu
- Zvuk a jeho základní vlastnosti
- Vyšetření sluch. aparátu (audiologie, tympanometrie, BERA, OAE…)
- Stanovení stupně sluchové ztráty
- Sluch a jeho vliv na vývoj řeči
- Poruchy a vady sluchu (nádory, záněty, úrazy…)
- Rovnovážné ústrojí a poruchy rovnováhy
- Ušní operace
- Naslouchadla a jiné pomůcky pro nedoslýchavé
- Kochleární implantát
Jak už řekl Josef Čapek „Život není jen k zábavě. Je také k okouzlení, úžasu a k trýzni .“ Největší trýzní každého člověka je nemoc a zdravotní potíže. A jak už název tohoto webu (Nemoc-Pomoc) napovídá, následující stránky jsou především o nich.
ORL
- NEUROLOGIE
- TĚHOTENSTVÍ
- GENETIKA
Zábava je takový druh trávení času, do něhož se lidé nemusí nutit, protože je sama přitahuje, přináší radost, uspokojení nebo oddech. A právě to je také cílem těchto stránek. A na co se můžete těšit?
Citáty
- Citáty o životě a smrti
- Citáty o dětech a stáří
- Citáty o přátelství
- Citáty o lásce
- Citáty o štěstí
- Citáty v latině
- Citáty v angličtině
- Citáty v němčině
- Citáty ve francouzštině
- Citáty v italštině
Věštírna
- Mytický tarot
- Numerologie
- Čtení z ruky
Hádanky a kvízy
- Kvíz Vesmír
- Kvíz Planeta Země
- Kvíz Architektonický styl
- Kvíz Pyramidy
- Kvíz Objevitelské cesty
- Kvíz Vlajky a hlavní města
- Máte logické myšlení?
- Hravá matematika
- Kvíz Éra nacismu
- Kvíz Rostliny a typy prostředí
- Kvíz Zvířata
- Kvíz Medicína a lidské tělo
- Kvíz Státní měny
- Kvíz Film a režisér
- Kvíz Věda a technika
- Kvíz Dějiny
- Kvíz Sport a hry
- Kvíz Náboženství
- Kvíz umění
- Kvíz mytologie a literatura
- Kvíz život ve společnosti
Čínská moudra
Manželství s úsměvem
Medicína s úsměvem
Ale tyto stránky toho nabízejí ještě mnohem, mnohem víc. Určitě si v nich každý najde to své. Zde je jen malá ochutnávka