Kdo bude novým premiérem? Čtenáři deníku už si vybrali Zuzana Kodrlová Zelenková Napište mi
Neuvěřitelný příběh má za sebou teprve osmnáctiletý Honza.
Tomu lékaři už jako malému diagnostikovali epilepsii, přesto se naučil žít úplně normálně a naplno sportuje.
Pomohl mu také jedinečný operativní zákrok, kterým špičkový odborníci odstranili velké ložisko, kvůli kterému nepříjemnými a hlavně nebezpečnými záchvaty trpěl.
Honza je velký sportovec | Foto: Archiv Honzovy rodiny
Honza má za sebou aktuálně triatlon, který se uskutečnil ve Vlkovské pískovně u Veselí nad Lužnicí v sobotu 28. září. Vždycky ale neměl zrovna na růžích ustláno. Honzovi totiž lékaři diagnostikovali epilepsii v necelých dvou letech. „Poprvé jsme si s manželem všimli, že něco není s Honzíkem v pořádku, když mu byl rok a půl.
Vždycky se na několik vteřin zahleděl do prostoru, znehybněl a vůbec na nás nereagoval. A to se opakovalo třeba i několikrát za den,“ vzpomíná Honzova maminka, která o těchto epizodách řekla při preventivní prohlídce dětské lékařce.
Ta neváhala a poslala chlapce na dětskou neurologickou kliniku, kde mu lékaři po sérii vyšetření stanovili diagnózu epilepsie a ihned mu nasadili léky.
| „Potřebovali jsme nějaký nový impuls, protože léky nezabíraly, Honzík měl problémy ve škole, hlavně se soustředěním.“ |  Zdroj: Archiv Honzovy rodiny |
„Přibližně do tří let lékaři hledali kombinaci léků, která by Honzíkovi zabrala. To se povedlo a záchvaty pak vůbec neměl a v pěti letech mohl léky vysadit,“ popisuje maminka, která si v té době myslela, že už bude Honza zdravý.
Do jeho 11 let tomu vše opravdu nasvědčovalo. Naučil se jezdit na kole, lyžovat, hrál tenis a florbal, volný čas trávil hrami se svou sestrou a kamarády, nemoc už ho netrápila. „Pak ale přišel další záchvat a všechno začalo nanovo.
Nejdřív lékaři čekali, ale po dalších záchvatech Honzíkovi museli znovu nasadit léky.
Zkoušeli různé kombinace, ale nic nezabíralo, záchvaty se neustále opakovaly, většinou to byly záchvaty typu absencí, kdy o sobě Honzík vůbec nevěděl, takže jsem se děsila toho, že se mu něco, například při jízdě na kole, stane,“ vysvětluje Honzova maminka.
Když bylo jejímu synovi 15 let, rozhodli se s manželem, že zkusí změnit lékaře. „Potřebovali jsme nějaký nový impuls, protože léky nezabíraly, Honzík měl problémy ve škole, hlavně se soustředěním.
Rád sportoval a soutěžil, což ale často záchvaty vyvolávalo, navíc jsme nikdy nevěděli, kdy záchvat přijde, bylo to někdy nebezpečné, a tak postupně přestal jezdit na kole a sjezdové lyže vyměnil za běžky a snowboard.
Na druhou stranu si splnil sen, doběhl závod Spartan Race, na trati ho doprovázela kamarádka,“ vysvětluje Honzova maminka.
| „První dny po operaci to bylo hodně psychicky náročné, Honza byl apatický, zmatený, smutný a téměř nemluvil.“ |  Zdroj: Archiv Honzovy rodiny |
Se synem přešli na specializované oddělení pro léčbu epilepsie ve FN Motol. Tamní lékaři po sérii vyšetření usoudili, že je Honza kandidátem na chirurgický zákrok, kterým mu z mozku odstraní ložisko – zdroj epileptických záchvatů.
„Musel jsem na dvě operace za sebou, nejdřív mi lékaři do mozku voperovali sondy, které snímaly jeho činnost, pak mi teprve mohli odstranit ložisko. Bylo to pro mě několikatýdenní peklo. Musel jsem jenom ležet a skoro se nehýbat, z hlavy mi trčely dráty, které byly připojené na počítač,“ vzpomíná Honza.
Operace se zdařila a lékaři poměrně rozsáhlé ložisko odstranili. „První dny po operaci to bylo hodně psychicky náročné, Honza byl apatický, zmatený, smutný a téměř nemluvil.
Oproti tomu, jak je normálně živý a komunikativní, to byla děsivá změna, ale naštěstí se po pár dnech vše vrátilo do normálu,“ popisuje maminka a dodává: „Měsíc a půl po operaci měl jeden záchvat, ale podle lékařů se to stává. Od té doby už je tři měsíce bez záchvatu.“
Sportovním aktivitám se Honza zatím nevěnuje naplno, začíná se ke sportu vracet pozvolna. „Učím se, jak sportovat správně, jak dobře dýchat, abych tělo nevystavoval náhlému stresu, což je ale s mou soutěživou povahou docela oříšek,“ popisuje Honza. Minulý rok se zúčastnil tradičního EPPI vodáckého triatlonu, kde ho ale při běhu zbrzdil právě jeden ze záchvatů.
„Letos si dávám po operaci pauzu, půjdu jenom fandit, ale příští rok už si snad zase taky zazávodím,“ doufá Honza. „Na triatlonu je super, že se na něm potkávají nemocní a zdraví a vzájemně se poznávají.
Všichni si mohou vyzkoušet také první pomoc při epileptickém záchvatu, za což jsem za nás pacienty rád, protože čím víc lidí bude vědět, jak záchvat může vypadat a jak při něm pomoci, tím bezpečněji se budeme cítit.“
| „Mluvím o tom, jaké to je žít s nemocí, jak se zdravými, tak nemocnými dětmi.“ |  Zdroj: Deník/Martin Vokurka |
V letošním školním roce bude Honza maturovat, kromě sportu ho baví jazyky a začal spolupracovat se Společností E, se kterou jezdí po školách na besedy o epilepsii. „Mluvím o tom, jaké to je žít s nemocí, jak se zdravými, tak nemocnými dětmi.
Mně samotnému moc pomohlo, když jsem si mohl o svých problémech popovídat s někým zkušeným, a taky si myslím, že když se nebudeme bát o své nemoci mluvit veřejně, tak nás okolí snáz pochopí a zjistí, že jsme vlastně úplně normální, jen máme v životě pár omezení, kterých se ale není třeba bát,“ uzavírá Honza.
1.10.2019
Volkswagen Passat servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované Škoda Superb první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované Škoda Fabia koupeno v CZ Škoda Fabia první majitel, servisní knížka, koupeno v D Škoda Octavia koupeno v CZ Škoda Yeti servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Volkswagen Passat první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, v záruce Škoda Fabia servisní knížka, nehavarované + PRODAT AUTO
Epilepsie u dětí: Co dělat při záchvatu?
Epilepsie je chronické onemocnění mozku. Je to poměrně časté
onemocnění v dětství, kdy do 15 let prodělá alespoň jeden epileptický
záchvat pět dětí ze sta.
U tří čtvrtin všech nemocných se první
záchvaty objeví před dvanáctým rokem věku (především prvním třech
letech života a okolo puberty). Epilepsie není dědičná.
Jak moc je
ovlivněn život dítěte s epilepsií a víte, co dělat při epileptickém
záchvatu?
Diagnóza epilepsie u dětí
Aby mohla být dítěti diagnostikována epilepsie, musí u něj probíhat
opakované neprovokované epileptické záchvaty.
Jak poznám epileptický záchvat
Příznaky mohou být různého druhu, od nevýrazných jako jsou pocity
brnění, zraková aura, závratě, bolesti břicha, pocity na zvracení, až po
příznaky, které jsou pro epilepsii typické – bezvědomí s křečemi
končetin a krátké poruchy vědomí.
Jeden epileptický záchvat ještě neznamená epilepsii.
Jedná se o přechodný stav, kdy dítě náhle ztrácí kontrolu nad svým
tělem. V dětství se vyskytují různé typy záchvatů. Epileptický
záchvat může přijít v jakoukoli denní dobu i v různě dlouhých
časových odstupech. Epileptický záchvat může být různě intenzivní.
Mezi speciální epileptické záchvaty v dětství se řadí febrilní záchvaty.
Epileptické záchvaty přichází bez ohlášení, na jejich provokaci mají
vliv horečnatá infekční onemocnění, změny počasí, duševní a tělesná
přetížení, nedostatek a nepravidelnost spánku
Status epilepticus neboli protrahovaný epileptický záchvat
Status epilepticus je protrahovaný záchvat, který trvá více než
30 minut, kdy dítě nenabývá vědomí. Tento protrahovaný epileptický
záchvat je u dětí často prvním projevem epilepsie. Je velmi závažný a
mnohdy i život ohrožující. Při tomto záchvatu volejte vždy
záchranku.
Co dělat při epileptickém záchvatu?
- Pokud dítě rozpozná příznaky nastupujícího záchvatu, položte ho do
vodorovné polohy na postel nebo podlahu a uvolněte mu oděv (hlavně
u krku). - Dostaňte dítě do bezpečného prostředí a z jeho dosahu odstraňte
všechny ostré předměty, popř. mu můžete podložit hlavu. - Když dítě začne při záchvatu hodně slinit, dejte mu hlavu na stranu,
aby sliny nevdechl. Někdy může dojít ke zvracení, v tomto případě
otočte celé dítě včetně hlavy na stranu do stabilizované polohy. - Po záchvatu nechte dítě odpočívat, popř. ho uklidněte.
- Jestliže záchvat trvá déle než 2 minuty, můžete dle rad lékaře
podat předepsaný lék (např. Diazepam). Trvá-li záchvat déle než
10-15 minut, přivolejte lékaře.
Co nedělejte při epileptickém záchvatu?
- Nikdy nezabraňujte křečím a s dítětem hýbejte co
nejméně. - Neuvolňujte násilím křečí stažené končetiny.
- Nedržte cukající končetiny.
- Neotvírejte násilím čelist, ani když dojde ke kousnutí do jazyka.
- Nesnažte se křísit dítě vodou nebo ho rozdýchávat.
Dítě s epilepsií by mělo u sebe nosit kartičku se
základními informacemi o sobě – jméno, příjmení, jméno
ošetřujícího lékaře včetně kontaktu, telefon na rodiče, obvyklý typ
záchvatu včetně současné terapie.
Léčba epilepsie u dětí
Před léčbou epilepsie je nejdříve důležité zjistit její
příčinu.
Praktický lékař dítě podrobně vyšetří. Provede anamnézu, interní
pediatrické vyšetření včetně odběru krve a odešle dítě
k neurologovi.
Neurolog odešle dítě na tzv. EEG (elektroencefalograf) a
provede neurologické objektivní vyšetření. Neurolog může dítěti
doporučit vyšetření mozku pomocí počítačové tomografie (CT) a
magnetickou rezonanci, popř. další vyšetření pomocí speciálních
přístrojů. Při potvrzení epilepsie neurolog předepíše dítěti
antiepileptika (AED).
Vhodné je i psychologické vyšetření, které zhodnotí efekt léčby
antiepileptiky a případné vedlejší účinky na psychické funkce, posoudí
interpersonální vztahy a emoční obtíže.
Pracoviště, která se zabývají diagnostikou epilepsie, jsou tzv.
Centra pro epilepsii.
Prevence epileptických záchvatů u dětí
- Zapisujte u dítěte jednotlivé záchvaty do speciálního kalendáře pro
lepší přehlednost a možnost vypozorovat, kdy záchvat obvykle přichází a
co ho vyprovokuje. - Snažte se, aby dítě dodržovalo režimová opatření. Pro epileptické
dítě je důležitý pravidelný spánek. Nevystavujte dítě velké námaze
jako je například dlouhý běh, při kterém se snadno zadýchá. Dbejte, aby
dítě užívalo pravidelně předepsané léky a přijímalo pestrou
stravu. - Dbejte na to, aby dítě co nejméně podléhalo stresu a nadměrným
emočním prožitkům. - Zapojte dítě do sportu (ne vrcholového a nebezpečného), díky němuž
si upevní kontakt s vrstevníky a vybuduje sebedůvěru. - Rozvoj záchvatu může ovlivnit i vhodná dechová technika, tleskání
nebo jiná mechanická činnost (např. mačkání místa nad horním rtem), ale
i psychická činnost (např. počítání v duchu). - Snažte se u dítěte předcházet únavě a nudě.
- Pokud máte doma adolescenta, sledujte, zda hormonální změny nemají vliv
na epilepsii (např. dívky mívají záchvat kolem nebo během menstruace).
Jestliže ano, poraďte se s lékařem a nasaďte ve vhodnou dobu zvýšenou
dávku antiepileptik.
Dítě s epilepsií a sport
Dítě s epilepsií se může věnovat sportu, ale existují určitá
omezení. Dítě nepřetěžujte (např. vrcholovým sportem,
dlouhodobým během apod.) a nezapojujte jej do sportů, při kterých hrozí
nebezpečí pádu (např. jízda na koni, horolezectví) nebo při kterých se
používají nebezpečné pomůcky (střelné, sečné zbraně, oštěp).
Pokud půjde dítě plavat, mělo by být pod neustálým dozorem a do volné
vody (moře, jezero, řeka) mu oblečte plovací vestu.
Jízda na kole je dalším rizikovým sportem. Dítě může jezdit na kole
v provozu, pokud neprodělalo záchvat alespoň po dobu jednoho roku, popř.
při úspěšné léčbě alespoň tři měsíce bylo bez záchvatů.
Každopádně bez helmy nenechávejte dítě vyrazit na kole.
I při koupání ve vaně mějte nad dítětem neustálý
dohled.
Dítě s epilepsií a školka (škola)?
Když se frekvenci záchvatů podaří snížit či zcela potlačit, může
chodit dítě do školky. Pro děti, které jsou opožděnější nebo mají
poruchy chování, existují speciální školky. Učitelky
informujte a proberte s nimi postupy první pomoci a podání léků, kdyby
u dítěte náhodou nastal epileptický záchvat.
Pokud se dítě necítí na běžnou školu, pošlete ho do speciální, ve
které se potká s minimálním množstvím stresových situací a bude
kolektivu dětí s obdobnými problémy. Speciální škola není žádná
katastrofa, dítě může být naopak úspěšnější v životě, než kdyby
protrpělo normální základní školu.
Tipy od maminek na eMiminu:
lasička1 píše: „Děti mají občas různé zlozvyky
a občas to vypadá na nějakou poruchu. Až někdy přestává rozum stát, co
všechno se naučí.
Pokud je to epilepsie, tak záchvat nelze ničím zastavit – pokud neberu
v úvahu čípek proti záchvatu…“ více
v diskuzi Jak se u Vašich dětí projevila epilepsie?»
Kateřina33 píše: „Mému synovi zjistili epilepsii
tak, že měl takové mini záchvaty. Vždycky když se lekl, tak třepal
ručičkama a někdy hlavičkou, bylo mu asi 7 měsíců. Na EEG to bylo už
jasné.
Dostal kapičky, 3× denně, a od té doby nic. Na dalším EEG byl asi
v 22 měsících a EEG měl čisté. Epilepsie není. Prý to mohlo být
z narkózy.
Spadl nám kámen ze srdce…“ více v diskuzi
Může to být epilepsie?»
grafoSG píše: „Ahoj, mám ročního syna a teď
řeším stejný problém –
epileptický záchvat, hospitalizace na JIP, vyšetření. Na EEG se epilepsie
nepotvrdila, a záchvat v nemocnici už neměl. Byl to strašný šok – zdravé
dítě a z ničeho nic epileptický záchvat. Už jsme doma, ale co přinesou
„zítřky“ netuším…
Prý záchvat vyvolala nějaká infekce trávicího traktu (zvracel den před
záchvatem). Žádného původce nenašli…“
více
v diskuzi Epilepsie u miminka?»
Helii píše: „Bohužel dnes od tohoto dává každý
ruce pryč. Nemůžeš s dcerou zůstat doma a pobírat nějaký příspěvek
na péči? Nebo se domluvit se zaměstnavatelem, jstli by ti neposkytl
neplacené volno? Jinak bohužel nevím…“ více
v diskuzi Dítě s epilepsií a mateřská škola»
Epilepsie: Natálka (12) upadala do bezvědomí: Děti s epilepsií trpí během pandemie osaměním
Když byla Nathaly (12) ve školce, při odpoledním spánku upadla do bezvědomí a zdravotníci ji převezli do nemocnice, kde podstoupila řadu vyšetření. Diagnóza zněla idiopatická epilepsie. Dívka měla záchvaty ve spánku, kdy jí ztuhla polovina těla a upadala do bezvědomí. Příznaky epilepsie se objevily i u jejího staršího bratra.
Na lidi s epilepsií, kteří často bojují s izolací a samotou, upozorňuje dnes mezinárodní akce tzv. Purple day. Každý, kdo chce pacienty s epilepsií podpořit, si proto v tento den zvolí oblečení ve fialové barvě. Odborníci letos upozorňují i na to, že na děti s epilepsií dopadá osamění spojené s koronavirovou pandemií a distanční výukou.
U dnes dvanáctileté Nathaly z Olomoucka se epilepsie poprvé objevila ve školce. Při odpoledním spánku upadla do bezvědomí a zdravotníci ji převezli do nemocnice, kde podstoupila řadu vyšetření. Lékaři u Nathaly odhalili tzv. idiopatickou epilepsii, která v jejím případě není dědičná a přesná příčina je dosud neznámá.
„Pomocí CT zjistili, že má tekutinu na mozku, která tlačí na spánkový lalok. Nikdo v mé rodině ani u bývalého manžela epilepsií netrpěl.
Podobné příznaky se půl roku zpětně začaly projevovat také u o pět let staršího syna, mimo ztráty vědomí, a tak jsem se bála.
Postupně jsem si všimla, že má Nathaly záchvat vždy po velkém stresovém vypětí,“ popisuje počátky s dceřinou nemocí její maminka Šárka.
Na záchvaty upozornila milovaná fenka štěkotem
Nathaly měla záchvaty pouze ve spánku, kdy jí ztuhla levá polovina těla a upadala do bezvědomí. Po nabytí vědomí trvalo dlouho, než promluvila, protože nemohla. „Děti jsem vychovávala sama a bylo to náročné období.
Každý měsíc jsem byla s jedním nebo druhým v nemocnici. Měli jsme fenku stafordširského teriéra, která se od Nathaly nehnula ani na krok.
Spávala s námi u postele a několikrát mě štěkotem upozornila na záchvat malé,“ říká Šárka.
Léčba naštěstí začala účinkovat a intervaly mezi jednotlivými záchvaty se postupně prodlužovaly. Kromě léků Nathaly pomohl i pravidelný režim, který musela striktně dodržovat.
„Chodila spát přesně v půl osmé, hodinu před spánkem nesměla koukat do tabletu apod. Režim musela dodržovat i na školních akcích a školách v přírodě.
Myslím si, že to mělo na zlepšení její nemoci velký vliv,“ vysvětluje její maminka.
Šikana ve škole
Nyní je Nathaly již čtyři roky bez záchvatů, pravidelně dochází na EEG a kontroly, a dokonce jí v prosinci 2020 lékaři vysadili i léky. Léčbu museli odborníci několikrát měnit, protože ji léky hodně uspávaly. „Byla pomalejší než její vrstevníci. Často usínala ve škole, přitom spala 11 hodin.
Nathaly je jedničkářka a dobře se učí, ale například nedokázala napsat diktát stejně rychle jako její spolužáci. Bohužel se ve škole setkala i se šikanou.
Přednášky a osvěta o epilepsii v naší škole ale naštěstí situaci zlepšily, měla nejlepší paní učitelku třídní, která nám vždy vyšla vstříc, pochopila nás a pomohla nám,“ vysvětluje Šárka.
Pacienti s epilepsií čelí řadě mýtů
Někteří lidé s onemocněním epilepsií bojují s izolací a samotou – upozorňuje na to mezinárodní akce tzv. Purple day, která každoročně připadá na 26. března. Každý, kdo chce pacienty s epilepsií podpořit, si proto v tento den zvolí oblečení ve fialové barvě.
Letošní akce zdůrazňuje také to, že i v dnešní době musí pacienti s epilepsií čelit řadě mýtů – například že by neměli sportovat. Pravidelný pohyb přitom snižuje počet epileptických záchvatů a zlepšuje celkový psychický a fyzický stav.
K bourání mýtů se připojila tradiční výtvarná soutěž „Líbí se ti, mami?“ pro malé pacienty s epilepsií, která stanovila sport jako hlavní téma letošního ročníku.
Sport prospívá psychice
Sport znamená zvláště pro děti psychickou vzpruhu, nemluvě o tom, že pomáhá zlepšovat jejich celkovou kondici. Lékaři doporučují dětem s epilepsií všechny sporty kromě pohybu ve výškách, jako je horolezectví nebo parašutismus. Další aktivity, jako je plavání nebo cyklistika, je podle nich vhodné dělat vždy s doprovodem.
„Sportování ve skupině sice není kvůli pandemii povolené, ale my vždy doporučujeme být alespoň ve dvojici. Každý by měl promyslet svou zdravotní situaci a podle toho sport zvolit. Případně se může poradit se svým lékařem. Máme pacienty, kteří jsou roky bez záchvatů, a nejsou tak nemocí téměř limitováni.
Lidem, u kterých se nám zatím nepodařilo dostat záchvaty zcela pod kontrolu, doporučujeme alespoň domácí cvičení v podobě jógy nebo kondičních tréninků,“ vysvětluje MUDr. Jana Zárubová z Centra pro epilepsii FN Motol, která je zároveň místopředsedkyní spolku EpiStop.
Nejpřirozenějším pohybem je podle ní chůze a někteří pacienti chodí na pravidelné procházky se svými asistenčními psy, kteří na ně dohlíží.
Děti s epilepsií trpí během pandemie osaměním
Koronavirus se nedotkl jenom sportu, ale také učení. Podle vedoucího lékaře Centra pro epilepsie FN Motol prof. MUDr. Pavla Krška, Ph.D.
, se koronavirová pandemie a s ní spojená distanční výuka podepisuje na náladě a aktivitě jeho pacientů. „Od loňského jara si dělám průzkum a zpočátku byla polovina dětí ráda, že může být doma, a druhá půlka chtěla do školy.
Letos už chce do školy většina. Děti s epilepsií mají větší riziko rozvoje psychologických, a dokonce i psychiatrických poruch. Rodiče by proto určitě neměli podceňovat duševní zdraví svých potomků.
Je důležité, aby děti měly pravidelný režim, pohyb na čerstvém vzduchu a alespoň nějaký kontakt s vrstevníky. Samozřejmě za dodržení protiepidemických opatření,“ říká prof. Kršek.
Příběh se šťastným koncem
Nathaly se věnuje všem svým koníčkům naplno, baví ji čtení, plavání a ráda jezdí na čundry s tátou. Miluje Harryho Pottera a celou jeho sérii přečetla jak v originálním anglickém jazyce, tak i v češtině. Píše i svou vlastní knihu.
Další velkou vášní Nathaly je malování. Byla to právě ona, kdo vloni zvítězil ve výtvarné soutěži „Líbí se ti, mami?“ Na vítězném obrázku ztvárnila svůj sen stát se malířkou.
„K Vánocům dostala malířský stojan a přála by si v domě mít svůj malý ateliér, na který teď šetříme,“ uzavírá příběh s dobrým koncem Šárka.
Epileptický záchvat prodělá do 15 let věku každé dvacáté dítě
Hlavní obsahPrvní záchvaty epilepsie se mohou objevovat již v kojeneckém věku.
Foto: Profimedia.cz
Nemoc je stále opředena mýty, které se nedaří odstranit. Podle MUDr. Jany Zárubové z Centra pro epilepsii v pražském Motole mají děti s epilepsií stále problém zúčastnit se aktivit, jako jsou různé tábory či výlety. Někdy tají nemoc i samotní nemocní, jelikož se obávají odmítnutí.
„Dítě při epileptickém záchvatu nemusí padat, třást se ani mít porušené vědomí. Například u kojenců se může epilepsie projevovat neobvykle, a proto se hůře poznává.
Dítě se například schoulí do klubíčka, rozhodí ruce, na první pohled to může vypadat jako úlek, ale je to projev nemoci.
Jiné děti se zase jen na pár vteřin ´zakoukají´, ve výčtu projevů epileptických záchvatů bychom mohli dlouho pokračovat,“ upozorňuje dětský neurolog a specialista na dětskou epilepsii prof. MUDr. Pavel Kršek, Ph.D.
Což potvrzuje i příběh osmileté Klárky, u které se první příznaky epilepsie objevily ve 3,5 letech před návratem z letní dovolené. „Všimli jsme si, že při oblékání na několik okamžiků lehce ustrnula.
Když se k tomu začaly později přidávat i lehké třesy, bylo nám jasné, že se něco děje. Čím dál častěji se objevovalo ´zkoprnění´ provázené třesem, které trvalo přibližně půl minuty.
Potom se Klárka zase vrátila do normálu a z těchto krátkých epizod si nic nepamatovala,“ vzpomíná dívčin tatínek.
V té době proto rodiče s dcerou navštívili neurologa, který ale v počátku po vyšetření nediagnostikoval žádné onemocnění. Příznaky se ale zhoršovaly, a tak se po několika měsících Klárka dostala do péče profesora Krška v Centru pro epilepsii v Motole. Zde podstoupila řadu dalších vyšetření. Po nich se podařilo odhalit v mozku zdroj záchvatů a lékaři navrhli, že budou Klárku operovat.
Neurochirurgický výkon Klárka podstoupila ve 4,5 letech a povedl se na výbornou. Od té doby už neměla žádný záchvat, po dvou letech mohla dokonce vysadit všechny léky. „Klárku v ničem neomezujeme, sportuje, má spoustu koníčků a my ji považujeme za vyléčenou. Chodíme už jen na občasné kontroly, abychom se my i lékaři ujistili, že je vše v pořádku,“ doplňuje Klárčin tatínek.
Klárčin případ je podle profesora Krška důkazem toho, jak mocná umí medicína být, když lékaři dokážou příčinu epilepsie odhalit včas. Nicméně ne všechny druhy epilepsie lze léčit operativně, někteří pacienti se se záchvaty potýkají celý život. I u nich lze ale nemoc vhodnou léčbou dostat pod kontrolu.
Podle odborníků je naprosto zásadní vést s rodiči nemocných dětí hlubší rozhovory. Teprve ty umožní nahlédnout, jak onemocnění dítěte zasahuje do života rodiny, co je z jejich pohledu největší problém a co berou jako životní výzvu.
„Tento pohled se může od počátečního náhledu lékaře významně lišit. Je přitom samozřejmé, že správné pochopení souvislostí zásadně ovlivňuje plánování diagnostických a léčebných postupů,“ doplňuje profesor.
Chronickou epilepsii má v České republice v aktivní fázi přibližně 80 000 lidí. Nejméně dalších 160 000 osob se někdy kvůli epilepsii v průběhu života léčilo nebo stále léčí, ale jsou více než pět let v remisi.