Duševní pohoda je základem dobrého života, zdraví, štěstí, sebelásky, lásky. Každý z nás by si měl najít denně min. 90 minut sám pro sebe.
V tomto čase hloubavě dumat, přemýšlet, plánovat, snít, nabírat síly, relaxovat… mlčet, nebo hovořit sám se sebou, aby dostal jednu z nejlepších rad – od nejbližšího přítele, své intuice.
Každý den jsme vystaveni stresovým situacím, svádíme nejrůznější boje a zapomínáme sami na sebe, na svůj vnitřní klid. Mnoho chybných kroků činíme jen proto, že v celém tom chaosu neslyšíme vlastní „slovo“ – intuici, která ví…
„Tvá nespokojenost a úzkost pramení z toho, že neposloucháš svou duši.“Neale Donald Walsch
- Jeden člověk má moc nad Vaším životem
- Terapie pustého ostrova
Ať už potřebujeme odpočinek, energii, klid, rovnováhu, mír, přesměrování od negativních myšlenek (abychom se k nim mohli vrátit už s účinným řešením) či výživný vnitřní rozhovor, jenž nás též přivádí k řešení, můžeme využít následující tipy pro relaxaci/meditaci, při kterých si vystačíme sami, bez přítomnosti jiných lidí (nikdo by v tyto chvíle neměl rušit naše myšlenkové vlny a energii). Spojíme se tak se svou intuicí, vyslechneme vlastní rozum a cit bez rušivých vnějších vlivů.
Příroda
Lesy jsou považovány za jedny z největších „baterek“, které nás mohou dobít.
Sílu ale lze čerpat i z jednoho stromku, květiny na zahrádce, řeky, jezera, moře, slunce, noční oblohy, deště… Matka příroda je skutečnou „matkou“ nás všech a v jejím náručí se dá najít bezkonkurenční klid a energie.
Kdo se necítí na objímání stromů, hlazení rostlin, hluboké dýchání v lese, pozorování vodopádů či máchání v říčce, může si jednoduše na okamžik zout boty, postavit se na trávu, hlínu, písek… a jednoduše tak chvilku v klidu setrvat. Takovýto drobný krok pro člověka je velkým prvním krokem k čisté laskavé duši.
Proč pozorovat hvězdy
Hudba
Velice individuální jsou preferované hudební styly. Někoho uklidňuje klavír, někoho (viz první bod) zvuky přírody (např. déšť, vánek, šumění moře), jiný dosáhne štěstí a klidu při popu, nebo opeře atd. V zásadě bývá lepší volit optimistickou uklidňující hudbu s laskavým či neutrálním slušným textem, při kterém se v mysli nepromítnou bojové scény, hádky apod.
„Nenabývá ničeho ten, kdo nenabude pro svou duši.“Zarathuštra
Uklidňující zvuky (ASMR)
Velké přízni se těší uklidňující zvuky (ťukání na dřevo nebo sklo, česání vlasů, zvuk stříhajících nůžek, listování v knize…) Mnoho takových audio záznamů lze najít kupříkladu na youtube.com
ASMR (autonomous sensory meridian response) bývá označováno za „virtuální drogu“. Navozuje velice často příjemné mrazení a může být návykové.
Hlavní aktér šeptá nebo provádí výše zmíněné zvuky, aby navodil pocit bezpečí, klid. Ideální jsou tato videa/zvuky před spaním.
Stačí mít v uších sluchátka a člověk se rázem ocitá v naprosto jiném rozpoložení a náladě.
Masáž „na dálku“ se řadí pod ASMR. Zvuky, které proudí přes sluchátka do uší, simulují skutečnou masáž. Za pozornost určitě stojí přímo masáž uší.
Záliby
Malování, hraní, zpívání, focení či jiná kreativní činnost, sport, procházky… Děti vědí, jak si udělat radost + posílit duševní pohodu. Inspirujme se jimi! Stačí k tomu minimum prostředků, například papír a tužka.
Trápení, která nejdou (zatím) ventilovat vlastními slovy, mnohdy spatří světlo světa právě prostřednictvím kreativní činnost (v obraze, v melodii…) I úsloví: „Musíš to rozchodit!“ obsahuje více moudrosti, než se na první pohled zdá. Procházky dodávají energii, neboť zvyšují krevní oběh a přívod kyslíku.
Zabraňují demenci, posilují srdce… Studie ukazují, že svižná chůze dokonce dokáže nahradit antidepresiva!Tip: Puzzle dokáže též s psychikou divy.
Koupel
Voda má léčivé a uklidňující účinky, obzvláště v příjemné teplotě, v příjemném prostředí. Svíčky, oleje, pěna… (prožitek je ideální násobit relaxační hudbou).
Relaxační koupel udělá dobře nejen mysli, ale i bolavým kloubům a ztuhlým svalům.
Skvělou přísadou do koupele může být sůl, zelený čaj, heřmánek, meduňka, olivový olej, levandulový olej (ideální na uklidnění) či jiný esenciální (dle preferencí), skořice, květy růže…
Meditační dýchání
Meditační dýchání by mělo být především pomalé a hluboké.
Metod je mnoho, například nádech nosem, výdech ústy, krátké zadržení dechu anebo, jak Dalajláma radí: „Hluboce se nadechněte levou nosní dírkou, pak pomalu vydechněte pravou. Opakujte. Poté obráceně. Opakujte.
Následně oběma nosními dírkami. Nadechujte se do plic, vydechujte z břicha. Když se nadechujte, zavřete pěsti, když vydechujete, otevřete je.“
„Když se soustředíme na náš nádech a výdech,snižujeme intenzitu svých negativních emocí.“Dalajláma
Meditace/modlitba
Více v článku Proč se pomodlit či meditovat
Někdy, když se věci rozpadají,mohou do sebe ve skutečnosti perfektně zapadat.Autor neznámý
Jak provádět meditaci během chůze
Naučit se meditovat během chůze si vyžaduje trénink, ale stojí to za námahu. Je několik strategií, které mohou využít lidé praktikující tento způsob chůze. Meditativní procházka pomáhá dosáhnout rovnováhu těla i duše, což činí toto cvičení velice efektivním.
Když přemýšlíme o meditaci, obvykle si představíme sedícího, plně se sou-středícího člověka. Bez jakéhokoliv očividného pohybu. Ve skutečnosti se pohyb považuje za rušivý element meditačního procesu. Meditace během chůze naopak využívá právě pohyb a kontakt s okolím jako prostředek, jak meditace dosáhnout.
Meditace během chůze naboso
Pro ty, kteří se chtějí naučit meditovat během chůze, může být překvapující, že jeden z přístupů, jak toho dosáhnout, je chůze naboso. V některých lidech to může dokonce vyvolat napětí. Obavy, že šlápnou na nějaký ostrý předmět nebo na nějaký druh hmyzu může meditaci negativně narušit.
Když ale opomineme tyto obavy, mnoho zastánců meditace během chůze doporučuje právě chůzi naboso. A to z toho důvodu, že cit v chodidlech vytváří hluboké spojení mezi člověkem a zemí. Mysl i tělo jsou prostřednictvím smyslů ve spojení se zemí.
Jak se na chůzi naboso správně připravit
Příprava meditace během chůze naboso začíná tím, že si určíte trasu, kterou se během meditace vydáte. Prostě prozkoumáte cestičky, kterými chcete jít. Je to skvělý způsob, jak se dobře obeznámit s celým procesem. Trénink je u tohoto druhu cvičení velice důležitý.
Chůze naboso může u některých lidí vyvolat pocity nerovnováhy, ale právě dosažení rovnováhy je součástí celého procesu. Jestliže jsou procházky venku na vás moc, začněte trénovat doma. Důležité je, abyste k tréninku přistupovali zodpovědně a využívali vizualizace.
Turistika naboso vyžaduje určitou přípravu a není vhodná pro každého. Avšak, dobře vybraná trasa vám může poskytnout skvělou příležitost, jak se pomocí meditace sžít s přírodou.
Dýchání
Dech tvoří velice důležitý aspekt jak chůze, tak meditace. Na procházky se snažte vyrazit buď brzo ráno, nebo pozdě večer, když je vzduch svěží a čistý. Meditační procházka s dechovými cvičeními vyžaduje trénink.
Prvním krokem je uvědomění si vašeho dýchání. Většina nádechů zůstane nepovšimnuta, ale každý je nezbytný pro výživu našeho těla. Procházka vám dává příležitost uvědomovat si s každým krokem celý proces nadechování a vydechování. Někteří také navrhují, abyste se lehce usmívali, čímž dosáhnete zlepšení nálady během vaší procházky, spojené s vědomým dýcháním a meditací.
Vytvoření správného životního stereotypu, kdy se vám povede sladit dýchání, chůzi a slova, je významným krokem v meditativním procesu. Vyberte si nějakou oblíbenou mantru, která má pro vás hluboký význam a poté, co se vám povede synchronizovat dýchání, chůzi i slova, začněte s vizualizací.
V průběhu meditace byste měli svoji pozornost tedy zaměřit na dýchání, vizualizaci, mantru a pohyb. Procvičováním všech těchto prvků se zvýší vaše vnímavost vůči prostředí, které vás obklopuje. Je to, jako kdybyste si byli vědomi všeho a ničeho zároveň.
Úžasné účinky meditace
aneb Jak vážně vmáčknout do našlapaného dne čas pro regeneraci mysli a těla.
Občas mě u školy odchytí známá a s bolestným výrazem mi sdělí: „Dneska se musím dotlačit k meditaci.“ Vypadá přitom tak zoufale, že jen soucitně ztuhnu a utvrdím se v tom, že meditování není nic pro mě.
Mít šest dní v týdnu stres navíc z toho, že se mi nepodařilo do denního programu pracující matky narvat „lážo plážo“ hodinku uvolněného meditování? Na to já nemám, tvrdila jsem. Tedy aspoň do chvíle, než jsem se začetla do průzkumů Dr.
Herberta Bensona o tom, jak meditace pomáhá pacientům s vysokým tlakem, cukrovkou, migrénami, artrózou, se srdečním onemocněním…
Vědci jsou schopni empiricky změřit změny na mozku způsobené pravidelným meditováním. Vzhledem k tomu, že se jeho blahodárnými účinky zabývají cíleně od šedesátých let, mají v rukou nesmírně přesvědčivé důkazy.
Jak je tedy možné, že ani Američani, kteří se racionálně dokázali vzdát závislosti na cigaretách, nepropadli zázračně prospěšné meditaci? Hlavní důvod je stejně banální jako ten můj.
Dá se s tím tedy něco dělat, najít praktické řešení bez toho, že by člověk musel odejít do kláštera?
NEMUSÍ TO BÝT HODINA ANI KAŽDÝ DEN
Donedávna se obecně (ale i mezi odborníky) mělo za to, že aby meditace mohla mít prokazatelně blahodárný vliv, potřebujeme se odpojovat aspoň šestkrát do týdne, hodinu denně, a to po dobu nejméně osmi týdnů.
Ale ukazuje se, že pozitivní změny přináší i nepravidelné meditování – párkrát do týdne, a to už při dvaceti pěti minutách. (Univerzitní vědci – nenapíšou půl hodiny nebo dvacet minut, ne, oni naměřili dvacet pět.
) Zajela jsem si pro praktickou radu za odbornicí na meditaci, kterou mi doporučili spokojení klienti. Do romantického mlýna v Novém Hobzí za ní jezdí z celé republiky.
„Slovo meditace nemám ráda,“ přivítala mě Marta Kosová. Hezká blondýnka mě hned ve dveřích vykolejila tím, že vypadá sotva na čtyřicet, i když je tu už půl století.
Svěřila jsem se, že mě odpuzuje představa navléknout se do sportovního, zapálit si svíčky a říct si: Tak teď.
Když meditovat, tak snad raději jako známá sochařka, která, když všichni v noci (konečně) zalehnou, si mentálně rozplánuje dlažbu v kuchyni, pak ji mechanicky rejžákem sjíždí – „medituje“ jednu dlažku za druhou…
„Jsem určitě pro, pustit mozek do jiné hladiny, zaměřit pozornost, můžete u rejžáku nebo na zahradě. Já sama se nikdy nerozhodnu: Tak a teď budu meditovat. Pustím si hudbu, která se mi líbí… Člověk se naučí dostat se do stavu, kdy pozornost netěká.“ Marta Kosová mi potvrdila, že pokud chce mít člověk s meditací úspěch, musí si najít vlastní způsob.
JEDEN KROK VPŘED, DVA ZPÁTKY
Nabitá inspirací jsem se rozhodla, že meditování už nebudu odkládat. Zaparkovala jsem před chalupou, z ní jako na zavolanou vyšly moje děti, že míří na procházku.
Jaká skvostná náhoda, řekla jsem si a nasměrovala je do staré modřínové zámecké aleje, krásné a tiché – hotová přírodní katedrála. Ideální příležitost předvést dychtivému čtenáři, jak na to.
Vždyť právě chůze se doporučuje meditujícím začátečníkům jako ten nejpřirozenější způsob naladit se do správného stavu.
Můj mladší začal najednou pofňukávat, že souhlasil s krátkou procházkou a najednou se z ní klube dlouhá. Moje zavilé odhodlání nedat se vyvést z meditativní míry nakonec skončilo tím, že syn řval jako na lesy a náhodní kolemjdoucí se za námi rozpačitě otáčeli. Mně mezitím zlostí naskákaly pupínky a musela jsem se soustředit, abych nevypustila z úst nepublikovatelné…
Básník Josif Brodskij mi popisoval, jak se pomocí meditace odpojoval, když ho mučili nohsledi KGB, a pomocí odpojování je vytáčel k nepříčetnosti, protože takto dokázal snést jakoukoli bolest. Já jsem zatím jenom celé vesnici předvedla, odkud se bere nesnesitelná tvrdohlavost mého potomka. Co říká na můj první pokus žena, která ostatní k meditaci vede?
„Pracovala jsem taky ve školce, a tam jsem se naučila věci přijímat. Je totiž velký rozdíl v tom, jestli si chcete udělat klid, nebo jestli ho chcete někomu způsobit.
“ Zatvářím se zkroušeně, ale Marta Kosová mě utěšuje: „Nemůžete být v permanentním klidu, pokud pořád nemeditujete jako mnich. Ale v tom případě se vymeditujete z normálního života. Jde o to, nemlátit se ode zdi ke zdi.
Naučit se na chvíli se zastavit, nespěchat.“
A NAJEDNOU…
Nemusíme si hned zapalovat šest svíček, ale pravidelný rituál pomůže. Jak říká expertka: „Hlavně to nesmí být křeč. Ne snaha, ale uvolnění.
“ Přikládám pak doma do kamen a všimnu si neobyčejně krásně ohořelého polena, jako by v něm oheň vypálil krajku.
Civím, netěkám, poslouchám slastné praskání, zjevně jsem začala rovnoměrněji dýchat, vypínám… A pokud ani podobné návody nepomůžou, mám ještě jeden.
V roce devadesát jedna jsem se v aule Stanfordské univerzity protlačila do třetí řady, abych nábožně naslouchala přednášce spisovatele Kurta Vonneguta. Mimo jiné líčil, jak se celá desetiletí účastnil různých workshopů a škol, jenom aby se konečně naučil meditovat. A nic, stejně se mu to nedařilo, pořád mu to nešlo. Už se skoro smířil s tím, že na to nemá ani náturu, ani vlohy.
„Až pak jednou doma, rozsvítil jsem lampu, s takovým starým stínítkem, co dělá příjemné světlo, zapadnul jsem do ušáku, který má vytlačenou v rohu prohlubinu, takže tam pohodlně zapadne můj křivej hřbet, a začal jsem číst. Čtu a najednou si říkám – vždyť já pravidelně dýchám, netěkám, mysl pluje – přesně jak to po mně všichni ti instruktoři chtěli!“
Meditace zpomaluje dokonce i odumírání mozkových buněk. Vědce zarazilo, když zjistili, že tak rozdílné činnosti, jakými jsou pletení a zahradničení, oddalují začátek Alzheimera. Evidentně je prospěšné všechno, co nám pomáhá na chvíli se blaženě odpojit a odstřihnout od každodenního shonu. Tak si to svoje vlastní odpojení pravidelně a s chutí (a bez křeče) dopřávejte.
Článek vyšel v časopise Moje psychologie.
Autor: Anastázie Harris
Relaxace, meditace, zklidnění, … Základ dobré pohody i s RS
Léčba roztroušené sklerózy prošla v posledních 20 letech obrovským vývojem. Víte, jaké jsou současné možnosti terapie této chronické nemoci?
Víte, co je to roztroušená skleróza? Jaké jsou její projevy a co dělat při podezření na toto onemocnění?
Roztroušená skleróza patří mezi onemocnění s velmi různorodými projevy. I z toho důvodu mnoho pacientů řadu let tápe, potýká se s nespecifickými potížemi a navštěvuje různé lékaře, než se dočká potvrzení diagnózy. Podobně tomu bylo i u 41leté Štěpánky. Této pacientce navíc „nesedělo“ více léčivých přípravků, což v průběhu let komplikovalo a stále komplikuje léčbu.
Jak je to s těhotenstvím u roztroušené sklerózy? Je při tomto onemocnění ovlivněna plodnost? A připadá v úvahu metoda asistované reprodukce?
Únava u pacientů s roztroušenou sklerózou je jedním z velmi častých příznaků, které negativně ovlivňují jejich každodenní život. Úkony, které zdravý jedinec zvládne v podstatě mimochodem, mohou být pro nemocné velmi zatěžující. Pacienti navíc zůstávají nepochopeni – míru únavy totiž nelze změřit ani vidět. Je možné tento paralyzující stav zlepšit?
Byla vám sdělena diagnóza klinicky izolovaného syndromu (CIS) a nevíte, co to znamená? Jak souvisí CIS s roztroušenou sklerózou a proč je toto označení důležité?
Roztroušená skleróza je chronické autoimunitní onemocnění, které se projevuje tělesnými i psychickými potížemi. Pohybová aktivita je může pozitivně ovlivnit. Možností, jak se hýbat, je mnoho. Například lze zvolit poněkud netradiční cvičení, při kterých si zlepšíte fyzickou kondici a zároveň si odpočine hlava.
Roztroušená skleróza je chronické autoimunitní onemocnění, které se projevuje tělesnými i psychickými potížemi. Pohybová aktivita je může pozitivně ovlivnit. Možností, jak se hýbat, je mnoho. Například lze zvolit poněkud netradiční cvičení, při kterých si zlepšíte fyzickou kondici a zároveň si odpočine hlava.
Život s roztroušenou sklerózou skýtá četné překážky. S jejich překonáním vám může pomoci i stát. Co vám může nabídnout úřad práce? K čemu se hodí průkaz osoby se zdravotním postižením?
Mnoho lidí se léčby kortikoidy zbytečně bojí. Proč jsou tyto léky při atace roztroušené sklerózy (RS) tak důležité a jak se vypořádat s vedlejšími účinky i strachem z nich?
Ergoterapie vám dokáže opravdu významně zpříjemnit každodenní život s roztroušenou sklerózou. Víte, čím se zabývá, kde ergoterapeuta hledat a co vám může nabídnout?
Sexualita je důležitou součástí života. Sexuální problémy, které postihují značnou část lidí s roztroušenou sklerózou, mohou negativně ovlivňovat pacientovo sebevědomí a spokojenost s vlastním životem. Jaké obtíže se s tímto neurologickým onemocněním pojí a jak je řešit?
V první linii léčby roztroušené sklerózy najdete léky ve formě tablet i injekcí. Liší se nějak jejich účinnost? Jaké jsou mezi nimi rozdíly?
Petře Cermanové (42) lékaři diagnostikovali autoimunitní neurologické onemocnění roztroušenou sklerózu před 4 lety. Potýká se s tzv. relaps-remitentní formou nemoci, kdy fáze atak střídá fázi remisí (bezpříznakové klidové období). Navzdory nemoci i léčbě dál zvládá pracovat v oboru, který ji velice těší. Je instruktorkou pilates, jógy i dalších forem cvičení.
Že je pohyb důležitý, to dnes už každý ví. Jak moc je ale zásadní pro lidi s roztroušenou sklerózou? Jaká je jeho role v léčbě a jak může pomoci fyzioterapeut nebo ergoterapeut?
Když přijde do vašeho života roztroušená skleróza (RS), rozhodně to neznamená konečnou. Žijte zdravě, hýbejte se, vyhněte se stresu, dělejte věci, které vás baví, a učte se nové. Není to vždycky jednoduché, chce to pevnou vůli. Ovšem i s touto závažnou nemocí lze žít život naplno.
Petra měla 38 let, když jí diagnostikovali roztroušenou sklerózu. I když o onemocnění ze začátku moc nevěděla, rozhodla se tomu postavit a se situací se poprat. Více o jejím příběhu najdete ve videu.
Jakou roli hraje v životě pacienta s roztroušenou sklerózou fyzioterapie? Cvičební plán by měl být každému pacientovi připraven na míru, říká fyzioterapeutka Mgr. Klára Novotná. Podívejte se na celé video s ní.
Meditace v chůzi: víc než příjemná procházka. Má pozitivní vliv na celé tělo
Je založena na plném sledování chůze, kdy dochází k podobnému účinku jako při klasické meditaci. Chodit můžete v kruhu, tam a zpět v přímé linii, anebo třeba do čtverce, stačí i jen pár metrů, což je doporučováno začátečníkům.
Lze však také provádět meditaci během procházky v přírodě a na větší vzdálenosti. Je přitom možné začlenit dechová cvičení nebo recitování mantry, to však platí především u těch, kteří již mají s meditací v chůzi určité zkušenosti.
Meditace při chůzi se často praktikuje společně s meditacemi vsedě.
Můžete to zkusit i vy: po meditaci vsedě, trvající asi pět až deset minut, pokračujte meditací při chůzi, anebo pořadí vyměňte, je to na vás.
Všimněte si rozdílů mezi těmito dvěma praktikami a přemýšlejte o tom, jak kterou z nich vnímáte. Postupem času můžete prodloužit trvání každé z nich, anebo té, která vám více vyhovuje.
Jak začít
Předtím, než se do meditace za chůze pustíte, zůstaňte chvíli v klidu. Několikrát se zhluboka nadechněte a snažte se o nádech do břicha. Plně vnímejte celý tento proces a poté se zvolna vraťte k normálnímu dýchání.
Nyní věnujte pozornost svému tělu. Všímejte si, jak se cítíte, když klidně stojíte, a uvědomujte si všechno, co se s ním a v něm děje.
Pak můžete vykročit. Jděte uvolněným, pomalým tempem. Ruce nechte volně spuštěné podél těla nebo je spojte na břiše či za zády. Hlavu držte vzpřímeně, ale oči mějte sklopené a sledujte bod asi dva metry před vašimi chodidly.
Vnímejte fyzický zážitek z chůze: jak jedna noha střídá druhou, jak se napíná svalstvo nohou, jak pohybujete boky, jak je do procesu chůze zapojeno celé vaše tělo. Nezapomínejte na chodidla.
Uvědomte si kontakt s ponožkami nebo botami, texturu textilie, která se jich dotýká, na došlapování na zem. Soustřeďte se na pocit, který v nich při chůzi máte, všímejte si pohybu nohou.
Ideální je, pokud můžete provádět tento způsob meditace bosi, avšak zejména v začátku může být tato forma rušivým faktorem, především pokud se procházíte venku a nejste na chůzi bez obuvi zvyklí. Obava, že se zraníte, by mohla narušit nebo zcela znemožnit meditaci.
Ponořte se sami do sebe
Uvolněte se a nechte tímto způsobem odpočívat celé své tělo, které se snažte vnímat včetně všech fyzických pocitů. Můžete „skenovat“ části svého těla zcela náhodně, nebo to udělat systematicky, od chodidel až po temeno hlavy.
Zejména začátečníci však mohou mít problémy se soustředěním, může je například rozptylovat okolí.
K udržení pozornosti si proto můžete jednotlivé fáze kroků v duchu procházet a tento popis si neustále opakovat, například: „levá, pravá“ či třeba „zvedám nohu, natahuji nohu, pokládám ji“.
Pokud se vás zmocní myšlenky, které s chůzí nemají nic společného, snažte se je ignorovat, nezabývejte se jimi, upněte plně pozornost k pohybu.
Pokud chodíte po určité dráze, na jejím konci se krátce zastavte, uvědomte si postavení svého těla a vydejte se zpět.
Po skončení meditace si udělejte chvíli, abyste se věnovali pocitům, které se ve vašem těle objevily. Můžete pokračovat meditací vsedě. Není nutná, ale určitě přínosná.
Zdravotní benefity meditace při chůzi
Tato forma meditace má řadu výhod pro tělo i psychiku. Podívejme se na několik z řady benefitů, které jsou potvrzeny vědeckým výzkumem:
Upravuje krevní oběh a hladinu krevního cukru
Studie z roku 2016 dospěla k závěru, že meditace v chůzi, vycházející z buddhistické praxe, má pozitivní vliv na krevní oběh a hladinu krevního cukru u lidí s diabetem 2. typu.
Zkoumala přitom dvě skupiny dobrovolníků, jedna se tři měsíce, třikrát týdně po dobu třiceti minut věnovala tradiční chůzi, druhá praktikovala chůzi spojenou s meditací.
Druhá skupina vykázala daleko větší zlepšení než skupina první.
Zmírňuje depresi
Je důležité zůstat aktivní, zejména ve vyšším věku. Pravidelné cvičení pomáhá zvyšovat kondici a zlepšuje náladu – u obojího přitom hrozí riziko změn k horšímu v průběhu stárnutí. Studie z roku 2014 ukázala, že starší lidé měli po praktikování pravidelných meditačních procházek méně příznaků deprese, zlepšili si krevní tlak a tělesnou kondici.
Zlepšuje kvalitu spánku
Abyste získali výhody, které přináší tělesná aktivita, nemusíte provádět intenzivní cvičení. Výzkum z roku 2019 prokázal, že pravidelné mírné cvičení má pozitivní vliv na kvalitu spánku. Meditace během chůze omezí pocity stresu a úzkosti, takže půjdete spát s čistou myslí a váš spánek bude hluboký a osvěžující.
Pomáhá k větší stabilitě těla
Studie z roku 2018 naznačuje, že meditační chůze může vylepšit rovnováhu a tělesnou koordinaci, zejména v oblasti dolních končetin.
Tipy pro snadnější začátek
Zde je několik tipů, které vám mohou pomoci začít s meditací v chůzi a začlenit ji do svého života jako jeho každodenní součást:
- Kdykoliv jdete na procházku, udělejte z ní malý rituál, ze kterého pro své tělo i mysl vytěžíte maximum. Zaměřte se na tělesné pocity i vlastní dech, jeho hloubku a rytmus.
- Sledujte své myšlenky, všímejte si, jak přicházejí a odcházejí. Nechte je volně plynout. Snažte se zpomalit jejich tempo, protože pokud „rychle přemýšlíte“ a skáčete od jedné věci ke druhé, nebo jste vnitřně neklidní, pak se také rychleji pohybujete.
- S tím souvisí i rychlost chůze. Pozorujte rozdíl mezi tím, když jdete rychle, nebo pomalu. Když dorazíte do cíle své cesty, zaměřte se na své pocity. Je to jiné, když se do něj přiženete, než když přijdete pomalu, a to nejenom, co se týká fyzických prožitků.
- Pokud jste se rozhodli začlenit tuto (anebo jakoukoliv jinou) formu meditace do svého života, nevyhýbejte se jí s tím, že jste unaveni nebo nemáte čas. Věnujte se jí pravidelně bez ohledu na to, jak je krátká. Buďte zodpovědní, i tím se mnohému naučíte a uděláte hodně sami pro sebe.
- Najděte si člověka, se kterým můžete o svých zkušenostech diskutovat. Může to být zkušenější přítel, lektor nebo terapeut. Ujišťujte se o tom, že postupujete dobře, a proberte s ním své pocity i postřehy.
- Můžete také psát prožitky a myšlenky do deníku a použít je jako nástroj k reflexi své zkušenosti nebo pokroku.
Káva – dobrý sluha, špatný pán
Káva je dnes v hledáčku výživářů i požitkářů, pro každou skupinu z jiného důvodu. Pro většinu populace je nápoj z kávy denním chlebem, pro některé je drogou a pro jiné lahodnou meditací. Co vše se skrývá za tajemnými kávovými zrny omamné vůně?
První zmínky o kávě jsou samozřejmě opředeny legendami. Jedna z nich vypráví o dávném čase kolem roku 850 n. l.
, kdy si jeden habešský pastevec povšiml, že jeho ovce vždy neobyčejně ožijí, když se po celodenním pobytu na pahorkatinách napasou plodů z neznámého stále zeleného keře. Při zkoumání rostliny objevil bobule, které také ochutnal.
O příznivém účinku zrnek později hovořil s opatem nedalekého kláštera, jenž se je rozhodl také vyzkoušet. Nakonec však prý plodinu nazval dílem ďábla a zrna hodil do ohně.
Díky této náhodě došlo zřejmě poprvé k částečnému upražení kávy a uvolnění jejich aromatických složek. Byla to právě vůně kávy, která přiměla opata ke změně názoru. Zrna se rozhodl rozemlít a smíchal je s vodou. Vznikl tak povzbuzující nápoj, který opat popíjel společně s mnichy v klášteře.
Káva vychvalovaná i zatracovaná
Odborníci tvrdí, že káva obsahuje asi 200 látek, z nichž nejvýraznější jsou antioxidační látky (kterých káva obsahuje dokonce více než zelený čaj či některé druhy ovoce), kofein, niacin – vitamín B3 a vyšší obsah draslíku, fosforu, železa a hořčíku.
Kvalitní a vhodně připravená káva ve správném množství tedy působí jako poměrně silný antioxidant, povzbuzuje trávení, srdeční a mozkovou činnost, prohlubuje dech a zvyšuje krevní tlak. V přiměřeném množství působí proti bolesti a kofein je vnímán dokonce jako protijed po požití alkoholu.
V mozku kofein zvyšuje koncentraci dopaminu, hormonu štěstí a dobré nálady, proto káva působí také antidepresivně. Dalo by se říct, samá pozitiva… Ale ono to tak úplně není.
To, co nám káva poskytuje, rozhodně není zadarmo. Něco si od nás bere a záleží do velké míry na tom, v jaké podobě, v jakém množství a v jakou denní dobu si svůj šálek dopřejeme.
Z již známých negativních účinků kávy na organizmus můžeme jmenovat především dehydrataci. Nadměrná konzumace kávy navíc způsobuje nervozitu, neklid, nesoustředěnost a ztrátu schopnosti jemné motoriky.
Pojďme si ovšem posvítit i na ty méně známé, a přesto zcela zásadní informace a souvislosti…
Tím, že je káva především stimulantem, je vhodné ji konzumovat před intenzivní činností, předně fyzickou. Připraví tělo na výkon spuštěním složitých chemických reakcí. V důsledku jsme vnímavější, rychlejší, silnější, svaly jedou naplno, jsme v tzv.
pohotovostním režimu, tedy připraveni na útok či útěk… Díky kofeinu, který podporuje tvorbu glukózy, coby energetické zásobárny svalů, a tím prodlužuje působení adrenalinu, jsme schopni držet maximální výkon déle. Adrenalin se samotným výkonem zase odbourává.
Pokud kávu popíjíme v klidu, posedáváme a fyzický výkon nenastane, káva má přesně opačný účinek. Cítíme se brzy unavení, fyzicky i mentálně.
Proč? Protože se naše tělo vyčerpá odbouráváním a odplavováním právě těch stresových hormonů (především adrenalinu), které se v reakci na konzumaci kávy začnou vyplavovat.
Na čem se odborníci neshodnou, je výrazný vliv kávy na acidobazickou rovnováhu těla. Káva organizmus zakyseluje, to potvrzuje celá řada lékařů a léčitelů hlásících se k celostnímu přístupu ke zdraví.
Tím, že se acidobazická rovnováha organizmu naruší směrem ke kyselosti (ke kyselému pH), tělo učiní v obraně (pro zachování vnitřní stálosti těla, tzv. homeostáze) vše proto, aby rovnováha opět nastala.
Co přesně udělá? Začne odplavovat zásadotvorné prvky jako hořčík, vápník, zinek a selen z kostí, tkání a zubů a využívat je tak k obnovení potřebné hladiny pH v tělesných tekutinách.
Patříte mezi fanoušky tohoto lahodného nápoje? Je káva vaší vášní? Pro mě ano. Již léta hledám způsoby, jak minimalizovat negativní účinky kávy a naopak těžit z toho, co dobrého nám tento omamný nápoj nabízí.
Příprava, množství a kombinace s ostatními potravinami
Řada lékařů vám řekne, že 2 – 3 šálky kávy denně jsou v pořádku, některé zdroje uvádí i šálků 6. Co však máme na mysli šálkem? Je obrovský rozdíl mezi českým „turkem“ v třídecáku a malým Espressem, jak co do obsahu kofeinu, tak kvality a zdravotního přínosu výsledného nápoje.
Předně, množství kofeinu v kávě závisí na přípravě. Kávová zrna by se měla zpracovávat do několika málo týdnů po upražení, to tvrdí fajnšmekři.
Káva by vůbec neměla přijít do kontaktu s vařící vodou, běžná teplota, která se uvádí jako ideální pro přípravu kávy od té rozpustné, přes Turka až po Espresso je kolem 80 stupňů Celsia.
Pokud kávu zalijeme vařící vodou, znehodnotí se a navíc dojde k louhování nežádoucích látek, které pozmění chuť, vůni i kvalitu nápoje.
Také platí, čím déle necháme kávu louhovat, tím více kofeinu a dalších nežádoucích látek se z ní uvolní. Občas ještě zaslechnu, jak si někdo postěžuje, že by ho malé Espresso zabilo, raději si nechá připravit českou specialitu, tzv. „presso“ neboli „bazén.“ Je to přesně naopak.
Pokud je mašina na Espresso správně nastavená, voda má správnou teplotu a tlak, malé Espresso je čirou esencí toho nejcennějšího, co nám kávové zrno nabízí. Navíc obsahuje minimum kofeinu, v porovnání s ostatními kávovými nápoji. Ano, je to tak.
Pokud toužíte po větším šálku, ne náhodou do malého espressa (30 – 40 ml) Italové od pradávna přidávají trochu teplé vody, a dostanou tzv. Espresso Lungo – prodlouženou kávu nebo Americano – kávu ve větším hrnku. Rozhodně se nedoporučuje nechat vodu prolévat dávkou kávy do většího množství.
Znehodnotí se kvalita výsledného nápoje i váš požitek z ní a v důsledku se umocní i její negativní účinky.
Káva a mléko – synergie či věčný boj?
Jak je to s kávou a mlékem? Těžko říct, kde a za jakých okolností vymysleli kávu s mlékem. Italové popíjí tzv. Caffé Latte coby snídaňový pokrm, občas ho dávají i dětem. Mají pravdu, mléko zaplní žaludek a stane se z něj potravina, tedy přináší falešný pocit zasycení. Jiná pozitiva tento nápoj nenese.
Toto konstatování bude zřejmě zklamáním pro všechny milovníky Caffé Latte i Cappuccina. Výzkumy z posledních let totiž dokazují, že tato kombinace páchá pěknou paseku, z určitého úhlu pohledu je až vražedná. Není to mléčná bílkovina, ale mléčný tuk, který se s černou kávou nesnese.
Boj černé kávy a mléčného tuku působí velice špatně na dvanácterník, který pak v křeči stáhne svoje hladké svalstvo a následně začne vyřazovat z provozu slinivku břišní. Dále pak zablokuje i celý žlučník.
Jestliže nám žlučník z jakéhokoliv důvodu řádně nefunguje, máme zaděláno na mnohé další zdravotní problémy.
Jak si tedy kávu vychutnat co nejzdravějším způsobem?
Rozhodně pít kávu černou, správně připravenou, ideálně bez cukru a rozhodně ne v kombinaci s mlékem ani mléčnými výrobky. Kombinace oblíbeného větrníku s kávou je tedy zřejmě zapovězena.
S ohledem na biologické hodiny našeho těla a funkci orgánů je vhodné kávu konzumovat spíše v odpoledních hodinách, tedy po obědě, pokud součástí jídla nebyly mléčné výrobky, anebo později po poledni. Lahodný šálek doplňte sklenicí vody (pokud bude s citrónem, ještě lépe kvůli vyrovnání acidobazické rovnováhy) a na chvíli se zastavte.
Odložte všechny starosti a pracovní plány a jen buďte, pozorujte a dopřejte si chvíli pro sebe. Meditujte. Po kávě nechť se dostaví žádoucí fyzický výkon: procházka se psem, hodinka v posilovně, lekce Pilates…
Pro mě je chvíle s kávou MEDITACÍ. Zastavím se a jsem čistě jen pozorovatelem veškerého dění. Piji kávu, tedy jsem!
ZAJÍMAVOSTI ZE SVĚTA KÁVY
- Kávovník arabský, neboli Arabica je nejcennější odrůdou kávy a také nejdražší. Tvoří asi 75% světové produkce a je velmi ceněna pro svou lahodnou chuť s méně či více znatelnou kyselostí (také v závislosti na pražení a na další úpravě). Obsah kofeinu v zrnu je do 1,5%. Zrnko Arabiky poznáte podle zatočené rýhy uprostřed.
- Kávovník statný, neboli Robusta tvoří asi 20% světové produkce. Chuť pražených kávových zrn je výrazně zemitější a hořká. Obsah kofeinu je vyšší, kolem 3%. Zrnko Robusty poznáte podle rovné rýhy uprostřed. Většina prodávané kávy je směsí Arabiky a Robusty pro vyváženost kyselosti a hořkosti. Namíchat poměrově správnou směs a ještě ji vhodně upražit a následně vykouzlit lahodný nápoj je opravdové umění.
- Pravá turecká káva se připravuje ve speciální mini konvičce, tzv. džezvě, a nechá se 3–4x vzkypět společně s cukrem a kořením (kardamomem), nikdy se však nenechá dojít k varu.
- Pravé italské Espresso (30 – 40ml) či Ristretto (20ml) vzhledem k přípravě obsahuje minimální dávku kofeinu, oproti tomu si drží velmi výraznou a lahodnou chuť.
- Můžete si vychutnat i zelenou kávu, uchovává si mnohem více hodnotných látek než její pražená varianta.
Tip DIOCHI: Pokud si už nemůžeme odříct kávu s mlékem a cukrem, je zde první pomoc – Gerocel kapky nebo Gerocel kapsle, které podpoří regeneraci slinivky.
Naučte děti relaxovat. Meditace je zdravý nástroj v nezdravé době ~ PeopleTogether
Možná ani netušíte, jak stresující život děti mají: Vnímají napětí i neshody v rodině, při vlastních úkonech či nezdarech nebo v dětském kolektivu. Potřebují stejně jako my se naučit relaxovat? A jak vůbec začít?
Často svoje děti jen tak pozoruju: Sedím na gauči, zatímco se dcera a syn baví třeba stavbou dřevěných kolejí. Nikdy neposedí, pořád něco mluví, přestavují, vybuchují vzteky nebo se bláznivě chichotají. Člověk by řekl, že po celém dni plném hraní, štěbetání a běhání by si měli taky odpočinout. Ale dokáží to vůbec?
Děti odpočívají, jen když spí
Zatímco my dospělí pracujeme a pak naše tělo vyžaduje alespoň pár chvil relaxu, aby se nezhroutilo, u dětí to podle Jana Kršňáka, náměstka Ministerstva školství pro technologické inovace a zakladatele webu digideti.cz, funguje jinak:
„Děti nepotřebují relax. Děti žijí svůj život naplno a bez přestání. Odpočívají, jen když spí,“ tvrdí a dodává, že třeba taková hra na ticho, je dobrou volbou.
„Je možné děti posadit do kruhu a nechat je zavřít oči a říct jim, ať si prohlížejí, co se odehrává za zavřenýma očima. Z pohledu dítěte je život jedna velká meditace a každý hra je relaxační cvičení.“
S tím souhlasí i lektorka mindfulness, Monika Stehlíková, ale ještě upozorňuje na to, že jde především o čas, kdy mají děti možnost se soustředit samy na sebe: „Jsou to chvíle, kdy je dítě uvolněné, v pohodě a bez cíle a povinnosti.
Zkrátka ve chvílích odpočinku nejde o nic utilitárního. Je to čas pro dítě samotné, bez stresu a tlaku na výkon. Může to být hraní s plyšáky, legem, brouzdání ve vodě, procházka v lese, kreslení nebo i úplně nicnedělání. Ale na pohodu a pro radost.
“
Nejlepší relaxace je po náročnější aktivitě
Každý člověk přece rád relaxuje, a i když u dětí vypadá odpočinek možná jinak, měli bychom jim ho dopřát. Jak upozorňuje Hanka Luhanová, zakladatelka projektu Lali jóga, nejlépe v takovém prostředí, které k uvolnění samo vybízí:
„Nejlépe se relaxuje po nějaké fyzicky náročnější aktivitě, která ideálně probíhala na čerstvém vzduchu. Ale myslím, že děti nejlépe relaxují tam, kde se cítí bezpečně, a s někým, kdo je jim blízký, je klidný a dokáže tento klid přenést i na ostatní.“
A to jsme se právě dostali k velkému kamenu úrazu: Aby dítě dokázalo být klidné a vyrovnané, což jsou atributy relaxu, potřebuje vědět, jak na to. A v tomto hraje vzor rodiče největší roli.
„Rodič může podpořit odpočinek u dětí vlastním příkladem. Nejlépe naučí druhé meditovat ten, který s tím má už mnohaleté zkušenosti. Tak předá zkušenosti i znalosti. Osobní příklad je největší motivací,“ říká Monika Stehlíková.
Proč naučit děti odpočívat
Jakmile se dítěti nedostane odpočinku v podobě uvolněného hraní, nedokáže pak pozorovat potřeby vlastního těla, bude pořád ve střehu a jak upozorňuje lektorka Monika Stehlíková, může dojít i k dalším životním následkům:
„Hrozí, že se nevyzná v sobě, bude zmatené, ztratí integritu, bude roztěkané, a tím pádem i nešťastné.“ Jan Kršňák sice také zdůrazňuje potřebu odpočinku, ale jedním dechem poukazuje na to, že je to dovednost, kterou jsme jako dospělí bohužel pozapomněli:
„Člověk by nikdy neměl zapomenout relaxovat. Hra s klidem začíná hned v dětství. Děti umí usnout kdekoli a kdykoli. Prostě padnou a spí. Nebo se na chvíli zastaví, jen tak sedí a dívají se kolem. Vydrží to třeba deset sekund, ale to jim stačí, aby načerpaly sílu na další hru.
Člověk se učí odpočívat stejně přirozeně jako se naučí chodit. Není třeba učit relaxovat děti, je třeba naučit se relaxovat. Kdybychom si udělali testy, přišli bychom na to, že polovina naší dospělé populace trpí ADHD. Když je klidný učitel nebo rodič, jsou klidné i děti.
A klidné tělo a klidná hlava jsou na cestu životem nejdůležitější.“
Odpočinek na míru
Pro každé dítě lze najít vhodnou relaxační techniku: Může to být jen klidné sezení, povídání si nebo uvolňující cviky či dechová cvičení atp. I menší děti mohou relaxovat formou řízené imaginace a vizualizace.
Existují i různé formy meditace, které lze s dětmi školního věku zkoušet, například i meditace při chůzi. Jednou z variant je vyzkoušet i dětskou jógu (například www.jogasdetmi.cz), která naučí děti dobře vnímat svoje tělo i psychiku.
Jak začít s relaxací u dětí
Teď vám už určitě došlo, k čemu je taková chvilka zastavení důležitá. Ale jak toho v praxi dosáhnout? Podle lektorky mindfulness Moniky Stehlíkové se dá začít meditovat s dítětem už od kolébky:
„Rodič může přece sám meditovat s miminkem v náručí. Už od nejmenšího věku ho vést k uvolnění a vnímání tady a teď,“ popisuje. Ale i batolata vás budou rádi sledovat, když se chvilku během dne zastavíte, prodýcháte stres nebo napětí a naberete sílu.
Některé konkrétní vědomé techniky mohou zkoušet děti již od tří let, nejvíce pak od pěti let. Samozřejmě rodič, pro kterého je běžné meditovat a ze kterého dítě cítí klid, bude mít nejspíš jednodušší získat dětskou pozornost.
„Když se k tomu nestihne půl hodinka přes den, tak ideálně každý večer před spaním chvíli s dítětem sledovat dech, uvolnit tělo, zaposlouchat se do zvuků. Dítě se tak zastaví a zklidní tak, že má následně i lepší spánek. A je také spokojenější, protože se mu rodič věnoval,“ tvrdí lektorka mindfulness Monika Stehlíková.
Pozor na technologie
Představu, že se dítě dokáže uvolnit a uklidnit při sledování pohádky nebo speciální hry na tabletu, sdílí v současné době hodně rodičů. Dokážou ale nové technologie skutečně pomoct se zklidnit?
„Ano, dochází k tomu, že se dítě přestane pohybovat po bytě, mluvit a něco chtít, pokud se umístí před televizní obrazovku nebo tablet. Pohádkovým světem je tělo dítěte zklidněno. Jeho mysl však bouří. Bouří tolik, že tělo rezignuje na snahu se pohybovat, protože beztak nerozumí ničemu z toho, co se odehrává na obrazovce. Ale mysl také nerozumí.
Je toho tolik! Dítě ještě nikdy tolik rychlých pohybů najednou nevidělo.
Nemůže od toho odtrhnout oči, je to mocnější než jeho dětská vůle, chce další díl a další… Tak sedí na zemi před televizí a nechává se hypnotizovat digitálními obrazy,“ podotýká Jan Kršňák, který se médiím a jejich vlivu na děti věnuje na své webové stránce digideti.cz.
„Nepřijde mi úplně dobrý nápad zklidňovat děti aplikacemi. Aplikujte raději obejmutí,“ uzavírá Kršňák.
Mgr. Monika Stehlíková, lektorka mindfulness a terapeutka ACT (www.monikastehlikova.cz)
Jaké benefity dítě relaxací získá do života?
Zdravotní i duševní: Dítě se učí se v sobě vyznat, být odolnější, lépe zvládá stres a negativní emoce. Největším přínosem je podle mého, že si uchová integritu – neztratí sebe sama, což se bohužel většině dnešních dospělých stalo, protože když byli malí, o tomto se nemluvilo.
A dnes platí velké peníze za semináře a terapie a není pro ně leckdy jednoduché sebe najít. Je to tedy pro dítě nástroj zdravého osobnostního vývoje v nezdravé době.
Co se meditací dítě může naučit a k čemu tuto dovednost může použít?
Naučí se také vnímat svoje tělo a jeho potřeby, zaměřovat pozornost na to, co dělá, a uvědomovat si to, aby předešlo třeba i zranění, uvědomovat si sebe a pak se sebou nenechá tolik manipulovat.
Naučí se zvládat i emoce, jak se laskavým způsobem vyrovnávat se strachem, stresem, úzkostí, vztekem atp. Jde o dovednosti, které jsou žádoucí dnes u dětí rozvíjet – přirozeně, nenásilně, ale systematicky a trpělivě. A to je na několik let.
Zdroj: https://www.maminka.cz/clanek/naucte-deti-relaxovat-meditace-je-zdravy-nastroj-v-nezdrave-dobe