Med je to pravé pro vaše zdraví – proč?

Jakou hodnotu má včelí med?

Med je to pravé pro vaše zdraví – proč?

     Mnoho lidí se dívá na med – jeden z hlavních produktů včel jako na pouhou příjemnou sladkost. I když v dnešní době máme mnoho cenných a na vědeckém základě postavených znalostí o medu a jeho vztahu k fyziologii výživy a k ochraně zdraví člověka vůbec, nedokázali jsme dosud snížit vysokou spotřebu řepného cukru, která se pohybuje v Čechách kolem 40 kg na osobu a rok. Spotřeba medu je ve srovnání s okolními státy v naší republice velmi malá, ba nejnižší – asi 25 dkg na osobu za rok.

     Tato bilance nás vede k zamyšlení.

Je třeba zvážit důsledky nadměrného přetížení lidského organizmu při štěpení disacharidů řepného cukru, a to nejen vzhledem k zatížení enzymatické činnosti při asimilaci této chemické sloučeniny, ale i v souvislosti s chorobami dneška.

Fyziologové dnes přičítají vysoké spotřebě řepného cukru značný podíl viny na vzniku a průběhu tzv. civilizačních chorob a považují stoupající spotřebu cukru za největší zlo v lidské výživě.

     Naproti tomu včelí med obsahuje převážně monosacharidy, glukózu – cukr hroznový a fruktózu – cukr ovocný, v různém množství a poměru podle zdrojů včelí pastvy. Těchto jednoduchých cukrů organizmus člověka téměř bezpracně a bez enzymatické zátěže využívá; přeměnu cukrů v celém chemickém koloběhu obstarávají včely.

Dále med obsahuje:

  • dextríny
  • oligosacharidy, což jsou cukry, skládající se z více než dvou až deseti jednoduchých cukrů
  • vodu
  • bílkoviny, kterých je v medu 0,1 – 0,5 %. Jejich obsah je různý podle původu medu.
  • enzymy
  • inhibin
  • vitamíny A, B1, B2, B6, B12, C, D, H, K, E, P
  • vonné látky
  • barviva – karoten, flavony
  • pylová zrnka
  • různé minerální látky: vápník, fosfor, draslík, sodík, chlór, síra, hořčík, železo, křemík, mangan aj.
  • včelí mateří kašičku
  • volné organické kyseliny
  • aminokyseliny

Med je nejen vynikající potravinou, ale i pomocným lékem na mnohé nemoci. Používá se při léčbě

  • nemocí srdce,
  • jater,
  • žaludku,
  • střev,
  • ledvin,
  • močového ústrojí,
  • chřipkových onemocnění,
  • černého kašle,
  • tuberkulózy plic.
  • Požíváním medu se také
  • rozšiřují krevní cévy,
  • což je důležité při léčbě vysokého krevního tlaku.

Také se doporučuje přikládat med na

  • rány
  • a popáleniny.
  • V plastické chirurgii při
  • transplantaci kůže zjistili, že rány se rychleji a bez komplikací hojí, když pacient dostává stravu doplněnou medem. Med je účinnou látkou
  • při otravách, hlavně houbami, protože krev otrávených ztrácí největší část glukózy, která se vhodně nahrazuje medem.
  • Medem podávaným před spaním se mírní
  • nervová vyčerpanost
  • a léčí nespavost.

     Z tohoto důvodu používáme ke slazení pokrmů výhradně včelí med, a to domácí přímo od včelaře, ne však z obchodu, kde je zpracováním i skladováním znehodnocený. 

     Med nesmí být zahřátý na teplotu vyšší než 46°C, jinak ztrácí většinu vitamínů a enzymů, takový med je již nestravitelný pro naše tělo, je bezcenný.

     Med je cennou potravinou ve výživě dětí. Ideálně se v něm doplňují vlastnosti léčebného a výživného charakteru. Med, hlavně tmavý, svým obsahem železa a mědi zvyšuje obsah krevního barviva (hemoglobinu) a podporuje tvorbu krve. Má velký vliv na růst a přírůstky.

     Mnozí vědci prováděli různé výzkumy. Např. Wetzel na základě důsledných lékařských pozorování dokázal, že vitamín B12 nacházející se v medu a podávaný v dávkách 10 mikrogramů dětem slabého vzrůstu přispěl k růstu, fyzické síle, zvyšování hmotnosti a k povzbuzení chuti k jídlu.

     Dorval (Montreal – Kanada) dělal mnohé pokusy s požíváním medu u dětí. U anemických a tělesně slabých dětí zjistil po podávání 30 g medu denně zvýšenou hladinu hemoglobinu o 8 až 25 % a zvýšení hmotnosti o 2 až 6 kg. Tyto výsledky připisoval kromě cukru obsahu minerálních látek, železa, vápníku, fosforu a enzymů nacházejících se v medu.

     Damede zjistil příznivé účinky medu, hlavně u malých dětí při podrážděních a žaludečně střevních zánětech. Přímo zachraňující účinky měl med při smrtelných průjmech kojenců.

     Med se může podávat kojencům už od prvního týdne života v malých dávkách.

     Energetická hodnota ředěného kravského mléka je nižší než energetická hodnota ženského mléka. Rozdíl se vyrovnává přislazování 5 – 7 % cukru. Běžně se přislazuje řepným cukrem sacharózou.

Tento cukr v porovnání s jednoduchými cukry medu velmi zatěžuje trávicí orgány dítěte. Kromě toho průmyslně vyrobený řepný cukr už neobsahuje vitamíny, enzymy, minerální látky a další vzácné látky nacházející se v medu.

Z uvedeného vyplývá opodstatněnost používání medu jako sladidla v umělé výživě kojenců, a to v množství 6 – 8 procent.

     Z těchto důvodů je vhodné používat ke slazení všech pokrmů dětí, ale i dospělých domácí včelí med.

     Medu užívali naši předkové po tisíciletí. Neznali chemické složení ideálních cukrů, které jsou v medu obsaženy, nevěděli o přítomnosti látek, jež mají schopnost pozastavit růst a množení baktérií.

Věděli však, že med čistí rány, že se ho používá proti zánětům a spáleninám a že je ideálním konzervačním prostředkem.

Svědčí o tom mnoho důkazů z historie, například i nedávný nález zkrystalizovaného medu v egyptských pyramidách; tento med je i po 3000 letech jedlý a zachoval si v prostředí chladu a temna vysokou biologickou hodnotu.

Na základě pylových analýz bylo dokázáno, z kterých rostlinných nektarových zdrojů pocházel. Uchování kvalitního medu se připisuje nejen ideálnímu skladování, ale i vysoké koncentraci cukrů jako konzervačního činitele (kolem 80 %), kyselému prostředí (vliv obsahu přírodních kyselin, ve kterém se nedaří baktériím), dále přítomnosti kyseliny mravenčí a látek s inhibičními účinky.

     Tyto inhibiny jsou neobyčejně citlivé na teplo a světlo, obdobně jako ostatní biologicky cenné látky v medu, jejichž znehodnocením se i med může stát umělým sladidlem, stejným jako řepný nebo třtinový cukr. Proto se med nesmí vystavovat světlu a teplotě vyšší než 46 °C.

     Ruští vědci se pomocí dotazníkové akce informovali o způsobu života lidí starších než sto let na území Ruska. Mnozí z těchto dlouhověkých lidí byli pastevci žijící v oblastech vyšších nadmořských výšek, ve velké míře byli mezi nimi i včelaři.

     Takzvané “léčivé síly v úle” se vysvětlují i výskytem minimálního množství baktérií v bezprostřední blízkosti úlu.

Baktericidnost je studována i v souvislosti s účinky propolisu, který včely přinášejí do úlů v podobě pryskyřičné látky z pupenů topolů a ovocných i jehličnatých stromů a který se v posledních letech stává předmětem jednání mezinárodních vědeckých setkání farmakologů a humánních i veterinárních lékařů.

     Za druhé světové války, jak uvádí ruský lékař profesor V. A.

Petrov, používalo přes 40 klinik v Rusku medu jako antiseptika při zraněních, protože byl velký nedostatek obvazového materiálu a dezinfekčních prostředků.

Důkazů o významu medu ve výživě člověka, převážně v pooperačních stavech, dále v potravě dětí a starších lidí, a vůbec o účincích medu jako léku, máme velmi mnoho – z klinik i léčebných ústavů celého světa.

Které druhy medu považujeme za nejlepší? 

     Každý med má svou charakteristickou chuť a vůni závisející na zdroji včelí pastvy a na způsobu skladování. Rozeznáváme medy květové (nektarové), medovicové (tzv. spadkové nebo lesní) a smíšené, které obsahují podíl jak květových, tak medovicových medů.

     Podrobným průzkumem snůškových oblastí naší republiky jsme se zabývali na včelařském pracovišti Vysoké školy zemědělské v Brně od roku 1967.

Bylo prozkoumáno na tisíc vzorků medů z různých oblastí Moravy, Čech a Slovenska za použití nové metody rozboru na základě kvantitativních a kvalitativních pylových analýz.

Studiem pylových zrn v medu se výzkumní pracovníci na celém světě zabývali již ke konci minulého století, ale vědecký základ dostal tento výzkum až po prostudování forem a tvaru pylových zrn jednotlivých rostlin pod mikroskopem.

Většina pylu se totiž dostává do medu tím způsobem, že napadá do nektaru, který je vylučován v témž květu rostliny, a s ním je pyl včelou přenesen při snůšce do úlu. Na základě toho se dá rozpoznat, z kterých rostlinných zdrojů med pochází a jakým podílem je určitá rostlina v medu zastoupena.

     Z výsledků pylových mikroskopických analýz medů vyplynulo, že naše tuzemské medy můžeme obecně charakterizovat jako vícedruhové, pocházející z několika nektarových zdrojů s větší či menší příměsí medovice až k čistě lesním medům. Pylové spektrum jednotlivých lokalit se značně liší, lze vytipovat oblasti s jednodruhovými medy, např.

medy jižního území Slovenska a jižní Moravy představují snůškovou oblast akátovou, dále existují menší snůškové oblasti z ovocných stromů, řepky, jetelů, maliníku, lípy apod.

Druhová skladba medů je velmi variabilní vlivem závislosti zdrojů včelí pastvy na koncentraci a specializaci rostlinné výroby jednotlivých zemědělských oblastí a kooperačních celků.

Med je to pravé pro vaše zdraví – proč?

     Značnou část území naší republiky tvoří snůškové zdroje medovicové. Jsou to např. Drahanská vysočina, Jeseníky, Beskydy a jižní a jihozápadní Čechy. V lesích, které tvoří třetinu našeho území, máme velké skryté rezervy včelí pastvy. Množství medu z lesních oblastí závisí na optimálních podmínkách pro přemnožení producentů medovice, tj.

stejnokřídlého hmyzu – mšic, červců apod. Ke gradaci těchto producentů dochází v nepravidelných intervalech v těsné závislosti na biotických a abiotických faktorech. Med lesní je tvořen zcela odlišným způsobem než květový.

Zatímco při návštěvě květů saje včela nektar, který invertuje a zahušťuje na med, u lesních medů využívá rostlinných šťáv ze sítkovic listnatých a jehličnatých stromů nepřímo. Rostlinné šťávy nejprve procházejí speciálně uzpůsobeným zažívacím ústrojím stejnokřídlého hmyzu.

Přebytečné cukry jsou potom mšicemi a jinými druhy tohoto hmyzu vylučovány a teprve druhotně odebírány včelami. V medovicových medech jsou kromě jednoduchých cukrů zastoupeny i polysacharidy v širším cukerném spektru. Lesní medy jsou bohatší na stopové a minerální látky, především železo, mangan, draslík, vápník a kyselinu fosforečnou.

Přičítá se jim význam pro tvorbu krve, především hemoglobinu, pro vývin kostí a zubů u dětí a vliv na látkovou přeměnu a nervový systém. Naproti tomu medy květové se považují za dietetické; obsahují vyšší podíl bílkovin.

     Často se setkáváme s dotazy na pravost medu, obvykle v souvislosti se zkrystalizováním. Proces krystalizace medu je běžný u všech medů s vyšším obsahem hroznového cukru – glukózy. Proto medy lipové, řepkové, jetelové, medovicové a vřesové po určité době od vytočení zkrystalizují, zatímco jednodruhový med akátový s vyšším podílem fruktózy – cukru ovocného – nezkrystalizuje nikdy.

     Také proces inverze cukrů v medném volátku včely při přinášení nektaru nebo medovice do úlu je velmi zajímavý. Volátko je vlastně biochemická laboratoř; včela dokáže z obsahu medného volátka (20 – 50 mg) zinvertovat během 30 minut asi polovinu obsahu sladiny.

Přitom pro získání 1 kg nektaru, který přinese do úlu, musí navštívit i několik miliónů květů. Často nalétá včela za snůškou až 100 km za den. Sama by to nedokázala.

Budete mít zájem:  Dávkovač Na Léky 7 Dní?

Ve včelím společenství šedesáti až osmdesáti tisíc včel v době vrcholného rozvoje včelstva a při dokonalých informacích o směru a vzdálenosti pastvy, jichž se včele dostane prostřednictvím tanců na plástech, jsou však tyto výkony možné.

     Výnosy medu v našich klimatických oblastech s krátkou snůškou se pohybují kolem 7 kg na včelstvo. Je to malá produkce ve srovnání s produkčními možnostmi včelstev z oblastí se stálými snůškami, jako jsou Kanada, Austrálie apod. Přesto jsou naše tuzemské medy v zahraničí velmi ceněny a slouží i k obohacování méně kvalitních latinskoamerických medů.

      Přesné normy vypracované na základě evropské regionální normy, vydané Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) jako Codex alimentarius, vymezují kritéria jakosti medu a základní požadavky na hygienu při jeho získávání a prodeji.

     U nás se med považuje více za lék – přírodní drogu. Ve správné výživě by se však měl ve větší míře uplatňovat i jako potravina, a to nejen v nemocnicích, ale i v jídelnách a v domácnostech.

Med je to pravé pro vaše zdraví – proč?

Včelí úl – Křemže / Chlumeček

Jak šetrně ztekutit zkrystalizovaný med? | Kubešova Medová Manufaktura

Už se vám určitě někdy stalo, že vám doma med ztuhnul. Prostě zkrystalizoval. Tento jev je hovorově označován jako „zcukernatění“. Přitom jde o naprosto přirozenou vlastnost poctivých medů. Přečtěte si, proč ke krystalizaci dochází, kde med vhodně skladovat a jak jej znovu šetrně ztekutit. 

Krystalizace medu není vada, ale jeho vlastnost

Znáte to. Konvice cvakne, zaléváte čaj a jdete si pro mléko. Když ale otevřete sklenici, je v ní místo sladké pochoutky kámen. Lžící dolujete zkrystalizovaný med a čekáte, až se v horkém nápoji rozpustí. Co s tím, abyste si nekazili další rána?

To nejdůležitější je třeba zdůraznit. Krystalizace je přirozená vlastnost medu, nikoliv jeho vada. Protože je tento jev laicky často nazýván „zcukernatěním“, bývá jako jeho příčina mylně označován přídavek řepného cukru. Nebojte se – do medu se řepný cukr nikdy nepřidává.

Neumožňuje to legislativa (a nám ani svědomí). Krystalizace je vždy výsledek přirozených procesů, jimiž prochází úplně každý med. Začíná nejprve nukleací, fází, v níž med zhoustne. Pozvolna se v něm tvoří tzv. krystalizační jádra.

Samotnou krystalizaci, kdy narůstají zárodečné krystaly už pak poznáte i na první pohled – med prostě tuhne.

Nezávisle na původu dříve či později zkrystalizuje téměř každý med. Ve většině případů hraje svou roli skladování. Nejzásadnější příčinou je však vždy konkrétní složení medu.

Ještě než se dostaneme celé věci pořádně na kobylku, pamatujme, že krystalizaci nelze vnímat kategoricky.

Vždy je třeba myslet na skutečnost, že med je biologicky aktivní potravina, která vzniká v těsném sepětí včel, rostlin a jemné alchymie rozmanitých přírodních látek.

Jaký vliv má skladování medu na jeho krystalizaci

Krystalizace je dílem několika základních faktorů. Roli hraje kromě složení medu i jeho původ, obsah pylových zrn a teplota, při níž je skladován. Možná byste řekli, že čím je teplota vyšší, tím více med krystalizuje. Je to však přesně naopak: nižší teplota krystalizaci zrychluje. Je tedy třeba najít zlatý střed a skladovat med při 15–20 °Celsia.

Medu neprospívá ani výraznější kolísání teplot, ani dlouhodobé působení světla. Ideální místo u vás doma je tedy komora nebo spíž. Důležité je nezapomínat ani na uzavření sklenice s medem. Med pohlcuje vzdušnou vlhkost a může pak zkvasit. 

Krystalizaci však zdaleka nejvíce ovlivňuje zastoupení jednotlivých druhů přírodních cukrů.

V medu se vyskytují vždy v jedinečném poměru, který je naprosto klíčovým a nejdůležitějším faktorem celé zdánlivé medové záhady. Nejčastěji se v medech vyskytuje fruktóza, glukóza a různé složité cukry.

Každý druh medu pak obsahuje jedinečné procentuální zastoupení těchto přírodních cukrů, které – každý trochu jinak – ovlivňují rychlost krystalizace. 

Nejrychleji krystalizují zejména jarní medy jako med rozkvetlá louka, v němž je více glukózy a méně fruktózy. Právě glukóza krystalizuje rychleji. Naopak med lesní má více fruktózy a složitých cukrů, proto krystalizuje pomaleji. V rámci široké palety druhových medů se lze tedy setkat i s různě rychlou krystalizací.

Velmi specifický je například med květový akátový. Tento med zpravidla krystalizuje po více než jednom roce (což ale většinou nestihnete zjistit, skladovat tuto exkluzivní delikatesu nesnězenou tak dlouho by byl přece hřích!).

Krystalizace se tedy nevyhýbá žádnému medu a její výskyt podtrhuje jedinečnou živost a přírodní složení této výjimečné superpotraviny. 

Proč pastovaný med nikdy nezkrystalizuje

Samostatnou kapitolu představuje speciálně upravený pastovaný med. Abychom ztuhnutí medu předešli, upravujeme jej takzvaným pastováním. Jde o velmi šetrné ošetření medu výhradně za studena. Technologie pastování spočívá v několikadenním proces pomalého mechanického promíchávání až do doby, kdy med získá konzistenci jemné pasty.

Jedná se vlastně o řízenou mikrokrystalizaci, při níž je perfektně zachována biologická hodnota medu. Oblíbený med květový pastovaný tak obsahuje už jen velmi malé krystalky jednotlivých přírodních cukrů, které nadále nemění svou strukturu. Díky tomu med zůstává krémový, snadno se roztírá a nestéká z krajíce chleba, což oceníte zejména během snídaně s vašimi dětmi.

Jak ztekutit zkrystalizovaný med

Jednoznačně vyžeňte z hlavy myšlenku o ohřívání medu v mikrovlnné troubě. Velmi těžko v ní budete odhadovat teplotu a už vůbec ji neudržíte pod kontrolou.

Nejspolehlivější metodou ztekucování medu je vodní lázeň:

  1. Sklenici s medem postavte do hrnce na složenou utěrku a kolem nalijete vodu.

  2. Pomalu med zahřívejte na teplotu nepřesahující 45-50 °C. Právě toto rozmezí je hranicí, kdy si med ještě zachovává celou svou biologickou hodnotu. POZOR: Při jejím překročení se v medu zničí aktivní enzymy a vitamíny (a vyrobíte prázdné sladidlo).

  3. Po dosažení uvedené teploty vypněte zdroj tepla a vodu nechejte trochu vychladnout.

  4. Postup opakujte tak dlouho, až je celý obsah sklenice tekutý.

  5. Sklenici nechte zcela vychladnout při pokojové teplotě. Máte hotovo. 

Návrat medu do tekutého stavu je snadný. Buďte však opatrní, abyste nepoškodili ty nejcennější látky, které tato unikátní přírodní pochoutka obsahuje.

Kromě klasické vodní lázně můžete med zahřívat také v troubě opatřené přesným termostatem. Důležité je nastavit teplotu na minimum – na uvedené rozmezí 45-50 °C.

V zimě můžete sklenici s medem položit i na radiátor, kam med umístíte zabalený do utěrky. Je však třeba opět dbát na teplotu. Nenechávejte zde sklenici zbytečně dlouho.

Jakmile je med znovu tekutý, uskladněte ho v chladu a temnu.

Abyste si do budoucna ušetřili práci, vyzkoušejte přímo med květový pastovaný. Díky své úpravě za studena už další změnou své konzistence neprochází. Vy máte jistotu, že bude vaše oblíbená pochoutka připravena každé ráno tak, jak ji máte rádi!

Med jako sladký lék

Použití včelích produktů má v přírodním a lidovém léčitelství dlouhou tradici. Léčivé účinky má propolis, včelí pyl, mateří kašička a med.

Nejznámější jsou účinky medu jako léku v případě kožních problémů. I proto se velmi často med používá do různých kosmetických krémů apod. Med je také výborné přírodní antibiotikum, ale má i skvělé antiseptické účinky a skvěle pomáhá při hojení infikovaných ran.

Člověk zná med přibližně 15 000 let. Před 8 000 lety začal chovat včely a zabývat se včelařstvím. Egypťané včely zbožňovali, neboť je považovali za oživlé slzy boha slunce Ra. Faraonům a královským členům rodiny byl med dáván na jejich poslední cestu do hrobu. Řecká mytologie praví, že Zeus byl jako dítě krmen včelami.

Proč nás léčí

Asi 75-79 % medu tvoří cukry (hroznový a ovocný), které tělu umožňují rychlý přísun energie. Nachází se v něm široká škála minerálních látek – železo, hořčík, vápník, sodík, mangan, draslík, dále vitaminy skupiny B a vitamin C. Důležitou složkou jsou taktéž enzymy amyláza a sacharóza.

Med podporuje práci srdečního svalu, a proto má jeho pravidelné užívání význam při nemocích srdce – při srdeční slabosti, srdeční arytmii, vysokém krevním tlaku nebo angině pectoris.

Kdo z nás by nesáhl po medu při kašli, nachlazení nebo chřipce. Většího účinku dosáhneme, přidáme-li do medu lžičku nasekaného tymiánu.

Dostatek tekutin slazených medem podporuje tvorbu hlenu a usnadňuje odkašlávání.

Med stimuluje tvorbu serotoninu, který tlumí aktivitu mozku a navozuje klidný spánek. Může také zmírnit bolesti hlavy a neuralgii. Ženský organismus v přechodu reaguje velmi silně na jakékoli změny hormonální rovnováhy.

To má za následek návaly a závratě. Proti závratím může pomoci med – každé ráno na lačno a večer před spaním si dopřejte lžíci medu. Účinky medu lze využívat i při léčbě ledvin a močových cest, nejlépe v kombinaci s urologickým čajem.

Jeho podávání se osvědčilo i při nočním pomočování.

Med by měl být součástí stravy sportovců, což bylo známo již ve starém Řecku, neboť zlepšuje činnost srdce a svalů.

Němečtí vědci nedávno zjistili, že med může v některých případech nahradit moderní antibiotika. Úspěchy medu jsou ohromující – infikované rány se hojí v několika málo týdnech, a navíc téměř bez jizev a puchýřků. Med totiž poskytuje tzv. vlhké hojení, které nejenže zabraňuje růstu bakterií, ale také hojí rychleji bez poškození kůže. Med taktéž léčí hrubou a rozpraskanou pokožku.

Budete mít zájem:  Leky Na Predcasnou Ejakuaci?

Med pro krásu

Med je léčivá aktivní přírodní báze, která se v přírodní medicíně používá odnepaměti. Přidává se do koupelí, používá se v kosmetické a masážní praxi. Výhodou medu v aromaterapii je jeho schopnost rozpouštět v sobě éterické oleje.

Podle druhu přidaných éterických olejů se násobí jeho vlastnosti hojivé, regenerační, analgetické nebo antimikrobiální. Med je vhodným nosičem pro éterické oleje do koupele, kdy přidáme 8-10 kapek oleje do lžíce medu a dobře zamícháme před rozpuštěním v koupeli.

Vytvoříme tak medovou lázeň, která zlepšuje stav pokožky a dodává jí výživu. Masáže medem jsou jednou z tradičních metod lidového léčitelství. Při masáži dochází k výraznému prokrvení pokožky a její detoxikaci. V oblasti velkých kloubů dochází k uvolnění usazených solí, zmírnění otoků a bolestí.

V kosmetickém ošetření se detoxikačních účinků masáže medem využívá pro čisticí procedury a pleťové masky.

Koupit ten správný med není snadné

Pokud si myslíte, že zkrystalizovaný med je špatný, nemáte pravdu. Pečlivě také zkoumejte etiketu, na které by mělo být napsáno, odkud med pochází. Velká řada výrobků se ani jako med nedá označit. Někteří výrobci přidávají do medu sirup, v jiných najdete pesticidy. Při nákupu vůbec nepřihlížejte k tomu, je-li med tekutý nebo tužší.

Podle toho kvalitní med nepoznáte. Kvalitní med krystalizuje – je to normální. Pokud se chcete vyhnout krystalizaci, kupte si takzvaný pastový med, který se upravuje šleháním, jež změní konzistenci do podoby pasty. V případě pastového medu se jedná o květový med, převážně řepkový, bohatý na bílkovinné látky a vitaminy _ např.

B2, B6, B12, C a E.

Důležité je správně skladovat

Med velmi snadno přijímá okolní pachy, takže je nutné správné uskladnění. Med má také tendenci vázat vlhkost ze vzduchu, takže pokud máte doma příliš vlhko, může v medu dojít k mikrobiologickým procesům, například ke kvašení. K uchovávání medu jsou vhodné dobře uzavíratelné sklenice nebo kamenina. Med patří do sucha a chladna (vlhkost maximálně do 60 %, teplota do 15°C).

V kuchyni, ve které běžně vaříte, by med vůbec neměl být. Chraňte ho před sluncem. Myslete na to, že květový med zkaramelizuje, takže ho dávejte do nádoby, která se dá snadno ohřát. Neskladujte med příliš dlouho, i když vydrží, nebude tak hezky vonět a ztratí svou biologickou hodnotu. Ke snížení enzymatické aktivity medu dochází zhruba po čtyřech letech, a to až o polovinu.

Přírodní antibiotikum

Propolis je vosková pryskyřice, kterou včely sbírají z pupenů a kůry stromů. Lidé propolis využívali v různých formách již v dávných dobách. Například v Egyptě byl využíván k balzamování. Propolis obsahuje celou řadu flavonoidů, vitaminy (kyselinu listovou a vitamin E), minerály (vápník, železo, mangan, křemík, chrom, zinek), mastné kyseliny, enzymy.

Při zánětu dásní se extrakt propolisu používá přímo nebo lze zakoupit ústní vodu s propolisovým výtažkem.

Propolis je také účinným anestetikem tlumícím bolest, podporuje obranyschopnost organismu, má antivirotické účinky, působí na virus herpes simplex, který vyvolává ústní a genitální opary.

Propolis také urychluje hojení ran, proleženin, popálenin, bércových vředů a veškerých poškození kůže.

Med

Když jsem jako malá byla nachlazená, babička mi vždy vařila lipový čaj s medem. Ještě teď mám na jazyku tu nádhernou, sladkou, medovou chuť. Med je velmi staré, tradiční sladidlo našich předků, které se využívá nejen k slazení, ale i k léčení již tisíce let.

Vděčíme za něj včelám, které posbírají nektar a sladkou medovici z rostlin, nechají je projít zažívacím ústrojím a pak ukládají v plástech. Tato látka za vydatné pomoci mladých včeliček – mladušek, postupně dozrává v lahodný med.

Med je úžasným sladkým koktejlem zdraví prospěšných látek. Velmi se liší od řepného cukru, který je vlastně jen čistá sacharóza, složitý cukr, neobsahuje žádné vitaminy ani minerály.

Podle současných výzkumů má bílý cukr, jehož spotřeba rok od roku roste, negativní dopad na lidské zdraví.

Narůstá počet nemocných diabetem, kožními onemocněními, infarktem, gynekologickými potížemi a viníkem bývá velmi často právě rafinovaný cukr.

Med je výbornou alternativou cukru. Může se použít na slazení nápojů, jen je třeba, aby teplota nápoje nepřesahovala 60 °C, aby se nezničily účinné látky, které med obsahuje. Med lze také použít na pečení a vaření.

ČTĚTE TAKÉ: Drahé kameny v léčitelství. Harmonizujte své tělo

Chuť medu ovlivňují organické kyseliny, které mají antioxidační vlastnosti, vážou na sebe volné radikály a působí preventivně proti civilizačním nemocem.  Nejznámější jsou kyseliny glukonová, máselná, skořicová, jantarová a jablečná.

Nejdůležitější bílkovinné látky v medu jsou enzymy. Jejich obsah je důležitým kritériem kvality medu. Nejznámější z nich je invertáza a diastáza, které se podílejí na štěpení škrobů. Med obsahuje také vitaminy B1-thiamin, B2-riboflavin, vitamin C a minerály – draslík, fosfor, hořčík, vápník, zinek a železo.

Kvalitní med má kyselé pH nižší než 4. Je vhodný i pro diabetiky 2. typu – na inzulínu nezávislém. Doporučuje se zejména akátový med s vysokým obsahem fruktózy, jejíž metabolismus nevyžaduje inzulín.

Diabetici 1. typu – na inzulínu závislém, by se měli medu jako potravině vyhýbat. Mohou ho používat pouze v malých dávkách (maximálně dvě lžičky denně jako lék).

Léčebné účinky medu

Med má silný antibiotický účinek, který je zachován ještě při ředění 1:60. Zároveň posiluje obranyschopnost organismu a zlepšuje činnost vnitřních orgánů. Podporuje trávení a zažívací pochody. Zlepšuje a prohlubuje spánek.

Je podpůrným prostředkem při jaterních nemocech, používá se jako součást diety při infekční žloutence. Dále urychluje hojení ran a zvyšuje detoxikační schopnosti.

Jeho hojivých a antibiotických vlastností se využívá při léčbě vředové choroby žaludku, protože ničí i obávaný helicobacter pylori, který je v současné době označován za původce tohoto onemocnění.

Léčí virová onemocnění a katary horních cest dýchacích.

Běžná denní dávka medu pro dospělé je tři až čtyři čajové lžičky, pro děti od 1 roku do 10 let jedna mocca lžička a pro děti od 10 let dvě čajové lžičky.

Med je pro lidi vysoce hodnotná a prospěšná potravina. Jeho pravidelnou konzumací si zajistíme zdraví a v případě onemocnění nám med pomůže zdraví opět navrátit.

    Cibulová šťáva s medem proti kašli     Cibuli nakrájíme na kostičky, zalijeme medem a necháme do druhého dne v chladničce.     Šťávu užíváme po lžičkách.     Medový yzopový sirup proti nachlazení dle bylináře J. A. Zentricha     100 g nati yzopu přelijeme 750 ml vroucí vody a vyluhujeme pod pokličkou až     do vychladnutí.Přecedíme a přidáme 1 a ½ kilogramu medu. Uchováváme v chladu.    Podáváme 4x denně 1 lžíci sirupu a zapíjíme lipovým čajem.     Kokosové perníčky s medem     200 g hladké mouky smícháme s 1 lžičkou prášku do pečiva, špetkou jedlé sody,     přidáme 50 g kokosu, 80 g změklého tuku, 80 g medu a 1 žloutek. Vypracujeme     vláčné těsto, podle potřeby přidáme trochu mléka. Dáme odpočinout do chladu    a pak vykrajujeme různé tvary. Pečeme dorůžova v předehřáté troubě.  

PharmDr. Lenka Zemanová Alphega lékárnice, Louny

Med: Vyzkoušejte babské rady, které posílí vaše zdraví, pohodu i krásu

Už naši předci si vážili toho, že med dokáže pomoci s neduhy a posílit zdraví. Víte, proč je pro naše zdraví tak prospěšný a jak ho můžete využít jinak než jako sladidlo do čaje?

Med má jedinečné složení, protože obsahuje aminokyseliny a minerální látky. Dále také spoustu vitamínů (skupiny B, C, D, H, K, P), provitamín A a stopové prvky: vápník, fosfor, sodík, draslík, železo, hořčík a další. Díky tomu je zlatavá tekutina blahodárná a posiluje naše zdraví.

Kromě toho nesmíme zapomenout na fakt, že med má antibakteriální a antiseptické účinky. Zajímavostí je, že dokonce obsahuje nízké, nicméně účinné množství peroxidu vodíku.

3 babské rady s medem, které opravdu fungují a hodí se i pro děti

Do malé uzavíratelné sklenice naskládejte na kolečka nakrájenou oloupanou cibuli. Zalijte ji medem a nádobu zašroubujte. Nechte asi osm hodin a pak sirup užívejte po lžičkách cca 3x denně.

  • V případě, že máte problém s nespavostí, ohřejte mléko, rozmíchejte v něm dvě lžičky medu a vypijte. Bude se vám krásně spát. 
  • Využijte účinky medu pro svou krásu tím, že si ho jednou týdně aplikujete místo kosmetické pleťové masky. Stačí jím jen natřít obličej (vyhněte se očím a jejich okolí) a nechat asi 20 minut účinkovat. Díky antibakteriálním a antiseptickým vlastnostem se hodí například na ošetření pleti, která má sklony k akné. Napomůže totiž v jejím vyčištění a podpoří regeneraci.

Nejčastějším typem medu je tekutý. Pořídíte ho krásně čirý, ale může se stát, že začne krystalizovat. Nelekejte se a hlavně med v žádném případě nevyhazujte. Jde o běžnou vlastnost, při které nedochází ke znehodnocení. Rychleji krystalizují květové medy, protože mají více glukózy. U medovicových to bude trvat měsíce. 

Med se v tomto kapalném skupenství nemůže zkazit. Pokud se tak stane, nebyl správně zpracovaný včelařem.

Proto nakupujte pouze u osvědčených českých včelařů produkujících kvalitní med. Pozor si dávejte na směsi, které jsou často prodávány v obchodních řetězcích.

Nejen že jde o med svážený z různých koutů světa, ale ještě je každý z nich v jiné (obvykle nepříliš vysoké) kvalitě. 

Méně častým, ale na použití velmi praktickým, je pastovaný med. Včelaři ho vytvářejí speciální technologií, díky které je krémový a méně tekutý, což je ideální pro mazání na pečivo nebo a promazání dortu.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj se svými přáteli

Není med jako med. V obchodech se mohou objevit i neznámé směsi

„Co jsem se dal na včelařství a často ochutnávám med, v zimě takřka nestonám,“ pochvaluje si Tomáš, který chodí na Střední lesnickou školu Žlutice a věnuje se tam oboru včelařství. „Dostal jsem se k tomu náhodou.

Budete mít zájem:  Ospamox 1000 mg – příbalový leták

U mě v rodině nikdo nic takového nedělal. Nejsem příliš na techniku, spíš na přírodu. A hmyzu se nebojím, tak mě to chytlo. Cítím, že dělám obor, který má smysl. Protože kdyby nebyly včely, tak není nic.

Je nás zhruba 50 tisíc, a jsme tak jednou ze zemí, kde je včelařů nejvíc.“

Přečíst článek ›

Tomáš se zájmem vypráví, jakou barvu by měl med podle druhu mít, že lesní bývá kvalitnější než květový, ten z řepky prý zase není nic moc, ale dobře poslouží v cukrářské výrobě. Až školu dokončí, chtěl by si založit svou farmu. Uvědomuje si, že o kvalitní med je velký zájem.

O včely se zajímají i dívky. „Některé děti se jich bojí, ale mamka vyprávěla, že mi nedělalo problém chytit včelu do ruky a pustit ji ven, když byla třeba za oknem. Je to asi láska k přírodě,“ řekla nám studentka Petra.

Boom zdravé stravy motivuje stavět úly

Včelařství je staré řemeslo, a jak už bylo zmíněno, má u nás dlouholetou tradici. V jaké je nyní kondici? Převážná většina aktivních včelařů je už v důchodovém věku, ale to se pomalu začíná měnit. Český statistický úřad loni v Česku evidoval 632 tisíc včelstev.

Podle předsedkyně Českého svazu včelařů Jarmily Machové se číslo v posledních letech zvyšuje, stejně tak i počet včelařů. Kolik jich je celkem, je ale složité zjistit, protože ne každý je evidován. Přibývá i takzvaných hobby včelařů, kteří mají třeba jen dva, tři úly pro vlastní potřebu a jsou spokojení.

Co se kontroluje?

Celosvětově se hlídá, zda med nepochází z ohniska výskytu včelího moru, velmi přísné požadavky jsou na obsah antibiotik. Provádí se rozbory na sulfonamidy, tetracykliny a streptomycin. V České republice se antibiotika k léčení včel používat nesmějí, náš med je proto v zahraničí vysoce ceněn a uznáván pro svoji kvalitu.

Hlavně ne neznámou směs!

V obchodech se často můžeme setkat s medy či směsí medů ze zahraničí. Tyto produkty někdy obsahují jen málo medu a jsou spíše směsicí kukuřičného škrobu, třtiny a různých sirupů. V těchto „medech“ se nezřídka objevuje velké procento hydroxymethylfurfuralu, což znamená, že tento výrobek byl prakticky uvařen, a tím pádem znehodnocen.

Přečíst článek ›

Připomeňme, že med je potravina vytvořená společenstvím včel ze sesbíraných sladkých šťáv rostlin – nektaru nebo medovice. Včely je přetvářejí, kombinují a obohacují svými specifickými látkami, ukládají a nechávají zrát v plástech.

Je to mix cukrů, vody a dalších složek. Specifické složení medu závisí nejvíc na směsi květů navštívených včelami, které med produkovaly, a liší se podle lokality, sezony i jednotlivých včelstev.

Obsahuje mnoho živin, vitaminů a stopové prvky.

I samotné včelstvo a jeho chování je unikátní a popsat ho by vystačilo na několik knih. To zdravé prý příjemně voní, má hezké plodové těleso, okolo něj má zásoby pylu a nad ním medu…

DRUHY MEDUKVĚTOVÝ: Je velice ceněn v lidovém léčitelství. Jde o koncentrát nektaru z květů rostlin, v převážné většině z rostlin léčivých. Je zlatavé barvy, má sladší chuť než med lesní.

Obsahuje pylová zrna různých rostlin, která obohacují med o významné přírodní látky s povzbuzujícími účinky. Obsahuje i více jednoduchých cukrů (glukóza, fruktóza), proto je vhodný pro okamžité dodání energie.

Stáčí se převážně z jarních snůšek.

LESNÍ (MEDOVICOVÝ): Je zpravidla tmavší, což způsobují rostlinná barviva obsažená v míze dřevin. Včely ji sbírají na jehličí, listech a větvích rostlin, odkud ji následně přenášejí do úlů, kde ji zpracují na lesní med.

Obsahuje zejména polysacharidy, má méně bílkovin, zato je však mnohem bohatší na minerální látky: velké množství draslíku, sodíku, železa i manganu, které prospívají lidskému organismu.

Ceněný je také pro lahodnou chuť a vůni.

SMÍŠENÝ: Je směsí určitého podílu medů nektarových květových a medů medovicových lesních. Smíšené medy mají velmi rozdílné vlastnosti, stejně jako chuť i celkový vzhled.

Mistr včelař

Před dvěma lety narazil náš redakční kolega cestou do Českých Budějovic v obci Pištín na pozoruhodnou sbírku ručně zpracovaných úlů, roztodivného včelařského náčiní a archivních dokumentů.

Zjistil, že se o ni zasadil včelař Jan Caletka. Profesí bývalý zedník prošel stovky starých dokumentů, knih i časopisů a nashromáždil na 200 rozličných předmětů, které mu lidé darovali.

Ze setkání s panem Caletkou vznikl tento rozhovor.

Jaké jsou hlavní poklady vaší sbírky?Máme tu pět medometů (mechanické zařízení pro vytáčení medu – pozn. red.). Jeden patří mezi vůbec nejstarší. Má pohyblivé koše a všelijaké roztodivné mechanismy. Nástroje jsou funkční, půjčujeme je na výstavy.

Máme tu také třeba úl zvaný „dvoják“, kdy jsou dva včelíny jakoby srostlé. Včely tam nemrzly, vlastně se hřály, protože mezi nimi byla přepážka. A pak třeba úly „almárky“. Ty se používaly v meziválečném období. Pokud by v nich někdo dnes včelařil, šlo by už spíše o folklor. Dodnes jsou nepřekonané tzv. nástavkové úly.

Skládají se z dílů, které se dají rovnat na sebe.

Přečíst článek ›

Pečetě jsou pravé?Jistě, včelí vosk je velmi trvanlivý. Byl součástí středověkých listin českých králů. Některé jsou už ze 14. století.

Kde se vůbec vzal nápad vytvořit ve vaší malé obci expozici o včelařství?Zdejší včelařský spolek potřeboval někde uložit knihovnu. Hledalo se místo, kam by se knihy svozily. Nakonec nám byl nabídnut celý půdní prostor. A protože místní lidé přinesli také dost různých historických předmětů, zaujalo mě to. Muzeum je tu od roku 2014.

Člověk se k včelaření nejspíš dostane díky tradici v rodině, že?Ano, můj děda i otec včelařili. Byli jsme tři bráchové, ale vytáčení medu jsem se účastnil vždy hlavně já. Vzpomínám si přesně, jak jsem tehdy sbíral svůj první roj, který seděl na nízkém stromku.

Zatřásl jsem jím nějak nešikovně, takže jsem do jedné ruky schytal nepočítaně žihadel. Oteklo to, svědilo a dodnes si pamatuju, jak mi to natírali blátem. Nicméně tento „vstupní rituál“ mě neodradil. O včely jsem měl přirozený zájem, i když jsem v 15 letech šel do učení na zedníka.

A ono se to hodilo: někdy v roce 1965, kdy otec budoval nový včelín, jsem pod něj zhotovil betonovou desku a podílel se na výrobě dalších. Se včelami jsem byl tehdy v kontaktu prakticky každý den.

Pak můj zájem na několik let opadl, taky kvůli vojně, ale když se otec dostal do důchodového věku, zase jsem se k tomuto koníčku vrátil a učil se, jak včely krmit (včelám se předloží nějaký ekvivalent květového nektaru, např.

cukr s vodou, který nasají a odnosí do úlu, tam ho ukládají do plástů a odpařují tak, jak by to dělaly s normálním nektarem nebo medovicí; připravené zásoby poté mohou kdykoli pojídat – pozn. red.), jak je kontrolovat, aby nestrádaly, jak správně vytočit med.

Čím vás včely tak fascinují?Pracovitostí, řádem… Nikdo jim neporoučí, co mají dělat, každá to přitom ví. Včelař přistupuje k úlu jako… Jako věřící k oltáři. Včelám věří. Někdo si s nimi popovídá a svěří se jim, co ho trápí. Ten vztah je skutečně silný.

Víte, že…Chov včel se u nás vyvíjel hlavně od středověku? Divoké včely původně žily v dutinách stromů, takzvaných brtích. I proto se jejich chovatelům říkalo brtníci… Na našem území se tehdy vyskytovaly včely tmavé, které byly značně bodavější než současné kraňky (plemeno včel).

Tehdy nebyly ručně zpracované úly, ale poblíž domků stály takzvané kláty, tedy duté špalky se včelstvy. Zajímavé je, že hlavní medobraní dříve probíhalo už brzy zjara. Ovšem výtěžnost byla menší, v porovnání s dneškem asi čtvrtinová.

V poslední době je zvýšený zájem o apiterapii – léčbu člověka s pomocí včel a jejich produktů? Je to zatím poměrně neprobádaná oblast, ale skutečně znám lidi, kteří se vyléčili ze smrtelné nemoci a přičítají to právě vlivu apiterapie. Má se totiž za to, že včelstvo vyzařuje pozitivní energii.

„I já si nechávám vodu v PET láhvích takzvaně ozářit od včel – dávám ji do blízkosti úlu a pak ji vypiju. Věřím tomu, jsem zdravý,“ říká včelař Jan Caletka.Budečák je zadem přístupný nedělitelný typ úlu s neměnnou velikostí? Rozšířený byl na přelomu 19. a 20. století. I dnes jej část českých včelařů používá.

Pokud včely někam zalétnou, mají dost medu a včelař jim ho nevezme, klidně přezimují? Dodnes nejsou poznamenány nějakou domestikací a fyzicky jsou stejné jako ty zalité v jantaru z dávných dob. Člověku se jejich vlastnosti nepodařilo příliš pozměnit.

Přečíst článek ›

Z historie včelařství

  • V zemích Blízkého východu je doložen chov včel v hliněných džbánech už v období 5 000 let před naším letopočtem.
  • U nás se včelařství zmiňuje v přemyslovské době. Olomoucký biskup Bruno už ve svých listinách rozlišoval včely v lese a při usedlostech a nechal zřídit zahrady pro včely ve Svitavách, Mohelnici a Kelči.
  • První patent, týkající se včelařství, vydal Karel IV. (platil pro norimberskou oblast, ale stal se vzorem pro podobné listiny i v českých zemích). Ve středověku si společnost včelařů velmi vážila, mohli nosit zbraň, měli vlastní cechy, zvláštní práva a vlastní, tzv. včelařský soud.
  • V 18. století se včelaření stalo součástí vzdělávání v kněžských seminářích, a průkopníky lidového včelaření se tak stávali především venkovští kněží.
  • V roce 1852 patentoval objev „včelí mezery“ americký včelař Lorenzo Langstroth. Ze „včelí mezery“ vychází konstrukce úlu, která nese jméno objevitele – Langstrothův úlový systém. Je dnes známý po celém světě.
  • Významnou postavou přelomu 19. a 20. století byl František Adamec, který se věnoval propagaci Langstrothova úlu.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector