Makrobiotika a makrobiotická strava – způsob zdravého stravování

O výživě 18. 7. 2016 | PhDr.Karolína Hlavatá Ph.D.

Je alternativní stravování zdravé? Oč se jedná? Existuje nějaké členění, jaké jsou typy? Zkusme si dnes odpovědět na některé základní otázky. Mezi nejčastější způsoby alternativního stravování patří různé formy vegetariánství, raw strava a makrobiotika. Dále se k nim řadí i stravování, resp. zásady ajurvédy nebo čínské medicíny.

U směrů, kde jsou alespoň částečně konzumovány potraviny živočišného původu a potraviny jsou správně kombinované, obvykle problémy s nedostatkem životně důležitých nutričních látek nebývají.

Proto jsou například některé typy vegetariánství vhodné pro všechny věkové kategorie, včetně dětí a těhotných. Vyhodnocuje odborná garantka, dietoložka Endokrinologického ústavu v Praze PhDr.

Karolína Hlavatá, Ph.D.

Makrobiotika a makrobiotická strava – způsob zdravého stravování
Zdroj: Alternativní směry ve stravování ze Shutterstock

Co mají alternativní směry stravování společného?

• Jedná se o životní filozofii• Vnímání člověka jako celku (tělo, duše, mysl)

• Dosažení rovnováhy v souladu s přírodními zákony

Proč někteří lidé jedí jinak?

Důvodů, které člověka přivedou k myšlence jíst „jinak“, je celá řada. Velmi často se jedná o důvody zdravotní, morální a etické, přičemž nejčastěji bývá uváděn nesouhlas s porušováním práv zvířat, jejich zabíjením kvůli potravě a nechuť žít na úkor jiných živých tvorů.

Ekologické hledisko uvádí, že produkce rostlinných potravin tolik nezatěžuje životní prostředí a je méně energeticky náročná ve srovnání s produkcí masa, nezanedbatelné jsou samozřejmě i náboženské důvody. Existují k některé psychologické aspekty, které se často týkájí mladší věkové kategorie.

Alternativní stravování bývá značně oblíbené u dospívajících. V popředí stojí vliv vrstevníků, snaha vyzkoušet něco nového, být „in“, odlišovat se od ostatních nebo se může jednat o určitou formu protestu vůči konzumnosti, tradicím a zaběhlým konvencím.

Počátky odlišného stravování jsou velmi často odrazem hledání sama sebe, či způsobem nesouhlasu a boje proti autoritám v období puberty a dospívání.

Pojďme se nyní podívat na základní charakteristiky, pozitiva a rizika zatím nejrozšířenějšího směru, a to vegetariánství

Nejznámější a nejrozšířenější formou alternativního stravování v České republice je vegetariánství. Obecně je vegetariánem označován člověk, který nekonzumuje maso.

Vegetariánství se však dělí do několika podskupin, a to podle rozsahu omezení konzumace potravin živočišného původu.

Vědomé odmítání masa má v dějinách lidstva dlouhou historii, vychází z východních náboženství buddhismu a hinduismu.

Semivegetariáni: ze své stravy vylučují tmavé druhy mas a výrobky z nich, připouštějí konzumaci ryb, drůbeže a další potraviny živočišného původu jako mléko a mléčné výrobky. Stoupenci striktnějších vegetariánských forem tento směr nepovažují za vegetariánství.

Pulovegetairáni: z potravin živočišného původu konzumují mléko, mléčné výrobky, vejce a kuřecí maso.Pescovegegariáni: z živočišných potravin připouštějí kromě konzumace mléka, mléčných výrobků a vajec i konzumaci ryb, korýšů a měkkýšů.

Laktoovovegetaiáni: nevyhýbají se konzumaci mléka, mléčných výrobků a vajec. Ovovegetariánství: stoupenci konzumují ze živočišných potravin pouze vajíčka.

Veganství: striktní vegetariáni se vyhýbají nejen konzumaci veškerých živočišných potravin (tedy i medu), ale někteří odmítají také používání výrobků živočišného původu (např. výrobky z kůže, vlny, hedvábí), pokusy na zvířatech, očkovací séra a léky.

Americká forma vegetariánství: vyskytuje se převážně mezi mladými lidmi. Jedinci sice omezí konzumaci masa, ale jejich stravu tvoří převážně potraviny rychlého občerstvení, pizza, cola a cukrovinky s nedostatkem ovoce a zeleniny.

Fruktariáni: zastánci tohoto způsobu stravování nekonzumují takové potraviny, jejichž získávání je podmíněno „zabitím“ původce, tedy zvířete nebo rostliny. Konzumují pouze plody, hlavně ovoce a ořechy.Vitariáni: konzumují stravu v syrovém stavu bez tepelné úpravy, tedy v přirozené formě, většinou pouze rostlinného původu, ale vyskytují se i stoupenci vitariánství konzumující nepasterované mléko a mléčné výrobky.

Zdravá pozitiva stravování bez masa 

Alternativní způsoby stravování přinášejí jistě řadu pozitiv, její zastánci bývají štíhlejší, mají nižší hladiny cholesterolu, včetně „zlého“ LDL cholesterolu, nižší hladiny krevních tuků, což v komplexu představuje ochranu před kardiovaskulárními onemocněními i některými typy nádorů.

Ve své stravě také přijímají vyšší podíl vlákniny, antioxidačně působících vitaminů, fytosterolů a dalších fytochemikálií. Na druhé straně je nižší příjem nasycených tuků, trans mastných kyselin, cholesterolu, sodíku a nižší zátěž přídatnými látkami. Nezanedbatelný je psychologický efekt alternativních způsobů stavování – zmírnění úzkosti, větší spokojenost, spjatost s přírodou.

Velmi pozitivně je hodnocen komplexní přístup k člověku, chápání člověka jako celku.

Zdravotní rizika a nebezpečí

Nic ale není černobílé, protože alternativní směry mohou být velmi nebezpečné, zejména pro děti. Zdravotní rizika alternativních způsobů stravování závisí na stupni omezení potravin živočišného původu a na skladbě konzumovaných potravin. Největším nebezpečím jsou polopravdy a dogmatismus.

V případě striktnějších forem, tj. veganství, je situace složitější. Stoupenci by měli svou stravu obohacovat o chybějící složky formou doplňků stravy nebo fortifikovaných potravin (vitamin B12, B2, vitamin D, vápník, přičemž tento směr je nevhodný pro děti do 2 let věku.

Obecně je u alternativních způsobů stravování považován za rizikový nedostatečný příjem plnohodnotných bílkovin, nenasycených mastných kyselin, železa, vápníku, zinku, jódu a vitaminu B12. Proto umět poskládat plnohodnotný jídelníček vyžaduje poměrně značnou nutriční gramotnost, jinak zejména u dětí může dojít k závažnému poškození fyzického i mentálního vývoje.

Děti a Raw strava, frukatriánství , makrobiotika

Zcela nevhodná je pro děti raw strava, fruktariánství a extrémnější formy makrobiotiky. Makrobiotická výživa se dělí do deseti stupňů (-3 až +7), základ tvoří obiloviny, zelenina, luštěniny, fermentované potraviny, menší část zastupují mořské řasy, semena, ořechy, ovoce mírného pásma a ryby. Nápoje se mají pít střídmě, pouze při pocitu žízně.

Každý stupeň má jiný poměr těchto potravin a cílem je dosáhnout nejvyššího stupně, který je představován konzumací výhradně celozrnných produktů. Nižší stupně mohou uspokojit nutriční potřeby dospělého člověka.

Vyšší restriktivní stupně nedostatečné jak z hlediska nutričního, tak energetického, bývá nedostatečný příjem hodnotných bílkovin, vápníku, železa, vitaminů A, C, D a B12.

Závěrem : inspirujte s alternativními způsoby stravování, mají nám mnoho co nabídnout, ale nikdy nezahazujte zdravý selský rozum a myslete na pestrost

Mohlo by vás také zajímat: Makrobiotika a makrobiotická strava – způsob zdravého stravování Makrobiotika a makrobiotická strava – způsob zdravého stravování Makrobiotika a makrobiotická strava – způsob zdravého stravování Další článek

Strava a naše zdraví: makrobiotická strava, prověřený systém výživy

Makrobiotika je jeden z nejstarších a nejprověřenějších výživových systémů založený na energetických principech, proto se často nazývá také energetickou medicínou nebo energetickým stravováním. Slovo makrobiotika je řeckého původu, makro znamená velký a bio život. Základním principem makrobiotiky je žít v souladu s přírodou, pochopit její rytmus a vliv.

Makrobiotické stravování má podporovat naše zdraví a štěstí. Využívá přírodní zdroje energie, hlavně bílkoviny, tuky, minerální látky z obilovin, luštěniny, zeleninu, ovoce, semena, koření atd. Při dodržování zásad makrobiotiky by měl být člověk vitální, měl by mít chuť nejen k jídlu, ale i do života, měl by klidně a dobře spát, mít dobrou paměť a náladu.

Makrobiotika jako způsob života Makrobiotika doporučuje kromě dietetiky i dechová cvičení, masáže, zábaly, moxování, baňkování atd. Nebrání se ani formám neinvazivní terapie jako jsou aromaterapie, muzikoterapie, kineziologie apod. za účelem nastolení energetické rovnováhy v organismu.

Za součást makrobiotické způsobu života se považuje i osobnostní rozvoj, individuální odpovědnost a využívání energetické síly pozitivních myšlenek.

Makrobiotika svým důrazem na konzumaci tradičních potravin z konkrétního klimatického pásma, organicky pěstovaných a převážně rostlinného původu příznivě přispívá k ochraně životního prostředí.

Makrobiotika jako energetická medicína Z historického hlediska poznatky energetické medicíny využívali převážně kultury Dálného východu, ale dochovaly se i práce vědců, lékařů a filozofů na území Evropy.

Už Hippokrates ve své Knize o výživě zdůrazňoval: „Potrava nechť je tvým lékem“! Energetická medicína vychází z předpokladu, že všechny entity ve vesmíru jsou jen formou energie.

Svou vibrací a tvorbou energetických vztahů tak nemohou existovat jako oddělená soustava, ale vždy se jejich dotýká aktivita prostředí, které současně ovlivňují.

Dva póly ve světě jevů se vysvětlují pojmy JIN (charakteristika energie stoupající, expanzivní, odstředivé, uvolňující) a JANG (charakteristika energie klesající, dostředivá, stahující). V systému dvou základních energií je navíc obsažen i detailnější systém, a to systém pěti energií, který je vyjádřen v pěti elementech (oheň, země, kov, voda, dřevo).

Úspěch makrobiotické stravování je závislý na hodnocení potravin z hlediska kvality enegie, kterou obsahují. To je také základní rozdíl v porovnání s jinými vyživovací systémy.

Potraviny, které mají vyváženou energii, správně se kombinují a připravují, zásobují lidský organismus rovnovážnou energií a v těle nastolují rovnovážný stav, tedy zdraví. Jin a jang jsou v každé potravině zastoupeny v určitém poměru.

Například všechno, co roste v teplém podnebí, je podle makrobiotiky jin, a to, co roste v chladu, je jang. Jinové potraviny uvolňují, jangové stahují. Základním faktorem makrobiotické výživy je správný poměr mezi jinem a jang, který by měl být 5: 1.

Charakter nemoci nebo poruchy organismu je dán právě charakterem konzumovaných potravin. Buď je to příliš velké stažení některého orgánu (jang), zapříčiněné stahujícími jang potravinami, nebo nadměrné uvolnění některého orgánu (jin), což je dáno uvolňujícími jin potravinami nebo nápoji.

Budete mít zájem:  Ministr Prymula vysvětluje nová opatření proti koronaviru

Makrobiotika a makrobiotická strava – způsob zdravého stravování

Jangové potraviny Mírně jangový charakter mají některé druhy obilí, jako je pohanka, proso, pšenice. Jangové jsou ryby, sýry, hovězí maso, drůbež. Nejvíce jangové jsou vejce, omáčky, pasty připravené ze sóji (shoyu, Tamara, miso) a směs gomasie.

Jinové potraviny Mírně jinový charakter má obilí jako oves, ječmen a kukuřice. Jinové je také vepřové maso, luštěniny, brambory, semena, zelenina, mléko, ořechy a ovoce. Nejvíce jinové potraviny jsou cukr, med, alkohol, drogy a léky.

  • Makrobiotická zásady • Extrémně potraviny poškozují, proto je vhodné vyloučit nejvíce jinové a jangové potraviny a extrémně chutě (potraviny příliš sladké, slané, hořké nebo ostré).
  • • Na slazení používat ječný slad.
  • • Nedoporučuje se používat ostré koření, uzeniny, ztužené pokrmové tuky, aromatické čaje, kávu, kolu, aromatické byliny, konzervační a barvicí látky, konzervované potraviny, výrobky z bílé mouky, mléko a mléčné výrobky.
  • • Pokud osoba, která se makrobiotická stravuje, žije v mírném pásmu, měla by se vyhýbat tropickému a subtropickému ovoci a zelenině.

• Jíst v klidu, vše pořádně rozžvýkat (každé sousto min. 50 krát), protože trávení začíná již v ústech.

  1. • Nemělo by se jíst dvě až tři hodiny před spaním ani brzy ráno.
  2. • Mezi jídlem ani po něm by se nemělo pít, aby tekutiny nerozředily žaludeční šťávy a nenarušily tak správné trávení.
  3. • Nepřijímat více energie, než člověk vydá.
  4. Makrobiotické talíř V mírném klimatickém pásmu se čtyřmi ročními obdobími je optimální rozdělení denní stravy dané makrobiotickým standardním poměrem:
  5. • 40-50% celých obilných zrn a výrobků z nich
  6. • 5-10% luštěnin (s trochou mořských řas)
  7. • 30-35% zeleniny
  8. • 5% polévky

• 5-10% ostatní (ryby, ovoce, ořechy, semena, …)

Makrobiotické vaření Potraviny se připravují především vařením (voda nebo pára). Nejlepší nádoby na vaření jsou keramické, případně smaltové, zcela nevhodný je hliník, teflon nebo železo.

Nejlepší je příprava na otevřeném ohni, makrobiotici nepoužívají mikrovlnnou troubu ani elektřinu. Při vaření je třeba chránit minerální látky. Používají se potraviny pokud možno organicky vypěstované.

Pokud vaříme obilí, je třeba z povrchu vody sbírat pěnu. Makrobiotika nedoporučuje jíst hodně chleba, týdně maximálně jedenkrát. Při přípravě luštěnin je třeba pamatovat na to, že se mají namočit přes noc a pak vařit s jemným kořením.

Mléko se dá nahradit obilným mlékem. Namísto mléčných výrobků se v makrobiotické stravování uplatňují sojové výrobky. Maso se nejí, případně jen velmi málo.

Podle makrobiotiky je lidské zdraví výsledkem pozitivního myšlení, zdravého životního stylu a vyvážené stravy.

Přečtěte si další zajímavé články z cyklu Strava a naše zdraví na stránce → Zdraví a přírodní léčba

Zdroj: www.paula.sk

Zásady správné výživy a způsoby stravování – Střední odborné učiliště Domažlice

  • Zásady správné výživy a způsoby stravování
  • Výživové normy Zásady výživy Druhy stravy Směry ve výživě Nesprávné návyky Diferencované stravování Léčebná výživa
  • Výživové normy, doporučené dávky živin

Člověk musí jíst a pít, aby mohl žít a pracovat. Bez správné výživy nemůže zůstat zdráv. Proto musí při výběru stravy využít svých rozumových schopností a stravu vybírat podle množství a složení. Člověk musí způsob stravování usměrňovat a stravovat se racionálně.

Racionální výživa obsahuje optimální množství a poměr základních živin, minerálních látek, vitamínů a odpovídá současným vědeckým poznatkům a cílům společnosti. Pro člověka je přirozená strava smíšená, která odpovídá jeho fyziologickým potřebám.

Množství a složení stravy je ovlivněno pohlavím, tělesným zatížením, věkem, zdravotním stavem a prostředím. Doporučuje se denně přijmout asi 15 % bílkovin, 30 % tuků, 55 % glycidů (sacharidů).

Nevhodně volená skladba a množství stravy způsobuje civilizační choroby.

Doporučené výživové dávky jsou vypracované pro vybrané druhy živin (základní a doplňkové). Do základních živin patří bílkoviny celkem a bílkoviny živočišné, tuky celkem a kyselina linolová, glycidy, vápník, železo, vitamín A, Bl, B2, C a E. Mezi doplňkové živiny patří rostlinné bílkoviny, některé minerální látky a vitamíny ( P, Zn, Mg, B6, PP…)

Nové doporučované dávky potravin snižují spotřebu tuků (zejména živočišných), snížení živočišných bílkovin a energie. Doporučuje se zvýšit podíl nestravitelné vlákniny a téměř všech vitamínů. Z toho vyplývá snížit podíl živočišných potravin o 10 – 20 %.

Hlavní zásady racionální výživy

Racionální (rozumná) výživa má individuální charakter a splňuje všechny nároky organismu. Je nutné dodržovat několik zásad.

1. Energetická hodnota stravy – příjem stravy odpovídá energetickému výdeji. V průběhu života se příjem energie mění. V dětství kdy organismus roste a sílí, musí být přívod energie vyšší, než je energetický výdej. V pozdějším věku se má přívod energie snižovat.

2. Složení stravy – má obsahovat denně správné množství základních živin, vitamínů a minerálních látek. Pokrmy je vhodné kombinovat tak, aby v nich byly zastoupeny všechny základní skupiny potravin.

3. Správná příprava stravy – zvolit šetrnou předběžnou i tepelnou úpravu potravin podle druhu.

4. Správné časové rozložení jídla – 3 až 5 denních jídel. U nás je zvykem konzumovat snídani, oběd, večeři, které se doplňují přesnídávkou a svačinou.

5. Prostředí, kde je jídlo konzumováno – způsob servisu, kulturnost prostředí, vzhled pokrmu.

Druhy stravy

Rozlišuje se strava smíšená, vegetariánská, syrová, makrobiotická, kyselinotvorná a zásadotvorná.

Strava smíšená je pro člověka přirozená a odpovídá jeho fyziologickým potřebám. Správně vyvážená strava musí mít správný poměr základních organických živin.

U dospělého člověka má být celková energetická potřeba krytá asi z l5 % bílkovinami, 30 % tuky a 55 % glycidy. V různých podmínkách se může tento poměr měnit.

Strava smíšená musí být pestrá a obsahovat 5 různých skupin potravin.

l. Maso, masné výrobky a vejce – mají krýt asi l0 % celodenní energie.

2. Mléko a mléčné výrobky – mají tvořit asi l5 % celodenního výdeje energie.

3. Obiloviny a luštěniny – tvoří asi 35 % celodenní energie (zdroj bílkovin a glycidů)

4. Zelenina, ovoce a brambory – tvoří asi l5 % energie. Mají velký biologický význam, jsou zdrojem vitamínů a minerálních látek.

5. Tuky a cukr – jsou zdrojem energetické hodnoty, mají tvořit asi 25 % příjmu. Strava má být plnohodnotná. Nevyrovnanost v jednotlivých složkách potravy může být příčinou různých problémů.

Kyselinotvorná a zásadotvorná strava

Jde o názor, že stravou je možné ovlivnit chemickou reakci tělesných tekutin. Strava, o které se předpokládalo, že působí zásaditě je tzv. zásadotvorná (zelenina, ovoce). Strava, o které se tvrdilo, že vytváří kyselé prostředí se nazývala kyselinotvorná (maso, vejce, obiloviny). Později se ukázalo, že strava nemůže výrazně ovlivnit chemickou reakci krve a ostatních tělních tekutin.

Syrová strava

Při tepelném zpracování potravy se u některých potravin ničí biologická hodnota (některé vitamíny). Je to hlavně u rostlinné stravy, zejména u ovoce a zeleniny. Z živočišné potravy se v syrovém stavu používá mléko a mléčné výrobky. Syrová strava se dnes používá jako doplněk stravy.

Vegetariánská strava

Je strava zaměřená na rostlinné potraviny. Ze stravy se vylučuje hlavně maso. Názory na tento druh stravy se do jisté míry liší.

  1. – vegani – totální vegetariáni, ze stravy vylučují všechny živočišné potraviny vč. medu
  2. – vitariáni- konzumují syrovou rostlinnou stravu
  3. – laktovegetariáni – kromě rostl. stravy konzumují mléko a mléčné výrobky
  4. – laktoovovegetariáni – strava obohacena o mléko, ml. výrobky a vejce
  5. – semivegetariáni – konzumují ryby a drůbež, jde o přechod mezi stravou vegetariánskou a smíšenou.
  6. Makrobiotika

Makrobiotika patří mezi výživové směry, které se v praxi projevují v mnoha formách. Vychází z taoistické filozofie založené na staročínských vševesmírných prasilách JIN a JANG (+ a -). Podle tohoto principu je nutriční hodnota každé potraviny určována poměrem jin a jang. Ideální poměr jin a jang má obilné zrno, a proto tvoří základ makrobiotické stravy.

Za zakladatele makrobiotiky se považuje japonský filozof G. Oshawa (1 893 – 1 966). Klasická makrobiotika má několik stupňů od zcela jednostranné obilné stravy, až k stravě pestřejší, kde základem je také obilí. Ze stravy se téměř vylučují veškeré živočišné produkty, saláty, ovoce a sladké pokrmy. Na minimum se omezuje také přívod vody.

Podle teorie makrobiotiky je možné léčit různá onemocnění. Většina principů tohoto učení je v rozporu s vědeckými poznatky. Strava neobsahuje dostatečné množství plnohodnotných bílkovin, vápníku, železa, vitamínu C, D a B12. Z těchto důvodů je nutné před přísnou makrobiotikou varovat.

Doporučuje se jako doplněk běžné výživy, která může účinně přispět k vyrovnání jejích nedostatků.

Směry ve výživě

Budete mít zájem:  Jak na povislé břicho a uvolněnou kůži po těhotenství a porodu? Poradíme vám.

Doporučuje se racionální výživa, která je přizpůsobena individuálním potřebám jedince. Jde o to umět vybírat vhodnou skladbu potravin a pokrmů, které jsou zdravé i dobré. Pro určité skupiny obyvatel se sestavuje tzv. potravinový koš, ze kterého se vytvoří vhodný jídelníček.

  • Obecné zásady:
  • – omezit používání tuků, zejména živočišných
  • – více používat rostlinné oleje bez tepelné úpravy (např. jako zálivky na saláty)
  • – zvýšit spotřebu zeleniny, pokud je to možné tak v syrovém stavu
  • – méně používat masa tmavá, zvýšit spotřebu ryb, rybích výrobků
  • – častěji zařazovat do jídelního lístku mléko a mléčné výrobky se sníženým podílem tuku
  • – méně používat bílé pečivo, ve zvýšené míře podávat celozrnné výrobky
  • – omezit používání vajec a vnitřností
  • – pokrmy méně solit, totéž platí o používání cukru
  • – moučníky nahrazovat ovocem

Makrobiotika a makrobiotická strava – způsob zdravého stravování

Nesprávné stravovací návyky a civilizační choroby

Nedostatečný příjem pokrmů vede k pocitu hladu, k podráždění, podvýživě. Při nedostatečném příjmu potravin se projevuje anorexie a bulimie.

Nadbytečný přívod potravin má za následek otylost se všemi negativními dopady na organismus.

Otylost zvyšuje riziko infarktu, vysoký krevní tlak, křečové žíly, sklon k zánětům průdušek, ke žlučovým kamenům, onemocněním kloubů a šlach, zvýšenou únavu, neobratnost a tím častější úrazy.

Častým projevem nadváhy je celulitida. Nadměrný přívod tuků a cholesterolu je často příčinou aterosklerózy.

Diferencované stravování

Potřeby lidí na správnou skladbu potravin se liší. V úvahu je nutné vzít různé okolnosti, které ovlivňují naše nároky na stravování. Diferencované stravování se umožňuje lidem, které žijí v podobných podmínkách, a tudíž mají podobné nároky na stravu. Diferencovaný způsob stravování lze dobře využít ve všech systémech společného stravování. V diferencovaném stravování rozlišujeme:

  1. a) energetickou hodnotu – strava podle fyzického zatížení u každé skupiny
  2. b) složení stravy – v určitém množství a složení živin
  3. c) časové rozdělení potravy – podle nároků jednotlivých skupin
  4. d) prostředí – je vhodné ovlivňovat podle skupin
  5. Stravu diferencujeme podle věku, pohlaví, tělesného zatížení, zdravotního stavu a podle specifických fyziologických podmínek.
  6. l. podle věku – stravování dětí, dospělých, seniorů
  7. – v období kojení – mateřské mléko, do šesti měsíců se má přejít na pestrou kojeneckou stravu

– batolatům – mezi l. a 3. rokem se strava přizpůsobuje dospělým, nekořenit, méně solit

– předškolní věk – mezi 3. a 6. rokem je strava pestrá, více mléka a ml. výrobků, uplatňovat správné návyky na přijímání potravin a výživu

– školní věk – dětský organismus se bouřlivě vyvíjí a sílí, strava obsahuje vhodný poměr živin. Mladší školní věk je do 11 let. Podle pohlaví se strava diferencuje od 11 let.

Organismus mladého člověka v této době dospívá, dokončuje se stavba jeho těla, mění se i jeho vzhled. Zpočátku roste organismus do výšky, později se tento růst zpomalí a postava zesílí.

U děvčat se tělesná zdatnost zvyšuje asi do 16 let a u chlapců asi do 20 let.

– mládež – strava se diferencuje podle pracovního zařazení. Je důležitý dostatek tělesné aktivity a věnovat pozornost správnému rozložení stravy.

– dospělý – lehce, středně a těžce pracující mají různý fyzický výdej energie

– výživa ve stáří – snižuje se tělesná aktivita, zpomalují se metabolické procesy, potřeba méně energie. Snižovat příjem živočišných tuků, konzumaci vajec. Jíst dostatek ovoce, zeleniny. Při špatném stavu zubů jíst měkkou a kašovitou stravu bohatou na bílkoviny.

U starších lidí se projevuje zhoršená chuť k jídlu, proto se má podávat strava pestrá, kořeněná, aby vyvolala chuť k jídlu a současně zlepšila sekreci trávicích šťáv. Starší lidé nemají stravu přesolovat, zejména při některých chorobách srdce a při vyšším krevním tlaku.

Se změnou metabolismu se projevuje úbytek vápníku, proto se musí dodávat ve stravě v potřebném množství. Je třeba jíst méně a častěji.

  • 2. v různých pracovních podmínkách
  • – stravování v horkých provozech – nutný zvýšený přísun vody a solí, které se ztrácí pocením
  • – stravování zemědělců – vyšší ztráta tekutin a solí, je nutné doplňovat
  • – stravování prac. v chladném prostředí – tepelné ztráty nutno nahradit zvýšeným přísunem energetické hodnoty stravy (glycidy, tuky)

– stravování duševně pracujících – nižší nároky na energetickou hodnotu stravy, nesnižuje se příjem bílkovin (nedostatek způsobuje pocit únavy a přepracovanosti). Nevhodná je konzumace většího množství jídla (vyvolá ospalost, slabost a únavu).

– stravování při práci s chemickými škodlivinami – doporučuje se konzumace mléka (váže toxické těžké kovy do špatně využitelných komponentů). Ve stravě se omezují tuky pokud je pracovník vystaven působení toxických látek rozpustných v tucích. Vhodné je podávat více vody pro rychlejší vyplavování toxických látek z těla.

– stravování sportovců – energetická potřeba je velmi různorodá podle charakteru sportu. Pro dobře vyvinutou svalovinu je nutný větší příjem bílkovin (1,5 g bílkovin na l kg tělesné hmotnosti). Množství tuků a glycidů je vyšší. Glycidy je možné podávat v lehce stravitelných tekutinách.

Doporučuje se zvýšit příjem vitamínů C, B1, B2, A a E. Z minerálních látek má být dostatečný příjem vápníku, fosforu, hořčíku a zinku.

Pokud je výdej energie velký a jednotlivci ztrácejí mnoho vody pocením, mají se podávat iontové nápoje obsahující sodné, draselné, chloridové a fosforečnanové ionty.

– výživa těhotných žen – důležité je pravidelné časové rozložení jídel. Energetická hodnota stravy se zvyšuje asi jen o 400 – 600 kJ. Strava má být vyvážená s dostatečným množstvím bílkovin a vitamínů. Pokrmy se konzumují v klidu, nejsou vhodná jídla dráždivá, příliš slaná a přemaštěná.

V druhé polovině těhotenství se EH stravy zvyšuje o 2 000 kJ, než je strava žen vykonávající lehčí práci. Zvyšuje se přívod bílkovin 1,5 – 2,0 g na l kg hmotnosti (mléčné bílkoviny). Doporučuje se vyšší příjem glycidů, tuků (zelenina, ovoce). Příjem vápníku se zdvojnásobuje (mléko a mléčné výrobky). Zakazuje se konzumace alkoholických nápojů a kouření.

Celkový přírůstek hmotnosti během těhotenství má být 10 – 12 kg.

Léčebná výživa

Léčebná výživa neboli léčebná dieta se používá při různých chorobách. Výběr a úprava stravy při některých chorobách může příznivě ovlivnit průběh onemocnění a je součástí léčebného plánu. Dietetika je jednou z nejstarších oborů medicíny a její začátky sahají do starověkého Řecka. Zásadou léčebné výživy je co nejvíc přiblížit stravu racionální stravě zdravého člověka.

Léčebného účinku stravy se dosáhne:

– změnou množství stravy (pokles nebo vzestup hmotnosti)

– změnou poměru zákl. živin (např. bílkovin, glycidů)

  1. – výběrem potravin
  2. – technologickou úpravou stravy (výběr pouze některých technologií a mechanické přípravy)
  3. – změnou časového rozvržení stravy (časté podávání jídla)
  4. Diety a jejich rozdělení
  5. 0 Tekutá – po operačních stavech, nápoje, polévky, omáčky, poloviční energetický příjem
  6. 1 Kašovitá – po operačních stavech, plnohodnotná kašovitá strava
  7. 2 Šetřící – horečnatá onemocnění a trávicího ústrojí, strava lehce stravitelná
  8. 3 Racionální – respektuje zásady racionální výživy, správný poměr živin
  9. 4 S omezením tuku – choroby žlučníku, pankreatu, hepatitida, lehčí onemocnění střev (T 65g)
  10. 5 Bezezbytková – při mírném průjmu, omezuje se vláknina, mléko
  11. 6 Nízkobílkovinná – choroby ledvin, omezení bílkovin (60 g) a soli, mírně snížená EH
  12. 7 Nízkocholesterolová – při ateroskleróze, hyperlipidémii, onemocnění žlučníku, pankreatu, obsahuje hlavně nenasycené mastné kyseliny (rostlinné oleje) a celulózu (zeleninu)
  13. 8 Redukční – při obezitě, snížený energetický příjem potravin
  14. 9 Diabetická – při diabetes mellitus (cukrovka), snížený energetický příjem, omezit glycidy
  15. 10 Neslaná šetřící – otoky, choroby srdce, snížený příjem sodíku, vyloučení kuchyňské soli
  16. 11 Výživná – při rekonvalescenci, tuberkulóze, AIDS, podvýživě. Energeticky a biologicky hodnotná
  17. 12 Strava batolat – respektuje zásady racionální výživy, lehce stravitelná, nekořeněná jídla, mléčné výrobky.
  18. Speciální a standardizované diety
  19. 0/S Čajová – při akutním průjmu
  20. 1/S Tekutá výživná – energeticky a biologicky hodnotná
  21. 4/S S přísným omezením tuku – při akutním onemocnění žlučníku, pankreatu a hepatitidy
  22. S/BLP Bezlepková – při celikálii, neobsahuje pšeničný lepek

Aktivní životní styl spolu s makrobiotickým jídelníčkem

Makrobiotika je způsob stravování a životní styl pocházející z Japonska. První zmínky o něm ale najdete už v Hippokratových spisech a na konci 18. století v německých lékařských knihách. Je založený na taoistické filozofii jin a jang.

Ve 20. století v Evropě a USA zpopularizoval makrobiotika japonský vojenský lékař Sagen Išizuka, a poté jeho následovník, filozof George Ohsawa.

Slavné osobnosti, které makrobiotika propagovali, byli například John Lennon i jeho japonská manželka Yoko Ono nebo Madonna.

Filozofie makrobiotiky

Příznivci makrobiotického stravování a způsobu života věří, že to, co jedí a jak je jejich jídlo upraveno, ovlivňuje fungování těla a celkové zdraví.

Budete mít zájem:  Cena rovnátek je vysoká. Za kolik a jaká vybrat?

Špatné stravovací návyky a hektický životní styl jsou podle nich příčinou mnoha chronických a civilizačních chorob. Makrobiotika mohou zdraví významně zlepšit stejně jako prodloužit život.

Makrobiotická filozofie není aplikována jen na jídelníček, ale na všechny životní aspekty. Je to komplexní systém využívající tradiční medicíny i vědy.

Princip jin a jang ve stravě

Makrobiotika je postavená na zákonu přitažlivosti a rovnováhy, jin a jang. Jde o dvě opačné síly, které se neustále doplňují. Zásadní je také výběr potravin, které tento koncept odrážejí.

Lze říci, že jin jídla jsou studená, méně slaná, rostou nad půdou a mohou být sladká. Jang potraviny jsou naopak pikantní, slané, teplé až horké a rostou pod zemí.

Výběr těchto jídel se mění spolu s ročním obdobím.

Povolené potraviny

Obvyklý makrobiotický jídelníček tvoří:

  • z 50 % celozrnné obilniny (hlavně hnědá rýže, ale též ječmen, pohanka, oves a proso)
  • ze 30 % zelenina (především tepelně upravená a kvašená, např. kapusta, brokolice, květák, bok choy-brukev čínská, ředkvičky daikon, dýně či tykve, nakládané okurky a zelí)
  • z 15 % luštěniny (zejména fazole adzuki, čočka, cizrna, sója a výrobky z ní, např. tofu) a mořské řasy
  • z 5 % polévky (1-2 šálky denně, především japonská miso)

Doplňkově lze konzumovat:

  • ryby (halibut, treska, mořský jazyk, platýs)
  • ořechy a semena
  • ovoce (spíše z mírného pásma, jako jablka, třešně, bobulovité plody, hrušky + meloun)
  • fermentované potraviny

Zakázané potraviny

  • alkohol
  • ostré koření
  • rafinovaný cukr
  • fruktóza a umělá sladidla
  • káva
  • mléčné produkty
  • průmyslově zpracované pokrmy

Makrobiotika a aktivní životní styl

Cvičení (sportovní aktivity) je součástí makrobiotického způsobu života. Jeho povaha zapadá do zenové rovnováhy a nemá být extrémní.

Je důležité cvičit každý den cca půl hodiny, ale nepoškodit přitom své psychické, emoční a duchovní zdraví. Člověk by si měl pohyb užívat, mít k němu kladný vztah, a nebrat ho jako stresující nutnost.

Z Japonska pochází praxe zvaná Do-o-Raku (lze to zhruba přeložit jako „žijte, abyste si užívali řádu přírody“), která zahrnuje chůzi venku po přírodních površích.

Další typy cvičení

Zaměřujte se rovněž na cvičení, při kterém se naučíte správně ovládat dýchání: jógu (existuje mnoho druhů od meditativních po dynamické), pilates, plavání spojené s potápěním nebo tzv. chi chůzi a chi běh, což je chůze/běh „v rovnováze“, vychází z tai chi a učí lidi pohybovat se přirozeně, efektivně, lehce a bez zranění.

Je vhodné vybrat si jeden nebo více z těchto typů cvičení a věnovat se jim v rozumné míře několikrát týdně.

Výhody a nevýhody makrobiotiky

  • Makrobiotická strava a životní styl se zaměřují na boj proti nemocem, které vznikají z psychické nepohody a nesprávných stravovacích návyků.
  • Dle jeho příznivců udržuje vyvážené pH, posiluje imunitu, je prevencí proti rakovině, srdečním onemocněním a diabetu, zlepšuje zažívání, učí lidi relaxovat, správně dýchat a tím odstraňovat každodenní stres, pomáhá i při hubnutí.
  • Naopak někteří vědci a odborníci varují, že tento jídelníček je jednostranný, nevyvážený, neobsahuje dostatek klíčových výživných látek a tím je rizikový – může dojít až k vážné podvýživě.

Makrobiotika: spása, nebo pohroma? – PharmDr. Margit Slimáková

Makrobiotika může být obojím. Rozhodující je, pro jakou podobu makrobiotických doporučení se rozhodnete, kdo jste a jak žijete. Rozumná makrobiotika pro jednotlivce s dostatkem času a zájmem o prevenci nemocí, nebo dokonce jako podpůrný prostředek pro terapii vážných zdravotních potíží může zachránit život. Striktnější formy makrobiotiky mohou u malých dětí vést k zásadním výživovým deficitům, u starších dětí, které žijí v běžných komunitách, k významnému sociálnímu odloučení a u maminek, které vaří makrobioticky, k zajištění programu u plotny na plný úvazek.

Historie

Makrobiotika je složena z řeckých slov, která označují dlouhý život, a výživově vychází ze složení zdravých tradičních diet. Zakladatelem makrobiotiky je George Ohsawa, který tvrdil, že se makrobiotikou vyléčil z tuberkulózy. Vedle makrobiotiky však doporučoval například kouření a sám zemřel na srdeční infarkt.

Největší makrobiotický učitel

Michio Kushi je největším propagátorem makrobiotiky na západě. Podle něj má pokročilá (tím myslí přísnější) makrobiotická dieta neuvěřitelné léčivé schopnosti, může zabránit rakovině a léčit ji. Sám však v roce 2004 podstoupil operaci z důvodů rakoviny tlustého střeva.

Co je povoleno jíst?

Původně se makrobiotika propagovala v deseti stupních, nejpřísnější byl příjem jen celozrnné rýže anebo jen obilovin. Striktní rýžová dieta by samozřejmě byla dlouhodobě nedostačující a makrobiotici dnes tyto restriktivní stupně naštěstí nepropagují.

Základem makrobiotiky jsou celozrnné obiloviny a vařená zelenina. Přesněji makrobiotika doporučuje jídelníček, který obsahuje 50 až 60 % celozrnných obilovin. K tomu 20 až 30 % lokální zeleniny, ale bez brambor, rajčat, paprik a dalších druhů čeledi lilkovitých. Pět až deset procent jídelníčku mohou být luštěniny a potraviny ze sóji, jako jsou tofu, miso a tempeh. Vše dochucují mořské řasy.

Omezeně jsou povoleny ryby a mořské plody, lokální ovoce a ořechy. Jíst se nemá mléko a mléčné výrobky, vejce, drůbež, cukr, polotovary, maso, tropické ovoce, bylinkové čaje, aromatická koření, ovocné džusy a některé druhy zeleniny, jako je špenát, cukiny nebo rajčata. Pít se má pouze při žízni. Nevhodná jsou ostrá koření, alkohol a káva.

zdroj obrázků: http://bit.ly/1g0Syt7 a http://bit.ly/1jITNkq

Co určitě prospívá?

Za jednoznačně prospěšná považuji doporučení upřednostňovat kvalitní potraviny před polotovary, doporučení vyšší konzumace zeleniny, biopotravin a potravin z lokálních zdrojů, doporučení maximálního omezení koncentrovaných cukrů. To jsou pravidla, která prospějí každému, jsou běžná i v mnoha jiných výživových filosofiích a patří k zásadám skutečně zdravých diet.

Jak se jí?

Makrobiotici jedí hlavně pomalu a v naprosté většině jen jídla po tepelné úpravě. Právě téměř výhradní příjem vařených jídel je v rozporu s doporučením vegetariánů, jejichž jídla jsou často založena na čerstvé a méně tepelně upravené stravě. Tradiční terapeutické výživové směry, jako je Ayurvéda a tradiční čínská medicína, potom doporučují teplotu jídel (poměr syrových versus vařených potravin) individuálně na základě konstitučního typu. Makrobiotika také doporučuje vše nejméně padesátkrát kousat.

Jak se propaguje?

Makrobiotika je propagována nejen jako způsob výživy, ale jako kompletní životní styl vedoucí k rovnováze. Propagátoři makrobiotiky běžně tvrdí, že může zabránit nemocem a léčit je, včetně rakoviny.

Jaké jsou důkazy, že léčí?

Žádné solidní důkazy nejsou. Dostupná odborná literatura (randomizované klinické studie) nepotvrdila tvrzení, že makrobiotika je efektivním nástrojem v prevenci a terapii rakoviny.

Studie, které sledovaly dříve doporučovanou striktní podobu makrobiotiky, ji spojují s nedostatkem živin.

Studie sledující ženy s makrobiotickou stravou zjistila mírně nižší hladiny estrogenů (pravděpodobně díky vyššímu obsahu fytoestrogenů ve stravě), naznačující možnost nižšího rizika onemocnění rakovinou prsu.

Studie sledující maktobioticky živené kojence v Holandsku zjistila, že až 59 % těchto dětí mělo nedostatečný příjem bílkovin (méně než 80 % doporučené denní dávky).

U těchto dětí byl i nedostatečný příjem energie, vitamínu B12, D a B2 a vápníku, který vede ke zpomalenému růstu a zpožděnému psychomotorickému vývoji.

Mateřské mléko žen makrobiotiček obsahovalo nižší hladiny vitamínu B12, vápníku a hořčíku.

Moje zkušenosti s makrobiotikou?

V rámci studia výživy jsem samozřejmě absolvovala i několik makrobiotických kurzů, navštívila semináře a přečetla hromady literatury. Hotové makrobiotické jídlo vypadá skvěle, často i bezvadně chutná, i když většinou je pro běžné strávníky až moc jemné chuti (vnímáno jako neochucené). Někdy dokonce může být až moc lehké, tj. ne vždy se cítíte zasyceni.

Teoretické vysvětlení mírnějších podob makrobiotiky je skvělé. Můj největší problém s makrobiotikou jsou mnozí její představitelé.

Mezi makrobiotiky jsem se setkala hned s několika extrémně orientovanými jedinci, podle kterých je jedině makrobiotika správným stravovacím způsobem a kteří aktivně napadají jiné možnosti.

Sami nepůsobí ani trochu vyrovnaně a otázkou je, jestli striktní stahující makrobiotická dieta nevede i k názorovému ztuhnutí. Naprostá většina makrobiotiků jsou přitom laici ve výživě či medicíně. O to agresivněji útočí na odborníky.

Co s makrobiotikou?

  • Mnohé ze zásad makrobiotiky, jako např. pravidelný příjem zeleniny, upřednostňování lokálních kvalitních potravin nebo vyloučení polotovarů patří k obecným pravidlům zdravé výživy a mohu je jen doporučit.
  • Jestli řešíte vážnější onemocnění, máte chuť makrobiotiku vyzkoušet a vyhovuje vám, můžete se do toho pustit sami, i když bych doporučovala najít profesionála (nejlépe zdravotníka), který se makrobiotikou zabývá, a dietu držet pod jeho vedením.
  • Rodinám s dětmi, které se zajímají o makrobiotiku, mohu doporučit jen její mírnější formy, také nejlépe pod vedením profesionála.
  • Moc doporučuji vždy zvážit, v jakém prostředí žijete a kde se dítě pohybuje. Promyslete, jestli striktní výživová pravidla neomezují kvalitu života a u dětí život mezi kamarády a také jestli potíže, které makrobiotikou řešíte, nelze jednorázově vyléčit například pomocí tradiční čínské medicíny i bez silně restriktivního stravovacího režimu.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector