Leptospiróze se také jinak říká “krysí žloutenka”. Je to onemocnění, které je způsobeno infekcí mikrobem jménem leptospira.
Leptospiróza je vzácná bakteriální infekce, kterou můžeme dostat od zvířat. Rozšiřuje se přes moč, zejména od psů, hlodavců a hospodářských zvířat. Zvířata ani nemusí mít žádné viditelné příznaky, ale mohou být nositeli bakterie.
Ve většině případů je leptospiróza nepříjemná, ale ne život ohrožující, můžeme ji přirovnat třeba k chřipce. Zřídka trvá déle než týden.
Ale asi u 10% případů, kdy trpíte závažnou formou leptospirózy, se budete cítit za chvíli lépe, ale pak se váš stav opět zhorší.
Toto se nazývá Weilova nemoc a může způsobit mnohem závažnější problémy, jako je bolest na hrudi a oteklé paže a nohy. Často tyto případy vyžadují hospitalizaci.
Jak můžete leptospirózu dostat?
Leptospiróza je způsobena bakterií nazvanou Leptospira interrogans. Organismus je nošen mnoha druhy zvířat a žije v ledvinách. Po vyloučení zvířetem močí končí v půdě a ve vodě.
Pokud se dostanete do styku půdou nebo vodou, kde infikované zvíře bakterii vyloučilo, její zárodek může napadnout vaše tělo přes rány v kůži, jako jsou různé škrábance, otevřené rány nebo malé ranky. Může do vašeho těla také vstoupit přes nos, ústa nebo pohlavní orgány. Je těžké ji chytnout od jiného člověka, i když se to může stát – je přenosná sexem nebo kojením.
Jste ohroženi zejména tehdy, když trávíte spoustu času kolem zvířat nebo obecně venku. Je pravděpodobné, že bakterii budete vystaveni, pokud děláte jednu z těchto činností:
- Zemědělec
- Veterinář
- Pracovník v podzemí (pracujete v kanále nebo dole)
- Pracovníci v jatkách
- Vojenský personál
Také, pokud budete plavat nebo tábořit v blízkosti postižených jezer a řek, můžete dostat tuto nemoc.
Bakterie Leptospira
Leptospiróza se vyskytuje častěji v teplém klimatu. A ačkoli bakterie žijí po celém světě, je to nemoc obzvláště běžná v Austrálii, Africe, jihovýchodní Asii, střední a Jižní Americe a Karibiku.
Příznaky (symptomy) leptospirózy
Obvykle se začnou projevovat příznaky leptospirózy během 2 týdnů, avšak v některých případech se příznaky nemusí objevit po dobu jednoho měsíce nebo dokonce se neobjeví vůbec.
Když onemocní zasáhne, udeří rychle. Budete mít horečku. Může způsobit teploty až 40 stupňů. Další typické příznaky zahrnují:
- Bolest hlavy
- Bolest svalů
- Žloutenku (zežloutnutí kůže a očí)
- Zvracení
- Průjem
- Vyrážku
Mnoho z těchto příznaků se podobá jiným onemocněním, včetně chřipky a meningitidy, takže je důležité se nechat otestovat.
Chcete-li se testovat na leptospirózu, lékař provede jednoduchý krevní test a zkoumá krev na protilátky. Jsou to organismy, které vaše tělo produkuje pro boj s bakteriemi.
Pokud jste v minulosti měli nemoc ve vašem těle, krevní test může poskytnout falešně pozitivní výsledky (může vykazovat protilátky proti předchozí infekci).
Váš lékař tak asi o týden později provede druhý test, aby se ujistil, že výsledky jsou správné.
Váš lékař by si mohl také objednat test DNA. Je to přesnější, ale je to dražší a trvá déle, a v mnoha oblastech světa ještě není k dispozici.
Léčba a prevence leptospirózy
Leptospirózu lze léčit antibiotiky, včetně penicilinu a doxycykinu. Váš lékař může také doporučit ibuprofen pro horečku a bolesti svalů.
Nemoc by měla probíhat asi týden.
Ale možná budete muset jít do nemocnice, pokud je vaše infekce závažnější. Symptomy mohou zahrnovat selhání ledvin, meningitidu a plicní problémy. Možná budete muset mít antibiotika injekčně podané do těla a ve velmi vážných případech by infekce mohla poškodit vaše orgány.
Prevence je klíčová. Zde je to, co můžete udělat, abyste se udrželi zdraví:
- Vyhněte se kontaminované vodě. Pokud jste v rozvojové zemi, nepijte vodu, pokud si nejste jisti, zda je čistá. Vzhledem k tomu, že leptospiróza může procházet jinými tělesnými otvory, je také dobré se vyvarovat koupání, vodního lyžování, plachtění nebo rybolovu ve sladkovodních oblastech. Mořská voda je obecně z tohoto pohledu bezpečná.
- Držte se mimo infikovaná zvířata, zejména divoké krysy. Krysy a jiní hlodavci jsou hlavními nosiči bakterií. I v západním světě může být 20% divokých krys nositeli.
- Ve vyspělém světě jsou hospodářská zvířata obvykle očkována, takže existuje mnohem méně rizika. Pokud je zvíře nemocné, vyvarujte se kousnutí a styku s tělesnými tekutinami.
Onemocnění se nemůže přenášet vzduchem jako nachlazení nebo chřipka.
Buďte si vědomi svého okolí, zvláště když cestujete. V zemích se špatnou hygienou je leptospiróza častější a lze se jí těžko vyhnout. Takže pokud rozpoznáte příznaky, vyhledejte pomoc, pokud se budete nemocní. Používejte dezinfekční prostředky, roztoky kyselin a jód jsou pro bakterie smrtelné. Mějte je po ruce.
Autorem článku je naše redakce
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Leptospiróza
Leptospiróza je nakažlivá nemoc šířená především močí hlodavců, kterým viditelně neškodí. Je to nákaza s přírodní ohniskovostí. Hlodavci a hmyzožravci v přírodě jsou trvalým rezervoárem nemoci. Z přírody se snadno přenáší na domácí zvířata, především na psy, prasata nebo skot a onemocnět může také člověk. Ze zvířat na lidi se přenáší snadno, jedná se o jednu z nejčastějších zoonóz.
Nakazil se tak nevyléčitelnou nemocí, kterou roznášejí vodní krysy, a zemřel na celkový rozklad krve a otravu.
Díky Rychlým šípům a osudu Tleskačova mistra Em znají leptospirózu i ti, kteří nevědí, že jí znají.
Původce
Původcem leptospirózy je dobře pohyblivá, aerobní, gramnegativní bakterie patřící mezi spirochety. Má spirálovitý tvar a je asi 20 nm dlouhá. Konce jsou háčkovité a svým tvarem připomínají otazník. Proto byla bakterie pojmenovaná jako Leptospira interrogans – jemné (“leptos”), tázající se (“interrogans”) bakterie stočené do spirály (“speira”).
Všechny leptospiry však nejsou stejné, existuje více druhů, tzv. sérovarů, které se od sebe liší molekulami na povrchu bakterie. Těchto druhů je přes 200 a jsou zařazeny do 29 séroskupin, které sdružují vzájemně si podobné druhy.
Jednotlivé sérovary mají své “preferované” rezervoárové živočichy a způsobují onemocnění daného zvířete častěji než druhé. Ve skutečnosti ale kterýkoliv sérovar může nakazit kteréhokoliv savce a vyvolat u něj leptospirózu.
Leptospiry se šíří přímým kontaktem s infikovaným jedincem, pohlavním stykem nebo infikovaným semenem. Přechází přes placentu na nenarozená mláďata. Vylučují se také mlékem.Bakterie pronikají do organismu přes sliznice, porušenou kůží, nebo i zdravou kůží po dlouhodobém pobytu ve vlhku. Snadno se přenáší také nepřímo, zvláště kontaminovanou vodou, ale též potravou nebo stykem s půdou.
Ve vnějším prostředí přežívají hlavně ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách a ve vlhké půdě, a to až několik týdnů. Ve znečištěné či hnijící vodě žijí kratší dobu. Preferovaná teplota pro přežití leptospir v prostředí je 10 – 34 °C.
Nesnáší vyschnutí a sluneční záření, zničí je všechny běžné dezinfekční prostředky.
Rezervoárová zvířata
Některé sérovary jsou natolik adaptované na svého přirozeného hostitele, že u něj nezpůsobují příznaky onemocnění. Hostitel ale doživotně vylučuje leptospiry v moči. Tak dochází k neustálému přetrvávání leptospir v prostředí.
V České republice je zdrojem leptospirózy především potkan, který je hlavním rezervoárem sérovaru L. icterohaemorrhagiae. Dalšími důležitými rezervoárovými živočichy jsou hraboš polní a hraboš mokřadní, kteří roznášejí sérovar L. grippotyphosa. Dále se u nás vyskytují leptospiry séroskupiny Australis, Pomona a Serjoe, jejímž rezervoárem jsou kromě hlodavců rejskové, bělozubky a ježek.
Leptospiróza psů
Leptospiróza hrozí všem psům, kteří se mohou dostat do kontaktu s močí nakažených hlodavců. To jsou všichni, co mají přístup k rybníkům, tůním či pomalu tekoucím potokům, ze kterých pijí či v kterých se koupají.
Psi žijící na venkově, psi používaní k myslivosti nebo k lovu hlodavců jsou nejohroženější skupinou. U psů byly nalezeny protilátky proti 18 různým sérovarům leptospir. Z toho dva z nich jsou adaptované přímo na psa a šíří se z jednoho psa na druhého.
Ostatními se pes nakazí od divoce žijících rezervoárových zvířat.
L. canicola, “psí” sérovar, který způsobuje u mladých psů těžké onemocnění, stuttgarskou chorobu psů. Protože nemoc je přenosná ze psa na psa, způsobovala epidemie zvláště ve městech nebo na výstavách psů. Vyvolávala často smrtelné onemocnění provázení selháním ledvin, díky očkování se v Česku už desítky let nevyskytlo.
Leptospira bataviae je kromě psa adaptovaná na myši a krysy, Jako náhodný hostitel může posloužit také kočka, ježci, hraboši a člověk.
Ostatní sérovary nejsou adaptované přímo na psa, ale mají-li příležitost, nakazí jej také. Mezi nejvýznamnější patří L. icterohaemorrhagiae, jejímž hlavním rezervoárem je potkan, L.
grippotyphosa, šířená především hrabošem polním, leptospiry séroskupiny Serjoe, kde je hlavním rezervoárem myš domácí, L. bratislava, jejímž hlavním hostitelem jsou ježci, prasata a skot, a L.
pomona, jejímž rezervoárem je skot a prase.
Protilátky proti leptospirám má až 61 % psů, převládají totiž infekce bez projevů onemocnění nebo nákaza proběhla s mírnými příznaky a příčina nemoci nebyla zjištěna. Proti vybraným sérotypům leptospir se psi obvykle očkují v rámci pravidelné každoroční vakcinace.
Průběh nemoci u psa
Inkubační doba je nejčastěji jeden až dva týdny.
Leptospiry se dostávají do krve a mozkomíšního moku po čtvrtém dne po infekci, v dalších dvou až osmi dnech se šíří do celého těla, zejména do jater a ledvin.
Další vývoj choroby záleží na tom, kolik si do osmého dne po infekci pes vytvoří protilátek. Je-li jich dost, ke zjevnému onemocnění vůbec nedojde. U většiny zvířat se skrytou infekci se leptospiry přesto dostanou do ledvin, kde se množí v kanálcích nefronů a mohou být vylučovány močí až 4 roky.
Perakutní forma
V případě, že si imunitní systém psa nedokáže s infekcí vůbec poradit, se rozvíjí perakutní forma leptospirózy. Masivní pomnožení leptospir v krvi způsobuje kolaps a poruchy srážení krve. Nakažené zvíře rychle uhyne, přičemž jediným příznakem je krvácení do kůže, z nosu či do trávicího traktu. Tato forma leptospirózy psů je naštěstí málo častá.
Akutní forma
Akutní forma je “typická leptospiróza”. Není nejčastější formou leptospirózy, ale je nejčastější formou, u které je leptospiróza odhalená jako příčina potíží. Obvykle je způsobena sérotypem L. icterohaemorrhagiae.
Projevuje se náhle vzniklou apatií, nechutenstvím a zvracením, může se objevit i průjem. Konkrétně při nákaze L. icterohaemorrhagiae je typickým příznakem žloutenka.
U většiny psů se rozvíjí akutní selhání ledvin. Zplodiny metabolismu, které nemohou být odstraněny z těla, způsobují vředy v tlamě a na jazyku a krvácení do střev. Kvůli ledvinovému selhání může být produkce moči velmi malá, také kálení může být zastaveno.
Zvíře je trpí třesem a bolestí svalů, nechce se pohybovat, břicho bývá bolestivé, může se přidat i zápal mozkových blan, rýma, hnisavé záněty spojivek. Březí fena potratí. Časté jsou krvácivé stavy s tečkovitými krváceninami na sliznicích či krvácení z nosu, do plic nebo do močových cest.
Infekce sérovary canicola a grippotyphosa častěji postihují spíš ledviny a méně játra, naproti tomu sérovary pomona a icterohaemorrhagiae poškozují játra častěji. U psů mladších šesti měsíců je poškození jater obecně častější, bez ohledu na sérovar původce.
Akutní leptospiróza psů je prudce probíhající, těžké onemocnění a i při včasné a agresivní léčbě může polovina nemocných psů uhynout. Zvláště nepříznivé jsou případy, u kterých se objevují poruchy srážlivosti krve a těžké poškození ledvin. Dialýza však může zvýšit přežití těchto zvířat až na 80 %.
Lehčí formy leptospirózy u psů
Při abortivní formě jsou příznaky nemoci zastřené. Objevuje se slabost, občasné zvracení, zvýšená teplota. Někdy je jediným příznakem angína, může se objevit žloutenka, rozborem krve by se zjistilo poškození ledvin.
Vůbec nejčastější formou leptospirózy psů je nemoc probíhající zcela bez příznaků. Leptospiróza proto často zůstává nediagnostikovaná. Nemoc však může trvale poškodit ledviny.
Chronická leptospiróza psů
Při chronické formě zůstávají životaschopné leptospiry ukryté v kanálcích nefronů v ledvinách či v oku, kde jsou skryté před imunitním systémem a mohou zde dlouhodobě přežívat.
Projevy chronické leptospirózy jsou neurčité: Opakující se horečka neznámého původu, záněty spojivek nebo přední oční komory, chronický aktivní zánět jater, nebo chronický zánět ledvin. V chronickou formu mohou přejít všechny ostatní formy leptospirózy.
Leptospiróza prasat
U prasete je leptospiróza především choroba postihující reprodukční systém.
Její přítomnost v chovu je charakterizovaná poruchami reprodukce s potraty a porody mrtvých selat, a to především po prvním proniknutí nákazy do stáda, pak onemocní jen mladé nakoupené prasničky.
Příznaky nemoci u dospělých prasat jsou vzácné, nakažená prasata však vylučují močí zárodky nemoci a to i po několik měsíců.
Prase může být hostitelem mnoha sérovarů leptospir. Přímo na prase je adaptovaný L. pomona a sérovaru L. pomona velmi blízká L. kennewicki a dále L. bratislava s blízce příbuzným sérovarem L. muenchen ze séroskupiny Australis. Infekce těmito kmeny se ve stádě prasat velmi snadno šíří z jednoho prasete na druhého a bezpříznakové vylučování zárodků trvá velmi dlouho.
Proti leptospiróze prasat existuje očkování. Postvakcinační imunita je krátká a proti infekci chrání maximálně tři měsíce, a to ještě ne všechna vakcinovaná prasata. Proti klinickým příznakům včetně potratů však chrání déle. U kanců snižuje očkování vylučování leptospir v semeni a snižuje pravděpodobnost nákazy prasnic.
Nákaza leptospirami pomona/kennewicki
Leptospira sérovaru pomona je přítomná na mnoha místech na zeměkouli, včetně Střední a Východní Evropy, a je jedním z původců leptospirózy prasat v České republice. Je to “typická” leptospiróza prasat. Infekce se do stáda dostává nejčastěji s nově nakoupenými prasaty, kteří jsou skrytými nosiči infekce.
Nemoc se ve stádě rychle šíří, nemocná prasata vylučují leptospiry močí, ty ve vlhkém prostředí zůstávají delší dobu infekční a umožňují tak přímý i nepřímý přenos. Prase se nejčastěji nakazí pozřením infekčního materiálu.
V moči se nejvíc zárodků nachází první měsíc po infekci, pak množství leptospir v moči klesá a vylučování je přerušované, ale může trvat až dva roky.
Po proniknutí infekce do zdravého stáda se může akutní leptospiróza objevit u všech kategorií prasat. Poněkud častěji leptospirózou onemocní březí prasnice a selata.
Nemocná prasata jsou apatická, mají horečku a nežerou, u selat mladších tří měsíců se může objevit i žloutenka a tmavá moč. Většina prasat se do týdne uzdraví, ale vylučování zárodků v moči přetrvává.
Po promoření stáda se leptospiróza v chovu samovolně udržuje a chronická leptospiróza způsobuje především poruchy reprodukce.
Pro leptospirózu jsou typické potraty 3–4 týdny před termínem a porody mrtvých selat.
Leptospiróza je dosti častou příčinou potratů, při vypuknutí nákazy může potratit až třetina prasnic. Nemoc proto v chovu dlouhodobě zhoršuje výsledky reprodukce. Potraty postihují především nově nakoupené prasničky, které pochází ze zdravých chovů. Na plodnost již nakažené prasnice nemá dlouhodobá infekce větší vliv, potraty se objevují jen po prvotní infekci.
Nákaza leptospirami séroskupiny Australis
Tyto leptospiry se rovněž vyskytují ve Střední Evropě včetně České republiky. Kmeny L. bratislava adaptované na prase způsobují dlouhotrvající infekci zvířat ve stádě bez klinických příznaků. Ve stádě se šíří pohlavní cestou, leptospiry se sice vylučují v moči, ale v malém množství, na rozdíl od L.
pomona se proto špatně roznáší u prasat ve výkrmu. L. bratislava dlouhodobě přežívá ve vejcovodech prasnic a v pohlavních cestách kance, který je vylučuje semenem. Podobně jako L. pomona i L. bratislava způsobuje poruchy reprodukce spojené s pozdními potraty a rozením mrtvých selat, ale tyto problémy jsou déletrvajícího charakteru, a L.
bratislava dokáže způsobit neplodnost prasnice.
Leptospiróza koček
Kočka je proti leptospiróze neobyčejně odolná. Protilátky v krvi může mít až 25 % koček. Kočka se pravděpodobně může nakazit a krátkodobě vylučovat leptospiry v moči, ale potvrzená infekce u koček je velmi vzácná. Leptospiróza u koček se projevuje horečkou, žloutenkou, akutním či chronickým selháním ledvin nebo postižením jater s výpotkem v dutině břišní.
Leptospiróza ovcí a koz
Ovce a kozy se mohou nakazit mnoha sérovary leptospir, žádný však na ně není adaptovaný. Malí přežvýkavci nejsou dlouhodobými bacilonosiči a přenos z ovci na ovci je velmi vzácný. Ovce a kozy se obvykle nakazí stykem s jinými zvířaty, nejčastěji s hlodavci, nebo pobytem v prostředí, které je kontaminované jejich močí.
Akutní leptospiróza u malých přežvýkavců se projevuje horečkou a nechutenstvím, chudokrevností a často žloutenkou. Zvíře může trpět neurologickými poruchami, bahnice ztrácejí mléko a mohou uhynout. Klinické příznaky jsou velmi podobné otravě mědí.
Leptospiróza u ovcí a koz je nepříliš častým původcem infekčních potratů v poslední třetině březosti. Ovce jsou vůči leptospiróze dosti odolné, u koz jsou potraty způsobené leptospirózou častější.
Leptospiróza u králíků a domácích hlodavců
U domácího králíka nebyla leptospiróza nikdy zjištěna. Králík divoký je ale rezervoárem leptospirózy a to samé platí o zajíci polním.
Leptospirózou se mohou nakazit i domácí hlodavci. Morčata, křečkové a pískomilové jsou velmi vnímaví a leptospiróza je u nich často smrtelné onemocnění.
Myši a potkani se naproti tomu po styku s infekcí stávají doživotními skrytými nosiči nákazy.
Léčba leptospirózy
Navzdory citaci na začátku článku je dnes leptospiróza léčitelná. Leptospiry jsou citlivé k účinkům antibiotik, likviduje je penicilín, ampicilín, doxycyklín nebo streptomycín. Poslední dvě antibiotika podávaná několik týdnů dokáží u psa zničit leptospiry vylučované močí a zabránit tak dlouhodobému nosičství.
Dlouhodobé vylučování je ale problém u prasat a zvláště pak u domácích potkanů a myší, kde je utracení takových zvířat jediným způsobem, jak ochránit jejich majitele před možnou infekcí.
Při léčbě je nutné pamatovat na to, že leptospiróza je zoonóza, psa ošetřovat v rukavicích a všechen infekční materiál důsledně likvidovat.
U psů s perakutní a akutní formou leptospirózy je nezbytně nutná hospitalizace a léčba selhání jater, akutního selhání ledvin a poruch srážlivosti krve.
Nezastupitelné místo v terapii má kapačka nadávkovaná podle aktuální produkce moči nemocným psem, se složením, které se přizpůsobuje výsledkům rozboru krve. Jako podpora regenerace jater se přidává vitamín C, vitamíny skupiny B, K, A a D.
Poruchy srážení krve se v případě nutnosti řeší transfúzemi. Při poškození ledvin je k jejich regeneraci potřeba aspoň 2–3 týdnů.
Lehčí formy leptospirózy se dají zvládnout pomocí antibiotik, léků proti nevolnosti a zvracení a dobře stravitelnou, “jaterní” dietou.
Podobné nemoci
Odhalit infekci leptospirózou není vůbec jednoduché. Prakticky totožné příznaky může vyvolat množství jiných infekčních i neinfekčních nemocí.
U psa žloutenka, “typický” příznak leptospirózy, vzniká při rozpadu krve z rozličných příčin, při postižení žlučových cest například kvůli žlučníkovým kamenům a prakticky nerozeznatelný od akutní leptospirózy je akutní zánět slinivky břišní. Z nakažlivých nemocí způsobuje podobnou nemoc adenovirus, původce infekčního zánětu jater, Psinka nebo parvoviróza, salmonelóza a erlichióza mohou také imitovat leptospirózu.
Nelze zapomenout ani na možnost otrav, zvláště jedy na krysy, které způsobují krvácení. Leptospirózu může připomínat taky stav vzniklý v důsledku neprůchodnosti střeva.
U chronických forem je určení podle klinických příznaků zcela nemožné.
Na možnost leptospirózy je nutné myslet u všech nevysvětlitelných horeček, “bezdůvodných” zánětů v přední oční komoře, poruchách funkcí jater či při akutním selhání ledvin bez jinak zjevné příčiny.
U prasete zase podobné poruchy reprodukce způsobují i jiná infekční onemocnění, především PRRS, ale také brucelóza, parvoviróza prasat nebo SMEDI.
Laboratorní metody
Přímý průkaz leptospir je obtížný. V počátečních stadiích onemocnění je lze vykultivovat z krve, o něco později z moči, ale moč musí být odebraná sterilně a kultivace na speciálních půdách trvá až 4 týdny.
V moči je možné leptospiry pozorovat pod mikroskopem v zástinu nebo pomocí fázového kontrastu. Leptospiry ale v moči rychle hynou a navíc jsou vylučovány s přestávkami.
Přímo se dají leptospiry pozorovat po obarvení na otiskových preparátech, roztěrech a řezech tkání.
V praxi se leptospiróza diagnostikuje pomocí průkazu protilátek v tzv. párových vzorcích krve odebraných v rozmezí dvou až čtyř týdnů. Výrazné zvýšení počtu protilátek v tomto období ukazuje na akutně probíhající infekci.
Leptospiróza u lidí
Pro člověka je nebezpečná především nákaza L. icterohaemorrhagiae, která způsobuje Weilovu horečku. Je to těžká nemoc s vysokými horečkami a třesavkou, u které se rozvíjí poškození ledvin a v nejtěžších případech selhání jater. Úmrtnost je až 10 %.
Nákaza jinými sérotypy se označuje jako žňová, blaťácká či polní horečka. V Česku je nejčastějším původcem L. grippotyphosa. Příznaky nejvíce připomínají chřipku, poškození jater nebo ledvin je vzácné.
Leptospiróza není nějaká exotická nemoc
Leptospiróza není nějaká exotická nemoc
V souvislosti se záplavami a úklidem po nich se objevily zprávy o nemoci, která je pro většinu laiků zatím zcela neznámá. Co to je za onemocnění, jsme se zeptali MUDr. Vladimíra Polaneckého, hygienika hl. m. Prahy.
Leptospiróza je závažné onemocnění, které se řadí mezi zoonózy, neboli nemoci přenášené ze zvířat na člověka.
Nejčastěji dochází k přenosu buď přímým kontaktem s hlodavcem, ať již živým (kousnutí), nebo uhynulým (zanesením bakterií-leptospir drobnými trhlinkami v kůži), ale udává se i přenos kůží neporušenou.
Můžete být konkrétnější?
Zvláštním a v našich podmínkách nejčastějším způsobem je získání nákazy stykem kůže, nejčastěji dolních i horních končetin s močí hlodavců, potkanů, krys, ale i hrabošů. Ta obsahuje značné počty leptospir, které pak pronikají do organismu člověka. Zdrojem mohou být i jiná divoce žijící zvířata, třeba jezevci.
Leptospiry lze nalézt i u dobytka a psů, kteří se nakazili pravděpodobně také po styku s hlodavci.
Konkrétně se nákaza získá například při práci v mokřinách při sklizni – nemoc se pak nazývá žňová nebo Blaťácká horečka – proniká z vody kontaminované močí hrabošů polních trhlinkami na ploskách nohou.
Toto onemocnění způsobené jednou z leptospir má průběh chřipkovitý a postižení organismu nebývá těžké.
Může se tedy zdát, že vlastně o nic nejde?
Další z leptospir – Leptospira icterohaemorragica způsobuje těžké a často smrtelné onemocnění, Weilovu žloutenku.
Onemocnění se projevuje po inkubační době 2 – 20 dnů bolestmi hlavy, zimnicí, svalovou slabostí, vysokou teplotou, zánětem spojivek.
V druhé fázi se přidává vyrážka, krvácení do kůže, pak, bez včasné diagnózy a léčby, začínají selhávat játra, ledviny, plíce a oběhový systém. Až ve 40 % případů pacient umírá.
Veřejnosti jsou známy již dva případy úmrtí na Weilovu žloutenku na severní Moravě. Dalo se jim nějak předejít?
Epidemiologové upozorňovali i ve sdělovacích prostředcích na nutnost dostatečné ochrany zdraví při odstraňování následků záplav, bohužel to však někde nebrali dostatečně vážně. Snad proto, že nemoc není ve veřejnosti příliš známá.
Při manuální práci, navíc v nepřehledném terénu plném nástrah (hřebíky, ostré hrany), kde může snadno dojít k poruše integrity kůže, by mělo být samozřejmostí používání základních ochranných pomůcek – rukavic, holínek. Podceňování nebezpečí není na místě.
Za takových výjimečných situací, jako jsou záplavy, je nezbytné být raději dvojnásobně opatrný, a když už dojde k poranění, nepodceňovat potom i zdánlivě banální příznaky onemocnění a raději co nejdříve vyhledat lékaře.
- Jiná ochrana není.
- Máte ještě jinou radu, jak se vyhnout zoonózám?
Hlodavci jsou pro nás vždy nebezpeční, proto bychom neměli kontakt s nimi podceňovat. Přenášejí i další nemoci, například salmonelózu, tularemii, jsou rezervoárem vztekliny. Nakazit se můžeme i požitím jídla a pitné vody, jež byly kontaminovány močí hlodavců, při koupání v malých neznámých stojatých vodách.
Přenos je možný i tehdy, když svému psovi či kočce odebíráme ulovenou „myšičku“ nebo když vyjímáme hlodavce z pastí. Nemáme-li rukavice a ruce si neomyjeme a eventuální i nejmenší oděrky důkladně neošetříme jodisolem, hazardujeme se svým zdravím. Stokrát se nemusí nic stát, ale po stoprvé můžeme mít smůlu.
(map)
V dovolenkovém ráji Čechů řádí smrtelná „krysí žloutenka“. Nakažení kašlou krev
Kdo bude v následujících týdnech cestovat do Thajska, měl by si dát pozor na onemocnění nazvané leptospiróza. Od začátku roku se jím nakazilo 622 osob a osm jich zemřelo.
Upozorňují na to thajské úřady, které již nemoc označily za „velký zdravotnický problém“.
Bakterie leptospira, která problémy způsobuje, je zvlášť aktivní ve vlhkém prostředí a v Thajsku v červnu začíná období dešťů. Informuje o tom web Thaivisa.
Leptospiróze se lidově přezdívá krysí žloutenka, protože bakterii přenáší drobní hlodavci jako myši, krysy, ale i dobytek. Nemocné zvíře ji vyloučí v moči, která následně zůstává v půdě nebo ve vodě. Člověk se může nakazit jednak po kontaktu s touto znečištěnou půdou a jednak skrze stravu, která se ocitla v blízkosti infikovaných zvířat.
Je také možné onemocnět, pokud vás krysa pokouše nebo škrábne a jsou popsány i případy přenosu bakterie pomocí šplouchnutí vody do oka – leptospira se dokáže do lidského těla dostat skrze spojivky.
Protože není možné na první pohled rozeznat, zda se člověk ocitl poblíž bakterie, nebo ne, doporučuje se minimálně v současném období dešťů chodit v pevné obuvi, vyhýbat se bahnu, nekoupat se v přírodních nádržích, pít prověřenou vodu a všechny plodiny natrhané ve volné přírodě pečlivě umývat.
Včas kontaktovat lékaře
Jakmile dojde k nákaze, symptomy jsou velmi rozmanité a onemocnění může začínat jako obyčejná chřipka. Záleží na konkrétním kmenu bakterie leptospiry a celkovém zdravotním stavu člověka. Po inkubační době jeden až dva týdny ovšem obvykle nastávají vysoké horečky, až 40 stupňů Celsia, se silnými bolestmi hlavy a svalů.
Na ty naváže zvracení, kašlání krve a možné jsou halucinace a další psychotické projevy včetně agresivity. Někdy pacienti zežloutnou, začnou jim krvácet plíce i selhávají ledviny.
V případě neléčení může nastat smrt. Dobrou zprávou však je, že velice účinně zabírají antibiotika a dokážou zvrátit i tyto vážné projevy.
Základem proto je rychlé kontaktování lékaře, a to už tehdy, kdy člověk začíná pociťovat zvýšenou teplotu.
Leptospiróza
Leptospiróza je infekční onemocnění, které vyvolává bakterie Leptospira interrogans. Jedná se o antropozoonózu.
Původce[upravit | editovat zdroj]
Leptospiry patří do čeledi Spirochety. Jsou to dlouhé, pohyblivé, striktně aerobní, spirálovité bakterie. Špatně se barví, můžeme je však pozorovat v zástinu. V patogenitě uplatňují hemolysin, stěnový lipopolysacharid nebo fosfolipasy. Jsou rozšířeny v přírodě a osidlují také množství zvířat, někteří je vylučují močí.
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
K infekci nejčastěji dochází požitím infikované vody nebo potravy, ale člověk se může nakazit i kontaktem se zvířetem nebo např. průnikem poraněním v kůži. Infekční dávka je malá, někdy stačí jen několik jednotlivých bakterií. Inkubační doba je cca 6–20 dnů.
V České republice se leptospiróza objevuje především po povodních.
Onemocnění podléhá hlášení.
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Průběh onemocnění se liší podle povahy infekčního kmene. Rozlišujeme formu ikterickou a anikterickou.
Ikterická forma
- průběh pod obrazem Weilova syndromu – žloutenka, poškození ledvin, meningeální syndrom a krvácivost;
- žloutenka pomerančová, myalgie, bolesti hlavy;
- nápadný nepoměr mezi vysokou hladinou bilirubinu a relativně nízkým ALT;
- pacient spíš ohrožen selháním ledvin a krvácením.
Anikterická forma
- častější, podobá se chřipce nebo sezónní meningitidě, má lehčí průběh;
- nacházíme známky poškození jater a ledvin;
- zhojí se bez následků.
Diagnóza[upravit | editovat zdroj]
- Na základě epidemiologické anamnézy, příznačné klinické projevy;
- specifické Ig v séru;
- mikroskopie v zástinu.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 404 s. ISBN 8024612704.
- BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8594031505280.
- VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. ISBN 80-902896-6-5.
Potkan přenáší několik závažných onemocnění
Pokud je někde zahlédneme, dají se snadno zaměnit s příbuznými krysami. Na rozdíl od nich ale mají lysý a šupinatý ocas, který je u kořene široký a hlavně je kratší než samotné tělo potkana. Délka ocasu je jedním z prvotních znaků, jak poznat, o jakého hlodavce se jedná. Krysa má ocas minimálně stejně dlouhý jako tělo, ale častěji i delší. Potkan právě naopak.
Dalším klíčovým znakem může být například to, že zatímco krysy vyhledávají suchá místa, potkani si naopak libují ve vlhkém prostředí. I proto jsou potkani tak velmi zdatní plavci. Nicméně nemají problém se přizpůsobit jakýmkoliv životním podmínkám. V současné době žijí po celém světě, ale jejich původním domovem byly bažiny ve východní Asii.
Nejčastěji se živí obilovinami, zrninami, ale samozřejmě nepohrdnou ani drobnými hlodavci a čas od času si troufnou i na zvířata o velikosti králíka. Jsou to všežravci a především také hlodavci, což znamená, že ohlodávají vše, co se dá. Tvrdý chleba, větve, ale i beton, kabely a některé druhy pletiv není pro potkaní řezáky žádný problém.
Potkani mají rádi noční život, jakmile se setmí, přichází jejich čas. Ke svému hnízdění si vybírají místa nedaleko zemědělských usedlostí, nevyhýbají se ani skládkám, a pokud byste je chtěli zahlédnout ve větším počtu, je potřeba zavítat do kanalizačních systémů, které vedou pod městy. Tam žijí v koloniích, které čítají i několik desítek jedinců s hierarchickým uspořádáním.
Samice potkana se může během období plodnosti, které trvá okolo 6 hodin, spářit až s 500 samci – a takové období má za rok zhruba 15krát. Podle odborníků tak může samice potkana přivést za 1 rok až 2000 mláďat, což znamená, že se množí neskutečnou rychlostí.
Jsou to inteligentní hlodavci a i proto je hubení potkanů velmi složité. Jsou odolní a dokážou například přežít pád z výšky 15 metrů nebo 3 dny v kuse šlapat vodu. Jen tak je otrávit není vůbec nic snadného.
Často si lidé myslí, že stačí položit jed na potkany, ale ti pokud naleznou potravu, kterou ještě neznají, vyšlou průzkumníka, který ji nejdříve ochutná, pokud se mu nic nestane, pustí se do potravy i zbytek potkaní rodiny.
V opačném případě vám na špek neskočí.
Pokud se tedy tento škůdce objevil ve vašem okolí, je dobré se ho, co nejdříve zbavit. Zavolejte DeraPlus a zbavte se jich jednou pro vždy. Poradí vám totiž, jak na potkany. Potkani jsou pro člověka nebezpeční v tom, že přenáší několik nemocí, jako jsou žloutenka, leptospiróza, salmonelóza, myší tyfus, tuberkulóza, krysí skvrnivka či tularemie. Nepodceňujte boj s těmito škůdci a pozvěte si odborníky, past na potkany skutečně nestačí.