Lékárny volně prodávají léky, z nichž se dá vyrobit pervitin

29.01.2009 16:00 Původní zpráva

Lékárny volně prodávají léky, z nichž se dá vyrobit pervitinČeši rádi vyrábějí drogy, zvláště pak pervitin. Dokazuje to statistika, se kterou přišel Státní ústav pro kontrolu léčiv. Rapidně u nás stoupá výdej léků obsahujících pseudoefedrin, ze kterého se droga vyrábí. Varující číslo by se však už nemuselo zvedat. Brzy by totiž tyto léky měly být vydávány jen po předložení průkazu totožnosti. Navíc budou jejich výdej kontrolovat i lékárníci.

„Od roku 2004 u nás stoupl počet vydaných léků s pseudoefedrinem o polovinu,“ varoval ředitel Státního ústavu pro kontolu léčiv Martin Beneš. Do skupiny těchto přípravků spadá například Modafen, Nurofen stop grip nebo Paralen plus.

Lidé si je často kupují, aby se zbavili chřipky. „Nárůst vydaných krabiček těchto léků v lednu a září, kdy řádí chřipkové epidemie, je v pořádku,“ řekl Beneš.

Varující údaje se podle něj týkají ostatních měsíců v roce, kdy se v průměru prodá kolem 350 tisíc balení.

„Podle našich zkušeností jde po nákupu 80 procent těchto léků na výrobu pervitinu,“ řekl on-line deníku TÝDEN.CZ Břetislav Brejcha z Národní protidrogové centrály.

„Absolutně nejvíc varen této drogy jsme zaznamenali v letech 2003 až 2005,“ potvrdil. Tím se vysvětluje, proč spotřeba pseudoefedrinových přípravku rapidně stoupla právě v roce 2004.

„Hrozivé že, je v roce 2000 jsme odhalili 19 drogových laboratoří, v roce 2007 to už bylo 388,“ uvedl Brejcha.

Lékárny volně prodávají léky, z nichž se dá vyrobit pervitin

Státní ústav pro kontrolu léčiv se zneužíváním léků proti bolesti a chřipce začal zabývat už v roce 2003. Teprve letos však snad bude mít jeho snaha úspěch.

„V průběhu února by se měly přípravky s pseudoefedrinem zařadit do kategorie léků volně prodejných s omezením,“ potvrdila mluvčí Státního ústavu pro kontrolu léčiv Veronika Petláková.

Co to znamená v praxi? Nikdo si nebude moct vyzvednout v lékárně Modafen nebo Paralen plus bez předložení kartičky zdravotní pojišťovny.

„Léky by měly být takto dostupné nejpozději do konce března, kdy se lékárny v Česku napojí na centrální úložiště dat,“ dodala. Petráková. Úložiště bude fungovat jako další kontrola. Lékárník si v počítači najde, jestli pacient, který ho žádá o vydání například Modafenu nenakoupil už v jiných lékárnách. Tím se také zabrání zneužití léku na výrobu drogy.

K TÉMATU: V Česku se rozjelo elektronické zdravotnictví

Lékárny volně prodávají léky, z nichž se dá vyrobit pervitin

Státní ústav pro kontrolu léčiv zveřejnil také celkovou statistiku spotřebovaných léků v Česku v loňském roce. Z ní vyplývá, že jejich počet klesl.

Zatímco v roce 2007 nakoupili Češi přes 218 milionů krabiček léků, loni to bylo už jen 198 milionů.

„Svědčí to o tom, že lidé dostávali balení s větším počtem léků, například jim lékař předepsal 90 tablet místo třiceti,“ uvedl ředitel ústavu Martin Beneš.

ČTĚTE TAKÉ: Prodávali příliš mnoho léků. Komora je vyhodila

Změnu zaznamenaly také finanční výdaje na léky, a to přesně opačnou. V roce 2007 se zastavily na hranici 58 miliard korun, loni stouply na 63 miliard. Podle ředitele ústavu je to tím, že regulační poplatky umožnily, aby lidé dostávali dražší, modernější a kvalitnější léky.

Ilustrační foto: Tomáš Nosil, Karel Šanda

Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.

A teprve pak jsme začali vyvážet pervitin – Magazín Reportér

Kdy se u nás objevilo užívání drog v moderním slova smyslu?

O moderní toxikomanii se dá mluvit od 19. století, kdy se z opia začal izolovat morfin – původně ho dostávali vojáci, kteří si přivezli z válek bolestivá zranění. A o něco později se v Německu začal průmyslově vyrábět kokain, který se sem dovážel.

A právě to jsou dvě stěžejní drogy pro Československo před druhou světovou válkou. Takže už ve dvacátých letech, za časů první republiky existovalo fakticky něco jako protidrogová centrála, která bojovala s distributory návykových látek.

Byly zde speciální policejní složky, které se zaměřovaly na pašeráky kokainu z Německa.

Předpokládám ale, že kokain nebyl za první republiky celostátně rozšířený.

Kokain byl především záležitostí větších měst, možná skoro jen Prahy. Týkal se kulturní elity a hvězd, plus jedinců kolem podsvětí, prostituce a dodavatelů zábavy do nočního života tehdejší metropole. Třeba o herci Hugo Haasovi se ví, že se v kokainu vyžíval.

Skupinka kolem něj, včetně Adiny Mandlové, pak údajně pořádala na Barrandovských terasách večírky, při kterých měly lajny bílého prášku své samozřejmé místo.

Ostatně jak herci, tak i prostitutky jsou fyzicky i psychicky dost vytížení, takže se náklonnosti k tomuhle životabudiči nemůžeme moc divit.

Co se pak s užíváním drog stalo za nacistické okupace a po ní?

Užívání kokainu se samozřejmě dostalo do útlumu, za války se sem dal těžko dovézt. Stále přetrvával morfinismus, ten se pak dokonce vzedmul ještě těsně po válce, kdy tu za sebou velké zásoby zanechala ustupující německá vojska, a pak se zase utlumil: o deset let později, v roce 1955, se u nás podle ofi-ciálních statistik léčilo šest morfinistů, takže vlastně nikdo.

A co pervitin?

Dnes už je poměrně známo, že ho velení wehrmachtu dávalo vojákům, aby zvýšilo jejich fyzickou výkonnost. Méně už se ale ví, že to byl od 30.

let v Německu průmyslově vyráběný lék, který jste si mohli běžně koupit v lékárně: byla to typická droga hausfrauen, německých hospodyněk, po které se jim dobře uklízelo (smích). Teprve pak se začal používat pro armádní účely.

Po válce se ještě nějakou dobu pervitin legálně vyráběl v tehdejším východním Německu a snad se do Československa i dovážel, ale trhákem se v padesátých letech ještě nestal. Jeho doba měla teprve přijít.

Co se tedy v užívání drog po válce změnilo?

Po roce 1945 došlo k boomu farmaceutického průmyslu. Jestliže se říká, že přírodní vědou par excellence první poloviny 20. století byla fyzika, tak pro druhou polovinu totéž platí pro chemii.

A právě tady v téhle době – a pozor, tohle platí celosvětově, nesouvisí to s tím, že v Československu byl zrovna socialismus – začaly vznikat úplně nové skupiny léků.

Přišla psychofarmaka a další věci, nové léky se objevovaly jako houby po dešti, a ačkoli určitá kontrola kvality léčiv tehdy existovala, nikoho nenapadlo hluboce prověřovat možná rizika závislosti.

Budete mít zájem:  Espumisan kapky 100 mg/ml – příbalový leták

Můžete dát nějaký příklad?

Možná znáte tablety Quaalude, které bral Leonardo DiCaprio ve Vlkovi z Wall Street; stejná účinná látka fungovala u nás v léčivu s názvem Dormogen a původně se považovala za naprosto bezpečný špičkový preparát – než přišly případy lidí, kteří se museli ze závislosti na Dormogenu léčit. Ostatně ho zmiňuje i Egon Bondy ve své písni Spofa Blues pro The Plastic People of the Universe, kde ho uvádí mezi řadou léčiv, která musel užít, aby se probil dnem a večer usnul.

A to nikoho nenapadlo, že můžou nová léčiva škodit a vyvolávat závislosti?

Ať už si o tehdejším režimu myslíme cokoliv, zdravotnictví v roce 1945 vypadalo úplně jinak než v roce 1960, proběhl zde obrovský skok kupředu.

Můžete si dohledat statistiky, o kolik se v Československu zvedl průměrný věk dožití, že dramaticky poklesla úmrtnost na infekční choroby nebo že kojenecká úmrtnost klesla za 15 let zhruba na pětinu.

Tento pokrok šel ruku v ruce s výrobou nových syntetických léků, které se považovaly za něco, co má punc vědeckosti; naopak přírodní drogy a přípravky, to bylo něco archaického, skoro až nečistého. A nějakou dobu trvalo, než atmosféra vědeckého triumfalismu opadla a připustilo se, že syntetický lék může zdraví také poškozovat.

Takže se postupem času zjistilo, že hromadné užívání psychotropních léků má problematické stránky.

Je to přesně tak, na konci 50. let se začaly hromadně projevovat vedlejší účinky syntetických léčiv a začali o tom referovat i odborníci. Ty léky přitom byly dostupné bez předpisu – a hlavně byly levné. Navíc se jejich účinky šířily šuškandou ve stylu: tohle je parádní, po tom tě přestane bolet hlava, a tak dále. Spousta lidí třeba začala užívat léky proti kašli.

Jednou dostali kašel, koupili si Solutan, který obsahuje relativně vysoký podíl efedrinu, z nějž se vyrábí pervitin, no a pak ho pili léta několikrát denně. Někdy se tenhle efekt nazývá sekundární závislostí kvůli tomu, že do té závislosti vplujete nevědomky, a ne s nějakým vědomým úmyslem navodit si rauš.

Něco si léčíte a příjemné požitky k vám pak díky tomu dojdou postupně.

Jak moc byly takhle silné léky dostupné a kolik stály?

Všechny léky na předpis byly zdarma, bez předpisu se samozřejmě prodávaly. Třeba Algena, silný lék proti bolesti, se volně prodávala do roku 1972, podobný Alnagon až do poloviny osmdesátých let. A deset tabletek Algeny stálo tehdy pár korun, v dnešních cenách řekněme padesát korun.

Absolvoval doktorské studium sociálních dějin na Filozofické fakultě UK a na této fakultě v letech 2012–2019 i vyučoval. Kromě tématu drog se zaměřuje na dějiny socialistických diktatur a historii zdravotnictví.

Byly takhle volně dostupné léky i na Západě?

Podobná laxnost vůči rizikovým léčivům panovala i v jiných zemích, ale my jsme byli skutečně extrém. Narazil jsem na odborné publikace ze 70.

let, které analyzovaly kapitalistické a socia-listické zdravotnictví na základě toho, které léky a s jakými účinnými látkami jsou kde volně k prodeji.

A Československo z toho vyšlo jednoznačně jako nejliberálnější stát na světě. Tady bylo ve volném prodeji takřka všechno.

A drogy jako heroin nebo kokain ze Západu zde byly?

Když už se prameny zmiňují o takových případech, je to naprostá rarita. Tenhle problém kdysi hezky vystihl Radek John, když řekl, že sem nikdo nechtěl dovážet tvrdé drogy za měkké peníze. Ale byli jsme oblíbená tranzitní země pro mnohé dealery.

Třeba se přes nás převážely kanabinoidy z Afghánistánu do západního Německa. Místní pohraničníci nebyli na drogy dostatečně vycvičení a zřejmě bylo bezpečnější to vozit přes nás než třeba přes Rakousko.

Navíc místním komunistům bylo asi celkem jedno, jestli ten tranzit drog do Německa na našem území zachytí, nebo ne.

Dokud nepřišly gangy

Kdy se začalo vedení státu užíváním drog zabývat?

Špičky ve zdravotnictví a v komunistické straně začal problém toxikomanů zajímat kolem roku 1971, ale nešlo o drogy jako takové, ale o doprovodné chování, které uživatelé návykových látek vykazovali.

Do té doby, třeba v šedesátých letech, byl typickým modelem závislého člověka jedinec střední nebo i starší generace, který sám doma užívá nějaké tablety po dlouhá léta, což jeho okolí nijak nezaznamenává, a on do té závislosti postupně padá.

Tito lidé se nikde nesdružovali, nebyli spojeni s žádnou trestnou činností, prostě u sebe měli nějaké tabletky, které zobali, ačkoliv už existovaly zprávy, že končí v nemocnicích s psychiatrickými diagnózami. Pro režim ale nebyl problém, pokud tyhle věci provozovali lidé skrytě a individuálně.

Můžete to rozvést?

Neexistuje nic jako droga sama o sobě. Drogou nazýváme obvykle látku, s jejímž užíváním jsou spojeny určité modely chování, které neodpovídají společenským standardům.

Proč jinak pořád musíme říkat nealkoholové drogy, nebo alkohol a drogy? Alkohol je přece taky droga, ale je na rozdíl od drog společensky přijatelná.

Když to převedeme na tehdejší dobu, tak třeba Algena jako taková nevadila, ale už vadilo, když ji lidé začali brát ve společenství, když se pak začali chovat nějak nestandardně.

Předtím užívání zmíněných léků samo o sobě nebylo vnímáno jako problém a nikdy to nevedlo ke společenské stigmatizaci. Nám dnes ve zpětném pohledu připadá, jako že daní jedinci drogovali, ale oni sami by si tak rozhodně nepřišli. Tím byste je dokonce urazil. Odpověděli by vám na to něco ve stylu – ale tohle je přece lék.

Režim se tedy začal o drogy zajímat, až když uživatelé začali dělat něco nestandardního?

Režim to začalo zajímat, například když uživatelé vytvářeli kriminální skupiny, třeba vylupovali lékárny, což byl fenomén té doby. V Československu existovaly celé bandy toxikomanů, které se na to specializovaly.

Proto se postupně třeba všechny lékárny v Praze opatřily mřížemi a zároveň se do lékáren nainstalovalo elektronické zabezpečení. Což zafungovalo, takže většina těch lidí se časem přeorientovala na domácí výrobu drog. To bylo paradoxně bezpečnější, protože kupříkladu až do 1.

ledna 1985 u nás nebyla výroba pervitinu trestným činem, což všichni výrobci samozřejmě moc dobře věděli.

Proč tedy skončila doba lidí v klidu zobajících tablety a přišla léta, kdy se uživatelé drog začali sdružovat?

Dostaly se sem informace, že je to cool a že to teď frčí na Západě. Od té doby bychom ke každé droze užívané na Západě našli v Československu nějaký její protějšek.

Budete mít zájem:  5 tipů, jak udržet víno v chládku

Místo LSD se třeba začal čichat toluen, který má taky halucinogenní účinky: mimochodem Jiřina Šiklová ve svých pamětech zmiňuje, že si její manžel dal jednou LSD a okamžitě mu došlo, že s ní nemůže dál žít, a pak se rozvedli.

Místo heroinu zde byla droga braun, která se vyráběla třeba z již zmíněného Alnagonu. A místo kokainu se tady užíval pervitin, který má při obdobném účinku menší cenu.

O pervitinu jste už říkal, že to není československý vynález a že tu po válce vůbec nebyl. Jak se z nás stala ve výrobě této drogy velmoc?

Pervitin fakticky vzkřísila parta nadšenců. Původně měli společné to, že stejně jako jejich rodiče brali různé léky, ale začali je na rozdíl od nich kombinovat, brát dva různé přípravky proti sobě, zkoušeli drogové koktejly na celovíkendových party a tak dále.

No a tihle lidé nelenili, nebylo jim líto obětovat čas a začali v univerzitní knihovně studovat staré německé knihy, z nichž vyčetli návody na výrobu pervitinu. Způsobů, jak pervitin vyrobit, je více, ovšem oni z toho vybrali dva nebo tři, kdy tu drogu šlo vyrobit i doma. A s tímhle se začalo v první polovině 70. let.

Původně byl pervitin dokonce ještě tekutý, takže se pil. Ostatně jeden z otců pervitinu Pavel Gregor dnes pracuje jako terapeut drogově závislých.

Prodával se tehdy pervitin? Dealovalo se s ním?

Spíše ne, fungovalo to fakticky v systému – dodám suroviny, dostanu produkt a výrobce si z toho něco nechá. To bylo všechno. Nešlo o zisk.

Nejsem chemik, ale pokud je mi známo, výroba z tehdejších dostupných surovin, například z léku Solutan, byla méně komplikovaná a efektivnější než z dnešních léků.

Pro výrobu nejkvalitnějšího pervitinu se pak užíval i čistý efedrin ukradený z továrny v Roztokách u Prahy.

Zmínil jste, že až do roku 1985 u nás byl pervitin legální. Jak se s tehdejšími toxikomany vypořádávaly komunistické bezpečnostní složky?

Jednoduše – zavíraly je za něco jiného.

Říká se tomu podpůrné trestání a většinou, pokud kupříkladu policie udělala razii na nějakým mejdanu, tak bohatě stačilo, pokud v té skupině byla jen jedna nezletilá osoba: okamžitě sebrali všechny a mohli jim napařit ohrožování mravní výchovy mládeže. Případně měli ti lidé problém si udržet zaměstnání, ztratili práci a nebýt zaměstnaný tehdy bylo trestné, takže na ně dopadl paragraf o příživnictví.

Mluvil jste také o toluenu. Jak rozšířené bylo čichání této chemikálie?

To byla začátečnická droga nejmladších uživatelů. Toluen tu byl volně dostupný, je to dodneška velmi účinné ředidlo. Mimochodem, velmi často se o něm tehdejší mládež dozvídala z osvětových programů proti braní toluenu. Tak jako v mnoha jiných případech určitá forma osvěty vedla ke zvědavosti a chuti danou drogu vyzkoušet.

V tomhle případě šlo o jednu konkrétní reportáž z Československého týdeníku promítaného v kinech, která rozpoutala úplnou toluenovou vlnu.

Objevila se pak snaha nějak jeho prodej a výrobu regulovat – uvažovalo se o přidání čichově odporných látek, jenže to by ztěžovalo práci lidem, kteří s ním pracovali v zaměstnání, takže to skončilo tím, že toluen byl na obalu opatřen varováním a vesele se prodával dál. Oni ho tehdy hodně užívali učni ve čtrnácti patnácti letech, sjížděli se jím ve skupinách.

Byla to oblíbená droga učňovských středisek, především pokud to byly internátní školy. Ale ti, kterým to zachutnalo a dostali se do vyššího věku, třeba šestnácti sedmnácti, zjistili, jaká má toluen rizika, a přecházeli na tablety s vyšším psychotropním účinkem a lepší možností dávkování.

Od Gorbyho k převratu

Každopádně na konci 80. let se už užívání drog začalo řešit veřejně.

Vývoj je dobře vidět třeba ve filmu. Ještě ve snímku Mravenci nesou smrt z roku 1985 jsou drogy něco cizího, co sem přichází ze Západu a otravuje naši socialistickou mládež. Veřejně se přístup začal otáčet v druhé polovině osmdesátých let s filmem Pavučina nebo slavnou knížkou Memento.

Proč se to změnilo?

Výmluva, že jde o fenomén, který sice v naší společnosti existuje, ale je to vetřelec ze Západu, nebo dokonce z předúnorové minulosti – to nemohlo fungovat donekonečna.

Tehdejší policie si navíc všímala, že uživatelé drog se ve své většině nestavěli proti komunistickému zřízení jako takovému. Bylo jim to spíše jedno, a tudíž užívání drog v socialismu nelze interpretovat jako odboj. Takže se na konci 80.

let začaly ozývat hlasy odborníků, že toxikomanie nezná rozdílů mezi společenskými zřízeními – to bylo něco, co úplně rozmetalo předchozí narativ režimu.

Napomohlo tomu i uvolňování v Sovětském svazu?

Jednoznačně. Gorbačov vyzdvihl otázky alkoholismu a toxikomanie jako jedny z nejpalčivějších problémů tehdejší doby, vzpomeňme na jeho takzvaný suchý zákon z roku 1985. A jakmile se problematika závislostí dostala do popředí tam, bylo jen otázkou času, kdy se to přelije sem.

Přístup k drogám patří k věcem, které ostatně ukazují, že komunisté prostě nebyli zvyklí řešit společenské problémy. A otevřenost, s níž se začalo o tomto problému mluvit, patří do řady témat, která se tehdy postupně dostávala na povrch – lidská práva, ekologie, sexuální menšiny, politické procesy 50.

let, ekonomická situace a tak dále.

Pád komunistického režimu a devadesátá léta pak předpokládám znamenají naprostý zlom, co se týče drogové kultury…

Jasně, to je přelom. Socialismus si tu díky nedostatku valut vybudoval svoji specifickou drogovou kulturu často založenou na heslu udělej si sám. To bylo pro tehdejší dobu ostatně typické.

Pamatuji si jeden díl receptáře s Přemkem Podlahou z roku 1987, kdy mu jeden z hostů ukazuje, jak si doma stlouct snowboard, protože v Československu se nevyrábí ani nedá koupit. S drogami to bylo stejné, v aktuální situaci by se tento přístup dal srovnat s domácím šitím roušek.

Ale s otevřenými hranicemi bylo všechno tohle okamžitě pryč a domácí trh byl velice rychle saturován zahraničním zbožím. A my jsme začali vyvážet pervitin do Německa.

K PŘEDPLATNÉMU
KNIHA ZDARMA
 

Objednat

Objednat

Proces s lékárníkem začal. U soudu je Nurofen stop grip

Před soudem stojí majitel pražské lékárny, který prodával abnormální množství léků, z nichž se vyrábí pervitin

  • Praha – Boj policie proti výrobě pervitinu z léků na chřipku přinesl dobrou a špatnou zprávu.
  • Před soud podařilo dostat jednoho z prvních lékárníků, kteří mají nápadně velký odbyt léků s pseudoefedrinem.
  • Ale zároveň se ukázalo, jak bude obtížné majitele holešovické lékárny Andreye Monakova usvědčit, že věděl, že jeho Nurofen stop grip skončí ve výrobně drog.
Budete mít zájem:  Pesticidy v potravinách – kde je jich nejvíce a jak vás ohrožují?

„Nurofen byl volně prodejný. Běžně ho prodávali všichni zaměstnanci v lékárně, ale stíhán jen jeden z majitelů,“ přednesl už při zahájení procesu u obvodního soudu pro Prahu 7 obhájce Monakova Jaroslav Ortman.

Případ tak jen dokládá realitu boje proti pervitinu. Národní protidrogová centrála má spadeno na zhruba dvacet lékáren, jejichž odbyt je podobný jako u Monakova, ale těžko se proti nim zasahuje.

Trestní sazba je v tomto případě 2 až 10 let vězení.

206 balení pro feťáky

Advokát Monakova u soudu argumentuje i tím, že jeho klient je obžalován z napomáhání k výrobě omamných látek, ale soudy ještě nepotrestaly ty, kteří drogy vyráběli.

Proti majiteli lékárny mluví výpovědi pěti lidí, kteří policii řekli, že od něj nakupovali nurofen po celých krabicích. Každá obsahovala 144 běžných balení léku.

Jednou ze svědkyň je i obchodní zástupkyně velkoobchodu s léky, který lékárnu zásoboval. Během dvou týdnů si z lékárny měla odnést 206 balení nurofenu. Lékárně pomáhala vyřizovat reklamace, do skladu velkoobchodu neměla přístup, a proto oslovila známého majitele lékárny.

„Řekla jsem mu, že je to pro feťáky,“ vypověděla na policii.

Je to na tábor

Léky, ze kterých se dá vyrobit pervitin, šly v lékárně v Praze 7 na odbyt v letech 2006 až 2008.

V té době byl lék volně prodejný. Lékárníci měli pouze povinnost neprodat ho v případech, kdy budou mít podezření, že něco není v pořádku.

„Lidí, kteří takové léky kupovali ve velkém nás vždycky odbyli s tím, že to mají pro děti na tábor, nebo že nám do toho nic není, shodovali se ve výpovědích zaměstnanci lékárny. „Pak jsme se přestali ptát.“

Vyřeší to recept

Stát se dlouho snaží prodej léků s pseudoefedrinem, jako je nurofen, modafen nebo paralen plus, omezit, aby zastavil výrobu speciality české drogové scény pervitinu.

Poslední pokus, aby se léky prodávaly jen po předložení občanských průkazů ale selhal – Úřad na ochranu soukromých údajů byl proti, aby lékárny shromažďovaly osobní údaje pacientů.

Samotným lékárníkům došla trpělivost a chtějí, aby se všechny léky s pseudoefedrinem prodávaly jenom na recept. I oni mají za to, že s těmi to léky je víc starostí, než kolik přinášejí užitku.

A k čemu modafen?

Podle expertů, které nedávno oslovil deník Aktuálně.cz, mírní tyto přípravky jen příznaky nemocí, ale ve skutečnosti neléčí. Kdyby nebyly v lékárnách vůbec k dostání, nic moc by se nestalo.

„Už dlouho přemýšlím nad tím, komu jsou léky s pseudoefedrinem vlastně určeny,“ říká prezident České lékárnické komory Stanislav Havlíček.

„Nejsou vhodné pro děti. Nemají je brát staří lidé. Vyhýbat se jim mají cukrovkáři, pacienti s poruchou srdce nebo po mozkové mrtvici, muži, kteří mají potíže s prostatou. Nejsou vhodné pro lidi s vředy, s vysokým tlakem a vůbec se spoustou dalších zdravotních omezení,“ vypočítává. „Sportovcům jeho užívání zapovídají pravidla o dopingu. Vhodných uživatelů moc nezbývá…“

Lékárny už bojují proti výrobě drog

Léky proti chřipce a nachlazení s obsahem pseudoefedrinu jsou od 1. května k dostání pouze na recept, nebo volně prodejné po předložení občanského průkazu.

Modafen, nurofen stop grip nebo paralen plus mohou prodávat pouze lékárníci, kteří jsou připojeni k centrálnímu úložišti dat, jež shromažďuje Státní ústav pro kontrolu léčiv.

Kontrola má zabránit zneužívání léků k vaření pervitinu. Podle statistik skončí v takových varnách celých osmdesát procent těchto léků.

Zda nový systém v boji proti drogám pomůže, ukáže podle lékárníků čas. Podle ředitele mosteckého K-Centra Lubomíra Šlapky to problém s drogami řeší významně.

Většina lékáren na Mostecku ale připojena není.

„Na systému se pracuje, ale preferovali bychom jen výdej na recept,“ sdělil lékárník z lékárny Arnika. Ani Ústavní lékárna na systém zatím není připojena.
„Přípravků na chřipku je celá řada, pacienti nemusejí užívat zrovna lék s obsahem pseudoefedrinu. Momentálně tyto léky ani nemáme,“ sdělila magistra Jana Žižková.

Bez receptu, jen na občanský průkaz, je již možné léky dostat v lékárně Doktor max. Tam již mají systém zavedený. „Podle rodného čísla centrála obratem zašle zpátky, kolik již pacient daný měsíc léků koupil, přibližně si může koupit asi šedesát tablet na měsíc,“ sdělila magistra Lenka Lencová.
Stát tak konečně převzal zodpovědnost za řešení drogové problematiky.

„Stát tak přispěl k ochraně všech, kteří se s vařiči a distributory drog dostávají do styku,“ uvedl prezident České lékárnické komory Stanislav Havlíček.

Ve varnách pervitinu končí většina léků s obsahem pseudoefedrinu, kromě Modafenu a Paralenu plus také Nurofen stop grip, Panadol plus grip a Aspirin Complex.

Látku, z níž se vaří pervitin, obsahuje také horký nápoj Coldrex, ten ale výrobci drog k přípravě drogy nepoužívají.

„Mělo to přijít už před pěti lety. Problém to řeší výrazně, i když výrobci pervitinu budou hledat jiné léky, ze kterých látku vyextrahují. Nebo budou hledat jiné zdroje v Německu či Polsku. Už nyní se pervitin hodně vyrábí v Německu a v pohraničí,“ sdělil Lubomír Šlapka.

Zda nový systém prodeje nejen léku Modafen, který do lékáren dodává firma Zentiva, společnost nepoškodí, odpověděla tisková mluvčí firmy Věra Kudinová. „Firmu opatření nepoškodilo, především to poškodí pacienty,“ řekla.

Politici změnou legislativy vyslyšeli prosby protidrogových expertů, že s omezeným přístupem k lékům se dá čelit zneužívání léčiv k výrobě pervitinu. Ročně se totiž těchto léků v Česku prodá více než čtyři miliony.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector