Americký gastroenterolog B. B. Crohn, podle kterého je Crohnova choroba pojmenována, poprvé popsal nové onemocnění v roce 1932.
Crohnova nemoc je chronické zánětlivé onemocnění trávicího traktu, které může postihnout jakoukoliv část trávicí trubice.
Nejčastěji se vyskytuje v konečné části tenkého střeva – terminálním ileu, a jeho napojení na střevo tlusté (ileocékální oblast).
Nemoc postihuje střevní stěnu v celé šíři a může vést ke stenózám, neboli zužování střeva, tvorbě abscesů a píštělí. Nejčastěji jsou postiženi lidé mezi patnáctým a třicátým rokem života, onemocnět však mohou i malé děti a starší lidé.
PŘÍZNAKY
Příznaky Crohnovy choroby jsou poměrně různorodé, závisí především na lokalizaci choroby. Pacient s postižením tenkého střeva má jiné obtíže než pacient s postižením oblasti kolem konečníku.
Mezi nejčastější příznaky patří únava, hubnutí, bolesti břicha, průjmy, zvýšené teploty, bolesti v oblasti konečníku a při neprůchodnosti střeva zvracení. Pacienti s IBD mohou trpět mimostřevními příznaky.
Mezi nejčastější mimostřevní projevy Crohnovy choroby patří bolesti a záněty kloubů, kožní potíže a záněty, záněty očí nebopostižení jater.
DIAGNOSTIKA
V diagnostice Crohnovy choroby využívají lékaři mnoho nástrojů. Prvním a základním je rozbor anamnézy, tedy podrobného popisu obtíží, které pacient uvádí.
V rámci vyšetření se pacienti podrobují odběru krve a dalším vyšetřením, například koloskopii, gastroskopii či enteroskopii.
Při diagnostice využívají lékaři také zobrazovacích metod jako je ultrazvuk, počítačová tomografie nebo magnetická rezonance.
LÉČBA
Pouze nejlehčí formy Crohnovy choroby lze léčit aminosalicyláty, léky, které potlačují zánětlivou aktivitu lokálním působením ve sliznici střeva. Jejich účinnost je nižší, ale mají minimum nežádoucích účinků. Aktivní onemocnění obvykle vyžaduje užívání kortikosteroidů, následně pak imunosupresiv. Nejvíce se používá terapie azathioprinem či metotrexátem.
Těmito léky jsou pacienti léčeni již desítky let, proto máme dobře zmapované jejich účinky, včetně těch nežádoucích. V posledních dvaceti letech jsou v léčbě Crohnovy choroby používána také biologika. Nejznámějšími léčivými látkami biologické léčby jsou infliximab a adalimumab, novějšími léčivy jsou vedolizumab a ustekinumab.
Biologická léčba je nasazována pacientům, u nichž běžná (konvenční) terapie selhává, nemocným s perianální formou Crohnovy nemoci, nebo pacientům s některými mimostřevními příznaky. Biologika jsou velmi efektivní a většinou i bezpečná, stejně jako jiné léky mohou ale mít i účinky nežádoucí.
Nejčastěji jde o alergické reakce, infekce, nebo abnormálních reakce imunitního systému způsobující např. kožní či kloubní obtíže.
OPERACE
Většina pacientů s Crohnovou chorobou musí být během života operována. Za určitých okolností je operace dokonce nejvhodnější metodou léčby. Důvodem k operaci jsou zejména zúženiny střeva, píštěle a abscesy. Nejčastější operací u pacientů s Crohnovou chorobou je ileocékální resekce. Hlavním cílem je vyhnout se opakovaným rozsáhlým operacím, které vedou ke zkrácení tenkého střeva.
DIETA
Dietní omezení jsou smysluplná jen u části nemocných, a to zejména v období vysoké aktivity zánětu a při přítomnosti zúžení tenkého střeva, které může být komplikováno neprůchodností, zejména po požití většího množství vlákniny. Pacienti s Crohnovou chorobou by v žádném případě neměli kouřit!
abscesaminosalicylátyanémiebiologická léčbabolestchudokrevnostCrohnova nemocdětidiagnostikadietaenteroskopiegastroskopieimunosupresivajátrakloubykolonoskopiekortikosteroidykouřeníkožní projevyléčbaočioperacepíštělpříznakyrezonanceseniořistenózaterminální ileumtomografievýživa
Bolest břicha a průjem nepodceňujte. Zanedbání může skončit i rakovinou
Neznáme sice jejich příčinu, víme ale, že chronické střevní záněty (IBD) každoročně postihují více a více lidí. Navíc jimi trpí stále mladší pacienti a mohou se objevit dokonce u kojenců.
Nemocnému obvykle drasticky zhorší kvalitu osobního i pracovního života, objevují se postižení kloubů, očí a kůže, a dokonce ho mohou ohrožovat na životě.
Počet nemocných s celoživotními zánětlivými onemocněními v Česku loni přesáhl 56 tisíc a každoročně narůstá.
Přečíst článek ›
V minulosti se léčení střevních zánětů příliš nedařilo. Jsou totiž velmi individuální, na každého pacienta tak funguje něco jiného. „Je na lékaři, aby správně určil postup léčby, která bude nejlépe účinkovat.
Méně nežádoucích účinků a delší intervaly podání mají biologické přípravky. Také cíleně ovlivňují chorobný děj,“ říká na portálu Inovace pro život Lucie Laštíková z pacientské organizace Pacienti IBD.
Právě biologická léčba přinesla významný pokrok.
Přečíst článek ›
Biologika jsou léčiva vyráběná pomocí živých organismů. Protože jsou podobná, nebo shodná s molekulami lidského těla, dokážou přesně zasáhnout centrum nemoci.
Díky ní výrazně stoupla kvalita života pacientů, značně se snížila úmrtnost. Mohou se také dostat do stavu, kdy jsou bez příznaků a žijí téměř běžný život.
Správně léčený pacient se cítí výrazně lépe, nemá bolesti, chodí do práce a dokonce sportuje.
„V posledních letech vstoupila na trh celá škála nových molekul, která pacientům s idiopatickými střevními záněty výrazně pomáhá mírnit příznaky nemoci a zároveň je nezatěžuje nežádoucími účinky, a to ani při dlouhodobém užívání,“ popisuje průběh léčby Laštíková.
Dietou proti průjmům
Typickými příznaky střevních zánětů jsou průjmy. Úporné nutkání člověka doslova žene na toaletu. Kromě návštěvy lékaře, který nasadí léčbu, je vhodné dodržovat dietu, díky níž lze obtížím předcházet.
Přečíst článek ›
- Bezezbytková dieta* jídlu se nevyhýbejte, dopřejte si ale menší porce,* při nechuti k jídlu doplňujte potřebné živiny pomocí nutridrinků,* nekonzumujte potraviny (ovoce, zelenina, káva atd.), které pomáhají pohybu zažívacího traktu,* pacienti s ulcerózní kolitidou by se měli vyvarovat alkoholu a nadměrné konzumace cukru,
- * při zúžení střeva, typické pro pacienty s Crohnovou chorobou, omezte semínka, luštěniny a ořechy.
Zapomeňte na smažené, pikantní a uzené. Vysaďte kávu i alkohol, které v zažívacím traktu způsobují překyselení. Vyplatí se střídmost a pravidelnost. A dostatečný pitný režim. Voda je totiž pro funkci střev důležitá, ředí a odplavuje škodlivé látky a chrání je tak před vznikem karcinomu. Ideálně byste pak měli vypít 2,5 litru vody denně. Kolik skleniček jste dnes měli?
Když už na vás přišly obtíže, nasaďte bezezbytkovou dietu. Ta spočívá ve vyloučení potravy, která se špatně tráví, čímž předejdete bolestem břicha a průjmům. Ale ani v klidovém období byste neměli experimentovat. Pomalu zařazujte běžné potraviny.
Polotekutou stravu začněte nahrazovat tuhými pokrmy. Stopku by měly dostat hrubé vlákniny. Ty jsou obsaženy například v kapustě, kedlubnách, zelí či okurkách.
Ideální jsou zředěné ovocné šťávy, pyré, ovesná kaše, vařené drůbeží nebo rybí maso, vejce, rýže a těstoviny a jemná vláknina, kterou obsahují jablka, mrkev či brambory.
Moderní léčba pro 15 procent
Díky moderní medicíně se snižuje jak počet, tak délka hospitalizací. Pacienti jsou biologickou léčbou léčeni ve specializovaných centrech, proto se těmto drahým, avšak vysoce inovativním přípravkům někdy říká centrová léčba či centrové léčivé přípravky. Léčba jednoho pacienta stojí zhruba 250 tisíc korun ročně.
„Moderní biologickou léčbou se u nás nyní léčí jen asi 15 procent nemocných s IBD, zatímco třeba ve Francii nebo Německu je to skoro čtvrtina. Dostupnost léčby se v Česku přesto zvýšila. Počet léčených roste rychleji než náklady,“ uvádí Jakub Dvořáček, ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu.
Přečíst článek ›
Léčba je zdravotními pojišťovnami dobře hrazena a díky vysokému počtu center i dostupná. Pacienti tak mají vysokou šanci žít déle a kvalitněji. „Bohužel i u biologických léků je účinnost mnohdy jen dočasná a u některých pacientů na ně po několika letech vzniká rezistence a klesá tak jejich účinnost. Je pak potřeba zaměnit přípravek,“ dodává Laštíková.
Vyšetření se vyplatí
Střevní záněty jsou rizikovým faktorem při vzniku rakoviny tlustého střeva a konečníku. Jedním z prvních kroků je tedy jít k lékaři.
A i když výčet procedur – kolonoskopie, jíž se lékař podívá na stav střeva, vyšetření stolice na bakteriální nákazy či krvácení nebo rentgen s klystýrem a počítačová tomografie – nezní lákavě, vyplatí se.
Jsou to relativně jednoduché diagnostické metody, po nichž budete vědět, jestli je vaše střevo fit.
Přečíst článek ›
Crohnova choroba postihuje trávicí trubici až po tlusté střevo. Pacienti mívají bolesti břicha a průjem s bolestivým vyprazdňováním. Nejčastější výskyt mezi 15. a 35. rokem života.
Ulcerózní kolitida postihuje tlusté střevo a konečník. Vznikají vředy ve střevní sliznici, které mohou vést k proděravění střeva a k ohrožení života. Bývá odhalena mezi 20. a 40. rokem života.
Crohnova choroba – příznaky a léčba
Crohnova choroba (též Crohnova nemoc nebo regionální enteritida) patří mezi střevní záněty. Jedná se o autoimunitní onemocnění, kdy organismus napadá vlastní buňky. Příčiny nemoci nejsou doposud známé.
Výskyt choroby je však častější ve vyspělých zemích a z toho důvodu je pravděpodobné, že spouštěčem je stres, nezdravá strava i genetika.
Z 80 % pacienti potřebují operaci, při níž dochází k odstranění části tlustého nebo tenkého střeva.
Crohnova nemoc (čteme “Kronova nemoc”) je autoimunitní onemocnění, kdy organismus bojuje proti vlastním buňkám a imunitní systém napadá vlastní tělo (v tomto případě trávicí trubici). Postihuje jakoukoli část trávicího ústrojí, tedy od ústní dutiny přes tenké střevo (nejčastěji) až po konečník, a dokonce i jícen.
Příčiny vzniku Crohnovy nemoci
Crohnova nemoc je typická pro vyspělé země a jednou z příčin této nemoci může být stres. Jistou roli hrají i genetické dispozice a životní styl. K dalším často uváděným příčinám patří nedostatek vlákniny v potravě a naopak nadbytek cukrů. I kouření může být důvodem vzniku této choroby.
Projevy nemoci
Hlavními příznaky Crohnovy nemoci jsou:
V těžších případech Crohnovy choroby se pak objevují problémy jako horečka, kožní problémy, artritida, zánět oka a další.
Diagnostika
Nemoc je nejčastěji diagnostikována v období dospívání a rané dospělosti mezi 20. a 35. rokem věku. Zjištění Crohnovy choroby u dětí tedy bohužel není ničím až tak neobvyklým. Nemoc navíc postihuje rovnoměrně muže i ženy.
Diagnostika Crohnovy nemoci:
- Podrobná anamnéza a klinické vyšetření – jedná se o vyhodnocení příznaků nemoci a zjištění výskytu nemoci v rodině.
- Základní laboratorní vyšetření.
- Specializovaná vyšetření – Nejdůležitější roli hraji endoskopické vyšetření střeva – kolonoskopie, která umožňuje kromě prohlídky střeva i odběr vzorku střevní sliznice (biopsii) pro diagnostiku.
Léčba Crohnovy choroby
Léčba se skládá z terapie medikamentózní a chirurgické. Při prvních projevech nemoci se často nasazují antibiotika. Ty mají za úkol dostat nemoc v akutní fázi co nejrychleji pod kontrolu. V dlouhodobé terapii se k potlačení zánětu používají k celkové terapii kortikosteroidy, ve vážnějších případech nemocní dostávají imunosupresiva tlumící aktivitu imunitního systému.
Řada lidí trpících touto nemocí začala v poslední době upínat své zraky k biologické léčbě. Ta se ukázala být jako velice účinná, pokud jde o okamžitý ústup klinických obtíží.
Rovněž významně zlepšuje kvalitu jejich života.
Problémem nicméně je, že biologická léčba Crohnovy choroby je finančně velice nákladnou záležitostí a v rámci České republiky na ni dosáhne pouze zhruba každý desátý pacient.
Jednou z novinek v léčbě je terapie pomocí vajíček červů tenkohlavce prasečího, kdy cílem je zmatení imunitního systému a zaměření jeho sil na boj a zničení parazita. Imunitní systém tak přestává bojovat s vlastními bakteriemi.
Významné místo v boji s Crohnovou nemocí zaujímá též chirurgická léčba. Používá se v případech, kdy pacienti mají ohraničené místo zánětu na krátký úsek střeva. Část střeva se chirurgicky odstraní, čímž dojde k vymizení potíží nemocného.
Crohnova nemoc a dieta
Kromě braní léků je též důležité dodržovat v případě Crohnovy choroby dietu. Ta nesmí dráždit, ale zároveň musí zaručit dostatečnou výživu. Dieta při Crohnově chorobě je individuální. Každý pacient si musí vyzkoušet, které jídlo mu dělá dobře, a které ne.
Jak moc je potřeba upravit u lidí trpících Crohnovou nemocí jídelníček? Relativně hodně. Tito pacienti totiž často špatně snáší mléko, dužinu z ovoce, semínka, ořechy, luštěniny, slupky apod.
Naopak velmi pozitivně působí nenasycené mastné kyseliny, které jsou obsaženy v rybách. Z ovoce nebudou pacienta trápit banány, papája, mango, avokádo a žlutý meloun.
Dobrá jsou vejce, jelikož nejsou tučná a přesto obsahují bílkoviny a vitamín.
Crohnova choroba a těhotenství
Poměrně zajímavou skutečností je to, že během těhotenství a v období pro něm probíhá nemoc s menší intenzitou než za normálních okolností. Některé pacientky, jež svoji chorobu léčí biologicky, dokonce v jeho průběhu tyto léky zcela vysadí (byť to podle doktorů není úplně nutné), a jakmile dítě odroste, znovu se k nim vrátí.
Co by však každá nastávající maminka měla velmi pečlivě zvážit, je dědičnost Crohnovy choroby. Případy, kdy stejná nemoc propukne i v případě potomka, bohužel nejsou ničím výjimečným. Lékaři proto musejí mít dítě pod drobnohledem a pravidelně jej na přítomnost této choroby testovat.
Život s Crohnovou nemocí
Je sice pravdou, že tito pacienti mají obecně vzato o něco vyšší úmrtnost než zdravá část populace, navzdory tomu je ale pravděpodobnost, že by samotná Crohnova choroba vyústila ve smrt, poměrně nízká.
Co naopak Crohnova nemoc umí, je poměrně hodně znepříjemňovat život. Máte-li proto podezření na to, že vy nebo vaše dítě trpíte Crohnovou nemocí, rozhodně na nic nečekejte a navštivte lékaře již při prvních příznacích choroby. Na babské rady v takovémto případě příliš nedávejte, léčba patří do rukou odborníka.
Léčba
Protože příčiny idiopatických střevních zánětů nejsou zcela známy a průběh obou nemocí je nepředvídatelný, není ani léčba jednoduchá. V terapii idiopatických střevních zánětů došlo v posledních dvou desetiletích k významným změnám, které souvisejí především se zavedením biologické léčby. Obě nemoci nelze vyléčit, ale lze je léčit.
Obecně můžeme léčbu rozdělit na:
- konvenční medikamentózní léčbu,
- cílenou (biologickou) léčbu,
- chirurgickou léčbu,
Medikamentózní léčba prostřednictvím konvenčních (obvyklých) látek
Většina nemocných je stále léčena především látkami, které řadíme mezi léky konvenční, to znamená léčivy nebiologické povahy. Mezi tyto léčivé látky řadíme látky ze skupiny:
- aminosalicylátů,
- kortikosteroidů,
- imunosupresiv,
- antibiotik,
- probiotik,
- nutriční a podpůrné terapie.
Aminosalicyláty
Základním přípravkem pro léčbu idiopatických střevních zánětů jsou léky s účinnou látkou mesalazinem. Tento lék byl do terapie idiopatických střevních zánětů zaveden v polovině 80. let minulého století, postupně nahradil dříve užívaný sulfasalazin.
Mesalazin má protizánětlivý účinek, používá se také v léčbě některých revmatických onemocnění (revmatoidní artritida, ankylozující spondylitida – Bechtěrevova nemoc).
Mesalazin je dostupný ve formě enterosolventních (rozpustných ve střevě) tablet a čípků a rektální suspenze (dostupnost na trhu se může měnit).
Kromě léčby akutního vzplanutí slouží aminosalicyláty i k prevenci relapsu (opětovného vzplanutí) onemocnění, které je momentálně v remisi (klidové fázi). Délku léčby určuje odborný lékař.
Kortikosteroidy
Systémové glukokortikoidy (tj. celková léčba, podávaná ústy či nitrožilně) jsou stále významným nástrojem k potlačení vysoké aktivity idiopatických střevních zánětů. Jejich topická varianta (tj.
forma místní – podávaná jako klystýr) – budesonid – je považována za méně efektivní a není účinná v udržovací léčbě. Kortikosteroidy jsou užívané pro léčbu středně těžkých a těžkých atak.
Přestože tyto léky mají velké množství nežádoucích účinků, v některých případech akutního vzplanutí jsou nezbytné. Je však zásadní, aby pacienti přesně dodržovali dávkovací schéma léčiv předepsané lékařem.
Imunosupresiva
Do této skupiny patří léky, které potlačují imunitní reakce poškozující organismus. Pro léčbu idiopatických střevních zánětů se používají především thiopuriny (azathioprin, 6-merkaptopurin).
Tyto léky patří mezi nejpoužívanější přípravky v dlouhodobé udržovací terapii zejména Crohnovy choroby, významnou roli mají i v kombinované léčbě s protilátkami proti tumor nekrotizujícímu faktoru (nežádoucí reakce bílých krvinek na zánět či jiný podnět).
Používání thiopurinů je spojeno s vysokou četností nežádoucích účinků (25–30 %), u významné části pacientů, zejména těch s ulcerózní kolitidou. Problémem bývá i nízká efektivita imunosupresivní terapie.
Antibiotika, probiotika
Antibiotika (ciprofloxacin, metronidazol) dnes patří do první linie léčby perianálních forem Crohnovy nemoci (tj. forem lokalizovaných kolem análního otvoru).
Porušená imunitní tolerance vůči vlastní střevní mikroflóře je pravděpodobně důležitým mechanismem patogeneze (vzniku nemoci) idiopatických střevních zánětů, a proto může průběh nemoci pozitivně ovlivnit kvantitativní i kvalitativní změna spektra střevní mikroflóry navozená antibiotiky či probiotiky.
Enterální výživa
Enterální výživou rozumíme podávání nutričních substrátů do žaludku či střeva. Běžně je využívána nejen při léčbě dětských pacientů s idiopatickými střevními záněty, ale i u dospělých. Mechanismus účinku této terapie není dosud přesně znám.
Odborníci předpokládají, že má přímé protizánětlivé účinky a moduluje (upravuje) imunitní odpověď. Enterální výživa je lékem první volby při indukční (náročné, užívané v počátku choroby) terapii u nově diagnostikované Crohnovy nemoci u dětí.
Až u 20 % pacientů se Crohnova choroba projeví před 18. rokem věku. Enterální výživa má v pediatrii přednost před léčbou kortikoidy, neboť lépe navozuje remisi (období bez příznaků) Crohnovy nemoci, zlepšuje parametry růstu, nutrice (výživy) a kostního metabolismu.
Léčba je většinou dobře tolerovaná a při správném podání má minimum komplikací a nežádoucích účinků.
Cílená (biologická) léčba
Zavedením cílených léků došlo v posledních dvou desetiletích k významným změnám v terapii idiopatických střevních zánětů. Biologické léčba představuje zásadní pokrok v medikamentózní (prostřednictvím léků) terapii obou forem idiopatických střevních zánětů.
Podle současných doporučení předepisuje lékař biologickou terapii pacientům se středně a vysoce aktivní ulcerózní kolitidou, která nereaguje na kortikoidy, dále ve fázi těžké ataky při hrozící kolektomii (úplném chirurgickém odstranění střeva).
Také při nedostatečném efektu nitrožilně podávaných glukokortikoidů, při známkách kortikodependence (stav, kdy při snížení dávky glukokortikoidů dochází k projevům choroby, což ve svém důsledku znemožňuje postupné vysazení glukokortikoidů).
U pacientů s Crohnovou nemocí je kromě střední a vysoké aktivity onemocnění a projevů kortikodependence významnou indikací (důvodem pro užití konkrétní léčby) také perianální choroba (postižena je oblast konečníku a řitního otvoru, nemoc je spojená s tvorbou píštělí či abscesů), která je velmi agresivní a dlouhodobě vykazuje neuspokojivé léčebné výsledky.
Vzácnějšími důvody k podání biologické léčby jsou některé kloubní, kožní nebo oční komplikace.
Přestože je cílená léčba považována za vysoce efektivní, nemusí být vhodná pro všechny pacienty a většina nemocných je stále léčena především přípravky, které řadíme mezi konvenční léky (viz výše). Důvodem jsou mimo jiné možné nežádoucí účinky biologické léčby. Je například spojena s větším rizikem infekčních komplikací, např.
dýchacích cest, močových infekcí, kožních infekcí aj. Kůže může být také postižena různými typy ekzémů, lupénkou apod. Rizikem v průběhu biologické léčby je také navození tvorby nežádoucích autoprotilátek, což může zapříčinit rozvoj jiného autoimunitního onemocnění, jako je například revmatoidní artritida či roztroušená skleróza.
Chirurgická léčba
Chirurgická léčba je nedílnou součástí komplexní terapie idiopatických střevních zánětů. Současná strategie léčby těchto nemocí je založená na individualizaci, cílem je potlačit zánětlivé aktivity a minimalizovat rizika strukturálních změn a zároveň omezit opakované chirurgické výkony.
Pokud je chirurgický výkon nezbytný, odborníci se snaží co nejvíce minimalizovat ztráty resorpční (určené pro vstřebávání) plochy tenkého střeva a také zachovat kontinuitu trávicí trubice a kontinenci (schopnost udržet moč) pacienta.
Pokud to lze, jsou rozsáhlé chirurgické výkony nahrazovány méně invazivními, laparoskopickými.
Chirurgická léčba ulcerózní kolitidy
V případě ulcerózní kolitidy může chirurgický výkon představovat definitivní vyléčení. Při odstranění celého postiženého střeva dojde k eliminaci rizika vzniku nádorových onemocnění střeva. V současné době lékaři používají metodu tzv. proktokolektomie s vytvořením ileopouchanální anastomózy.
Jedná se o chirurgický zákrok, při kterém je pacientovi odstraněno tlusté střevo a konečník, konec tenkého střeva se následně přemění v rezervoár a připojí k řitnímu kanálu. Tato metoda umožní zachování kontinence stolice a defekaci přirozenou cestou. Chirurgický zásah je dále nutný v případě rozvoje akutních komplikací, např.
při perforaci (proděravění) střeva apod.
Chirurgická léčba Crohnovy nemoci
Uvádí se, že až 80 % nemocných s Crohnovou nemocí čeká z důvodu této diagnózy minimálně jedna operace. Operační výkony nejčastěji spočívají v odstranění postižených úseků střeva, častým výkonem je také odstranění krátkých úseků střeva (do 5 cm délky) při ošetření stenóz (zúžení) – tzv. strikturoplastiky.
Obvyklý je i chirurgický zákrok při léčbě komplikací v okolí análního otvoru, zvláště při léčbě abscesů (hnisavých dutin) a píštělí (propojení střevních kliček s okolními orgány prostřednictvím kanálku). Přestože je chirurgická léčba nedílnou součástí terapie Crohnovy nemoci, nevede k vyléčení nemoci (na rozdíl od ulcerózní kolitidy).
Recidivy (opakované výskyty) Crohnovy nemoci lze zaznamenat prostřednictvím endoskopických metod až v 90 % případů za 3 roky po provedení resekce (odstranění) části střeva. Při vysoké resekci, kdy dojde k odstranění části tenkého střeva, může dojít k tzv.
syndromu krátkého střeva, kdy významná ztráta střevní plochy vyústí do malabsorpčního stavu (poruchy vstřebávání živin).