Podle posledních statistik je přibližně 4,5 procenta světových vinic certifikováno jako bio/organické nebo biodynamické. Jejich podíl stále stoupá a čím dál větší plochy jsou takto obhospodařovány i bez certifikace. Rekordmanem je francouzské Alsasko, které má v organice přes 15 procent vinic.
Čtěte také: Prosecco, croissanty, ústřice a 42 km. Zaběhněte si vinařský maraton
My se ale dnes podíváme na tři relativní nováčky v oboru bio a naturálních vín ze Slovenska, Česka a Rakouska, kterým se vyplatí věnovat pozornost.
Česko: Vinařství Porta Bohemica – „Vína s výhledem“
- Aleš Svatoš, vedoucí skupiny hmotnostní spektrometrie v Ústavu Maxe Plancka pro chemickou ekologii v Jeně a adjunkt profesor v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky, se v práci mimo jiné zabývá studiem chemické struktury signálů a feromonů, které si vyměňují mezi sebou samci a samice vyhledávající partnera pro páření.
- A pak přejede z Německa do Velkých Žernosek, usadí se v chatě na vršku svahu s vinicí a nádherným výhledem na okolní krajinu a společně manželkou Simonou tvoří parádní energická suchá bílá i červená z vulkanického a opukového podloží tamních svahů pod značkou vinařství Porta Bohemica.
Jde o první vinařství v Čechách, které se v oblasti naturálních vín profilovalo, a z této cesty neustupují. Dělají to, co je baví, a tak, jak jim vyhovuje. O čemž svědčí i odrůda Müller Thurgau, která má punc nudného podřadnějšího pití, ale Svatošovi na ni sázejí a výsledek stojí za to.
Výtečné je také jejich Svatovavřinecké, ale za ochutnání stojí vlastně vše. Jejich produkci najdete na lístcích restaurací a barů nejen v Praze, ale i v Paříži, New Yorku či Londýně, byť Aleš Svatoš za neúspěch tak trochu považuje, že paradoxně nejsou „v Kařízku u Plzně, kam jsem jezdil s kamarády na vandr“.
Slovensko: Slobodné vinárstvo (Majer Zemianske Sady)
Z vinohradů nedaleko Hlohovce vznikají znamenitá vína Slobodného vinárstva, součásti rodinného hospodářství Majer Zemianske Sady s tradicí od roku 1912. Mladí členové rodiny s partnery se rozhodli vinařství obnovit v roce 2010 a najeli na přírodní produkci, bez chemie ve vinohradech i ve sklepě.
Mišo, Katarína, Agnes a Andrea se neúnavnou prací postupně vypracovali na jedno z mála slovenských vinařství, která mají zvuk i v zahraničí. Především jejich macerovaná bílá vína alias vína „oranžová“ se postupně zařadila mezi to nejchutnější, co v rámci stylu můžete ochutnat. Ale zdaleka neexcelují jen v nich, umějí perfektní lehkonohá červená i charakterní bílá.
A neustále se posouvají dál, zkoušejí nové věci, třeba teď pracují pro školení vína také s amforami a s terakotovými vajíčky. Součástí nejen zahraničního úspěchu jsou určitě i chytlavá jména vín (pARTISAN CRU, ALTERNATIVA, EGGSTASY OF WINE ALPINIST) a výrazný vizuál vinět.
Rakousko: Alexander Koppitsch
Rakouský Burgenland je domovem hned několika největších jmen naturální vinné scény (Tschida, Gut Oggau…), a tak se není co divit, že tu stále přibývají další nadějní producenti, které se vyplatí sledovat.
Rodina Alexandera Koppitsche u břehu Neziderského jezera vinařila asi 500 let, ale až v roce 2011 převzal otěže on a nasměroval podnik novým směrem a začal vína i lahvovat a rozšiřovat povědomí o nich. Společně s manželkou Mariou tvoří sympatický pár, každé setkání vás naplní pozitivní energií a poctivost a otevřenost obou vinařů se odráží i v obsahu jejich lahví.
Ve vinicích je to jen rukodělná práce bez chemie a za využití principů biodynamiky a to samé platí i ve sklepě, kde se velmi často obejdou i bez síření.
V nabídce mají lehčí pitelná bílá i komplexnější kousky třeba i macerované na slupkách, nesířené divočejší růžové, šťavnatá strukturovaná červená i zábavná přírodní šumivá, pét naty. Málokdy jsou to vína, která by imponovala koncentrací nebo silou, na to jsou v oblasti odborníci jiní, své kvality nemusí křičet a pozornost si získají subtilnějšími projevy.
Autentická vína aneb zpět ke kořenům
Pokud jste milovníci vína, jistě jste již narazili na pojem “autentické víno”. O co se vlastně jedná a co skrývá tento název? Pojďme nahlédnout pod pokličku vinařů, kteří zpracovávají tato vína s nesmírnou láskou a trpělivostí.
V zásadě naši předci produkovali pouze bio produkty. Měli bychom se od těchto dávných postupů poučit a nekazit si své produkty nadbytkem chemie. Autentické víno je jakýmsi potomkem dávných vinařů. Výroba a zpracování révy podléhá přísným pravidlům.
Autentická vína – začátek již na vinici
V dnešní uspěchané době, kdy i vinařství prochází svým průmyslovým vývojem je dobré se trochu zastavit a zamyslet se nad prací našich předků. Jak vlastně vznikala výroba tehdy? V čem tkvěla nenahraditelnost autentického vína?
- Ze zásady je pro tento druh vín naprosto vyloučeno použití syntetických herbicidů, akaricidů i fungicidů. Základním principem je tedy ekologický přístup k pěstování révy.
- Ošetřovat vinnou révu je možné pouze pomocnými látkami, které jsou schválené pro biologické vinohradnictví.
- Hlavním cílem je zachovat biologicky hodnotnou aktivitu půdy a nezatěžovat ji syntetickými hnojivy.
- Ruční sběr révy je základ pro autentické víno. Stroje jsou na těchto vinohradech tabu.
- Vinaři dávají přednost tradičním středoevropským odrůdám.
Samozřejmě si vinaři rádi ulehčí práci, ale vše je v rámci “zdravého selského rozumu”. Ctí se tradice ruční výroby. Tato vína jsou někdy označována jako BIO, nebo přírodní vína.
Zrání vína ve sklepích
Výroba autentického vína bere ohled i na ekologickou stránku věci. Hledí na nízkou spotřebu energie a zabývá se i snižováním tvorby odpadů.
- Autentické víno naprosto postrádá selektované kvasinky. Kvašení probíhá spontánně díky mikroorganismům, které se nacházejí přímo na hroznech a ve sklepích.
- Mošt se zásadně nezahušťuje.
- Nepřidávají se taniny.
- U autentického vína vinaři nikdy nezvyšují alkohol pomocí sacharózy.
- Autentické víno se nefiltruje.
- Fermentace a zrání probíhá v dřevěných, nebo skleněných nádobách. Možné jsou i keramické.
- Do autentického vína se nikdy nepřidávají enzymy, nebo bakterie.
Podstata autentického vína tedy spočívá v pozvolném zrání bez přítomnosti chemie. Zásah vinaře je minimální.
Zastupuje tu post jakéhosi pozorovatele, který dbá na správný postup fermentace, jakožto unikátního přírodního procesu zrání. Kvasinky přebírají velení a udělají svou práci mistrně.
Postup výroby je maximálně šetrný k přírodě a tím si získává srdce nejednoho spotřebitele.
Degustace autentického moku
V první řadě musíme předeslat, že filozofie produkce autentických vín primárně poukazuje na návrat ke kořenům výroby vína našimi předky. Tedy bez zbytečné chemie a přísad, které do vína zdaleka nepatří.
Je tedy nutné spotřebitele tak trochu “varovat” na jinou chuť, než na kterou je u vína zvyklý. Dost možná, že po prvním ochutnání nebudete úplně spokojeni. Jedná se o “přírodní až surový” produkt bez jakéhokoliv přikrášlení v podobě cukru a aromat.
Na druhou stranu si vychutnáte pravý přírodní mok, kterému byla věnována veškerá péče vinařů a blahodárné paprsky slunce.
Ten, kdo přivykne pro nás nezvyklé chuti většinou již průmyslově a chemicky upravené víno již nechce. A to je hlavním cílem autentického vína. Poukázat na čistou chuť vinné révy ve své naturální podobě. Klasická vína vás mohou ohromit až několika desítkami aditiv, která naprosto přebijí chuť přírodního vína.
Přednost autentického vína tkví i v tom, že ho můžete vychutnávat po delší dobu. Klidně si nechte otevřenou jednu lahev i týden a víno se vám nezkazí. Naopak se chutě takzvaně vrství a vůně bude neodolatelná.
Mnozí z vás znají ranní “bolehlav” po bujarém vinném večírku. Autentická vína naštěstí tuto pověst nemají. Toto víno neobsahuje téměř žádnou síru, proto vám těžkosti s hlavou, nebo žáhou naprosto nehrozí.
A to je skvělé, co myslíte? Již nikdy žádná kocovina.
Požitek z konzumace autentického vína
Nenechte se napoprvé odradit přítomností jemného kalu ve víně. Rozhodně není na závadu. Klasické víno se filtruje kvůli “oku spotřebitele”. Jedná se v podstatě o takový kosmetický zákrok, který u autentického vína není nutné ani zmiňovat. Jelikož se jedná o přírodní postupy, nehraje filtrace prim.
Vliv na zdraví? Rozhodně si polepšíte se sklenkou autentického vína než chemicky upraveného moku. Jak už bylo zmíněno, nebolí po něm hlava a přínosem jsou i látky, jako například antioxidanty.
Princip autentického vína se snoubí s tradicí a přírodou
Návrat k přírodě, to je hlavní kritériem milovníků autentického vína. Víno je vyrobené dle přísných zásad a smí být poté prodáváno pod značkou “A”. Ta se umisťuje na hrdlo lahve. Kvašení probíhá v sudech, kde poté leží až jeden rok. Víno se stáčí do skleněných lahví, nebo jiných nádob bez filtrace. Dokonce se ani nepoužívají čiřidla, nebo další přídavné produkty.
Spolek nadšenců, kteří se zabývají touto technologií jsou Autentisté. Drží se zavedených postupů a ctí hodnoty přírodních darů. Spolek naturálních vinařů jednoduše bere z přírody jen to nejlepší a přetváří plody na jedinečný mok.
Vězte, že autentické víno je vždy originál. I když vinaři používají pro výrobu stále stejné odrůdy, každý ročník je jedinečný. Nezbývá než ochutnat. Autentická vína není zase tak lehké v běžných prodejnách zakoupit. Nejlepší volbou bude obrátit se na samotné výrobce.
Tam budete mít jistotu originálního a přírodního vína.
Klasické víno versus přírodní
Limity oxidu siřičitého se v těchto dvou produktech maximálně liší. U autentických vín dosahuje hodnota siřičitanu maximálně do 100 mg na 1 litr.
Naproti tomu u klasického vína jsou hodnoty diametrálně odlišné:
- U bílého vína – do 200 mg na 1 litr.
- U červeného vína – do 150 mg na 1 litr.
- Ledové, nebo slámové víno dosahuje hodnoty až 400 mg na 1 litr.
Absence síry je hodnotná – víno je díky tomuto stavu stabilnější a hodnotnější.
Pěstitelské minimum pro vinaře autentických vín
Pokud i vy toužíte si jednou vyrobit pravé přírodní víno, zde je malý průvodce. Držte se níže popsaných pravidel a vytoužené autentické víno bude na jedničku.
- Vinice musí být v ekologickém režimu, tedy bez zásahu jakéhokoliv postřiku a chemických hnojiv. Vinaři se spoléhají na ruční sběr révy. Díky tomu mají záruku nepoškozených hroznů a zároveň dávají keřům tu správnou péči.
- Minimální vstup do výroby hraje hlavní roli při zrání vína. Absence jakýchkoliv aditiv, které zlepšují chuť vína je samozřejmost. Kouzlem autentického vína je právě jeho přírodní barva a chuť.
- Kvašení vína probíhá spontánně díky lokální mikroflóře. Žádné kvasinky není nutné přidávat.
- Stáčení do lahví probíhá bez filtrace a čiřidel. Pro čistou jiskru jsou povolené pouze vybrané přírodní látky, například bílkoviny rostlinného původu, oxid siřičitý, nebo potravinová želatina.
- Do autentických vín se nepřidává oxid siřičitý.
Autentické víno jako dosažitelný luxus
Obliba přírodních vín roste, důkazem je stále větší poptávka po tomto čistě ekologickém produktu. Nejeden spotřebitel si rád připlatí za opravdový plod čisté přírody s neopakovatelnou chutí.
Autentická vína již povýšila na lehce luxusní post – však je jim dopřávána speciální péče, a dokonce mají již svůj festival. Tam se sjíždějí stoupenci ze všech koutů naší země i těch sousedních. Víno s určitým příběhem i přesahem má již své věrné stoupence.
Nechte se zlákat také takovou oslavou a přijďte ochutnat a inspirovat se.
Vsaďte na přírodní kosmetiku
Přírodní kosmetika se snaží co nejvíce vzdálit od chemických látek, aby nám nabídla jinou možnost, jak se postarat nejen o kůži, ale i o vlasy a vlasovou pokožku. Poptávka spotřebitelů po tomto typu péče sílí. Důležité je uvědomit si, že i když kosmetika hlásá, že je přírodní, nemusí být úplně čistě přírodním produktem.
Z kosmetiky obecně začaly mizet parabeny, silikony, minerální oleje, sulfáty. Parabeny jsou chemickou skupinou látek odvozených od kyseliny benzoové. V kosmetice se využívají z důvodu jejich antimikrobiálních vlastností a schopností prodloužit trvanlivost kosmetických přípravků. Evropská unie povoluje používání parabenů v kosmetice, a to v maximální koncentraci
0,8 %. Bylo prokázáno, že parabeny jsou schopny prostupovat do lidského organismu skrze kůži. Jejich metabolity byly nalezeny například v nádorové tkáni u karcinomu prsu a také v moči u zdravých jedinců. Z těchto důvodů se diskutuje o jejich možném vlivu na výskyt různých onemocnění.
Podíváme-li se na různé statistiky výskytu nežádoucích reakcí po aplikaci různých kosmetických přípravků, čísla mluví za vše.
U více než jedné čtvrtiny žen dochází po aplikaci parabenů k výskytu různých nežádoucích reakcí. U mužů se toto číslo pohybuje kolem 17 %. V naprosté většině se jedná o nežádoucí účinky s kožními projevy.
Mohou se vyskytnout také systémové nežádoucí účinky, jako je například bolest hlavy či nevolnost.
Silikony jsou nerozpustné ve vodě, proto nejdou smýt a hromadí se ve vlasech. Prvotní efekt vyhlazených vlasů se v čase ztrácí a vlasy jsou ve finále zplihlé a matné. Silikony lze nahradit přírodními oleji.
Na rozdíl od silikonů je lze vymýt. Vazelína přilne k pleti a ochrání ji proti všem vnějším nepříjemným vlivům, skýtá ochranu před větrem, chladem i mrazem.
Ale přilne na pleť, která pak nedýchá, a póry se ucpávají.
Minerální olej tvoří základ levných krémů, také vyhlazuje. Jenže zároveň ucpává póry, vznikají černé tečky, akné až ekzémy, zpomaluje regeneraci pleti a urychluje její stárnutí. Parafín je základem levných krémů a propylenglykol funguje jako zvlhčovadlo v šamponech a kondicionérech.
Sulfáty se používají jako pěnidla. Dělají dojem lepšího účinku. Mnoho lidí si myslí, že čím víc šampon pění, tím je lepší. Opak je pravdou, sulfáty, zejména sodium lauryl sulfate (SLS) a sodium laureth sulfate (SLES) ničí ochrannou bariéru pokožky.
Tím dochází k vysušování, tvorbě lupů, někdy i zánětů. Navíc dráždí nejenom kůži, ale i oči. V přírodní kosmetice se sulfáty nahrazují glykosidy, zejména z kokosu, obilí či cukru. Nejčastějším je kokamidopropylbetain.
Bohužel i na tuto složku se již vyvinuly alergie a její původně vychvalované účinky začínají způsobovat nemalé potíže.
Alergie se ale může objevit i na některou z přírodních složek. Častým alergenem je heřmánek, propolis, ale může to být jakákoli rostlina a je to velmi individuální. Existuje však „recept“ na snížení rizika vzniku alergických reakcí.
Jedná se o fermentovanou přírodní kosmetiku, protože hlavním úkolem fermentace je nastříhání dlouhých molekul účinných látek na malé kousky. Tím, že se rostlina naseká na různě malé kousky, se tělo zmate. V tomto případě již nerozpozná alergenní sekvenci, a tudíž nemá důvod reagovat.
Fermentací se proto sníží výskyt alergických reakcí.
Kosmetické značky, které jsou naprosto čisté, bez kapky chemie, vám vydrží maximálně šest týdnů a začnou se kazit. Měli byste je uchovávat v ledničce. Důvodem je snaha nepřidávat chemické konzervanty a zachovávat přípravek opravdu čistý. Díky fermentaci se významně prodlužuje trvanlivost kosmetických přípravků až na osm měsíců.
Fermentací totiž vznikají nové látky, které také vykazují konzervační a antimikrobiální účinky. Výjimku tvoří olejová kosmetika, tedy bezvodá, kde konzervant není zapotřebí, zato jsou třeba antioxidanty, kterých má příroda naštěstí velkou zásobu (karotenoidy, tokoferoly, polyfenolické látky a podobně).
U přípravků s přidanou vodou je nutné konzervanty použít, jinak by mohlo dojít ke kontaminaci.
Většina kosmetických přípravků obsahuje 70 -80 % vody. Na složení přípravku je voda napsaná na prvním místě. Prokázalo se, že tato strategie s sebou přináší spoustu nepříjemností.
Jednou z nich je významný problém spojený s rizikem množení různých bakterií, plísní či jiných patogenů. Jediný způsob, jak tomu zabránit, je nutnost přidání konzervantů a dalších chemických látek, které tento proces zastaví.
Konzervanty mohou způsobovat kožní podráždění nebo alergické reakce. Zní to paradoxně, ale přidaná voda v přípravcích vysušuje pleť. Důvodem je zvýšené odpařování, které má za následek vysoušení pleti.
Produkty bez přidané vody jsou účinnější, koncentrovanější a neobsahují chemická konzervancia, která mohou dráždit pokožku. Nejnovějším trendem v kosmetickém průmyslu je kosmetika bez přidání vody.
Existují tři důležité faktory, které udržují pokožku funkční a zabraňují nechtěnému průniku látek ze zevního prostředí. Jedná se o kompaktnost a celistvost pokožky, správnou hydrataci a slabě kyselé prostředí.
Na povrchu pokožky je mírně kyselé pH (4 – 5,5) tvořící ochranný film, který zbraňuje nadměrnému odpařování vody. Tato bariéra může být narušena vlivy zevního prostředí, jakými jsou povětrnostní vlivy, působení vody, mýdel, detergentů, nebo použití nevhodné kosmetiky. I zde má fermentace svůj význam.
Fermentací laktobacilem dochází ke vzniku kyseliny mléčné. Kyselina mléčná snižuje pH, čímž dochází k uzamčení hydratace, a navíc k likvidaci bakterií. Kyselina mléčná je součástí buněčných meziprostorů pokožky, kterou přirozeně hydratuje.
Celý proces fermentace vyrovnává pH pokožky a zvyšuje vstřebávání aktivních složek do hlubších vrstev, předchází vzniku akné a pleť zklidňuje bez projevů zčervenání.
Kosmetika bez chemie
Kůže je náš největší orgán, kterým se do těla dostává celá řada látek, zejména těch z denní kosmetiky – sprchový gel, tělové mléko, pleťový krém, make-up, rtěnka, krém na ruce.
Zatímco většina z nás při nakupování potravin luští obaly a hlídá éčka, v koupelnách máme řadu doslova chemických koktejlů. Pokud Vám není úplně lhostejné, jaké látky na svou kůži aplikujete, máte dvě možnosti.
Buď budete u každého kosmetického produktu zkoumat jeho složení nebo zvolíte jednodušší cestu a tou je přírodní kosmetika u které si můžete být jisti obsahem, ideálně tedy certifikovaná biodynamická kosmetika.
Plusy a mínusy přírodní kosmetiky
- + neobsahuje syntetická barviva, konzervační látky, ropné deriváty
- + obal produktu je většinou recyklovatelný a tudíž ekologický
- + obsahuje přírodní vitamíny a antioxidanty
- – nižší trvanlivost kvůli absenci umělých konzervačních látek (cca 4 měsíce po otevření)
- – méně intenzivní vůně
Největší „jedy“ v kosmetice, se kterými se denně setkáváme:
Silikony
- Jak je můžete poznat? Jakýkoliv název končící na -icone nebo -icon, případně -siloxane, v dekorativní kosmetice je to nejčastěji Dimethicon, ve vlasové Cyclopentasiloxane
- Proč se v kosmetice používají? Fungují jako změkčovadlo, emulgátor a kondicionér
- Co nám způsobují? Vysušují vlasy, které pod vrstvou silikonu nejsou schopny přijímat živiny. V důsledku toho padají a hůře se na ně chytají barvy. Při používání silikonové kosmetiky se póry ucpávají a přirozený proces regenerace pleti se zhoršuje.
Pěnidla – Sulfáty
- Jak je můžete poznat? Podle zkratky SLS, SLES či E487.
- Proč se v kosmetice používají? Díky jejich pěnícím schopnostem, zejména v šampónech, sprchových gelech či zubních pastách.
- Co nám způsobují? Dráždí kůži, oči, sliznice, způsobují alergické reakce.
Parabeny
- Jak je můžete poznat? Nejčastěji se v kosmetice vyskytují Methylparaben, Ethylparaben, Propylparaben a jejich soli.
- Proč se v kosmetice používají? Působí antibakteriálně a používají se jako konzervanty, díky nimž kosmetické produkty déle vydrží.
- Co nám způsobují? Spekuluje se o spojitosti parabenů a onemocnění rakovinou prsu. Zejména pozor při používání antiperspirantů s obsahem parabenů, kdy mohou drobnými poraněními kůže v důsledku holení prostupovat více do těla.
Pokud si opravdu chcete být jisti, že kosmetika, kterou používáte, neobsahuje žádný z výše uvedených jedů a že se jedná o kosmetiku bez chemie, začněte kupovat jen přírodní bio kosmetiku.
Ne každá kosmetika, která se tváří jako ryze přírodní, jí ale nutně musí být! Zaměřte se proto na certifikované přírodní produkty (Demeter), které zaručují, že suroviny pocházejí z ekologického zemědělství a jejich zpracování podléhá přísným pravidlům a výrobním postupům pro zachování přírodních látek.
Rakouská firma dieNikolai je značkou biodynamické kosmetiky, která se pyšní nejedním světovým unikátem. Jedná se totiž o jedinou značku kosmetiky na světě, jejíž kompletní produktové portfolio splňuje přísné požadavky certifikace Demeter. Zároveň je dieNikolai první biodynamická kosmetika z vinných hroznů
na světě.Náš certifikát Demeter pro rok 2018 najdete ZDE.
Na náš biocertifikát, který musí mít automaticky každá firma s biodynamickými produkty, se můžete podívat ZDE.
Měsíc bez kosmetiky
Před měsíční výzvou na mé kosmetické poličce stálo celkem 17 lahviček, tub a kelímků. Ne všechny kosmetické přípravky jsem používala denně, alespoň jednou měsíčně jsem ale sáhla po každém z nich. Konkrétně šlo o tyto:
- krém na ruce
- pleťový krém
- tělové máslo
- pleťová čisticí voda
- pleťová maska
- balzám na rty
- tekuté mýdlo
- šampón
- kondicionér
- vlasová kúra
- deodorant
- antiperspirant
- parfém
- tělový sprej
- depilační krém
- pěna na holení
- pěna do koupele
Po měsíci bez všech těchto přípravků jsem usoudila, že minimálně polovinu své kosmetické výbavy mohu oželet, a poměrně radikálně jsem ji pročistila. Zbyly mi tak oba krémy, balzám na rty, šampón, mýdlo, deodorant, parfém a pěna na holení.
Redaktorka dTestu Jana Nováková, která je aktuálně na rodičovské dovolené, se tohoto úkolu ujala a na celý měsíc vyřadila ze svého života veškeré kosmetické přípravky, jež je zvyklá používat.
Jedinou výjimkou byla zubní pasta, které se nebyla ochotná vzdát. Ostatní kosmetiku ale nahradila čtyřmi základními potravinami a po celý měsíc pečlivě zaznamenávala svoje zkušenosti a dojmy.
Tady jsou.
Opravdová výzva
Zatímco běžný muž si často vystačí se šampónem, mýdlem, deodorantem a pěnou na holení, arzenál dámské kosmetiky bývá většinou rozsáhlejší. Ani já jsem netušila, že má kosmetická výbava čítá téměř dvacítku produktů.
Pravda je, že řada žen, mě nevyjímaje, na sebe „plácá“ pleťové masky, krémy, tělová másla a další kosmetické vymoženosti, ačkoli to jejich pokožka nijak zvlášť nevyžaduje. Činí tak se zvyku, aniž by se zamyslely, zda po tak intenzivní péči jejich pleť skutečně volá, či zda tím pokožce naopak neubližují.
Právě přemýšlení o zbytnosti či nezbytnosti používání toho nebo onoho přípravku bylo jedním z průvodních jevů mé bezkosmetické výzvy.
Když jsem první den měsíční výzvy ráno ze zvyku sahala po pleťovém krému či balzámu na rty a došlo mi, že si místo nich (ale i spousty dalších přípravků) budu muset vystačit jen s olivovým či kokosovým olejem, žitnou moukou a vaječnými žloutky, bylo mi málem do pláče. Jak dnešní den přežiju? A co těch dalších devětadvacet? Už po pár hodinách jsem zvažovala, že to celé vzdám. Zvyk je zkrátka „železná košile“.
Místo chemie olej a mouka
Můj běžný vstup do nového dne býval ve znamení různých drobných rituálů – použití krému na ruce, pleťového krému, balzámu na rty, deodorantu i parfému. Bez toho všeho jsem se v prvních dnech cítila hrozně. Nejistá, nesvá, jako bych to ani nebyla já.
Když jsem si obličej i ruce poprvé natírala olivovým olejem, který jsem na sebe „lila“ přímo z láhve, připadala jsem si jako blázen.
Postupně, po pár aplikacích jsem způsob použití vylepšila – malé množství oleje jsem odlila do praktického malého dávkovače s kapátkem, který původně obsahoval vonný olej.
Během prvního týdne jsem také mnohokrát šátrala po kapsách po balzámu na rty, který dosud byl mým nepostradatelným společníkem. Něco jako mobil nebo klíče. Marně. První den jsem to bez hydratace rtů vydržela, druhý už jsem si zoufala. A tak jsem použila všemocný „oliváč“ i na rty. Světe, div se, bylo to příjemné. V malé lahvičce jsem ho pak nosila všude s sebou.
Olizování povoleno
Výrazným benefitem bylo, že pokud jsem si rty bezděky olízla, necítila jsem umělou ovocnou pachuť jako u aromatizovaných balzámů na rty.
A to nemluvím o absenci nežádoucích minerálních olejů, které se v průmyslově vyráběných balzámech často vyskytují (viz Test balzámů na rty, dTest 10/2017 a Test dětských balzámů na rty, dTest 2/2019). Rty jsem si teď mohla olizovat zcela beztrestně, vždy na ně poté stačilo jen prstem znovu nanést pár kapek oleje.
Po pár dnech jsem přešla na olej kokosový. Ten je praktický hlavně tím, že má na rozdíl od olivového při pokojové teplotě tuhou konzistenci, a tak se na pleť i rty nanáší snadněji.
Jedinou nevýhodu „olejové“ hydratace vidím v tom, že se člověk při použití i jen malého množství poměrně dost leskne. Po pár minutách je ale efekt čerstvě umytého okna pryč, takže i tohle se dá přežít.
Právě péče o pleť bez průmyslově vyráběné kosmetiky jsem se původně bála nejvíce. Zrovna ta nakonec proběhla až na počáteční zaváhání úplně bez problémů. Při péči o obličej, rty, ruce i celé tělo jsem si po celý měsíc vystačila s olivovým, respektive kokosovým olejem.
Obou výrobků jsem za měsíc spotřebovala dohromady asi 150 mililitrů, což dělá při ceně 120 Kč za půl litru kvalitního oleje něco kolem 36 korun za veškerou péči o pleť po celý měsíc.
Ve srovnání s pořízením všech možných lahviček a tub průmyslově vyráběné kosmetiky tedy pakatel.
Místo klasického tekutého nebo pevného mýdla jsem celý měsíc používala pouze vodu a obden mýdlo z kokosového oleje, hydroxidu sodného, bambuckého másla, destilované vody a ovesných vloček vyrobené doma. Nepěnilo a nevonělo tak jako to klasické, poskytlo ale stejnou čisticí službu.
© New Africa, baibat, Anatoly Repin – Adobe Stock
Sprcha není mrcha
Poměrně velkým oříškem pro mě bylo skončit alespoň na měsíc s používáním deodorantu a parfému. Na obojí jsem zvyklá stejně jako na mýdlo či krém a na rozdíl od těchto dvou jsem se rozhodla deodorant a parfém ničím nenahrazovat. Usoudila jsem totiž, že bez nich bych se mohla celkem bez úhony obejít.
Protože moje bezkosmetická výzva probíhala v listopadu, kdy teploty již většinou olizovaly nulu, nebyla potřeba používat deodorant tak velká jako v letních měsících. I tak jsem se ale bez něj cítila nepříjemně a nesvá. Pomáhala jsem si sprchou tolikrát denně, kolikrát mi ji můj roční syn umožnil. Zpravidla to nebylo často, ale několik minut třikrát nebo čtyřikrát denně jsem si „ukradla“.
Poměrně obtížně jsem se vyrovnávala i s tím, že nijak nevoním. Nepatřím sice k ženám, které na sebe před odchodem z domu nalijí půl lahvičky, parfém jsem však dosud používala denně minimálně dvakrát. Většinou jen tak ze zvyku, pro dobrý pocit. O ten jsem teď přišla a prvních pár dnů jsem alespoň venku mívala silný pocit, že to někdo musí poznat.
Po zhruba deseti dnech tento dojem zmizel a já jsem zjistila, že ostatním je úplně jedno, zda nějak „chemicky“ voním nebo ne.
Pravda je také to, že jsem pro hydrataci používala kvalitní olivový olej (více o srovnání olejů v typech v boxu Praktické rady), který lehce voněl sám o sobě, takže jsem vlastně jakýs takýs parfém měla.
Paradoxní je, že na konci měsíce mi umělé vůně jiných lidí naopak začaly být nepříjemné.
Moučná břečka ve vlasech
Poslední kapitolou byla péče o vlasy. Před bezkosmetickou výzvou jsem používala klasický tekutý šampón, který jsem občas doplnila kondicionérem nebo vlasovou kúrou.
To vše bylo na začátku měsíce pryč a z kosmetické poličky se na mě šklebil pouze obyčejný sáček se žitnou moukou, která slouží třeba k pečení domácího chleba. Právě ta je doporučovaná coby přírodní alternativa šampónu.
V lednici na mě zase coby neprůmyslový kondicionér čekaly vaječné žloutky.
Před prvním mytím vlasů moukou jsem byla dost rozpačitá a je pravda, že napoprvé mi to zrovna moc nevyšlo.
Mouky (která se doporučuje promíchat s vodou v poměru 1 : 3) jsem pravděpodobně použila příliš nebo jsem neměla trpělivost s mícháním. Každopádně se mi ve vlasech vytvořila mazlavá břečka, kterou jsem smývala snad půl hodiny.
Můj žitný souboj druhý den připomínaly jen slepené prameny vlasů, z nichž jsem zbytky mouky ještě minimálně další půlhodinu vyčesávala.
Druhý žitný pokus byl o něco lepší, napotřetí to už vyšlo na jedničku. Mouku jsem rozmíchala s vodou pečlivě, aby ve směsi nezůstala ani jediná hrudka. Do vlasů jsem „šampón“ rozetřela v odpovídajícím množství a smyla ho za pár minut.
Druhý den jsem se mohla pochlubit bohatou kšticí, která zářila zdravím. Tento vzhled vlasům navíc vydržel celých pět dnů; a to přitom běžně šampón používám co dva, maximálně tři dny.
Rozmíchané žloutky jsem použila místo kondicionéru za celý měsíc dvakrát a vlasy se po vaječné kúře krásně leskly.
Pěna dní
Na pěnu či olej do koupele jsem si občas vzpomněla, ale chuť na jejich použití jsem zahnala buď pouhým osprchováním, anebo nalitím olivového oleje přímo do vany.
Olivová koupel tělo dostatečně hydratovala, a tak mi po ní ani nechybělo tělové máslo, které běžně používám. Bonusem byla příjemná a hlavně přirozená vůně. Olivový olej zafungoval překvapivě dobře i jako přírodní gel na holení.
Bez dalších kosmetických vymožeností, jako je pleťová voda nebo maska, jsem se obešla, aniž bych na ně byť jen pomyslela.
Ačkoli začátek byl velmi obtížný a po prvních dnech jsem nevěřila, že měsíc bez kosmetiky zvládnu, nakonec jsem vydržela.
Po třiceti dnech bez průmyslově vyráběných přípravků jsem dospěla k závěru, že používání většiny kosmetiky je jen otázka zvyku a že ji k životu vlastně vůbec nepotřebuji.
Pokud se snažíte žít zdravě a omezovat vlivy nejrůznějších chemických látek, můžete to zkusit bez kosmetiky také. Budeme moc rádi, když nám pak napíšete, jaké byly vaše pocity a zkušenosti.
Praktické rady
- Pokud se tak jako já rozhodnete dát na nějakou dobu vale průmyslově vyráběným krémům, sáhněte po olivovém či kokosovém oleji.
- Pro potřeby domácího použití si olivový olej můžete přelít do prázdného dávkovače od mýdla. Pokud máte potřebu mazat si ruce či hydratovat rty i venku, stejně dobře poslouží i malá lahvička například od aromatického oleje.
- I pro použití v kosmetice je důležité dávat přednost kvalitě před cenou. Sama jsem vyzkoušela dva olivové oleje a rozdíl byl značný. Zatímco extra panenský olivový olej z ekologického zemědělství voněl i hydratoval skvěle, olej z olivových pokrutin zapáchal po plastu, byl mazlavý a kůži přitom příliš nezvlhčil.
- Kokosový olej, který má při pokojové teplotě tuhou konzistenci, si můžete lžičkou pohodlně přendat do prázdného kelímku od krému a používat jej jako jeho alternativu. Jen nezapomínejte, že olej mastí daleko více než krém, a tak buďte opatrní s jeho dávkováním.
- Pokud budete k mytí vlasů používat žitnou mouku, pamatujte, že méně je více. Raději si vlasy umyjte dvakrát za použití menšího množství směsi mouky a vody, než abyste dávku přehnali a vymývali si ji z vlasů hodinu.
- Nejlepší alternativou antiperspirantu či deodorantu je sprcha, kolikrát denně to jen jde.
- Připravte se na to, že pokud zvládnete měsíc bez průmyslových parfémů a vůní, můžou vám být umělé vůně jiných lidí nepříjemné.
V souvislosti s naším malým experimentem bylo samozřejmě vhodné zjistit, jak se na používání kosmetických přípravků i různých přírodních alternativ dívá odborník dermatolog. O minirozhovor jsme proto požádali MUDr. Radmilu Konkoľovou, Ph.D..
Je používání tělové kosmetiky nezbytné?
Nezbytné není v konečném důsledku nic. Ale nanejvýš vhodné zcela určitě ano. U každého člověka v jiné míře, protože stav a typ kůže je individuální. Je dobré si uvědomit, že na kůži neustále působí řada vlivů.
Například klimatické faktory, tření oděvů z různých materiálů, povrchově aktivní látky (mýdla, sprchové gely, pěny), které ji odmašťují. I věkem klesá přirozená aktivita mazových žlázek. Kůže začíná být tenká, suchá, šupinatá, lehce zranitelná.
Člověka obvykle obtěžuje pocitem napětí a svěděním. Ve všech těchto případech pravidelné používání vhodné tělové kosmetiky pomáhá.
Které přípravky tělové kosmetiky by podle vás lidé mohli či měli raději oželet?
Zda zcela oželet, je těžké říct. Spíše bychom měli apelovat na zdravý rozum a míru ve všem, co konáme. Určitě bychom měli více přemýšlet nad množstvím používaných mycích kosmetických prostředků a nadměrnou frekvencí či intenzitou různých očistných procedur (mytí, koupání, sprchování atd.).
To se týká především lidí, kteří takto svou kůži trápí ať už z relaxačních či sportovních důvodů. Po vyčerpání přirozené regenerační kapacity jejich kůže se pak stávají pacienty dermatologických ordinací. Lidé se sklonem k atopické dermatitidě toto bohužel často vědí od raného dětství a musí se cíleně v tomto směru omezovat.
Pro ně je nalezení vhodné tělové kosmetiky velmi úlevné.
Jaký je váš názor na používání různých přírodních alternativ kosmetických přípravků, např. kokosového oleje, sádla, bambuckého másla, olivového oleje apod.?
Zmíněné tuky jsou pro dermatology známými a používanými vehikuly, která mohou být základem pro různé receptury léčebné péče. Dlouhodoběji je bude snášet spíše velmi suchá kůže. Zvláčňují ji, ale nevstřebávají se, zůstávají na jejím povrchu, ten se stává mírně kluzkým (čehož se např. využívá u masáží).
U pacientů s ekzémy se někdy krátkodobě využívá nízký alergogenní potenciál nesoleného vepřového sádla k ošetřování kůže anebo k masážím jizev po některých chirurgických zákrocích. Takže určitě není proti používání těchto jednodruhových přírodních tuků zásadní námitka.
Nejsou v pravém slova smyslu alternativou tradiční kosmetiky, vždyť i ona je často obsahuje. Nutno ale dodat, že ošetřování těmito produkty nemusí být tzv. kosmeticky komfortní. A to právě proto, že zůstávají na povrchu kůže jako více či méně silný mastný film.
Aby výrobci kosmetiky dosáhli lehčích a lépe roztíratelných textur (emulze, krémy, mléka), dále lepší vstřebatelnosti přípravků a jejich mikrobiologické stálosti, nezbývá jim, než v určité míře využívat stabilizátory a konzervační látky. Navíc se přípravky snaží obohatit i o vonné a různé jiné účinné látky, které slibují ten či onen efekt.
Problémem pak je, že téměř každá složka kosmetiky se může projevit jako alergen. Takže odpověď není jednoznačná, ani konfrontační. Každý jsme jiný a každý můžeme sáhnout po tom, co dělá naší kůži subjektivně dobře. Nic víc od kosmetiky v zásadě nečekejme.