Láska, jak má být

Ve chvíli, kdy nás zajímá, co je to láska, se pravděpodobně ocitneme ve dvou z následujících situací: Buď nás zajímá, jestli nás partner miluje, nebo ne. Případně nás osočuje, že ho dost nemilujeme a my máme opačný pocit.

Podob lásky existuje neskutečné množství a snaha je popsat je stará jako lidstvo samo.
Moderní psychologie rozlišuje čtyři definice lásky. Proč bychom je měli znát? Protože nám to pomůže lépe pochopit, co se děje v našich vztazích s nejbližšími.

Díky tomu bychom mohli poznat, komu a jakým způsobem věnovat energii a co je jen ztráta času.

Jaké jsou druhy lásky?

Fyzická láska

Tento cit vzniká na základě prvotní sexuální přitažlivosti. Přitažlivost může vzbudit silný zájem o druhou osobu bez ohledu na to, jak druhý například odpovídá našemu nebo všeobecnému ideálu krásy. Dá se říct, že tato láska vlastně dokáže učinit přitažlivým každého z nás.

Silný cit eros je vlastně prvotním impulzem k tomu, abychom s druhým navázali vztah. Jenže každá taková přitažlivost vyprchá. To je prostě fakt.

A vztahy založené pouze na tomto citu skončí nebo se přetaví do novodobých polovztahů.

Pokud se chceme dostat k dalším sférám lásky a partnera opravdu milovat, nikoliv do něj být jen zamilovaní, je třeba vykročit dále. Snažit se poznat člověka hlouběji a blíže. A to můžeme díky lásce romantické.

Romantická láska

Romantická láska je vztah, který je sice založený na fyzické přitažlivosti, přichází do něj ale i zájem o druhou osobu a potřeba porozumění. Je to cit, který se rodí ve chvílích, kdy s druhým zažijete něco významného nebo jen prostě milého. Můžete být na skvělém výletu nebo společném hraní volejbalu. Nebo při společné snídani.

Je to chvíle, kdy zamilovanost přechází v lásku. Kdy se fyzická přitažlivost mění v zájem o osobnost a život toho druhého. A je to také chvíle, kdy často končí moderní vztahy.

Válcováni mýtem ideální lásky, při které pocit zamilovanosti nevyprchá a lidé spolu žijí šťastně a spokojeně až do smrti, prchají mnozí lidé ze vztahu v okamžiku, kdy se silná zamilovanost automaticky nedostavuje. Ale pokud dokáží přijmout fakt, že není možné žít v této fázi celý život s jednou osobou, mohou přejít k romantické a následně i láska společné.

Společná láska

Společná láska je hluboká, založená na respektu a úctě k druhému a také na pocitu bezpečí, který ve vztahu k druhému máte. Je to cit, který vám dovolí ukázat druhému své slabosti, svou zranitelnost a díky tomu se váš vztah prohloubí. Je to cit, při kterém díky jednání druhého bezpečně poznáte, že druhému na vás záleží. A jak vypadá poslední stádium lásky?

Dokonalá láska obsahuje vše: intimitu (blízkost), vášeň a hluboký závazek. Je to láska, které většina z nás chce docílit, ale ne každému se ji podaří zažít. Tento cit vám umožňuje žít vedle druhého svobodně, protože víte, že vás respektuje a že vás nebude soudit.

Jde o nesobecký druh lásky, kterou dáváte, aniž byste čekali něco nazpět. Je to zároveň i soucitná láska, která nás spojuje i s lidmi, které osobně neznáme.
Věřící ji popisují jako lásku Boha k člověku a člověka k Bohu. Jako lásku, které není jednoduché dosáhnout, ale přesto se o to člověk může pokoušet.

Jak nám ale popis těchto druhů citu a náklonnosti pomůže v našem životě? Odborníci doporučují uvědomit si několik následujících věcí:

Zamilovanost a fyzická láska jsou pomíjivé a dočasné

Fyzická láska je druh citu, kterému rozum neporučí.

Kolik z nás se zamilovalo do osoby, která absolutně neodpovídala našim představám o kráse, vhodném partnerovi nebo jsme neměli žádné společné hodnoty? Ale pokud jste si dali tu práci a po vyprchání prvotní zamilovanosti založili svůj vztah na úctě, společných hodnotách a prožitcích, možná jste obstáli. Právě ve chvíli, kdy skončí zamilovanost, se ukazuje skutečná láska.

Miluje mě, nebo mne chce jen na sex?

  • Odlišit zamilovanost a fyzickou lásku od té romantické se asi v určité fázi vztahu snaží každý z nás. Terapeuti doporučují zkusit si odpovědět na následující otázky:
  • Skončil by vztah, kdybyste dramaticky změnila vzhled k horšímu?
  • Jak se chová, když jste nemocná a potřebujete pomoct?
  • Bere vás do společnosti svých přátel nebo mezi svou rodinu?
  • Zajímá se o to, co řešíte, nebo o to, jaká jste?

Nemůžete změnit lidi, můžete ale změnit toho, s kým se stýkáte

Tím, že pochopíte, kde se ve svých vztazích nacházíte, můžete podniknout určité kroky a posunout se dál. Nemusí jít nutně jen o vztahy partnerské, můžete se zaměřit i na rodinu a přátele a zjistíte, jak si vlastně stojíte mezi svými nejbližšími. Zda jsou vaše vztahy vyrovnané nebo zda vás tak trochu nevysávají.

  1. Máte někoho, komu se můžete svěřit a nebojíte se, že to použije proti vám?
  2. Cítíte se doceňováni a respektováni?
  3. Máte kolem sebe lidi, kteří vás neustále žádají o laskavost, ale rozhodně nejsou tak zainteresovaní ve chvíli, kde je to naopak?
  4. Když se vám něco povede, máte někoho, komu byste to řekli a on se s vámi upřímně radoval?

Přátelé jsou důležitou součástí vašeho života. Zamyslete se nad tím, kým se ve svém životě obklopíte.

Nemůžete milovat druhé, pokud nemilujete sami sebe

Lásku k sobě Řekové rozdělili na dva poddruhy – čistě sobectví, které často vede k narcismu, a zdravý druh lásky, díky kterému se dokážeme přijmout takoví, jací jsme. Tato láska je nezbytná pro všechny vztahy s ostatními.

Milovat jiné můžeme jen tehdy, pokud budeme mít rádi sami sebe.
Láska je jednou z nejdůležitějších věcí v našich životech. Všichni se ji snažíme dostávat i dávat a je to jedna z věcí, u které bychom se neměli spokojit s průměrností.

Tím, že si uvědomíme, jakou láska může mít podobu, jak si v jednotlivých oblastech stojíme my sami, můžeme zjistit, kam se ubírají naše vztahy a zda jsou pro nás hodnotné. Jedině tak se nám podaří lásku v našich životech udržet, kultivovat a rozvíjet.

Pravá láska aneb 6 důkazů, že vám vztah vydrží navždy

Foto: Kate Kultsevych, Shutterstock.com

V lásce není nikdy nic jisté, stát se může cokoli. Lidé, do kterých byste to nikdy neřekli, spolu mohou být šťastní, a naopak, i nejpevnější vztahy se mohou rozpadnout. Přesto jsou určité signály, které říkají „tohle je nejspíš navždy“.

Sice si to u oltáře lidé slibují, ale nikdy nemůžete stoprocentně vědět, zda zrovna vám to „v dobrém i ve zlém, dokud nás smrt nerozdělí“ vyjde. Lidé se rozcházejí a to i ti, do nichž byste to absolutně neřekli. Ale existují určité signály, které naznačují, že zrovna v tomto případě by to mohla být skutečná láska, která vydrží navždy.

Život servíruje různé situace a některé nejsou vůbec snadné. Finanční problémy, starosti v práci, zdravotní obtíže, strach o někoho blízkého a podobně. Každý v životě zažívá chvíle, kdy má pocit, že to sám nezvládne, že mu je opravdu ouvej.

Na koho v tu chvíli pomyslíte jako na prvního? Koho vaše podvědomí vyhodnotí jako vaše záchranné lano? Logicky by to měl být váš partner. On je vaším nejbližším člověkem, tím, na koho se obrátíte, když je vám zle. Pokud myslíte v kritických chvílích na někoho jiného, je to přinejmenším zarážející.

Prohledávání jeho telefonu či e-mailu, nepříjemné pocity, když s někým telefonuje či esemeskuje, nejistota, když je někde bez vás a nedej bože přes noc. To je jasný důkaz toho, že nevěříte jednak partnerovi (nejste si jistí, že vám dokáže být věrný), ale ani sobě (žárlíte, protože si sama moc nevěříte).

Jenže žárlivost a nedůvěra dřív nebo později každý vztah minimálně naruší, ne-li zcela zničí. Naopak klid, vyrovnanost, absence pochyb o sobě i o partnerovi, to jsou signály, že váš vztah má velkou šanci vydržet.

Samozřejmě, že to nebude celý život divoká jízda jako v prvních měsících vztahu, kdy se vám splašily hormony, ale i po letech by vás měl sex se stálým partnerem bavit a měli byste si na něj najít čas.

To samé platí o dotycích, které nejsou vyloženě sexuální – objetí, držení se za ruce, pohlazení po vlasech, pusa na dobrou noc… Mezi lidmi, kteří mají potřebu spolu spát a také se se jeden druhého často dotýkají, funguje silná intimita.

A ta je jedním ze základních pilířů fungujícího vztahu.

Sex totiž není jen ukojení fyzických potřeb, je to i projev lásky a souznění. Pokud tohle chybí, je jen otázkou času, kdy se jeden druhému odcizíte a místo partnerů se z vás stanou spolubydlící. Nebudete žít spolu, ale jen vedle sebe a to je prostě málo. Více v článku Sex: 5 důvodů, proč spolu nespíte. Jak to změnit?

Foto: Roman Samborskyi, Shutterstock.com

Doteky. Jeden ze stavebních kamenů lásky

V dlouhodobém vztahu jednoznačně platí pořekadlo – co tě nezabije, to tě posílí. Každý problém, každá těžká chvíle, kterou jste spolu dokázali zvládnout a překonat, váš vztah posiluje. Ustáli jste těžkou nemoc jednoho z vás? Podrželi jste se ve chvíli, kdy vám či partnerovi například onemocněli rodiče, když jste na tom byli finančně bídně a podobně?

Rozhodně je to důkaz, že spolu umíte řešit problémy, umíte se podržet, nevzdáváte to, i když to zrovna není ideální. Páry, které tohle neumí, většinou zkrachují při prvním větším problému. Trable neřeší, ale utíkají od nich.

Jste na svého partnera hrdí? Je pyšný také on na vás? Je jedno proč, třeba proto, že udělal doktorát, nebo že je dobrý táta, zkrátka si ho vážíte.

A jste hrdí i na to, jaký jste pár? Vážíte si toho, co jste společně dokázali? Opět to může být cokoli, možná jste dobře vychovali a dovedli do dospělosti vaše děti, nebo jste postavili dům, vypěstovali krásné růže, vybudovali společnou firmu, zrekonstruovali byt…

Budete mít zájem:  Léky Na Poševní Výtok?

Existuje něco takového? Jste na dobré cestě. Pokud na sebe umíte být pyšní jako na jednotlivce i jako na pár, máte z poloviny vyhráno.

Pokud není nic, co by ve vás v souvislosti s partnerem vzbuzovalo hrdost, a naopak máte pořád potřebu si na něj stěžovat, jaký je to trouba, jak tohle či ono neumí, pak je jen otázka času, kdy ve vás začne hlodat (nejspíš oprávněná) nejistota, proč s takovým mužem vůbec jste.

Foto: Antonio Guillem, Shutterstock.com

Víte, jak poznáte, že si někdo svého partnera váží? Nepomlouvá ho

Je jedno, jestli je vám dvacet a plánujete, jak si postavíte domeček na samotě u lesa, nebo je vám sedmdesát a těšíte se, jak budete víkendy trávit s vnoučaty. Důležité je, že plánujete. A že v budoucnosti, kterou si představujete, se vidíte spolu.

Je to známka toho, že vidíte svět podobně a jste tím pádem kompatibilní. Pokud ale vy sníte o domku u lesa a on o životě ve velkoměstě, až dojde na realizaci vašich snů, pravděpodobně se neshodnete.

Tak co myslíte, bude to u vás navždy?

Láska nemusí být ideální, ale musí být vzájemná, říká psychoterapeutka | Žena.cz

Vidím kolem sebe mraky singles. Mediálně a marketingově je tento stav sice trendy a sexy, ale realitě tváří v tvář z něj není žádná bytost odvázaná. Jen opravdu málokomu samota vyhovuje. Proč je pro lidi takový problém uvěřit v lásku? Ptala jsem se psychoterapeutky pro děti a dospělé Lucie Mucalové.

Lidé se dnes ve velkém rozcházejí a rozvádějí. Jak vnímají lásku vaši klienti?

Lidé, kteří přicházejí do terapie, jsou právě zcela zmateni tím, co to láska je. Jakoby ztrácejí víru v to, že vůbec nějaká existuje.

Kolem lásky vnímám více a více nešťastných lidí, spíše nedůvěřivých lidí.

Minulé zkušenosti kolem nich vytvářejí jakousi tvrdou bublinu, do které málokoho pustí, anebo když pustí, tak je v tom často mnoho podmínek, které lásku vlastně ničí a nedovolují jí, aby mohla růst.

Když už vztah, tak opravdový. Takový, který spojí daleko víc než jakkoli krásná, ale prázdná slova. Nechtějí od svého vyvoleného poslouchat nějaké roztomilé žvatlání. Potřebují někoho, kdo dokáže nejenom vyslechnout, ale kdo porozumí.

Protože mezi těmi dvěma pojmy je obrovská propast. Lásku vnímají jako souhru dvou lidí, často slyším z úst klientů, že hledají vlastně jakéhosi parťáka, se kterým mohou prožívat každou situaci a nemusí se bát, že tohle říci mohou a tohle ne.

Lásku vnímají také jako přitažlivost dvou lidí, myslím si, že chemie a přitažlivost hraje v lásce také zásadní roli, a nemyslím si, že za roky společného žití musí vyprchat. Znám páry, co prožívají přitažlivost i po mnoha letech soužití.

Je ovšem důležité dávat lásce energii, pečovat o ni. To nejsou holé fráze, to je prostě fakt.

Neztrácí lidstvo vůbec dovednost milovat se vším všudy?

Můj názor je, že kolem lásky se vytvářejí ve společnosti jen samé komplikace. Mezilidské vztahy jsou zbytečně překomplikované, ale děláme si to my sami.

Do lásky vkládáme spoustu příruček, technik, metod, ve všem se přímo pitváme, jak na operačním sále. Spíše si myslím, že se vytrácí přirozenost, selský rozum, intuice, dovednost vnímat a naslouchat svému srdci.

Všude okolo je samé ale. Místo lásky přicházejí komplikace, a i tam, kde vůbec nemusejí být.

Lidstvo neztrácí dovednost milovat se vším všudy, lidstvo ztrácí důvěru, víru v to hezké. A to je začarovaný kruh. Z lásky se vytrácí komunikace, a to je lék na mnohé. Vytrácí se kouzlo přítomného okamžiku, radování se z maličkostí.

Je také potřeba mít na paměti, že láska nemusí být ideální, ale hlavně že je vzájemná. A ta vzájemnost se ztrácí. Likvidátorem lásky je, když pro ni dýchá a činí jen jeden. Láska je o dvou lidech, nikdy jeden nezmůže velké věci, to je pak marný boj.

Jeden bojuje a druhý se nepřipojuje, to je neslučitelné.

Jsme pokolení, které se bojí. Bojíme se zamilovat, oženit či vdát, bojíme se cítit bolest, mít zlomené srdce, raději se halíme do samoty a ještě se přesvědčujeme o tom, že je to to správné, co chci já. Naprogramuje sami sobě hlavu lží.

Jsme jako za vysokou zdí, kterou jsme postavili kolem svého srdce. Jsme věčnými čekateli na lásku, ale až přijde, utečeme, mnohdy předčasně. Máme přímo fobie ze zranitelnosti. Raději necháme odejít milované lidi, přitom by to chtělo jenom sebrat odvahu a na vztahu pracovat.

Hledáme si v tu danou chvíli jednodušší variantu.

Co všechno láska zmůže?

Láska dělá divy, láska dokáže zázraky. Láska je mocná čarodějka. Láska rovná se srdce. A srdcové věci, činy vždy vyhrají. Vždy je na scéně rozum a srdce. A pokud dáme do každého kroku srdce, mohou vznikat trvalé věci.

Čím více rozumu v lásce, v činech, tím větší jistota, že to či ono nedopadne. Ať jdeme a děláme cokoli, následujme své srdce a tohle se bohužel vytrácí, proto to vypadá, že láska mezi lidmi vyhasíná, až přímo umírá.

Našimi životy velmi vládne rozum. Panuje silně a krutě.

Láska dokáže mnohdy až neuvěřitelné. Funguje jako živá voda. Ať už jde o vztahy mezi lidmi, o vztah k sobě, o vztah k nemoci. Kde je láska, je velká naděje a mnoho cest k uzdravení i náročných věcí. Láska hojí rány, i ty hodně hluboké.

Láska a víra dokážou zatočit i s krutou nemocí. Lásku opravdu nazývám živou vodou a každý tu živou vodu vlastníme, jen na ni čas od času zapomínáme. Raději si vezmeme tu mrtvou a ničíme kolem sebe, co jen se dá.

Vysíláme vztek, nenávist, nedůvěru a jiné neveselé věci.

S láskou souvisí také sebeláska. S tou má mnoho lidí problémy. Dokonce si ji většina plete s egem. Myslí si, že za ně jedná sebeláska, a přitom je to ego. Jak daleko má ego od sebelásky a jakou roli hraje ego v lásce?

Ego má tendence bojovat. Ego roztáčí v těle emoce vzteku, naštvanosti, neklidu, tedy spíše negativní emoce. Ego má tendence jít do boje a za každou cenu si ustát to své a dát to jasně najevo. Kdežto sebeláska je znát svoji cenu, své potřeby, naslouchat svému tělu, svému nastavení a ctít své hranice.

Sebeláska dovoluje říkat svůj názor, říkat své potřeby, ale rozhodně nepotřebuje bojovat. V těle panuje klid, i přes to, že druhému sděluji opak, i přes to, že ten druhý se vzteká, zlobí se, že to mám jinak než on. Sebeláska nehodnotí, člověk, který má úctu k sobě, nepotřebuje hodnotit, pomlouvat, srovnávat se.

Je to člověk, který si je vědom sám sebe.

Naše společnost tyto lidi často označuje za sobce. Ale tohle rozhodně není sobectví. Nebo je sobecké se postavit za sebe? A říci ne ve chvíli, kdy mi není dobře? Nebo je správné pro druhé umřít? Tak s tímto nesouhlasím.

Jediný každý sám za sebe může zastavit ty tlaky ze všech stran. Líbí se mi také pojem pozitivní sobec Je to právě člověk, který si váží sám sebe, ale váží si i lidí okolo. Jen pracuje každou vteřinu s hranicemi.

Je schopen komunikovat, sdělovat názory bez útočení a boje.

Ego v lásce bojuje a zraňuje. Sebeláska se stará o sebe sama, sděluje, komunikuje, hledá cesty, ale bez boje. Ona spíše sdílí a vyhodnocuje, zda to, v čem žije, jí dělá radost, nebo ji trápí.

Dnešní doba je ve znamení prchavosti, rychlosti, konzumu, opravdová láska představuje hodnotu trvalou a hlubokou, ale může také mnohdy bolet a být problematická. Jsme na bolest a překonávání problémů vůbec nastavení?

Nejsme ochotni do vztahu vložit všechno. Chceme, aby vše šlo samo a snadno. Teď použiji silné slova, ale jsme přímo pohodlní.

Raději druhému řekneme, že nás omezuje, že je moc náročný, že jedna moudrá kniha říkala, známý kouč řekl a tak dále.

Prostě hledáme důvody, proč na vztahu pracovat nejde, místo toho, abychom hledali důvody, proč to jde. A pak se po mnoha letech nic nedělání divíme, že je po lásce.

Nedovolujeme své lásce vyrůst, odcházíme mnohdy předčasně. Nehledáme lásku, ale silné dojmy. Hledáme někoho, s kým můžeme chodit do kina nebo na pizzu, ne někoho, kdo nám porozumí, i když spolu budeme jenom mlčet. Ale to bohužel nestačí.

Sama jsem psychoterapeutka a koučka, ale vždy lidem kladu na srdce, že oni sami jsou experti na svůj život. Ať u mě nehledají příručky, ať hledají cesty, které vycházejí z nich samotných a mohou se vnořit do jejich vztahu.

Všude je hodně informací, odborníků, ale prosím, každý za sebe je to nejvíc. Používejme selský rozum, srdce a pochopme, že i na lásce se musí pracovat. Láska má vývoj. Ono to fakt nejde samo. A z mnoha reálných příběhů vyplývá, že trvalá a pevná láska si prošla i peklem.

Raději utíkáme, než budujeme. Raději říkáme, že být single je lepší. Sami sobě lžeme.

Budete mít zájem:  Léky Na Recept S Modrým Pruhem?

Na lásku nemáme čas a trpělivost, to je dost smutný fakt. Jdeme za materiálními sny a zde se láska nenosí.

Hledáme okamžité uspokojení, a když to není teď hned, tak jdeme raději pryč, i přes to, že je ve vztahu krásný potenciál. Stálost se stává nudou. Hledáme akce, akce, akce, ve všem.

Nechci to zde házet do jednoho pytle, naštěstí denně potkávám i úžasné páry, kde láska tryská na všechny strany. Tyto lidi vidět je jako pohlazení po duši.

Je třeba být na lásku nějak připravený?

Je dobré si pravidelně dělat pořádek ve svých démonech. Zbavovat se starých ran. Netáhnout si s sebou roky zranění, vztek, nedůvěru či cokoli jiného, co mi v lásce může škodit. Je potřeba si dělat pravidelný generální úklid v sobě. A je také potřeba si dělat za minulými věcmi tečku.

Pokud nemám v sobě zcela ukončen vztah minulý, tak mě to v tom novém, současném může doběhnout. Vlastně nemůže začít nic nového, dokud nemám dokončeno to staré. Rány se musí zhojit a pak mohu zase naplno bez bolesti zažívat to nové.

A pokud se vztahů až panicky bojím, vyhledejte psychologa nebo psychoterapeuta, nesnažte se v tom roky plácat sami. Není ostuda říci si o pomoc, může to přinést ovoce a lásku, po které toužíte, ale něco uvnitř vás svazuje a nedovoluje jí žít. Dokud nebudu sám sebou, dokud nebudu opravdová, nemůžu prožívat opravdové funkční vztahy.

Pokud budu mít sebevědomí na bodu mrazu, nemůžu prožívat vztah plný sebevědomí. Pokud nevěřím sám sobě, nebudu věřit ani vztahu, ani ničemu.

Není to tak dávno, kdy si lidé volali na pevnou linku, nebyli pořád k zastižení, posílali si místo e-mailů a SMS dopisy, vlastně pořád na něco ze strany toho druhého čekali, nic nebylo hned teď… Jak se dnes ve vztazích pracuje s časem?

Je to individuální. Bohužel hodně párů se vidí velmi málo a označují to tím, že se nebudou omezovat, že si spolu užijí hezký víkend a to stačí. Otázkou je, zda jsou tito lidé šťastní, nebo jen naskočili na program jednoho z partnerů. Něco mohu říkat, ale záleží, jak je mi v tom uvnitř mě.

Obecně spolu lidé méně tráví čas, protože je tu tisíce jiných věcí, povinností. Lidé jsou spolu roky, ale vlastně se neznají, protože každý si jedou to své. Není čas si povídat, není čas řešit.

A pak jsou to ty šokující rozpady vztahů, kdy jeden z páru absolutně nechápe, co se to děje, vždyť to vše tak krásně fungovalo. Všeho do času. Je důležité být spolu, povídat si spolu, milovat se spolu, mlčet spolu, jen tak být, ale mít i společné koníčky, přátele, radosti.

Jakmile si jede každý to své, tak je to vztah jen na oko. Vztah je o dvou lidech.

Může začít pravá láska sexuální smrští?

Zcela určitě může. I neskutečná přitažlivost může nastartovat něco krásného a trvalého. Láska si meze neklade. Láska nehodnotí. Láska někdy dělá nečekané věci. Láska je. Není nic mezi. Láska buď je, či není. A je jedno, z čeho se zrodí.

Zda ze sexuální smršti, nebo kamarádství. Naopak jsem toho názoru, že přitažlivost je pro lásku moc důležitá. I intimita je součástí vztahového balíčku. Vztah je jako balíček. Nejde něco zcela smazat s tím, že to vynahradím něčím jiným.

Po čase to začne chybět…

Proč jsou dnes obecně lidé tak „odbrždění“ ve fyzickém kontaktu, ale naopak tak zabrždění v duševním odhalování sama sebe před tím druhým?

Hledáme silnou emocí, silný zážitek. Proto to fyzické odbrždění. Něco, co mi otiskne silný zážitek do těla a pak pryč. Odkrýt svou duši už je nebezpečné. Strach je velmi mocný, paralyzuje, blokuje. Raději fyzické odbrždění, ale pak pryč, protože to už je pak o zodpovědnosti. A to ne každý ustojí a zvládne.

Fyzické odbrždění dokáže v daný moment pomoci vypnout tlak, stres, všechno… Ve hře jsou emoce, touha, vášeň, vypnutí rozumu. Ale poté se rozum zase vrátí… a ten vyhodnocuje a hledá nejbezpečnější pole. A tím je pro mnohé: nevázat se a žít svůj život. Však společnost nám to vtlouká stále.

Buďte nezávislí! Žijte svůj život! Opravdu to tak chceme? To už je rozhodnutí každého z nás.

Všichni potřebujeme lásku. Co láska potřebuje od nás?

Láska potřebuje péči, pozornost. Jak se říká, o lásku se musí pečovat každou vteřinu.

Ve chvíli, kdy cítíme naprostou jistotu a ta nás utvrzuje v tom, že už není potřeba nic dělat jinak, nového, tak zde je propast. Zde jsou často ty šoky, proč ten druhý odchází. Lásky je potřeba si všímat.

Láska je i o maličkostech. Trvalá láska potřebuje moře komunikace a také užívání si bytí v tichu. Potřebuje něhu, kontakt, sdílení.

  Video Mohlo by Vás také zajímat: Husité budili hrůzu, jako teroristé si ale počínali i jejich protivníci, říká Čornej | Video: Martin Veselovský

Láska na dálku: Srdce má důvody, které rozum nezná

Ilona Smejkalová Denis Drahoš

Fenomén online seznamování způsobil, že si lidé mohou hledat lásku po celé republice, nebo dokonce v zahraničí. Dochází tak k neustálému nárůstu počtu tzv.

vztahů na dálku. Mnohé naopak k podobné formě soužití donutí nepředvídatelné okolnosti, například zajímavá pracovní nabídka.

Jak je těžké udržet vztah, když partnery dělí stovky či tisíce kilometrů?

Rozpadají se jejich vztahy častěji anebo díky vzájemné vzácnosti naopak déle vydrží? A zjednodušují dnešní moderní technologie a sociální sítě fungování podobných modelů nebo naopak partnery „ponoukají“ k neustálé kontrole jejich protějšku? Pokud umíte o takový vztah pečovat, tak věřte, že může fungovat.

Oba mé nejdelší partnerské vztahy začaly na dálku, byť jen v rámci republiky, a od mých partnerů mě vlastně dělilo jen několik hodin cesty vlakem či autobusem.

Když jsem tenkrát na přelomu nového tisíciletí zažila podobný vztah poprvé, internet, Skype a e-mail v mobilu byly teprve v plenkách. O výhodných tarifech mobilních společností jsem si mohla nechat pouze zdát.

Hodinový telefon s mým milým mi spolkl klidně i celou předplacenou kartu.

Přečíst článek ›

Nějak jsem si ale nedokázala představit, že bych v podobném modelu fungovala delší dobu. Poprvé jsem se tedy za partnerem přestěhovala já, v druhém případě se naopak přítel přestěhoval za mnou. Moje blízká kamarádka žije ovšem ve vztahu na dálku téměř celý život. Nějakou dobu byl její partner tady, zatímco ona pracovala v USA, posléze se vzali a přestěhovali do Ameriky oba.

Po návratu do Česka si koupili vilu za Prahou a kamarádka získala místo v české pobočce americké firmy. Jenže za několik let celá pobočka nečekaně přesídlila do Švýcarska.

A tak dnes každou neděli sedá na letadlo směr Basilej a v pátek se vrací opět domů. Spousta lidí nedokáže její rozhodnutí pochopit a přijde jim to naprosto šílené.

Jako by pouze dennodenní přítomnost partnera zajišťovala skutečnou lásku.

Přečíst článek ›

Vzdálenost nese ztrátu i zisk

Je těžké udržet vztah, když partneři spolu nemohou být v dennodenním intimním kontaktu? „Zkuste si položit sami sobě otázku, kolik úsilí vás stojí udržet ten váš.

Je možné toužit po známosti, jakou můžeme znát z romantických komedií a přitom doufat, že existují vztahy, které nestojí námahu? Zkušenosti nás ale často přesvědčí o opaku. Žití v páru prochází opakovaně zkouškami, které život přirozeně přináší, ať už se jedná o vztah ve společné domácnosti nebo na dálku.

Je třeba společně s partnerem objevovat metody, jak společně obtíže překonávat a jak nacházet kompromisy, které vyhovují oběma,“ vysvětluje psycholožka Michaela Grochová.

„Mezi specifická úskalí vztahu na dálku určitě patří ztížená možnost pravidelné komunikace, dalším problémem může být různost časových pásem, nepravidelná osobní setkání i nahodilý fyzický kontakt.

Na druhou stranu může být pro jedince, kteří potřebují velkou míru osobní nezávislosti a svobody, vzdálenost ziskem.

Je tedy hlavně důležité zůstat upřímný sám k sobě a zřetelně komunikovat svoje potřeby a dojmy druhému,“ říká Michaela Grochová.

Naši předkové žili v podobném modelu vlastně často. Muži odcházeli do světa na zkušenou nebo vydělávat peníze, dokonce i vojna trvala kdysi sedm let.

Nedělám si iluze, že našim babičkám a dědečkům podobný systém vyhovoval, přesto dokázali v dobách bez technologií a rychlé letecké pošty docela dobře fungovat.

Samozřejmě, ani oni se nevyhnuli pokušení, a občas zkrátka některá Andulka na Pepíka, který sloužil ve Vídni či v Hamburku, doma zapomněla.

Přečíst článek ›

Opravdu dělá příležitost zloděje?

Pokud někdo nechce svůj vztah na dálku ohrozit, musí myslet na to, jaké informace a jakým způsobem své lásce podává. Lidská představivost může u některých jedinců způsobit nedorozumění a nepříjemnosti. Oddělení partnerů totiž s sebou přináší i různá pokušení a příležitosti k žárlivosti či nejistotě.

Jak se jich vyvarovat? „Vzdálenost není rozhodujícím aspektem. Nevěra často přichází ve chvíli, kdy některé partnerovy potřeby, ať už emoční, nebo fyzické, nejsou naplněny. Zálet může znamenat také snahu před vztahem uniknout.

Je tedy podstatné být pozorný, nebát se mluvit o pocitech, které prožíváme a snažit se pochopit, jaké pocity ve vztahu zažívá náš partner či partnerka,“ upřesňuje Michaela Grochová.

Co tedy dělat, aby váš vztah na dálku vyšel? Důležitý je pravidelný kontakt.. Stačí kratičký telefonát, chat, videohovor nebo i klasický dopis. Řešit společně různá témata, neprobírat jen to hezké, ale svěřovat se i s tím, co člověka trápí, s čím potřebuje poradit.

Váš partner by měl mít přehled, jak se aktuálně cítíte, jinak nebude mít možnost vám pomoci či s vámi sdílet radost.

Budete mít zájem:  Jak posilovat hýždě?

Bavte se nejen o vás dvou, ale i o tom, co je u vás doma nebo v práci nového, nebojte se popisovat, jak chcete strávit volný víkend – přestože ho třeba nebudete moci sdílet společně.

Přečíst článek ›

I ve vztahu na dálku se dají prožívat hezké chvíle. Partneři mohou strávit dlouhé láskyplné večery na telefonu, ať už půjde o čistě romantický hovor či oblíbený „sex po telefonu“.

Na internetu jsem dokonce objevila tip na společný videochat, kdy vzdálení milenci mohou prožít romantiku třeba při „společné večeři při svíčkách“ nebo si „dát společnou vanu“. Pokud třeba chcete svoji lásku překvapit, pošlete přes messengera dárek přímo do práce, žena určitě ocení kytici s věnováním.

A když budete vědět, že vaše polovička získala nečekané volno, zkuste si zařídit dovolenou i vy. Třeba si domluvte nějaký hotel na půli cesty.

Mít vztah na dálku nesmí nikdy vysávat váš vlastní život. Je dobré stíhat obojí. A možná se i inspirovat vyprávěním dvou žen, které něco podobného právě zažívají.

První z nich dělí od partnera pět set kilometrů, vídají se jednou do měsíce a věří, že je to tak pouze do času.

Druhý pár je od sebe vzdálen „pouhých“ šedesát kilometrů, praktikují takzvané víkendové manželství a s podobným modelem se nadobro smířili… Nebo ne?

Přečíst článek ›

SLOVO ODBORNÍKA

Michaela Grochová se věnuje individuální i skupinové terapii dětí i dospělých, pracuje jako psycholožka v PS Bohnice a jako konzultantka Linky bezpečí.

Přicházejí za vámi klienti i s problémem „vztahů na dálku“? Kdo častěji u vás klepe na dveře, muži nebo ženy? A kdo hůře nestandardní vztah zvládá?Lidé přicházejí na terapii s různými vztahovými situacemi, které v životě řeší.

Partnerské vztahy jsou komplexní a často komplikované a mohou pozitivně i negativně ovlivňovat celkovou psychiku jedince. Schopnost fungovat ve vztahu, kvalitně komunikovat s partnerem a zvládat obtížné vztahové situace není natolik dána pohlavím klienta, ale spíše jeho celkovým osobnostním nastavením.

Je obtížné hodnotit, koho více trápí problémy „vztahů na dálku“. Ženy častěji vyhledají pomoc odborníka, zatímco muži problémům čelí o samotě.

Přečíst článek ›

Díky odloučení mi partner připadá atraktivnější

Dvaatřicetiletá Eva se s portugalským přítelem seznámila v době, kdy odjížděl po ukončení výměnného studijního pobytu z Česka. Od té doby žili odděleně, v různých státech, a právě proto vztah dlouho nepřipouštěli v úvahu. Pak ale Evin přítel získal práci v německém Darmstadtu…

Ze začátku nám připadalo, že se neznáme natolik dobře, aby se jeden z nás za druhým přestěhoval. Přesto jsme zůstali v kontaktu, a když se před dvěma lety vzdálenost mezi námi snížila na zhruba 500 km, začali jsme se vídat častěji. Třeba to zní idylicky, ale mému partnerovi se nikdo jiný nevyrovnal. Od té doby spolu trávíme dovolené a alespoň jeden dlouhý víkend v měsíci.

Snadné to samozřejmě není, přítel mi chybí. Starší generace říkají, že díky dnešním technologiím je to přece o hodně jednodušší, když si můžeme neustále povídat po Skypu.

Na druhou stranu staré pořekadlo tvrdí, že „Co očí nevidí, to srdce nebolí.

“ Osobně mi připadá, že když jste v bolestně nepostačujícím digitálním kontaktu každý den, tak partnera postrádáte ještě víc, než kdybyste měli šanci na něj na chvíli pozapomenout.

Přečíst článek ›

Důvěra a odhodlanost jsou nutnými předpoklady, musíte být kreativní, trpěliví a mít silnou vůli. Žárlivost naopak vztah na dálku velmi rychle zabíjí. Hodně procestujete a „promarníte“ spoustu peněz a dovolené, jen abyste se občas potkali ve 3D. Vztah na dálku se také vyvíjí pomaleji, než je obvyklé, a má smysl jen po omezenou dobu.

Pokud v něm uvíznete příliš dlouho, riskujete, že pouto časem vyprchá a vy jste se připravili o možnost navázat jiné vztahy. Na dálku je taky o hodně snazší si milého idealizovat, což ovlivňuje úsudek, jak moc se vlastně k sobě hodíte. Pro mne je ale přípustnější litovat špatných rozhodnutí, než promarněných příležitostí, proto se taky připravujeme vzdálenost brzy překonat.

Láska hory přenáší, proč by tedy nepřenesla jednu křehkou blondýnku přes Šumavu!

Ponecháváme si svoji svobodu, a když už se potkáme, využíváme vzácné okamžiky naplno. Vztah na dálku je zkouškou ohněm. Pokud vám již zmiňovaná důvěra a odhodlanost vydrží, víte, že se na druhého můžete spolehnout i později, když už budete spolu.

 Vědci prohlašují, že fyzické odloučení donutí milence vyvinout komunikační schopnosti, protože téměř jediné, co jim zbývá, je povídání.

Ráda bych věřila tomu, že vztah pak není založen jenom na fyzické přitažlivosti, ale platí to pouze v případě, že konverzace jsou hluboké a smysluplné, ne? 

Přečíst článek ›

Prvek pokušení se asi u každého liší. Osobně mi připadá, že právě díky velké míře svobody nepůsobí zakázané ovoce až tolik lákavě a že naopak díky odloučení mi partner připadá mnohem atraktivnější. Pokud má někdo tendenci podvádět, vždy si nějakou příležitost dokáže najít, i kdyby byl pod dohledem čtyřiadvacet hodin denně.

A je vtipné, když jeden z nás obdrží zprávu se soukromým obsahem v nevhodném okamžiku, například na pracovní poradě, při návštěvě lékaře či u placení v supermarketu. To je pravé požehnání a zároveň prokletí telefonů s kvalitním rozlišením displeje, kdy všichni kolem vidí zprávu v HD. Následuje bleskurychlé zakrytí obrazovky a rudnutí tváří.

Stal se z toho náš soukromý způsob škádlení.

Přečíst článek ›

Čtyřiačtyřicetiletá Radka žije na malé vesnici na Vysočině. Je vdaná, má dva dospělé syny, a také zodpovědné a náročné zaměstnání. Vdávala se poměrně brzy a letos s manželem oslaví už stříbrnou svatbu, tedy pětadvacet let společného života. Stejně tak dlouho trvá ovšem i jejich víkendové manželství.

V roce 1993, když jsme spolu začali chodit a kdy jsme se i vzali, byla vzdálenost 60 km, což je vzdálenost místa, kde můj muž tehdy pracoval (a stále působí), natolik velká, že znamenala ranní vstávání, několik hodin strávených v autobuse či řadu stokorun měsíčně za benzín.

Ty by pak chyběly v rodinném rozpočtu, zvlášť, když ve stejném roce jako svatba a nové bydlení, přišel na svět i náš první syn.

Víkendové manželství, které tenkrát začalo z ekonomických důvodů, trvá dodnes (kdy já v rámci svého zaměstnání denně překonám i několik stovek kilometrů, oba naši synové jsou dospělí a hypotéka téměř splacena).

Prvních pět let se téměř nedalo přežít. Za dva roky po prvním synovi se narodil druhý, takže starostí kolem dětí bylo dost, ale neustále jsem se utěšovala myšlenkou, že si manžel, až se po mateřské dovolené vrátím do zaměstnání, najde práci v místě bydliště, abychom žili jako klasická rodina. Nestalo se. A tak jsem se upnula na další mezník, tím byl nástup dětí do školy.

Ale ani tehdy vytoužená změna nenastala. Pochopila jsem, že mu forma našeho vztahu naprosto vyhovuje a že nehodlá nic měnit. V té době mi taky došlo, že za ty roky se hlava rodiny stala tak nějak přirozeně ze mě. Musela jsem rozhodovat věci úplně sama. Tenkrát existovala jen pevná telefonní linka, takže bylo těžké spolu během týdne i promluvit.

Postupně tento model soužití začal vyhovovat i mně. 

Výhodou bylo, že jsem si prakticky mohla dělat, co jsem chtěla a mohla jsem trávit čas podle svých představ. Víkendy ale probíhaly podle klasického rodinného vzoru, a přestože manžel často ještě pomáhal u svých rodičů, synům se snažil maximálně věnovat. Často jsme jezdili na výlety a trávili čas společně.

Přečíst článek ›

Ovšem víkend trvá jen dva dny a spoustu věcí prožijete i během týdne. Potřebovala jsem je s někým sdílet. Dovedete si představit, že v sobotu odpoledne někomu vyprávíte, co úžasného se vám povedlo nebo nepovedlo minulé pondělí? V tom mého muže nahradili přátelé a on vlastně mohl mít pocit, jak to všechno pěkně zvládám, protože se vlastně skoro nic neděje.

Chce se mi říci, že po tolika letech mezi námi k odcizení určitě došlo, ale pravdou je, že nedošlo ani příliš ke sblížení. Dva dny v týdnu jsou příliš málo. Zkrátka – v našem manželství žijeme vedle sebe, ale rozhodně ne spolu. Na druhou stranu se ze mě stala samostatná žena, můžu se zcela sobecky věnovat vlastní práci a  nemusím se nikomu zodpovídat, kam jdu a kdy se vrátím.

Moderní technologie v našem vztahu nepoužíváme, jen telefon. A i ten velmi zřídka. Pokušení a možnost nevěry se při podobném modelu stává samozřejmě dostupnější. Ale já jsem celý život optimistkou a snažím se vždy věci vnímat tak, aby se líbily hlavně mně, takže z nevěry jsem svého muže nikdy nepodezírala, vlastně i proto, že jsem při každém jeho návratu domů viděla, jak se na nás těší.

Přesto mi prvních pět let bylo stále smutno. A při každé večerní televizní předpovědi počasí jsem se ukrutně těšila na středu, protože tam už hlásili, jaké počasí bude v pátek. A já věděla, že se blíží čas, kdy se vrátí můj manžel domů.

Přečíst článek ›

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector