Kvevri otevřeny | Vinné sklepy Kutná Hora
V sobotu 6. dubna proběhlo, za účasti zhruba jedné stovky návštěvníků, slavnostní otevření prvních českých kvevri. Ty jsou od loňského podzimu uloženy v klášteře svaté Voršily, kde již několik let sídlí kutnohorské rodinné vinařství Vinné sklepy Kutná Hora.
Kvevri je keramická nádoba připomínající svým tvarem amforu. Pochází z Gruzie, kde se již v šestém tisíciletí před naším letopočtem používala pro výrobu vína. Dnes je tento způsob výroby nazýván jako tzv. kachetinská metoda.
Velikost kvevri je různá, objem se pohybuje od 2-3 litrů po 6-8 tisíc litrů. Nádoby se vyrábějí postupným přidáváním kruhových vrstev hlíny na sebe. Následně se nádoba postupně vypaluje v cihlové peci.
Po vypálení je vnitřní povrch potažen zahřátým včelím voskem a kvevri se následně zakopávají částečně nebo celé do země.
„Naše kvevri nádoby nepocházejí z Gruzie. Nechali jsme je vyrobit v České republice a při jejich tvorbě byla použita hlína z našich vinic, abychom u těchto vín podtrhli jejich specifickou a autentickou chuť,“ řekl při svém proslovu Lukáš Rudolfský.
Návštěvníci měli možnost ochutnat lokální oranžová a kvevri vína a dále sedm různých gruzínských kvevri vín. Ty pro tuto příležitost vybrala Salome Khardzeishvili, rodilá Gruzínka a první propagátorka naturálních gruzínských vín v České republice.
Ta zároveň velmi zapáleně a s osobním šarmem představila téměř čtyřiceti účastníkům způsob výroby gruzínských kvevri vín během své přednášky v refektáři kláštera. „Při sklizni se celé hrozny včetně třapin natlačí do pečlivě vymytých kvevri nádob, které jsou zapuštěny do země. Dále víno kvasí a zraje a třapiny i slupky se postupně usazují na dnu nádoby.
Jakmile se na jaře začne oteplovat, kvevri se otevírají a víno se lahvuje nebo vypije,“ uvedla s úsměvem v rámci své přednášky Salome.
Během příjemného jarního odpoledne se zhruba třicet zájemců odebralo také do výrobních prostor statku, kde se kromě nerezových tanků s vínem nachází také pracoviště pro výrobu bylinkových preparátů. Vinařství totiž hospodaří biodynamickým způsobem bez použití chemických přípravků a od roku 2014 je certifikováno prestižní značkou Demeter.
Autor fotografií: Miloslav Šmikmátor
Výsadba a pěstování sazenic révy vinné – Sazenice révy – BILOVIN s.r.o
Naše prostokořenná (s holými kořeny) sazenice révy vinné:
Důležitá informace: Půda, do které budete sázet, by ideálně alespoň rok neměla být ošetřována žádnými herbicidy. Jinak se může stát, že sazenice špatně nebo vůbec neporostou.
Minimální vzdálenost sazenic od sebe – kolem 80 cm.
Kdy vysazovat: Vysazovat je možno již na podzim a to do té doby než v oblasti výsadby začne trvale mrznout (teploty těsně kolem 0°C nevadí).
Půda by neměla být promrzlá na úrovni kořenů (jen na povrchu nevadí). Pokud u vás už v listopadu trvale mrzne je třeba s výsadbou počkat až na jaro, kdy přestane trvale mrznout (většinou od března, někde už i ve 2. polovině února). Velká vinařství sadí většinou až v dubnu a květnu (např.
z toho důvodu, že dříve nemají čas, nebo neseženou pracovníky, sázecí stroje atd.). Někteří se také obávají jarních mrazíků, ty ale mohou přijít i ve 2. polovině května (před několika lety se u nás tak stalo).
S výsadbou prostokořenných sazenic se většinou končí v květnu (s podsazováním starších vinohradů někteří pokračují i v létě).
USKLADNĚNÍ SAZENIC do výsadby:
Sazenice je možno uskladnit do jara v nevytápěné bezmrazé místnosti (např. sklep na brambory nebo na víno apod.). Sazenice uložte CELÉ ve VLHKÉ hlíně nebo VLHKÉM písku (spíše HRUBŠÍ písek) – doporučujeme dát naspodek vrstvu hlíny nebo písku a na to vyskládat sazenice naležato a celé zasypat. Svazky sazenic nechte v celku (nemusíte je rozdělávat). Sazenice nepolívejte vodou, ani již uložené sazenice (ve hlíně nebo písku) nepolívejte vodou; sazenice byly namočeny v protiplísňovém postřiku a ten by se smyl. Sazenice nesmí dlouhodobě stát (nebo být uloženy) ve vodě – začaly by hnít a potom by nerostly (sazenice sice musí být uloženy ve vlhkém prostředí, ale musí „dýchat“ – réva není bahenní rostlina). Teplota v místě uložení sazenic by měla být nižší než 10°C (ale samozřejmě nad 0°C), ideálně pod 6°C, jinak začnou sazenice brzo rašit. Pokud sazenice při skladování naraší, tak při výsadbě musíte jejich výhonky celé zakrýt hlínou, jinak je sluneční záření poškodí
Pokud nemáte doma žádné vhodné prostory k uložení sazenic, je také možnost sazenice zakopat přímo na pozemku (zahradě) do hlíny. Na sazenice navršte dostatečný kopec hlíny, aby nevymrzly.
VÝSADBA SAZENIC – na podzim i na jaře: 1) Výhon sazenice je zastřižený na dvě očka a zaparafínovaný, aby nevysychal – v žádném případě parafín neodstraňujte! Kořeny již zakrácené, ale můžete je zakrátit těsně před výsadbou na 10-15 cm pokud jsou delší: 
2) Přímo před výsadbou doporučujeme ponořit kořeny sazenice na 12-24 hodin do vody.
Vykopte dostatečně hlubokou jámu, aby místo štěpování (roub; místo spoje mezi řízkem dané odrůdy a podnoží) bylo asi 5-10 cm nad povrchem země.
Takže skoro celá sazenice bude v zemi, nikoliv jenom kořeny. Přímo ke kořenům sazenice nedávejte žádný hnůj ani jakákoliv jiná hnojiva – mohly by sazenici poškodit! Ke kořenům můžete dát kompost.
Sazenice sázejte ve vzdálenosti 70-100 cm.
4) Zasypte kořeny sazenice dobrou zemí, která neobsahuje herbicidy. Pokud se na místě dobrá zem nenachází, můžete koupit např. zahradnický substrát. Hlínu dobře udusejte. Zalijte alespoň 5 litry vody a nechte vsáknout (především na jaře, když je sucho, můžete i větší množství vody; pokud je zem na podzim mokrá není ani třeba zalévat).
5) Dosypte hlínu do úrovně okolního terénu (můžete ji taky udusat). Místo štěpování(roub) ať je zhruba 5-10 cm nad povrchem země.
6) Zahrňte celou sazenici zeminou (hlína bude několik cm nad vrcholem sazenice). Sazenice bude tedy celá úplně schovaná.
Pokud jsou v oblasti výsadby tužší mrazy, můžete udělat i větší vrstvu hlíny nad sazenicí, ale až přejde nebezpečí velkých mrazů, tak část hlíny odhrňte.
Doporučujeme zahrnovat sazenici i při výsadbě na jaře, kvůli nebezpečí jarních mrazíků (ty mohou přijít i v květnu). Rozhodně sazenici zahrňte pokud již raší.
7) Na začátku června kopec hlíny úplně odhrňte a odstřihněte rosné kořínky, které vyrostou z roubu. Pokud by nějaký výhonek vyrůstal z místa pod roubem (tedy ještě níže než rosné kořínky) tak ho odstřihněte – jedná se o výhon podnože (má výrazně odlišné listy od listů všech odrůd révy vinné). 
Poté ale sazenici zase přihrňte tak, jak byla přihrnutá předtím, protože zelené části, které nebyly na slunci by sluneční žár mohl poškodit. Definitivně odhrňte všechnu navršenou hlínu až v září, až nebude slunce tak intenzivně svítit a už nebude hrozit poškození zakrytých zelených částí rostliny. Opět odstřihňete rosné kořínky a výhonky vyrůstající pod roubem.
Pokud si chcete co nejdříve vypěstovat kmínek (zdřevnatělý výhon sazenice, z kterého pak budou každý rok rašit letorosty) tak již na začátku léta vyberte 2 nejdelší dostatečně silné výhony (1 z nich je záložní) a ostatní výhony úplně odstřihněte.
Až do podzimu pak na výhonech pravidelně vylamujte zálistky a vyvazujte je k opoře (železná tyčka, dřevěný kůl atd.), aby rostly co nejrychleji vzhůru.
Nechte 2-3 zálistky úplně u vrcholu výhonu jako zálohu, kdyby se vršek výhonu ulomil, aby mohl výhon růst dále.
Především v létě, když alespoň týden neprší, je dobré zalít sazenici větším množstvím vody (aby se voda vůbec dostala ke kořenům). Lijte vodu k sazenici, ne na sazenici (vlhkost na listech podporuje houbové choroby). Nezalívejte každý den, jen občas, když je sucho (réva není bahenní rostlina). V dalších letech už bude mít réva velké kořeny a zalívání nebude potřeba. Výhonky sazenice doporučujeme několikrát za léto ošetřit chemickými přípravky pro révu vinnou – především proti chorobám peronospora (neboli plíseň révová) a oidium (padlí). Pro dobrý růst doporučujeme přidat i listové hnojivo. O konkrétních přípravcích se informujte v prodejnách zahradnických nebo vinařských potřeb (základní informace o chemickém ošetřování najdete v odkazu dole na stránce).
8 a) Pokud na podzim, než přijdou mrazy, není nejsilnější výhon sazenice silný alespoň jako tužka (
obyčejná dřevěná na psaní), tak ho zastřihněte na 2-3 očka. Všechny ostatní slabší výhony odstřihněte úplně. Sazenici pak opět celou zahrňte hlínou jako při výsadbě. 8 b) Pokud by nejsilnější výhon už byl dostatečně silný, tak ho pouze zakraťte na zhruba 90-100 cm pokud by už byl delší, a přivažte ho k opoře (pokud ještě není přivázaný). Všechny ostatní slabší výhony odstřihněte. Samotnou sazenici můžete ještě přihrnout hlínou (tu zase pak v létě odhrnout a odstranit rosné kořínky jako dříve).
Zde vám nabízíme odkaz na mnohem podrobnější návod k výsadbě a pěstování vinné révy, kde navíc najdete i základy chem. ošetřování, řezu révy a dalších prací ve vinici. Návod se soustředí hlavně na pěstování révy v nevinařských oblastech, především ve vyšších polohách, ale informace v něm uvedené platí všeobecně. Jde o pdf soubor, doporučujeme uložit si ho na počítač. Autorem návodu je ing. Jan Kratochvíl:
PĚSTOVÁNÍ VINNÉ RÉVY VE VÝŠKÁCH 400-500 M.N.M. – ing. Jan Kratochvíl
ZPĚT NA AKTUÁLNÍ NABÍDKU SAZENIC
Podzimní řez vinné révy
Na podzim nakoupené sazenice je vhodné ponechat přes zimu v květináčích a vysadit je do půdy až zjara. Sazenice se vysazují ve vzdálenosti 100 až 120 cm podél dlouhých stěn.
U každé rostliny se nechá růst jeden výhon vzhůru, přičemž se připevní k vodorovně napnutým drátům ve vzdálenosti 20–25 cm od zdi. Z vrcholu má vyrůst jediný silný výhon. Postranní výhony zkracujte až na dva listy. Vzhůru rostoucí výhon zaštípněte ve výšce kolem 2 m.
Pak vyberte silný výhon vyrostlý pod vrcholem jako vedoucí výhon a opět ho veďte vzhůru. Ostatní postranní výhony nechte růst do poloviny září a poté je zaštípněte.
výběr z naší tvorby
Když všechny listy opadnou, seřízněte rostlinu ve výšce 150 cm a postranní výhony zkraťte na dva pupeny. Jakmile v následujícím roce naroste hlavní stonek k vrcholu, musí se zaštípnout. Zaštípnout se musí i postranní výhony, když narostou do délky 60 cm.
Od následující zimy se pokračuje v řezu stejným způsobem. Na podzim seřízněte všechny postranní výhony na dva pupeny. Na jaře začněte postranní výhony prosvětlovat a na každých 30–40 cm hlavního stonku ponechte jeden výhon na pravé a jeden na levé straně. Ostatní výhony odstraňte. Nepotrvá dlouho a na ponechaných postranních výhonech se objeví hrozny květů.
Pak je zapotřebí tyto výhony zaštípnout tak, aby za květenstvím směrem ven zůstaly jen dva listy. Nekvetoucí výhony se nechají růst do délky 60 cm a pak se zaštípnou. Pokud vyrostou na postranních výhonech ještě další druhotné výhony, musí být zaštípnuty za prvním listem. Když opadnou listy, opět všechny postranní výhony seřízněte na jeden nebo na dva pupeny.
výběr z naší tvorby
Kmínek se u tohoto způsobu nepěstuje, vedení na hlavu je skutečně na hlavu neboli na babku, což je zesílený útvar hned u země.
Opakovaným řezem u země vznikne útvar velikosti pěsti, v dobrých podmínkách mohutný až do velikosti lidské hlavy – proto vedení na hlavu. U vedení na hlavu není nutné budovat drátěnku, výhony se vyvazují ke kůlům, které by měly být v dobrém stavu.
I taková vinice má své kouzlo. Pokud si chcete ulehčit práci, je možné vybudovat drátěnky a výhony normálně zastrkovat do dvojdrátí.
Řez se provádí raději v zimě než na podzim. Zkracuje se na různě dlouhé čípky, a to podle plodnosti odrůd. Jen v případě málo plodných klonů se dříve používal i u tohoto vedení tažeň.
Dnes šlechtitelé dodávají kvalitní materiál, takže tažně už nejsou nutné a dobře plodí i čípky. Zimní řez se dělá na čípek se 2 až 3 očky, letorosty se vyvazují k dřevěnému kůlu zaraženému u každé hlavy.
U vedení na hlavu odpadá starost s drátěnkou, jak už bylo zmíněno výše.
Při vedení na hlavu budou hrozny zrát už v polovině srpna a budou mít nízké kyseliny. Čím níž totiž hrozen je, tím rychleji zraje. Ale pozor, abyste nenechávali na keři moc listí, hrozí zvýšené riziko rozvoje chorob.
Někteří pěstitelé tvrdí, že je vyvazování letorostů ke kůlu rozhodně náročnější na práci jejich zastrkávání do dvojdrátí. Navíc pak sklízíte hrozny v hlubokém předklonu nebo na kolenou. A úrodu vám mohou ožírat myši.
Tip: Pokud si chcete práci ušetřit, tak lze vedení na hlavu trochu modernizovat a využít výhod lepšího vyzrávání a možné ochrany proti zimním mrazům. Odrůdy Irsai, MM i Solaris jsou pro tento způsob pěstování vhodné.
Irsai proto, že nejlépe z výše jmenovaných odolává plísním (ale na nízkém vedení hůře plodí). Solaris a MM hodně plodí, ale mohou uhnívat.
Pokud chcete pouze zaujmout starobylým způsobem pěstování a na odrůdě vám tolik nezáleží, tak zvolte například Cabernet Blanc nebo Souvignier Gris, z modrých Cabernet Cortis. Ušetříte za postřiky, ochráníte přírodu a úroda vám nebude hnít.
Moudrá rada na závěr: Kdo má málo práce, ať si nasadí vinohrad. A kdo se vyloženě nudí, ať si zvolí vedení na hlavu.
O vinné révě (Vitis vinifera) platí, že pokud ji pěstujeme, musí mít svou „hlavu“ obrácenou ke slunci a své „nohy“ v teple. Proto ji vysazujeme na slunné místo chráněné před větrem a do „teplé“ půdy. Pokud je na jaře chladněji, klidně vyčkáme s výsadbou až do konce května, jinak můžeme vysazovat už v dubnu, pokud je tento měsíc v daném roce teplejší.
V průběhu růstu se používá zelené hnojení. Štěrkovité půdy s příměsí jílu není nutné příliš zalévat, ale pokud jíl chybí, je nutné pořídit k rostlinám závlahu. V takovéto zemině se daří především modrým odrůdám. Kamenité půdy jsou pro révu asi nejideálnější. Kameny totiž ohřívají povrch a dokážou teplotu udržet i v noci, kdy klesá rapidně dolů, a také zabraňují vysychání půdy.
Je-li taková půda zároveň bohatá na jíl, pak se v ní daří téměř všem odrůdám vinné révy. Pouze pro některé odrůdy jsou vhodné půdy písčité. Daří se v nich odrůdám pro červená vína, jako je Frankovka nebo Modrý Portugal, z bílých vín je to Rulandské šedé. A hodí se i pro odrůdy stolní, tedy odrůdy určené k přímé konzumaci – jejich plody jsou krásně zbarvené a nepodléhají hnilobě.
výběr z naší tvorby
Informace nám zaslal pan Polešovský prostřednictvím diskuze pod tímto článkem.
- Pokud se nudíme shrabeme listí a dáme na kompost. Vinaři se tímto příliš nezabívají – je to ztráta času. Malovinaři postříkají močovinou zeminu a tím urychlí rozklad starého listí.
- Kdo se do budoucna nechce trápit virovými chorobami a Escou, provádí řez až po 15.únoru. Pouze vinaři, kteří toho mají příliš mnoho, stříhají dříve a vystavují se tím ryziku zmrznutí tažňů. Jinak se nedoporučuje žádný řez!!!
- Révu na zimu nepřikrýváme, pouze přihrneme ke kořenům zeminu. Mladá rostlina má mít v chladnějších oblastech zakrytá spodní očka, případně zásobní čípek. Zahrnuje se to jako brambory. Malovinaři naorávají vinice a tím révu chrání hlavně před lednovými a únorovými mrazy.
- Po řezu vinné révy postříkáme větve i půdu pod keřem směsí z vápenného mléka s přídavkem 10% roztoku kainitu. Ale pozor, postřik a případné hnojení se dělá podle potřeby založené na rozboru půdy. Vápenaté mléko může na některých půdách spíše škodit.
Vinná réva saje vodu z velkých hloubek doslova jako čerpadlo. Zalévat tedy révu vinnou nemusíme. O to náročnější je však vinná réva na živiny, především na fosfor (P), draslík (K), hořčík (Mg) a vápník (Ca). Při nedostatku kteréhokoli z těchto prvků rostlině žloutnou listy, neroste a špatně plodí či vůbec neplodí.
Mějte na paměti, že příprava pozemku pro pěstování vinné révy začíná na podzim. Před orbou pozemek urovnejte, odstraňte vše, co by mohlo vadit při orbě a škodit vysázené vinné révě. Následně proveďte orbu alespoň do hloubky 30 cm, díky tomu se dostanou živiny i do spodnějších vrstev a zároveň se tak zlepší vodní hospodaření v půdě.
Pro zlepšení vlastností půdy můžete provést výsev zeleného hnojení, které na jaře posečete, namulčujete a zapracujete do půdy. Poté můžete výsev zeleného hnojení zopakovat. Než přijde následující podzim, je dobré si nechat provést půdní rozbor a na jeho základě při druhé podzimní orbě zapracovat scházející či málo zastoupené živiny do půdy.
Půdu na jaře urovnejte a vytyčte za pomocí kolíků spon výsadby, je-li to třeba.
výběr z naší tvorby
Abyste měli bohatou sklizeň sladkých a velkých plodů, je nejvhodnější zakládat vinice nejvýše do 300 metrů nadmořské výšky.
Ve vyšších polohách je pak potřeba rostliny chránit, nebo je sázet u zdí, osvědčily se také nejrůznější pergoly. Vinnou révu lze na zahradách s úspěchem pěstovat i ve skleníku.
Možností, jak zkrášlit pergolu révou vinnou, je hned několik, přičemž vždy vycházejí z velikosti pergoly.
Menší pergola
K pergole vysadíme jen jeden keř, a to v místě, kde bude dostatečný přísun vody. Jedna sazenice tak bude mít prostor vytvořit mohutný tvar s rozlehlou vodorovnou korunou. Až do vodorovně umístěné konstrukce vyveďte jen holý kmen, bez postranního obrostu, který bude přecházet do rozvětvené části položené na pergole.
Na rameni se provádí řez plodonosného dřeva ve formě polotažňů (polooblouků). Jednotlivé polotažně jsou od sebe vzdálené 0,6 až 0,8 m a jsou z nich vyvázány vodorovné plochy tak, aby se rostoucí letorosty nepřekrývaly. Je-li plocha pergoly velká, rozvede se paprskovitě několik takto kordonových ramen (způsob tvarování révy vinné).
Síť z drátů tvořící čtverce o velikosti 0,5 m upevníme na vodorovný rám pergoly.
Větší pergola na volném prostranství
Vinná réva se vysází ve vzdálenosti přibližně 2 m od sebe kolem vodorovné konstrukce, přičemž ramena směřují dovnitř plochy pergoly. Je-li pergola širší než 4 m, je nutné vysadit více keřů, a to i dovnitř pergoly. Jejich rozvádění se provádí stejným směrem, jak je uvedeno výše u malé pergoly.
Únorový díl kalendáře pro vinaře je věnován řezu révy a je doplněn o názorné obrázky. Únorový díl je vidět zde: Kalendář pro vinaře – únor.
Mnoho dalších obrázků znázorňujících řez vinné révy je zde: řez vinné révy obrázky.
Autor: © Mgr. Světluše VinšováFoto: © DerHexer
Jak jsme zakopávali KVEVRI
Když jednoho dne táta přišel domů se slovy: „Poveze se kamión kvevri nádob z Gruzie, tak jsem dvě objednal“, zajásala jsem radostí.
V té době už jsem byla pološtudovaná (jak by řekl dědeček) a moc dobře jsem ze školy věděla, o čem tato starodávná technologie zpracování hroznů je.
Byla jsem překvapená, protože když jsem přišla domů ze školy s otázkou: „Co kdybych dělala bakalářku na oranžová vína?“. Odpověď zněla rezolutně: „Do mýho sklepa mi s takovým vínem nevkročíš!“. A hele, kam jsme to dopracovali :-D.
Co to vůbec ta kvevri je?
Kvevri je velká hliněná nádoba, která je podobná amforám a v Gruzii se používá už přes 8 tisíc let k výrobě tradičních kachetinských vín.
Je zakopaná v zemi a jak funguje a jak se v ní víno vyrábí vám ukážu příště.
Dnes vám chci ukázat, jak jsme je zakopávali. A kdo by chtěl, může nám letos v létě pomoct s kopáním dalších děr, protože víte jak… Jel další kamión!
Dala jsem dohromady krátké video, ve kterém uvidíte přesný postup, jak se taková kvevri zakopává (nebo nezakopává?). Doporučuji počkat až do konce, kdy jsme usazovali větší nádobu (má cca 450 litrů a je pěkně těžká). U tohoto videa se totiž každý vinař v Gruzii smál, až se za břicho popadal. A proč? V Gruzii totiž takto kvevri nezakopávají…
Na video se můžete podívat tady:
Když jsme se ptali místních, až se dosmáli a utřeli slzy, dozvěděli jsme se jejich jednodušší variantu. Většinou totiž zakopávají víc nádob spolu a udělají to jednoduše.
Vybagrují nebo vykopou celou plochu, kde budou kvevri ležet, pak je „zapíchnou“ na jejich místo a teprve poté zahrnou zeminou.
Aha! A já si říkala, jak tam asi ty nádoby, které mají v Gruzii objem až 3 tisíce litrů, dávali. Tak vidíte, člověk se pořád něco učí.
Příště se podíváme, jak se v kvevrách vůbec víno vyrábí a vy už se teď můžete těšit na první kvevri vína z roku 2019, která už pro vás chystám do e-shopu. Jo, říkám to sice už půl roku, ale víte, co je u této technologie nejdůležitější? Že není kam spěchat! Tak sledujte a brzy se dočkáte.
Vinaři oprašují recept z pravěku. Nalijí víno do amfor a zakopou do země
„Je to patrně nejstarší metoda výroby vína, takový návrat ke kořenům, k prapodstatě výroby vína,“ říká vinař Vladimír Lojda ze znojemského vinařství Loigi, které je jedním z prvních, jež obří hliněné amfory používají.
Víno se do hliněných amfor dává i se slupkami hroznů. Společně kvasí i zrají. Kvevri se poté uzavřou kamennou deskou a utěsní zeminou. Zakopávají se v půdě venku i přímo ve vinném sklepě. Výhodou umístění kvevri v zemi je stálá a relativně nízká teplota kvašení.
Vřetenovitý tvar amfory reguluje i to, co se vyluhuje ze slupek, protože ty jsou jen v omezeném kontaktu s moštem. „Dá se říci, že docílíme toho, co lze získat s použitím nejmodernějších technologií, ale starým způsobem. Bez jakýchkoliv energetických nákladů,“ podotýká Lojda.
Porézní hliněné stěny amfory způsobují, že víno dýchá. Hlína navíc neovlivní chuť jako například sud.
Díky zrání se slupkami se vylouhují přirozené oxidanty, které víno chrání a není třeba používat síru či jiné chemické prostředky k jeho ošetření a stabilizaci. „Víno je pak totálně čistým produktem,“ podotýká znojemský vinař.
Nádoby se vypalují zevnitř dřevem
Vůbec poprvé zkouší letos výrobu vína v kvevri ve vinařství Château Valtice.
„Rádi se inspirujeme ve světě a tak při jedné naší ‚spanilé výpravě‘ za poznáním jsme narazili na víno vyráběné z kvevri, o kterém jsme do té doby jen četli. Můj bratr Marek se do toho doslova zamiloval,“ přibližuje ředitel vinařství Château Valtice – Vinné sklepy Valtice David Šťastný.
„Přednesl to na naší rodinné radě a výroba, ale i její složitost, nás natolik zaujala, že jsme se rozhodli, že to musíme taky vyzkoušet,“ doplňuje Šťastný.
Ručně nasbírali hrozny a dali je již prokvasit do zakopaných kvevrů, kde budou zrát odrůdy Rulandské bílé, Sauvignon, Ryzlink vlašský a stále populárnější odrůda Cabernet Blanc. Za rok už první víno vyráběné metodou, kterou v Gruzii chrání UNESCO, budou moci lidé ochutnat.
Originální kvevri o objemu pěti set litrů koupilo valtické vinařství přímo v Gruzii. Tamější hlína má díky vysokému obsahu stříbra antiseptické účinky, takže nádoba se v podstatě sama dezinfikuje. Kvůli velikosti nelze nádoby vypalovat v peci, ale vypalují se zevnitř dřevem. Poté se povrch ošetří včelím voskem.
Víno chutná jako podzim
Chuť vína, které vzniká tímto starobylým způsobem, je specifická. Výrazně odlišná od toho, na co jsou milovníci vína zvyklí.
„Odrůdovost se tady trochu ztrácí. Ve víně nejsou tolik cítit ovocné tóny, jako tomu bývá u klasicky vyráběných vín. Naopak převažují tóny herbální. Říkám, že chutná jako podzim,“ říká o víně Vladimír Lojda.
Nakolik se metoda ujme a najde si u zákazníků oblibu, si Marek Babisz, hlavní sommelier Národního vinařského centra, netroufá odhadovat.
„Je to velmi specifické víno. Člověk zvyklý na vína dělaná dnešní technologií, bude překvapený. Osobně si myslím, že je to spíš móda,“ podotýká. Věří však, že víno v amforách budou zkoušet další a další vinařství. „Nikdy to ovšem nebude mainstream. Spíše jde o okrajovou záležitost,“ míní.