Konopí potřebuju k životu. Proč mi ho stát bere?

Sedíme naproti sobě v malé olomoucké kavárně a devětatřicetiletý Martin vypráví. O své mamince, která na jaře zemřela na Parkinsona. A o tom, jak moc jí pomáhalo konopí.

Díky mámě se tak z Martina, jinak váženého pracovníka v reklamě, stal kriminálník.

České zákony totiž neznají termín „léčebné využití konopí“, takže kdyby Martina někdo chytil, jak domů tahá balíky marihuany, skončí před soudem.

„Naštěstí máme tady v Olomouci dobrou duši Dušana Dvořáka, který bojuje za legalizaci konopí už léta a je schopný pomoct lidem, jako moje máma,“ říká Martin.

Jeho maminka si marihuanu dávala celé poslední dva roky a jak Martin říká, jedině tak si mohla v klidu vypít čaj a najíst se či obléct, protože se jí netřásly ruce. „Že marihuana pomáhá právě lidem s Parkinsonem, jsem objevil na internetu. Překvapilo mě, že v mnohých státech ji člověk může dostat k léčebným účelům na recept rovnou od doktora,“ vypráví.

Konopí potřebuju k životu. Proč mi ho stát bere?
Autor: SXC

Tak se po konopí začal pídit sám, ale zjistil, že na černém trhu stojí pytlíček tolik, že by se nedoplatil. Naštěstí, jak říká, narazil na internetu na aktivitu Dušana Dvořáka 

Na to, že konopí pomáhá lidem právě s Parkinsonem, nebo roztroušenou sklerózou, už dávno existují lékařské studie.

Například v pražské Všeobecné fakultní nemocnici probíhala přednedávnem studie na jeden ze tří existujících léků z konopí, právě s pacienty s roztroušenou sklerózou. A ukázalo se, že jim lék pomáhá v tom, kolik jsou  schopni sami ujít.

A navíc se podle lékařky Ivety Novákové pacienti cítili i významně lépe. „Vedlejší účinky byly přitom minimální – například sucho v ústech,“ popsala lékařka.

Někde se za legalizaci léčby konopím muselo hodně bojovat (viz foto nahoře pocházející z Vancouveru), jinde to šlo skoro samo – například v Izraeli.

Tam ostatně působí i jeden z největších odborníků na léčbu konopím a je to Čech – profesor Lumír Hanuš. Ten kdysi s dalšími kolegy objevil, proč konopí léčí.

Vysvětlení je jednoduché: účinné látky se váží na receptory, které ovlivňují koordinaci pohybu nebo snížení bolesti.

Konopí potřebuju k životu. Proč mi ho stát bere?
Autor: Isifa.cz

  • Samozřejmě – nikde na světě není léčba konopím jen v rukou pacientů samotných. To není dvakrát bezpečné už proto, že pro jednoho pacienta je vhodnější inhalace konopí, pro jiného kouření, pro dalšího masti a mazání, pro jiného zase výluh…
  • A hlavně: pacient sám nikdy neposoudí, jaká dávka je pro něj vhodná, nebo zda materiál, který se mu právě dostal do rukou, je kvalitní a stejný jako ten, co měl minule, nebo zda je to slabší konopí s nižším obsahem účinné látky.
  • „V jiných státech to mají tak, že dohled nad konopím k léčbě má stát, a buď jej sám pěstuje a hlídá jeho kvalitu a poté jej na recept distribuuje nemocným, nebo uděluje licence agenturám, které se jeho pěstováním zabývají, hlídají kvalitu konopí, a pak jej dodávají do lékáren,“ popsal lékař Tomáš Zábranský, který je také zastáncem legalizace konopí k léčbě a před třemi lety dokonce zorganizoval první seminář na toto téma v Poslanecké sněmovně.

Dokážu to jedině s marihuanou

Sylvie J., pacientka s roztroušenou sklerózou, se kvůli současnému stavu nemůže dostat legálně k léku, který jí prokazatelně pomáhá.

A zlobí se: „Roztroušenou sklerózu mi diagnostikovali před sedmi lety a dnes jsem na tom tak, že když vím, že mě čeká dlouhý výkon, například hodně pochůzek po úřadech, dokážu to jedině, když si zapálím marihuanu,“ vypráví. „Jedině tak mě nohy poslouchají a zvládnu to.

Pro zdravé je to asi nepředstavitelné, marihuana mi ani nechutná, kdyby existovaly pilulky, stokrát radši si je zapiju čajem, ale dělám to, protože mi to pomáhá,“ říká žena a dodává: „Štastná z toho nejsem, ale konopí k životu prostě  potřebuju.“

Takových lidí, jimž by konopí mohlo pomoci v boji s nemocí, jsou podle Tomáše Zábranského v Česku tisíce.

Bude zajímavé sledovat, zda se podaří autorům petice za legalizaci léčby konopím uspět. Petici stále ještě můžete podepsat na adrese: www.lecebneko­nopi.cz

Konopí potřebuju k životu. Proč mi ho stát bere?

Pravda o léčebném konopí v českých lékárnách

Na začátek pár základních faktů. Léčebné konopí je v ČR dostupné od roku 2013 a jeho distribuce je aktuálně upravena vyhláškou 235/2015 Sb (1). Vyhláška definuje maximální množství konopí pro 1 člověka a měsíc na 180g, dále povinnost předepisování pomocí eReceptů a v přílohách pak najdete možné indikace pro předpis a požadované specializace lékařů.

Příloha č.1 této vyhlášky také stanovuje obsah účninných látek v léčebném konopí a to na 0,3% – 21% pro THC a 0,1% – 19% CBD.

Vysoký obsah THC a nízký obsah CBD

Podle zprávy SAKL (Státní agentura pro konopí pro léčebné využití) z 22.6.2018 je aktuálně v ČR dostupné české konopí od společnosti Elkoplast Slušovice s.r.o. (2)

Toto léčebné konopí má obsah účinných látek 19% THC a 0,1% CBD! Což podle nás není vůbec ideální. Vysoký obsah THC a nízký obsah CBD dělá z konopí vysoce psychoaktivní materiál, který může svými silnými účinky zaskočit i velmi zkušené uživatele.

Zatímco CBD působí na CB1 a CB2 receptory ve tkáních a nervové soustavě tak, že je brání před aktivací a tím snižuje celkový stres organismu, THC působí primárně v mozku, a to na hipokampus, mozeček a bazální ganglia, kde působí podobně jako neurotransmiter – přenašeč nervových signálů a tím tyto centra aktivuje.

THC má nežádoucí vedlejší účinky

S působením THC v mozku, jsou spojené známé vedlejší účinky jako úzkost, strach, panika a paranoia(3), se kterými se setkal snad každý uživatel konopí.

A právě vysoký obsah THC v léčebném konopí může k těmto stavům snadno vést.

SAKL ve své příručce k užití léčebného konopí (4) uvádí, že „Rychlost účinku je vysoce individuální a závisí na citlivosti pacienta.“ To je samozřejmě pravda, nicméně i přesto  si dovedu představit, jak například 60ti letý člověk, který dostal léčebné konopí předepsáno na bolest od svého lékaře, vaporizuje  poprvé v životě léčebné konopí s 19% THC a 0,1% CBD.

Ty stavy paniky a úzkosti, které se dostaví po prvotních několika minutách opojení opravdu nebudou nic příjemného. Psychoaktivní účinky konopí jsou pro velkou část pacientů jednoduše nežádoucí.Tím spíše, když pacienti nemají s konopím žádnou předchozí zkušenost.

CBD minimalizuje nežádoucí účinky THC

Z dlouholetých výzkumů a studií konopí je známo, že právě CBD působí proti těmto nežádoucím účinkům THC (5) a proto je obsah CBD v léčebném konopí extrémně důležitý pro terapeutické účely.

THC a CBD se navzájem podporují v účincích a potvrzují to i naše praktické zkušenosti. Ideálně by poměr THC a CBD v léčebném konopí měl být 1:1. Například 10% THC a 10% CBD. Bohužel v aktuálně dostupném léčebném konopí je poměr THC a CBD extrémně nevyrovnaný a to 190:1 – 19% THC a 0,1% CBD.

Toto je dle našeho názoru zásadní problém pro větší rozšíření aktuálně dostupného léčebného konopí, protože pacienti mohou při užívání zažívat velmi silné nežádoucí psychotické účinky.

Řešením je suplementace CBD oleji

Možným řešením je doplnění léčebného konopí pomocí CBD olejů, které do terapie přinesou chybějící faktor CBD, které působí právě proti nežádoucím účinkům THC na psychiku. Do budoucna pak rozšíření nabídky léčebného konopí o materiál s vyrovnanějším poměrem THC a CBD.

Autor: Ing. Ondřej Šťovíček, jednatel Zelená Země s.r.o.

Konopí potřebuju k životu. Proč mi ho stát bere?

Zdroje:

konopná koupel

Že je dvoumetrová bylina zvaná konopí čili marihuana označována jako nelegální droga, jim je srdečně jedno. Hlavní je pro ně to, že zabírá na jejich zdravotní problémy.

„Pro úřady jsem narkomanka,“ říká Martina Menclová z Prahy. „Kvůli tomu, že si na balkóně pěstuju několik kytek, mi nesvěřili děti po rozvodu do péče.“ Trpí roztroušenou sklerózou a její stav se, jak potvrzuje lékařská zpráva, rapidně zhoršil vlivem traumatizujícího rozvodu. Paní Menclová kouří marihuanu.
Roztroušená skleróza je nemoc neléčitelná.

Dají se pouze mírnit její projevy a akutní ataky. A právě k tomu jí pomáhá nějaký ten joint, cigareta ze sušeného konopí, nazývaného podle mexických dělníků, kteří ho kouřívali běžně, marihuana. Martina Menclová bere důchod 3300 korun. Vleklé soudní spory o majetek s bývalým manželem a hrozba vystěhování z bytu ji dokonce přivedly na zoufalou myšlenku.

Přivolala k sobě do bytu policistu, omámila jej sedativy a držela jej jako rukojmí. Pak pozvala media. „Volám o pomoc,“ vysvětlovala tehdy.
Paní Menclovou lékaři léčili obvyklým způsobem: léky na bázi hormonů hydrokortikoidů. Za několik let této léčby nepříjemné stavy sice ustoupily, v břiše jí však jako vedlejší efekt léčby vyrostlo hned několik nezhoubných myomů.

Odstranit je se ukázalo jako problém.
„S mou diagnózou se pod narkózu nesmí. Zbývá operace při vědomí, s napíchnutím páteře, takzvaným epidurálem. Z toho mám strach,“ přiznává třiačtyřicetiletá dámská krejčová. Vlastně bývalá dámská krejčová, protože zhoršování zdravotního stavu si vyžádalo plný invalidní důchod.

Lékaři jí tedy hydrokortikoidy vysadili a nahradili je imunosupresivy, léky, které se berou třeba po transplantaci orgánů. Roztroušená skleróza totiž nezpůsobuje zapomínání, jak si někdo může myslet, ale hlavně je to porucha, při které imunitní systém organismu napadá vlastní nervovou tkáň. „Ty beru pořád.

Na internetu jsem se ale dočetla, že podobně postiženým lidem pomáhá konzumace konopí. Tak jsem ho začala kouřit. Poslední ataku nemoci jsem měla před rokem a půl,“ chlubí se pacientka.

Konopí si pěstuje na balkóně v paneláku. „To byl důvod k tomu, že mi nesvěřili děti do péče. Byla jsem označena za konzumentku marihuany. Když jsem u soudu požádala o sklenici vody, bylo to označeno za příznak intoxikace THC, po které bývá sucho v ústech. Prostě nesu nálepku feťačky.

“ Protože po rozvodu začala trpět depresemi, lékař jí předepsal Neurol. „Nebylo mi po něm dobře a odmítla jsem ho brát. Vzniká na něm závislost a celkově mě otupoval. Je ale legální.“ Snem paní Menclové je pořídit si inhalační přístroj zvaný vapolizér, aby mohla seknout s kouřením tabáku i konopí.

Budete mít zájem:  Esenciální oleje a co je o nich dobré vědět

„Někdy si konopí přidávám do bramboráčků,“ přiznává paní Menclová, která důsledně nepije alkohol.

Národ pokrytců?

Zdaleka není jediná, komu cannabinoidy v konopí pomáhají. Lékařské výzkumy ostatně potvrzují to, co je lidstvu známé už tisíce let: tahle rostlina je léčivá. Cannabinoidy se v mozku vážou na receptory, které jsou spojeny s pohybem, emocemi a vnímáním bolesti. V marihuaně vidí šanci i někteří nemocní rakovinou, AIDS, Parkinsonovou nemocí či Crohnovou chorobou.

Zmírňují nevolnost, upravují chuť k jídlu, tiší bolest a uvolňují svalové napětí.
Léčivými účinky konopí se u nás v 50. letech zabýval tým profesora Jana Kabelíka z Výzkumného ústavu léčivých rostlin ve Velkých Losinách. Tehdy se ukázalo, že konopí se dá účinně využít při léčbě zeleného zákalu, lupénky, zánětů středního ucha či ve stomatologii.

Prokázány byly i účinky protizánětlivé a antibakteriální. V současnosti se podobným výzkumem zabývá tým kolem profesora Evžena Růžičky z První lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2003 testoval šest stovek pacientů, kteří se léčí na Parkinsonovu chorobu. Pětaosmdesát z nich uvedlo, že konopí jako lék vyzkoušelo.

„Že konopí obsahuje účinné látky, které mohou působit na příný znaky neurologických a jiných onemocnění, je známo již dlouho. Podle mého názoru ovšem nelze laické používání konopí doporučovat jako léčbu – stejně jako kardiakům dnes nikdo nemůže radit, aby si dělali odvar z náprstníku,“ říká profesor Růžička, který však připouští, že ve výzkumech je třeba pokračovat.

„Konopí je třeba dekriminalizovat,“ myslí si parlamentní asistent Martina Bursíka Stanislav Penc. „Jistě že to není všelék ani všespása, ale trestat lidi, kteří si ho vypěstují na zahrádce, je nesmysl.“
Strana zelených chce prosadit v této oblasti legislativní změny.

Podle člena této strany Pence je absurdní, aby byli stíháni lidé, kteří si z konopí vyrábějí léky pro svou potřebu. Jde však ještě dál. „Je na stejné úrovni, pokud někdo kouří, aby měl radost ze života, nebo si to dává do jídla, aby se léčil,“ říká. „Alkohol přece prokazatelně zabíjí a dělá škodu v mezilidských vztazích, k němu jsme ale tolerantní. Jsme zkrátka pokrytci.


První zákaz konopí se objevil v Americe ve 20. letech minulého století. Byla to zvláštní doba -Coca-Cola obsahovala kokain a v dětských sirupech proti kašli se občas vyskytl heroin. Na druhou stranu panovala přísná prohibice alkoholu.

Konopí zůstalo v lékopisu Spojených států až do roku 1937, kdy kongres přijal zákon, který jej s definitivní platností zakazoval předepisovat. Do našeho právního systému se konopí dostalo poprvé v roce 1924. Zákon o jeho potírání podepsal tehdejší ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, pozdější slovenský válečný prezident Tiso.

„Pokud jsou zakázány drogy pro vlastní potřebu, rozvíjí se čerbyl trh,“ argumentuje proti kriminalizaci konopí Stanislav Penc. „Což nastalo. Dřív lidé, co ho pěstovali, rozdávali konopí zadarmo, nyní se s ním kšeftuje. Úbytek jeho konzumentů však nenastal.

Kdo chce konopí užívat, užívá ho dál. Vytváří si tak v sobě povědomí, že zákony není třeba dodržovat.

Je třeba rozlišovat mezi pěstírnami, kde to jede ve velkém a i obsah toxické látky THC v rostlinách je nesrovnatelně vyšší, a rostlinami, které si člověk zasadí na zahradě,“ uzavírá.

Důchodci nebezpeční pro společnost?

Když v roce 1996 známý boxer Muhammad Ali (Cassius Clay) třesoucíma se rukama slavnostně zapálil olympijský oheň v Atlantě,
celý svět svědkem kromě zahájení čtrnáctidenních her i projevů Parkinsonovy choroby. Toto degenerativní onemocnění nervového systému provází třes končetin, svalová ztuhlost, pomalá chůze a leckdy končí duševní zmateností.

První příznaky se u paní Vrabcové z Ostravy začaly projevovat, když jí bylo třiašedesát let. Zpanikařila. Závratě, třas těla uvnitř a posléze i viditelný, úzkost, to vše jí snižovalo kvalitu života.
„Paní doktorka mi předepsala léky, po kterých jsem se cítila ještě hůř,“ vzpomíná. Nemohla vyjít schody a trpěla stále většími depresemi.

„Bylo to hrozné období. Pak se můj devatenáctiletý vnuk dočetl v nějaké knize, že na moje potíže zabírá marihuana. A že mi něco sežene. Přinesl mi sušenou bylinku, pěkně voněla. Uvařila jsem si z ní čaj.“ Chutnal jí a začala ho pít pravidelně, zhruba třikrát do týdne. Cítila se lépe, ale ruce se jí třásly pořád.

„Nemohla jsem donést hrnek na stůl, aniž bych jej půlku nevybryndala. Natožpak vzít do ruky pletací jehlice!“ Pak jí kdosi poradil denně polévkovou lžíci namletého konopí do polévky. „Jedla jsem to každý den. Závratě pominuly skoro okamžitě, po pár týdnech jsem vyšla schody, i ruce se mi přestaly tolik třást.

Na pletení sice ještě sílu nemám, život se mi ale vrátil do snesitelných mezí.“
Třiadvacetiletý vnuk si už jointy nebalí, zato paní Vrabcová se zdokonalila. „Sehnala jsem si recept na sušenky podle svaté Hildegardy z Bingenu, a to byla nějaká léčitelka!“ směje se a servíruje mi čaj. Ruka se jí opravdu netřese.

Důchodci jsou vůbec jednou z nejúspěšnějších skupin pěstitelů konopí. Jeden z prvních, na koho dopadla ruka zákona, byl osmasedmdesátiletý ostravský důchodce Milan Křikala z Ostravy-Svinova. V roce 2002 jej policisté obvinili z nedovoleného držení drog.

Pan Křikava, který také trpěl Parkinsonem, si totiž vypěstoval na zahradě sedm rostlin marihuany a usušenou si ji přidával do jídla. Policisté jej na základě anonymu začali stíhat. Osvobodila jej až milost Václava Havla. Tolik štěstí neměla nedávno odsouzená dvaasedmdesátiletá důchodkyně Vlasta Komínková z Břidličné.

Za dvě kila sušeného konopí, ve kterém se koupala, jak bezelstně prohlásila do kamer, dostala podmínku na tři roky. V praxi to znamená, že zasadí-li si ještě kytku na svůj ekzém, půjde sedět.
„Marihuana je podle našeho práva považována za drogu,“ potvrzuje právník Jiří Kříž.
„Náš trestní řád rozeznává čtyři skutkové podstaty související s drogami.

První tři směřují proti drogovým dealerům, „vařičům“ či majitelům drogových laboratoří a proti šíření toxikomanie. Od roku 1999 je v trestním zákoně ještě čtvrtá, týkající se držení omamných a psychotropních látek a jedů.“
Novelu tehdy inicioval lidovecký poslanec Severa a vyvolala bouřlivou diskusi.

Na rozdíl od většiny jiných států totiž zákonodárci neurčili, jak velké množství může být drženo, aby to bylo trestné. Ponechali to na soudcích.

„Praxe naznačuje, že více než deset denních dávek se považuje za množství větší než malé.

Otázkou pro soudce zůstává, zda budou odsuzovat nemocné lidi, kteří ve svém soukromí pěstují marihuanu, protože mají subjektivní pocit, že jim zlepšuje zdraví a kvalitu života, za společensky nebezpečné,“ říká Jiří Kříž.

To se raději oběsím!

Padesátiletá paní H. z Prahy si před pěti lety bolestivě pochroumala koleno. „Myslela jsem, že nedojdu domů, tak mě to bolelo. Na smetišti jsem uviděla kytku marihuany. Protože si běžně dělám různé masti a olejíčky sama a o léčivky se zajímám, utrhla jsem si ji. Vylouhovala jsem listy v oleji a namazala je na to nešťastné koleno. Za pár hodin bylo po bolesti.

“ Od té doby si natírá bolestivá místa, záda, ale i obličej. Prý to pomáhá na pleť. „Už několik let mám na zahrádce stabilně asi pět kytiček, pár lístků v létě přidám i do salátu. Proč ne? Je to bylinka a má v sobě vitamíny,“ míní důchodkyně.

„Je třeba rozlišit, pěstuje-li si někdo konopí v květináči, nebo má-li celé zahradnictví,“ myslí si pražská protidrogová koordinátorka Nina Janyšková. „V žádném případě nejsem pro legalizaci konopí. Tu fůru problémů, co by to s sebou přineslo, si ani nechci Na druhé straně pokud je někdo opravdu nemocný, má mít možnost zkusit vše, co by mu mohlo pomoci.

Nutno však dodat, že to, co je zákonné. Marihuana k tomuto někdy účinnému použití určitě patří, i kdyby měla jen placebo efekt.
Chápu ale represivní složky, když rozlišují, kolik toho takový člověk vypěstuje a zda opravdu třeba šestnáctiletý kluk potřebuje marihuanu na Alzheimera.“ „Jde o míru svobody člověka, nikoli o drogy.

Proč nás stát v některých věcech omezuje?“ ptá se naopak advokátka Klára VeseláSamková. „Marihuana prokazatelně funguje na řadu nemocí. Proč jsou persekvováni i lidé, kteří ji objektivně potřebují ze zdravotních důvodů?“ Známá advokátka nyní obhajuje dva mladé podnikatele, kteří jsou obviněni z trestného činu. Když je vloni v jejich bytě napadl útočník, obrátili se na policii.

Ta sice útočníka zneškodnila, nicméně potenciální oběti putovaly rovnou do vazby. V jejich bytě totiž policie objevila šestnáct rostlin konopí. Jeden z mužů je HIV pozitivní, druhý se léčí s anorexií. Oběma marihuana prokazatelně pomáhá. Marihuanu dál neprodávali, užívali ji ke zmírnění svých zdravotních problémů, se kterými se oba léčí.
„Hovoří se o potírání drog.

Ale podívejme se na to z druhé strany,“ argumentuje Klára VeseláSamková. „Pokud by se podobný přístup uplatňoval i v jiných oblastech života než u léků, všichni budeme nosit předepsané oblečení a jezdit předepsaným autem.

Náklady na potlačování marihuany a následně na léčbu lidí, jimž jiné léky než marihuana nezabírají, zdaleka neodpovídají jejich potenciální společenské nebezpečnosti. Nedává to žádnou logiku, vyjma logiky zvýhodnění farmaceutických firem.“ Podle Veselé je to kulturní, nikoli právní problém. „Závislosti na nikotinu, na rozdíl od marihuany, se takřka nezbavíte.

Cigarety však dostanete všude,“ připomíná Klára Veselá-Samková, která chce zmíněný případ hnát až před Ústavní soud.
Jak ale dopadne jednapadesátiletá Libuše Bryndová z Táborska, je ve hvězdách. Na advokáta nemá peníze. Před měsícem byla obtěžké viněna z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů.

„Vypěstovala jsem si šestadvacet kytiček konopí,“ souhlasí jednapadesátiletá překladatelka bestsellerů Stephena Kinga. V obvinění stojí, že některé byly vysoké pouhých dvacet centimetrů. Zjištěný obsah zakázaného THC byl od 0,9 do 1,8 %. Pro srovnání: v pěstírnách, které s konopím kšeftují, se obsah tohoto cannabinoidu pohybuje kolem 20 procent.

Budete mít zájem:  Proč chlapy baví chodit na ryby?

Paní Bryndová z konopí vyrábí mastičky a vyléčila si jím také astma. „Doktoři mi předepsali několik druhů léků, hlavně kortikoidy. Ty měly silné vedlejší účinky, které mi ztrpčovaly život.“ Neváhala a vyzkoušela na sobě kúru z konopného másla. Vypozorovala, že pokud do sebe na počátku astmatického záchvatu vpraví několik šluků marihuany, má vyhráno.

„Do dvou hodin jsem byla v pořádku, kdežto po zásahu záchranné služby, kterou jsem si jinak musela volat, jsem byla dva dny totálně vyřízená.“
Paní Bryndová postupně vysadila všechny pilulky. Záchvaty se u ní už tři roky neobjevily. „Než se vracet ke klasické léčbě, to se raději oběsím!“ říká dramaticky. Z konopí vyrábí i mast, která zabírá na popáleniny, hemeroidy, ekzémy, oděrky a revma. „Když někoho ve vesnici bolí záda a nezabere mu brufen, rád si ke mně zajde. Peníze za to neberu. Dostávám od lidí drobné dárky, třeba vazelínu a kelímky na ty mastičky. Jedna babča mi taky upletla ponožky.“

Nyní je Libuše Bryndová obviněna. Mimochodem díky udání. Jak dalece je její čin společensky nebezpečný, budou státní orgány posuzovat v nejbližší době.

Jak je to ve světě
* V Německu je užívání nezákonné, většina nemocných užívá marihuanu na vlastní pěst ilegálně. Vloni povolili poprvé oficiálně užívat čaj z marihuany jisté Claudii H., která smí konopí užívat k léčbě roztroušené sklerózy, jíž trpí čtrnáct let.

* Nizozemští lékaři smějí předepsat konopí lidem s rakovinou či pacientům s virem HIV. V lékárnách jsou k dostání dva druhy pětigramových balení, jeden za 44 eur a druhý, silnější, za 50 eur.
* Marihuanu mohou používat i nevyléčitelně nebo chronicky nemocní lidé v Kanadě.

Třicetigramové balení sušeného konopí stojí 113 kanadských dolarů.

* Na trhu jsou v cizině volně k dostání léky, které obsahují THC vyrobené syntetickou cestou. Např.

šedesátka kapslí Dronabinolu, léku na roztroušenou sklerózu, který se prodává v Německu, přijde v přepočtu asi na 40 tisíc korun a pojišťovna jej nehradí.

V USA se podobně draze prodává lék Marinol, určený pacientům s chronickými bolestmi. Kromě ceny je u těchto léků problematické i nastavení správné dávky syntetického THC.

Konopí není marihuana, tvrdí nemocní

„Máte štěstí, přijeli jste akorát. Zrovna vařím mast a budu ji slévat. Podržíte mi plátno?“ V malé místnůstce bublá na elektrickém vařiči ve velikém hrnci temně zelená hustá tekutina, základ budoucí léčivé masti. Přes jemné plátýnko ji Libuše Bryndová cedí do menší nádoby. „Na ekzém, lupénku, spáleniny, oděrky, kuří oka, akné, opruzeniny, růži,“ vypočítává, na co všechno se tahle „mastička první pomoci“ dá s úspěchem použít. Kromě mastičky si pětapadesátiletá překladatelka a publicistka vyrábí i konopný výtažek, kterým si vyléčila těžké astma.

„Když jsem viděla, jaké vedlejší účinky mají léky, které mi předepsal lékař s tím, že je budu muset brát do konce života, první, co mě napadlo, bylo, že asi nebude dlouhý,“ směje se. Její babička byla bylinkářka a ona vystudovala chemickou průmyslovku. Obojí se jí hodí.

Když scedíme mast a sedneme si k šálku bezinkového čaje, dozvím se celkem podrobně, jaká široká škála léčivých látek se v téhle jednoleté, dvoudomé, přes dva metry vysoké bylině skrývá. Že se má dostat do lékáren Libuše Bryndová vítá. „Jen nevím, kdo na ni bude mít. Pokud bude tak drahá jako Sativex, tak z nemocných asi nikdo.“

Libuše Bryndová připravuje svou léčivou mast – samozřejmě z konopí.

Foto: Petr Horník, Právo

Sativex je konopný ústní sprej, který je u nás povolený. Lze jej objednat z Anglie, je určen k zmírnění neuropatické bolesti, křečí, nadměrného močení a ke zmírnění bolesti při rakovině.

Pomáhá, i když podle nemocných i vědeckých pracovníků mnohem méně než vhodné odrůdy léčivého konopí. Balení na měsíc vyjde podle závažnosti onemocnění od deseti do několika desítek tisíc korun, které si musí nemocní sami zaplatit. Což je drahá léčba.

Libuše Bryndová tvrdí, že ona umí z kytky, kterou si sama vypěstuje, vyrobit podobný výtažek tak za dvě stovky.

„Úplně jednoduše,“ odpovídá vzápětí na můj dotaz, jak zabránit zneužívání konopí. „Vytvořením centrálního registru pěstitelů. Tam by se přihlásili ti, kteří se konopím léčí. Huliči a překupníci by jistě neměli zájem na sebe upozorňovat.

“ Užívání konopí k relaxačním účelům však považuje tahle svérázná paní, která má za sebou roky soudních tahanic právě za pěstování konopí, než ji soud před dvěma lety nakonec osvobodil, za poměrně neškodné.

„Rozhodně to škodí méně než alkohol a cigarety, na které lidé umírají po celém světě snad každou minutu.“

Podle lékaře Tomáše Zábranského, který se zabývá adiktologií, tedy vědou o závislostech, by člověk musel zkonzumovat více než 40 kg vysoce potentní marihuany za jednu hodinu, aby to byla smrtelná dávka. „Což je v praxi nemožné,“ tvrdí Zábranský, vedoucí oddělení pro vědu a výzkum Centra adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Jenže právě dávkování konopí je kamenem úrazu. Léčit ano, shodují se odborníci, ale pod lékařským dohledem. Jinak hrozí, že se nemocný dostane do rauše, lidově řečeno se „zhulí“, což může u někoho vést k nepříjemným psychickým stavům.

Radikální názor na užívání konopí má výživový poradce Jiří Stabla z Ostravy. Podle něj se vědomí po požití THC, což je psychoaktivní látka obsažená v konopí, dostane do hladiny alfa. A ta není nijak nebezpečná.

„Mozek v ní mnohem ochotněji přijímá informace. Využívá se to třeba při výuce cizích jazyků. V hladině alfa je pro organismus přístupnější nastartovat autoimunitní systém a začít se léčit. Samozřejmě je třeba začít s minimálními dávkami.“ Jiří Stabla dříve patřil mezi radikální odpůrce jakékoli konzumace drog. Je vyznavač zdravého životního stylu a racionální výživy.

„Při své práci poradce v oblasti výživy jsem se brzy setkal s celostním pohledem na medicínu. Odtud byl už jen krok ke konopí,“ říká mi v jedné pražské kavárně, kam mi přinesl ukázat, co všechno z konopí vyrábí.

Čekala jsem mladíka s dredy, ale Jiří Stabla je nakrátko ostříhaný mladý muž, který si na rozdíl ode mne nedal ani kávu, jen džus. Z baťůžku vytahuje konopnou mast, konopné semínko a další konopné produkty, které vyrábí jeho firma.

V posledních letech, kdy postupně padají tabu kolem téhle rostliny, je o ně velký zájem.

Pro širokou škálu léčivých účinků se konopí přidává do čím dál více výrobků.

Foto: Petr Horník, Právo

„Ke konopí je třeba změnit přístup,“ přimlouvá se Jiří Stabla. „Jinak mu neřeknu než léčivka. Zmírňuje bolesti zánětů a poranění kloubů, šlach, svalů a při hojení úrazů,“ pěje na pradávnou rostlinu chvalozpěv.

Ani on není nadšen tím, jakou cestou se má konopí do českých lékáren dostat. Podle něj je legalizace konopí pro léčebné účely běh na dlouhou trať. „Stále víc to vypadá jen jako byznys pro vyvolené.

Nemocní lidé zatím trpí kvůli tomu, že rostlina, která byla tisíce let používaná jako lék, podávala se lidem jako potravinový doplněk stravy a také celá tisíciletí sloužila jako nejužitečnější hospodářská plodina ve světě i u nás, je zakázána,“ míní.

Když se zeptám, kdeže má svůj obchod s léčivými preparáty, usměje se. „Na Konopišti. Ono to konopí tam tak nějak patří.“

Anička konopě močila, žába jí do kapsy skočila, zpívá se v jedné staré české písničce. Pěstování konopí má skutečně v Čechách i na Moravě velkou tradici.

Z konopí se tkaly látky, které byly známé svými antibakteriálními účinky, vyráběly se z něj barvy i laky, pro jeho pevnost se z něj splétala lana a díky vysokému obsahu vlákniny a rychlému růstu to byla ideální rostlina pro výrobu papíru. Staří lidé si máčeli v konopné vodě nohy, aby je nebolely klouby.

Jak to, že se z téhle léčivky stala obávaná droga zvaná marihuana, jejíž konzumace je trestná a pěstování na zahrádce spadá pod kuratelu zákona?

„Může za to látka zvaná tetrahydrocannabinol, zkráceně THC,“ vysvětluje mi zakladatel cannabisterapie a mezinárodního výzkumu „Konopí je lék“, adiktolog a psychoterapeut Dušan Dvořák z Olomouce. Od roku 2009 vede soudní pře za to, aby občané mohli léčivé konopí pěstovat beztrestně.

„Je načase vysvětlit, jaký je rozdíl mezi konopím a marihuanou. Konopí je jednoletá bylina, které má širokou škálu využití, jak víme tisíce let. Marihuana je označení pro samičí květy konopí s vysokým obsahem THC, což je pouze jeden z desítek kanabinoidů obsažený v rozdílném množství v jednotlivých odrůdách konopí, kterých je zhruba dva tisíce “ sype z rukávu s přehledem.

Program marihuana do lékáren s jeho poněkud zavádějícím názvem označuje bez okolků za právní, medicínský a ekonomický podvod. „Plánovaná cena 300 Kč za gram květu zcela zastaví výzkum. Nemocné žádná marihuana nezajímá.

Chtějí být zdraví nebo alespoň ne tolik trpět. Každá léčivka má i omamné účinky. Buď si ji můžete pěstovat, nebo koupit v lékárně. Máte na výběr. U konopí ale ne.

Jenže koka není kokain, mák není heroin a konopí není marihuana,“ dodává.

Vzrostlé rostliny konopí dorostou do více než dvou metrů. Radost z takové úrody je veliká.

Foto: archiv Dušana Dvořáka

Ti, kteří se konopím léčí, vědí, že THC není jeho jedinou a hlavní léčivou složkou. Pro mnohé nemocné je dokonce jeho účinek obtěžující.

„Jeho množství se nepřirozeně navyšuje v pěstírnách pod umělými lampami, kde se pěstuje konopí na kšeft. Bývá plné toxických látek díky nevhodnému hnojení chemikáliemi, takže je pro nemocné skutečnou pohromou,“ vypráví Dušan Dvořák cestou na výzkumnickou farmu čtyřicet kilometrů jižně za Olomoucí. Tam mi ukazuje první vzrostlé rostliny.

Budete mít zájem:  Sfingolipidy

„Obsahují celou škálu léčivých kanabinoidů, kterou ještě pomáhá rozšiřovat sluníčko. Je to synergie látek právě s kanabinoidem THC, která umí zklidnit třas lidí postižených Parkinsonem nebo těch, co mají spastické křeče a jsou na vozíku. Ale pro lidi s duševními nemocemi je vysoký obsah THC zhoubný a jejich nemoc zhorší.“

Potom jde zalít několik záhonů konopí, které pěstuje vedle kedluben, květáku a jahod. Vytrhá nežádoucí samčí rostliny, obere pár shnilých jahod a nakrmí tři kočky vyhřívající se na sluníčku. Jsem na běžné moravské zahrádce. Kvůli vzrostlým rostlinám konopí ji však každý rok sklidí policie, přestože Dušan Dvořák žádá od roku 2008 státní orgány o spolupráci. Marně.

Tvrdí, že pěstuje legální odrůdy konopí, jejichž obsah THC v nadzemní části rostliny nepřekračuje 0,3 procenta psychoaktivního THC, ale policie to nikdy nedovolí dokázat. „Co si mají sousedé myslet o podivínovi, u něhož každý rok obrátí policie dům vzhůru nohama při domovní prohlídce?“ dává mi řečnickou otázku.

„Že jsem, jak říká soud, nebezpečný zločinec?“ odpovídá popularizátor jedním dechem.

Ohlédneme-li se do historie téhle mýty opředené rostliny, jejíž využití objevili už před tisíci lety Číňané, zjistíme, že první tažení proti ní vedl v meziválečném období v USA komisař amerického prohibičního úřadu Harry Anslinger.

V letech 1930 až 1937, tedy v době hospodářské krize, rozpoutal kampaň proti nemravné, silné a agresivní droze, kterou masově kouří obyvatelé měst na hranicích s Mexikem. Spekuluje se o obchodních zájmech průmyslníků, které stály v pozadí tohoto boje.

Jisté je, že tak se zrodilo pojmenování marihuana, což byl slangový výraz pro konopí seté, jež užívali jako drogu mexičtí přistěhovalci. Represivní kampaň brzy dosáhla mezinárodního měřítka a stala se součástí Vzájemné úmluvy Organizace spojených národů.

V šedesátých letech bylo konopí oficiálně označeno za bezcenný lék a zařazeno mezi halucinogeny.

Také u nás se tato rostlina, kterou přidával kvůli pevnosti do kapot svých vozů Henry Ford a ze které byla vyrobena listina, na níž byla sepsána Deklarace nezávislosti USA, dostala na seznam zakázaných látek.

Její evidentně léčivé účinky však nyní přiměly českou vládu, aby vážně uvažovala o jejím vyřazení ze seznamu. Doposud je možné pěstovat pět rostlin nelegálních odrůd konopí, aniž by člověk byl soudně stíhán.

Je to klasifikováno jako přestupek, za který může hrozit pokuta až patnáct tisíc korun.

„To je sice pěkné, ale pokud mi na zahradu vtrhne policejní komando a rostliny, které pěstuju pro syna na invalidním vozíku, mi sebere, jsme celý rok bez léku,“ stěžuje si paní Hana z malé vesničky na severních hranicích Čech. Nabízí mi čaj a domácí bábovku, ale nechce zveřejnit své příjmení, ani se nechat vyfotit. Policie u ní byla už třikrát a pokaždé na udání někoho ze sousedů.

Její syn, sedmadvacetiletý Adam, trpí roztroušenou sklerózou. Je to chronické autoimunitní onemocnění, při kterém lidský imunitní systém napadá centrální nervovou soustavu, tedy mozek a míchu.

Nemocní mají potíže s koordinací pohybu, s chůzí, jsou emočně nestabilní, trpí depresemi. Adam dokonce před dvěma lety přestal vidět na levé oko. Léky nezabíraly. Začal užívat konopí a zrak se mu vrátil. Není odkázán jen na invalidní vozík, je schopen chůze o holi.

Lékaři označili jeho stav za stabilizovaný, což znamená, že se nadále nezhoršuje.

O tom, že sněmovna podpořila v prvním kole návrh zákona o léčivech, který umožní využívání konopí k léčebným účelům, bude-li pořízeno na lékařský předpis, samozřejmě oba vědí.

Pod velkou třešní na zahradě, v jejímž koutě se dere k nebi pět mohutných rostlin s listy připomínajícími rozevřenou lidskou ruku s pěti prsty, se ptám, zda si nemocný Adam bude léky z konopí kupovat v lékárně, pokud návrh zákona projde.

„A z čeho, prosím vás? Z invalidního důchodu?“ vytřeští oči jeho máma. Nevěří, že léky budou cenově dostupné. „Pěstování povolit nechtějí,“ říká naštvaně, „a na drahé léky mít nebudeme. Jsem v důchodu a syn také. Kde bych na to vzala? Přitom pěstování ze semínka nestojí skoro nic.“

S tím souhlasí sedmačtyřicetiletá Martina, která od roku 1993 trpí revmatoidní artritidou. Je to autoimunitní zánětlivé onemocnění, které postihuje klouby. Doktor jí předepsal léky. „Jsou k ničemu,“ říká mi v kuchyni svého bytu nedaleko Vltavy. „A těch vedlejších účinků!“

Konopím se začala léčit zejména kvůli záchvatům migrény, které ji zcela vyřazovaly z běžného života. Mívala je i třikrát do týdne. Nyní je bez záchvatů více než tři neděle a i klouby se stabilizovaly.

„Jsem odnaučená kuřačka, takže pro mě nepřichází v úvahu, abych to kouřila,“ říká rezolutně. „Bála bych se návratu nikotinové závislosti.“ Takže si lék vyrábí sama. „Rozdrcené konopné palice a listy si přidávám do jogurtu. Časem se mi podařilo objevit optimální množství. Zabírá to.

Po deseti letech téhle nemoci mají jiní zkroucené klouby, já naštěstí ne.“

Rozhlédnu se po kuchyni a ptám se, jestli si konopí taky sama pěstuje. „Pěstování je pořád přestupek, který se pokutuje,“ usměje se záhadně. „Každopádně si myslím, že uzákonění konopí k léčebným účelům pro mě osobně nic neřeší. Bude to drahé a dovezené bůhví odkud. Svoje kytky znám a už vím, že mi pomáhají. Konopí se sžije s tím, kdo ho pěstuje,“ má jasno.

Sedmačtyřicetiletá Martina z Prahy si již léta úspěšně léčí konopím migrény a kloubní onemocnění.

Foto: Jan Handrejch, Právo

O svých zkušenostech s touhle rostlinou se rozhodl natočit dokumentární film Rok konopí producent Jan Hrnčíř, kterému lékaři v roce 2009 diagnostikovali nádor na pravém oku.

Téhož roku se setkal s Kanaďanem Rickem Simpsonem, ve své zemi obžalovaným za držení marihuany, jehož příběh obletěl doslova celý svět.

Elektrikář a léčitel Simpson totiž tvrdí, že si užíváním konopí vyléčil rakovinu kůže.

„Což mě zaujalo,“ říká sedmatřicetiletý producent Jan Hrnčíř, který se rozhodl vyzkoumat, jak to s konopím vlastně je. On sám dodnes neví, zda je nádor v jeho oku zhoubný, či ne. Léčbu konopím vyzkoušel na vlastní kůži. „Nemůžu říct, zda jsem vyléčen,“ přiznává po třech letech samoléčby. „Ale můj stav je stabilizovaný, nádor se nezvětšuje a cítím se dobře.“

Příběhy čtyř lidí, kteří se rozhodli stejně jako on léčit konopím tak závažné choroby, jako jsou rakovina či roztroušená skleróza, doplnil výpovědí vědců a lékařů. Tvrdí, že on sám ke konopí má stejný vztah jako třeba k šalvěji nebo heřmánku.

Přesto přiznává, že ho jeho velký léčivý rozsah překvapil.

„Stejně tak mě ale překvapila i reakce lékařů, kteří se bojí o své postavení a pouze mimo kameru doznávají, že konopí může pomáhat a mnohdy i lépe než léky, které jsou předepisovány,“ říká kriticky.

„Užívání konopí mně osobně pomohlo uvědomit si, že nepotřebuji nejnovější mobil, auto nebo velký moderní dům. Přestal jsem být do určité míry tou správnou ekonomickou jednotkou, na které je fungování národní ekonomiky založeno. Dnes snad již není nikdo, kdo by tvrdil, že represe uplatňovaná desítky let nějaký drogový problém vyřešila,“ dodává.

On i všichni ti, s nimiž jsem hovořila a kteří si zvolili samoléčbu konopím, shodně tvrdí, že spousta dnešních moderních léčiv je ve větším množství mnohem nebezpečnější našemu zdraví než konopí, a přesto jsou legální a doporučovaná.

„Není třeba ztrácet čas zákazy, ale spíše vzdělávat a provádět výzkum. Konopí má však kromě léčivých účinků ještě další rozměr, rozšiřuje vnímání přítomnosti, zklidňuje, a tím pomáhá uvědomit si skutečné vnitřní potřeby a hodnoty.

Nicméně jako vše i konopí má své meze. Nezabere na všechno.

Jak říká jeden můj přítel: „Konopí ti umyje okno, ale dveře neotevře,“ říká autor celovečerního dokumentu.

Upoutávka na film Rok konopí (v kinech od 19. 04. 2012)

Video: Aerofilms

Ačkoli mnozí z pěstitelů horují pro samoléčbu, profesor Lumír Hanuš, který je kapacitou v oboru farmaceutické chemie a který v Roku konopí rovněž vystupuje, je opatrnější. Výzkumem konopí se zabývá řadu let na vědecké úrovni.

„Nejsem příznivec takové samoléčby, kdy si pacient sežene nebo vypěstuje konopí a nemá k tomu analýzu, takže ani neví, co používá,“ tvrdí vědec, který už dvacet let působí na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. „Na různé nemoci zabírají totiž různé odrůdy konopí. Dokonce tatáž odrůda může mít v rozdílných sklizních u rozdílných pěstitelů stejné poměry látek, ale rozdílné je jejich množství.“

Jeho objevy v oblasti léčby konopím jsou světově proslulé. Výsledky, které má v léčbě tak obtížných případů, jako jsou onkologičtí pacienti, dokonce dávají naději, že konopí je schopno jim nejen ulevit, ale některé druhy rakoviny zcela vyléčit. Profesor Hanuš je však jednoznačně pro státní dohled v této oblasti.

„Je vždy lepší, tak jako je tomu v Izraeli, když je pacient propojen s pěstiteli, kteří konopí k léčbě vydávají a ti jsou propojeni s hlavním lékařem v této oblasti.

Podle výsledků léčby lze ve spolupráci s nimi vylaďovat léčbu pacienta, jak co se týče množství léčivých látek v rostlině, tak i odlišných odrůd,“ vysvětluje vědec.

Podle mnohých však model, který funguje v Izraeli, je zatím těžko přenosný do českých podmínek. Profesor Hanuš si však zachovává opatrnost vědce, který bylinkáře bere s rezervou.

„Lidoví léčitelé sice mají dobré zkušenosti s léčbou, ale hlásí jen úspěšné případy a nevědí nic o obsahu použitého konopí,“ varuje. Věří, že konopí s sebou nese naději. „Ale jen u některých druhů nemocí a rakovin a jen v určitých stadiích. Tedy ne vždy, a ne u každého.“

Souhlasíte, aby si nemocní mohli pěstovat pro léčebné účely konopí doma? Ne, konopí by mělo být k dostání jen v lékárněNe, jsem proti jakékoliv legalizaciCelkem hlasovalo 14615 čtenářů.

Hlavní zprávy

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *