Kóma a umělý spánek: na čem závisí, zda se člověk probere?

O komatu začala veřejnost o něco více diskutovat v souvislosti s někdejším závodníkem formule 1 Michaelem Schumacherem. Ten se dostal do tohoto stavu po pádu na lyžích. Samozřejmě, dnes jsou případě kómatu běžné stále více, a to zejména v důsledky zvyšujících se nehod na silnicích, a podobně.

Co tedy je kóma? Jak se může člověk dostat do stavu, že není schopen odpovědět na vnější podněty? Pri komatu zůstávají některé mozkové funkce zachovány a i ty, které zachovány nejsou, je možné obnovit. Základní příčinou stavu zvaného kóma je poškození ascendentní retikulární aktivačního systému (ARAS). Jde o část mozku, která je zodpovědná za probouzení.

Co je to kóma?

Kóma a umělý spánek: na čem závisí, zda se člověk probere?Člověk, který je v komatu, nedokáže reagovat na vnější podněty – bolest, zvuk nebo světlo. Nebo na ně reaguje jen velmi málo, a to podle stupně závažnosti kómatu, do které upadl. V důsledku kómatu se mohou poškodit některé fyziologické funkčnosti organismu, které právě mozek kontroluje. Základními příznaky kómatu jsou ty, že člověk nedokáže otevřít své oči, neuvědomuje si sebe sama a nedokáže se ani ovládat ani mluvit. Častým průvodním jevem je i to, že pacient nedokáže dýchat bez pomoci přístrojů, protože je poškozena právě ta část mozku, která je zodpovědná za činnost těchto orgánů.

Kóma se fyziologicky podobá hlubokému spánku. Na rozdíl však od něj, kdy také v mozku probíhají určité mozkové vlny, se tyto mozkové vlny liší od těch během kómatu. Během kómatu je poškozené i vědomí, tedy to, díky čemuž vnímáme svět kolem nás a dokážeme něj reagovat. Během některých fází kómatu může člověk dokázat vnímat okolí, ale nedokáže se s ním spojit.

Typické příznaky člověka, který se dostane do kómatu, jsou:

  • oslabené dýchání pacienta a abnormální činnost očí;
  • neschopnost reagovat na bolestivé popudy;
  • neuvědomování si svého já;
  • neschopnost mluvit a projevovat úmyslný pohyb;
  • neschopnost reagovat na bolest.

Projevů může být samozřejmě i mnohem víc. Kóma obvykle trvá několik týdnů, zřídkakdy až několik měsíců a let. Většina pacientů, pokud se neprobudí, umírá během prvních týdnů kómatu.

Jak se člověk dostane do kómatu?

1. Úraz nebo nehoda

Pravděpodobnější nejčastější důvod, proč člověk upadá do kómatu je následkem úrazu nebo nehody. Při takových úrazech dochází ke nitrolebního krvácení nebo porušení odtoku nitrolebního moku v důsledku čehož vzniká tlak, který může poškodit ARAS.

Pokud si objednáte hned, dáme vám i? uvítací slevu 5% na celý nákup-tedy na jakýkoliv počet balení. Kupón dusevnezdravi zadejte do pole na kupóny v objednávce.

Nebo si můžete přečíst více o StressFixe zde

Kóma se může dostavit i důsledku jiných nemocí a problémů, že jen v důsledku nehody nebo úrazu.

Může jít o mrtvici, kdy je mozek nedostatečně zásoben kyslíkem, může ji způsobit nádor, infekce, zánět mozkových blan, zánět mozku, absces, krvácení uvnitř lebky, poranění hlavy, které vedou k otokům, tumory a mozkové otoky, ale i snížení hladiny glukózy , může k ní vést i konečný stupeň onemocnění jater, protože amoniak má nepříznivý vliv na mozek, předávkování léky – alkoholem nebo sedativy, hormonální poruchy, zvýšení hladiny vápníku v krvi, velmi nízká nebo naopak velmi vysoká tělesná teplota a mnohé další onemocnění a poruchy.

3. cévní degenerativní choroba

Kóma může vzniknout i jako poslední stadium různých druhů nemocí, například Alzheimerovy choroby nebo Parkinsonovy choroby.

Jak se určuje stupeň závažnosti kómatu

Kóma a umělý spánek: na čem závisí, zda se člověk probere?Lékařem na i dentifikovanie závažnosti poškození mozku a celkově stavu kómatu slouží glasgowské klasifikace, která se vyhodnocuje podle toho, jak je pacient schopen reagovat. Hodnotí se provedení požadovaného jednoduchého pohybu, otevření očí nebo slovní odpověď. Zjišťuje se také práh bolesti. Podle tohoto je možné identifikovat, do jakého stadia je mozek poškozen. Hodnotí se i reflexy člověka. Glasgowské stupnice má 15 bodů. První bod je nejzávažnější stav kómatu, to znamená, že pacient téměř na nic nereaguje. Stupeň 15 tedy znamená nejlehčí, téměř běžný stav.

Pro identifikování stupně onemocnění se zkoumají i předchozí příznaky či operace, dále sociální podmínky a případné nálezy. I na základě fyzikálního vyšetření je lékař schopen určit závažnost kómatu.

Dělá se i biochemický rozbor krve a laboratorní vyšetření, z něhož se zjišťují aktuální funkce jater a ledvin, glukóza, úroveň amoniaku, který může být přítomen v důsledku onemocnění jater a toxikologický screening. Dělá se EKG a EEG.

Podle stupně závažnosti kómatu lze kóma členit na dva stupně:

  • Povrchní kóma – zornice, které jsou obvykle rozšířené, dokáží reagovat na světlo a tím pádem lze konstatovat, že rohovkový reflex je zachován;
  • Hluboká kóma – v tomto stavu zornice nedokáží reagovat na světlo, rohovkový reflex není zachován; ostatní reflexy a ani projevy nervové činnosti nejsou aktivní; slábne i tepová činnost; nízký je i tlak krve a možné jsou i projevy poruchy dýchání.

Bdělá kóma

Samostatný stupeň nemoci je takzvaná bdělá kóma. V tomto případě je pacient schopen reagovat na vnější podněty, které jsou kolem něho, ale pokud s ním lékař, personál nebo rodina přestanou komunikovat, usíná.

Někdy se dokonce stává, že člověk má stále otevřené oči, ale nedokáže přitom nedokáže vnímat okolní svět.

Bdělá kóma je taktéž velmi nepříjemný stav – stává se, že pacient projevuje emoce, směje se, pláče, a podobně, ale nedokáže se projevit nebo mluvit.

Léčba kómatu

Léčba kómatu je pochopitelně velmi náročná. I finančně, ale samozřejmě i pro samotného pacienta, lékaře i rodinu. Sestává z těchto činností:

  1. v první řadě je třeba snažit se odstranit příčinu, která vyvovala stav kómatu. Právě proto jsou nezbytné i vstupní vyšetření, které tuto příčinu dokáží identifikovat. Kromě toho určují i stupeň závažnosti kómatu.
  2. důležité pro pacienta podporovat jeho základní funkce – jako je činnost srdce a dýchání; může se totiž stát, že činnost vypovídá i ta část mozku, která je zodpovědná právě za tyto životně důležité funkce.
  3. pokud pacient není schopen dýchat samostatně, podává se umělá plicní ventilace.
  4. postižený je obvykle umístěn na jednotku intenzivní péče, kde je jeho stav i monitorován.

Jak se může člověk probudit z kómatu?

Kóma a umělý spánek: na čem závisí, zda se člověk probere?Pokud se pacient už z jakékoliv důvodu dostane do stavu kómatu, stále se může z toho stavu dostat i bez následků. Nejčastěji se to stává do několika dnů nebo týdnů, ojedinělé jsou stavy, kdy se pacient dostane z kómatu i po několika měsíců či dokonce letech, a to bez následků. Ale všechno je samozřejmě možné.

V lékařské praxi jsou nejčastěji stavy, kdy se člověk dostane do kómatu, způsobené různými úrazy. Mohou to být například úrazy při práci, sportu, autonehodě nebo jiné nehodě, různé pády. Typické jsou i případy mozkové mrtvice.

Samotná iktus v konečném důsledku ještě nemusí způsobit upadnutí do kómatu, avšak mnohdy se stává, že při ní člověk spadne, což mu může způsobit velmi vážné poškození mozku. V konečném důsledku však nezáleží, z jaké příčiny člověk upadl do kómatu.

Probrat se může z důsledku jakéhokoli upadnutí do kómatu, ale i naopak.

Dnes se nedokáže ani přesně identifikovat, zda pacientovi pomáhá dostat se z kómatu i přítomnost blízké osoby.

Někteří lidé, kteří se dostali z kómatu však potvrzují, že si vzpomínají na hlas blízkého člověka

, čili jeho nebo jejich přítomnost může být velmi užitečná. Ve světě, ale i na Slovensku jsou známé mnohé případě, kdy se pacienti probrali z kómatu bez následků.

Toto však není běžné. Nejzákeřnější na komatu je právě to, že nikdy neví, jestli se z ní pacient dostane, kdy to bude a zda to bude bez následků.

Pro vyléčení kómatu je v první řadě nezbytná dennodenní péči personálu, lékařů, ale i rodiny. Samozřejmě, samotný pacient musí být vnitřně dostatečně silný, aby se z kómatu dostal. Pomáhat pravděpodobně mohou i známé hlasy, hudba, a podobně. Lidský mozek je nevyzpytatelný a také člověk, který se dostane do takového závažného stavu se z něj může dostat. Naděje přece umírá poslední.

Vybrané zdroje:

Pacient (lékař) porazil covid, musel být v umělém spánku a na ventilaci

První pacient s velmi těžkým průběhem covidu, který musel být ve Fakultní nemocnici Plzeň napojený na umělou plicní ventilaci, je už doma. Deníku se svěřil, jak nemoc probíhala a jak se cítil. Tak těžký průběh nemoci covid jednašedesátiletý soukromý lékař-anesteziolog z Plzně nečekal ani ve snu. Jeho jméno redakce zná.

Budete mít zájem:  Mužská anorexie: Tato nemoc se nevyhýbá ani mužům

Jak a kdy se u vás nemoc projevila?

Nemoc se u mě začala projevovat velmi rychle večer v neděli 15. března zvýšením tělesné teploty a hlavně obtěžujícím, dráždivým kašlem. Jiné chřipkové příznaky, jako je bolest svalů nebo kloubů či únava, jsem nepozoroval.

Měl jste cestovatelskou anamnézu, nebo jste se nakazil v České republice?

Právě pozitivní cestovatelská anamnéza mně usnadnila objednání na výtěr nosohltanu hned druhý den, v pondělí 16. března. Měli jsme s manželkou objednanou od 7. března týdenní lyžařskou dovolenou v lyžařské oblasti Trentino v severní Itálii.

Protože ještě před odjezdem byla celá severní Itálie označena za rizikovou oblast, dovolenou jsme zrušili. Sledovali jsme vývoj a výskyt koronavirové infekce v rakouských Alpách a rozhodli jsme se na čtyři dny vyrazit do Rakouska, které v té době bylo ještě bezpečnou zemí.

Vybrali si lyžařskou oblast Saalfeld, daleko od středisek s prvním výskytem koronaviru. Sledovali jsme česká média, a jakmile bylo Rakousko v pátek 13. března prohlášeno za rizikovou zemi, rozhodli jsme se pro předčasné ukončení dovolené. Vrátili jsme se ještě v pátek 13.

března před půlnocí, ale už nám byla na hraničním přechodu „nařízena“ čtrnáctidenní karanténa. Tu jsme s manželkou pečlivě dodržovali a nikoho jsme neohrozili.

Postihla nemoc jenom vás?

Covid pozitivní byla i manželka, u které onemocnění proběhlo jako těžší viróza s únavou, bolestí svalstva, nechutenstvím, zvýšenou teplotou. Žádný kašel, žádné dechové potíže.

Byl jste od začátku hospitalizován, nebo jste se nejdříve léčil doma?

V pondělí 16. března jsem se přes krajskou hygienickou stanici (KHS) objednal na vyšetření, respektive výtěr nosohltanu na infekční klinice Fakultní nemocnice Plzeň. V té době jsem byl celkem ještě v pohodě. Sice občasný kašel a zvýšená teplota, ale žádné dechové obtíže. Po vyšetření jsem se vrátil ihned do domácí karantény 
a čekal na výsledek vyšetření.

Jaký byl průběh nemoci?

V prvních dvou až třech dnech domácí karantény mě trápil hlavně dráždivý kašel, večer vždy zvýšená teplota. Přes den zvládnutelné, v noci nastalo vždy zhoršení stavu.

Ve čtvrtek v časných ranních hodinách mě probudil telefonát, který mně oznámil, že jsem covid pozitivní. Noc ze středy na čtvrtek byla už dost dramatická, dráždivý kašel doplnila dechová tíseň.

Proto mně pracovník KHS objednal převoz pro pozitivní pacienty na infekční kliniku.

Co následovalo pak?

Byl jsem umístěn na nově vytvořenou izolaci pro covid pozitivní pacienty. Můj stav byl přes den vcelku uspokojivý, v noci vždy došlo ke zhoršení především dechové tísně i přes kontinuální podávání kyslíku. Léčba byla doplněna antibiotiky a lékem Plaquenil (antimalarikum – pozn. red.).

Pro výskyt vedlejších nežádoucích účinků mně však byl po dvou dnech vysazen. Pro další zhoršování stavu jsem byl ve čtvrtek 26.

března přeložen na covid-19 JIPku plicní kliniky, kde péči o pacienty zajišťovali společně zdravotníci plicní kliniky a KARIM (kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny – pozn. red.).

Bezprostředně po přijetí na JIP jsem byl uveden do umělého spánku a napojen na umělou plicní ventilaci. Byl jsem utlumen kontinuálním podáváním sedativ/anestetik, dýchací cesty jsem měl zajištěny tracheální intubací a moji spontánní dechovou aktivitu převzal plicní ventilátor.

Kdy jste si začal uvědomovat, co se děje okolo?

První vzpomínky přicházejí až v době tzv. odtlumování. Byl jsem sice ve stavu úplné dezorientace, neuvědomoval jsem si své okolí, slyšel jsem ale zřetelně hlasy ošetřujícího personálu, vnímal jsem jejich obsah, reagovat jsem mohl však jen velmi omezeně nebo vůbec.

Byl to velmi zvláštní stav farmakologického ovlivnění vědomí, které se jen těžko popisuje. Dominantní vzpomínka z tohoto období je, že jsem slyšel a dobře si uvědomoval vše, co ošetřující personál říká. Chovali se ale všichni velmi profesionálně a péče byla vynikající.

Jak dlouho trvalo, než jste se dozvěděl, že jste vyléčený?

Dne 7. dubna jsem byl přeložen z JIP zpět na infekční kliniku, kde mně byly provedeny před propuštěním tři výtěry na přítomnost koronaviru v těle. První byl negativní, druhý pozitivní, třetí v den propuštění do domácího ošetřování 14.

dubna
negativní. 16. dubna jsem absolvoval další výtěr a o den později jsem se telefonicky od pracovníka KHS dozvěděl, že kontrolní výtěr byl negativní.

Že jsem považován za vyléčeného a mohu ukončit domácí izolaci nařízenou při propuštění do domácího ošetřování.

Jak jste se cítil ve FN Plzeň?

Poskytnutá péče byla vždy profesionální, na vysoké úrovni, výborná. Musím především pochválit zdravotnický personál covid JIPky, který značně omezen bariérovými ochrannými pomůckami musel vykonávat svoji náročnou a zodpovědnou práci.

Skvělí lékaři a neméně báječní ošetřovatelé! Na JIPce jsem se cítil úplně bezpečně, během první hospitalizace na infekční klinice jsem pro těžkou dechovou tíseň dostal veškerou dostupnou péči a nemohu cokoliv vytknout. Chci všem, kteří se na mojí léčbě podíleli, poděkovat.

Slovy nelze vyjádřit těmto zdravotníkům moji vděčnost…

Jak je vám v současnosti?

Cítím se každým dnem lépe, jsem ještě snadno unavitelný, nevýkonný, potřebuji často odpočívat. Občas se dostaví lehká závrať či chvění rukou, problém mám ještě s jemnou motorikou. Duševní stav je však dobrý, jsem spíše životní optimista a věřím, že i tentokrát vše dobře dopadne.

Jak jste nemoc jako lékař vnímal?

V tomto ohledu to bylo spíše na závadu. Velmi dobře jsem si uvědomoval, že intenzivní péče může přinést značná rizika, že moje zhoršující se dechová tíseň směřuje k intenzivní péči na JIP. Před překladem na JIP jsem už byl natolik fyzicky a psychicky vyčerpaný, že jsem se nakonec na JIPku skoro těšil.

Jaké byly reakce rodiny a vašeho okolí?

Ze strany rodiny jsem cítil obrovskou podporu. Mám už tři vnoučata a vzpomínky na nejbližší mně dávaly sílu bojovat. Touha všechny je ještě spatřit a obejmout byla velmi, velmi silná.

Lidé, kteří onemocněli covidem-19, říkají, že na ně mnoho kamarádů zanevřelo v obavách z nakažení. Máte podobnou zkušenost?

Nikoho jsme s manželkou neohrozili, do mého propuštění a vyléčení jsme dodržovali přísnou karanténu. Přátelé mně přes telefon vyjadřovali plnou podporu. Dosud se s nikým nestýkám, jsem v pokračující pracovní neschopnosti a zdravotní stav mně ještě nedovoluje jakoukoliv zábavu.

  • Kdy plánujete návrat do práce?
  • Ještě nejméně měsíc odhaduji trvání pracovní neschopnosti.
  • Dala vám tato zkušenost něco dalšího pro život?

Rozhodně. Jako anesteziolog používám sedativa/anestetika, která jsem si na vlastní kůži vyzkoušel. Určitě 
k těmto velmi účinným léčivým přípravkům budu nadále chovat značný respekt. Zkušenost, kdy se člověk dostane na hranici mezi životem a smrtí, vede k přehodnocení životních priorit. Uvědomil jsem si, jak je moje rodina pro mě důležitá, jak moc si všechny toužím ještě užít!

Co byste poradil nemocným lidem, ale i těm zdravým?

Nemocným přeji lehký, nekomplikovaný průběh a brzkou úzdravu. Zdravým vzkazuji, aby koronavirovou infekci nepodceňovali! Považoval jsem se za jedince v dobré zdravotní kondici – rekreačního sportovce.

Rád lyžuji a jezdím na kole. Možnost nákazy jsem považoval za reálnou, s kolegy lékaři jsme toto téma často diskutovali a počítali s tím, že mnoho z nás koronavirovou infekcí onemocní.

S takto těžkým průběhem jsem však ani ve snu nepočítal.

Chraňte se a respektujte odborná doporučení!

Zdroj: Deník

Kóma a umělý spánek: na čem závisí, zda se člověk probere?

Ilustrační fotografie Deníku

Co cítí a slyší pacient v umělém spánku?

Umělý spánek (odborně analgosedace nebo sedace) je léky navozený stav útlumu vědomí. Může trvat dny, méně často i týdny. Cílem je umožnit lékařské postupy, které jsou bolestivé nebo nepříjemné, nebo snížit spotřebu energie v mozku, je-li poškozen.

                                                   Jednou ze základních složek směsi na spaní jsou obvykle benzodiazepiny – do této skupiny patří zejména léky na zmírnění úzkosti nebo k navození spánku. Mohou se přidat též opioidy, látky tlumící bolest.

Dalším efektem je amnézie – zapomnění na vše, co se dělo v době podávání léku a krátce po něm. Účinné dávky léků k navození spánku jsou různé v závislosti na váze, věku, pohlaví a dalších specifikách.

Hledání dávky k dosažení potřebné hloubky spánku (ani moc, ani málo) má někdy charakter metody pokus – omyl. Účinek ale není stoprocentně zaručený; některé podněty mohou do paměti proniknout.    

O mimotělních zkušenostech byly popsány stohy papíru. Někteří v nich vidí paranormální jev či důkaz existence duše a posmrtného života. Věda je vysvětluje procesy odehrávajícími se v abnormálně pracujícím lidském mozku nebo v neadekvátně fungujících smyslových orgánech.                                                           

Budete mít zájem:  Hrnky s obsahem toxického kadmia

Dosavadní zkušenosti s farmakologicky navozeným spánkem ukazují, že je výhodnější používat co nejnižší možné dávky uspávacích léků.

Cílem je tedy spíše dřímající pacient, který se nesnaží osvobodit z lůžka a nejeví známky bolesti nebo strachu, který se dá lehce probudit (oslovením, dotekem) a poté, co ho opustíme, zase rychle usne.

Tedy nikoli pacient v hlubokém spánku, který nereaguje vůbec na nic. Pokud se rozhodneme provádět nepříjemnější  nebo bolestivější zákroky, je možno přidat dávku léků a tím spánek dočasně prohloubit.

Přečtěte si také: Cotardův syndrom: uvězněni mezi životem a smrtí                                  

 Kóma a umělý spánek: na čem závisí, zda se člověk probere?Čtěte také osobní zkušenost mladé maminky Díra v hlavě                     

Cenou za tento přístup je ovšem riziko, že spánek někdy není dostatečně hluboký a že si pacient přece jenom odnese vzpomínky na průběh intenzivní péče. Některé zahraniční studie ukázaly, že k tomu opravdu dochází.

Podle těchto výzkumů si pacienti nejvíce pamatují dráždění způsobené rourkou zavedenou do dýchacích cest a z toho plynoucí neschopnost mluvit, dále pak omezení v pohybu způsobené dráty a hadicemi nebo bolest. Menší, ale stále ještě významné množství pacientů trápí halucinace a noční můry.

Barvitě to popsal jeden náš pacient: měl pocit, že se nad ním každé ráno shromažďují čerti v čele se samotným Luciferem a radí se, co s ním budou dělat dál – ve skutečnosti se jednalo o velkou vizitu v čele s přednostou…                                                     

Někteří pacienti v umělém spánku nebo v jeho různých fázích nejsou zcela zbaveni vědomí a mohou vnímat dění kolem sebe, byť poněkud omezeně.

Je tedy důležité nevystavovat pacienty podnětům, které můžou vyvolávat úzkost nebo strach. Například diskuse o prognóze pacientů by se měly odehrávat jinde než nad jejich lůžky.

Naopak návštěva milovaného člověka může i na člověka v umělém spánku zapůsobit příznivě, ač smysluplná komunikace není možná.

O autorovi| MUDr. Martin Kolář, Klinika anesteziologie a resustitace FN Královské Vinohrady, Praha

Přečtěte si také sloupek Milana Petráka: Co změní klinická smrt?

Nemocnice AGEL Podhorská

Zpět na Nemocnice AGEL Podhorská

14. 1. 2015

Kóma a umělý spánek: na čem závisí, zda se člověk probere?

Kóma bývá důsledkem velmi těžkého poškození mozku. Umělý spánek je naproti tomu léky navozený útlum v rámci léčebného postupu, a jde tedy o proces vratný.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: Mgr. Štěpánka Řehová

Nejlepší pilot formule 1 všech dob Michael Schumacher po těžkém zranění při lyžování v Alpách, zpěvák a skladatel Michal Hrůza po surovém útoku dvou chlapců v Ostravě, bronzová medailistka z olympijských her ve Vancouveru Šárka Strachová (dříve Záhrobská) nebo spisovatel Michal Viewegh po náročných operacích hlavy – co mají tyto celebrity společného? Všechny tyto i další známé osobnosti, ať už ze světa sportu či kultury, strávily několik dnů či týdnů v umělém spánku. Na význam umělého spánku, při kterých diagnózách se využívá a co se děje s lidským mozkem během doby řízeného útlumu, jsme se zeptali primáře anesteziologicko-resuscitačního oddělení Podhorské nemocnice v Bruntále MUDr. Pavla Vetešníka, MBA.

Pane primáři, co je vlastně umělý spánek? Umělý spánek je v podstatě léky navozený útlum centrálního nervového systému, jehož účelem je snášenlivost léčebného postupu u nemocných se selháním základních životních funkcí.

Jelikož při hluboké analgosedaci (útlumu vědomí) dochází rovněž k útlumu dechového centra v prodloužené míše, dýchá za pacienty přístroj, tzv. umělá plicní ventilace. Často je také nutná podpora oběhu či funkce ledvin pomocí léků, což se ovšem vždy odvíjí od konkrétního případu a stavu daného pacienta.

Délka umělého spánku není časově limitovaná, ovšem s rostoucí délkou narůstá i riziko možných komplikací.

Tito pacienti jsou většinou v péči anesteziologicko-resuscitačního oddělení a po celou dobu umělého spánku jsou neustále monitorovány jejich vitální funkce jako krevní tlak, puls, zásobení krve kyslíkem, EKG, laboratorní hodnoty, nitrolební tlak, a to podle konkrétních požadavků ošetřujícího lékaře a dané diagnózy pacienta.

Jaký je rozdíl mezi umělým spánkem a kómatem? Kóma bývá důsledkem velmi těžkého poškození mozku. Je tedy způsobeno například traumatem, ischemií, nádorovým onemocněním, intoxikací. A o tom, zda jde o proces vratný či nikoli, rozhoduje rozsah poškození mozku. Umělý spánek je naproti tomu léky navozený útlum v rámci léčebného postupu, a jde tedy o proces vratný.

Co je cílem umělého spánku? Cílem umělého spánku je zvýšení tolerance léčebného postupu pacientem a zároveň také snížení rizika vyplývajícího z jeho psychomotorického neklidu.

 Příkladem je třeba pacient s chronickou obstrukční plicní nemocí, vzniklou většinou jako důsledek kouření, který se do nemocnice dostává pro infekci na plících. Jeho vitální kapacita plic je již primárně snížená, navíc v důsledku infekčního zápalu plic se mu stále hůře dýchá.

Nejprve se snaží sníženou kapacitu plic kompenzovat zrychleným dýcháním (tachypnoe), záhy však reaguje i kardiovaskulární systém (tachykardie) a pacient se dostává stále do většího stresu. Pokud není takovýto pacient včas uveden do umělého spánku, dojde k celkovému vyčerpání s dechovou zástavou.

Pacient je proto připojen na umělou plicní ventilaci a po vyléčení zánětu na plících je postupně probouzen a převeden na spontánní ventilaci. Právě včasné rozhodnutí o daném léčebném postupu výrazně zvyšuje šance pacienta na uzdravení a zároveň snižuje délku hospitalizace.

Jakými prostředky se uvádí člověk do umělého spánku? Do umělého spánku je pacient uveden farmakologicky, většinou nitrožilním anestetikem.

 Hluboká analgosedace je udržována kontinuálním nitrožilním podáváním kombinace analgetik a hypnotik.

Tyto lékyjednak tlumí bolest, ale zároveň vyvolávají amnézii, takže pacient si tyto chvíle, které by ho mohly do budoucna traumatizovat, nepamatuje.

Při jakých diagnózách je umělý spánek vhodným řešením pro pacienta? Diagnóz, při kterých je umělý spánek používán jako léčebný postup, je mnoho.

Mezi nejběžnější patří kardiorespirační selhání při infekčních onemocněních plic, opakované epileptické záchvaty, těžké popáleniny, těžké pooperační stavy, polytraumata a také již v úvodu zmiňovaná poranění mozku.

Dále jsou do umělého spánku uváděni také pacienti po kardiopulmonální resuscitaci a často se umělý spánek využívá i k zajištění nestabilního pacienta k převozu, ať už sanitkou, nebo letecky.

Lékaři v určitých případech doporučují blízkým pacienta, který je udržovaný v umělém spánku, aby na něj mluvili, dotýkali se ho.

Vnímá pacient tyto vnější podněty? Cílem farmakologicky navozeného útlumu pacienta během umělého spánku je lepší snášenlivost léčebného postupu, tudíž se jedná o hluboký útlum související se snížením stresových podnětů z okolí. V této fázi pacient své okolí nevnímá a případné zásahy ze strany rodiny si nepamatuje.

 Během fáze „odtlumování“ a probouzení začíná pacient reagovat na podněty z okolí, ovšem díky doznívající analgosedaci si tyto momenty rovněž většinou nepamatuje. Při rozsáhlém poškození mozku se však může stát, že i po odeznění analgosedace pacient nereaguje na své okolí, přičemž základní vitální funkce jako oběh či dýchání zůstaly zachovány.

V tomto případě mluvíme o tzv. vegetativním stavu. Právě u pacientů ve vegetativním stavu se doporučuje v rámci rehabilitace tzv. bazální stimulace – tedy neustále na pacienta mluvit, dotýkat se ho, pouštět mu oblíbenou hudbu a podobně.

Jak dlouho může být člověk udržován v umělém spánku? Délka umělého spánku se odvíjí od klinického stavu pacienta. „Odtlumování“ a probouzení pacienta se provádí až po stabilizaci jeho vitálních funkcí, doba je tedy zcela individuální. Není však vhodné ji nijak prodlužovat, neboť s narůstající délkou umělého spánku narůstá i riziko případných komplikací.

Jak dlouho trvá, než z umělého spánku pacienta probudíte? Je to různé, případ od případu. Velkou roli zde hraje jednak příčina daného stavu pacienta a nutnosti umělého spánku, a jednak celkový zdravotní stav daného jedince.

Rozhodně je těžší probudit a hlavně převést na spontánní ventilaci staršího pacienta, který má jednak spoustu přidružených onemocnění, která již tak snižují jeho orgánové rezervy, a navíc často bývá komplikující i jeho výživový stav.

Pro představu – pacient v umělém spánku při některých těžkých stavech může denně ztratit až 300 gramů aktivní svalové hmoty, čímž dochází rovněž k oslabení pomocných dechových svalů a tím i prodloužení doby rekonvalescence.

Umělý spánek chrání mozek před sekundárním poškozením. V jakém smyslu? Probíhají při něm i nějaké hojivé procesy primárního úrazu nebo poškození?  Poranění mozku bývají častým důvodem umělého spánku s cílem minimalizace sekundárního poškození. Mozek je po poranění ohrožen nejenom samotným rozsahem poranění, ale také vznikajícím otokem.

Jelikož je mozek uložen v lebce, nemá možnost expanze a případný otok může zapříčinit nárůst nitrolebního tlaku, jehož důsledkem je snížené prokrvení mozku a tím zásobení mozku kyslíkem. Pokud není nitrolební tlak snížen, může jeho narůstání vyústit v herniaci (zaklínění) mozkového kmene a následnou smrt mozku.

Budete mít zájem:  Vitamín A A Zdraví?

Právě hluboká analgosedace během umělého spánku spolu s farmakologickou léčbou otoku, případně odlehčující kraniotomií (odstranění části lebeční kosti a tím umožnění expanze mozku), brání sekundárnímu poškození mozku a zvyšuje šance pacienta na přežití i případné uzdravení.

Mozek sám o sobě ale nemá regenerační schopnost, jednou poškozené oblasti se již neobnoví, ovšem po odeznění mozkového otoku se některé funkce mozku můžou upravit a některé mozkové spoje můžou být nahrazeny jinými.

Máte už během umělého spánku představu, jak může být pacient po probuzení postižen? Rozsah postižení záleží na vyvolávající příčině a nikdy nelze předem odhadnout, jaký bude zdravotní stav pacienta po probuzení.

 Moderní zobrazovací metody jako CT, rentgen či ultrazvuk nám pomáhají spolu s klinickým vyšetřením pacienta a laboratorními odběry sledovat vývoj postižení jednotlivých orgánů, ovšem většinou se jedná o vážné stavy a zdravotní stav pacienta se může měnit během minut.

Například u již zmiňovaných poranění mozku je pak možné stanovit rozsah postižení neurologickým vyšetřením pacienta až po úplném odtlumení a probuzení pacienta, protože do té doby je toto vyšetření značně zkreslené a neobjektivní v důsledku hluboké analgosedace během umělého spánku.

Co všechno pacient během umělého spánku zapomene? Umělý spánek neovlivňuje dlouhodobou paměť pacienta, pouze navozuje amnézii (ztrátu paměti) na dobu během umělého spánku. Jinak je tomu ovšem u pacientů s poraněním mozku, kde záleží nejenom na rozsahu, ale i na lokalizaci poranění.

Kdy a jak se pacienti v umělém spánku rehabilitují? Pacienti v umělém spánku nejsou ohroženi pouze komplikacemi v důsledku onemocnění či úrazu, ale i již zmíněnou ztrátou aktivní svalové hmoty v důsledku pasivity, plus je zde i jisté riziko vzniku dekubitů (proleženin).

Proto jsou pacienti v umělém spánku uloženi na speciálních antidekubitálních lůžkách a dle možnosti polohováni. Pokud je jejich zdravotní stav stabilizován, probíhá pasivní rehabilitační cvičení u lůžka již během umělého spánku.

Po probuzení a převedení na spontánní ventilaci je důležitá nejenom aktivní rehabilitace pohybového aparátu, ale též dechová cvičení. V této fázi sehrává důležitou roli i rodina nemocného – jednak kvůli pozitivní motivaci, ale i kvůli podílení se na samotné rehabilitaci.

Blízcí nutí pacienta hovořit, manipulovat s běžnými předměty, samostatně jíst. „Usnadnit nemocnému život“ maximální obsluhou naopak může v těchto případech vést k prohloubení pasivity, ke ztrátě motivace a k takzvané CT mozku naučené bezmocnosti.

Umělý spánek: Kóma, které léčí

Taky vás fascinuje, jak se naše tělo dokáže uzdravovat? Zlomeniny srostou, poraněná kůže se zahojí, o přijetí cizích orgánů ani nemluvě. A když jde do tuhého, tělo se přepne do nouzového klidového režimu. Říkáme mu kóma nebo bezvědomí. Tam ale neovlivníte, kdy se člověk probudí.

Naštěstí je tu ještě umělý spánek, který poskytne tělu ideální podmínky, aby se dalo zase do pořádku. Kóma a umělý spánek: na čem závisí, zda se člověk probere?

Nejedná se ale tak úplně o spánek jako o uměle navozené kóma. Nicméně zrovna tohle slovíčko nebudí v lidech dvakrát uklidňující pocity, a proto se raději používá spojení umělý spánek, ačkoli člověk neprochází jednotlivými fázemi spánku jako po normálním usnutí. Takhle „spící“ pacient je udržován v jednotném stavu nevědomí, kdy se snižují metabolické požadavky mozku, a stačí mu tak k provozu menší množství kyslíku. Jsou tak chráněny do té doby nepoškozené tkáně a ty poškozené mají lepší podmínky k regeneraci. Navíc člověk nevnímá bolest. Prostě asi jako když restartujete zahlcený počítač.

Chtíc, aby spal Do umělého spánku vás doktoři uloží správně řízenou nitrožilní dávkou barbiturátů. Jedná se většinou o kombinaci analgetik a hypnotik, aby vám léky tlumily bolest a zároveň vyvolali amnézii. Tím se lékaři snaží eliminovat traumata, která by mohla vzniknout. Zkrátka staré dobré „co si nepamatuji, to se nestalo“.

Nejčastěji se uspávají pacienti po poranění hlavy následkem úrazu, mrtvice nebo velkém epileptickém záchvatu. V případě poškození mozku vzniká otok a mozek zvětšuje svůj objem. Jelikož ale nemá tolik prostoru k rozpínání, je takový otok dost nebezpečnou záležitostí a může způsobit nevratné až smrtelné poškození mozkové tkáně.

Takovému otoku se říká mozkový edém a jedinou cestou, jak omezit jeho rozvoj, je právě umělý spánek.

Umělého spánku se využívá i v situacích, které by byly pro organismus příliš stresující. Třeba napojení na umělou plicní ventilaci, prožití příliš velkého traumatu nebo absolvování náročné operace.

Spánek dává lidem čas se v klidu vzpamatovat bez zbytečného stresu, který pro oslabený organismus může být dost nepříjemným protihráčem.

Když mozek vymýšlí scénář Víc než na době strávené v umělém spánku záleží spíše na rozsahu a typu poškození mozku. Poškození levé mozkové hemisféry je obecně vzato horší než poškození pravé.

Levá strana má totiž na starost schopnost se vyjádřit slovem či písmem, řídí logiku a analytické schopnosti. Pravá hemisféra je kreativní a je odpovědná za naši tvůrčí a emoční inteligenci.

Pacienti s poškozenou pravou mozkovou hemisférou jsou tedy sice schopni normálně fungovat, ale někdy dochází k výrazným změnám v povaze pacienta a z jinak klidného milého člověka se může stát agresivní bručoun.

Během umělého spánku máte záblesky vědomí a z těchhle záblesků se mozek snaží si poskládat nějaký příběh. A někdy je ten příběh celkem krkolomný.

„Chvíli jsem tak byla přesvědčená, že jsem v nemocnici proti svojí vůli, a začala v hlavě plánovat svůj útěk. Můj věznitel byl můj ošetřovatel a jeho ruce byly z nějakého důvodu vyrobené z obalů od bonbonů.

Až po probuzení mi došlo, že to byla lékařská páska, kterou na mě přilepovali hadičky a měřicí přístroje,“ vzpomíná americká scenáristka Emily Gordon. Celou zkušenost s umělým spánkem popisuje jako jeden dlouhý podivný sen.

Vybavuje si ostré nemocniční světlo, hlasy lékařů a brýle svého přítele (který je jinak často nenosil).

Hlavně vstát správnou nohou Probuzení z umělého spánku může být dost překvapující jak pro pacienta, tak pro jeho blízké. Lidé jsou často dezorientovaní v čase i prostoru, nevzpomínají si na události před uspáním nebo nepoznávají své nejbližší.

U některých pacientů se objevuje i posttraumatický stresový syndrom nebo ještě dlouho se vracející noční můry a halucinace. Plus i třeba dvoutýdenní spánek stačí vašim svalům na to, aby zeslábly natolik, že budete mít nějaký čas potíž dojít z pokoje do koupelny nebo si uvařit kafe.

Svaly totiž rychle ochabují při pro tělo stresujících situacích a při ani ne tak dlouhé nečinnosti.

Pro mnoho lidí tak bývá mnohem náročnější vzpamatovat se po psychické stránce než po fyzické. Co se týče stavu těla, má ale umělý spánek většinou fascinují ozdravné účinky.

Třeba známý český fotograf Antonín Kratochvíl byl po zkolabování organismu na několik týdnů uveden do umělého spánku a po probuzení se cítil naprosto fit a podle lékaře má celý organismus v naprosto špičkové formě. Jako po restartu.

Nejrychlejší jazykovka na světě Dost možná jste zaznamenali příběh českého plochodrážního jezdce Matěje Kůse. Po úrazu hlavy při závodu ve Skotsku upadl do bezvědomí a po probuzení mluvil perfektně anglicky, ačkoli před nehodou zvládal jen pár základních frází.

Bohužel mu ale znalost vydržela jen několik hodin. I to nám ale napovídá o dosud neprobádaných zákoutích našeho mozku. Sám Kůs si svoji anglickou konverzaci s lékaři ale nepamatuje.

Tenhle jev se označuje jako syndrom cizího přízvuku a způsobuje jej dočasné poškození řečového centra způsobené úrazem nebo mrtvicí.

Své si naspal Američan Terry Wallis, který po autonehodě ztratil vědomí na dlouhých devatenáct let. Dodneška si jeho mozek myslí, že je v roce 1984 a je mu pořád dvacet. Pár dní před nehodou se mu narodila dcera, takže po probuzení měl celkem co dohánět.

Některé věci je lepší zaspat, ale nechat si proklouznout ty nejhezčí roky svého života nechceme asi nikdo. Hýčkejte si svůj zdravý spánek a dávkujte si ho v té správné míře, ať má vaše tělo čas dát do pořádku, co jste mu přes den naložili. Ten nejlepší tým nikdy nespících lékařů máme totiž každý v sobě.

#Simona Ó.

Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. I když se na ně předem nejde úplně připravit, něco málo se udělat dá… Dali jsme pro vás do kupy speciální microsite s názvem Kolik stojí zdraví.

Přečtěte si, jak dlouho trvá průměrná pracovní neschopnost, na jakou podporu od státu máte nárok, když dlouhodobě onemocníte a ve které nemocnici najdete nejlepší specialisty na různé neduhy.

Bude vás také zajímat: Lidi jako počítače. Vědci nás programují na telepatii i lepší zdraví

technika/technologieZdraví

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector