Všechny základní potraviny už si můžete celkem bez obav objednat online a nechat doručit až ke dveřím, o těch exotičtějších to ostatně platí také.
Jenže pohodlí je občas lepší opustit a vydat se cestou třeba o něco zdlouhavější a složitější, abyste si mohli být jistí, že suroviny, které projdou vaší kuchyní a skončí na vašem talíři, mají opravdu takovou kvalitu, jakou si přejete. Jít ke zdroji a nahlédnout chovatelům, pěstitelům a zpracovatelům pod ruce. Nebo se třeba jen doptat, nechat si poradit a být si jistější v kramflecích.
Vybrali jsme místa, kde si můžete být jistí, že pořídíte kvalitní potraviny i dobrou radu.
Kalendova Chabrybárna
Na ryby pocházející z rodinného podniku v Chabrech přísahají šéfkuchaři několika vyhlášených pražských restaurací.
Kalendovi mají vlastní nádrž i sádky, takže mohou po celý rok nabízet čerstvé sladkovodní ryby několika různých druhů. Zakoupíte tu tedy pstruhy, kapry, amury, siveny, ale také candáty nebo štiky a úhoře.
Na místě vám je vyloví, zabijí i vykuchají. Pro ty, kterým se nechce vařit, je k dispozici malé bistro.
Pekárna Praktika
S řemeslnými pekárnami se naštěstí už před nějakou dobou roztrhl pytel. Nicméně těch opravdu dobrých, kam se můžete bez obav vracet, je jen pár. Vinohradské Praktice vládne Tomáš Solák, který sbíral zkušenosti v Británii a ve Spojených státech. Jeho chléb bezpečně poznáte: má křupavou kůrku a vlhčí, až krémovou střídu, která výrazně voní po použitých obilovinách a má charakteristickou nakyslou chuť. Důsledně používá kvas a bio pšeničnou a žitnou mouku mletou na kameni.
Mozzarellart
Italská kuchyně se v českých srdcích a žaludcích zabydlela velmi rychle, ostatně jako prakticky všude po světě. Je relativně jednoduchá a snadno přístupná, zároveň si ale potrpí na řadu specifických ingrediencí a pochutin. Jaké štěstí, že lze ve Vršovicích a na Smíchově pořídit čerstvě připravenou mozzarellu!
Manželé Sommovi spojili ve svém podniku italskou tradici s kvalitním českým kravským mlékem.
Výrobu můžete sledovat i z ulice, takže si snadno ověříte, jak daleko je od výroby k prodeji: doslova pár kroků. A čím čerstvější, tím jemnější a voňavější mozzarella je.
Pokud chcete srovnání, vydejte se na Letnou – v podniku Del Toscano tam sýr připravuje pan Livolsi sice z buvolího mléka, ovšem mrazeného.
The Real Meat Society
Každý kuchař má svého řezníka a uzenáře, na kterého nedá dopustit. Řemeslo, které má u nás silnou tradici, tak mnohdy trpí spíš nedostatky na straně chovatelů. A pokud tedy nechcete maso konvenční a dáváte přednost ekologickému zemědělství, možnosti se poněkud zužují.
Jistotou je v tomto smyslu TRMS, kde dbají na to, aby zvířata, která bourají, pocházela z dobrého zdroje, ale zároveň věnují značnou pozornost i následnému zpracování.
Ať jde o zrání masa, nebo přípravu charcuterie bez nitrátů i silných vývarů, které si můžete odnést domů ve skle. Britská tradice, kterou do řeznictví vnáší Paul Day, je zkrátka znát.
Na hladové nakupující, kteří nevydrží až domů, tu navíc čekají poměrně dekadentní teplé sendviče a pivo Matuška.
Hala 22, Holešovická tržnice
Za ovocem a zeleninou byste se mohli vydat na farmářské trhy, jenže ani po několika letech si tam nemůžete bez předchozí zkušenosti a trochy detektivní práce být jistí, kdo je pěstitel a kdo jen prodejce (čest výjimkám).
O něco snazší to budete mít v kryté hale číslo 22 v areálu Holešovické tržnice. Nabídka je tu dost možná nejširší v celé metropoli a také sem si pro suroviny chodí nejeden dobrý šéfkuchař.
V prodeji jsou sice nejen lokální výpěstky, ale rozdíl celkem snadno poznáte, stejně jako proměny ročních období. Pořídíte tu samozřejmě také vejce nebo maso a uzeniny.
Kus sádla na kotletě nezabíjí, říká řezník od šťastného masa Paul Day | Dobrá chuť
PRAHA V Anglii se vyučil řezníkem, učil se vařit v londýnské čínské čtvrti a pracoval ve slavných restauracích třeba v New Yorku. Před šesti lety se nakonec usadil v Česku, otevřel restauraci a vrátil se k řezničině. „Chci, aby Češi měli z masa radost,“ říká.
LN* Do Česka jste přijel před šesti lety. Vaše první práce tady ale nevyšla, že?Původně jsem měl být šéfkuchařem v restauraci LS Club, ale ta posléze zanikla.
Na druhou stranu jsem se seznámil se svou současnou partnerkou Michaelou a vymysleli jsme spolu Sansho. Celý rok jsme hledali prostor, kde bychom restauraci otevřeli.
Před těmi pěti lety většina podniků stavěla svá menu na brazilském, argentinském nebo japonském hovězí. Ale to jsem nechtěl. Chtěl jsem podávat české maso.
LN* Udělal jste si průzkum sedláků?Ano, vyrazil jsem za spoustou místních farmářů. Hodně jsem tehdy po České republice najezdil vlakem a dokola mě šokovaly ty prázdné louky. Nikde jsem neviděl pást se krávy. Nechápal jsem proč.
Ale čím víc jsem hledal kvalitní maso, tím mi bylo jasnější, proč venku ta zvířata nejsou. Nakonec jsem objevil Josefa Sklenáře z Jihlavy a už jsem nehledal nikde jinde. Kvalita jeho masa je neskutečná.
On je jediný sedlák a my jediné řeznictví ve městě, které podává maso z prasat žijících venku celý rok.
LN* V Česku jste se tedy vrátil k řeznictví, kterému jste se vyučil v Anglii? Dva roky po otevření Sansho jsem otevřel obchod The Real Meat Society. Hodně lidí mě od toho zrazovalo, že budu mít moc práce. Ale oni nevěděli, že od existence Sansho jsem každou neděli a pondělí, kdy je zavřeno, odjel do Jihlavy, kde jsem si sám boural a připravoval maso.
A sám jsem si ho dovezl do Prahy, kde jsem ho ještě vyvěšoval. Takže otevřením řeznictví v Praze jsem si život vlastně zjednodušil, teď mám vlastní řezníky a řeznictví a vlastní suchou cestou stařené maso. I můj nový podnik Maso a kobliha má stejný racionální základ. Neotevřel jsem ho proto, abych začal vydělávat velké peníze, ale abych si život zjednodušil.
LN* Když jsem vyrůstala, platilo, že jediné dobré maso je libové…Ach jo, to je takový ten argument moderní doby. Tuk je nosič chuti. Co lidi dnes zabíjí, není kus sádla na kotletě. Řekl bych to ještě jinak. Tuk dokonce už ani nikde není moc vidět.
Normální prasata jsou geneticky „upravená“ tak, že moc tuku na nich nenaroste a ještě musí být připraveni na porážku za pět měsíců. Proto si tolik vážím Josefa Sklenáře. Neznám jiného šílence, který by nechal prasata venku, v úžasných polích plných speciálních bylin, dělal pro ně své bio žrádlo, necpal je sójou a kukuřicí.
Takové prase sice roste do jateční váhy deset měsíců, což znamená dvakrát tak dlouho proti tomu z velkochovu, stojí mě majlant, ale chutná tak jako nic jiného. A úžasně voní. A je pěkně tlusťoučké. Všechno chci, aby rostlo pomalu, a venku. Kuřata z venku jsou jedinečná. Ale něco stojí. S Michaelou doma nejíme moc masa.
Jsme takoví polovegani, jíme i hodně syrové stravy a je to skvělá zkušenost, hlavně pro mě jako kuchaře. Masa si člověk musí vážit, váží si totiž zvířete a sebe. Já raději jím více zeleniny a pak si s chutí dám maso, které je úžasné. A to něco stojí, já o tom něco vím! Jsou lidé, co jedí třikrát denně maso a chtějí ho levně.
Takže buďto je maso z uměle vyhnaných zvířat žijících v otřesných podmínkách, nebo si kupují drahou vodu s moukou.
Celý rozhovor s Paulem Dayem o jeho řeznických začátcích i práci ve slavných restauracích si přečtete v magazínu Pátek LN.
|
Masné krámy: Podniky, ve kterých dosud vládne poctivé řeznické řemeslo
Voňavá jelítka, mastný bůček a křehká svíčková na nedělní oběd. Spotřeba masa v Česku roste, ale řezníků ubývá. Navštivte s námi řeznictví, v nichž řemeslo dělají s láskou a k masu přistupují s respektem.
Když v červnu skončilo v pražském Břevnově vyhlášené řeznictví Kšána a syn, zákazníci se s tím nechtěli smířit.
Na facebookové stránce řezníka, který vždy ochotně poradil a před jehož prodejnou se táhly dlouhé fronty lidí z celé Prahy, začali hořekovat, kam teď budou chodit pro maso a že jsou odteď odsouzeni k tomu, stát se vegetariány.
Na mistrově rozhodnutí odejít ze zdravotních a rodinných důvodů do předčasného důchodu ale nic nezměnili a nezbylo jim nic jiného, než si hledat řeznictví jiné.
Mohou samozřejmě zajít k mladému Františku Kšánovi, který vede Naše maso v Dlouhé ulici. Patří do skupiny Ambiente, která řeznictví spojené s bistrem povýšila na luxusní záležitost a trendy místo, kde je dobré „být viděn“.
To, že Ambiente společně s Kšánou řeznické řemeslo šikovným marketingem dělají atraktivnější a dodávají mu ztracený punc, přiznává i Michaela Day, jež se svým manželem, britským řezníkem Paulem Dayem, provozuje masnu The Real Meat Society v Náplavní ulici.
Poctivých řezníků z její zkušenosti ubývá, mladí lidé se na učňovský obor nehrnou. Absolventů je málo a ještě méně těch, které řemeslo skutečně baví.
Spotřeba masa v Česku přitom stoupá, podle aktuálního odhadu Ústavu zemědělské ekonomiky a informací se zvýšila o 4,5 procenta na 79,3 kilogramu na hlavu.
Anketa: Kam chodíte pro maso?
◼ Roman Petr, generální ředitel Copy General
Bohužel nemám moc času běhat po „butikových“ řeznících, i když vím, že jich pár existuje… Takže za mě je to Makro, kde mám dostačující výběr a kde podle mého maso, spolu s rybami, patří k silným stránkám. Cestou domů se občas ještě zastavím pro šunku od kosti ve vyhlášeném řeznictví U Dolejších v Davli.
◼ Pavla Nýdrle, výkonná ředitelka komunikační agentury Nydrle
Nárazově chodím v Praze do Našeho masa v Dlouhé ulici a pak také na farmářské trhy na Kulaťák do stánku řeznictví Duba z Nové Včelnice. Pán k nákupu přidá takovou pohádku, že lepší marketing neznám. Zároveň na místě maso vykostí nebo naloží. Když přede mnou porcoval kůzle, byl to opravdový kumšt.
◼ Richard Galovič, majitel společnosti Favorit Czechoslovakia
Když doma vařím pro hosty, chodívám pro ušetření času do Makra. Jinak nákup masa řešily v minulosti vždy moje přítelkyně. Teď žiji sám, tak se nemám koho zeptat.
◼ Josef Veselka, přednosta motolské kardiochirurgie
O chod domácí kuchyně se příliš nestarám, a tudíž o původu masa na svém talíři toho mnoho nevím. Pokud však jednou až dvakrát ročně zajedu ke svému příteli a pacientovi MVDr.
Dresslerovi do Tasova a dostanu od něj kousek mladého býčka či jím chovanou drůbež, okamžitě zaregistruji veliký rozdíl ve kvalitě masa, ať už je upraveno jakkoliv.
Ten rozdíl je natolik výrazný, že bychom pro maso ze supermarketu a z domácího chovu měli najít odlišná slova, abychom při vzájemné komunikaci rozuměli, co vlastně máme na mysli.
◼ Alicja Huziuk-Raith, generální ředitelka pražského Hotelu Savoy
Ráda chodím do řeznictví Naše Maso k panu Kšánovi v Dlouhé ulici v Praze.
Těší mě profesionalita zaměstnanců, opravdu mají přehled, vědí, co doporučit, a kolikrát vám poradí nejen s výběrem druhu masa, ale i s tím, jak ho nejlépe upravit.
Já si tam chodím hlavně pro hovězí maso, je to opravdu rozdíl oproti jiným provozovnám. Můžete ochutnat například různé druhy klobásek, sekanou, ale i jejich tatarák.
„Vyučit se řezníkem není úplně jednoduché. Zaprvé je to fyzicky poměrně těžká práce, za druhé se u toho musí myslet. Učeň musí perfektně znát anatomii zvířat a také získat grif a šikovnost při jejich zpracování,“ říká Michaela Day, původním povoláním právnička.
Českým řezníkům podle ní také škodí levné maso z dovozu, prodávané především v supermarketech.
„Vážím si všech řezníků, kteří pracují s českým masem od českých chovatelů. Není jednoduché bojovat proti dotovanému masu z Německa nebo Španělska, které se prodává i za třetinovou cenu oproti českým farmářům.
Ti by se s podobnými ciframi neuživili,“ dodává Michaela Day s tím, že čeští producenti masa dlouhodobě žádají antimonopolní úřad, aby uznal, že se hlavně vepřové maso do Česka dováží za dumpingové ceny, kterým nemohou konkurovat.
Rozhodli jsme se najít řeznictví, v nichž řemeslo dělají s láskou a k masu přistupují s respektem.
Robertson
Typickým výrobkem řeznictví Robertson jsou anglické klobásky ze syrového masa, určené na gril, do trouby nebo na pánev. K dostání jsou verze z vepřového, hovězího, telecího či jehněčího, ochucené bylinkami, případně i trochu ostřejším kořením.
Receptury k nim přivezl majitel Christopher Robertson, napůl Skot a napůl Holanďan, který vyrostl na skotské farmě. Do Česka se přestěhoval před jednadvaceti lety, původně na tříměsíční stáž v zemědělské firmě na Tachovsku.
Když dostal nabídku dlouhodobější práce, rozhodl se zůstat.
„Pracoval jsem jako vedoucí chovu skotu a záhy jsem z masa začal vyrábět slaninu a klobásky, které jsem znal z domova. Rozvážel jsem je lidem po Praze a napadlo mě založit si vlastní prodejnu s masem a uzenářskými výrobky,“ popisuje plynulou češtinou s lehkým přízvukem Christopher Robertson.
První obchod otevřel v roce 2003, když se mu naskytl prostor starého řeznictví v Nuslích. Zákazníci se začali ptát i po jiných britských výrobcích, proto následně dovážel také anglické čaje nebo máslové sušenky.
Prodával je i ve specializovaných britských obchodech, které otevřel v Dejvicích a na Vinohradech. „Pak jsem si ale uvědomil, že se chci zaměřit hlavně na maso, takže jsem tyto obchody prodal a založil vlastní farmu na Benešovsku.
Chováme tam venkovní drůbež, kterou lze v našich obchodech koupit,“ říká Robertson, který před pěti lety otevřel další prodejnu v nové zástavbě v Dolních Břežanech.
Kromě klasické nabídky masa, lahůdek a uzenin včetně vyhlášených klobásek a klasické anglické slaniny tu má i polotovary jako předpřipravené burgry nebo plněné papriky. Zatímco v Nuslích je větší zájem o tradiční kusy masa k delší úpravě, v Dolních Břežanech, kde mají lidé domky se zahradou, jdou na odbyt spíš plátky masa na gril.
Sám si nejraději připraví mladé jehněčí, na které je zvyklý od dětství. „Nejlepší je upéct kotletky nebo celou kýtu i s kostí, maso má pak lepší chuť. A česneku jen trochu, Češi to s ním často přehánějí a přebijí přirozenou chuť masa,“ říká Skot, který jehněčí odebírá z chovů z okolí hory Blaník. Pokud ho je nedostatek, hlavně o Velikonocích, objednává ho navíc i z Irska.
Lahůdkářství Sváček
Vyrostl v rodině, kde bylo několik hospodských, ale řezničinu si podle svých slov vybral spíše náhodou. „Byla to dobrá trefa,“ říká Jan Sváček, který v současnosti v Praze provozuje tři řeznictví a jednu prodejnu se zahraničními delikatesami.
výroba a prodej masa, uzenin
Vloženo: 04.08.2015
„Navázali jsme na práci zakladatele fi rmy, pana Vladimíra Hájka, od kterého jsem společnost převzal v polovině roku 2011,“ říká jednatel Řeznictví H+H Ing. Karel Pilčík, pokračovatel valašského řeznického rodu Pilčíků z Bratřejova u Vizovic, který působí v řeznickém oboru už šest generací.
- Vaše rodina vlastní také podnik MP Krásno, tedy společnost, která patří mezi tři největší v republice ve výrobě masných výrobků.
- MP Krásno má centrálu ve Valašském Meziříčí, výrobní provoz v Ostravě-Martinově a ve Zlíně.
- V době, kdy pan Hájek plánoval prodej společnosti, jsme naopak my hledali společnost, která by na pulty prodejen dodávala kromě tradičním způsobem vyráběných výrobků také čerstvé bourané vepřové a hovězí maso.
Proto i kvůli optimální poloze provozu jsme se s ním dohodli na koupi provozu v Hladkých Životicích i maloobchodních prodejen. A začali jsme budovat na kvalitních základech vlastní společnost v duchu řeznických tradic rodiny Pilčíků. Snažíme se nedělat výrobky průmyslově, držíme se tradičních způsobů výroby za použití převážně regionálních surovin nejvyšší kvality.
Mnoho zákazníků si už raději za kvalitu připlatí, než by si koupili výrobky z náhražek…
Výrobky z „náhražek“ u nás ani nenajdou. Zákazníkům nabízíme vše, o co mají zájem a co dokážeme kvalitně vyrobit. Jsou to klobásy, párky, salámy všech druhů, speciality jako různě lisované boky, lahůdkové pečínky, sekané, šunky, uzená masa a další.
Trefilova masopustní klobása získala certifikát Klasa a označení Regionální potravina roku 2011, naše Klobása z udírny se stala během tři čtvrtě roku doslova tahákem, obsahuje 90 procent kvalitního vepřového masa a v kombinaci s originálním kořením a jemným zauzením patří k nejoblíbenějším výrobkům nejen na našich podnikových prodejnách.
Na vysoký standard výroby v Řeznictví H+H jsou již naši zákazníci zvyklí a ocenění značky kvality tento fakt pouze podtrhuje. V letošním roce se můžeme pochlubit získáním certifikátu Klasa na další tři výrobky.
O zákazníky nouzi nemáte, navíc pro ně připravujete pravidelně akční nabídky a nejrůznější marketingové akce.
Marketingové akce realizujeme hlavně na prodejnách. V minulosti to byly například soutěže o dárkové kufříky plné uzenin a další odměny, nyní připravujeme soutěž o uzená selata nebo kvalitní steakové nože Giesser. Podmínkou je vždy nakoupit výrobky v určité hodnotě, nechat v prodejně kontakt a čekat, zda bude mít zákazník štěstí při losování.
Kde všude mohou lidé Řeznictví H+H najít?
V současné době máme 27 prodejen v celém Moravskoslezském, Zlínském a Jihomoravském kraji. Za roky 2011 až 2013 byly Svazem zpracovatelů masa oceněny tři naše prodejny jako nejlepší v Moravskoslezském kraji. Prodejna Bohumín byla dokonce vyhodnocena jako Řeznická prodejna roku 2013 v celé ČR.
Loni skončila prodejna z Frenštátu jen o dva body druhá, a to pouze shodou nepříznivých okolností, a věřím, že letos bude zase mezi kandidáty na prvenství. Vyplácí se nám dlouhodobé úsilí a péče o zákazníky, ocenění jsou pak výsledkem dlouhodobé tvrdé práce a píle všech pracovníků Řeznictví H+H. Zároveň je to i závazek k ještě vyšší kvalitě našich služeb.
Vaše firma je známá i tím, že se neustále rozvíjí a velmi si váží svých zaměstnanců.
Během čtyř let se nám podařilo zvýšit tržby zhruba o 60%, navýšili jsme výrazně kapacity podlahové plochy provozu v Hladkých Životicích a připravujeme další modernizaci.
Veškerý zisk investuji zpět do společnosti. Podařilo se nám získat dotace z ministerstva zemědělství a evropských fondů na nové technologie, což pro nás byla obrovská pomoc.
A snažíme se o to, aby u nás pracovali stálí a spolehliví zaměstnanci, kterým vytváříme co nejlepší podmínky, ať už formou různých benefitů, mimořádných odměn nahrazujících třinácté platy apod.
Dobře si uvědomujeme, že kvalitní zaměstnanci výraznou měrou pomáhají k tomu, že naše firma patří k těm nejkvalitnějším dodavatelům čerstvého masa a výrobcům uzenin u nás.
Zdroj: http://opavsky.denik.cz/podnikani/dlouhodoba-pece-o-zakazniky-se-reznictvi-h-h-vyplaci-20150724-5a2r.html
Mass.na – Jsme řeznictví v Českém Dubu
MASS.NA
Jsme malé, milé řeznictví. Jsme továrna na požitky
Jídlo bylo odjakživa něco, co milujeme. Jídlo je požitek. A my jsme pochopili, že začíná výběrem těch správných surovin. Ať už je to maso, koření či další suroviny.
Před několika lety jsme poprvé usušili hovězí maso, tehdy jsme se inspirovali receptem na klasické jerky, jen jsme si ho trošku přizpůsobili obrazu svému. Bylo hned pryč, jakože opravdu hned.
Potom jsme zkoušeli další příchutě, při vymýšlení receptur jsme se inspirovali recepty, které máme rádi.
Mnohokrát se nám receptura nepovedla, snad tisíckrát jsme upravovali poměry surovin, snad tisíckrát jsme zkoušeli suroviny nové.
Když jsme hledali prostory, kde můžeme naše sušené vyrábět, našli jsme ono kouzelné místo, kde bylo řeznictví. To místo mělo atmosféru, a nás nadchla myšlenka, že budeme kombinovat čerstvé a sušené maso.
Že můžeme být součástí celého procesu, že si můžeme maso sami bourat a mít tak kontrolu nad celým procesem zpracování. Dezertovali jsme z kancelářské práce k řeznickému řemeslu a snažíme se ho dělat tak, aby nám dávalo smysl.
Udržitelně, s úctou, podporovat regionální farmáře, mít kontrolu nad každým krokem, který má vliv na výslednou kvalitu.
Spojit požitek a funkčnost. Naše sušené maso je plné přirozených bílkovin, žádné průmyslově zpracované umělé látky.
Uzeniny a něco k masu. K dobrému steaku patří dobrá omáčka, stejně jako do správné svíčkové patří dobře vyuzený špek.
Být hrdí na to, co dokážeme. Pouze české maso, hovězí z regionálních malochovů.
Vyzrálé hovězí z regionálních malochovů.
Paní vedoucí. Urputná a vytrvalá, vždy usměvavá a ukecaná. Často jí potkáte na prodejně, kde s ní můžete probrat přípravu steaků nebo zrání masa. Je specialistkou na časoprostor – myslí si, že má vše v malíku, a proto chodí všude pozdě :).
Pan vedoucí. Náš výrobní guru, opravář a obchodník v jednom. Je hračička, rád zkouší nové receptury a stará se o strategickou vizi. Vášnivý motorkář a vizionář.
Srdce naší prodejny. Svérázná máma od dvou kluků, dobrá duše, která má v rukávu vždy několik klasických receptů, když zrovna nevíte, co uvařit. Má v malíku celou prodejnu a myslí na všechno, na co paní vedoucí zapomíná.
Hledali jsme zkažené maso v Kostelci. Tamní řezníci se brání, že k nim nedoputovalo
V Kostelci nad Labem panuje nejistota, místní neví, kde skončilo maso z problematických polských jatek. (Video: AP)
Potenciálně závadné maso z Polska se podle informací ministra zemědělství Miroslava Tomana dostalo mimo jiné do Kostelce nad Labem. Tamní obyvatelé se nad tím podivují.
Zhruba čtyřtisícový Kostelec nad Labem je jedno ze čtyř měst, kam se podle pátečních informací ministra zemědělství Miroslava Tomana mělo dostat polské hovězí maso ze závodů, kde se zpracovávala i problematická zvířata.
„Že by to bylo tady u nás?“ diví se paní kousek od hlavní třídy a ukazuje reportérovi místní masny.
V Kostelci jsou dvě. V prvním řeznictví se zaměstnankyně usmívají – mají maso z vlastních jatek.
„Máme jen české maso,“ říká prodavačka a ukazuje z jakých je to farem.
Druhé řeznictví je vzdálené tři sta metrů. Po 17. hodině je už zavřené, nikdo v něm není a ani se v něm nesvítí.
Na to si stěžuje i jeden z kolemjdoucích. „Věčně nemají otevřeno,“ krčí rameny.
Podle místních se ale o řeznictví ví, že vozí maso z Polska. „Každé ráno sem vozí maso z Polska. Nikdo tam z Kostelce prakticky nechodí,“ říká oslovená slečna.
Postarší žena si naopak obchod chválí. „Mám s nimi dobrou zkušenost. Je tam čisto a paní je příjemná, dobře se tam nakupuje.“
Seznam Zprávy získaly reakci majitelky – odmítá, že by problémové hovězí putovalo do jejího obchodu. „K nám se dováží maso pouze z legálních jatek, kde se provádějí kontroly a odběry vzorku masa,“ popisuje majitelka.
„Co se týká této kauzy, podle veškerých kontrol, které proběhly, u nás nebyl nalezen ani jeden kilogram masa z této dodávky nelegálních porážek,“ dodává majitelka masny.
Ústřední ředitel Státní veterinární správy Zbyněk Semerád mluvil o problému s polským masem ve Večerních zprávách. (Video: Seznam.cz)
Přesnější informace ministerstvo zemědělství nesdělilo. Místní se tak mohou jen dohadovat, kam maso v jejich městě zamířilo. Další podrobnosti redakce zjišťuje.
Zhruba 300 kilogramů polského hovězího masa z problematických polských jatek nemusí být nutně podle ředitele Státní veterinární správy (SVS) Zbyňka Semeráda závadné.
Kromě Kostelce nad Labem se dostalo ještě do Varnsdorfu, Nového Bydžova a Prahy. Zásilka z Nového Bydžova o hmotnosti přes 100 kilogramů byla vrácena po apelu polského obchodníka zpět do Polska.
Semerád uvedl, že je možné, že maso ve Varnsdorfu je už zkonzumované.
Kde sehnat nejlepší maso na steaky – tipy, kam zajít a podle čeho vybírat
Základem dobrého steaku je kvalitní maso. Kde ho ale hledat? Pokud máte ve svém okolí kvalitního řezníka, tak máte vyhráno. Existují ale i další možnosti, kam se vydat. A nezapomeňte ani na další aspekty, kterých si všímat, když chcete koupit kvalitní maso na steaky.
Řeznictví: Ověřuj a prověřuj
Jestliže vás řezník ve vašem okolí zásobuje kvalitním masem, máte vyhráno. Pravda ale je, že ve většině českých řeznictví je maso většinou nevyzrálé, nemá dostatek vnitřního tuku a často ani nejde o dobrý kus zvířete. Najdou se samozřejmě i výjimky – a těch je třeba si vážit. Zapátrejte ve svém sousedství anebo si za dobrým masem kousek zajeďte. Steak nemáte k večeři každý den, tak se trocha investice do kvality vyplatí.
Nezatracujte supermarkety
Nevěříte, že byste v supermarketu mohli najít kvalitní maso na steaky? Nezahazujte tuto možnost, dokud ji nevyzkoušíte. Třeba takový Globus má šikovného řezníka a velký výběr kvalitního masa najdete i v Makru, kde se zboží točí, a můžete si proto být jisti, že je maso čerstvé.
Maso z e-shopu? Proč ne…
Objednávku kvalitního masa online doporučují i profesionální kuchaři a majitelé restaurací. Jenom varují, abyste neobjednávali maso přes jakýkoli internetový obchod.
Projděte si recenze, podívejte se, kde zákazníci nejčastěji nakupují a s čím jsou spokojeni. Pak nákup masa online klidně vyzkoušejte.
Jestliže nemáte v dosahu kvalitní řeznictví nebo farmářskou prodejnu, nákup přes internet vám shánění dobrého masa usnadní.
Farmy nebo prodejny k nim přidružené
Pokud nechcete kupovat zajíce v pytli a chcete si být jisti opravdu stoprocentní kvalitou, vyrazte pro maso na steaky na farmu. Jestli to máte na chov daleko, prozkoumejte, zda nenajdete ve svém okolí prodejny, které jsou k těmto farmám přímo přidružené. Za takové maso sice zaplatíte o něco více, výslednou kvalitu ale ucítíte z každého kousku.
Podle čeho maso vybírat?
Ať už se vydáte do řeznictví, supermarketu nebo farmářské prodejny, zajímat vás bude několik ukazatelů, podle kterých poznáte, zda na daném místě najdete kvalitní maso na steaky. Všímejte si ceny masa. Pokud je příliš nízká, něco tady nevoní. Chcete si pochutnat na opravdu dobrém steaku a ne se trápit s masem, které nepůjde rozkousat.
U hovězího vás bude také zajímat, zda je čerstvé, nebo vyzrálé. Pro dobrý steak je totiž žádoucí to druhé.
Hovězí potřebuje ke změknutí alespoň 10 až 14 dní, jenže v Česku se na pulty často dostane už tři dny po porážce. Pokud prodejce hrdě hlásí, že je jeho hovězí čerstvé, raději od něj běžte rychle pryč.
Takový obchodník ani neví, že čerstvost není u hovězího vůbec žádoucí.
Chcete si doma připravit lahodný steak? Nekupujte jen tak ledajaké maso a vydejte se do prodejny, kde si budete jisti, že dostáváte tu nejlepší možnou kvalitu. Jedině tak si můžete pochutnat na skvělé večeři nebo dokonalém slavnostním obědu.