Volný přístup ke konopí by domácí mazlíčci rozhodně mít neměli!
Byl to experiment, který se osvědčil. Před osmi lety o možnosti léčit zvířata konopím netušila, teď po mnoha zkušenostech tvrdí, že za určitých pravidel můžou kanabinoidy výrazně pomoct trpícím kočkám, psům i dalším zvířatům. Podle kanadské veterinářky Katherine Kramerové má konopí obrovský potenciál. Cesta k jeho plnému využití ve zvířecí říši prý bude ale ještě hodně dlouhá.
V novinových rozhovorech tvrdíte, že léčba domácích mazlíčků pomocí konopí může být bezpečná a účinná. Můžete nám říct, jak to funguje a jaké s tím máte zkušenosti vy osobně?
Poprvé jsem se s využitím konopí setkala před sedmi nebo osmi lety, kdy jsem měla za pacienta vážně nemocnou kočku a s majiteli jsme uvažovali o jejím utracení.
Ovšem majitel, který měl zkušenosti s konopí, chtěl ještě vyzkoušet konopí s obsahem kanabidiolu (CBD). Tehdy jsem vůbec netušila, co to je a jak to bude fungovat, takže to byl čirý experiment.
Ale stav kočky se natolik zlepšil, že mě to přinutilo začít přemýšlet o konopí jako o alternativě i pro některé další zvířecí pacienty.
Ve své praxi využívám i alternativní medicínu a často vídám staré geriatrické pacienty s rakovinou a dalšími velmi závažnými nemocemi. A za těch posledních sedm let jsem viděla řadu případů, kdy po nasazení konopí došlo k pozoruhodnému zlepšení stavu. Když ale hovoříme o konopí, nesmíme zapomínat na jednu důležitou věc: existuje spousta různých odrůd a přípravků.
Na produkty s vysokým obsahem THC jsou kočky a psi velice citliví.
V případě domácích mazlíčků se snažíme zaměřovat zejména na produkty obsahující vysoký podíl CBD a velmi nízký podíl psychoaktivního tetrahydrokanabinolu (THC). Běžně dostupné konopí má obvykle vysoký obsah THC, které ale může být pro některá zvířata poměrně toxické. Pokud se soustředíme na produkty obsahující hlavně CBD, léčba je přinejmenším velmi bezpečná.
Zmínila jste kočky. O jakých dalších domácích mazlíčcích je řeč? Hovoříme pouze o savcích, nebo jde i o jiné druhy?
Víme, že konopí působí na endokanabinoidní systém, který mají všichni savci. Teoreticky by tedy mělo mít klinický přínos pro jakékoli savce. Já pracuji pouze se psy a kočkami, takže z vlastní zkušenosti mohu mluvit jen o nich.
Je ale pravda, že jsem se bavila i s několika veterináři, kteří konopné produkty aplikovali na koně a měli taktéž velmi dobré výsledky. Proto si myslím, že produkty z konopí mohou být velmi užitečné v podstatě pro jakékoli zvíře.
Hovořila jste o rakovinách či úzkosti… Na jaké další nemoci může konopí pomáhat?
Co jsem viděla ve své praxi, konopí je mimořádně účinné na všechny typy chronických bolestí. Dále funguje na artritidu nebo třeba záchvaty. Na ty to rozhodně pomáhá a odhaduji, že dnes skoro všichni mí zvířecí pacienti trpící na záchvaty užívají v nějaké formě konopí.
Dále může být velmi užitečné pro paliativní léčbu domácích mazlíčků s rakovinou, kdy zmírňuje dopady chemoterapie, dále pomáhá u diabetu, zeleného zákalu, onemocnění srdce, zánětlivých onemocnění střev (Crohnova choroba) a podobně.
Čím více toho víme o endokanabinoidním systému, tím je jasnější, že má vliv v podstatě na každý fyziologický proces, tudíž ten seznam potenciálních indikací a stavů, kde konopí může pomoci i u zvířat, se v dnešní době jeví prakticky nekonečný.
Co konopí s vysokým obsahem THC? Jak velký je problém, když se jím zvíře předávkuje? Jak k tomu může dojít a jak často se to u vás ve Vancouveru stává?
Bohužel se to děje až příliš často. Ve Vancouveru je konopí všude a máme tu hodně náhodných otrav, kdy třeba pes najde venku v parku nějaké odpadky se zbytky konopných pochutin. Zvířata jsou na všechny formy konopí značně citlivá.
Podle kanadské veterinářky Katherine Kramerové má konopí obrovský potenciál.
Myslím si, že v Kanadě i v dalších zemích budeme s postupující legalizací rekreačního konopí čelit problému, že konopné produkty budou všude a mnoho lidí si řekne: „Já to beru a cítím se po tom skvěle, pomáhá mi to s mými zdravotními problémy, takže by to mělo fungovat i u mého zvířete.“ Nicméně psi i kočky jsou hodně odlišní tvorové než člověk, vstřebávají různé látky jinak a jinak na ně působí. A na produkty s vysokým obsahem THC jsou velice citliví.
V deníku Globe and Mail jste psala o tom, že mezi členy kanadské veterinářské komunity se v poslední době o terapeutickém využití konopí mluví stále hlasitěji. Můžete mi k tomu říci něco více?
Když jsem se o potenciální využití konopí začala zajímat, mnoho veterinářů říkalo, že je to ilegální, že bychom se o tom neměli vůbec bavit nebo že dělám něco špatného.
Veřejně tedy hovořili takto, ale současně mi často volali a ptali se, jak se vlastně konopí dá využít a jak o tom mluvím s lidmi, jak o něm přednáším na místní univerzitě nebo jak ho obhajuji na úřadech.
Letos ale došlo k zásadnímu posunu, kdy jak kanadská, tak i americká veterinární asociace toto téma otevřely a uznaly, že je tu obrovský klinický potenciál a že léčba konopím se bezprostředně týká i našeho oboru. V současnosti se tedy zabýváme tím, jak bezpečně předepisovat a doporučovat konopné produkty.
Čeká nás ale ještě spousta práce a jednání s ministerstvem zdravotnictví a vládou, je třeba vymyslet, jak to všechno udělat. Je nutno také provést výzkumy se zvířaty. Ale jedním z pozitiv legalizace pro všechny dospělé obyvatele (v platnost vešla 17. října loňského roku – pozn. red.
) je právě to, že otevírá dveře výzkumu a pomůže nám zjistit, jaké přípravky fungují nejlépe, jak dobře se vstřebávají v těle, jaké je správné dávkování. Na všechny tyto otázky musíme nejdříve najít odpovědi. Ale je skvělé vidět, kolik veterinářů si přeje mít více informací, kolik se jich chce vzdělávat.
A současně jsou tomuto tématu otevřené i příslušné regulační úřady.
- Text: Matěj Skalický
- Autor je redaktorem Českého rozhlasu.
Zajímá vás více? Další články z rubriky „Zvěroléčba“ i mnoho inspirativních textů najdete v magazínu Konopí, které je k dostání v trafikách po celé zemi! Magazín si můžete taktéž výhodně předplatit.
Může člověk zemřít na předávkování při kouření marihuany? • Časopis ROOTS..
Lidé se často ptají, zda při vykouření příliš velkého množství konopí může dojít k předávkování a následnému úmrtí. Tato obava je přirozená, protože mnoho jiných látek, které lidé užívají z léčebných nebo rekreačních důvodů, má nepříznivé účinky.
Centra pro prevenci a kontrolu nemocí uvádí, že předávkování a úmrtí v důsledku užití konopí je „nepravděpodobné.“ Vysoké množství THC však může vést k otravě (ne však smrtelné).
Navíc užívání konopí při řízení motorového vozidla může vést ke smrtelné nehodě a společné užívání konopí a tvrdých drog a alkoholu může přinést mnoho nežádoucích účinků.
Nejsou však zaznamenány žádné případy předávkování konopím.
Švédská studie o úmrtí mladých mužů, kteří užívali konopí, nezmiňuje úmrtí v důsledku předávkování drogou. Namísto toho uvádí, že „se zvýšenou úmrtností byla spojena vysoká míra spotřeby jiných drog.“
Federální program „Rocky Mountain High Intensity Drug Trafficking Area“ (HIDTA) vydal v roce 2014 66stránkovou zprávu nazvanou „Legalizace marihuany v Coloradu: Dopad“, v němž byly analyzovány dopady legalizace marihuany v Coloradu v roce 2014. Ve zprávě bylo uvedeno, že počet řidičů pod vlivem marihuany vyskočil o 100 procent a počet úmrtí se během studijního období zdvojnásobil. Ale žádná zmínka o předávkování.
Zdá se, že dospělý člověk dokáže snést dokonce i vysoké dávky THC. Nicméně citlivější tvorové, jako jsou děti a zvířata, jsou na tom o něco hůř.
Vzhledem k tomu, že v USA existuje jen velmi málo hlášení o předávkování a úmrtí v důsledku užití konopí, debaty o nežádoucích účincích konopí by se měly týkat spíš otravy konopím a ne předávkování.
Otrava konopím je obvykle způsobena tetrahydrokanabinolem (THC). Úrovně THC se neustále zvyšují kvůli poptávce uživatelů „rekreačního“ konopí a kvůli novým a koncentrovanějším přípravkům z něj.
Zpráva HIDTA potvrzuje, že „potence THC vzrostla z průměru 3,96 % v roce 1995 na 12,33 % v roce 2013.
Kanabinoidní receptory ale nejsou lokalizovány v mozku a proto není pravděpodobné, že by ovlivňovaly dýchání, na rozdíl od opioidních receptorů, které se nacházejí na mozkovém kmenu.
Ve zprávě je uvedeno, že kvůli kanabinoidním receptorům, které se nenacházejí ve struktuře mozku, se „smrtelné předávkování konopím a kanabinoidy nevyskytuje“. Kanabinoidní receptory jsou však přítomny v centrální nervové soustavě a mohou způsobit nízký krevní tlak, bronchodilataci (rozšíření průdušek) nebo gastrointestinální potíže (poruchy trávení).
I když většina důkazů naznačuje, že nemůžete zemřít kvůli požití příliš velkého množství konopí, můžete pocítit nežádoucí účinky a budete chtít vědět, jak tento stav zvládnout.
Pokud máte pocit, že jste to přehnali, pravděpodobně nebudete mít na čtení tohoto článku náladu, ale možná ji budou mít vaši přátelé.
Zde je několik rad, jak zvládnout situaci, kdy vy nebo někdo, koho znáte, prožívá nepříjemné stavy z příliš silné intoxikace konopím.
Lidé mohou užít přílišné množství konopí, stejně jako se jim to může stát s alkoholem. Může se tak stát po užití strainu s úrovní THC vyšší, než na jakou jsou zvyklí, po experimentování s poživatinami, nebo při zkoušení dabování koncentrátu s vysokým obsahem THC.
- Nejčastější symptomy otravy konopím:
- Paranoia – kombinace strachu a úzkosti ve spojení s příběhy třeba o zátazích policie.
- Zrychlená srdeční frekvence – když srdce tluče rychleji než obvykle, lidé si toho samozřejmě všimnou.
Otrava konopím se u každého projevuje jinak. A jelikož mnoho lidí míchá s konopím i alkohol a tvrdé drogy, Zvládnutí příznaků může být někdy obtížné.
Pokud má uživatel pochybnosti, může požádat o pomoc odborníky. Může ale také využít několik způsobů, jak se uklidnit, dokud účinky neodezní. Někdy tyto stavy zmizí za hodinu a někdy to může trvat i několik hodin.
Když vaše srdce bije jako o závod, nebo se cítíte zvláštně, zklidnění a uvolnění se zdá být nereálné. Pokud si však najdete klidné místo, můžete začít. Eliminace hluku, světla a dalších lidí by mělo pomoci ztlumit nervový systém.
Zakrytí očí dekou nebo maskou eliminuje další vstupy do nervového systému, stejně tak i špunty do uší. Zachumlání se do deky nebo natáhnutí oblečení navíc nebo dalších ponožek vyšle do mozku uklidňující signály.
Nalaďte se na své tělo a všechny jeho pocity. Někdy tělo jen chce, abyste si všimli, že existuje.
Závěrem zpráva říká, že je nepravděpodobné, že byste na předávkování konopím zemřeli. Několik úmrtí bylo konopí připsáno, ale převážná většina důkazů poukazuje na to, že konopí smrt nezpůsobí. Buďte opatrní při kontaktu s konopím s vysokým obsahem THC a naučte se uklidnit, pokud užijete přílišné množství.
Líbí se vám časopis Roots a přejete si ho pravidelně každý měsíc dostávat až do schránky? Objednejte si ho na www.predplatne.cz.
Co o vztahu mezi konopím a obsedantně kompulzivní poruchou říká věda?
Pojem obsedantně kompulzivní porucha (OCD) se mnohdy lehkovážně používá jako hanlivý termín. Někteří o sobě prohlašují, že jsou k obsesi náchylní, jiní dokonce obviňují druhé, že se chovají, jako by OCD měli.
Podobná tvrzení však velmi zlehčují povahu tohoto duševního onemocnění, kterým ve světě trpí každý čtyřicátý člověk. Život s takovou poruchou může být velmi stresující a vysilující.
Najít způsob, jak se s touto poruchou vypořádat tak, aby vám přestala překážet v každodenním fungování, může být poněkud oříšek.
V současnosti se nám díky výzkumu dostává nových a nových informací o endokanabinoidním systému a jeho úloze při vyrovnávání se s úzkostmi, strachem či opakujícími se vzorci chování. Z tohoto důvodu se odborníci na OCD začali v poslední době zajímat právě o kanabinoidy jako o potenciální prostředek, s jehož pomocí by se daly symptomy obsedantně kompulzivní poruchy lépe zvládat či mírnit.
Dosud nejčastěji užívané metody léčby OCD zabírají jen do jisté míry. Představuje tedy konopí řešení? Pojďme se na to společně podívat.
Co je vlastně přesně OCD?
Obsedantně kompulzivní porucha neboli OCD je úzkostná duševní choroba, která brání mozku v tom, aby dokázal rozlišit mezi navyklým a cíleným chování.
Podobně jako většina psychických onemocnění má i OCD různou míru závažnosti a může se rozličně projevovat. Někteří pacienti projevují fixaci na špínu, jiní zase pociťují potřebu udržovat vše ve svém okolí symetricky uspořádané. Dále existují také poruchy, které s OCD souvisí a týkají se spíše tělesných projevů, jako je trhání vlasů nebo škrábání.
Dnes již však máme mnoho důkazů o tom, že úzkost i stres lze zmírnit za pomocí vhodné dávky konopí.
Každý nemocný prožívá OCD po svém. Všechny z nich nicméně spojují silné obsesivní potřeby a neustálé nekontrolovatelné myšlenky spolu s nepříjemnými vtíravými impulsy.
Kvůli obsesivnímu přemítání pak mohou pacienti zažívat pocity úzkosti a sklouzávat do repetitivního chování, tedy nutkání opakovat různé nezvyklé rituály.
Cítí například zvýšenou potřebu se opakovaně ujišťovat, že za sebou opravdu zamknuli, jen aby se úzkosti zbavili.
Jako může konopí pomoci?
Odborný žurnál Cannabis and Cannabinoid Research v roce 2019 uveřejnil přehledovou studii, která obsahuje důkazy o tom, že by endokanabinoidní systém mohl představovat nový směr v léčbě obsesivně kompulzivní poruchy. OCD postihuje části mozku, jež souvisejí s úzkostí, reaktivitou stresu, podmíněným strachem a navyklým chováním. Podle výzkumu endokanabinoidní systém umí tyto vzorce chování a citové reakce modulovat.
Základní složkou systému jsou receptory CB1, které se hojně vyskytují v oblastech mozku, jež údajně stojí za vznikem OCD, jako jsou přední kůra mozková, bazální ganglia, hipokampus a amygdala. To nasvědčuje o tom, že přiměřená aktivace receptorů by mohla od určitých projevů OCD ulevit.
Úzkost a stres
Hlavním symptomem obsedantně kompulzivní poruchy jsou pocity úzkosti. Pacienti se jimi mohou nechat pohltit natolik, že ztratí ponětí sami o sobě. Dnes již však máme mnoho důkazů o tom, že úzkost i stres lze zmírnit za pomocí vhodné dávky konopí.
Malá dávka THC může navodit pocit uklidnění. Větší množství THC však může mít zcela opačné účinky.
Receptory CB1 napomáhají s kalibrací mozku, a to jak při spouštění neuronů, tak při tlumení jejich činnosti. Agonisté (látky, které aktivují receptory CB1) pak dovedou pocity úzkosti snížit nebo zhoršit – záleží na velikosti dávky, způsobu podání a citlivosti receptorů.
Mezi takové agonisty se řadí kupříkladu THC, jehož malá dávka může po reakci s endokanabinoidním receptorem navodit pocit uklidnění. Větší množství THC však může mít zcela opačné účinky.
Dále výzkum ukázal, že blokace receptorů CB1 vede zase k nárůstu úzkosti.
Pokusy na hlodavcích objevily, že endokanabinoidní systém ovlivňuje reakci organismu na stres. Tělo si totiž vytváří vlastní endokanabinoidy, jež mu pomáhají se přizpůsobit dlouhodobému stresu. Menší dávky THC a dalších kanabinoidů potom umí hladinu stresu zmírnit celkově.
Je ovšem třeba opět podotknout, že větší množství THC může stres spíše zhoršit. Vše tedy nasvědčuje tomu, že nejlépe se s úzkostí a stresem vypořádáme, když najdeme ideální potřebné množství tohoto kanabinoidu.
Podmíněný strach
K obsedantně kompulzivní poruše patří také strach, a to přesněji řečeno podmíněný strach. U osob trpících OCD mozkové obvody strachu vyhodnocují jinak neutrální podněty jako hrozbu. Člověk tak má pocit, že je něco špatně a musí na to okamžitě reagovat. Studie uvádějí, že obsesivní pacienti mají narušenou schopnost rozpoznat skutečnou hrozbu kvůli chybě v nervovém systému.
U zdravých jedinců se také ukázalo, že na snížení úzkosti a podmíněného strachu pomáhá i CBD.
Proti podmíněnému strachu zabírá právě konopí. Preklinické studie na myších ukazují, že endokanabinoidní systém (a konkrétně pak receptor CB1) hraje podstatnou úlohu při vytěsňování traumatických vzpomínek z amygdaly.
U hlodavců se podařilo snížit podmíněný strach s využitím exogenních kanabinoidních agonistů, jako je THC a CBD. Naopak antagonisté (látky, které receptorům CB1 v aktivaci zabraňují) zase potlačování strachu zpomalují.
Klinické studie provedené na lidských subjektech pak naznačují, že CBD a syntetická forma THC nazvaná dronabinol nejspíš mozku usnadňují se pocitů strachu zbavit. Při pokusu na zdravých osobách se za pomoci dronabinolu podařilo zmírnit reakci na podnět, který měl strach vyvolat. U zdravých jedinců se také ukázalo, že na snížení úzkosti a podmíněného strachu pomáhá i CBD.
Navyklé chování
Výzkum na hlodavcích dále poukázal na to, jak endokanabinoidní systém ovlivňuje získávání návyků a opakující se vzorce chování.
U pokusných myší se po podání THC a CBD projevila snížená tendence k repetitivním úkonům. Jiná studie objevila, že pokud se CBD užívá denně po dobu více než jednoho týdne, je jeho dopad na navyklé chování konzistentní.
Pro srovnání běžný lék proti úzkostem jako diazepam většinou po čase na účinnosti ztrácí.
Oproti diazepamu CBD neztrácí časem na účinnosti.
Autoři experimentu zaměřeného na pacienty s Touretteovým syndromem zjistili, že kouření konopí u subjektů omezilo jak tiky, tak nutkání ke kompulzivním činnostem. Další výzkum, jenž se zabýval ženami s chorobnou potřebou vytrhávat si vlasy, u pacientek zaznamenal pokles ve vytrhávání poté, co se jim po dobu dvanácti týdnů podával dronabinol.
Budoucí výzkumy kanabinoidní léčby OCD
Momentálně jsou k dispozici pouze tři případové studie o účinku kanabinoidů na OCD.
Ve všech případech soustředili výzkumníci svou pozornost na pacienty, kteří už vyzkoušeli standardní léčebné způsoby, jako jsou inhibitor zpětného vychytávání serotoninu, antipsychotika, stabilizátory nálad nebo kognitivně behaviorální terapie. Všechny zmíněné metody u nich nicméně zafungovaly buď jen do jisté míry, nebo vůbec.
Každému ze subjektů se po dobu v rozmezí od více než deseti dnů až do dvou týdnů podával dronabinol. Všichni z nich následně potvrdili, že u nich došlo k celkovému zlepšení kvality života stejně jako i ke zmírnění projevů OCD.
Za zmínku ovšem stojí, že i když některým nemocným může konopí ulevit, u jiných se jeho účinky nemusí nijak projevit. Kanabinoidy dokonce mohou případně i jejich úzkosti zhoršit.
Výsledky se tedy rozcházejí, za což může hned několik faktorů. V prvé řadě tady platí, že příliš velká dávka s sebou může přinést nežádané účinky.
Ve srovnání se zkušenějšími uživateli pociťují mnohdy ti, kteří zkouší konopí poprvé, úzkosti už jen kvůli samotnému užívání této stigmatizované byliny.
Navíc i vysoký obsah THC sám o sobě dokáže negativně ovlivnit pocity úzkosti nebo jiné symptomy choroby.
Po podání syntetického THC všichni pacienti potvrdili, že u nich došlo k celkovému zlepšení kvality života i ke zmírnění projevů OCD.
V současnosti již máme určité důkazy o tom, že endokanabinoidní systém nejspíš má vliv na nervové oblasti související s OCD. Využití kanabinoidů jako potenciálního léku na tuto poruchu však potřebuje další výzkum.
K němu by nicméně v blízké době mělo dojít. Americký doktor Reilly Kayse, který se podílel na výše zmíněné přehledové studii, se v současnosti účinkem konopí na osoby trpící obsedantně kompulzivní poruchou intenzivně zabývá.
Uvidíme, co budoucnost přinese.
Zdroj: https://www.leafly.com/news/health/cannabis-ocd-what-does-science-say
konopný čaj
Že je dvoumetrová bylina zvaná konopí čili marihuana označována jako nelegální droga, jim je srdečně jedno. Hlavní je pro ně to, že zabírá na jejich zdravotní problémy.
„Pro úřady jsem narkomanka,“ říká Martina Menclová z Prahy. „Kvůli tomu, že si na balkóně pěstuju několik kytek, mi nesvěřili děti po rozvodu do péče.“ Trpí roztroušenou sklerózou a její stav se, jak potvrzuje lékařská zpráva, rapidně zhoršil vlivem traumatizujícího rozvodu. Paní Menclová kouří marihuanu.
Roztroušená skleróza je nemoc neléčitelná.
Dají se pouze mírnit její projevy a akutní ataky. A právě k tomu jí pomáhá nějaký ten joint, cigareta ze sušeného konopí, nazývaného podle mexických dělníků, kteří ho kouřívali běžně, marihuana. Martina Menclová bere důchod 3300 korun. Vleklé soudní spory o majetek s bývalým manželem a hrozba vystěhování z bytu ji dokonce přivedly na zoufalou myšlenku.
Přivolala k sobě do bytu policistu, omámila jej sedativy a držela jej jako rukojmí. Pak pozvala media. „Volám o pomoc,“ vysvětlovala tehdy.
Paní Menclovou lékaři léčili obvyklým způsobem: léky na bázi hormonů hydrokortikoidů. Za několik let této léčby nepříjemné stavy sice ustoupily, v břiše jí však jako vedlejší efekt léčby vyrostlo hned několik nezhoubných myomů.
Odstranit je se ukázalo jako problém.
„S mou diagnózou se pod narkózu nesmí. Zbývá operace při vědomí, s napíchnutím páteře, takzvaným epidurálem. Z toho mám strach,“ přiznává třiačtyřicetiletá dámská krejčová. Vlastně bývalá dámská krejčová, protože zhoršování zdravotního stavu si vyžádalo plný invalidní důchod.
Lékaři jí tedy hydrokortikoidy vysadili a nahradili je imunosupresivy, léky, které se berou třeba po transplantaci orgánů. Roztroušená skleróza totiž nezpůsobuje zapomínání, jak si někdo může myslet, ale hlavně je to porucha, při které imunitní systém organismu napadá vlastní nervovou tkáň. „Ty beru pořád.
Na internetu jsem se ale dočetla, že podobně postiženým lidem pomáhá konzumace konopí. Tak jsem ho začala kouřit. Poslední ataku nemoci jsem měla před rokem a půl,“ chlubí se pacientka.
Konopí si pěstuje na balkóně v paneláku. „To byl důvod k tomu, že mi nesvěřili děti do péče. Byla jsem označena za konzumentku marihuany. Když jsem u soudu požádala o sklenici vody, bylo to označeno za příznak intoxikace THC, po které bývá sucho v ústech. Prostě nesu nálepku feťačky.
“ Protože po rozvodu začala trpět depresemi, lékař jí předepsal Neurol. „Nebylo mi po něm dobře a odmítla jsem ho brát. Vzniká na něm závislost a celkově mě otupoval. Je ale legální.“ Snem paní Menclové je pořídit si inhalační přístroj zvaný vapolizér, aby mohla seknout s kouřením tabáku i konopí.
„Někdy si konopí přidávám do bramboráčků,“ přiznává paní Menclová, která důsledně nepije alkohol.
Národ pokrytců?
Zdaleka není jediná, komu cannabinoidy v konopí pomáhají. Lékařské výzkumy ostatně potvrzují to, co je lidstvu známé už tisíce let: tahle rostlina je léčivá. Cannabinoidy se v mozku vážou na receptory, které jsou spojeny s pohybem, emocemi a vnímáním bolesti. V marihuaně vidí šanci i někteří nemocní rakovinou, AIDS, Parkinsonovou nemocí či Crohnovou chorobou.
Zmírňují nevolnost, upravují chuť k jídlu, tiší bolest a uvolňují svalové napětí.
Léčivými účinky konopí se u nás v 50. letech zabýval tým profesora Jana Kabelíka z Výzkumného ústavu léčivých rostlin ve Velkých Losinách. Tehdy se ukázalo, že konopí se dá účinně využít při léčbě zeleného zákalu, lupénky, zánětů středního ucha či ve stomatologii.
Prokázány byly i účinky protizánětlivé a antibakteriální. V současnosti se podobným výzkumem zabývá tým kolem profesora Evžena Růžičky z První lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2003 testoval šest stovek pacientů, kteří se léčí na Parkinsonovu chorobu. Pětaosmdesát z nich uvedlo, že konopí jako lék vyzkoušelo.
„Že konopí obsahuje účinné látky, které mohou působit na příný znaky neurologických a jiných onemocnění, je známo již dlouho. Podle mého názoru ovšem nelze laické používání konopí doporučovat jako léčbu – stejně jako kardiakům dnes nikdo nemůže radit, aby si dělali odvar z náprstníku,“ říká profesor Růžička, který však připouští, že ve výzkumech je třeba pokračovat.
„Konopí je třeba dekriminalizovat,“ myslí si parlamentní asistent Martina Bursíka Stanislav Penc. „Jistě že to není všelék ani všespása, ale trestat lidi, kteří si ho vypěstují na zahrádce, je nesmysl.“
Strana zelených chce prosadit v této oblasti legislativní změny.
Podle člena této strany Pence je absurdní, aby byli stíháni lidé, kteří si z konopí vyrábějí léky pro svou potřebu. Jde však ještě dál. „Je na stejné úrovni, pokud někdo kouří, aby měl radost ze života, nebo si to dává do jídla, aby se léčil,“ říká. „Alkohol přece prokazatelně zabíjí a dělá škodu v mezilidských vztazích, k němu jsme ale tolerantní. Jsme zkrátka pokrytci.
“
První zákaz konopí se objevil v Americe ve 20. letech minulého století. Byla to zvláštní doba -Coca-Cola obsahovala kokain a v dětských sirupech proti kašli se občas vyskytl heroin. Na druhou stranu panovala přísná prohibice alkoholu.
Konopí zůstalo v lékopisu Spojených států až do roku 1937, kdy kongres přijal zákon, který jej s definitivní platností zakazoval předepisovat. Do našeho právního systému se konopí dostalo poprvé v roce 1924. Zákon o jeho potírání podepsal tehdejší ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, pozdější slovenský válečný prezident Tiso.
„Pokud jsou zakázány drogy pro vlastní potřebu, rozvíjí se čerbyl trh,“ argumentuje proti kriminalizaci konopí Stanislav Penc. „Což nastalo. Dřív lidé, co ho pěstovali, rozdávali konopí zadarmo, nyní se s ním kšeftuje. Úbytek jeho konzumentů však nenastal.
Kdo chce konopí užívat, užívá ho dál. Vytváří si tak v sobě povědomí, že zákony není třeba dodržovat.
Je třeba rozlišovat mezi pěstírnami, kde to jede ve velkém a i obsah toxické látky THC v rostlinách je nesrovnatelně vyšší, a rostlinami, které si člověk zasadí na zahradě,“ uzavírá.
Důchodci nebezpeční pro společnost?
Když v roce 1996 známý boxer Muhammad Ali (Cassius Clay) třesoucíma se rukama slavnostně zapálil olympijský oheň v Atlantě,
celý svět svědkem kromě zahájení čtrnáctidenních her i projevů Parkinsonovy choroby. Toto degenerativní onemocnění nervového systému provází třes končetin, svalová ztuhlost, pomalá chůze a leckdy končí duševní zmateností.
První příznaky se u paní Vrabcové z Ostravy začaly projevovat, když jí bylo třiašedesát let. Zpanikařila. Závratě, třas těla uvnitř a posléze i viditelný, úzkost, to vše jí snižovalo kvalitu života.
„Paní doktorka mi předepsala léky, po kterých jsem se cítila ještě hůř,“ vzpomíná. Nemohla vyjít schody a trpěla stále většími depresemi.
„Bylo to hrozné období. Pak se můj devatenáctiletý vnuk dočetl v nějaké knize, že na moje potíže zabírá marihuana. A že mi něco sežene. Přinesl mi sušenou bylinku, pěkně voněla. Uvařila jsem si z ní čaj.“ Chutnal jí a začala ho pít pravidelně, zhruba třikrát do týdne. Cítila se lépe, ale ruce se jí třásly pořád.
„Nemohla jsem donést hrnek na stůl, aniž bych jej půlku nevybryndala. Natožpak vzít do ruky pletací jehlice!“ Pak jí kdosi poradil denně polévkovou lžíci namletého konopí do polévky. „Jedla jsem to každý den. Závratě pominuly skoro okamžitě, po pár týdnech jsem vyšla schody, i ruce se mi přestaly tolik třást.
Na pletení sice ještě sílu nemám, život se mi ale vrátil do snesitelných mezí.“
Třiadvacetiletý vnuk si už jointy nebalí, zato paní Vrabcová se zdokonalila. „Sehnala jsem si recept na sušenky podle svaté Hildegardy z Bingenu, a to byla nějaká léčitelka!“ směje se a servíruje mi čaj. Ruka se jí opravdu netřese.
Důchodci jsou vůbec jednou z nejúspěšnějších skupin pěstitelů konopí. Jeden z prvních, na koho dopadla ruka zákona, byl osmasedmdesátiletý ostravský důchodce Milan Křikala z Ostravy-Svinova. V roce 2002 jej policisté obvinili z nedovoleného držení drog.
Pan Křikava, který také trpěl Parkinsonem, si totiž vypěstoval na zahradě sedm rostlin marihuany a usušenou si ji přidával do jídla. Policisté jej na základě anonymu začali stíhat. Osvobodila jej až milost Václava Havla. Tolik štěstí neměla nedávno odsouzená dvaasedmdesátiletá důchodkyně Vlasta Komínková z Břidličné.
Za dvě kila sušeného konopí, ve kterém se koupala, jak bezelstně prohlásila do kamer, dostala podmínku na tři roky. V praxi to znamená, že zasadí-li si ještě kytku na svůj ekzém, půjde sedět.
„Marihuana je podle našeho práva považována za drogu,“ potvrzuje právník Jiří Kříž.
„Náš trestní řád rozeznává čtyři skutkové podstaty související s drogami.
První tři směřují proti drogovým dealerům, „vařičům“ či majitelům drogových laboratoří a proti šíření toxikomanie. Od roku 1999 je v trestním zákoně ještě čtvrtá, týkající se držení omamných a psychotropních látek a jedů.“
Novelu tehdy inicioval lidovecký poslanec Severa a vyvolala bouřlivou diskusi.
Na rozdíl od většiny jiných států totiž zákonodárci neurčili, jak velké množství může být drženo, aby to bylo trestné. Ponechali to na soudcích.
„Praxe naznačuje, že více než deset denních dávek se považuje za množství větší než malé.
Otázkou pro soudce zůstává, zda budou odsuzovat nemocné lidi, kteří ve svém soukromí pěstují marihuanu, protože mají subjektivní pocit, že jim zlepšuje zdraví a kvalitu života, za společensky nebezpečné,“ říká Jiří Kříž.
To se raději oběsím!
Padesátiletá paní H. z Prahy si před pěti lety bolestivě pochroumala koleno. „Myslela jsem, že nedojdu domů, tak mě to bolelo. Na smetišti jsem uviděla kytku marihuany. Protože si běžně dělám různé masti a olejíčky sama a o léčivky se zajímám, utrhla jsem si ji. Vylouhovala jsem listy v oleji a namazala je na to nešťastné koleno. Za pár hodin bylo po bolesti.
“ Od té doby si natírá bolestivá místa, záda, ale i obličej. Prý to pomáhá na pleť. „Už několik let mám na zahrádce stabilně asi pět kytiček, pár lístků v létě přidám i do salátu. Proč ne? Je to bylinka a má v sobě vitamíny,“ míní důchodkyně.
„Je třeba rozlišit, pěstuje-li si někdo konopí v květináči, nebo má-li celé zahradnictví,“ myslí si pražská protidrogová koordinátorka Nina Janyšková. „V žádném případě nejsem pro legalizaci konopí. Tu fůru problémů, co by to s sebou přineslo, si ani nechci Na druhé straně pokud je někdo opravdu nemocný, má mít možnost zkusit vše, co by mu mohlo pomoci.
Nutno však dodat, že to, co je zákonné. Marihuana k tomuto někdy účinnému použití určitě patří, i kdyby měla jen placebo efekt.
Chápu ale represivní složky, když rozlišují, kolik toho takový člověk vypěstuje a zda opravdu třeba šestnáctiletý kluk potřebuje marihuanu na Alzheimera.“ „Jde o míru svobody člověka, nikoli o drogy.
Proč nás stát v některých věcech omezuje?“ ptá se naopak advokátka Klára VeseláSamková. „Marihuana prokazatelně funguje na řadu nemocí. Proč jsou persekvováni i lidé, kteří ji objektivně potřebují ze zdravotních důvodů?“ Známá advokátka nyní obhajuje dva mladé podnikatele, kteří jsou obviněni z trestného činu. Když je vloni v jejich bytě napadl útočník, obrátili se na policii.
Ta sice útočníka zneškodnila, nicméně potenciální oběti putovaly rovnou do vazby. V jejich bytě totiž policie objevila šestnáct rostlin konopí. Jeden z mužů je HIV pozitivní, druhý se léčí s anorexií. Oběma marihuana prokazatelně pomáhá. Marihuanu dál neprodávali, užívali ji ke zmírnění svých zdravotních problémů, se kterými se oba léčí.
„Hovoří se o potírání drog.
Ale podívejme se na to z druhé strany,“ argumentuje Klára VeseláSamková. „Pokud by se podobný přístup uplatňoval i v jiných oblastech života než u léků, všichni budeme nosit předepsané oblečení a jezdit předepsaným autem.
Náklady na potlačování marihuany a následně na léčbu lidí, jimž jiné léky než marihuana nezabírají, zdaleka neodpovídají jejich potenciální společenské nebezpečnosti. Nedává to žádnou logiku, vyjma logiky zvýhodnění farmaceutických firem.“ Podle Veselé je to kulturní, nikoli právní problém. „Závislosti na nikotinu, na rozdíl od marihuany, se takřka nezbavíte.
Cigarety však dostanete všude,“ připomíná Klára Veselá-Samková, která chce zmíněný případ hnát až před Ústavní soud.
Jak ale dopadne jednapadesátiletá Libuše Bryndová z Táborska, je ve hvězdách. Na advokáta nemá peníze. Před měsícem byla obtěžké viněna z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů.
„Vypěstovala jsem si šestadvacet kytiček konopí,“ souhlasí jednapadesátiletá překladatelka bestsellerů Stephena Kinga. V obvinění stojí, že některé byly vysoké pouhých dvacet centimetrů. Zjištěný obsah zakázaného THC byl od 0,9 do 1,8 %. Pro srovnání: v pěstírnách, které s konopím kšeftují, se obsah tohoto cannabinoidu pohybuje kolem 20 procent.
Paní Bryndová z konopí vyrábí mastičky a vyléčila si jím také astma. „Doktoři mi předepsali několik druhů léků, hlavně kortikoidy. Ty měly silné vedlejší účinky, které mi ztrpčovaly život.“ Neváhala a vyzkoušela na sobě kúru z konopného másla. Vypozorovala, že pokud do sebe na počátku astmatického záchvatu vpraví několik šluků marihuany, má vyhráno.
„Do dvou hodin jsem byla v pořádku, kdežto po zásahu záchranné služby, kterou jsem si jinak musela volat, jsem byla dva dny totálně vyřízená.“
Paní Bryndová postupně vysadila všechny pilulky. Záchvaty se u ní už tři roky neobjevily. „Než se vracet ke klasické léčbě, to se raději oběsím!“ říká dramaticky. Z konopí vyrábí i mast, která zabírá na popáleniny, hemeroidy, ekzémy, oděrky a revma. „Když někoho ve vesnici bolí záda a nezabere mu brufen, rád si ke mně zajde. Peníze za to neberu. Dostávám od lidí drobné dárky, třeba vazelínu a kelímky na ty mastičky. Jedna babča mi taky upletla ponožky.“
Nyní je Libuše Bryndová obviněna. Mimochodem díky udání. Jak dalece je její čin společensky nebezpečný, budou státní orgány posuzovat v nejbližší době.
Jak je to ve světě
* V Německu je užívání nezákonné, většina nemocných užívá marihuanu na vlastní pěst ilegálně. Vloni povolili poprvé oficiálně užívat čaj z marihuany jisté Claudii H., která smí konopí užívat k léčbě roztroušené sklerózy, jíž trpí čtrnáct let.
* Nizozemští lékaři smějí předepsat konopí lidem s rakovinou či pacientům s virem HIV. V lékárnách jsou k dostání dva druhy pětigramových balení, jeden za 44 eur a druhý, silnější, za 50 eur.
* Marihuanu mohou používat i nevyléčitelně nebo chronicky nemocní lidé v Kanadě.
Třicetigramové balení sušeného konopí stojí 113 kanadských dolarů.
* Na trhu jsou v cizině volně k dostání léky, které obsahují THC vyrobené syntetickou cestou. Např.
šedesátka kapslí Dronabinolu, léku na roztroušenou sklerózu, který se prodává v Německu, přijde v přepočtu asi na 40 tisíc korun a pojišťovna jej nehradí.
V USA se podobně draze prodává lék Marinol, určený pacientům s chronickými bolestmi. Kromě ceny je u těchto léků problematické i nastavení správné dávky syntetického THC.