„Porodnictví jako takové je jednou z výkladních skříní našeho zdravotnictví. Máme skvělé odborníky a skvělé výsledky na světové špičce,“ uvádí ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. „Porod a těhotenství jsou v České republice tak bezpečné, jak jen mohou v současné době i v mezinárodním srovnání být,“ potvrzuje vedoucí perinatologického centra Ústavu pro matku a dítě Petr Velebil.
Dnes máme k dispozici data z 88 pracovišť, kam spadají jak velká specializovaná centra a centra intermediální, tak menší porodnice. Právě takto nastavená síť, která u nás funguje již od poloviny 90. let, zajišťuje velmi kvalitní péči – zatímco o nekomplikované rodičky se mohou postarat regionální porodnice, komplikovanější případy jsou posílány do pracovišť vyššího typu.
„Základní pracoviště fungují v České republice skvěle. Ponechávají si fyziologické těhotné, ale jakmile jsou schopna identifikovat riziko, odesílají na vyšší pracoviště.
Centralizace rizika je nesmírně důležitá, protože perinatologická centra mají podle vyhlášek ministerstva zdravotnictví vybavení materiální, technické i personální, a hlavně expozici práci, kdy se předčasnými porody zabývají dnes a denně, takže jsou výsledky skvělé.
Když se dítě v nízké hmotnostní kategorii narodí v centru, má výrazně lepší výsledky na to, že přežije bez závažnějších komplikací,“ vysvětluje Petr Velebil.
Česká republika se tak může pochlubit jednou z nejnižších perinatálních úmrtností (tj. úmrtí plodu v děloze či úmrtí novorozence, který zemřel v prvním týdnu života) v Evropě, k čemuž v posledních letech přispívá i to, že klesl počet novorozenců s vahou nižší než 2500 gramů. Loni tak připadalo 4,55 případu perinatálního úmrtí na tisíc narozených.
„To je hodnota v mezinárodním srovnání vynikající. Hlavní komponentu tvoří ze tří čtvrtin mrtvorozenost, tedy úmrtí plodu v děloze. Jsou to všechny případy ztráty v průběhu těhotenství, zcela vzácně v průběhu porodu.
Pouze jedna čtvrtina, tedy v posledních letech méně než jedno promile, je tzv. časná novorozenecká úmrtnost.
Ovlivnit perinatální úmrtnost je totiž snazší, když se dítě narodí a vy ho máte ve svých rukou, kde se o něj můžete dobře starat,“ vysvětluje Petr Velebil.
Loni v Česku mírně poklesl počet nově narozených dětí, a to o dva tisíce na 112 tisíc (počet porodů na 110 tisíc). Podle predikcí přitom bude počet nadále klesat, a to až na 90 tisíc dětí v roce 2030.
Snižovat se v posledním desetiletí daří i vícečetné porody, které jsou obecně rizikovější – tyto děti se častěji rodí předčasně a mají častěji nízkou porodní hmotnost (ta je zde desetkrát častější než u jednočetných těhotenství), navíc se v 80 procentech rodí císařským řezem. Zatímco v roce 2010 tvořily vícečetné porody 2,16 procenta, což bylo v té době vůbec nejvyšší číslo v Evropě, loni to bylo 1,33 procenta. Příčinou snížení je doporučení odborné společnosti, aby se při umělém oplodnění přenášelo jen jedno embryo, což ekonomicky podpořily i zdravotní pojišťovny.
Pod evropským mediánem jsme také v podílu císařských řezů, které tvoří 24 procent. Oproti tomu některé země dosahují dokonce 45 nebo 50 procent. „U nás se nekonala obrovská epidemie císařských řezů, jak jsme toho svědky v některých jiných zemích, jako je Bulharsko, Rumunsko, Turecko či Skotsko,“ upozorňuje Petr Velebil.
Novorozenci s nízkou porodní hmotností (v gramech)
NPH – nízká porodní hmotnost, SC – císařský řez, forceps – porod za pomoci porodnických kleští, VEX – porod za pomoci vakuum extrakce, PÚ – perinatální úmrtnost
Vaginální extrakční operace: forceps – porod za pomoci porodních kleští, VEX – porod za pomoci vakuové extrakce (žlutě)
Klesající trend lze sledovat také u intervencí, kdy už porod musí skončit přirozenými cestami, ale za pomoci instrumentu, jako je vakuum extraktor (VEX) nebo porodnické kleště.
„Celková míra přesahuje těsně tři procenta a jde o jednu z nejnižších hodnot v Evropě, kde je obvyklý rozsah mezi šesti a 17 procenty,“ doplňuje primář Velebil.
Od roku 2011 přitom porod za pomoci porodnických kleští klesá ve prospěch vakuum extrakce, která je z některých pohledů výhodnější.
Popsané výsledky jsou o to větším úspěchem, že některé společenské trendy jdou proti nim.
„Jsme pyšní na to, že jsme schopni držet nízkou hladinu perinatální úmrtnosti pod hranicí pěti promile bez ohledu na negativní vliv demografických faktorů, tedy v naší situaci především rostoucí podíl těhotných a rodiček vyšší věkové kategorie,“ objasňuje Petr Velebil s tím, že za to vděčíme centralizaci rizikových porodů a také vynikajícím výsledkům neonatologie.
Zásadní je komunikace
I my ale máme co zlepšovat. „Česká neonatologie nabízí rodičkám špičkovou péči, na druhou stranu je pravda, že jsou zde určité rezervy z hlediska kvality a komfortu péče.
Jako ministerstvo zdravotnictví jsme reflektovali společenskou poptávku, která je obsažena v konceptu center porodní asistence. Jsou to centra, kde primární roli hrají porodní asistentky, které vedou porod a starají se o rodičku v rámci předporodní přípravy.
Na druhou stranu centra fungují v rámci porodnic,“ přibližuje ministr Vojtěch.
První takové centrum vzniklo v Nemocnici Na Bulovce. „Když jsem na Bulovku před devíti lety přišla z malé porodnice, bylo tam poměrně málo personálu na hodně porodů, docela dost z nich patologických. Často tak docházelo k rutinnímu přístupu k maminkám i vlastnímu porodu.
Před dvěma lety ale přišel pan profesor Zikán s návrhem na zřízení centra porodní asistence, jehož cílem by bylo poskytování bezpečné a respektující péče se zachováním kompetencí porodních asistentek. To bylo velmi důležité, protože v poslední době především ve velkých porodnicích se tyto kompetence upozadily a péče byla často vedena jako lékařská.
To je věc, kde volají maminky po změně,“ popisuje porodní asistentka z centra porodní asistence na Bulovce Alena Wernerová.
Inspiraci na Bulovce čerpali především z přání rodiček a také ze zahraničí, konkrétně z Anglie. Odborníci z Bulovky tak navštívili tamní centra a anglické porodní asistentky tady v Česku uspořádaly dva semináře. Ukázalo se přitom, že základem všeho je komunikace a informovanost.
„U maminek, které k nám chodí do centra porodní asistence, jsme zjistili, že většinou přicházejí bez porodního plánu. Je to tím, že se jim porodní asistentky dostatečně věnují a maminky jsou dostatečně informované.
Poradna neprobíhá během deseti, patnácti minut s lékařem, ale v klidném prostředí s porodní asistentkou s minimální délkou 30 minut a schůzek je před porodem několik. Maminky pak přicházejí do porodnice klidnější, vědí, do jakého prostředí přicházejí a tím se posouvá i kvalita porodu.
Tyto připravené, edukované maminky i lépe rodí,“ vysvětluje Wernerová.
Zpočátku centrum počítalo s tím, že bude mít čtyři či pět konzultací denně, ale během dvou týdnů registrovalo dvacet maminek denně. Aby tak poptávku uspokojilo, otevřelo další poradnu.
Ze sedmi porodních asistentek tak navzdory tomu, že tři otěhotněly a jedna se odstěhovala, je nyní 13.
V červnu pak centrum otevřelo nadstandardní apartmány, kde mohou mít rodičky i dva členy doprovodu a mají tu k dispozici také relaxační část.
„Tento pilotní projekt je dokladem, že je to správná cesta,“ konstatuje náměstkyně ministra zdravotnictví Alena Šteflová. Ministerstvo proto nyní vytvořilo metodické doporučení, jak by vlastně centra měla vypadat, a jeho znění posvětila i odborná společnost.
Ta tak materiál vydá jako doporučený postup. 18. června byla také informace o dokumentu podána pracovní skupině pro porodnictví, která funguje při Radě vlády pro rovnost žen a mužů.
Metodické doporučení je nyní v procesu přípravy před vydáním v ministerském věstníku.
„Koncept center porodní asistence neznamená budování nových porodnic, je to organizační změna – jde o organizační strukturu v systému stávajících porodnic s tím, že by porodní asistentky poskytovaly péči předporodní, porodní i poporodní ženám s fyziologicky probíhajícím porodem,“ vysvětluje Alena Šteflová. V metodice přitom budou například i vzorové standardy komunikace s rodičkou. „Některá zdravotnická zařízení už tento model sdílejí. Je to o nastaveních a pravidlech, ale především o tom, abychom ukázali směr, kterým by se mělo porodnictví v naší zemi vyvíjet,“ dodává náměstkyně.
Porodnice si dle svých možností mohou vytvořit porodní pokoje s možností pobytu rodičky s doprovodem po celou dobu přítomnosti v porodnici. „Centrum ale není o prostoru, že byste si postavili novou porodnici, ale o systému péče,“ doplňuje Wernerová s tím, že centrum může vzniknout v kterékoliv porodnici, limitem je jedině personál.
- „Není to jen o porodnické, zdravotní péči, ale i o kvalitě péče z hlediska komfortu a přístupu k rodičkám, kde určitě ještě existuje prostor pro zlepšení,“ podtrhává ministr Vojtěch.
- Oblast porodnictví se pak ministerstvo snaží podpořit i v oblasti investic – jednou z velkých schválených investic za zhruba dvě miliardy je nyní realizovaná výstavba nové gynekologicko-porodnické kliniky ve FN Brno, plánuje se ale také investice do pražského Apolináře.
- Michaela Koubová, grafy zdroj: prim. Petr Velebil
Jsme svědky epidemie císařských řezů
Císařským řezem v České republice rodí již čtvrtina žen, ale nejen u nás. „Je to celosvětový trend,“ říká prof. Aleš Roztočil, primář gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice v Jihlavě.
Autor: archív Aleše Roztočila
„Císaře ženám nerozmlouváme,“ říká Aleš Roztočil
Jsou situace, kdy to jinak nejde, někdy se k nim přistupuje kvůli bolesti nebo obavám z bolesti, stále stoupajícímu věku matek, jindy chce rodička mít pochvu jako žena, která ještě nerodila. Kvůli sobě nebo kvůli mužům. Císařské řezy jsou žádané, a často i zbytečné.
Jsou dnes porody císařským řezem módní záležitostí?
Já bych neřekl, že je to móda, ale indikace k císařskému řezu a frekvence jeho používání se v posledních deseti letech velice zvýraznila. Před deseti lety byla v ČR frekvence těchto porodů kolem 10 – 12 %, dnes je to asi 25 %.
Není to ale záležitost pouze České republiky, nýbrž celého rozvinutého světa – jsme svědky jakési epidemie císařských řezů. V USA rodí tímto způsobem 30 % žen, v Itálii dokonce až 60 %. To už se blíží Brazílii, která má až 80 % v některých oblastech.
Ovšem Brazílie má 250 milionů obyvatel, Indiánky v Amazonii jistě rodí normálně. A chybí celostátní statistiky. Ale velké porodnice v Sao Paulo mají těch 80 %.
Jaké jsou podle vás hlavní důvody té „epidemie“?
Těch důvodu je samozřejmě celá řada, jsou určité patologické polohy – například při poloze koncem pánevním volí porodník dnes už výhradně císařský řez. Máme také velice senzitivní přístroje k monitoringu srdeční aktivity plodu, které mají zároveň ale nízkou specificitu.
Jinými slovy ty šumy, ty zdánlivé patologie, které přístroje zachytí, způsobí často falešný poplach, takže kvůli tomu se také dělají často zbytečné císařské řezy.
Dále nám stárne populace, takže ženy teď rodí poprvé kolem třicítky a co si budeme povídat, kolem těch 22 let, kdy rodily ženy před revolucí, je organismus připravený na těhotenství lépe než ve 30 nebo 32 letech.
Existuje také určité procento žen, které mají určité psychologické indikace, například nadměrný strach z bolestivosti nebo o osud dítěte, ohledně časných komplikací porodu jako krvácení a bolest nebo ohledně pozdních komplikací jako je třeba neudržení moči, stolice atd. Ty potom raději hledají možnost, jak těhotenství ukončit císařským řezem a nevystavovat se rizikům spontánního porodu.
Je obava z přirozeného porodu zbytečná, nebo odůvodněná?
Těžko říct, jestli je zbytečná. Ve většině případů asi ano, pokud se týká bolesti a osudu dítěte. Ale teď mi ukažte z toho množství žen, které císařský řez žádají, které jsou ty, u kterých je to zbytečné, a které jsou ty, u nichž nějaký důvod bude. My nevíme, jestli žena bude mít nadměrné bolesti při porodu nebo ne, když ji vidíme v ambulanci.
- Ta bolestivost se ale dá řešit v průběhu porodu analgetiky a epidurální anestezií.
- Ano, to se samozřejmě dá, bolest dokážeme do určité míry zvládnout.
- Rozhovor: Jakákoliv bolest se dá zmírnit
- Myslíte, že jsou dnes lidé vůči bolesti méně odolní než dříve?
V současné době spíš lidi nechtějí vnímat bolest, protože si mohou vybrat. Dneska když jdete k zubaři, tak vám už v podstatě žádné výkony bez umrtvení nedělají. Když vás trochu bolí hlava, vezmete si ibuprofen. Lidé v naší civilizaci nechtějí vnímat bolest a porod je obvykle spojován s bolestí.
A musí být porod opravdu vždycky tak bolestivý?
Ne, nemusí.
Ženy, které se k vaginálnímu porodu staví velmi pozitivně a jsou připraveny chodit do různých kurzů, které vědí, co je čeká, mají u sebe blízkou osobu, nebo když třeba rodí do vody, protože voda působí velice analgeticky, když si můžou zvolit polohu, jakou chtějí, mají kolem sebe v průběhu porodu lidi, ke kterým mají důvěru, tak takové ženy mívají méně úzkosti. Úzkost vyvolává napětí a bolest. Pozitivně naladěná žena obvykle vnímá bolest méně než žena, která má strach.
Existuje „orgastický porod“, jak tvrdí některé propagátorky New Age?
Dělám porodnictví 34 roků, a že bych zažil orgasmus u ženy na porodním sále, to tedy ne. Ale taky jsem o tom četl. Nevím, ale vždycky říkám všem svým kolegům, že žena je nádoba tajemná a věřím tomu, že i porod může být orgastický.
Však ono se taky donedávna nevědělo, že některé ženy při kojení prožívají orgasmus. Navíc ony ty protipóly se někdy slévají – orgasmus je maximální prožití slasti, a bolest z porodu může být na opačném pólu, takže se někde protnou.
Jsou mezi ženami ve vnímání bolesti z porodu velké individuální rozdíly? Mně například jedna kamarádka popisovala normální fyziologický porod bez komplikací jako naprosté peklo, kdežto druhá jako takové silnější menstruační bolesti.
Přesně tak, ve vnímání je obrovský rozdíl. Existuje medicínská škála bolesti se stupnicí od nuly do desítky. Při nule necítíte nic, při desítce se chce člověku skákat z okna. A ten průměrný porod je někde u osmičky. Ale přesto je to individuální, některé ženy rodí s úsměvem na rtech, těší se na miminko. Pro některé je to naopak horší než ledvinová kolika.
Přečtěte si: Že by porod bolel? Nepamatuju si!
U porodu císařským řezem je pak ale zase dlouhá rekonvalescence.
Jistě, císařský řez je velká břišní operace. Vždyť si vezměte, že miminko váží 3,5 kg a je uprostřed velkého a velice prokrveného orgánu, jakým je děloha. A jako porodník musíte udělat takovou dírku, kterou miminko vyndáte. A pak ji zase musíte zašít.
Ale metody císařského řezu prodělaly tak obrovskou revoluci, že teď operujeme víceméně natupo, takže tkáně moc nezhmoždíme.
My si rozřízneme jen kůži a pak operujeme jak Filipínci, že ten malý otvor roztahujeme prsty (přečtěte si: Lékaři, léčitelé a šamani).
Autor: Isifa.cz
Císařský řez – to je velká břišní operace
Za druhé – ženy dnes dostanou dostatek tekutin, léky na stažení dělohy, používají se materiály, které se v těle rozpustí. My už dokážeme břicho zašít tak, že se vůbec nevyndávají ani stehy. Pochopitelně tam ale pořád zůstává jizva na děloze a ve stěně břišní, takže rekonvalescence je určitě delší než u vaginálního porodu.
Ale i u vaginálního porodu může být dlouhá, pokud musí lékař použít kleště nebo pokud dojde k velkému poranění – z toho poranění vznikne krevní sraženina, kterou musíme vyoperovat. I po císařském řezu ale dnes chodí ženy 3. nebo 4. den domů. My v Jihlavě nemáme už rozdíl mezi ženami, které rodí vaginálně nebo císařským řezem.
Chodí domů v podstatě stejně.
Když žena porodí císařským řezem jednou, musí tak rodit i podruhé?
Ne, nemusí, pokud se neopakují indikace. My sledujeme jizvu ultrazvukem. Pokud je ale moc úzká, užší než dva milimetry, tak se znovu volí císařský řez. Většinou tak 60 % žen v ČR po císařském řezu rodí druhé dítě zase císařským řezem. Ale není to pravidlo, mnoho žen porodí po císařském řezu spodem.
Když ženy rodí v některých zemích tak často císařským řezem, není to taky z jiných než zdravotních důvodů?
To víte, že je. Vezměte si, že když ženě projde 3,5kilový objekt, který má 51cm, pochvou, tak to nechá na té pochvě u většiny žen trvalé následky.
Urologové říkají, že dochází k odtržení svaloviny pánevní, do budoucna to vede k sestupu rodidel, močové inkontinenci atd.
Pochva se roztáhne… takže ženy například v Brazílii to nedělají kvůli bolesti, ale kvůli tomu, aby měly stále pochvu jako žena, která nerodila.
Takže kvůli mužům?
Možná i kvůli sobě. Ony ty Brazilky neřeší ani tu inkontinenci. Ale na to začínají myslet ženy i u nás, obávají se právě inkontinence v budoucnu, a tak volí císařský řez. Není jich moc, ale jsou.
Je ale obava z možné inkontinence indikací pro císařský řez? Protože ne všude vám ho udělají na požádání. V některých porodnicích musíte před komisi.
Pravidla pro provedení císařského řezu u nás v podstatě nejsou, takže to není císařský řez na přání, ale my tomu říkáme císařský řez z psychologické indikace.
Pokud má žena úzkosti, říká se tomu „mateřská úzkost“, lékař většinou císařský řez neodmítne. Komisi mají v pražském Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí.
Tam jim lékař vysvětlí asi dvakrát rizika císařského řezu, a když to ta žena vydrží a absolvuje ještě pohovor s psychologem, tak jí nakonec ten císařský řez taky udělají.
Čtěte téma: Císařské řezy na přání
Mé kolegyni ho ale nepovolili s tím, že má dost širokou pánev na to, aby zvládla normální porod. Nakonec ale byla po porodu tak potrhaná a stejně ji museli operovat, že to vyšlo skoro nastejno.
Právě proto my ty ženy nepřemlouváme.
Císařský řez pochopitelně může mít určité komplikace, v následné graviditě může dojít k poruchám placentace – může být nízko, může hluboko prorůstat do svaloviny, žena může být opravdu ohrožena na životě prasknutím dělohy.
Jenže u nás ženy rodí jednou, dvakrát. Pro ženu, která má rodit třeba pětkrát, je špatné ukončit první těhotenství císařským řezem. Ale jeden dva porody císařským řezem, to ženy většinou zvládají celkem dobře.
- Když má ale žena bolesti po císařském řezu a chce kojit, tak ani nemůže brát analgetika, ne?
- Může brát paralen nebo ibuprofen, tyto léky nejsou pro novorozence toxické.
- Jak starý je vlastně císařský řez?
To nikdo neví, ale říká se, že ho znali už Babyloňané. V Chammurapiho zákoníku je zmíněn jakýsi fond pro řezance, tedy děti narozené císařským řezem ženám, které zemřely, čili sirotky. Takže pravděpodobně když porod nešel, tak se udělal císařský řez už ve starověku.
Dělaly se císařské řezy i v antické době, ale strašně málo, a ty ženy většinou zemřely. První doložený řez udělal v Evropě koncem 16. století švýcarský zvěrokleštič jménem Jacob Nufer na svojí ženě. Ta to přežila.
Ale pak ty ženské umíraly na vykrvácení nebo na sepsi, úmrtnost byla 95%. Navíc tehdy se císařský řez nedělal zdravé ženě jako teď, ale ženě, která rodila třeba tři dny a už byla na pokraji smrti. Dítě bylo většinou mrtvé a matka taky nepřežila. Na druhé straně se občas našly výjimky.
Jakási německá selka měla prý těch císařských řezů deset! Ona si je pak už dělala sama.
To zní dost nechutně!
Já dělal jednou ženě asi osmý císařský řez – to jde dobře, operujete v jizvě, kterou tvoří jen vazivo. To už vůbec nekrvácí. Jen jizvu rozříznete, vyndáte dítě a zase zašijete. Takže já se vůbec nedivím, že už si to pak ta selka mohla dělat sama. A ta paní, které jsem dělal ten osmý řez, stále nechce sterilizaci, takže jistě přijde zase znovu. Už ji tu každý zná.
Čtěte téma: Sterilizace coby ideální antikoncepce?
Kdybyste byl žena a měl rodit, rodil byste císařským řezem, nebo ne?
Je to naprosté teoretizování, protože nikdy se muž porodník nemůže vžít do ženy, která přemýšlí o tom, že bude rodit. Mně přijde skvělé rodit do vody, do porodní vany. My máme v Jihlavě vanu, ale ony ženské do ní moc nechtějí rodit.
Ony tam sedí během první doby porodní, ale když přijde druhá doba porodní, tak z té vany vylezou a jdou rodit normálně na porodní křeslo. Tak ten porod do vody, ten se mi moc líbí.
A jinak jak jsme my chlapi takoví sralbotkové a máme strach z bolesti, tak kdybych nemohl do vody, tak bych asi taky chtěl rodit tím císařským řezem.
Nemají děti po císařském řezu potíže s tekutinou v plicích? Při normálním porodu se tekutina díky hormonům a tlaku vyloučí.
Tekutina se z plic odsaje, to není až takový problém. Ale pediatři říkají, že děti po císařském řezu mají víc alergií a slabší imunitu, protože neprojdou těmi porodními cestami, kde je poměrně velké bakteriální osídlení.
A nemůžete ty děti nastříkat něčím, co by mělo podobné složení jako mikroflóra v pochvě? Já se o tom tuhle bavila se známým, který je dětský pneumolog.
To jsem taky kolegům navrhoval, že bychom ty děti mohli potírat matčiným poševním sekretem. Všichni se mi smáli. Ale podle mě to není špatný nápad.
Potrhané porodní cesty i problém s inkontinencí po vaginálním porodu lze ale také vyřešit chirurgicky, ne?
To víte, že ano. My operujeme hodně žen pro poruchy pánevní statiky a pro inkontinenci moči. Samozřejmě to jde spravit, ale nikdy už to nespravíte tak, jak to bylo před porodem.
U nás jsou teď dva extrémy: ženy, které chtějí rodit zásadně císařským řezem, a pak na opačném pólu alternativní matky, které se snaží dosáhnout ideálu „přirozeného porodu“, jaký podle jejich představ existuje například v Africe. Podle těchto představ žena pracuje až do porodu na poli, porodí a za chvíli už zase okopává zeleninu.
To si, doufám, už nikdo nemyslí. Afrika je nešťastný kontinent se spoustou bolesti a neštěstí, především co se týče žen. Je tam obrovská mateřská i novorozenecká úmrtnost, ženy tam chodí s píštělí.
Nedělejme si iluze. Myslím ale, že ty ženy, které chtějí aktivní porod, se nepřipodobňují k nějakým Afričankám. Ony prostě jen chtějí, aby byl porod braný jako přirozená věc, kterou ony samy zvládnou.
Já jim rozhodně fandím.
Jste příznivcem domácích porodů?
To tedy rozhodně ne. Je to příliš velké riziko. My tady máme v Jihlavě rodinné pokoje, sál vypadá jako obývák, ženy tu rodí se svým manželem a porodní bábou, jak chtějí.
Ale jsou monitorované, a když nastanou nějaké komplikace, tak můžeme hned vedle za pár minut udělat císařský řez. Máme tam léky pro případ, že by začala krvácet, když se dítě začne dusit, můžeme hned zasáhnout.
Na domácí porody v současné době nemáme v ČR podmínky.
Co si myslíte o návrhu, aby péči o těhotné převzaly místo lékařů porodní asistentky?
Já se taky narodil doma, rodila mě porodní asistentka, to bylo v 50. letech. Ono k tomu jednou dojde, dejme tomu v horizontu deseti let, ale zatím na to porodní asistentky připraveny nejsou. Na to je potřeba vzdělání, zařízené ambulance, spolupráce s lékaři. Je to taková hudba budoucnosti.
Čtěte také: Strašák jménem porod. Zbytečně?
Nárůst císařských řezů – medicínské, společenské a psychologické souvislosti
Císařských řezů v západním světě přibývá. Pro srovnání – například v Japonsku přichází takzvanou sekcí v současnosti na svět asi 10 % dětí, v Holandsku 14 %, v Německu 27 %, v Polsku 28 %, ve Velké Británii 31 %, USA 33 %, v Brazílii 42 %.
Česká republika patří se svými 19 % k státům „umírněným“, přesto ale i u nás už dělá nárůst operativních porodů a poptávka žen po „dobrovolných sekcích“ odborníkům vrásky.
Ačkoliv jde o relativně bezpečný lékařský zákrok, pořád je to velká břišní operace, která představuje významný zásah do organismu ženy a může mít nejrůznější následky pro zdraví matky i dítěte.
PROČ SE STÁLE ČASTĚJI RODÍ OPERATIVNĚ?
Mimo jiné proto, že jsme si na „císaře“ až příliš zvykli jako na vcelku obvyklý způsob porodu. Plánovaná a nekomplikovaná sekce je hotova do 30 minut a na první pohled se pro rodičku i porodnický personál může jevit jako méně náročná než mnohahodinový a třeba noční porod přirozený. Počet císařských řezů zkrátka narůstá spolu s blahobytem; ukazuje se například, že více se jich provádí na soukromých klinikách nebo u soukromě pojištěných žen. O víkendech, o svátcích a v noci jich je zase statisticky mnohem méně než ve všední dny, kdy jsou operační týmy „v plné polní“. V každém případě jsme dnes svědky velkého nadužívání operativních porodů a zdaleka ne vždy k nim dochází jen na základě skutečně odůvodněné lékařské indikace. Svou roli sehrává i fakt, že porod zcela bez medicínských intervencí začíná být tak trochu raritou. Jen málo lidských zrození u nás proběhne zcela bez vnějších, často jen rutinních, umělých zásahů.
NEBEZPEČÍ NE VŽDY NAPLNĚNÁ, ALE REÁLNÁ
Jde o operační výkon se všemi riziky velké břišní operace. Matce i dítěti mohou vzniknout zdravotní komplikace, jež se po přirozeném porodu nevyskytují. Ženě přináší císařský řez značnou a dlouhotrvající pooperační bolest a tělesné vyčerpání spojené s vedlejšími účinky umrtvení nebo narkózy, takže potřebuje přibližně desetidenní následnou rekonvalescenci. Operací může být narušeno jak navázání kontaktu s miminkem a běžná péče o ně, tak i kojení. K možným pooperačním komplikacím patří horečka, vznik hematomů, záněty a hnisání v místě operační rány, v děloze nebo v močovém ústrojí, přechodné ochromení funkce střev, krevní ztráta spojená s nutností transfuzí i kosmetický defekt v místě rány. Také novorozenci bývají po sekci v horším stavu, a to zvláště z hlediska adaptace na nové prostředí – mívají například problémy se samostatným dýcháním.
HROZBA PRO ŽENSTVÍ A MATEŘSTVÍ?
Epidemie císařských řezů se negativně podepisuje také na psychice rodících žen. Čím více se žena těšila a připravovala na přirozený porod, tím větší bývá její zklamání, když nakonec projde zkušeností císařského řezu. Mohou se dostavit pocity sníženého sebevědomí i výčitky, že matka a dítě zůstaly ochuzeny o jedinečnou zkušenost normálního porodu. Pokud k císařskému řezu dojde hned při prvním porodu, stává se, že ženy vstupují do rodičovství skrze obtížnou vnitřní krizi.
Pokud takové problémy vzniknou, je žena odkázána na vstřícnost, podporu a pochopení svého nejbližšího okolí, případně na pomoc psychologa nebo psychiatra. Pokud jí není umožněno, aby o svých pocitech nad nedobrovolným císařským řezem mluvila, přestože takovou potřebu má, může u ní dojít k syndromu zapouzdřené bolesti, jež může narušit vztah jak k sobě samé, tak k dítěti i manželovi, a posléze vést až k depresím.
DOCELA OBYČEJNÝ STRACH V POZADÍ
V ČR jde dosud o dosti skrytý problém, kterému chybí široká publicita i zájem odborníků. Málo se mluví také o tom, že vůbec nejpádnějším důvodem pro epidemii císařských řezů je silně rozšířený strach z porodu normálního: „Současné západní klinické porodnictví nedoceňuje význam psychického rozpoložení rodiček a problémy řeší hlavně medicínskými opatřeními. To jen zvyšuje připravenost lékařů i žen snadné možnosti císařského řezu využít. Jako problematický se jeví i informovaný souhlas, který rodičky podepisují před případným dobrovolným operativním porodem, ve většině případů nemají všestranné informace a nejsou do hloubky poučeny o možných rizikách,“ tvrdí německá vědkyně, lékařka a psychoterapeutka Beate Schückingová, která se problematikou císařských řezů dlouhodobě zabývá a zdůrazňuje, že je na čase začít se zase více zabývat normálním porodem a jeho výhodami pro matku, dítě i celou společnost.
- AUTOŘi:
- Daniel Driák, gynekolog a porodník
- Michal Koucký, gynekolog a porodník
- Olga Riedlová, porodní asistentka
- Eliška Kodyšová, psycholožka
- Helena Máslová, lékařka v Centru psychosomatické medicíny
ZDROJ: Respektkporodu.czDanielkaZChytráŽena.cz
Tento článek také můžete
| Přidat do oblíbených |
Gynekolog: Porod císařským řezem je jako střední škola bez maturity
„Před druhou světovou válkou císařských řezů bylo na celou Prahu patnáct. Když jsem nastoupil před 35 lety do Hradce, měli jsme pět procent císařských řezů,“ říká přednosta porodnicko-gynekologické kliniky pardubické nemocnice Milan Košťál.
Jak byste rodila vy, kdybyste si mohla vybrat? Pojďte si o tom popovídat do Kavárničky. Přidejte se zde. |
Vyšší frekvence císařských řezů je znát v celém Česku. Předpokládám, že doháníme západní svět…V celém světě, pokud jde o frekvenci císařských řezů, je obrovský rozptyl, od nuly v subsaharské Africe po 90 procent v Rijádu v Saudské Arábii či Rio de Janeiru.
V Brazílii je průměr 35 procent, ale v tamních soukromých nemocnicích 85 procent. Dokonce i světová zdravotnická organizace už opustila myšlenku, že limit 15 procent císařských řezů je ideální, a co je přes, je zbytečné.
Vyšší frekvence císařských řezů je celosvětový trend, ale není to nic, z čeho bychom měli jásat.
Pochopil jsem to tak, že základní důvody jsou dva. Lékaře k tomu tlačí ženy, protože se bojí bolesti, anebo naopak – lékaři si tím zjednodušují práci.Důvodů je tolik, že by se o tom dala napsat učebnice. Indikace k císařským řezům se rozšířily. Přibyla celá řada technologií, které nám objevují věci, o nichž jsme dříve nemohli vědět.
Nemohli jsme například tušit, že dítě má pupečník dvakrát obtažený kolem krku, neviděli jsme do dělohy. Ženy také rodí v pozdějším věku, místo ve dvaceti letech rodí v průměru ve třiceti, a to už přichází řada chorob, objevují se myomy na děloze, rakovina čípku, řada komplikací. A další věc. Objevuje se neplodnost, 15 až 20 procent párů je dnes neplodných, ženy jsou léčeny na neplodnost.
A teď si představte, že usilujete o dítě deset patnáct let, je vám osmatřicet čtyřicet let a vám se podaří otěhotnět. Chcete riskovat spontánní porod? Ty ženy nás samy tlačí do císařského řezu, protože vědí, že to je jejich poslední šance.
Nikdy dříve taková situace nebyla, musíme na to reflektovat, nemohu riskovat ve čtyřiceti letech spontánní porod u ženy, která je poprvé těhotná, po patnáctileté léčbě, která třeba stála milion korun.
A vy jí tedy vyhovíte…K indikaci císařského řezu jsme liberální a snažíme se ženám vyjít vstříc. Objevila se dokonce vážná úvaha, že císařský řez bude v České republice na přání, celá řada zemí to už má. Pak by jejich frekvence ještě vzrostla. Porodníci u nás se na tom neshodnou. Je to tak půl na půl.
Vy jste které křídlo?Upřednostňuji fyziologický porod. Jsem přesvědčen, že pro děti není nic lepšího než se narodit spontánně pochvou přirozenou cestou. Děj, který trvá osm až dvanáct hodin, má svůj smysl.
Když ukončíte těhotenství císařským řezem, tak bych to připodobnil tomu, jako když uděláte střední školu bez maturity. Konec tu chybí. Dítě, které se narodí přirozenou cestou, je daleko více obranyschopné, má lepší poporodní adaptaci.
Nemá třeba zrychlené dýchání, cestou porodní se z plic vytlačí plodová voda, která tam jinak zůstane. Dítě po císařském řezu může mít zápal plic.
Četl jsem, že může mít v pozdějším věku i astma.Ano, tvrdí se, že děti, které nejsou porozené vaginálně, mají více alergií, ekzémů i astmatu. Dokonce se uvádí, že mají více psychických problémů, depresí a podle některých studií i víc infarktů a mozkových mrtvic. Důvodů, proč rodit vaginálně, je nepochybně víc.
To vše ale platí jen pro fyziologický porod, jakmile se porod začne nějakým způsobem komplikovat, pak je otázka, zda volit vaginální operaci, jako jsou třeba kleště, nebo jestli zvolit císařský řez. Žena si v této fázi často diktuje, že by například chtěla císařský řez, ale ono jí často už nejde vyhovět. A to je ten problém.
Když žena v poradně slyší, že v určité fázi může dojít ke klešťovému porodu, tak dopředu řekne: Já chci rodit císařským řezem.
A pak je další důvod. Někteří lékaři si jsou při císařském řezu jistější…Nemluví se o tlaku, který na porodníky vyvíjejí média a soudy. Lidé se domáhají odškodného za poškozené dítě.
Tlak vede k tomu, že někteří lékaři se obávají porodu a upřednostňují nebo velmi liberálně vycházejí vstříc maminkám v přání dělat císařský řez.
Představte si situaci, že přijde rodička na porodní sál s celou skupinou příbuzných, šest, osm lidí, otevřete dveře a oni říkají, pane doktore, udělejte u naší holky císařský řez, ona to nevydrží, ona je slabá. Mám dvě možnosti, udělat ho, nebo ne. A když odmítnu, řeknou mi: Pokud to nedopadne dobře, dáme to k soudu.
A to se vám stalo?To je dnes a denně. To je pořádný tlak. A jsou lékaři více i méně odolní tomuto tlaku. Starší lékaři jsou odolnější, mladší se více bojí.
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 27. února 2012. Anketa je uzavřena.
Česko zasáhla epidemie císařských řezů, jsou výnosnější a rychlé. Narodí se tak čtvrtina dětí
Za posledních pětadvacet let se více než trojnásobně zvýšil podíl porodů, při kterých děti v českých porodnicích přišly na svět císařským řezem. Česko v nasazení těchto operačních zákroků rychle dohnalo západoevropské země, které se ovšem vysoký podíl „císařů“ snaží redukovat. S opožděním se tento trend přenáší i do tuzemských porodních sálů. Ale jen některých.
Tam, kde rádi řežou, vždy najdou argumenty proč. Tím hlavním je věk rodiček. První potomky mají stále starší ženy, což samo o sobě zvyšuje rizika pro ně i pro dítě. Statistika ale ukazuje, že frekvence operací významně vzrostla i u mladších matek.
Někdy se císařské řezy dělají na jejich přání. Důvody ale mohou být i pragmatičtější. Lékaři k nim přistupují kvůli obavám z přibývajících žalob.
Je tu i finanční stránka věci: za císařský řez porodnice dostane od zdravotní pojišťovny přibližně dvakrát tolik peněz než za klasický porod. Vše navíc proběhne rychle, novorozenec je na světě maximálně za hodinu.
Kdežto při spontánním porodu rodička dlouhé hodiny i desítky hodin „zaclání“ na sále, a ještě ke všemu „trpí“ ekonomika zdravotnického zařízení.
Podíl operačních porodů stoupá nejen u žen nad 35 let. U rodiček ve věku 20 až 24 let vzrostl téměř dvojnásobně oproti roku 2000.
Že je to cynismus? Jenže něco na tom asi bude. Jak jinak si vysvětlit velké rozdíly v četnosti císařských řezů mezi porodnicemi. Ty osvícené bojují za každý normální porod. Počet „císařů“ je vizitkou úrovně porodnictví. A tady platí čím méně, tím lépe.
Čína, která se snaží svět oslňovat svými investicemi, v tomto rozhodně není vzorem. Donedávna uplatňovala politiku jednoho dítěte, takže důsledky pro druhý porod nemusely nikoho zajímat. I proto císařským řezem rodí více než padesát procent Číňanek.
Jaká je hlavní přednost císařského řezu? V pátek dopoledne je děcko na světě a víkend máte volný, jak to dělají nasmlouvaní lékaři, kteří si nechají platit za přítomnost u porodu.
S takovou zkušeností se podělila na „maminkovském“ webu, kde se porody probírají horem dolem, jedna z diskutujících. Ženy si tu doporučují, kam jít rodit, pokud preferují přirozený příchod svého potomka na svět. Nebo kde dělají císařský řez na přání.
A také kde rodičky řežou, aniž by to bylo nutné. I to je důvod, proč se každé čtvrté dítě v Česku narodí „císařem“.
Není to zdravý trend. Císařský řez vystavuje rizikům matku i dítě, které si může nést celoživotní zdravotní následky. Zvyšuje také náklady na zdravotní péči. Pro nemocnice znamenají příjmy za porody stabilní přítok peněz. Finančně výhodnější jsou operace, pokud se na věc pohlíží jako na porodnický byznys.
Za klasický porod dostane nemocnice úhradu v průměru 28 tisíc korun, za císařský řez více než dvojnásobek − v průměru 62 tisíc korun. Jsou s ním spojené vyšší náklady. Na druhé straně je faktem, že císařský řez se plánuje na konkrétní hodinu, lékaři i další personál nemusí na narození dítěte čekat dlouhé hodiny.
Že by na těchto nejčastějších operacích chtěly nemocnice vydělávat, stěží někdo přizná. Sami porodníci na platu přímo nepoznají, jestli operují, nebo ne. Pravým důvodem, proč lékaři ve stále větší míře přistupují k operačním porodům, bude spíše obava ze žalob. V posledních letech jich v celém zdravotnictví přibývá a v tomto oboru obzvlášť.
Apel porodníků
Až sedmkrát častější výskyt časných dechových obtíží, vliv na imunitní systém, vyšší riziko astmatu, cukrovky, obezity a dalších obtíží. To jsou možné důsledky pro dítě, které přijde na svět císařským řezem.
Pooperační komplikace hrozí také matce.
Sdružení nemocničních gynekologů a porodníků v reakci na nárůst počtu císařských řezů vydalo poučení určené zejména pro rodičky a páry, které kvůli obavám z bolesti či strachu o dítě v průběhu porodu zvažují císařský řez.
V „Informaci o možných důsledcích porodu císařským řezem na zdraví ženy a dítěte“ shrnuje profesní sdružení současné znalosti, podložené dlouhodobými zahraničními výzkumy.
„I přes značný nárůst počtu císařských řezů zůstává výskyt závažného poškození mozku během porodu stále stejný – asi dva případy na tisíc živě narozených dětí –, neboť drtivá většina případů dětské mozkové obrny u donošených dětí vzniká v předporodním období nebo z jiných příčin,“ uvádí odborné sdružení v instrukci pro rodiče.
Připomíná, že podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nepřináší rozšíření těchto porodů nad doporučovanou hranici 15 procent žádné zásadní zlepšení výsledků poporodní péče. Právě naopak, v některých případech může vést ke zvýšenému riziku pro matku i dítě.
Definitivní doporučení, který způsob porodu zvolit, by měli poskytnout zdravotníci v porodnici, konstatuje sdružení porodníků. Císařské řezy nezatracuje: „Pokud jsou přítomny lékařské indikace k operačnímu porodu, pak jsou vždy rizika vyvážena přínosem této operace.
„
- Rizika, o kterých se moc nemluví
- Pro děti porozené císařským řezem
- – až sedmkrát častější výskyt časných dechových obtíží,– vyšší riziko výskytu nemocí spojených s poruchou slizniční imunity,– celoživotně zvýšené riziko astmatu, cukrovky, obezity, opakovaných hospitalizací pro onemocnění zažívacího traktu,– častější výskyt poruch tolerance složek stravy,– vyšší nemocnost a vyšší počet chronického užívání léků už od 6–7 let,
- – vyšší riziko úmrtí do věku 21 let.
- Pro rodičku
- – až čtyřikrát vyšší riziko komplikací v porovnání s přirozeným porodem,– hrozí zejména vyšší krevní ztráta, poranění orgánů v dutině břišní, nejčastěji močového měchýře,– po operaci možný rozvoj infekce v dutině děložní nebo operační ráně, která si může vyžádat podání antibiotik, ojediněle i opakovanou operaci,
- – následně až o 10 procent nižší plodnost a nižší schopnost donosit zdravé dítě.
- Zdroj: Sdružení nemocničních gynekologů a porodníků
Prezident Svazu zdravotních pojišťoven Ladislav Friedrich je přesvědčen, že nějaké „patologické“ chování v systému bude. „Je málo pravděpodobné, že za velmi rozdílné počty císařských řezů na jednotlivých pracovištích by mohl výhradně objektivní průběh porodu a zdravotní stav. Laťku rozhodování mají v jednotlivých zařízeních nastavenou různě,“ říká Friedrich.
Bez operace to v řadě případů skutečně nejde. Někteří porodníci ale volí císařský řez preventivně a ženám ho bezdůvodně doporučují.
Nebo ochotně vycházejí vstříc přání matky, která chce porod bez bolesti prospat, aniž by byla vždy dostatečně schopná zvážit možná rizika. Výsledkem je epidemie „císařů“.
Vyspělejší svět proti ní bojuje, Česko ho mezitím dohnalo. Za posledních 25 let se tu podíl císařských řezů ztrojnásobil, a dostihli jsme tak Západ.
Znepokojivý nárůst těchto operací zachvátil celý svět. Do extrémních rozměrů se císařské řezy rozšířily v Americe. V USA se takto narodí každé třetí dítě, v Jižní Americe skoro každé druhé.
A podobně je na tom Čína, která kopíruje vše západní. Tamním porodníkům nahrávají i čínští vědci. Přišli se studií, že agresivitu dětí může vyvolávat stresující porod.
Tvrdí, že nejnižší riziko je u dětí narozených císařským řezem.
Celosvětový průměr představoval v roce 2014, což je poslední dostupná statistika, 19,1 procenta. Před čtyřiadvaceti lety to bylo 6,7 procenta ze všech porodů.
Strmý růst nastal zejména v méně rozvinutých regionech, kde podíl stoupl z 6,3 na 20,9 procenta. Ve vyspělých zemích se míra císařských řezů zvýšila z 14,5 na 27,2 procenta.
Rekordy láme Brazílie, proslulá kultem těla. Ve velkoměstech takto rodí až 90 procent Brazilek.
Více, než je zdrávo
Ústav pro péči o matku a dítě v pražském Podolí má mezi laickou veřejností obecně dobrý zvuk. Za rok se tu narodí více než pět tisíc dětí. S frekvencí císařských řezů − předloňských bezmála 39 procent − je Podolí v čele žebříčku mezi největšími porodnicemi v tuzemsku.
Zástupce ředitele podolského ústavu Ladislav Krofta vyvolal nedávno rozruch svými slovy, že být ženou, vybral by si operaci místo přirozeného porodu. „Císařský řez bude pro určitou skupinu těhotných metodou první volby. A my bychom měli respektovat jejich názor a dát jim možnost si vybrat,“ uvedl doktor Krofta v rozhovoru v Lidových novinách.
Týdeník Ekonom s ním chtěl na toto téma mluvit, ale ani k zaslaným dotazům se lékař nevyjádřil.