Jídlo pro děti v restauracích: není z čeho vybírat

Děti jsou v české gastronomii tématem, s jehož otevřením se pouštíte na velmi tenký led. Velká část restauratérů nebo obsluhy se dívá malé návštěvníky ve dveřích restaurace s nelibostí, někde nejsou děti vítané vůbec. Na téma malých zákazníků v gastronomických zařízeních píše šéfkuchař restaurací La Veranda a Babiččina zahrada Radek David.

Jídlo pro děti v restauracích: není z čeho vybírat

Asi nejznámější aféra proběhla v Mladé Boleslavi, kdy byl majitel restaurace obviněn z diskriminace po vyvěšení nápisu “Restaurace není vhodná pro děti do šesti let v doprovodu rodičů z důvodu rušení ostatních a hotelových hostů”.

Starší děti směly přijít pouze v doprovodu rodičů.

Otázka zní, zda je to správně, nebo ne? Názory se různí, v konečném důsledku má ale každý podnikatel možnost si zvolit, jak chce svůj podnik vyprofilovat a na koho bude zaměřen.

Jídlo pro děti v restauracích: není z čeho vybírat

Vlastní pravidla

Podle zkušeností ze zahraničí vím, že špičkové restaurace můžou problematiku dětských hostů pojmout nejrůznějšími způsoby.

Vezměte si například londýnskou restauraci STORY, do které si musíte měsíc předem udělat rezervaci, a personál tudíž přesně ví, kolik přijde hostů. Ti si můžou vybrat pouze ze dvou možností, a to degustační menu, nebo jeho zkrácenou podobu.

Na webu pak jasně uvádějí, že s dětmi přijít můžete, ale ideální věk je až od osmi let a nepřipraví vám tady pro ně nic speciálního.

Jídlo pro děti v restauracích: není z čeho vybírat

Některé restaurace rovnou uvádějí, že návštěvu s dětmi nedoporučují a i malí návštěvníci si u nich mohou dát pouze jídla z menu za plnou cenu. Tak to má nastavené například Gordon Ramsey ve své vyhlášené tříhvězdičkové restauraci. Naopak jeho ostatní restaurace děti vítají, a dokonce jim nabízí celou řadu zajímavých aktivit.  

Jídlo pro děti v restauracích: není z čeho vybírat

Malé návštěvníky zabavte

Restaurace, které vítají své hosty i s jejich dětmi, na ně bývají velmi dobře připravené. Uvědomují si, že aby ti nejmladší nerušili ostatní návštěvníky, je potřeba je zabavit.

V takových podnicích pak děti dostávají hned u vchodu například omalovánky a pastelky. Někde jim dokonce zapůjčí i tablet nebo přenosný DVD přehrávač s pohádkami nebo disponují dětským koutkem s hračkami, případně i s hosteskou hlídající všechny ratolesti.

Restaurace se zahrádkou zase můžou venkovní prostor využít pro hřiště s prolézačkami.

Jídlo pro děti v restauracích: není z čeho vybírat

Velké procento českých dětí má problémy s nadváhou či obezitou a nabídka jídel v restauracích tomuto nelichotivému trendu nahrává. Nejčastěji naleznete v nabídce smažené hlavní jídlo se smaženou přílohou.

Rybí prsty, smažený  sýr, hranolky, špagety s kečupem.

Občas je možné vybírat i ze sladkého menu, ale většinou jde jen o palačinky, tedy vesměs jídla, která nejsou nijak náročná na přípravu a stačí je jen vyndat z mrazáku, případně rychle smíchat z několika surovin.

Jídlo pro děti v restauracích: není z čeho vybírat

Zeptala jsem se, jak stravování na výletech s dvěma dětmi ve věku deset a dvanáct let řeší moje kamarádka, pětatřicetiletá Helena o které vím, že o skladbě jídelníčku z hlediska výživových hodnot přemýšlí: „Když jedeme do města, které neznám a nevím, která restaurace je dobrá, je to vždycky volba naslepo. Vadí mi, že se děti snaží odbýt – žádná zelenina, všechno smažené a kvalitní maso žádné,“ říká. „Všechno je to do sta korun, ale cena by neměla být základním měřítkem. Takže zkrátka vybírám z celého jídelníčku, a i když vím, že tu porci děti nesnědí, radši jim zaplatím kvalitní jídlo s vyšší cenou.“

Smažený sýr, palačinky, hranolky

Pokud otevřete jídelní lístek třeba v restauraci Na Kocandě v Telči, najdete zde samostatnou část nazvanou „Dětská jídla“. Vybírat si můžete z několika pokrmů: smažené filé, smažené kuřecí nugety nebo smažený sýr. Jako příloha jsou v jednom případě brambory, ve zbylých dvou hranolky.

Nejvhodnější se tak jeví poslední pokrm z nabídky, označený jako „dětská svíkajda“, tedy svíčková. „Jídla ve speciální kategorii jídelníčků označená jako „pro děti“ značí většinou jen to, že jde o poloviční porci a pokrm není pálivý,“ krčí rameny výživový specialista Petr Horáček.

„Nepřemýšlejí o tom, co dětem chutná, zaměření na malé strávníky končí při vymýšlení názvů jídel podle pohádkových postaviček,“ doplňuje.

Například restaurace Trisia v Třinci nabízí celkem pět jídel pro děti. Ovšem tři z nich jsou palačinky, pokaždé se šlehačkou, ale jednou s čokoládou, podruhé s jahodami a třetí varianta nabízí zmrzlinu.

Další nabídkou je smažený řízek a brambor maštěný máslem nebo krupicová kaše. Jestliže se tedy snažíte, aby jídlo pro vaše dítě mělo alespoň nějakou výživovou hodnotu, vyberte mu raději z „dospěláckého“ menu.

Zcela opačným směrem jde restaurace Aura v Brně: dětem nabízí kukuřičnou kaši, dušenou zeleninu s kuskusem, sladké pohankové placky s medem nebo těstoviny s máslem a perníkem. Dostatečná porce a ceny velmi přijatelné, od 40 do 75 korun. Bohužel, takových podniků je pořád ještě málo, přitom i tady platí, že jsou-li rodič i malý strávník spokojeni, přijdou znova.

Největšími prohřešky v dětském stravování v pohostinství je – mimo jídel připravovaných na velkém množství oleje – také hodně soli, která zadržuje vodu v těle a způsobuje otoky, dále takřka žádná zelenina, která je nabízena pouze ve formě oschlé oblohy, málo pokrmů z masa a dochucovadla – kečup a tatarská omáčka. Některé kečupy obsahují více cukru než zmrzlina a v tatarce bývá worchesterová omáčka, pro děti nevhodná.

Jídlo pro děti v restauracích: není z čeho vybírat

„Přijde mi, jako by kuchaři neměli žádnou fantazii a opisovali od sebe.

Pro děti bych volil libové kvalitní čerstvé maso nebo třeba rizoto, škubánky s mákem či kynuté knedlíky s ovocem, ale to najdete málokde,“ říká Petr Horáček.

„Navíc pokud máte problém s tím, že vaše dítě není žádný velký jedlík, chce ho to trochu motivovat, jídlo mu nazdobit a to je pro řadu kuchařů zbytečné piplání a zdržování,“ dodává zklamaně.

Samotné prostředí restaurací rodinám s dětmi také moc nenahrává.

Někde se nevejdete s kočárkem, nebo ho musíte nechat bez dozoru pod schody, kuřácká část bývá od nekuřácké oddělená pouze cedulkou na stole, dětská židlička je jen jedna a o dětském koutku si můžeme nechat zdát. Pokud si tedy chcete po jídle ještě vychutnat kávu, váš potomek se už nudí, kope nohou do stolu a tak nezbývá než zaplatit a odejít.

Přečtete si téma: Nejlepší svačina? Z domova!

Fastfoodové řetězce se chlubí speciálním menu pro děti s hračkou. Plastové zvířátko s rumba koulemi jistě zaujme, ale k němu se zase servírují smažené kuřecí nugety, hranolky nebo hamburger.

Nejlepší volbou je tortilla s kuřecím masem a zeleninou. Rychlé občerstvení má nespornou výhodu – jídlo dostanete během minuty.

Stravování v něm bych ale volila pouze jako variantu v nouzi, když vás tlačí čas a z dětského břicha se ozývá kručení.

Stravování svého dítěte znáte nejlépe vy sami a jakým směrem se budou do budoucna ubírat jeho návyky, ovlivňujete právě vy.

Mějte na paměti, že malé dítě si bere jako vzor své rodiče a proto co jíte vy, bude chtít i váš potomek. Jestliže vidí, že sami třeba nejíte zeleninu, jen těžko vám bude věřit, že je hodně zdravá.

 A při příštím obědvání mimo domov zkuste vybírat pečlivě. Přece jen jde o vaše dítě a vaše peníze.

Ilustrační foto: SXC

Dětská jídla nejsou pro každého aneb Jak se pozná dobrá restaurace

Jídelní lístky v restauracích jsou rozděleny na skupiny pokrmů. Polévky, těstoviny, ryby, saláty a tak dále. Často se jedna z těchto skupin nazývá dětská jídla, dětské menu, nabídka pro naše nejmenší a podobně.

Znamená ale výraz „dětský“ to, že si z této množiny jídel nemůže vybrat dospělá osoba a jde o nabídku, která se svými pravidly zcela vymyká z těch ostatních? Někdy ano, někdy ne. Nabídka dětských jídel přitom může zaujmout leckterého zákazníka.

Ten například nemusí být tak hladový, aby zvládl sníst klasickou porci nebo ho prostě jen láká nabídka, kterou klasické menu neobsahuje. Dětské menu totiž není to samé co poloviční porce. Řada českých restauratérů ovšem stále ještě nedokáže vyjít vstříc přání zákazníka.

Typickým příkladem je právě odmítání prodeje jídel z takzvaného dětského menu dospělým, v některých případech i dětem, protože restauratéři si stanovují vlastní věkovou hranici dětství. Jak na toto pohlíží zákon a má zákazník právo se ohradit? Odpověď není zcela jednoznačná.

Server Podnikatel.cz zjistil, že v České republice existují čtyři druhy restaurací. V první je jasně dáno, že dětské menu si může bez okolků objednat i dospělý. V druhé nemají jasně daná pravidla například věkového omezení. Zda zákazník uspěje nebo ne, to záleží na obsluhujícím personálu.

Ve třetí skupině restaurací řadí mezi dětská jídla výběr z klasické nabídky a pouze zmenšují porce na polovinu. Pokud si toto jídlo objedná dospělý, čeká ho nepříjemné překvapení v podobě dvojnásobné ceny. Do čtvrté skupiny restaurací patří ty, kde jídlo z dětského menu dospělému nedonesou, protože se podle nich jedná o nabídku určenou výlučně dětem.

Zvláštní je, že restauratéři z této skupiny si často sami určují, kdy končí dětství. Podle většiny je to ve 12 letech. Prakticky všichni bez výjimky pak dokáží nabídnout poloviční porce z ostatní nabídky, za které si ale neúčtují polovinu plné ceny, nýbrž 70 % ceny běžné porce. To by mohl být důvod, proč někteří restauratéři dětské porce dospělým odmítají.

Mohou v tom vidět nebezpečí snížení tržeb, protože dětská menu jsou většinou lacinější.

Co je a není diskriminace?

Jídlo pro děti v restauracích: není z čeho vybírat
Autor: www.isifa.com

Ne vždy se zákazník v české restauraci setká s vlídným zacházením. 

Důvodem neposkytnutí jídla z dětského menu strávníkovi staršímu 12 let je zpravidla úmysl majitele restaurace přimět zákazníka utratit více. Je to ale také výraz neochoty restauratéra. Zamítnutí objednávky v případě, že v jídelním lístku není jasně uvedeno, že nabídka z dětského menu je určena pouze vymezené věkové skupině, není nijak podloženo.

Budete mít zájem:  Fototerapie (světelná terapie) – když světlo léčí

Je to stejně paradoxní, jak kdyby v dětském oddělení odmítli prodat malou obuv nebo oblečení dospělému, protože už na to nemá věk ani tělesné dispozice. Jediným posuzujícím kritériem pro poskytnutí dětské porce je věková hranice, kterou může rodič na místě jen obtížně prokázat a obsluhující ověřit.

Neupíráme podnikatelům právo dosahovat vyšších zisků, ale klademe si otázku, proč stanovovat striktně věkovou hranici, jestliže konečné rozhodnutí je na zaměstnanci restaurace. Není zřejmé, proč může pokrm dostat například dvanáctileté dítě, a nikoliv třináctileté, říká Lukáš Zelený, vedoucí právní poradny spotřebitelského sdružení dTest, které se problematice věnuje.

Záleží proto na každém, zda bude odepření objednávky dětského jídla považovat za diskriminaci a příště zvolí raději jiný podnik, nebo ne.

Pokud k odepření dětského menu dospělému dojde, může se za jistých okolností jednat i o diskriminaci. Pokud má restaurace na jídelním lístku uvedena dětská jídla a odmítne je prodat kterémukoli zákazníkovi, jedná se o přestupek, za který by ji Česká obchodní inspekce mohla sankcionovat. Paragrafu 6 zákona č. 634/1992 Sb.

, o ochraně spotřebitele se kontroloři drželi například při svém šetření v restauraci v Ostravě-Porubě. Jistá restaurace tam měla nabídku pojmenovanou „něco pro naše malé strávníky“ a dospělé osobě nebylo dovoleno si jídlo z této nabídky objednat. Restauratér následně dostal pokutu za diskriminaci.

V jídelním lístku nebylo jasně vysvětleno, kdo je považován za malého strávníka. Mohlo jít o děti, ale také o lidi s nepříliš velkým hladem nebo o ty menšího vzrůstu.

Navíc nebyl vysvětlen důvod, proč prodávající odmítá porce z kategorie „pro malé strávníky“ prodávat některým zákazníkům, ačkoli jsou na jídelním lístku uvedena, odůvodnil Mojmír Bezecný, ředitel inspektorátu Moravskoslezského a Olomouckého České obchodní inspekce.

Jenže je tu i samotný antidiskriminační zákon. Podle § 7 odst. 1 zákona 198/2009 Sb.

, antidiskriminačního zákona není diskriminací rozdílné zacházení z důvodu věku v oblasti poskytování služeb, pokud je toto rozdílné zacházení objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.

Podle našeho názoru případ dětských porcí spadá mezi přípustné formy rozdílného zacházení, uvádí Petr Polák, vedoucí oddělení rovného zacházení Kanceláře veřejného ochránce práv. Ne vše lze podle úřadu ombudsmana považovat automaticky za diskriminaci.

Požadavky na její zdůvodnění jsou přísné a zejména je v nich přihlíženo na kritérium nezbytnosti. To totiž vyžaduje prokázat, že neexistuje alternativní opatření, které by vedlo k cíli a do práva na rovné zacházení by nezasahovalo.

Dále čtěte: Úpravy zákona o potravinách odmítají i restaurace. Víme proč

Samotný fakt, že menu je nazýváno dětským, není důvodem, aby si jej nemohl objednat dospělý. Pokud je tato možnost v nabídce, pak musí restauratér vyhovět. Pokud není, zákazník požadující menší porci se ocitá na další šikmé ploše, a ne vždy a všude může postupovat stejně.

Pokud v nabídce poloviční porce nejsou nabízeny, pak restaurace nemusí zákazníkovi vyhovět. V dobrých restauracích ale není problém si objednat poloviční porci, je to často lepší a jasnější řešení než nabízet dětská menu, komentuje Václav Stárek, prezident Asociace hotelů a restaurací ČR.

Jde tedy o to, zda je dětské menu jedinečné nebo obsahuje jen menší a třeba i méně kořeněné porce z ostatních kategorií jídelního lístku. V dobré restauraci se budou vždy snažit maximálně vyjít zákazníkovi vstříc. Tam, kde tomu tak není, je na zákazníkovi samém, zda využije služeb jiné restaurace.

Je totiž čistě na vůli podnikatele, zda danou sekci jídel bude ve svém podniku nabízet a za jakých podmínek.

Dětské menu = smažené menu

Druhou otázkou, která s tou první bezprostředně souvisí, je, kdo si z dětské nabídky vlastně vybere. Pokud si dospělý chce objednat dětské menu, může to být například z toho důvodu, že se stravuje střídmě. Pak je ale velice těžké vybrat si z omezené nabídky lehké a vyvážené jídlo.

Většinou jsou totiž dětem nabízeny smažené pokrmy. A to jak maso, například řízečky, kuřecí nugetky, rybí prsty, tak přílohy. Klasickým příkladem jsou hranolky. Aby se neřeklo, jsou v nabídce těstoviny s kečupem a sýrem a podobné speciality, které se správnou životosprávou nemají nic moc společného.

S tvrzením, že požaduje dětskou porci z důvodu diety, by tedy zákazník v české restauraci zřejmě pohořel. Je pochopitelně mnohem jednodušší vybrat si jídlo z ostatní nabídky a požádat o poloviční porci. Cena sice bude vyšší, ale nabídka bohatší a často i kvalitnější.

Navíc se vše obejde bez zbytečných debat a návštěva restaurace zůstane i příjemně stráveným časem.

Normy určující výživové hodnoty a další parametry dětských pokrmů pro restaurace neplatí. To je záležitost školních jídelen a především pak zodpovědnost rodičů. Je bohužel pravda, že dětská nabídka není z výživového hlediska nejlepší a není to dobrá vizitka naší gastronomie.

Na druhou stranu i tato nabídka vychází z toho, co děti mají nejraději, a je také otázkou dostatečné osvěty a výchovy ze strany rodičů, komentuje situaci Václav Stárek z Asociace hotelů a restaurací.

Názor, že o výživu dětí by se měli starat především rodiče a ne hospody, zastává i Roman Vaněk, zakladatel Pražského kulinářského institutu: V gastronomicky vyspělých zemích se na dětská menu nehraje. Děti jedí v restauracích to, co jejich rodiče.

Jde jen o dohodu s obsluhujícím personálem, jakou modifikaci pokrmu připravit. Dohoda spočívá například v kořenění pokrmu. 

Odepření poskytnutí dětského jídla tedy není zásah do lidské důstojnosti dotčené osoby, ale jde jen o výraz jistého nepohodlí, které se restauratérovi nemusí napříště vyplatit, protože zákazník už jeho podnik vícekrát nenavštíví. Restauratérství je jen obchod dělaný lidmi s velkým srdcem a empatií pro gastronomii, nebo amatéry. Všude na světě, uzavírá Roman Vaněk.

REDAKČNÍ TEST brdských a podbrdských restaurací: Restaurace Pod Kokšínem

23|6|2017 – Redakce ObjevBrdy.cz

* Setkáváme se s Vašimi, ale i vlastními postřehy a zkušenosti z Brd. * Jednou z věcí, které se stále opakují, je cena a kvalita nabízených jídel v restauracích právě na okraji Brd. * A tak jsme se rozhodli sami restaurace poměřit. Jak to dopadlo? Podívejte se do našeho článku!

Jídlo pro děti v restauracích: není z čeho vybírat

Kamarádi nám závistivě říkali: „ty jo, to bych chtěl dělat taky. Nacpat se a napsat o tom článek“ 🙂Bylo to vždy s vtipem, nicméně od počátku jsme si říkali: koho a kolik lidí tím asi tak naštveme nebo naopak koho potěšíme.

Kdo dopadne dobře, kdo špatně, kolik inzerentů od nás následně za případnou kritiku odejde?

Nicméně celý náš portál neděláme pro peníze, jednoduchý redakční test má tyto tři hlavní cíle: 1) přinést základní informace: co, kolik, jak dobře, za jakou cenu.2) vše ochutnat, porovnat, obodovat, přidat do srovnávací tabulky3) poskytnout provozovateli zpětnou vazbu, aby se daly případné „přehmaty“ napravit.

Nikdo přece nechce naštvané a nespokojené hosty, ani špatnou vzpomínku na hezké Brdy..

Jsme na úplném počátku.. Jak to celé férově vymyslet?

Základ jakéhokoliv poctivého a korektního srovnání je mít přesný „fahrplan“. Co a jak chceme měřit, co a jak chceme bodovat, jak ovlivnitelní do hloubky vlastně chceme být.

A tak jsme přemýšleli, radili se, nechali si sami poradit.

Abychom opravdu korektně srovnávali, chceme se držet ideálně jednoho jídla. Rovnou nás napadlo nejběžnější jídlo, které si dává rádo mnoho dětí a dospělých: smažený sýr s hranolkami a tatarskou omáčkou. Jídlo, které by ve fritovacím hrnci měla udělat jakákoliv restaurace. Není potřeba nic než chladící box pro tatarku a právě ten fritovací hrnec.

Mnozí namítnou, že to zrovna není kulinářský zážitek a po stránce zdravé stravy jsem pochopitelně mimo. Ale ruku na srdce, kdo z nás si smažák sem tam nedá.Navíc mnoho podbrdských restaurací se terpve rozjíždí, a nabídka je oemzená, nicméně směžený sýr rozhodně nechybí..

Navíc: nejsme server o zdravé výživě, nejsme ani kulinářští experti a na celou věc koukáme čistě očima strávníka a vyhládlého návštěvníka Brd. Nejde nám o hledání specialit ani exotiky. 

Narazíme-li na jídelníček, kde jej nenalezneme, budem se se snažít vybrat podobný, pro výrobu nenáročný pokrm.

Následně nám vyšlo toto:

Co hodnotíme:a) toalety (vybavenost, čistota, vzhled)b) stolování (čistota příborů, stoly, lavice, židle, ubrousky)c) jídlo a nápoje jako takové (velikost porce, chuť, teplota jídla)d) úroveň obsluhy (snaha, ochota)e) cena, možnosti platby, slevy (finální suma, platba kartou, hotovostí, bartrem..)

  • Naše podmínky, které musí vždy platit:
  • * přijdeme vždy neobjednaní (žádný termín, žádné echo předem).* útratu si vždy zaplatíme sami z redakčních peněz (tedy žádné „pozvánky“ zdarma od restaurací)* 1 malé škobrtnutí omlouváme všem (nechceme dehonestovat)
  • Co objednáváme:
  • * nealkoholické pivo (i cyklista je dle zákona o provozu na pozemních komunikacích řidič)* smažený sýr s hranolkami a tatarskou omáčkou (jiné jídlo srovnýáme výjimečně, pokud bude omezená nabídka)* kávu (presso s mlékem)
  • Jak budeme hodnotit:
  • * známky jako ve škole (1 až 5)nejlepší výsledná známka: 10,0 * nejhorší výsledná známka: 0,0

Takže? Připravení? Jdeme na to! 🙂

I malé děti ví, že před jídlem je třeba si řádně umýt ruce. Bereme fotoaparát a nepozorovaně hledáme toalety. Panáček na dřevěných dveřích ukazuje kudy. Poté, co zjistíme, že jsme na WC sami, začínáme poctivě hodnotit:

  1. + čistá podlaha, stěny, zrcadlo, mušle i záchodová mísa+ na místě záchodová štětka, toaletní papír, elektrický vysoušeč rukou (funguje).+ teče teplá i studená voda, mýdlo k dispozici
  2. – chybí papírové ubrousky na utření dětských rukou (děti na vysoušeč nedosáhnou, poznámka: pokud je však na místě vysoušeč, není třeba ubrousků)

Naše hodnocení: vše čisté, kompletně vybavené, nic nechybí. Jako bonus vyvoněno.Paráda!! 1!

Foto: Redakce ObjevBrdy.cz

Sedám si ke stolu (venkovní zahrádka) a čekám. Jsem sám, a na venkovní zahrádce dočista. Uvnitř restaurace golfové skupinky. Do minuty je tu obsluha. Dostávám jídelní lístek, mám však potajmu přece už dávno vybráno 🙂 Následuje nabídka pití (široká) a další nabídka jídla, mimo standardní jídelní lístek. Vše nenucené, ochotně nabízené.

Budete mít zájem:  Kiwi Účinky Na Zdraví?

Objednávám nealko pivo, smažený sýr s hranolkami a tatarskou omáčkou. V nohách 35 km po Brdech s neustálými zastávkami focením a hlavně orientaci, co za kopce a vesničky je v mém okolí (GPS navigace) a okolo čeho konkrétně vždy jedu.

Mezitím hodnotím stolování:

venkovní lavice i stoly jsou zcela nové (masivní dřevo a žárově zinkovaná ocel). Na stole je dřevěný box s příbory (čisté), tácky pod pivo (suché) a ubrousky. Beru jeden do prstů a osahávám. Měkký a příjemný, nejsou to ty umělé, které znáte např. z MC Donalds.

Samozřejmostí je slánka a pepřenka, vše poctivě naplněné. Kuřáci z golfu chodí dál od restaurace, velmi oceňuji a chválím.

Naše hodnocení: vše čisté, vybavené, nic nechybí. Bonus: zmizely popelníčky, zahrádka je nekuřácká.Paráda!! opět 1 s*!

Konečně tu mám pití a objednané jídlo.

+ objednané nealkoholické pivo jsem dostal obratem, zatímco jsem skrytě hodnotil stolování+ sklenka na pivo čistá, vyleštěná, navíc v korporátním designu zn. Birell+ pivo Birell, lahvové, pečlivě vychlazené.

V tom horku opravdu osvěžilo!+ porce 150g (sedí), smažený sýr teplý, chutný, nelze nic vytknout- hranolek sice dosti, i správně osoleno, ale tak třetina je přesmažená (křupají příliš tvrdě), tady malémínus+ tatarka domácí, vychlazená, chuťově velmi vyvážená.

+ jako BONUS na talíři pořádná porce zeleniny (papriky, rajčata, salátová okurka), vše ochucené pepřem, solí, olejem, balsamicem – dobré!

Naše hodnocení: až na onu část přesmažených hranolek vše parádní. Bonus: na talíři navíc pořádná porce zeleniny! Salát zvlášť by vydal na samostatnou porci, jako v Německu. Určitě velká spokojenost!! 1-!

Foto: Redakce ObjevBrdy.cz

A finále na konec: dobrá káva!

Jídlo skvělé, a společně s tím salátem, řekl bych téměř 300 g porce! Cítím se až přejedený. Objednávám kávu. Dostávám otázku: „něco sladkého ke kávě“?

S díky odmítám a odpovídám na 2. část otázky: „Piccolo nebo Lungo“? Vybírám Lungo.

Zde nás trochu dráždí pojmy, které v baristickém světě nemají místo. Espresso je prostě jedno, tedy espresso. Maximálně se může jednat o dvojité ristretto. No, česká kotlina si vždy uchopí věci dle svého..

Za 5 minut je tady..

+ nahřátý šálek, kávová lžička+ sušenka, cukr (vše hygienicky zabaleno) + chuť kávy skvělá, spíše hořká než kyselá (káva z profi automatu se pozná)

– mléko bohužel studené (ideální je varianta nahřáté smetany, respektive mírně napěněné, avšak správný espresso uživatel si vychutná kávu čistě černou..)

Naše hodnocení: káva chutná, horká, běžný šálek. Škoda studeného mléka..Také určitě velká spokojenost!! 1-!

Když platím, ozve se volba: „hotově nebo kartou“? Zaplatím kartou a vyzkouším servis spojení, včetně obdržení účtenky. Stačí jedno pípnutí a platba provedena. Dostávám potvrzení platby kartou a z E-kasy vyjíždí konzumační lístek.

Po pohledu na něj je viditelné EET v běžném režimu. Dýško platím zvlášť, bylo to parádní a nechávám celých 50,- Kč! Za mě spokojenost obrovská, stejně jako překvapení, jak v poklidné vsi s názvem Hořehledy, kde známý je snad jen ten Golf (v dobrém) a brdský vrch Kokšín, který stěží atakuje brdské osmistovky, to funguje znamenitě.. Zde nutně musíme ubourat předsudky..

Co dodat? Dle kritérií jedno škobrtnutí promíjíme (studené mléko ke kávě), za druhé (menší část přesmažených hranolek) odečítáme -1 bod.Částka k platbě celkem: 252,- Kč.

Výsledná známka: HOTEL A RESTAURACE POD KOKŠÍNEM, Hořehledy: + 9,0 bodů (!) GRATULUJEME!

TO JE PARÁDNÍ VÝSLEDEK a obáváme se, že laťka napoprvé tak strašně vysoko.. Ale co, zaslouží si to, odpracovali si to!

TEST: Restaurace neumějí vařit pro děti

Největší nešvar jídel pro děti? „Fritéza,“ říkají po testu restaurací jednohlasně Dalibor Navrátil, lektor vaření a gastronomický poradce, a Roman Vaněk, majitel Pražského kulinářského institutu. Ten dodává: „Jednou budeme dětem vyprávět pohádku o české zemi, kde vládla fritéza. Když vzali kuchařům kečup a fritézu, polovina hospod musela zavřít, protože bez ní nic neuměli vařit““

Podívejte se na výsledky testu – zde

Většina jídel v testu byla smažených. O čem to svědčí? Navrátil: O tom, že kuchař je pohodlný.

Vytáhnout z mrazáku rybí prsty nebo kuřecí brontosaury, k tomu hranolky nebo krokety a obojí prsknout do fritézy je rychlejší a pohodlnější než přemýšlet o tom, jak vařit pestře a zajímavě. A udělat třeba škubánky s mákem nebo kynuté knedlíky.

Nevěřím tomu, že kuchaři, kteří nám v těch hospodách vařili, nemají doma děti a nevaří jim zajímavé věci. Tak proč je nedělají v restauraci?

Řeknou nám, že děti mají rády smažené, proto je nabízejí. Vaněk: Jasně, když si mohou děti vybrat, řeknou řízek s hranolky. To však neznamená, že by jim ho měli rodiče dát. Proč dávat ke smaženému řízku ještě smažené hranolky, proč ne bramborovou kaši nebo brambory?

Jaká jídla pro děti byste rádi viděli na jídelním lístku? Navrátil: Určitě sladká jídla – tvarohové knedlíky s jahodami, borůvkami, krupicová kaše. Něco přírodního, třeba vepřová panenka nebo kuřecí prsa.

Byly by tam určitě těstoviny, ty mají děti rády. Nechyběla by ryba, ale žádné rybí prsty, ale kvalitní ryba, třeba pangasius nebo treska. Nedávno jsem vařil v projektu pro školní jídelny dětem, které jsou v pubertálním věku, a jsou tedy hodně kritické.

Snažil jsem se připravit jídlo, které by bylo zdravé a přitom chutné a levné. Udělal jsem zapečenou rolku z pangasia, holandskou omáčku, zadělávaný listový špenát s řapíkatým celerem a bramborové pyré. Děti snědly rybu a přidávaly si špenát i pyré.

Jídlo, nad kterým v jídelně ohrnují nos – ryba a špenát – jim najednou chutnalo.

Dá se i v hospodě vařit levně? Vaněk: Určitě, ale musí se nad tím přemýšlet. Vezměte si, kolik jsme za ty dva dny viděli zeleninových obloh, bezmyšlenkovitě nasázených na talíř.

Všechny děti je nechaly, možná sluply rajče, okurku, ale ne zelí; děti nejedí syrové zelí. To jsou vyhozené peníze, které by mohli dát přímo do jídla, aby bylo kvalitnější a chutnější.

Třeba tím, že místo margarínu použijí máslo.

Alespoň mají snahu nabídnout dětem nějakou zeleninu… Navrátil: Nesmysl, jen tím chtějí zaplácnout talíř. Talíř, na kterém je „jen“ řízek a brambory, připadá kuchaři mdlý a chudý, tak tam plácne bílé zelí, červené zelí nebo kus ovadlého salátu, papriku, rajče, okurku, na to ještě plátek pomeranče… A nepřemýšlí o tom, jestli to dítě bude jíst.

 Vaněk: Kuchaři opravdu nepřemýšlejí. Host si objedná jídlo pro dítě, tak mu tam tu obložku hodí taky, protože mají v hlavě zapsáno, že tam musí být obloha. A už jim nepřijde divné, že to dítě oblohu nesní. Několikrát jsme se přesvědčili, že stačí jen trošku zapojit hlavu a ta jídla se dají udělat dobře a levně. Vždyť jsme měli i jídla bez oblohy a nikomu nechyběla.

Jak vaří dětem restaurace ve světě? Vaněk: Třeba ve Spojených státech na děti v restauracích kašlou ještě víc než u nás. Tam dítě dostane jedině pizzu nebo hranolky. S kečupem a colou. Nic jiného. Ale v Itálii nebo v Brazílii, kde jsem léta pracoval, je to jinak.

Dospělí berou děti do restaurace s sebou, ale automaticky jim dávají jídla, která jedí sami. Tam se nerozlišuje na dětská a dospělá jídla ani na minutky a hotovky, to je česká specialita. Dítě dostane pastu, na kterou je zvyklé odmalička.

Navrátil: Ale v Itálii to je možné, protože jídla nejsou přesolená a přepepřená jako u nás. V Německu, ve Švýcarsku, v Belgii, ve Francii, tam většinou nad dětmi přemýšlejí.

Začíná to tím, že pro děti mají malé talíře s dětským vzorem a malý, třeba dvoubarevný příbor, aby dítě nemuselo zápasit s těžkým dospěláckým nožem a vidličkou. A na talíř dají dobré kvalitní jídlo.

Jaké například? Navrátil: Hodně pokrmy z brambor. Šťouchané brambory, brambory se zeleninou, ale ne proboha s rozmraženou mrkví nebo fazolkami, je tam třeba restovaný špenát, restovaná baby karotka, ta je sladší než mrkev. V Itálii pak pochopitelně hodně těstoviny a rýže.

Co si odnášíte z našeho testu? Vaněk: Další poznatek o jídelních lístcích. Majitelé nepřemýšlejí o tom, co budou vařit. Lístky jsou plné příšerných diletantských chyb, nemají žádnou štábní kulturu. Přitom podle lístku už poznám, jak tu budou vařit.

Když je v něm spousta pravopisných chyb, absolutní kuchařské nesmysly, mraky cizojazyčných počeštělých názvů, které o jídle nic neříkají, těžko mi bude chutnat. Přitom jídelák je vizitka podniku.

Copak tě naladí na jídlo, když číšník před tebe bez pozdravu bouchne tlustou bichli, jako kdyby skládal pytel s cementem? Navrátil: Já jsem hodně rozladěný z té záplavy smažených věcí, že se mezi dětskými hlavními jídly objevují smažené hranolky s kečupem nebo tatarkou na 200 gramů.

Z toho, že se v restauraci u zoologické zahrady kouří jako v putyce. A taky z toho, jak s námi číšníci někde jednali. Když řeknu, že mrkev je zkvašená, a číšník mi na to odpoví: „Kuchař vzkazuje, že salát je v pořádku, dělal ho dneska“. Na to nemusím být profesionál, abych poznal zkvašený mrkvový salát.

A něco pozitivního? Vaněk: Jsem rád, že jsme objevili i restaurace, kde na děti myslí, jako je Archa, kde někdo udělal koncept s rozmyslem. Navrátil: Byl jsem mile překvapen, že se objevují podniky, v nichž se nekouří a mají kvalitní nabídku jídel pro děti.

Oběd bez masa? Lidé ve Zlíně mají z čeho vybírat

Řada lidí mění v létě stravovací návyky. Místo těžkých jídel si dává saláty či pokrmy bez masa. Výběr ve Zlíně je solidní.

Budete mít zájem:  Kam jít, když špatně spíte

Najít na jídelních lístcích zlínských restaurací bezmasé pokrmy je stále běžnější. Velká část podniků zařazuje tato jídla dokonce na obědové menu. Vycházejí vstříc nejen vegetariánům, ale i lidem, kteří se rozhodli zhubnout nebo jíst zdravěji.

Od smažáku k salátu

Aby si lidé pochutnali na bezmasé stravě, nemusí do specializované vegetariánské restaurace. A také si nemusí dávat jen obligátní smažený sýr. „Dobře najíst se dá už v řadě restaurací. Například v Lázních Kostelec, v Hami nebo ve Vesně,“ tvrdí Magda Milavská, která se snaží držet dietu a jíst zdravě.

Že je zdravá strava v kurzu potvrzuje Pavla Gerdová, kuchařka z restaurace Hami. „Teď v létě to vychází asi půl na půl. Padesát procent lidí si skutečně dává saláty nebo jídla ze sóji, tofu nebo robi masa. V sobotu a v neděli je o ně zájem ještě o něco větší,“ míní Gerdová.

Na požádání jsou zákazníkům v Hami schopni připravit i bezlepkové jídlo.

K létu patří zeleninové saláty. K jejich výrobě jsou však třeba čerstvé suroviny. Ve většině restaurací tvrdí, že co se během dne nesní, večer vyhazují. Druhý den se tedy povadlá zelenina nemůže objevit v nabídce. „Saláty jsou hlavně letní záležitostí.

Lidé si je objednávají daleko víc, když je pěkné počasí a mohou sedět na terase. Necháváme si dodávat třikrát týdně čerstvou zeleninu.

Zatím jsme na kvalitu nezaznamenali žádnou stížnost,“ prozrazuje Zdeněk Dlabač z Hotelu Lázně Kostelec, kde si zdravá jídla poroučejí nejen tamní rekreanti.

Ne každý je ale s nabídkou zlínských restaurací stoprocentně spokojený. „Maso nejím ze zdravotních, etických a náboženských důvodů, a protože se dost často musím stravovat v restauracích, dávám si saláty. Mnohde je umí udělat velmi dobře, ale všude mají většinou to samé. Jakoby kuchařům chybělo víc fantazie,“ říká manažer Milan Skoupý.

Podle Nahálky se však dají bezmasá jídla, včetně salátů, dělat pestře a pokaždé jinak. „Je to fáma, že bezmasá jídla jsou fádní. Není možné, že by se u nás stejný pokrm objevil v menu častěji než jednou za tři týdny, a to ještě v případech těch nejoblíbenějších,“ tvrdí majitel vegetariánské restaurace Prašád Michal Nahálka.

Mezi populární bezmasá jídla patří vedle smaženého sýra třeba polévka z hlívy ústřičné nebo klasická česká jídla vyrobená ze surovin bez použití masa, například svíčková, zeleninová a frankfurtská polévka, lassagne či koprová omáčka s tofu.

Vegetariáni v menšině

Jedinou ryze vegetariánskou restaurací ve Zlíně je právě Prašád v areálu Svitu. „Před pár lety jsem se ve Zlíně jako vegetarián nemohl téměř nikde najíst. Téměř všude měli polévky z vývarů. Když už někde bezmasé jídlo bylo, tak mi nechutnalo. Proto jsem se rozhodl, že otevřu vlastní podnik,“ objasňuje Nahálka impuls, který stál u zrodu Prašádu.

Do jeho restaurace si našli cestu nejen vegetariáni. Těch je dokonce menšina. „Osmdesát procent návštěvníků tvoří lidé, kteří normálně jí maso, ale k nám si chodí dvakrát nebo třikrát týdně zpestřit jídelníček. Ryzí vegetariáni tvoří asi jen deset procent naší klientely. Další část lidí drží bezlepkovou dietu. Pro ty každý den připravujeme část menu.

Podle zákaznických karet máme asi pět set hostů, kteří sem víceméně pravidelně zavítají,“ počítá Nahálka. „Do Prašádu občas rád zajdu, i když jsem normální masožrout,“ směje se student Dalibor Nedbálek.

„Je to příjemná změna oproti běžným restauracím a navíc teď pro studenty mají slevy. Mám pár oblíbených bezmasých jídel, například zeleninové rizoto z kuskusu nebo květákové karbanátky,“ dodává Nedbálek.

Kam chodíte ve Zlíně jíst vy? A proč?

Restaurace – Vitalite restaurace – Moderní život bez extrému

KAM NA DOBRÝ OBĚD – jak se obědvá bez éčekMladá fronta DNES, 2. února 2009

Vitalité Zdravý restaurant | Monika HlaváčováRECENZE  POLEDNÍCH MENU – Lepší jídelna bez obsluhy – tak by se na první  pohled dal vystihnout Zdravý restaurant Vitalité na Lidické v centru Brna.  Nelekejte se. Žádné „uho“ ani opečený salám v rozmáčeném trojobalu tu na vás ve  vitríně nečíhá.

Jsou tu sice tácy jako v kantýně, nechybí ani paní, která s hadrem v ruce  likviduje z vozíku špinavé nádobí. Interiér je ale v „chutných“ barvách jara a  okna zdobí živé rostliny.

U  poledních menu hraje významnou úlohu konečná cena jídla. Na levných  hotovkách některé restaurace svoji nabídku staví. Koncepce tohoto podniku však  spočívá v kontrolované kvalitě vstupních surovin. Také tu dbají na pestrost a  originalitu.

Majitel mi zpoza pultu vysvětlil, že nepoužívají žádné konzervační látky  a všechna jídla jsou naprosto čerstvá. Snaží se prý uspokojit hosty, kteří si  raději nějakou desetikorunu za oběd připlatí. Mají ale jistotu, že obědvají bez  „éček“. 

Nečekejte ani, že tu potkáte jen štíhlé vegetariány, kteří akceptují jen  výluh z ječmene a naklíčené obilí. Téměř vždy si můžete na talíř naložit rybu  nebo třeba kuřecí maso. Nejlákavěji vypadala dozlatova vypečená, plněná krůtí  rolka.  

Když jsme sem přišli poprvé, chvíli trvalo, než jsme se zorientovali v tom,  co vlastně mají. Jaké jsou ceny a proč jsou brambory na talířích odděleny od  řízku? Které jídlo je menu a tahle cedulka patří k čemu? Proč se platí dvě  rozdílné ceny polévek?

Nebojte se zeptat

Pokud také přešlapujete a tápete, v klidu se zanořte s tácem do fronty.  Personál je na nováčky zvyklý a poradí vám. V nabídce se všichni perfektně  orientují.

Trochu nešťastné je zapomenout na ubrousek nebo chtít si podat čistou lžičku. Musíte znovu obcházet celý výdejní pult a zapletete se  dohromady s dalšími hosty, kteří zrovna zápolí s tácem. 

Chuťové pohárky se roztančily při salátu z nakrájené zeleniny s jogurtovou  zálivkou. Byl s čerstvým koprem a jeho jediná nevýhoda byla v tom, že ten  lisovaný česnek jsem cítila na patře ještě večer. Tak opravdové jídlo tu  dostanete.

Perfektní k salátu byly zapečené brambory se sýrem a zeleninou a také  borůvková šťáva. Při popíjení tří decilitrů za 15 korun je dobré si uvědomit,  kolik stojí minerálka v běžné hospodě. A když myslím borůvková šťáva, rozhodně  to není „brča“, ale hustý nápoj, který vymaluje temně fialové vousy nad horním  rtem.

A když vám steče kapka na světlé kalhoty, u praní se zapotíte, protože skvrny  od opravdového ovoce nejdou vyprat téměř nikdy.

Kapustová polévka s bio špaldou sice nebyla úplně horká, ale plavala v ní  poctivá dávka nakrájené kapusty a dobře povařená pšenice. Polévka byla jemně okořeněná, a spíš  by někdo musel zašátrat rukou na stole po soli.

Filé zapečené s parmazánem, zeleninou a vařenými bramborami bylo spíš padesát  na padesát – filé obsahovalo jasně patrné kousky ryby, ale trochu slabá byla  zelenina na povrchu. Zapečený hrášek byl tuhý.

Naopak kuřecí špalíčky plněné směsí ze špenátu a uzeného tofu s bramborovou  kaší byly perfektně měkké, trochu ostřeji přikořeněné.

Na závěr patří dezert. Tady jsme ochutnali buchtu s mandarinkami a tvarohový  řez s kakaem a ovocem. Velkým  hitem, který je tu již vyhlášenou stálicí,  je placka s povidly. A jak mi zdůraznili při placení, je opravdu z bramborového  těsta. Jako u babičky.

Když si vyberete z menu a dáte si polévku za zvýhodněnou cenu,  zaplatíte zhruba sto korun. Výhodné je požádat o věrnostní kartu, na kterou si  dalšími návštěvami připisujete slevu za podmínek, které jsou popsané na každém stole.

Restaurace bez dětí: Diskriminace, nebo dobrý nápad?

Rozhodnutí Davida Salomona, že děti v jeho restauraci nejsou vítány, se sešlo s vlnou kritiky. Dokonce mu hrozí pokuta za diskriminaci. Čím majitel podniku argumentuje?

Může majitel restaurace omezit vstup dětem?
Zdroj: BlueOrange Studio / Shutterstock, Inc.

V Česku se začínají objevovat podniky, které chtějí omezit vstup
dětí. Jedním z nich je restaurace Davida Salomona, který se snaží o to,
aby jeho hosté byli starší 18 let. Kromě toho požaduje, aby zákazníci do
podniku nevodili psy a nejezdili do něj s kočárky a jízdními koly. To se
nelíbí České obchodní inspekci, která jeho jednání považuje za
diskriminaci a vyměřila majiteli tučnou pokutu.

Může majitel restaurace zakázat vstup dětem?

David Salomon se v pořadu Rozstřel setkal se sociologem Michalem Uhlem a
tiskovým mluvčím České obchodní inspekce Jiřím Fröhlichem. Argumentoval
zde tím, že děti velmi často něco rozbijí a jsou hlučné, což může
vadit ostatním hostům, a mimo to se snaží chránit mravní
výchovu dětí.

Zákaz vstupu dětí do restaurace nezůstalo bez povšimnutí Českou
obchodní inspekcí. Dokonce dostala 9 podnětů ke kontrole, převážná
většina z nich souvisela s diskriminací spotřebitele.

Za porušení
zákona hrozí majiteli pokuta ve výši 3 milionů korun. Majitel restaurace
připouští, že kontrolu věku dítěte provádí pouze odhadem.

Přestože se
pokuty velmi obává, i nadále se bude snažit bojovat za to, co si
předsevzal.

Salomon uvedl příklad, když dospělý člověk koupí v jeho restauraci
alkohol nezletilému, jaké mohou být následky. Na to však Michal Uhl
odvětil, že tuto situaci nepovažuje za problém majitele. Když rodič koupí
dítěti alkohol, odpovědnost je zcela na něm. Salomon s tím ale nesouhlasí
a tvrdí, že pokuta milion korun hrozí v tomto případě provozovateli
restaurace.

Děti a restaurace jsou oblíbeným tématem i maminek v našich
diskuzích

Zákaz dětí ano, ale jen v určitém čase?

Salomon poukazuje na to, že nikdo nikoho „vyhazovat“ nebude. Jednoduše
budou dospělí s dětmi upozorněni, že děti nejsou vítány. Michal Uhl
připouští, že se mu toto jednání zdá značně nešťastné. Jiří
Fröhlich dodává, že pan Salomon by měl ctít provozní řád, který nesmí
být v rozporu se zákony ČR.

Michal Uhl navrhuje jiné řešení, které se mu zdá přijatelnější.
Podle jeho názoru by bylo lepší omezit vstup dětí například po
20. hodině.

Jaký je váš názor na zákaz vstupu dětí do
vybraných podniků? Souhlasíte s ním, nebo ho považujete za
diskriminaci?

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector