Určitě jste si nemohli nevšimnout barevných bobulek jeřabin, které k podzimnímu koloritu bezesporu patří. Ty se mohou velmi snadno a prakticky využít v domácnosti při přípravě marmelád, sirupů, omáček, čajů nebo třeba tinktur. Zkuste některý z našich receptů a vychutnejte si tyto zdravé plody v podobě, která vám nejvíc zachutná.
Druhy jeřabin
Než začneme vyzdvihovat přednosti jeřabin, je třeba si osvětlit fakt, že existuje velké množství druhů plodů jeřábu (80-100 druhů). Mají širokou škálu barevnosti, najdeme mezi nimi paletu od oranžové přes tmavě červenou až po černou.
Ne všechny jsou ale jedlé, v našich podmínkách jsou nejznámějšími Jeřáb ptačí a Temnoplodec černoplodý (známý jako černá jeřabina nebo arónie). Od sebe je poznáte jednoduše, plody těch prvních jsou zářivě oranžové a ty druhé temně modré.
Typické pro jeřabiny je, že po vysazení stromů si na jejich plody počkáme, plodí totiž nejdříve v desátém roce života. Na druhou stranu dlouho nám vydrží, některé dosáhnou stáří až 120 let.
Ačkoliv jsou jeřabiny vynikající a zdravou pochoutkou, která se jen musí umět připravit, rostou poslední roky bez povšimnutí všude kolem nás a pochutnává si na nich hlavně ptactvo, pro které je zdrojem vitamínů a cukrů.
Pro zdraví
Plody těchto stromů jsou přímo nabité vitamínem C, kromě toho v něm najdeme také další vitamíny, organické kyseliny, pektiny, jód, rutin, flavonoidy, minerály, karoteny a cukry. Ty ocení zejména diabetici, protože z nich se vyrábí sladidlo Sorbit.
V černé jeřabině navíc kromě jiného nalezneme vitamín P, který je důležitý pro zpevňování cévní stěny. Obecně se dá ale říct, že jsou jeřabiny vážně elixírem, nejenže pozitivně ovlivňují funkci štítné žlázy, ale používají se také při léčbě močového ústrojí.
Ale to není všechno, dají se použít na detoxikaci, dokáží snížit hladinu cholesterolu a krevního tlaku. Dokonce si umí poradit i se stresem, a je dokázáno, že jsou výjimečnými pomocníky při boji s některými nádory, křečovými žílami a hemeroidy, ale také s menstruačními potížemi.
Ekzematici ocení zejména účinky jejich květů. Pozor: Ve velkém množství mohou jeřabiny vyvolat průjem nebo zvracení.
Jak v kuchyni
Jeřabiny můžeme sbírat od konce srpna do listopadu (různé druhy dozrávají postupně). Pro skladování je ideální je rovnou usušit, nebo zavařit (skvělá je kombinace s jinými ovoci např. hruškami). Z čerstvých plodů, ale můžeme vyrábět také marmelády, sirupy, alkoholické nápoje nebo džusy. Ty se nejčastěji míchají s jinými ovoci.
Vyrobte si super rychlou jeřabinovou omáčku! Plody poduste, propasírujte a osolte. Do směsi přidejte smetanu a vařte do zhoustnutí.
Jeřabinový kompot
Omyté jeřabiny zalijeme teplým cukerným roztokem (0,5 – 1 kg cukru na litr vody), promícháme a necháme odpočinout do druhého dne. Po té standardně rozdělíme do sklenic a zavaříme. Jeřabinový kompot můžete využívat také jako náhražku brusinek při přípravě masa.
Čaj z černé jeřabiny
Čerstvé jeřabiny necháme 5 minut vylouhovat, potom jej promícháme a částečně se snažíme kuličky rozmáčknout. Znovu uzavřeme a ještě 5 minut vylouhujeme. Pak čaj znovu promícháme a trochu rozmačkáme. Čaj z černé jeřabiny podáváme horký. Ozdobíme plátkem nebo spirálkou citronu a kuličkami černé jeřabiny.
Jak se suší jeřabiny
Pro sušení se je třeba vybírat pouze zralé plody, ale je třeba si dávat pozor, protože pokud bychom se sběrem čekali dlouho, může se stát, že nám strom očešou ptáci. Před sušením si plody důkladně omyjeme a poté povaříme ve vodě 15 – 20 minut. Vodu slijeme, do jeřabin přidáme větší množství cukru a necháme přes noc prosladit. Druhý den jeřabiny usušíme v troubě.
Jeřabinová tinktura
Pomáhá ženám při klimaktériu. Jedním litrem vodky zalejeme hrnek rozdrcených čerstvých plodů a necháte 2 týdny odstát na tmavém místě v pokojové teplotě. Po dvou týdnech stačí jen přecedit a je hotovo! Tinktura se užívá po 1 ČL 3x denně.
Bezpečná, vhodná strava pro papouška | Papoušek pyrura zelenolící
Každý asi ví, co je vhodné, bezpečné a důležité pro papouška ve výživě a stravování. Někdy si ale člověk není jistý, jestli to či ono ovoce, byliny, větve k okusu může podávat papouškům. Rozdělíme to na několik sekcí, ovoce, zeleniny, ořechy, byliny, atd. Vše níže uvedené berte s rezervou.
Především musí mít papoušek k dispozici stále čistou vodu!
Jaké jsou nebezpečné potraviny pro papouška? Díky současné pandemické situaci jsou dlouhodobě uzavřená i ZOO, a těm chybí na provoz finance ze vstupného.
Kdo můžete, najděte si nějakou tu svou oblíbenou a nabídněte jim, prosím, svou finanční či jinou materiální pomocnou ruku. Děkujeme.
Dbáme na dobře omyté ovoce. Nemělo by být k dispozici déle než půl dne – začíná pak kvasit, převážně v letním, teplém počasí.
Některé druhy ovoce obsahují hodně cukrů (hroznové víno, banán). Papoušek by měl dostávat více zeleniny, než ovoce. Bobuloviny jsou naopak velmi vhodné.
- jablka
- třešně
- švestky
- hrušky
- blumy
- špendlíky
- angrešt
- rybíz
- jahody
- borůvky
- ostružiny
- maliny
- mirabelky
- brusinky
- banán (hodně energie, né moc často tedy)
- granátové jablko
- papája
- mango
- kaki
- physalis (mochyně)
- kiwi
- pomeranč, mandarinky, pomelo (s citrusy opatrněji mohou dráždit a naleptávat vnitřní sliznici, odvápňují)
- meloun
- broskve
- nektarinky
- meruňky
- hroznové víno (také velmi sladké, tedy spíše výjimečně)
- fíky (velmi vhodné)
- kaktusové fíky – opuncie
- ananas
- maracuja
- liči
- datle
- pitahaya
Všechny ořechy podáváme jen přírodní, nepražené, nesolené. Ořechy jsou velmi tučné, podáváme tedy pyrurům minimální množství (jeden malý oříšek týdně, spíše i méně často).
- lískové
- mandlové
- vlašské
- pistácie
- makadamové
- pekanové
- cedrové
- piniové
- kokos
- buráky (uvádím je sem, ale nejsou to ořechy, ale luštěnina)
Podáváme větve k okusu ze stromů, které nejsou chemicky ošetřeny. Ke stromům jsou široké diskuse.
- ovocné stromy
- jabloň
- třešeň
- hruška
- špendlík
- listnaté stromy
- lípa
- líska
- bříza (na jaře nepodávat, míza, lýko může obsahovat zvýšené množství xylitolu a fosforu, resp. spíše podávat suché dřevo)
- jeřabiny (jeřáb ptačí) – včetně plodů
- olše
- buk
- černý bez (ale ne zelené části rostliny)
- dub (ale je hořký. leda na bidlo)
- vrba (jen minimálně, v nadměrných dávkách může způsobovat vředy)
- jehličnaté stromy (nesmolné větve)
- smrk
- borovice
- šišky (lépe z borovice, smrkové bývají více smolné)
Vařené nebo naklíčené luštěniny
- červená čočka
- adzuki
- fazole mungo
- naklíčený hrách
- cizrna
Zelenina může být čerstvá, vařená nebo lehce dušená. Nejlépe fakt čerstvá, ale když potřebujeme papouška na zeleninu naučit, zkoušet různé varianty.
- paprika červená, zelená…
- chilli papričky (papoušci nemají citlivost (jako savci) na alkaloid kapsaicin, který pálivé papričky obsahují, tak jim nevadí, samozřejmě do nich nebudeme cpát morugy apod.)
- mrkev
- červená řepa
- petržel
- kapusta
- brokolice
- hrášek
- dýně, dýňová semínka
- cuketa
- salát
- rajčata (někdo je moc nedoporučuje, mohou překyselovat a rozhodně nesmí nezralá rajčata!)
- ředkvička
- květák
- kedluben
- kukuřice
- fazolové lusky (vařené)
- okurka
- čínské zelí
- pastinák
- batáty – i nevařené, syrové
- brambory – vařené!
Opravdu důležitá složka papouščí stravy, nepodceňovat.
- šípek
- hloh – květy, plody i větve
- rakytník
- pampeliška (květy, listy, kořeny)
- ptačinec žabinec
- plody muchovníku
- bez černý – květy, plody (zelené listy a zelené části větví ne – mohou být ve větší míře toxické)
- měsíček lékařský – květy
- ibišek syrský – květy (plody – zralé i nezralé)
- heřmánek pravý – květy i rostliny
- řebříček obecný – květy i větve
- rozmarýn – je dost aromatický, s mírou
- kustovnice čínská, goji (pro spestření, na chuť, nepředávkovat!)
- jeřabiny červené, černé (aronie)
- špenát
- kopřivy
- hlohyně
- kokoška pastuší tobolka
- rukola
- polníček
- listy mrkve
- máta peprná
- meduňka
- petrželka
- lichořeřišnice – květ, nať, listy i semena
- afrikán
- řeřicha
- čekanka
- mangold
- mléč
- jitrocel
- peťour
- quinoa (super potravina – minimálně)
- chia semínka (také super potravina, s mírou)
- amaranth
- hnědá, divoká rýže
- neloupaná rýže
- pohanka
- bulgur
- kukuřice
- slunečnice
- klíčit můžeme prakticky vše, čím krmíme – více o klíčení
- med (v malé míře)
- celozrnná, špaldová, kukuřičná mouka (výjimečně v nějakých domácích zpracovaných potravinách, třeba koláčcích pro papoušky)
- jáhly
- vařená vejce (alespoň 8 minut vařená)
- naklíčená semínka
- pivovarské kvasnice mohou obecně pomoci s problémy s jídlem, nechutenstvím… jsou i bohatým zdrojem různých vitamínů, především B komplexu, minerálů a aminokyselin
- celozrnné těstoviny (vařené, nesolené)
- sušená zelená pšeničná nebo ječná tráva
- extrudované klíčky
- drcené lastury, grit, písek (není až tak důležité, více o gritu pro papoušky)
- sépiová kost
- jílové bloky
- další seznam rizikových, ale i bezpečných věcí pro papoušky nejen v domácnosti naleznete na amazonia.cz
Ovocná a zeleninová abeceda.pdf Výživa a metabolické problémy papoušků.pdf
Jeřabiny – super zdroj vitaminů, co vám roste za domem. RECEPT
Jeřáb je krásný a nenáročný strom, jehož plody jsou dnes už téměř zapomenuty. Jeřabin není třeba se obávat a první mrazíky jsou ideální k jeho sklizni a mnohostrannému využití. Trsy tmavě rudých plodů jeřábu zdobí už holé větve stromů.
Jsou to takoví červení poslové podzimu a většina lidí je považuje pouze za ozdobný prvek v přírodě a bohatě obsypaných stromů si prostě nevšímají. Jeřabiny také ale mohou být zpestřením naší kuchyně a pomáhají upevnit i zdraví, jsou pochutinou i léčivem.
Musí se ovšem vědět, jak na to.
Za 70 % nemocí může nesprávný životní styl, jak bojovat proti nachlazení, rakovině a dalším?
Není jeřáb jako jeřáb
Než se pustíte do přípravy receptur z jeřabin, je dobré se přesvědčit, zda se jedná o sladkoplodou formu jeřábu nebo jeho přírodní odrůdu. Na první pohled to lze poznat podle listů stromu.
Sladkoplodý jeřáb má pilovitý okraj jen do poloviny listu, zatímco přírodní forma jeřábu má zoubky po celém obvodu listové čepele. Důležitým znakem vhodnosti ke konzumaci je také chuť dozrálých bobulí. Odrůda s nahořklými plody se ke konzumaci příliš nehodí, i když její využití není vyloučené. „Chuť byla zajímavá a poměrně příjemná.
Jeřabiny nejdříve chutnaly po podzimu, stejně jako jablka, jen konzistenci měly jinou, měkkou a jemnou. Na závěr přišla lehká, ale vytrvalá natrpklost. Ideální surovina na to, aby byla dochucena skořicí, hřebíčkem a cukrem.
Anebo taky použita jako doplněk k masu,“ uvedla šedesátiletá Marta Havlíčková z Benešovska, která tento zdroj už léta využívá k různým účelům. Doplnila ještě, že jeřabiny jsou jedlé všechny, ale ty z jeřábu sladkého jsou chuťově nejlepší a nejvhodnější k dalšímu zpracování.
Jeřabiny se nesmí konzumovat ve velkém množství! Kyselina parasorbinová obsažená v plodech je nestálá a dráždí sliznice žaludku a střev, může vyvolat i zvracení a průjmy. Sušením nebo kompotováním se však tato kyselina částečně rozkládá a tato vlastnost vymizí.
Jeřabiny pro zdraví
Plody jeřábu jsou velmi hodnotné, obsahují totiž organické kyseliny, cukry, třísloviny, železo, vápník, jód a velké množství vitamínu C. Semena obsahují zase olej amygdalin, který je i v listech.
V lidovém léčitelství se plody jeřabin používají především jako regulátor střev, mají močopudné účinky, působí na vylučování písku a drobných kamínků. Hodí se také k využití při plicních onemocněních.
Květy jeřábu ptačího obsahují látky podobné ženským hormonům, které stimulují organizmus k vlastní hormonální činnosti. Používají se proto ke zmírnění klimakterických a menstruačních potíží.
- Kuchyň plná jeřabin
- Jak zdravě jíst? Vyzkoušejte přidat kaki do svých oblíbených receptů
- Jeřabinová marmeláda
500 g očištěných jeřabin, 500 g cukru, 10 hřebíčků, kousek skořice, 20 g pektogelu (1/2 sáčku)
Jeřabiny jsou vynikající ke zvěřině. Jeřabinkový kompot k zajíci na smetaně je nezapomenutelným gurmánským zážitkem. Jsou nenahraditelné při zdobení slepovánek z medového těsta politých čokoládou – tradičního vánočního cukroví. Lze z nich připravit skvělou marmeládu, hodí se pod maso či na výrobu vína nebo likéru. Zdravé osvěžení najdeme také v jeřabinovém moštu. Hvězdičku, která se na nás směje zespodu každé bobulky, si prostě jeřabiny právem zaslouží. A tady je pár jeřabinových tipů, které si můžete doma snadno připravit.
Jeřabiny s jednou lžící vody podusíme v zakrytém hrnci 15 minut. Přidáme polovinu cukru a pektogel, přivedeme znovu k varu, vsypeme i zbývající cukr a povaříme ještě 5 minut. Odstraníme koření a ještě horkou marmeládu plníme do čistých předehřátých sklenic. Ihned zavíčkujeme.
Kuře na jeřabinách
4 kuřecí stehenní řízky, 3 lžíce másla, 250 g očištěných jeřabin, 1/2 kelímku šlehačky (120 ml), sůl
Maso nakrájíme na větší kousky a na rozehřátém másle ho osmahneme ze všech stran dozlatova. Podlijeme trochou vody, přidáme jeřabiny, osolíme a dusíme přikryté na mírném plameni 30 minut.
Maso vyjmeme a dáme stranou, šťávu s měkkými jeřabinami propasírujeme přes síto. Do omáčky přidáme šlehačku a ještě několik minut povaříme na mírném ohni do zhoustnutí.
Maso přelijeme omáčkou a podáváme s rýží nebo knedlíkem.
Pro ČtiDoma.cz napsal Karel Chlumec.
Která jeřabina je jedlá, a která ne? Napoví listy a hvězdička
Jeřabiny jsou symbolem prosluněného podzimu. Víte ale, že jsou také plné vitamínů? Podle bylinkářky Radky Svatošové jsou jedlé všechny druhy jeřabin. Jen se musí povařit, aby nezpůsobily žaludeční problémy. Přesto jsou jeřabiny, které jsou sladší, tedy jedlejší.
To jsou ty sladkoplodé, které mají vroubkaté lístky jen v jedné třetině. Ty, které mají svíravou chuť, mají listy vroubkované celé.
„Další rozdíl je, že jedlé jeřabiny mají hvězdičku na plodech a nejedlé křížek. Nicméně já bych je takhle nerozdělovala. Jeřabiny jsou jedlé všechny, jen by se neměly jíst syrové. Je důležité je tepelně důkladně upravit,“ říká bylinkářka Svatošová.
Odvar z jeřabin pomůže hlasivkám
Jeřabina je úžasný zdroj vitamínů, obsahuje v sobě i látky, které pomáhají konzervovat další ovoce. Může se z nich uvařit i čaj, ale skutečně je potřeba plody nějakou dobu povařit.
Natrhejte si zásobu jeřabin a usušte si je. Tím se trpkost trochu ztratí. Potom si udělejte odvar tak, že jeřabiny povaříte. Odvar můžete připravit i z čerstvých jeřabin. Můžete ho přichutit nebo použít vyloženě jako kloktadlo. Odvar je vynikající na zanícené hlasivky.
Arónie na každou zahradu
Tento keř, kterému se také říká černá jeřabina, je velmi odolný a jeho plody jsou podle Radky Svatošové ještě léčivější, než klasické jeřabiny. Jsou také chutnější. Je to úhledný keř, který není výbojný, nepíchá a vypadá velmi hezky.
„Vynikající je mléčný koktejl. Plody arónie se rozmixují s mlékem a lehce se přisladí. A úplně cítíte, jak vám tekutina vlévá energii do žil,“ říká bylinkářka.
Arónie vydrží v lednici velmi dlouho. A dokonce jsou jedlé i listy. Je to zdroj výborného a léčivého čaje. Pokud vám tedy bobulky sezobou ptáci, můžete využít aspoň listy.
Víte, co je zavřenina?
Když si natrháte nějaké drobné plody a neporušené se stopkami dáte do skleničky a důkladně uzavřete, plody se nezkazí. A tomu se říká zavřenina. Úplně nejlépe se tímto způsobem konzervují arónie, což je druh černé jeřabiny nebo rakytník.
Jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
Jeřáb obecný neboli ptačí je listnatý strom, řidčeji také keř, který roste do výšky až 5 metrů. Má zelené listy skládající se z podlouhlých lístků s pilovitým okrajem.
Na jaře kvete drobnými bílými kvítky, které na podzim dozrají v jasné oranžovo-červené bobulky zvané jeřabiny. Léčivé účinky mají jak květy, tak plody. Původem pochází z Evropy, jeho příbuzné druhy se vyskytují v severní Asii a Severní Americe.
Používá se v gastronomii, lékařství a také jako okrasná dřevina.
Popis jeřábu obecného
Tento strom nebo keř bývá vysoký 2-5 metrů, ale jednotliví jedinci mohou vyrůstat do výšky až 15 metrů. Kmínek má světle šedou barvu, rychle roste, ale nemá kvalitní dřevo, takže se stromek nedožívá většího stáří (maximálně 80 let).
Je známý také pod názvem jeřáb ptačí a to z toho důvodu, že chutná ptákům, kteří se trusem starají o jeho rozšíření. Listy jeřábu jsou lichozpeřené a skládají se z 9-19 podlouhlých, kopinatých lístků, jejichž spodní strana je plstnatá. Mají vejcovitý tvar, na líci jsou tmavozelené a na rubu světle zelené s řapíkem 2-3 cm dlouhým.
Ve svých horních 2/3 jsou listy pilovité. Na plstnatých větvích roste bohaté květenství bílé barvy, které je uspořádané v latnatě chocholičnatých květenstvích o velikosti 7-12 cm. Kališní cípy květů jsou špičaté, za květu vzpřímené, za plodu vytrvalé, korunní lístky široce vejčité, dlouhé 4-5 mm. Kvete v květnu a červnu.
Na podzim květy dozrají v oranžovo-červené lesklé malvice kulovitého tvaru o velikosti 6-9 mm. Tyto plody mají trpkou, mírně nahořklou chuť.
Rostlina se vyskytuje na světlejších místech v Evropě a některých oblastech severozápadní Asie. Její příbuzní pak rostou také v severnější Asii a také v Severní Americe. Volně v přírodě roste v nížinách i mírně hornatých stanovištích.
Výskyt jeřábu obecného
Jeřáb a jemu přízné druhy rostou téměř po celém světě. Z Evropy, odkud také pochází, zaujímá její převážnou část.
Ve Skandinávii jej lze nalézt až po Nordkap, rozšířen je také na Islandu, jihozápadní hranici tvoří Pyrenejský poloostrov, jižní severoafrický Atlas a jihovýchodní vede až ke Kaspickému moři. Na východě dosahuje až k Uralu.
Zavlečen byl také do Severní Ameriky, kde se pěstuje od Aljašky až po Floridu. Dále roste také v Asii, kde dosahují až do nejvýchodnějšího cípu ruské Sibiře a severní Číny.
Co se týká nadmořských výšek, lze ho nalézt na stanovištích od nížin až po výšky 1500 m n. m., v Alpách dokonce 2300 m n. m.
V přírodě ho lze nalézt ve světlých lesích i jejich okrajích, na skalách, pasekách, podél cest či cíleně pěstovaný v parcích a na zahradách jako okrasná dřevina. U nás se vyskytuje roztroušeně po celém území.
Jedná se o rostlinu na půdu velmi nenáročnou, daří se jí v dobrých hlubokých půdách i na skalách. Dobře snáší také sucho i mokro, roste ve stínu i na plně osluněných místech. Jedná se o vcelku odolnou rostlinu, která se ale zpravidla nedožívá více než 80 let.
Sklizeň jeřábu obecného
Nejčastěji se sbírají plody dozrávající koncem srpna až do října. Někdy se sbírá také květ v době plného rozkvětu (nejčastěji v květnu), který má stejný obsah účinných látek. Tento sběr ale není příliš obvyklý. Nejlepším místem sběru jsou oblasti vzdálené od komunikací.
Uchování jeřábu obecného
Jeřabiny lze uchovávat několika způsoby. Může se z nich vyrobit odvar, macerát, sirup, z květů pak tinktura. Nejčastějším způsobem je sušení.
Uchování jeřábu sušením
Sušení probíhá nejčastěji ve dvou fázích. V té první se plody nechají ve stínu zvadnout a v té druhé, kdy je potřeba je rychle dosušit, aby neztratily červenou barvu, se dosušuje umělým teplem (nesmí se překročit 40 °C) nebo na přímém slunci. První fázi lze provést také zavěšením plodů na stopce na šňůrách, poté je ale potřeba odstranit stopky.
K tomu je dobré použít síto, kterým drobné úlomky stopek propadnou. Plody se suší také dalším způsobem: asi čtvrt hodiny se povaří ve vodě, která se potom slije a namísto ní se do hrnce nasype cukr, ve kterém se plody přes noc nechají prosladit. Druhý den se plody dosuší v troubě. Usušené plody se skladují v pevných papírových či polypropylenových sáčcích.
Uchování jeřábu jiným zpracováním
Sirup se připravuje tak, že ihned po sklizni se pomocí odšťavňovače, mlýnku na maso či přes plátno plody odšťavní a šťáva z nich se smíchá v poměru 1:1 s cukrem. Tato směs se pomalu vaří, dokud sirup nezhoustne.
Při přípravě tinktury se litrem vodky přelije hrnek čerstvých plodů, který se nechá 2 týdny stát na tmavém místě v pokojové teplotě. Potom se pouze přecedí a je hotovo. Stejným postupem lze získat tinkturu také z jeřabinových květů.
Recepty z jeřábu obecného
Čerstvé jeřabiny jsou lehce jedovaté, proto je před konzumací nutné upravit například sušením, nakládáním do lihu či vína nebo kompotovat. Používají se jako pikantní koření, ze kterého se připravují sirupy, kompoty, likéry, omáčky a dochucují se s ním hovězí a zvěřinové pečeně.
Na přípravu jeřabinového čaje je potřeba pouze sušené plody a vroucí vodu, kterou se zalijí. Po 15 minutách louhování se čaj přecedí a může se konzumovat.
Z jeřabin se také vyrábí marmeláda, která může nahrazovat kompotované brusinky. Propláchnuté plody se spolu se skořicí a vínem vloží do hrnce, kde se vaří do změknutí.
Lehce se směs rozmixuje, přidá se cukr a směs se vaří do zhoustnutí. Na závěr se může přidat trochu rumu, který dodá vůni.
Ještě horká směs se přelije do skleniček, které se po uzavření otočí dnem vzhůru, aby se přichytila víčka.
Likér se vyrábí rozmačkáním plodů se semínky fenyklu, kořenem hořce žlutého a anýzovými semínky, vše se pak zalije slivovicí a nechá 14 dní louhovat za denního protřepávání. Poté se likér přecedí a přelije do láhve, ve které se v chladu uskladní.
Využití jeřábu obecného
1. Potravinářství
V potravinářství se používá jako koření na přípravu sirupů, kompotů, vína, likérů, hovězích či zvěřinových pečení a omáček.
2. Lékařství
Jeřáb působí močopudně a projímavě, zvyšuje vylučování žluče, působí proti revmatickým potížím, rozrušuje a vyplavuje močový písek a reguluje činnost střev. Používá se také při zánětech horních cest dýchacích.
Uplatňuje se také při léčbě kožních neduhů (ekzém a mírná forma atopického ekzému) a alergií. Má schopnost posilovat imunitní systém a navyšovat tak celkovou odolnost organismu.
Květy se používají při nedostatku ženských pohlavních hormonů, protože obsahují sloučeninu podobnou ženským hormonům. [1, 2]
3. Okrasná rostlina
Bylo vyšlechtěno několik kultivarů jeřábu obecného, které slouží jako ozdoba zahrad nebo se sází do stromořadí. Nejznámější je Mičurinův kříženec jeřábu obecného s hlohem sibiřským, který dal vzniknout odrůdě s granátovou barvou jeřabin. Podle této barvy se tento kultivar také jmenuje. Dalšími jsou například Salmon Queen, Pink Veil, Pendula, Embley a mnohé další.
4. Další průmysl
Dřevo se užívá na výrobu násad, dýhy nebo hudebních nástrojů.
Nežádoucí účinky jeřábu obecného
- Konzumace čerstvých jeřabin může způsobit lehčí otravu projevující se nevolností, bolestmi hlavy a dávením. Také konzumace většího množství jeřabin může vyvolat průjem nebo zvracení. [1, 3]
Zajímavosti o jeřábu obecném
- Lidové názvy jeřábu obecného zní: jeřábek, skoruše, jeřabina, jaráb, divá vřeskyně, jerábník, korálky, muk, oskeruše planá, ptačí potrava, reráb, řežáb, sorbit, voskeruše, řeřebina.
- Na našem území lze kromě jeřábu ptačího nalézt také jeřáb moravský. Jedná se o sladkoplodou formu, jejíž listy jsou ozubeny pouze do poloviny. Plody jeřábu moravského se dají jíst i za syrova, protože na rozdíl od obecného nejsou vůbec jedovaté.
- Jeřáb a jeho účinky jsou známé už od starověku. Jeho latinský název údajně pochází z keltského jazyka, kde slovo sor znamená trpký, kyselý. Plody se používaly k lovu ptáků, druidové jej používali k nabarvení svých rouch na novoluní obřady. Virgulemi se vyhledávali rudné žíly.
- Ptactvo plody jeřábu zbožňuje a jeřáb se může v přírodě množit pouze tehdy, projde-li trávicím traktem ptáků. Obsahuje totiž kyselinu parasorbinovou, která zabraňuje klíčení semen. Je možné realizovat také umělý výsev, při tom je ale potřeba semena před setbou stratifikovat.
- Na území České republiky se jeřáb začal pěstovat v roce 1779 na doporučení Marie Terezie.
- V minulosti byl považován za magickou dřevinu, jejímž zastrčením ve střeše stavení mělo docházet k odhánění blesků. Jeřábová palice se pak používala k odhánění čertů a duchů, hůlka měla chránit před kouzly a čarami. Keltští sedláci poklepávali větvičkou na hřbet telátka při křtu. Ozdobená větvička nad stájemi měla chránit dobytek před nemocemi.
Zdroje:
- Jeřáb ptačí – Wikipedie. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%99%C3%A1b_pta%C4%8D%C3%AD