Jedí jen syrovou rostlinnou stravu. Jsou blázni?

atlas

Když se všude píše o škodlivosti potravin, tak mě napadla otázka, zda vegani žijí déle. Vegani v podstatě jedí minimum éček ,glutamanu, polotovarů, barviv, a přijímají daleko méně solí, cukru apodobně. V podstatě jejich jídelníček je zdravý, plný ovoce, zeleniny, ořechů…Vegani jsou také štíhl9. Tudíž by teoreticky měli žít déle, ale je tomu tak?

Upravil/a: quentos

Nejlepší odpověď
Kepler

Osobně o tom pochybuju. Škodlivost éček je zbytečně přeceňována a démonizována, spousta je jich přirozeně obsažena i v rostlinách (včetně těch opravdu škodlivých). Skladba potravy veganů je pro člověka nepřirozená, úplně chybí důležité živočišné bílkoviny. Jediné, o čem jsem přesvědčen je, že mají delší střeva, jako všichni býložravci 🙂

2Kdo udělil odpovědi palec? marci1, talka před 1745 dny 0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Drap

Všichni vegani podle mne už od podívání většinou vypadají nezdravě. Nemyslím si, že žijí déle. Veganství bych v každém případě zakázal pro děti.

Upravil/a: quentos

1Kdo udělil odpovědi palec? Kepler před 1745 dny 0 Nominace Nahlásit

marci1

Údajně ano. „Rozsáhlá studie na úctyhodném vzorku 73 000 lidí sledovala, jaká skladba potravin je nejzdravější z pohledu délky života. Závěry studie byly zveřejněny v posledním vydání Journal of American Medical Association.Vědci rozdělili zúčastněné do pěti skupin.

Ty zahrnovaly jedlíky masa a čtyři druhy vegetariánů: vegany, kteří nejedí žádné živočišné produkty, lakto-ovo-vegetariáni, kteří konzumují mléčné výrobky a vejce, pesco-vegetariáni, kteří jedí zřídka rybí maso a semi-vegetariáni, kteří jedí maso, ne více než jednou týdně.Z hlediska podvádění smrti zvítězili pesco-vegetariáni, následovaní vegany a pak lakto-ovo-vegetariáni.

Vegetariánské skupiny měly celkově v průměru měl o 12 procent nižší riziko úmrtí v průběhu sledovaného období ve srovnání s pojídači masa. :-))

http://www.national-geographic .cz/…

1Kdo udělil odpovědi palec? Kepler před 1745 dny 0 Nominace Nahlásit

Psychotic

Záleží na tom, jak to myslíš?Žijí vegani déle než průměrný člověk? Určitě. Největší zabijáci 21. století jsou srdeční choroby a rakovina, obojí značně napojeno na konzumaci masa. Další velký zabiják je obezita a k té také nemají sklony.

Žijí vegani déle než člověk, který sice jí maso, ale jinak žije stejně jako oni? Pochybuji. Veganská dieta má k dokonalosti také daleko. Pokud nejedí prášky a aditiva, mají nedostatek některých vitaminů, zvláště B12, který je zodpovědný za vývoj mozku.

Takže takhle – pokud je veganství to jediné, co člověku brání stát se špekatou koulí, pak se mu to vyplatí. Jinak bych to nedoporučil.Upozornění: Toto byla pouze spekulace. Dobré výzkumy nejsou. Ještě jsem neviděl takovou, která by odstraňovala irelevantní proměnné.

Většinou porovnávají s průměrem, což není zrovna fér.

  • UPDATE: Než jsem to stihl dopsat, už mi marci a minerz dali za pravdu 🙂 Všiměte si, že obě studie, které zmiňují neporovnávají jedince se stejnou životosprávou, mezi nimiž je jediný rozdíl pojídání masa, ale prostě průměr proti průměru, což je značně zavádějící 🙂
  • Upravil/a: Psychotic
1Kdo udělil odpovědi palec? Kepler před 1745 dny 0 Nominace Nahlásit

hanny 2

Vždycky jsem si myslela,že vegani jsou blázni,kteří vypadají nezdravě,ale nějakou dobu sleduji web.stránky dvou maminek,které se tímto způsobem stravy dostaly ze všech nemocí,neduhů,obezity apod.

Letos jsem pod jejich vedením absolvovala kurz „Jarní očista“ a nyní další – „Hubneme do plavek“. Cítím se moc dobře a nezdravě rozhodně nevypadám. Nechci tvrdit,že si v budoucnu nedám nikdy maso,sýr,vejce apod.

,ale jídla uvařená podle jejich receptů mně moc chutnají.Pokud by to někoho zajímalo,může se inspirovat tady –

Domů

Jsou tam moc zajímavé informace,určitě si počtete!

1Kdo udělil odpovědi palec? atlas před 1739 dny 0 Nominace Nahlásit

anonym

Přidávám trochu střelného prachu do ohně ať je o čem uvažovat a diskutovat.Vegetariáni žijí o 9,5 roků déleNejnovější výsledky studie zdraví adventistů (Adventist Health Study-2) s 96.

000 účastníky z USA a Kanady potvrdila, že vegetariáni mezi adventisty dnes představují nejdéle žijící obyvatelstvo mezi vědecky studovanou populaci světa.Adventist Health Study je řada studií na Loma Linda University v Kalifornii.

Již v sedmdesátých a osmdesátých letech bylo zjištěno, že vegetariáni žijí déle než non-vegetariáni:ženy měly o 4,4 roků a muži o7,3 roků delší život ve srovnání s kalifornskou populaci. A nezávislé výzkumy v rámci Adventist Health Study nyní potvrzují výrazné překročení tohoto faktu.Adventist Health Study 2Dne 7.

října 2012 představil vedoucí vědec a lékař, Gary E. Fraser, dramatické průběžné výsledky studie na konferenci a Expo potravin a výživy na Akademii pro výživu a dietetiku: adventisté – vegetariáni se dožívají v průměru 83,3 roků a ženy 85,7 roků – což je 9,5 a 6,1 let déle než zbytek populace Kalifornie, řekl pan Fraser.

Tyto výsledky ukazují, ještě jasněji než dříve, že vegetariáni žijí mnohem déle a zůstávají zdravějšími.Další zjištění ze Studie adventistů zdraví 2Vegani jsou v průměru o 13,6 kg lehčí než non-vegetariáni.Vegani mají o pět jednotek nižší BMI než non-vegetariáni.

Vegetariáni a vegani jsou méně rezistentní na inzulín, než non-vegetariáni.Vegani mají nejmenší podíl na onemocnění vysokým krevním tlakem a nejnižší riziko vzniku diabetu 2. typu.Ve srovnání s rostlinnou stravou mají non-vegetariáni, kteří jedí maso, až čtyřikrát větší riziko vzniku diabetu 2. typu.

Nejen vynechání masa má pozitivní účinky.

Také, zelenina, ovoce, ořechy a luštěniny, které jsou také vegetariánskou stravou, mohou často přispět ke snížení rizika vzniku rakoviny, kardiovaskulárních chorob a diabetes typu 2 a mohou zlepšit regulaci hmotnosti i funkci mozku, hlásá Loma Linda University. Celkově lze říci, že s ohledem na tyto jedinečné výsledky studií, je styl života a životospráva vegetariánů zdravější.

Zdroj: http://www.veganfoods.cz/Veget arianstvi/Vegetariani-ziji-o-9 -5-roku-dele/

0 před 1745 dny 0 Nominace Nahlásit

zjentek

Tento způsob stravování jsem praktikoval při svém několikaletém pobytu v chrámu v horách, někde v Asii, kde jiná volba obživy ani nebyla možná.Nevím, jestli jsem žil déle, ale rozhodně jsem se mnohem lépe cítil! A to hlavně po fyzické stránce (mysl tak nějak nesleduju).

Důvody, proč se podobně nelze stravovat (až na výjimky) i zde, v končinách, kde „je na výběr“, jsou každýmu (vepřovýmu) našinci logicky logické, netřeba vysvětlovat.

0 před 1745 dny 0 Nominace Nahlásit

Nuk nuk

Ono spíš záleží na různýc hjiných faktorech.a) na kvalitě potravin.

Pokud bude vegan jíst jen rostlinnou stravu, ale běžně dostupnou v supermarketech, pěstovanou ve velkovýrobě (nadupanou kdejakým pesticidem, geneticky i jinak modifikovanou a vyrostlou v kontaminované půdě u silnice), bude na tom myslím zhruba stejně jako člověk, který jí i maso získané tímtéž způsobem (v tom navíc ještě bývají antibiotika a hromony).

b) na klimatu a celkovém prostředí, v němž žije. V Indii, kde vegetariánství a veganství zapustilo první kořeny je teplé převážně vlhké podnebí. Džinisté, velmi přísní vegani (vlastně spíš frutariáni) pokud se nerozhodnou upostit k smrti, žijí často poměrně dlouho. Jenže v tamních podmínkách není maso pro tělo až tak nutné.

U nás občas mrzne, naše tělo potřebuje více tuků, aby se chránilo před chladem, a živočišné tuky jsou k tomu nejlepší. Pochopitelně to jde i bez nich, ale je viz níže…c) Na tom, jak se celkově takový vegan stravuje. Musí umět z rostlinné stravy doplnit to, co tělo jindy bere z masa. Nejde prostě jen nejíst maso. Pokud tělu některé látky chybí, pochopitelně strádá a těžko očekávat, že se takový člověk dožije nějakého enormního věku.

d) nejdůležitější je stejně psychická stánka. Vegan ve stresu proti pohodáři s občasnou jitrnicí nezvítězí.

0 před 1745 dny 0 Nominace Nahlásit

Diskuze k otázce anonym

Složení šunky je zajímavé.Složení šunky: vepřová kýta 60 %, pitná voda, modifikovaný kukuřičný škrob, dusitanová solící směs (jedlá sůl, konzervant E250, modifikovaný bramborový škrob, vepřová kůže, zahušťovadlo E407 a E415, stabilizátory E450 a E451, rostlinná vláknina, cukr, látky zvýrazňující chuť a vůni (E621, E635), sůl E508, antioxidant E316, aroma, barvivo E120, extrakt koření.

E407 – Karagenan. Jde o látku vyráběnou z mořských řas, která se používá jako zahušťovadlo, stabilizátor nebo emulgátor. Karagenan najdeme také v mléčných výrobcích, šlehačkách ve spreji, dětské výživě. Používá se ale také v kosmetickém průmyslu (krémy, deodoranty). Karagen může u citlivých osob vyvolat alergické reakce. E415 – Xantan.

Jde o látku přírodního původu, která se používá jako zahušťovadlo nebo stabilizátor. Xantan je považován za bezpečnou látku, ale u citlivých osob může způsobit alergii doprovázenou zažívacími potížemi. E450 – difosforečnany. Působí jako kypřící látky a stabilizátory. Používají se také v masných výrobcích, protože mají schopnost vázat vodu.

Při vyšších dávkám mohou zapříčinit odvod vápníku z těla. E451 – trifosforečnany. Používají se také jako stabilizátory a kypřící látky. Při vyšších dávkám mohou zapříčinit odvod vápníku z těla. E316 – Erythorban sodný – sůl kyseliny isoaskorbové. Používá se jako antioxidant a stabilizátor. Nejsou známy žádné negativní vlivy na lidský organismus. E250 – Dusitan sodný.

Také toto éčko je NEBEZPEČNÉ! Může způsobit bolest hlavy, kožní vyrážku nebo dokonce rakovinu. Používá se v uzeninách a dalších masných výrobcích. E120 – Košenila – barvivo. Jde o přírodní barvivo (karmín). Získává se ze sušených těl samiček červce nopálového. Může způsobovat alergické reakce a u dětí hyperaktivitu. E621 – Glutaman sodný.

Tak na toto éčko opravdu POZOR! Může způsobit žaludeční nevolnost, kožní vyrážku, astma. Používá se v masných výrobcích, instantních polévkách, sojových omáčkách a dalších polotovarech.

E635 – disodné ribonukleotidy – mohou způsobovat astma, alergické reakce nebo hyperaktivitu. Jde o látku nevhodnou pro děti i lidi trpící alergiemi nebo astma. NEBEZPEČNÉ éčko!

před 1745 dny Odpovědět Nahlásit Kepler

To všechno je pravda, ale v množství a koncentraci, které se běžně konzumuje, je riziko téměř nulové.

před 1745 dny Odpovědět Nahlásit Nový příspěvek

Jak zabránit vzniku rakoviny a bojovat proti ní přirozeně a účinně s Chrisem Warkem (autorem blogu Chris Beat Cancer) – Mirapa.cz – Blog pro zdraví

Rakovina. Pravděpodobně jedno z nejobávanějších onemocnění v moderním světě. A s dobrým důvodem- každý rok na ni umírá mnoho lidí. Takže, jaký je nejlepší způsob boje proti rakovině? A existuje odpověď na to, jak bojovat proti rakovině přirozeně a efektivně (buď prevencí, nebo léčbou, s doktory nebo bez nich)?

V tomto rozhovoru si budeme povídat s Chrisem Warkem, člověkem, který přežil rakovinu, řečníkem, koučem a autorem knihy „Chris Beat Cancer, komplexní plán pro léčbu přirozeně“. Chris se podělí o svůj úžasný příběh o tom, jak překonal rakovinu tlustého střeva ve třetím stádiu. Odhalí některé výzkumy o léčbě rakoviny.

Úvod

Dnes je tu se mnou Chris Wark, který je autorem, řečníkem a koučem v oblasti zdraví. V roce 2003 byl ve 26 letech diagnostikován s rakovinou tlustého střeva třetího stupně. Měl operaci, ale místo chemoterapie použil výživu a přírodní terapie, aby se uzdravil.

Budete mít zájem:  Nemáte barvu na vajíčka? Přírodní prostředky jsou jemnější

Chris se objevil v rozhlase a televizi a objevil se v oceněném dokumentu „C word“. Inspiruje nespočetné množství lidí, kteří převzali kontrolu nad svým zdravím a zvrátili onemocnění radikální změnou stravy a životního stylu.

A je autorem nové knihy „Chris Beat Cancer, komplexní plán pro přírodní léčbu“. Užijte si rozhovor!

Rozhovor

Jak Chris porazil rakovinu

Ari: Takže bych rád začal tím, že si poslechneme dopodrobna tvůj příběh. Takže ti bylo 26 let, když jsi byl diagnostikován se třetím stadiem rakoviny tlustého střeva, to bylo v roce 2003. Jak jsi se cítil, když jsi dostal diagnózu rakoviny v tak mladém věku a jaký byl celý proces, jako například rozhodování a emoční stav a všechno to?

Chris Wark: Dobře, pojďme na to. Když mi bylo 26 let, měl jsem bolesti břicha a myslel jsem si, že mám vřed a ignoroval jsem to po větší část roku, protože jsem si myslel, víte, nevím, možná to přejde samo…. A bohužel bolest se ještě zhoršila.

Takže moje manželka mluvila o tom, že bych se měl podívat na doktora. Po návštěvě několika lékařů jsem dostal léky na vředy, což moc nepomohlo. A pak se nakonec bolest tak zhoršila, že jsem každý večer po večeři ležel zkroucený na gauči pod dekou.

To už mi bylo jasné, že je něco špatně.

Tak jsem šel ke gastroenterologovi, udělal kolonoskopii v narkóze a když jsem se probudil po tomto postupu …byl jsem se svojí manželkou v tom malém pokoji. Přišel doktor a řekl, podívej, máš ve svém tlustém střevě nádor velikosti golfového míčku. Byl jsem v tu chvíli ještě omámen narkózou, tak jsem si myslel že to co říká, není skutečné.

Ale on opravdu řekl, podívej, viděli jsme, že tam máš nádor a můžeš mít rakovinu. Vzali jsme biopsii, poslali jsme ji do laboratoře, aby zjistili, jestli je to rakovina, nebo ne. Tak za den nebo později jsem zavolal a oni řekli, že to je skutečně rakovina tlustého střeva. Musíte se okamžitě dostavit na operaci, jinak se nádor rozleze po celém těle a zabije vás.

To bylo v době, kdy mi bylo 26 let. Byl jsem ženatý méně než dva roky. Pracoval jsem v oblasti nemovitostí, budoval jsem obchod s nemovitostmi a nikdy jsem neměl žádné přátele ani členy rodiny, kteří by procházely rakovinou.

Takže jsem nikdy opravdu neviděl, že je to blízké a osobní. A já jsem jako většina pacientů s rakovinou, nevěděl nic o nemoci, o léčbě, o průmyslu , který se k léčbě rakoviny vztahuje. Nic jsem nevěděl.

A tak, když říkali, že musím mít operaci, a musí to být okamžitě, řekl jsem dobře.

Diagnóza

A to bylo jen pár dní před vánocemi. Doufal jsem, že existuje nějaká možnost, že můžeme odložit operaci po vánocích, protože už tak jsem byl dost depresivní, natož abych trávil vánoce v nemocnici. A řekli že ano, v pohodě.

Takže jsem šel 30. prosince a vytáhli mi třetinu mého tlustého střeva. Operace měla být laparoskopicky, ale když se pustil do práce a začali se rozhlížet kolem, viděl chirurg, že to nevypadalo dobře, že se rakovina rozšířila do mých lymfatických uzlin a je zde spousta zánětů kolem, kolem místa nádoru a podobně.

Takže se rozhodl, že mi prostě rozřízne celé břicho. Vytáhl třetinu mého tlustého střeva. Vzestupnou část, která je na pravé straně těla spolu s apendixem. Vytáhli střevo, nádor, spoustu lymfatických uzlin, aby tam toho zůstalo co nejméně.

Pak jsem se probudil a oni řekli: No, máme pro tebe špatné zprávy. Mysleli jsme, že to je, doufali jsme, že to bude mírnější, ale je to třetí etapa, je to třetí stupeň, metastázovalo to do tvých lymfatických uzlin. Rozšířilo se to, budeš potřebovat devět až dvanáct měsíců chemoterapie, aby se zabránili opakování.

Na to jsem nikdy nepomyslel, na chemoterapii. Nikdo mi o ní neřekl. Myslel jsem si, že mi udělají operaci a vrátím se do normálního života. Ležel jsem v nemocnici pod opiáty a zotavoval jsem se z operace a přemýšlel o mém životě a co se mi stane.

A zpočátku jsem přijal skutečnost, že budu jako velmi typický rakovinový pacient. Budu na chemoterapii a mohu ztratit vlasy a nevím co všechno …

Ari: A v tomto okamžiku jsi ještě nevěděl nic o zdravém životním stylu a o zdravém stravování? Předpokládám, že jsi na tom byl s vědomostmi jako já nebo kdokoliv jiný, vědomostmi malého dítěte

Chris Wark: Jak se to vezme. Prošel jsem ve svém životě fázi, kdy jsem chodil do posilovny a vyrostl jsem na sportovních hrách a takových věcech. Ale v té době jsem jedl jen velmi, velmi, velmi západní stravu. Jedl jsem tuny masa a mléčných výrobků, tuny zpracovaného jídla, nezdravé jídlo, rychlé občerstvení, cokoli jsem chtěl, protože jsem byl vždy hubený.

Takže kvůli sportu jsem něco o stravě věděl, ale ne o zdravé stravě. Také jsem jedl tuny barbecue, protože bydlím v Memphisu, víš, to je něco jako hlavní město grilování na celém světě.

Takže vůbec jsem se o své zdraví nezajímal a také jsem byl hodně ve stresu.

Budoval jsem firmu jako podnikatel s nemovitostmi a bylo to opravdu těžké – jednáš s mnoha obtížnými lidmi, od dodavatelů až po nájemníky atd atd.

Takže popravdě, prostě jsem měl jenom všechny věci v mém životě, které přispívaly k mému onemocnění, o kterém budeme hovořit za minutu. Ale v nemocnici se staly dvě věci, které mě donutili přemýšlet jinak. Měl jsem nějaké základy, protože jsem pracoval na biofarmě, když jsem byl na vysoké škole. Velmi jsem si uvědomoval, že existuje zdravé jídlo/ nezdravé jídlo.

Ari : Stejně jako jsi věděl, že existuje taková věc, jako potravinářský a zdravotnický průmysl

Chris Wark: Jo, jo, toho jsem si byl vědom. Ale nikdy jsem neměl žádné problémy, takže jsem si to plně neuvědomoval. Ale moje máma, to je další příběh, který ti za minutu povím. Takže dvě věci se odehrály v nemocnici, první věc, to bylo s prvním jídlem, které mi dali po vytažení třetiny tlustého střeva. Víš, co to bylo?

Ari : Hádám nějaká strašlivá nemocniční strava

Chris Wark: Bylo to strašné. Nemocniční strava. Ano. Byl to špinavý Joe (hamburger s mletou masovou směsí v kečupové omáčce).

Ari : A sakra!

Chris Wark: Špinavý Joe, víte, je opravdu zajímavý potravinářský předmět sám o sobě, protože není k dostání v žádné restauraci. Nikdo by si ho nekoupil. Jediným způsobem, jediným místem, kde můžete dostat špinavého Joe, je letní tábor, nebo v armádě nebo ve vězení a zjevně v nemocnici, pokud máte rakovinu.

Ari : Přemýšlím, jestli je špinavý Joe jen americká věc. Pravděpodobně je. Vysvětli nám trochu co je to, aby i neameričtí posluchači věděli, o co se jedná

Chris Wark: Je to v podstatě mleté ​​hovězí maso, nějaký druh mletého hovězího masa, smíchaného s něčím co se podobá rajčatové omáčce. A pak vezmete hamburgerovou housku a prostě do ní naběračku této směsi kydnete.

Ari : Stejně jako neupravený hamburger, z něhož vytéká po všech stranách ta směs. Odtud pochází jeho název

Chris Wark: Jo to jo. Ale je to skoro jako polévka, kterou právě položili na vaši housku.

Ari : To je dobrý způsob vysvětlení. Takže celá situace vypadá takto: červené maso je karcinogen skupiny dva, o němž je známo, že způsobuje rakovinu tlustého střeva. Že jo? A oni ti jako pacientovi s rakovinou tlustého střeva dají toto jídlo a řeknou. Dobrou chuť kamaráde, užij si to

Chris Wark: Tak to pro mě bylo tak divné. A já se na to jen díval a dělal, že nerozumím. Sice jsem nevěděl, že to bylo … že maso způsobuje rakovinu, ale věděl jsem, že je to strašné jídlo a nechtěl jsem ho jíst, ale byl jsem opravdu hladový. Takže jsem ho snědl. Pak se stala druhá věc v nemocnici, bylo to v den, kdy mi řekli, že mohu jít domů.

Chirurg přišel, aby mě zkontroloval a my jsme měli rozhovor a zeptal jsem se: je nějaké jídlo, kterému bych se měl vyhnout? Protože instinktivně jsem se o sebe chtěl starat.

Nechtěl jsem sabotovat účinnost operace nebo poškodit stehy nesprávným jídlem. Myslel jsem, že existují nějaká pravidla, když má člověk vyoperované a sešité střevo.

Takže jsem se ho zeptal: Je nějaké jídlo, které potřebuji jíst nebo se mu mám vyhnout? A on říká: Ne, ne, jen nezvedejte nic těžšího než půllitr piva.

Ari: To je skvělé!

Chris Wark: Jo.

Ari: Nezvedejte nic těžšího než pivo

Chris Wark: Jo. Takže jsem jakože v pořádku. Dobře. To bylo všechno. Mám na mysli, že tohle jsou všechny nutriční rady, které jsem dostal od svého lékaře.

Takže přemýšlím, proč existuje takové odpojení mezi zdravotnictvím a zdravotní péčí? Stejně jako proč nikomu nezáleží na zdravém stravování. A bylo mi to divné. Tak jdu domů, zotavuji se z operace, snažím se zbavit závislosti z opiátů, které mi předepsali po operaci.

Hodně jsem doma přemýšlel o mém životě a mojí budoucnosti, jak bude probíhat chemoterapie a někdy v tu dobu se začal rozvíjet můj odpor k chemoterapii.

Mám na tím na mysli: opravdu je otrava chemoterapií cestou zpět ke zdraví? Tohle mi nedávalo smysl. Po těchto věcech vám bude opravdu zle. A má to léčit rakovinu?

A jak jsem řekl předtím, v životě jsem nikdy nebyl v kontaktu s žádnou osobou, která by prošla chemoterapií nebo by o tom něco věděla. Takže jsem musel jednat instinktivně. Já a moje žena jsme křesťané a já jsem nevěděl co mám dělat.

Tak jsme se chodili modlit: „Bože, jestli je kromě chemoterapie další cesta, ukaž mi ji, protože nevím, co mám dělat“. Necítím to dobře, cítím se špatně. Není to tak, že je to vždy špatně, ale pro mě to bylo špatné. Stejně jako hluboko ve mně mi něco říkalo, abych to nedělal.

Cítil jsem, že to bylo všechno určeno k tomu, aby mě to zničilo.

Budete mít zájem:  Srdeční katetrizace (katetrizační vyšetření srdce) – co je to a jak probíhá?

Rozhodování

V té době jsem byl velmi fyzicky zranitelný. Byl jsem hubený, s podváhou, protože jsem již ztratil váhu v průběhu předchozího roku, protože jsem nejedl, kvůli tomu že mi jídlo způsobovalo bolesti.

Pak jsem měl operaci, ztratil další váhu. A já jsem se cítil, jako bych nevěděl, jestli to vůbec přežiju. Dva dny poté, co jsem se o to modlil, dostala jsem knihu, kterou mi poslal člověk z Aljašky, který znal mého otce. A tenhle chlap byl obchodním klientem táty.

A tak se tato kniha objevila na mém prahu, otevřel jsem balíček a začal číst tuto knihu.

A zjistil jsem, že ten, kdo to napsal, měl v sedmdesátých letech rakovinu tlustého střeva, a sledoval, jak jeho matka trpěla a zemřela prostřednictvím léčby rakoviny.

A on měl náhodou přítele, který byl posedlý zdravou výživou, který mu řekl, člověče, stačí se vrátit do rajské zahrady, jíst jen syrové ovoce a zeleninu a pravděpodobně byste také měli začít odšťavňovat mrkev.

Musíte pít hodně šťáv. Takže ten chlap to dělá a o rok později je jeho nádor pryč. Tělo se uzdravilo, že? Nebyl to zázračný lék. Jeho tělo se prostě uzdravilo, že? Ať dělal cokoli, co přispělo k jeho nemoci, mohlo to být víc věcí, které přestal dělat a začal dělat věci, které přispívaly ke zdraví.

Zázrak?

A jak čtu příběh tohoto chlápka tak si říkám – ach můj bože, to je ono. To je přesně to, co jsem potřeboval. Požádal jsem ho o něco a to se ukázalo. To je to, co udělám, bez jakýchkoli pochybností. A bylo to opět instinktivní, protože jsem neměl spoustu studií, vědy nebo důkazů nebo čehokoliv jiného.

Měl jsem svědectví jednoho člověka, jeden příběh člověka a on byl ještě naživu, víte, o 30 let později nebo tak nějak. A já jsem to prostě věděl.  Věděl jsem, že je to tak. Zavolal jsem svou ženu a byl jsem nadšený. Snažil jsem se jí vysvětlit, jak jsem dostal tuto knihu a podobně, a že ten chlap mluví o syrové stravě.

Nikdy o tom neslyšela.

6 věcí, u kterých musím uznat, že jsou na veganství těžké

Autor: Rachel Krantz

Překlad: Nathaniel Navarr

Když lidem řeknu, že jsem vegan, velmi často slyším něco jako: „To musí být tak těžké! Já bych se nikdy nemohl vzdát sýra! Ale užij si to“. Pravda je taková, že vzdát se sýra bylo to nejlehčí.

Jak jsem již psala dřív, poté, co jsem shlédla Pozemšťany a viděla to nesmírné utrpení, které se za jeho výrobou skrývá, tak mě veškerá chuť na něj a na ostatní živočišné produkty rychle přešla.

Vyhnout se jim, hlavně když dnes existuje tolik výborných alternativ mléčných výrobků, je jakékoli, jen ne složité. Co bylo a stále je těžké, je vyjít s konzumenty masných výrobků.

Když jsem se snažila vysvětlit tento pocit odloučení mému ex-přiteli (který je stále masožrout), řekl mi: „Zní to jako bys spatřila Matrix a teď už zkrátka nikdy neuvidíš nic stejně.“ Ano, tak nějak to cítím.

Je velmi zvláštní změnit tak radikálně vlastní vnímání během pouhých pár let.

Je to jako bych prošla nějakým silovým polem, přičemž většina ostatních lidí, které znám, zůstala na straně, kde jsem i já strávila celý svůj dosavadní život, a nikdo to neřeší a nikomu to nevadí.

Byla to zvláštní změna paradigmatu, která mne ale zasáhla tak, jak bych to nikdy nečekala. Takže ne, vzdát se sýra není těžké. Ale těchto šest věcí ano.

1. Vědomí, že mě lidé odsuzují tak, jako jsem já dříve odsuzovala vegany

Obr.: Co lidé vidí, když jim řeknu, že jsem vegan

Dříve jsem měla vegany za extrémistické hipstery nebo „blázny do práv zvířat“, kteří se asi více zajímají o kuřata než o lidi. Myslela jsem si o nich, že věří, že jsou lepší než já, že jsou papežštější než papež, nebo že minimálně potlačují svou lidskou přirozenost.

Bylo tak naprosto „přirozené“ oslavovat úspěch se sklenkou červeného vína a steakem na talíři. Díky tomu jsem se cítila jako člověk; dominantně a silně. Tak jako můj partner Jesse Tandler napsal do dopisu své rodině a přátelům ohledně své dlouhé cesty k veganství:

Nejen že jsem jedl jiná zvířata, ale dokonce jsem byl podezřívavý vůči lidem, kteří je nejedli. Odříct si steak se zdálo být pitomostí a zmateným projevem soucitu.

A potom přišla ta malinká role, kterou jsem sehrál na univerzitě, kdy dva kluci z koleje zjistili, že můj kamarád Prashant je vegetarián. Nabídli mu sázku, že když oni vydrží dva týdny jeho životosprávy, tak on vydrží jeden večer tu jejich. Přijal ji.

Pravděpodobně proto, že si spočítal, kolik zvířat tím zachrání, a také pro tu možnost, že Dave a Nick uvidí, jak jednoduchých a přínosných bylo oněch 14 dní strávených na rostlinné stravě. Sázka skončila a naše skupina se sešla u stolu v Johny Rocket’s, abychom se podívali na vegetariána, jak jí hamburger.

Po prvním kousnutí do něj rýpali: „Tak co chlape, no není  to dobrota? Chutná ti, že?“ Úplně nás slyším a přemýšlím, proč jsme se chovali jako blbci ke klukovi, který jen chtěl být laskavým člověkem.

Proč jsme se vůbec starali o to, co tenhle exot jí? Všechno, co jsem věděl o vegetariánech, bylo to, že mi dávají stejný smysl jako celibát. Odmítnutí jednoho z nejdéle trvajícího potěšení se zdálo nepředstavitelné, dokonce i špatné.

Stejně tak jsem odsuzovala vegany i já. Dnes, když jedním jsem, vím, že většina z nás se jen snaží dělat dobrou věc. Býváme nazýváni podivíny a extrémisty, stejně jako všichni aktivisti, kteří bojují za práva okrajových skupin, byli vždy nazýváni nerozumnými ještě předtím, než začalo být jejich hnutí bráno jako normální.

2. Snaha najít rovnováhu mezi obhajobou a fundamentalismem

Obr.: Nejí maso a nemůže o tom přestat žvanit

Kvůli rozpakům z toho, že vypadáme “extrémně”, hodně veganů chybuje v tom, že raději drží jazyk za zuby, i když by asi neměli, právě proto, aby nevypadali jako “ti lidé”, nebo aby se kvůli nim ostatní necítili nepříjemně.

Ale protože přechod na veganství tak zásadně ovlivnil můj život, chci se podělit o všechny ty změny v mém zdraví a morálce, a také to často dělám. Když přijde na rodinu a přátele, je velmi lákavé dohadovat se o tom, jak by jim s jejich zdravotními problémy veganství pomohlo, nebo o tom, jak je frustruje aktuální situace ve světě.

Vím, že nikdo nemá rád vegany – kazatele, ale také vím, že pokud se i vegani budou bát mluvit za ty miliardy zvířat držených v zajetí a zabíjených každý rok, nikdo jiný to neudělá.

Takže se snažím vědomě dosáhnout rovnováhy v tom, kdy toto téma nadnést, a kdy nechat lidi, aby k němu došli sami. Většinou čekám, až se mě někdo zeptá ohledně mého stravování, a pak se podělím o své zkušenosti.

Ale někdy si nemohu pomoct a zkrátka to musím navrhnout lidem, na kterých mi opravdu záleží, a to právě proto, že je mám ráda a tohle celé je pro mě hodně o víře v nakažlivost lásky.   

3. Být viděn jako extremista, protože se “starám”, a to dokonce i mezi vegetariány

Obr.: „Někteří lidé si myslí, že “rostlinná strava” je extrémní. Půl milionu lidí ročně musí být operováno, aby jim vzali cévu z nohy a voperovali jim ji do jejich koronární arterie. Někteří lidé nazývají extrémním tohle.“ Dr. Caldwell B. Esselstyn, Raději vidličky než nože

Když jsem nedávno navštívila luxusní večírek, který pořádala vegetariánská potravinářská společnost, byl tam jen jeden veganský předkrm z devíti. Dokonce i mezi vegetariány se mohou vegani cítit jako outsideři, jako extremisti.

Zatímco se my, vegani snažíme dovést myšlenku neubližování zvířatům k jejímu logickému vyústění, tedy nejen k vyřazení masa, ale také živočišných produktů vzniklých za podmínek extrémního utrpení, zotročení a mučení, které má nakonec za následek smrt, stejně jsme ti divní my.

Jsem si jistá, že takto se před pár dekádami cítili i vegetariáni, když jejich hnutí ještě nebylo všeobecně přijímáno a bráno jako normální. Můžu jenom doufat, že to samé se v budoucnu stane s veganstvím.

4. Vidění a cítění mrtvého masa, a to všude

Obr.: „To opravdu těžké na veganství se netýká jídla. Nejtěžší část na tom být veganem je stanout tváří v tvář temné straně lidství a přitom si uchovat naději. Je to o snaze pochopit, proč jindy dobří a laskaví lidé pokračují v podílení se na zbytečné krutosti vůči zvířatům, a to pouze pro jejich pohodlí a potěšení.“ Jo Tyler

Tohle je něco, o čem jsem nikdy dřív ani nepřemýšlela. Chodila jsem v obchodech kolem baleného syrového masa, jakoby to byla jen kulisa. Jistě, když jsem v Chinatownu šla okolo kuřat visících v oknech, tak mi to přišlo odporné, ale byla to jen mrtvá kuřata.

Poté, co jsem navštívila azyly pro hospodářská zvířata, podívala se jim do očí a ucítila to společné vědomí a vůli žít, které spolu jakožto vnímající bytosti sdílíme, tak jediné, co dokážu vidět při svých cestách naším světem, je znormalizovaná a všeobecně akceptovaná vražda.

Sterilizovaná a zabalená vražda. Snažím se odvracet oči, protože je to to jediné, co teď vidím. Je mi do breku, když cítím pečené maso ze stánku s kebabem. Vypadá to, že kamkoliv se podívám, jsou jen mrtvá zvířata nebo výsledky jejich utrpení.

Když si s sebou lidé z práce nosí syrové maso a pak ho připravují na oslavách, mám pocit, jako bych neměla říkat nic o tom, jak strašně je mi to nepříjemné, i když bych asi měla. Je to velmi osamělý pocit.

Dříve jsem se o to nestarala a nic takového nevnímala, dnes je mi několikrát denně velmi těžko a smutno.

Ale jsem ráda, že cítím smutek. Je to jako když medituji a najednou vnímám všechny bezdomovce a jiná utrpení kolem mě s větší intenzitou.

Uvědomění a soucit jsou lepší než lhostejnost, i když někdy bolí.

5. Vědět, co si myslet o pojmu „rostlinná strava“

Video: Dokument Raději vidličky než nože

Pojem rostlinná strava se poslední dobou dost prosazuje, zejména kvůli pokusům o změnu pohledu na image veganství. Označení „rostlinná“ odvádí veganství od práv zvířat a zaměřuje se spíše na lidi zajímající se o zdravý životní styl nebo ty, kteří chtějí zhubnout.

Budete mít zájem:  Máte nárok na víc důchodů najednou?

Na jednu stranu si myslím, že je to velký krok vpřed. Pokud díky tomu přestane víc lidí konzumovat zvířata, tak v čem je problém? No třeba v tom, že tito lidé možná nepochopí celou situaci ve větším měřítku.

Například když jsem poslala své mamce film Raději vidličky než nože (viz výše), který používá termín “rostlinná” ale nikdy se nezmíní o veganství ani zvířatech, tak to okomentovala s tím, že ji to utvrdilo v tom, že její strava je zdravá, protože jí převážně stravu rostlinnou.

Pravda to sice je, ale moje mamka stále ještě někdy jí maso a výrobky živočišného původu. Jenže pojem “rostlinná strava” jí dal pocit, že už je v cíli.

Na druhou stranu si myslím, že pokud se rostlinná strava sveze na podobné vlně módního šílenství, jako tomu bylo u bezlepkové diety, tak se veganství opravdu uchytí, protože lidem je vlastní starat se sami o sebe. Ale ve veganství je toho mnohem víc než “jen” zdraví.

Jde o filozofii možnosti existence bez dalšího prodlužování cyklu utrpení a dominance, který prolíná celou naší společností. Když víte tohle, přijde vám, že dnešní výklad pojmu “rostlinná strava” je vlastně ochuzující, jakkoli je v tomto případě ospravedlnitelný.

 

6. Vidět, že lidé, na kterých mi záleží nejvíc, dělají něco, v co já nevěřím

Video: přednáška americké psycholožky Melanie Joy

Tohle je asi to nejtěžší na tom být veganem. Hodně lidí se myslí, že když jste vegan, tak si myslíte, že jste víc než ostatní. Já si to rozhodně nemyslím; sama jsem ještě před rokem a půl byla masožravec.

Ale teď, když jsem takříkajíc spatřila Matrix, tak je velmi těžké dívat se na lidi, které mám ráda, jak dělají něco, v co opravdu nevěřím a co se mi příčí. Neznamená to ale, že je odsuzuji.

Myslím, že Jesse ve svém dopise opět odvedl dobrou práci při objasnění tohoto pocitu:

Rozumím tomu, že se někteří lidé cítí odsuzováni mým postojem a názory. Ale ironie mého minulého já se v mém současném já neztratila.

A byť mi samozřejmě vadí, že lidé, zvláště pak ti nejbližší, se ke zvířatům chovají jako k necítícím věcem, a říkají, že označení zvířat za věc a jejich vražda je osobní volbou, právě tato ironie mi brání v odsuzování.

Jak bych jen mohl, když jsem po třicet let bral životy zvířat jako méně důležité než je chuť jejich těl? Naprosto také chápu obavy ze ztráty oblíbených jídel a z toho být jiný, nebo divný. Také jsem se toho bál.

Naprosto chápu, jak moji přátelé a rodina vnímají konzumaci zvířat, brala jsem to stejně. Neodsuzuji je, ale lhala bych, kdybych řekla, že mě nebolí sledovat, jak pokračují v konzumaci utrpení, když vím, že existuje jiná cesta. Cesta, na které by se cítili lépe.

Mám je ráda a pokaždé, když dělají něco, s čím tak hluboce nesouhlasím, tak mi přijde, že krom ostatních ubližují také sami sobě, a to mě bolí. Ale neodsuzuji je.

Jen se cítím sama a doufám, že se ke mě jednoho dne připojí na druhé straně barikády cynismu, a sami si vyberou cestu soucitu.

Zdroj: Bustle, Překlad: Nathaniel Navarr, Korektura: Monika Zápotocká, Ilustrační obrázky: Rachel Krantz, 24Ravens, QuickMeme

Milovníci raw food riskují salmonelózu, když věří, že vaření „zabíjí“ živiny

Snědí denně i několik kilogramů syrové zeleniny a ovoce. Úzkostlivě se vyhýbají všemu, co by prošlo tepelnou úpravou a bylo zahřáto na více než 42 stupňů celsia.

Lepek, kravské mléko i bílý cukr jsou v jejich stravovací filosofii rovnou prohlášeny za jedy. Věří, že se stravují mnohem zdravěji než naprostá většina lidí.

Jejich víra je ale často založena na naprostých nesmyslech, třeba na tom, že syrovou stravou lze vyléčit rakovinu.

„Blázni do syrové stravy si sami sobě způsobují nemoci,“ je přesvědčen profesor biomedicínského inženýrství, informatiky a biostatistiky Steven Salzberg působící na americké Johns Hopkins University.

Ve svém článku pro americkou mutaci časopisu Forbes shrnuje nejčastější omyly příznivců „raw food“. Stravovat se ve stylu raw je jedním z mnoha momentálně módních výživových trendů.

Tak zvanou živou stravu složenou pouze z ovoce, zeleniny, ořechů a semen, které se jedí buď zcela syrové nebo upravené při teplotě do 42 stupňů celsia, propagují různí výživoví poradci i celebrity.

Na stránkách life-stylových magazínů se objevují různé superlativy o tom, jak právě „živá strava“ řeší hned celou řadu problémů, s nimiž se moderní lidé potýkají, od akné počínaje, přes psychickou nepohodu, až po obezitu konče.

„Tím, že se připravuje pouze z produktů “živých”, dostává se do těla maximální množství vitamínů a enzymů potřebných pro trávení. A nakonec je to právě o tom trávení. Natrávením dochází k předání všech živin do organizmu a vyloučením všeho nepotřebného.

Jinak řečeno, vše, co potřebujeme, si tělo vezme, a to ostatní se okamžitě zpracuje vyloučením. Kromě toho, že se automaticky tělo začíná skvěle čistit, dochází ke zkvalitňování krve, která pak zkvalitňuje všechny orgány.

Víme totiž, že se každý orgán přirozeně neustále obnovuje a staré buňky [se starými informacemi] se tedy odplavují a díky novým informacím z potravy a krve se tvoří nové buňky o něco lepší než ty staré.

Právě pro toto se v mnoha zdrojích uvádí syrová strava jako lék na různá onemocnění, dokonce onemocnění rakovinou. Není to však jen lék fyzických nemocí, pomáhá zlepšit i balance psychické,“ tvrdí třeba na svých webových stránkách pražská restaurace Secret of raw.

Vaření jídlo neničí, naopak zabíjí salmonelózu

Základní myšlenkou „raw food“ je jídlo nevařit a tedy zařídit, že zůstane „živé“, což má zajistit, že bude pro lidské tělo „lepší“ a „zdravější“. Podle profesora Salzberga je ale už tento základní předpoklad poněkud vachrlatý.

„Zastánci raw food hnutí argumentují tím, že jejich jídlo je mnohem zdravější než obvyklá lidská strava složená z tepelně upravených jídel. Tvrdí, že vaření odstraňuje mnohé z přírodních enzymů, díky kterým jsou potraviny výživné. Také věří, že vaření se vytváří škodlivé toxiny.

Ve skutečnosti ale raw food foodies se sami přivádí do nebezpečí vážných bakteriálních infekcí,“ popisuje vědec a upozorňuje na epidemii salmonelózy, která zasáhla lidi hned v patnácti státech USA.

Podle zprávy Centers for Disease Control and Prevention (CDC) se prvotním ohniskem nákazy stal podnik Garden of Life’s, který vyrábí raw bio koktejly. Tyto nápoje ve variantách vanilka, čokoláda a vanilla chai, které v souladu s filosofií „raw food“ nebyly tepelně upraveny, se staly zdrojem nákazy salmonelózou.

Americký úřad pro kontrolu potravin a léků (U.S. Food and Drug Administration – FDA) k situaci vydal varování, že některé výrobní šarže „raw“ koktejlů společnosti Garden of Life’s mohou být kontaminovány bakterií Salmonella Virchow, a proto je nezbytné jejich stažení z trhu.

„U zdravých osob se infekce salmonelózou projevuje horečkou, průjmem (který může být krvavý), nevolnostmi, zvracením a bolestmi břicha.

Ve výjimečných případech se Salmonella může dostat do krevního oběhu a způsobit více závažných infekcí, jako arteriální infekce (například infekčního aneurysma), endokarditidu nebo artritidu,“ informuje zpráva FDA.

Šimpanzi spí a hlavně jedí, chcete to stejně?

Milovníci „raw food“ se rádi odvolávají na návrat k přírodě s tím, že jimi preferovaná strava je pro tělo „přirozenější“. Profesor Salzberg ale poukazuje na to, že vaření je jedním z největších objevů v dějinách lidstva a našim předkům přineslo nemalé výhody.

Studie z roku 2011, kterou provedl Chris Organ se svým týmem Harvard University, ukázala, že tepelné zpracování potravy přineslo předkům moderních lidí neocenitelné výhody v boji o přežití. Díky němu dokázali přijímat více kalorií, tedy energeticky bohatší stravu.

Díky vaření a dalším možnostem tepelných úprav potravin je mnohem snazší potravu žvýkat a také strávit. „Získáváme více živin z vařené stravy, navzdory tomu, co tvrdí raw food foodies,“ konstatuje profesor Salzberg. Mimochodem, naši nejbližší příbuzní šimpanzi stráví polovinu svého bdělého času tím, že jedí.

Podle Organovy studie tak šimpanzi stráví jezením desetkrát více času než lidé. „Vidíme dramatický posun ve velikosti zubů Homo erectus, což znamená, že pravděpodobně tento druh reagoval na to, že se konzumovaly vařené a tepelně upravené potraviny,“ popsal Chris Organ portálu Livescience.com.

„Pokud své jídlo vaříte, máte mnohem více volného času a hodiny můžete trávit jinak,“ vysvětlil vědec.

Chudinky enzymy, žaludeční kyseliny je zničí

Jak připomíná profesor Salzberg tepelná úprava potravin má ještě jednu neocenitelnou výhodu a to, že ničí škodlivé bakterie a další mikroorganismy.

„Současné epidemie salmonelózy by bylo možné předejít, pokud by lidé jedli tepelně upravené jídlo místo toho, že konzumovali „raw“ koktejly,“ konstatuje s tím, že vyznavači „raw“ stravy používají zdánlivě vědecké argumenty, které však staví na hlavu.

Týká se to třeba představy, že vaření ničí cenné složky výživy a co hůř, prý tak rovnou vznikají nebezpečné toxiny. Mimochodem, „raw food“ má naopak zajistit, že se toxinů zbavíte.

Ale ani tento argument nesedí. „Enzymy jsou proteiny, které slouží jako katalyzátory určitých biochemických reakcí v těle. Samozřejmě, že existuje mnoho druhů enzymů. Mezi ně například patří rostlinné enzymy, trávicí enzymy nebo enzymy metabolismu. Ano, teplo může zničit enzymy.

Avšak rostlinné enzymy, které se „raw food“ snaží zachovat, jsou do značné míry smíchány s dalšími proteiny a znehodnoceny žaludečními šťávami. Nevaření je od tohoto osudu neochrání,“ vysvětlil portálu Livescience.

com Christopher Wanjek, novinář věnující se medicíně a vědě, a také autor publikací Bad Medicine: Misconceptions and Misuses Revealed, from Distance Healing to Vitamin O a  Food At Work: Workplace Solutions for Malnutrition, Obesity and Chronic Diseases.

Rostlinné enzymy navíc slouží rostlinám k tomu, aby mohly růst, a také jsou zodpovědné za to, že rostliny po sklizni obvykle uschnou a následně se rozloží. „Rostlinné enzymy nejsou potřebné pro lidské trávení. Pro lidské trávení slouží lidské trávicí enzymy,“ shrnuje Wanjek.

Ludmila Hamplová

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *