Je zdravé dívat se do prskavky?

11. 06. 2019   |  15:00

Víte, že akvárium neslouží pouze jako zajímavá dekorace interiéru, ale má i zdravotní benefity? S tímto tvrzením přišel přední český oftalmolog, psycholožka a dokonce se jím zabývala i univerzitní studie zaměřující se na lidi s pokročilou Alzheimerovou chorobou.

„Pohled na pěkné akvárium je velmi uklidňující pro duši, a pokud je přiměřeně osvětlené, také velmi zdravý pro oči. Většina akvárií má zelené rostliny a sledování pomalu se pohybujících ryb je pro oči relaxující.

Taková zábava je zcela určitě mnohem zdravější než dívání se na televizi nebo do tabletu. Dá se to přirovnat k oční józe, která je také relaxací pro oči i ducha,“ říká přednosta zlínské oční kliniky MUDr.

Pavel Stodůlka a doplňuje: „Akvária bývají osvětlena světlem se spektrem podobným dennímu světlu. To je navíc přirozeně rozptýleno odrazem ode dna a objektů ve vodě. Monitory elektronických zařízení naopak září přímo do oka a jejich světlo nebývá rozptýleno odrazy od objektů.

Navíc větší akvária vyžadují pohyby očí při sledování plujících ryb, což je pro oči přirozené a zdravé a oční svaly při pohybech očima zároveň oči masírují a stimulují tak jejich metabolismus.“

Z psychologického hlediska

„Akvárium považuji za perfektní moderní náhražku koukání do ohně,“ dodává psycholožka Alžběta Protivanská.

„Pozorovat klidné a pomalé dění mezi rybičkami přirozeně zklidňuje mozek a doslova zpomaluje mozkové frekvence.

S pomalejším vlněním mozkových vln pomáhá i tmavě modrá barva, která v akváriích často dominuje,“ vysvětluje. Tyto barvy podle ní působí na mozek uklidňujícím dojmem a probouzejí pocity klidu a harmonie.

Kam s ním?

Akvárium se jednoznačně hodí do prostor, v nichž relaxujeme, odpočíváme, ale také potřebujeme zklidnit emoce. Podvodní svět se tak nejčastěji instaluje v obývacím pokoji, pracovně či odpočinkové zóně bytu. Myslete ovšem na to, že rybám ani rostlinám nesvědčí přímé slunce.

Co do něj?

Všechno, co budou ryby potřebovat ke zdravému životu. Na dno se používá písek nebo štěrk. Akvárium musí být vybavené filtrem vody, osvětlením, topným tělesem a teploměrem.

Při výběru rostlin se zaměřte na takové, které nevyžadují příliš náročnou péči, a to zejména v případě, že s akvaristikou začínáte. Atraktivní vzhled dodají nádrži i různé dekorace.

Kromě ryb se do akvárka umísťují například šneci.

Připravila: redakce

Foto: Akvaria.cz

Zahradní domky mají své kouzlo, proto je škoda, že mnohdy bývají využívány jen jako skladiště pro zahradní potřeby. Jistě, takové věci je potřeba uskladnit, stačil by k tomu ale daleko menší prostor než…

Čtěte dál Venku je zima a nevlídno, ale vy víte, že hýbat byste se měli. Není nic jednoduššího než si zacvičit v klidu, teple a pohodlí domova…. Koronavirová pandemie trvá již dlouho, stejně jako omezení, která s ní souvisejí. Mnoho rodičů se kvůli nim ocitlo doma s dětmi, a… Možná je protivný, možná máte pocit, že se dostane všude – hlavně tam, kam by neměl – možná se vám zdá, že je s ním více starosti,… Výběr vhodné matrace je bezesporu náročným úkolem, protože se od něj z velké části odvíjí i kvalita vašeho spánku. Podceňovat byste… Měkoučké, voňavé, načechrané. Takové je vyžehlené oblečení – dobře se nosí, je pohodlné a nikde nekouše ani neškrábe. I když žehlení… Kuchyň je centrem domova a dost možná v ní trávíte více času než v kterékoliv jiné místnosti. Proto není divu, že časem schází: Zářný… Deštivé počasí, sníh, nutnost často prát kvůli dětem… Faktorů, které vyžadují časté sušení prádla je víc než dost a řada z nás by k… Možná stále častěji přemýšlíte o výhodách nízkoenergetického bydlení a zvažujete pořízení takového domu. A jak vlastně takový moderní… Od horkého čaje až po studené smoothie: Termoska nabízí spoustu možností, jak bezpečně vychutnat jídlo a pití mimo domov, v zimě zahřeje… Aby byla adopce štěněte plně radostným zážitkem pro všechny zúčastněné, je před ní nutné učinit pár příprav, které zamezí případným… Relaxace je nedílnou součástí zdravého životního stylu. Když se k ní navíc přidá podpora přirozené obranyschopnosti našeho organismu,… Domácí posilovna představuje skvělý způsob, jak ušetřit peníze a zajistit, že až na vás zase sedne lenost a nebude se vám chtít cvičit,… Ať se nám to líbí nebo ne, alkohol ke společenskému životu patří a je dobré mu v domácnosti vyčlenit nějaké místo. K tomu slouží domácí… Znovuobjevení péřových dek a polštářů je v posledních letech velmi patrné a nelze je považovat jen za nový módní trend. Proč? Peří…

Vánoční strašáky pro zrak: prskavky, lití olova, smažení kapra i ohňostroje

PRAHA, 20. prosince 2016 – Vánoce v České republice slaví 95 procent lidí a 90 procent z nich dodržuje vánoční zvyky.

K těm nejčastějším patří zdobení vánočního stromku, k tradiční štědrovečerní večeři usedne 80 procent domácností. Řada zvyků a tradic ale může být nebezpečná pro zrak.

Navíc zhruba třetina Čechů si plánuje příchod nového roku zpestřit ohňostrojem. Ten ale může oslavy pořádně znepříjemnit.

K oblíbeným vánočním zvykům patří společné zdobení vánočního stromku. Zhruba v polovině domácností na něm nechybí svíčky a prskavky. Právě prskavky ale mohou být pro zrak nebezpečné. „Oko popálené od prskavky se většinou zahojí bez trvalých následků.

Pokud je ale popálenina hlubší a zasáhne střed rohovky, může mít za následek trvalé zhoršení zraku. Naopak ostré světlo, které střed prskavky vydává, by pro zrak nijak škodlivé být nemělo. Prskavka je totiž primárně vyráběna právě k tomu, aby se na ni lidé dívali.

Vždy je ale důležité dodržovat takovou vzdálenost, aby oko nebylo zasaženo odletujícími jiskrami,“ varoval Pavel Stodůlka, přednosta sítě očních klinik Gemini.

Ohrozit zrak mohou i další vánoční kratochvíle, například lití olova nebo smažení vánočního kapra. „Obecně totiž při práci se žhavými hmotami, které mohou prskat, je dobré dbát na ostražitost.

Už třeba pouhé přimhouření očí může snížit riziko toho, aby se do nich rozpálený olej dostal.

Nejlepším řešením je ochrana očí polykarbonátovými brýlemi, ale v tomto případě poslouží jakékoli brýle, jejichž sklo zabrání zasažení očí,“ doporučil Pavel Stodůlka.

Každý rok se v Česku během silvestrovské noci zraní několik set lidí při odpalování ohňostroje a petard. Nejčastěji dochází ke zraněním rukou a prstů, ve statistikách se ale hned na další příčce umístila hlava a oči.

„Při odpalování rachejtlí je velmi důležité dodržovat bezpečnostní pokyny uvedené na dané pyrotechnice a zdravý selský rozum. Zažil jsem už případ, kdy rachejtle po zažehnutí delší dobu neodstartovala a pak se nad ni dotyčný sklonil, aby si ji prohlédl. V tu chvíli raketa odpálila a zasáhla oko plnou energií.

Bylo velmi složité pacientovi zachránit oko a alespoň zbytky zraku. Důležité je dodržovat správnou vzdálenost při odpalování, nedívat se zblízka do rachejtle a být obezřetný při padání popela. Pyrotechnika je nebezpečná zejména vysokou teplotou. I nepatrné odletující jiskry mohou oko závažně poranit.

Nemalé nebezpečí také souvisí s vysokou rychlostí rachejtle. Když do oka narazí přímo, bývá záchrana oka velmi komplikovaná, často i nemožná,“ řekl Pavel Stodůlka.

Nebezpečí hrozí i při správném zacházení. „Rozžhavený popílek může spadnout do oka a popálit ho. Popel kromě kůže na očním víčku může popálit spojivku či rohovku.

Právě popálení rohovky patří k těm nejhorším, způsobit může i trvalé oční vady, v krajním případě slepotu.

S popálením je samozřejmě spojena nepříjemná bolest oka a očního okolí,“ dodal Pavel Stodůlka.

Vedle žhavého popela ohrožuje zrak diváků světelných show také štiplavý kouř. „Kouř z pyrotechniky je velmi agresivní, oči potom mohou pálit a být červené.

Ulevit od pálení a zarudnutí očí mohou umělé slzy. Ty jsou rychlou pomocí i v případě, že se do oka dostane popel nebo malý úlomek z rachejtle.

Pokud dojde ke zranění oka, je vždy nejlepší co nejdříve vyhledat očního lékaře,“ doporučil Pavel Stodůlka.

Počet úrazů očí každým rokem mírně klesá. Češi totiž začínají být na svůj zrak opatrnější. O tom svědčí i rostoucí zájem o zákroky a přípravky, které zrak zlepšují. Češi je čím dál častěji dávají svým blízkým pod stromeček.

„Letos jsme zaznamenali velký nárůst zájmu o dárkové poukazy na laserové oční operace. Jejich cena se letos dostala na své minimum, a tak lze očekávat, že poukaz na operaci najde pod stromečkem letos výrazně větší počet lidí, než tomu bylo loni.

Vedle dárkových poukazů na laserové operace je také zájem o vouchery na plastické operace očního okolí, zejména je to plastika horních víček, kterou dostávají převážně ženy.

Vedle dárkových poukazů také roste zájem o doplňky stravy, které zlepšují a posilují vidění,“ uzavřel Pavel Stodůlka.

• Kontakt:
• Petra Ďurčíková, mediální konzultant oční kliniky Gemini
• E-mail: [email protected]
• +420 733 643 825

O oční klinice GEMINI, www.gemini.cz

Soukromá oční klinika rozvíjí dlouholetou tradici zlínské oční chirurgie. Zdravotní péče je výsledkem spolupráce a osobního přístupu týmu zdravotníků, vedeného renomovanými lékaři a pracujícího se špičkovou technikou. V čele týmu specialistů stojí primář MUDr.

Pavel Stodůlka, Ph.D., oční chirurg s dlouholetou praxí a vysokým renomé v Česku i v zahraničí. Oční kliniku Gemini založil v roce 2003.

Je znám svým přínosem pro oční medicínu, například řadou unikátních očních operací, které provedl v mnoha případech jako první v Česku nebo i ve světě.

V současné době provozuje klinika v České republice sedm pracovišť, a to ve Zlíně, v Průhonicích u Prahy, Praze-Krči, Českých Budějovicích, Ostravě, Vyškově a Brně. Jako jediná česká oční klinika otevřela pracoviště také ve Vídni.

Kliniky jsou vybaveny špičkovými lasery včetně unikátního 6D laseru SCHWIND AMARIS 1050RS. Jako první v Evropě zavedla klinika Gemini také laserovou operaci čočky i odstraňování očních vad femtosekundovým laserem VICTUS.

Stejně tak začala klinika Gemini v roce 2015 jako první v ČR nabízet operace laserem Z8, který je považován za nejmodernější přístroj pro oční operace na světě. Gemini provozuje největší síť moderních laserů pro korekci očních vad v Česku.

Oční chirurgové z celého světa pravidelně navštěvují oční kliniku Gemini, aby se seznámili s nejmodernějšími technologiemi. Na jejich vývoji klinika dlouhodobě spolupracuje s předními světovými výrobci.

Prim. MUDr. Pavel Stodůlka, Ph.D.

Studium medicíny na Univerzitě Palackého v Olomouci ukončil v roce 1989 s vyznamenáním a pochvalou rektora. V roce 2000 absolvoval postgraduální studium na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Tématem disertace byla metoda LASIK, kterou v ČR zavedl. Zkušenosti s oční chirurgií sbíral i po světě, hlavně v Kanadě.

Působil jako přednosta očního oddělení Baťovy nemocnice ve Zlíně a v roce 2003 založil soukromou oční kliniku Gemini, v jejímž čele dnes stojí. Má za sebou dlouholetou praxi v nezvykle široké škále očních operací – od laserových korekcí očních vad až po transplantace rohovky a operace sítnice. Je mezinárodně známým inovátorem oční chirurgie.

Několik očních operací, například centraci vychýlené lidské čočky, implantaci presbyopické fakické čočky nebo operaci čočky Capsulaserem, provedl jako první oční chirurg na světě a řadu očních operací zavedl jako první v ČR (laserovou operaci očních vad LASIK a LASIK femtosekundovým laserem, operaci šedého zákalu mikrořezem, laserovou operaci šedého zákalu).

Úspěšnými implantacemi umělé rohovky dokázal vrátit zrak pacientům, kteří byli dlouhou dobu slepí, v některých případech i desítky let.

Přednáší na prestižních mezinárodních očních kongresech po celém světě a vyučuje v kurzech pro zahraniční oční lékaře. Získal řadu prestižních ocenění – je držitelem titulu osobnost Zlínského kraje a Ceny města Zlína.

Byl vyznamenán Záslužným vyznamenáním Zlínského kraje a Stříbrnou medailí Senátu Parlamentu ČR za zásluhy o rozvoj oční medicíny. Obdržel Jeseniovu cenu a byl vyhlášen lékařem roku 2010. V roce 2015 také získal prestižní ocenění EY Podnikatel roku.

Mezi jeho pacienty patří například exprezident Václav Klaus a Tomáš Baťa s rodinou nebo hraběnka Diana Šternberková. Operoval také řadu kolegů – očních lékařů. Je ženatý, má dvě děti.

Ježek

Součástí aktuálního dvojčísla Respektu, které si stále můžete zakoupit, je i tradiční literární příloha. Tentokrát má téma víra a přispěli do ní  Alena Mornštajnová, Martin C.

 Putna, Viktorie Hanišová, Ondřej Buddeus, Karin Lednická, Jan Novák, Veronika Bendová, Stanislava Ondová, Jaromír Typlt a Petra Dvořáková. Navíc ji provázejí ilustrace Radky Bodzewicz, které pracují s virtuální realitou.

Jako ukázku a pozvánku ke koupi odemykáme následující povídku Karin Lednické, která letos slavila úspěch s první částí románové trilogie Šikmý kostel.

Ten odražený ksicht v okně se mi moc nelíbí, vypadá tak nějak svěšeně. Jakoby skoro staře, řekl bych.

• A taky mi přijde, že mám černé vaky pod očima.
• Mám černé vaky pod očima?
• A záleží na tom?
• Však mě nikdo nevidí.

Zato já vidím. Kromě svojeho svěšeného ksichtu i ty prskavky v okně přes dvůr. Mávají tam s nima a falešně vyřvávají koledy. Bože. Někteří lidi mají fakt divné rodinné tradice. Nebo divné nápady. Prskavky se zapalují na stromku, ne? Proč s nima mávají do vnitrobloku, idioti?

Nejspíš prostě potřebují dát všem najevo, že jsou šťastná rodina. Možná by ocenili, kdybych je vyfotil a dal na Instagram. #cistaradost #halejuja.

Jako by z reklamy vypadli: jejich děckám se v očích určitě mihotají jiskřičky štěstí a k večeři mají kuřízek. Nebo ještě líp: dětinsky šišlavý kužízek, ať je to dost dojemné a ať se jim do té sváteční pohody nezapíchne rybí kost.

No tak ať si řvou, kreténi. Přece se tím nenechám rozhodit. A už vůbec jim teď nezačnu závidět. Věděl jsem už od září, že dneska budu sám, připravil jsem se na to. Zpracoval jsem si to v hlavě: je to jenom datum. Dvojka, čtyřka, prosinec. Narodil se Kristus Pán, veselme se. Halelujá.

Proměna. (2020)

No jasně.

Už roky se mi od začátku prosince svírá žaludek. Nebo přesněji řečeno od okamžiku, kdy lidi začnou místo pozdravu říkat: „A pokud bychom se už do svátků neviděli, tak šťastné a veselé.

“ Prázdná fráze, prosincová verze stejně bezobsažného opatruj se. Anebo ne? Vážně bych chtěl vědět, jestli si svátky ještě dneska někdo užívá. Moc tomu nevěřím.

Ten teror blikajících andílků na obchodech, koled z tlampačů a šílený stres při shánění dárků musí dohonit každého.

A nejhorší na tom je, že nakonec celá ta zběsilost akorát přesublimuje do hromady zmuchlaného balicího papíru, co se pak ráno nedá nacpat do žádného kontejneru.

Jo, šťastné a veselé! Jasně.

Úplně živě si umím představit, jak by to zase probíhalo: Bára vyfluslá z toho všeho pečení a smažení, naštvaná, že si za celý den pořádně nesedne, co je tohle za svátky, do prdele!, ale pomoct s ničím nechce, akorát nadává, nežerte to cukroví, vždyť jsem to zrovna teď naaranžovala!, a večer by vytuhla na gauči u Pelíšků dřív, než i starý dobrý Kodet dostane svůj vánoční hysťák. A já bych si pak o samotě dopil flašku vína, co bysme si ji otevřeli ke slavnostnímu přípitku, a u toho bych začal montovat další debilní čínské výlisky, které by si Adámek naporoučel od Ježíška, protože je viděl v televizi.

I loni si je přál, jenomže po rozbalení se mu v očích ty opěvované jiskřičky štěstí třpytily asi tak osm sekund. Pak začal fňukat, že si s tím blbým krámem nemůže začít hnedka hrát, poněvadž se to musí nejprve vybalit a složit.

Naplno se rozbrečel až ráno, když zjistil, že tu supertruper autodráhu vylisovali v Číně nějak blbě, takže z ní dinosauři na kolečkách vypadávají hned v první zatáčce a rozhodně nedojedou až k vulkánu, do kterého by měli správně spadnout.

Za osm stovek dětské slzy a dospělá nasranost, no nekup to.

Když tak o tom přemýšlím, na celých loňských svátcích bylo šťastné a veselé akorát to, jak si Adam nakreslil vánoční přání: přes celý papír vyvedl velkého zeleného ježka.

Nejdřív nám to bylo s Bárou divné, trochu jsme se i lekli, že si malý přeje ježka pod stromek. Pak nám ale vysvětlil, že tohle je Ježíšek. Že takhle si ho podle jména představuje.

Smáli jsme se tomu celý večer, to byl opravdu nejhezčí kousek celého adventu, a ten zelený ježek nám visel na ledničce pro zvednutí nálady.

Teď tady visí mně. Bára byla velkorysá a dovolila, abych si ho vzal. Vítejte v mém životě: ona má syna a nového chlapa, já mám flašku whisky a na lednici zeleného ježka.

Když tak o tom teď přemýšlím, tenkrát to bylo asi naposledy, co jsme se s Bárou společně smáli. Vlastně to možná bylo taky naposledy, co jsme spolu spali. Protože pak už všechno začalo jít zu grunt a každý z těch jednotlivých sešupů začal kvůli úplné blbosti.

První hned pětadvacátého: sotva Adam dobrečel kvůli té nesmontovatelné dinosauří dráze, šli jsme k našim, a tam zas vzniklo zbytečné dusno kvůli tomu, že si malý chtěl hrát s panáčky a zvířátky z betléma.

Máti mu to zakázala, Adam začal zase brečet a Bára dělala ksichty.

„O co jí jde?“ syčela pak na balkoně, kam jsem ji raději vytáhl na cigáro. „Snad nemusí kvůli několika dřevěným figurkám tolik vyvádět.“

„Pro naše to je jakože fakt betlém, chápeš?“ snažil se jí to vysvětlit, jenomže ona místo odpovědi jenom hodila vajgl přes zábradlí.

A když potom otec před jídlem řekl: „Abychom se zde napřesrok zase všichni ve zdraví sešli,“ Bára se při přípitku normálně ušklíbla a vypadala, že pokud jde o ni, tak by raději spíš hnedka odešla. Myslím, že jsem si toho nevšiml jenom já, teda soudě podle toho, že u jídla pak nikdo neřekl ani slovo.

Jenom příbory cinkaly a Adam potahoval, jak měl z toho breku plný nos a nikdo ho nenechal vysmrkat. Máma seděla celá schlíplá, dokonce ani nepronášela svoje obvyklé věty, jako že se jí ta kachna zrovna dneska nepovedla a tak. Tátovi pro změnu cukala čelist, jak ho to celé štvalo. Pohoda prostě.

Přesně jak to má o Vánocích být, že.

No a já jsem to vyřešil tím, že jsem se ten den ožral. Nic k chlubení, jasně že ne. Jenomže to bylo kvůli tomu, že jsem se cítil jako mezi mlýnskými kameny. Chápal jsem Báru i naše; mě nechápal nikdo. Nebo spíš všichni marně čekali, že se přidám na jejich stranu.

Upřímně, stál jsem asi víc na straně našich, protože mi přišlo, že Bára zbytečně vyšiluje. Klidně mohla Adamovi vysvětlit, že ty figurky nejsou na hraní. Jenomže kdybych se táty s mámou zastal, doma bych s ní pak nevydržel. Člověk musí myslet trochu i na sebe, že jo.

Ale i máma měla trochu máslo na hlavě: sice furt vzdychala, že rodina má držet pospolu, a možná si představovala, že se postavíme ke stromku a budeme zpívat koledy nebo co, ovšem kdyby trochu zapátrala v paměti, určitě by si vzpomněla, jak sama babičku kdysi okřikovala, když mně a ségře při sestavování betléma vyprávěla ke každé figurce biblický příběh. My to brali jako pohádky, ale mámě se to nelíbilo; úplně ji vidím, jak tam stojí s utěrkou ve dveřích a mezi zubama drtí: „Prosím tě, přestaň děckám těma pobožnýma historkama blbnout hlavy. Ještě to řeknou někde ve škole a já to pak budu muset žehlit.“

Možná to pak mámě přišlo líto, když babička umřela. Protože najednou na tom betlému začala tak strašně lpět, že na něj nikdo nesměl ani sáhnout, dokonce ani její vlastní vnuk.

Těžko říct, co se jí honilo v hlavě, jestli si najednou z betléma neudělala berličku, aby si nemusela vyčítat, že babičku kvůli němu bůhvíkolikrát sekýrovala. Těžko říct. Možné to je.

Na nějaké mluvení nás doma nikdy neužilo, a když je člověk dospělý a má vlastní rodinu, má už v hlavě milion jiných problémů, na nějaké psychoanalýzy s rodiči nezbývá čas ani morál. Stejně by to k ničemu nevedlo.

Jedna věc je jistá: v časech, kdy jsme s babičkou stavěli betlém a s dědou pouštěli skořápky se svíčkama na vodě v lavoru, jsem se na Vánoce ještě těšil. Malé děcko prostě vnímá věci jinak.

Logicky: protože se svátkama nemá žádné starosti. Nemusí řešit dárky, stromek, kapra a tak.

Zato poslední roky bych nejraději už od Mikuláše stříhal metr, ať to mám co nejdřív za sebou, jak se mi z toho všeho svírá žaludek.

Letos obzvlášť.

Přijde mi, že Vánoce jsou jako lakmusový papírek: když věci fungují, může to být fajn. Ale když se všechno podělá, Vánoce tomu marasmu akorát vytáhnou kontury.

Když v únoru Bára položila na stůl žádost o rozvod, byl jsem z toho tak perplex, že jsem se s ní ani nehádal. Koneckonců, jsem v tomhle zkušeňák, jedním rozvodem jsem si už prošel.

Poprvé k tomu stačila jedna malá blbá nevěra s holkou, která mě vlastně ani moc nezajímala, prostě letěly devadesátky a člověk ulítl hned. Taková byla doba, všichni to tak měli, akorát moje první žena to tak neměla. Nepochopila, že to byl prostě jenom přešlap, nad kterým se dá s klidem mávnout rukou.

Ale taky je možné, že to použila jako záminku, protože počítat ona uměla hodně dobře a já tehdy měl firmu docela dobře rozjetou. Soudil jsem se s ní několik roků a jediný výsledek byl, že mě oškubala jako kuře.

A stejně jí to nestačilo, i potom mě furt pomlouvala a děcka proti mně poštvala, takže teď už nejsme vůbec v kontaktu. Ani s ní, ani s nima. Úplně jsme se ztratili. Divné, ale co už teď s tím. To se stává i v lepších rodinách, že.

No ale zpátky k Báře. Po té tristní zkušenosti s prvním rozvodem jsem se už handrkovat nechtěl, přece jenom v mém věku už některé věci člověk fakt nemá zapotřebí. Prostě Bára zůstala v našem bytě a má Adama v péči. Tak je to lepší pro všechny.

Já bych se o malého stejně nemohl pořádně starat, když jsem teď na home officu. Už i takhle je to dost na palici, všechny ty zbytečné videokonference. Neumím si představit, jak bych to absolvoval, kdyby tady Adam byl. A ty vole, ještě ho doučovat, to už by mě asi fakt jeblo.

Na něco takového nemám v padesáti šesti letech trpělivost.

Ono to není tak, že nemám kluka rád. Jenom… prostě je toho letos nějak hrozně moc. Rozvod, pak táta…

Umřel zrovna v době, kdy byly plné zprávy, že se kvůli covidu nemáme stýkat s nejohroženější skupinou. Seděli s mámou zavření v bytě, imrvére sledovali tu hysterii v televizi a pak mi do telefonu naříkali, jaký mají strach, že se nakazí a umřou. Snažil jsem se je trochu uklidnit, ale uznávám, že se mi to moc nedařilo.

Jenomže já sám jsem to taky dost blbě zvládal, v práci jsem najednou byl na šedesáti procentech platu a bál jsem se, že budu mezi prvníma, co dostanou padáka. Taky jsem měl strach, ale nikoho jsem s tím neobtěžoval.

Všichni najednou měli plnou hubu všelijakého musíme si pomáhat a já jsem tady seděl u kompu a říkal si: A kdo pomůže mně? Taková řečnická otázka, že. Stejně jsem zůstal na všechno sám.

Jednou týdně jsem našim nechal kurýrem dovézt velký nákup, ať nemusí chodit ven. Nenapadalo mě, co jiného bych mohl udělat. Ani teď s odstupem času mi nepřijde, že bych tehdy pro ně mohl udělat něco víc. Ze začátku jsme si jednou dvakrát týdně volali, ale bylo to o ničem, jenom jsme furt dokola omílali stejné banality a myslím, že to nebavilo nikoho z nás.

Když mi máma oznámila, že je táta mrtvý, že se prostě ráno neprobudil, říkal jsem si, že je to vlastně milosrdná smrt. Pohřeb jsme nedělali, přišlo mi to zbytečné. Stejně bysme tam přišli akorát my dva, tak jaký by to mělo smysl. Nechal jsem vytisknout parte a rozeslal ho po jeho známých, ať vědí. Máma mi to odkývala, asi jí to taky takhle přišlo nejlepší.

Neshodli jsme se akorát, když si vystavila tátovu urnu doma v obýváku. Říkal jsem jí, že to není dobrý nápad, ale prostě si nedala říct. Raději si to ani nepředstavuju, jak tam máma sedí a hledí na tu černou věc na polici. Nedivím se, že to s ní od té doby začalo jít z kopce. Nejdřív přestala volat, pak přestala zvedat telefony.

Když v létě konečně uvolnili koronaopatření a po dvou měsících jsem za ní přijel, dost mě vyděsilo, jak sešla. Nejenom vzhledově, ale i psychicky. Byl to strašný pohled, fakt. Byla úplně vyzáblá a ve špajzu jí ležely bochníky plesnivého chleba. Vůbec měla doma strašný bordel.

Ona, zrovna ona, která nás roky buzerovala kvůli rozházeným třásním u koberce! A kdyby tam měla jenom bordel – ono to tam taky dost smrdělo. Chvíli mi trvalo, než jsem rozklíčoval, že nerezignovala jenom na úklid, ale taky na hygienu. V předsíňové skříni jsem našel balíky inkontinenčních vložek. Netknuté.

Tak jsem jeden z nich vzal a šel za ní, jenomže ona dál seděla na gauči a tvářila se, jako kdyby tu věc v mojí ruce nepoznávala.

Její praktická doktorka je rozumná ženská. Už po pár minutách pochopila, že takhle to dál nejde: že máma přestala být soběstačná a že já při práci na plný úvazek zkrátka celodenní péči o starého nemocného člověka nemůžu zvládnout. Prostě zvedla telefon a zařídila mámě lůžko v pečovatelském domě.

Hrozně se mi ulevilo. Úplně jsem cítil, jak ze mě opadá všechen stres z poslední doby. Ne, nebudu si to vyčítat. Člověk přece musí umět rozeznat, na co stačí a na co už ne.

Koneckonců jsem to i já, kdo nese důsledky, ne? Sedím tady sám v kuchyni a musím se dívat na idioty odnaproti, jak z okna mávají prskavkama. A nebudu si namlouvat, že to moje nasrání jsou kyselé hrozny. Ne, nezávidím jim to. Už jsem dost starý na to, abych věděl, že v každé rodině je něco. I u nich, určitě i u nich.

Dost možná je tam za tím oknem aspoň jeden člověk, který by se mnou zfleku měnil. Který by raději seděl sám na kuchyňské židli a měl celé slavné svátky scvrknuté na kresbu zeleného ježka, co visí na lednici, a na krabici s legem, kterou někdy před silvestrem narychlo předá synovi. Třeba by si taky raději otevřel flašku whisky a nemusel chválit vanilkové rohlíčky.

Je to tak úlevné, když si člověk umí na rovinu přiznat, že je v prdeli a že život víceméně prosral. Když si přestane malovat, jaké by to mohlo být, kdyby to nebo ono. Když si uvědomí, že lepší už to nejspíš nebude.

Bylo by hezké najít v sobě víru, že se to jednou třeba zase zlepší. Ale to bych si tak akorát lhal do kapsy. Protože co by se v mém životě asi tak mohlo zlepšit? Ha?

1. Jo, já vím – naděje umírá poslední.
2. Prý ji jenom člověk musí umět najít.
3. Znám tyhle kecy.
4. A jsem už moc starý na to, abych tomu věřil.
5. Abych vůbec něčemu věřil.
6. Aspoň tohle mě život naučil.

Karin Lednická (51)

Narodila se v Karviné, vyrůstala v Havířově. Po revoluci studovala v Británii angličtinu, po návratu do Česka založila a téměř dvacet let vedla vlastní nakladatelství Domino.

Po odchodu z něj se věnuje literární tvorbě, letos debutovala mimořádně úspěšnou knihou Šikmý kostel: románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921, kvůli níž založila další nakladatelství Bílá vrána.

Nyní dokončila druhý díl této knihy, která vyjde koncem ledna 2021, a začala pracovat na díle třetím.

Za vánočními popáleninami často stojí prskavky, ale i kapr – Fit s rozumem

Popáleniny patří k nejčastějším poraněním, která vzniknou během vánočních svátků a novoroční noci. Záchranáři v tomto období každoročně vyjíždějí ke stovkám lehce i těžce zraněných pacientů. Na co si dát pozor? A jak postupovat, dojde-li k úrazu?

K popálením dochází nejčastěji v oblasti obličeje a končetin. „V období Vánoc a Silvestra ošetřujeme nejvíc popálených klientů v roce – na vině bývá rozpálený olej od smažení kaprů, ale také neodborná manipulace s ohňostroji. Zima je také obdobím vyššího počtu řezných ran, které si lidé přivodí nešťastným pádem při bruslení nebo lyžování,” vyjmenovala fyzioterapeutka Iva Bílková.

Pozor na prskavky i olovo

K oblíbeným vánočním zvykům patří společné zdobení vánočního stromku. Často na něm nechybí svíčky a prskavky. Ty ale mohou znamenat riziko pro zrak. „Oko popálené od prskavky se většinou zahojí bez trvalých následků.

Pokud je však popálenina hlubší a zasáhne střed rohovky, může mít za následek trvalé zhoršení zraku. Naopak ostré světlo, které střed prskavky vydává, by pro zrak nijak škodlivé být nemělo. Prskavka je totiž primárně vyráběna právě k tomu, aby se na ni lidé dívali.

Vždy je ale důležité dodržovat takovou vzdálenost, aby oko nebylo zasaženo odlétávajícími jiskrami,“ doporučil oftalmolog Pavel Stodůlka.

Ohrozit zrak mohou i další vánoční kratochvíle, například lití olova nebo smažení vánočního kapra. „Při jakékoli manipulaci se žhavými hmotami, které mohou prskat, je dobré dbát na ochranné pomůcky.

Už třeba pouhé přimhouření očí může snížit riziko toho, aby se do nich rozpálený olej případně dostal. Nejlepším řešením je ochrana očí brýlemi.

V případě smažení vánočního kapra nebo lití olova dobře poslouží jakékoli brýle, jejichž sklo zabrání zasažení očí, vhodné jsou tak dioptrické i třeba sluneční,“ řekl Pavel Stodůlka.

Rizikový silvestr

Na silvestrovskou noc se každý rok připravují stovky policistů, hasičů i zdravotníků. Největší riziko úrazů s sebou nese manipulace s pyrotechnikou, stoupá množství popálenin i požárů. Při bujarých oslavách mají hasiči až čtyřnásobný počet výjezdů. Nejčastěji dochází ke zraněním rukou a prstů, ve statistikách se ale hned na další příčce pravidelně umisťují hlava a oči.

„Při odpalování rachejtlí je stěžejní dodržení bezpečnostních pokynů uvedených na dané pyrotechnice a zdravý selský rozum. Důležité je dodržovat správnou vzdálenost při odpalování, nedívat se zblízka do rachejtle a být obezřetný při padání popela.

Pyrotechnika je nebezpečná zejména vysokou teplotou. I nepatrné odlétávající jiskry mohou oko závažně poranit. Nemalé nebezpečí také souvisí s vysokou rychlostí rachejtle.

Když do oka narazí přímo, bývá záchrana oka velmi komplikovaná, často i nemožná,“ varoval Pavel Stodůlka.

Jak ošetřit popáleniny

Při popálení kůže je první pomocí okamžité chlazení zasaženého místa pod tekoucí vodou. „Čím déle se chlazení odkládá, tím hlubší struktury popálení zasáhne. Vzniknou-li puchýře, je možné je jemně nastřihnout, vytlačit tekutinu, ale neodstraňovat celý puchýř, aby zůstala spodina rány krytá.

Po důkladném zchlazení je vhodné ránu sterilně překrýt a fixovat. Rozhodně se vyhněte lidovým radám typu aplikace zubní pasty nebo jiného krému nebo posypání popáleného místa moukou. V případě, že se jedná o větší rozsah, měla by být rána co možná nejrychleji ošetřena lékařem,” popsala Iva Bílková.

Kvůli intenzivní bolesti patří popáleniny mezi nejméně příjemná zranění. Bezpečný a efektivní způsob úlevy od bolesti a urychlení hojení v současnosti umožňuje terapie planární rázovou vlnou, která stimuluje množení buněk původní tkáně.

„Téměř bezprostředně po ošetření uvádějí klienti ústup bolesti o 60 procent. Pokud je rázová vlna aplikována v den nebo nejbližší době od popálení, poškozené tkáně se zacelí až pětkrát rychleji než při běžném hojení a lze zcela eliminovat vznik jizvy.

To platí u popálenin i řezných ran do hloubky i několik milimetrů,” uzavřela Iva Bílková.

Normální teplota těla, při které všechny tkáně fungují optimálně, je přibližně 37 °C. Snesitelná kontaktní teplota je 43,5 °C. Pokud teplota přesáhne 45 °C, začnou se poškozovat buňky a tkáně. V rozpětí teplot od 45 do 55 stupňů mohou být změny vratné.

Při zvýšení teploty nad 55 stupňů se mění struktura bílkovin a buňky odumírají a změny jsou již nevratné.

Popáleniny, které zasáhnou více než 15 procent povrchu těla u dospělých, více než 10 procent u dětí do 10 let nebo více než 5 procent u dětí do 2 let, způsobí popáleninový hypovolemický šok a je potřeba zahájit protišoková opatření a léčbu. Nebezpečné jsou i menší popáleniny v oblasti krku, obličeje, hrudníku a genitálií.

Autor článku: Andrea Veselá

Vánoční strašáci pro zrak: prskavky, lití olova, smažení kapra i ohňostroje

Vánoce v České republice slaví 95 procent lidí a 90 procent z nich dodržuje vánoční zvyky. K těm nejčastějším patří zdobení vánočního stromku, k tradiční štědrovečerní večeři usedne 80 procent domácností. Řada zvyků a tradic ale může být nebezpečná pro zrak. Navíc zhruba třetina Čechů si plánuje příchod nového roku zpestřit ohňostrojem. Ten ale může oslavy pořádně znepříjemnit.

K oblíbeným vánočním zvykům patří společné zdobení vánočního stromku. Zhruba v polovině domácností na něm nechybí svíčky a prskavky. Právě prskavky ale mohou být pro zrak nebezpečné. „Oko popálené od prskavky se většinou zahojí bez trvalých následků.

Pokud je ale popálenina hlubší a zasáhne střed rohovky, může mít za následek trvalé zhoršení zraku. Naopak ostré světlo, které střed prskavky vydává, by pro zrak nijak škodlivé být nemělo. Prskavka je totiž primárně vyráběna právě k tomu, aby se na ni lidé dívali.

Vždy je ale důležité dodržovat takovou vzdálenost, aby oko nebylo zasaženo odletujícími jiskrami,“ varoval Pavel Stodůlka, přednosta sítě očních klinik Gemini.

Ohrozit zrak mohou i další vánoční kratochvíle, například lití olova nebo smažení vánočního kapra. „Obecně totiž při práci se žhavými hmotami, které mohou prskat, je dobré dbát na ostražitost.

Už třeba pouhé přimhouření očí může snížit riziko toho, aby se do nich rozpálený olej dostal.

Nejlepším řešením je ochrana očí polykarbonátovými brýlemi, ale v tomto případě poslouží jakékoli brýle, jejichž sklo zabrání zasažení očí,“ doporučil Pavel Stodůlka.

Každý rok se v Česku během silvestrovské noci zraní několik set lidí při odpalování ohňostroje a petard. Nejčastěji dochází ke zraněním rukou a prstů, ve statistikách se ale hned na další příčce umístila hlava a oči.

„Při odpalování rachejtlí je velmi důležité dodržovat bezpečnostní pokyny uvedené na dané pyrotechnice a zdravý selský rozum. Zažil jsem už případ, kdy rachejtle po zažehnutí delší dobu neodstartovala a pak se nad ni dotyčný sklonil, aby si ji prohlédl. V tu chvíli raketa odpálila a zasáhla oko plnou energií.

Bylo velmi složité pacientovi zachránit oko a alespoň zbytky zraku. Důležité je dodržovat správnou vzdálenost při odpalování, nedívat se zblízka do rachejtle a být obezřetný při padání popela. Pyrotechnika je nebezpečná zejména vysokou teplotou. I nepatrné odletující jiskry mohou oko závažně poranit.

Nemalé nebezpečí také souvisí s vysokou rychlostí rachejtle.

Když do oka narazí přímo, bývá záchrana oka velmi komplikovaná, často i nemožná,“ řekl Pavel Stodůlka.Nebezpečí hrozí i při správném zacházení. „Rozžhavený popílek může spadnout do oka a popálit ho. Popel kromě kůže na očním víčku může popálit spojivku či rohovku.

Právě popálení rohovky patří k těm nejhorším, způsobit může i trvalé oční vady, v krajním případě slepotu. S popálením je samozřejmě spojena nepříjemná bolest oka a očního okolí,“ dodal Pavel Stodůlka.

Vedle žhavého popela ohrožuje zrak diváků světelných show také štiplavý kouř. „Kouř z pyrotechniky je velmi agresivní, oči potom mohou pálit a být červené.

Ulevit od pálení a zarudnutí očí mohou umělé slzy. Ty jsou rychlou pomocí i v případě, že se do oka dostane popel nebo malý úlomek z rachejtle.

Pokud dojde ke zranění oka, je vždy nejlepší co nejdříve vyhledat očního lékaře,“ doporučil Pavel Stodůlka.

Počet úrazů očí každým rokem mírně klesá. Češi totiž začínají být na svůj zrak opatrnější. O tom svědčí i rostoucí zájem o zákroky a přípravky, které zrak zlepšují. Češi je čím dál častěji dávají svým blízkým pod stromeček.

„Letos jsme zaznamenali velký nárůst zájmu o dárkové poukazy na laserové oční operace. Jejich cena se letos dostala na své minimum, a tak lze očekávat, že poukaz na operaci najde pod stromečkem letos výrazně větší počet lidí, než tomu bylo loni.

Vedle dárkových poukazů na laserové operace je také zájem o vouchery na plastické operace očního okolí, zejména je to plastika horních víček, kterou dostávají převážně ženy.

Vedle dárkových poukazů také roste zájem o doplňky stravy, které zlepšují a posilují vidění,“ uzavřel Pavel Stodůlka.

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál! Přidat komentář

Dejte si při silvestrovském veselí pozor na oči, doporučuje primářka očního oddělení

sobota, 28. prosince 2019, 11:00

Většina populace má v těchto dnech již jasnou představu o tom, jak prožije poslední den letošního roku a silvestrovskou noc. Novoroční veselice s sebou však bohužel přinášejí i větší riziko úrazů spojených nejen s rachejtlemi a dělobuchy, ale i s tradičními vánočními zvyky jako je zapalování svíček či prskavek.

Nejvíce jsou vedle popálenin a rozličných poranění rukou a prstů ohroženy právě oči a zrak. A vzhledem ke stoupajícímu nárůstu výjezdů se i letos na toto „období klidu a míru“ chystají nejen stovky hasičů a policistů, ale i zdravotníků.

Největší nebezpečí hrozí právě při odpalování ohňostrojů, petard a dělobuchů. Nejen při manipulaci se zábavní pyrotechnikou, ale také v roli diváka je nutné dodržovat od ohňostrojů dostatečnou vzdálenost a chránit zrak před padajícím rozžhaveným popílkem.

„I nepatrné odletující jiskry mohou oko závažně poranit, kromě kůže na očním víčku mohou popálit spojivku či rohovku, a způsobit tak i trvalé oční vady, v krajním případě slepotu,“ varuje MUDr.

Monika Daňková, primářka očního oddělení Nemocnice Přerov, jež je součástí skupiny AGEL.

Jak tedy snížit riziko úrazu a vyhnout se tak jistě nepříjemnému pobytu na pohotovosti či nechtěnému pobytu v nemocnici?

Nejlepší je samozřejmě prevence. Při odpalování rachejtlí je velmi důležité dodržovat bezpečnostní pokyny uvedené na dané pyrotechnice a zdravý selský rozum.

„Jeden z kolegů lékařů zažil případ, kdy rachejtle po zažehnutí delší dobu neodstartovala, dotyčný se nad ní sklonil, aby si ji prohlédl. V tu chvíli raketa odpálila a zasáhla oko plnou energií. Bylo velmi složité pacientovi zachránit oko a alespoň zbytky zraku.

Pyrotechnika je nebezpečná zejména vysokou teplotou, ale i rychlostí,“ ilustrovala jednu z perných chvilek při silvestrovské službě MUDr.

Monika Daňková a dále upozornila, že pokud pyrotechnika selhala a zůstala nevybuchlá, nikdy by se neměla sbírat a opakovaně zapalovat. Podle návodu k použití a likvidaci bývá doporučováno vyčkat delší čas a poté výrobek zalít vodou.

Nesmíme však zapomenout ani na zdánlivě nevinné prskavky, svíčky, rozpálený olej na plotně nebo ostré jehličí.

I tyto běžné „rekvizity“ mohou totiž v tomto období spojeném s vyšší mírou stresu a nepozornosti vést k závažným újmám na zdraví.

Například na prskavky je třeba dívat se z bezpečné vzdálenosti, tak, aby oko nezasáhla odletující jiskra. Zrak při silvestrovských oslavách ohrožuje také štiplavý kouř.

„Kouř z pyrotechniky je velmi agresivní, oči potom mohou pálit a být červené. Ulevit od pálení a zarudnutí očí mohou umělé slzy. Ty jsou rychlou pomocí i v případě, že se do oka dostane popel nebo malý úlomek z rachejtle. Pokud dojde ke zranění oka, je vždy nejlepší co nejdříve vyhledat očního lékaře,“ poradila primářka.

Do dalších let lékaři apelují, že zvýšenou opatrností je nutné se vyzbrojit i při smažení kapra či zdobení vánočního stromku. Personál očního oddělení Nemocnice Přerov, která je členem skupiny AGEL, v tomto čase již se smíchem vzpomíná na jeden nešťastný štědrovečerní příběh.

„Ta se, tedy s výjimkou pubertálního syna, jenž mimochodem od obou rodičů opakovaně absolvoval přednášky na téma „nebezpečná pyrotechnika“ a dostal výslovný zákaz jakéhokoliv kontaktu s výbušninami, dostavila na oční ambulanci právě na Štědrý večer.

Tatínek, držící se za pravé oko, podpíral maminku se zarudlýma očima a v závěsu za nimi klopýtala asi osmnáctiletá dcera s rukou přitisknutou na levé polovině tváře. Při dotazu ambulantní sestry začali všichni barvitě líčit situaci jejich jinak příjemného odpoledne.

Zatímco dcera se věnovala zdobení stromečku, maminka smažila v kuchyni kapra a tatínek hledal loňské prskavky. Náhle poklidnou atmosféru podbarvenou tichými tóny vánočních koled přerušil hlasitý výkřik z kuchyně – to mamince při otáčení smažícího se kapra vstříknul rozpálený olej do očí.

Dcera se při nečekaném zvuku lekla a při věšení poslední baňky se píchla větvičkou do levého oka.

A když obě hledaly již delší dobu nezvěstného tatínka, aby je odvezl na pohotovost, našly ho v garáži mezi hromadou prskavek, jak si tiskne špinavý kapesník na oko, protože když zkoušel, jestli rok staré prskavky ještě fungují, vletěla mu jedna ze žhavých jisker přímo pod víčko. Jediný, kdo ten večer nepřišel k úrazu, byl právě čtrnáctiletý chlapec, který pobýval do poslední chvíle se svými „pochybnými“ kamarády. Na ambulanci dorazil později také, to aby si zbytek rodiny vyzvedl a dovedl je bezpečně domů,“ vzpomíná na „rodinu smolařů“ primářka MUDr. Monika Daňková.