Jak zvládnout sourozeneckou žárlivost?

Jak zvládnout sourozeneckou žárlivost?

Alespoň dva a půl roku

Odborníci radí vyčkat s dalším děťátkem alespoň do doby, než bude mít starší sestra či bratříček za sebou období vzdoru. Tato fáze může lomcovat dítkami v širokém věkovém rozmezí, asi od dvou do pěti let.

Dva a půl roku by podle psycholožky Mgr.

Miriam Pšenáková mělo stačit k tomu, aby kromě přirozené žárlivosti zapojilo dítě už i zárodky svých sociálních dovedností jako schopnost podělit se, kontrolovat své emoce a projevy.

“Děti s velmi malým věkovým rozdílem, rok až dva, ještě neumějí ovládat své pocity. Aktuálně prožívají fázi separace a individualizace od matky a nový sourozenec je může znejistit,” říká odbornice. Podle jiných psychologů je naopak takový malý věkový rozdíl výhodou, neboť mladší dítě si ještě “nestihlo” zvyknout na roli jedináčka a věkově blízcí mrňousci se brzy stanou partnery.

“Dětská žárlivost se projevuje zejména od tří do pěti let,” míní psycholog PhDr. Ludvík Repáň.

Zatímco některé děti žárlivost projevují nepřátelstvím vůči mladšímu “vetřelci”, jiné se všemožně snaží na sebe upoutat pozornost rodiče jakýmsi návratem do “miminkovské” doby – žádají láhev s dudlíkem, neumí se najednou samy obléci, cucají si palec, dokonce může nastoupit i noční počůrávání, řečové poruchy či poruchy spánku, nechutenství, agresivita.

Součást hry

Bez ohledu na vhodný věkový rozdíl, který nelze jednoznačně stanovit, nejvíce záleží na vašem rodičovském přístupu. “Děti se hlavně ze začátku narození sourozence neobávají, naopak, těší se na nového člena rodiny.

Berou ho jako potenciálního kamaráda na hraní a to, že se s ním budou muset dělit o hračku, jim dojde až později,” konstatuje Pšenáková. Podle ní při čtyř a víceletém rozdílu se dá již péče o malého sourozence zakomponovat do společné hry.

“Žárlení v tomto věku se týká pokroků miminka, protože je to období, kdy starší dítě získává jistotu přes to, co umí. Pokud ho dostatečně chválíme, co už ono ví a miminko ještě ne, s velkou pravděpodobností toto období překonáme,” radí.

Vhodné je, aby se starší sourozenec také nenásilnou a pro něj zábavnou formou zapojil do péče o miminko – podal mu chrastítko dle vlastního výběru, donesl ručníček do koupelny, rozhodl, kam půjdete s kočárkem … Hlavně ho za všechno velmi pochvalte a opakujte mu, jak ho milujete!

Starší děti žárlí jinak

Dítě starší než pět let už často má svůj okruh kamarádů, zájmů, je mnohem soběstačnější, a tak podle psycholožky PhDr. Kornelie Dibarborové u něj zpravidla žárlivost na miminko klesá. Ale naprosto lhostejný k nově narozenému sourozenci nebude ani ono, přestože si vaši výhradní “jedináčkovskou” péči stihlo vychutnat dost.

“U dětí starších než 9 až 10 let je žárlivost skrytá. Už si uvědomují, že kdyby ji projevili, bralo by se to spíše negativně, a proto si vnější projevy nechají pro sebe a trápí se uvnitř,” míní Mgr. Pšenáková. Samozřejmě to tak být nemusí, zvláště pokud tento jejich schovaný smutek odhalíte a projevíte jim dostatek pozornosti a lásky.

“O to více se s nimi třeba vyprávět o našem vztahu k nim, vzpomínat jací byli oni, když byli takoví maličcí,” radí. Vyhradit čas i pro starší z dětí si třeba bez ohledu na věk – neznamená to pouze servisní čas, ale doslovné věnování pozornosti jen jemu samému v “jeho” čase. “I kdyby to byla jen hodina denně, budou to pro něj vzácné momenty,” zdůrazňuje odbornice.

Kdy zbystřit pozornost?

Pozor dejte, pokud starší dítě začne reagovat negativně, častěji odmítá splnit, co od něj požadujete, zlobí se, pláče, rozbíjí hračky, či dokonce projevy agresivity přesouvá na sourozence. Vykřičníkem je i regrese, když se chová jako miminko a vyžaduje i miminkovskou péči, vydává dětské zvuky. Nelekejte se ani dítě netrestejte a nezahanbujte – projevuje tím svou potřebu pozornosti.

Co se starším dítětem?

  • věnujte mu zvláštní “soukromý čas” alespoň hodinu denně
  • častěji se zajímejte, zda je spokojené
  • na změny související s narozením sourozence – častěji “odkládání” k babičce, nástup do školky, přesun do samostatného pokojíčku – ho zvykejte minimálně půl roku předem
  • o příchodu sourozence s ním dostatečně mluvte

Co si dále přečíst?

  • Jak nerozmazlit jedináčka?
  • Jak na rivalitu sourozenců?

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Jak předejít žárlivosti staršího sourozence podle věku

U malých dětí do dvou let se může zdát, že příchod nového člena vůbec neregistrují.

Velice pravděpodobná je také varianta, že si dítko ještě nestihlo zvyknout na svou pozici jedináčka a s mladším sourozencem se snadno sžije.

Není však vyloučeno, že i takto malé dítě může cítit pocity nejistoty spojené s příchodem brášky či sestřičky a mohou se v něm kumulovat pocity, které se projeví až později.

Ať už je skutečnost jakákoli, ujistěte se, že každý den věnujete svému prvorozenému alespoň 15 minut času, který bude patřit pouze jemu. Nezapomeňte se také na své starší dítko usmát pokaždé když se přibatolí do místnosti.

Nenechte se však polapit do pasti jeho prosebných výrazů. Kňourá váš „malý velký“, že chce také do náruče, zrovna když kojíte mladšího? Vysvětlete mu, že i vy jste smutní, že ho teď nemůžete vzít k sobě a vyzvěte jej, ať se schoulí k vám a miminku.

Poté přijde čas na objetí.

Když jsou staršímu sourozenci 2 – 3 roky

Dvou až tříletý věkový rozdíl se jeví jako ten nejkomplikovanější. Přirozeně se starší děti snaží udržet si plnou pozornost, na kterou byli doposud zvyklí.

Svým chováním často napodobují mladšího sourozence, neboť ve své hlavičce vyhodnotili, že toto jim zajistí požadovanou pozornost.

Zhruba od dvou půl let věku však dítě získává také již nějaké sociální dovednosti, díky kterým je do určité míry schopné kontrolovat své emoce, rozdělit se apod.

Jak předejít nebo omezit emoční výlevy vašeho prvorozeného? Na zmíněné „miminkovské“ projevy staršího sourozence zabírá, když mu tuto roli na chvíli prostě dopřejete.

Zahrajte si spolu na miminko a uvidíte, že jej hra brzy přejde. Současně dovolujte vašemu dítěti být tím starším a rozumnějším.

Pokud se nebude bránit, zapojte ho do péče o mladšího sourozence a za pomoc ho vždy pochvalte.

Jak zvládnout sourozeneckou žárlivost?

Pokud bude novorozenec spát v postýlce batolete, pořiďte staršímu novou již dříve (např. půl roku předem) než se novorozenec „nastěhuje“ do té jeho.

V dostatečném předstihu před porodem také upravte váš rituál chystání se do postýlky. Jakmile novorozené miminko přijde domů, zkrácení doby uspávání vám ušetří spoustu nervů.

Rozdělte si role s manželem či partnerem.

Když je staršímu sourozenci 4 – 6 let

Ve srovnání s předchozí situací bývá rozdíl 4 – 6 let o něco snazší zvládnout.

Děti v tomto věku již dokážou být trpělivější, ochotněji se střídají a přirozený rozruch kolem nového člena rodiny o něco lépe chápou. Nedá vám ani mnoho práce vysvětlit, že mu miminko nečiní nic naschvál.

V tomto věku mají děti také více aktivit – více „vlastní světa“. Maminka a tatínek už tedy nepředstavují jejich absolutní „všechno“.

Přesto stále představují rodiče hlavní osoby v životě vašeho staršího potomka a je bezpodmínečně nutné projevovat mu maximum lásky, péče a pozornosti, jaké je ve vašich silách. Čas, který věnujete pouze jeden druhému je extrémně významný a účinnou prevencí před vznikem strachu dítěte, že vás nezajímá.

Plačtivým scénám můžete předejít také uchováváním oblíbených hraček staršího dítěte v dostatečné vzdálenosti od toho mladšího.

Staršího můžete chválit, za to, co již dokáže – na rozdíl od miminka.

Pocit důležitosti prvorozeného posílíte tím, že jej zapojíte do výchovy mladšího a přenecháte mu určitou míru rozhodování (např. jakou barvu hračky miminku přinese).

Když je staršímu sourozenci 7 – 8 let a více

V tomto věku má již dítě širší okruh zájmů a kamarádů. Riziko dramatických žárlivých scén se tím přirozeně snižuje. Ujistěte se ale, že váš malý školák své pocity neskrývá (např.

ze strachu, že byste na jeho pocity žárlivosti reagovali negativně).

Jedním ze způsobů, jak přimět dítě vyjádřit co cítí, je popsat jim vaši vlastní zkušenost – tedy jak vy sami jste žárlili v dětství na svého sourozence.

Maminky, jistě najdete své vlastní způsoby, jak vyjádřit vašim dětem bezmeznou lásku, kterou k nim chováte. Ať už bude výchova vašich dětiček jakkoli bouřlivá, věřte, že jakmile odrostou, získají ve svém sourozenci parťáka nebo dokonce nejlepšího přítele na celý život a nedají na něj dopustit.

Vaše Jana M.

Aby děti nežárlily

Žárlivost je přirozená emoce, se kterou se v průběhu života setkáme všichni. Zažíváme ji, když máme pocit, že ten, kterého máme (tak moc) rádi, má raději někoho jiného. Anebo se bojíme, aby náhodou neměl. Jde o složitější emoci, ve které se zpravidla míchají smutek (sebelítost) a hněv.

  • Mladší se narodil, když byly staršímu necelé dva, a to, co následovalo další půlrok, bych nepřála nikomu. V jednom kuse křičel, dělal naschvály, bráchovi kroutil ruce, štípal ho, lekal. Nikdy předtím jsem ho nebila, ale když ubližoval miminku, tak jsem se párkrát prostě neudržela… Jenže mi pak bylo hrozně, a stejně to nepomohlo: sice přestal ubližovat bráchovi, ale začal bít a kousat mě, rozbíjel věci, schválně se počůrával…
  • Malé bylo dva a půl, když se jí narodil bráška. Po mém návratu z porodnice byla zakřiknutá. A pak se rozbrečela, že chce k babičce.

Rodiče často řeší, jaký zvolit věkový rozdíl mezi sourozenci, aby na sebe nežárlili. Podle výzkumů je sourozenecká žárlivost nejpalčivější, když od sebe sourozence dělí dva roky. To však vůbec neznamená, že menší nebo větší věkový rozdíl žárlivosti zabrání.

Karel s Olgou čekali s druhým dítětem, až bude staršímu sedm let. Někde se totiž dočetli, že když je mezi sourozenci sedmiletý a větší věkový rozdíl, jsou to prakticky dva jedináčci.

Budete mít zájem:  Rakovina Děložního Čipku Příznaky?

A protože měli oba žárlivostí velmi poznamenaný vztah s vlastním sourozencem, rozhodli se udělat vše pro to, aby na sebe jejich děti nežárlily.

Byli pak velmi nepříjemně překvapeni mírou žárlivosti, jež se u nich zabydlela.

Nesnažme se o „spravedlnost“. Každé dítě je jiné, každé potřebuje něco jiného.

Jiná maminka vyprávěla: Lucce byl rok, když se jí narodil bráška, a já si libovala, jaké je to super, protože ještě není zralá na to, aby žárlila. Prostě to neuměla, vzala ho jako fakt. Jenže mě v tu dobu nenapadlo, že až dozraje, žárlit začne. Takže jsme si taky „užili“. Nejhorší to bylo asi v době, kdy malý začal chodit.

Žádný věkový rozdíl mezi sourozenci žárlivosti nezabrání. Výzkumy i žitá praxe navíc ukazují, že největší vliv na míru žárlivosti má chování rodičů, poté povaha dětí a jejich pohlaví (bezproblémovější jsou z hlediska žárlivosti sourozenci různého pohlaví). Až pak je to věk staršího sourozence při narození mladšího.

Zkušenost z poradenství a terapie mi pak ještě říká, že žárlivosti neprospívá konstelace dvou dětí v rodině. Když je dětí více, nějak se to rozprostře a vztahy nebývají tak přepjaté.

Sedmero proti žárlivosti

Protože právě chování rodičů je pro rozvoj žárlivosti tím nejdůležitějším faktorem, dovolila jsem si shrnout své zkušenosti do jakéhosi sedmera proti žárlivosti.

1. Dítě na příchod sourozence připravme

Dítě by mělo o očekávaném miminku včas vědět, a mělo by se o něm dozvědět přímo od rodičů. Pořád jsme spekulovali, jestli už je vhodný čas to Robinovi říct, hledali jsme vhodnou příležitost. Až mi jednou volal můj bývalý zaměstnavatel s nabídkou a já ji odmítla s vysvětlením, že jsem těhotná. Vteřinu poté jsem si uvědomila, že Robin poslouchá…

Příchod sourozence bychom neměli líčit v růžových barvách. Dítěti nepořizujeme kamaráda, se kterým si bude hrát (v jeho představách samozřejmě hned a podle svého přání).

2. Snižme jinou zátěž

Různé zátěže se sčítají. V době okolo narození sourozence se proto snažme vyhnout jiným větším změnám, jako je stěhování, změna školky, přesun dítěte z ložnice do samostatného pokojíku.

  • 3. Věnujme dítěti čas a pozornost
  • Počítejme s tím, že dítě bude po narození sourozence určitou dobu potřebovat více naší pozornosti.
  • 4. Nechejme staršího být velký i malý

Umožněme staršímu být „ten velký“, ale ponechme mu i právo být malý. Staršímu dítěti pomáhá, když může být „to velké“ co „už může“.

Je tedy príma, když si uvědomujeme a oceňujeme jeho schopnosti a dovednosti. Vhodné je zapojit staršího (pokud chce) do péče o sourozence. I dvouleťák může podávat oblečky či plínky, případně miminko chvilku „pohlídat“. Oceňme jeho pomoc.

Zároveň však mějme na mysli, že starší sourozenec má právo být malý, adekvátně svému věku a nezávisle na sourozenci. To, že teď máme miminko, by nemělo znamenat, že staršího přestaneme chovat, krmit, nosit či vozit, pokud to ještě potřebuje.

V jistém smyslu se dokonce starší dítě stává narozením mladšího opět tak trochu menším. Mechanismy jsou, domnívám se, tři:

  1. Vývojová regrese, tedy určitý posun k těm způsobům chování a zvládání, které máme dobře zažité, je přirozenou reakcí na zátěž. Narození sourozence je vždy zátěží.
  2. Děti vynikají v napodobování, a ač primárně napodobují osoby starší a zralejší, nevyhýbá se nápodoba ani osobám mladším a méně zralým. Mladší sourozenci běžně napodobují starší, a starší zase, alespoň někdy, napodobují mladší.
  3. Dítě vidí, jak ten malý, co nic neumí, jen pláče a pokakává se, sklízí tolik pozornosti, něhy, péče a lásky. Jak to!? „Zkusím to taky tak!“ je docela logický úsudek.

5. Nemusíš ho milovat

Tenhle bod považuju za nejdůležitější. Lásku nemůžeme vynutit. Jediné, čeho můžeme vynucováním dosáhnout, je předstírání před okolím. Případně i před sebou samým: potlačování, vytěsňování a popírání vlastních emocí.

Děti, které nemohou vyjadřovat svou žárlivost, trpí dvakrát: žárlivostí samotnou, a pak tím, že ji v sobě dusí. Je důležité, aby se nám děti mohly se svými pocity svěřit, aby se cítily pochopené a – i se svou žárlivostí – přijaté.

Nemůžeme samozřejmě dítěti dovolit, aby svého sourozence bilo či mu jinak ubližovalo. Pocity a činy jsou však něco jiného. „Nemusíš ho mít rád, ale nemůžeš mu ubližovat,“ je podle mě vhodnou formulací, kterou sama používám.

6. Podporujme sounáležitost

Soutěže a srovnávání Kdo první …? Komu to jde líp? Vem si příklad z bráchy! jsou nevhodné. Raději dovolme dětem zažívat společnou legraci, dobrodružství, oceňujme spolupráci a sami v tom jděme příkladem.

7. Nesnažme se o „spravedlnost“

Stejně nikdy spravedliví nebudeme. Navíc je to často tak, že čím víc o spravedlnosti mluvíme, čím urputněji se o ni snažíme – tím víc nabývají na významu nepodstatné maličké odchylky v rovnosti. Každé dítě je jiné, každé potřebuje něco jiného. Rovný přístup není dobrý pro nikoho.

Rozdílných potřeb dětí navíc můžeme dobře využít. Miminko potřebuje nejvíce tělesného kontaktu, batole zase pozornosti. Mně osobně se hodilo nosit miminko v šátku a program dne uzpůsobovat starším dětem. Při kojení jsem četla pohádky, a na své si tak přišli všichni.

Vztah k sourozenci není prvním, v němž se dítě setkává se žárlivostí. Ta totiž docela přirozeně vzniká i ve vztahu rodičů a dětí. Otec žárlí, že matka věnuje tolik pozornosti dítěti, dítě zase někdy těžce nese, když se matka věnuje otci. A tady už dítě odkoukává, jak si s žárlivostí poradí táta. Je protivný? Křičí a obviňuje? Anebo to zvládne elegantněji?

Už v triádě s rodiči se tak dítě učí, jak žárlivost překonávat. Učí se přijmout, že není středem rodiny, a zároveň, že se z toho nemusí hroutit: jeho místo je tam a tam, a vůbec to není špatné.

I mladší mohou žárlit

Většinou se v úvahách o žárlivosti soustředíme na starší děti. Žárlí ale i ti mladší. Jako malí kojenci nejsou takové emoce ještě schopni, ale postupně se u nich vyvine, a může být i dosti urputná:

  • Staršího už si vůbec nemůžu pochovat: mrňous by se asi zbláznil.
  • Máme problém s domácími úkoly. Filip je v první třídě, potřebuje, abych si k němu chvíli sedla. Ale v tu ránu začne Víťa otravovat, a postupně až úplně šílet: křičí, vzteká se, lomcuje mu s židlí, snaží se mu vytrhnout tužku… Přitom má svůj penál, svou tašku, svoje sešity. Snažím se svou pozornost dělit. Ale nefunguje to a my jsme už naprosto bezradní.

V takových případech je na místě dát mladšímu najevo, že není středem vesmíru. I starší sourozenec je naše dítě, kterému chceme (a budeme) věnovat svou péči a pozornost.

Na závěr chci zdůraznit, že žárlivost není primárně špatná. Stejně jako všechny emoce má svůj smysl a význam. Děti nežárlí schválně, samy přitom nejsou šťastné.

Oprostěme se proto od snahy žárlivost vymýtit. Potlačovaná žárlivost se projeví jinde: třeba jako „nepochopitelné“ záchvaty vzteku, sklíčenost, bolest bříška, kousání nehtů… Nebo jako reaktivní formace, kdy se žárlící sourozenec chová ke svému sokovi přesně opačně: až přehnaně starostlivě, pečujícně, nápomocně.

Je to však na úkor autenticity i respektu k sobě samému. V budoucnosti může takové dítě potlačovat sebe sama i v jiných blízkých vztazích, což snižuje míru jeho životní spokojenosti. O (nezřídka nadosmrti) narušeném vztahu k sourozenci nemluvě.

Jak zvládat žárlivost u dětí? Dodejte jim pocit důležitosti!

Pokud máte v rodině více dětí, je velmi pravděpodobné, že jste se již setkali s jejich vzájemnou žárlivostí. Žárlivost je přirozená emoce, se kterou se v průběhu života setkáme všichni.

Zažíváme ji, když máme pocit, že ten, kterého máme rádi, má raději někoho jiného. Míchají se v nás nejrůznější pocity jako smutek, sebelítost, strach ze ztráty či hněv. Děti nejčastěji žárlí na své sourozence, ale problém nastává také když si např.

jeden z rodičů najde nového partnera. Poradíme vám, jak zvládat žárlivost u dětí.

Žárlivost mezi sourozenci

Existuje optimální věkový rozdíl mezi dětmi, abyste předešli žárlivosti? Nekonečné handrkování, žalování, šarvátky a spory.

Rodič, který to u svých dětí nezažil, se opravdu může považovat za šťastného! Podle odborníků mají problémy se žárlivostí zejména mladší děti. Doporučují tedy naplánovat si rozestupy mezi sourozenci na alespoň tři roky.

Podle výzkumů je sourozenecká žárlivost nejpalčivější, když od sebe sourozence dělí dva roky, což jistě rodiče potvrdí.

Alespoň tři roky rozestup

Roční či dvouleté dítě pochopitelně nese příchod nového sourozence velice těžko. Do teď bylo středobodem veškeré pozornosti rodičů. Nově se však všichni zajímají jen o malé miminko. V této chvíli je opravdu důležité dávat najevo velkou lásku staršímu sourozenci. Mazlete se s novorozencem např.

v době, kdy starší dítě spí, je ve školce nebo s druhým rodičem vedle v pokoji. Chovejte se během mazlících chvilek diskrétně, abyste staršího sourozence nevystavovali takovému stresu.

Upřímně, jak by asi bylo nám? Dva nejmilovanější lidé na světě se najednou můžou zbláznit z někoho jiného? Pokud překonáte prvních několik měsíců, situace se většinou uklidní. Ovšem jen do doby, než začne mrňous lézt a chodit… To teprve začíná být doma krušno.

Batole bourá stavebnice, ničí bábovky, rozhází pastelky a roztrhá výkresy. Starší sourozenec má toho mladšího tak akorát po krk a má co dělat, aby svůj hněv ovládl. V tomto věku to ovšem ještě nedokáže.

Sourozenci bez rivality. Co když soupeření přesáhne mez?

Ideální je počkat s dalším dítětem až po období vzdoru

Pokud si odstupy mezi potomky naplánujete a dokážete všem věnovat dostatek lásky a pozornosti, mnohým dětským konfliktům můžete zabránit. Odborníci radí vyčkat s dalším děťátkem alespoň do doby, než bude mít starší sestra či bratříček za sebou období vzdoru. Takové období může nastat někdy mezi druhým a pátým rokem.

Budete mít zájem:  Léky Na Roztažení Cév?

To by mělo stačit k tomu, aby kromě přirozené žárlivosti zapojilo dítě už i své sociální dovednosti jako schopnost podělit se, kontrolovat své emoce a projevy. Děti s velmi malým věkovým rozdílem, rok až dva, ještě neumějí ovládat své pocity. Aktuálně prožívají fázi separace a individualizace od matky.

Nový sourozenec je v tomto období může velmi znejistit.

Ale děti s malým věkovým rozdílem si spolu budou hrát…

Někdy se rodiče domnívají, že malý věkový rozdíl mezi dětmi může být výhodou. Mladší dítě si podle nich ještě nestihlo zvyknout na roli jedináčka a věkově blízcí sourozenci se stanou parťáky. To ale nemusí být zcela pravda.

Museli byste to totiž stihnout tak, aby byly děti od sebe rok. Dítě, kterému je rok a půl žárlí již velice intenzivně. Odstrkuje od maminky jiné děti nebo tatínka a klidně i použije násilí (tahání za vlasy, bouchnutí pěstičkou), aby si maminku vydobylo jen pro sebe.

Navíc zcela bez pochyby na sebe žárlí i dvojčata.

V jakém věku děti žárlí nejvíce?

Dětská žárlivost se projevuje zejména od tří do pěti let. Některé děti žárlivost projevují nepřátelstvím vůči mladšímu sourozenci.

Jiné se zase snaží všemožně na sebe upozornit. Často brečí, potřebují najednou se vším pomoct, nedokáží se samy najíst či obléknout, berou miminku dudlík atd.

Dokonce může nastoupit i noční pomočování, řečové poruchy či poruchy spánku, nechutenství, agresivita.

Jak naučit dítě zvládat emoce?

Strach z konkurence

Příčinou žárlivosti může být nízké sebevědomí, strach z konkurence a především egocentrismus.

Zejména u dětí můžeme být svědky toho, že altruismus evidentně není člověku inherentní, musí se jej naučit během procesu socializace. Stejně jako se tomu učil lidský druh v průběhu procesu civilizace.

Pro jedince je daleko výhodnější s druhými vycházet dobře a v míru, než spolu válčit. Na to musí přijít také děti, ale chvíli to trvá. Čas je nejdůležitější aspekt, jak zvládat žárlivost u dětí.

Žárlivost

Je potřeba zdůraznit, že žárlivost není primárně špatná. Každá emoce má totiž svůj význam. Žárlivost je vlastně obezřetnost, má nás a naše zájmy chránit. Děti nežárlí schválně, samy přitom nejsou šťastné. Není proto žádoucí se snažit žárlivost zcela vymýtit.

Potlačovaná žárlivost se projeví jinde: třeba záchvaty vzteku, sklíčeností, bolestí bříška, kousáním nehtů. Nebo jako reaktivní formace, kdy se žárlící sourozenec chová ke svému sokovi přesně opačně: až přehnaně starostlivě a nápomocně. Může to však být na úkor autenticity.

V budoucnu by mohlo takové dítě potlačovat sebe sama i v jiných vztazích, což snižuje míru jeho životní spokojenosti. Mohlo by to také narušit vztah k sourozenci.

Jak zvládat žárlivost u dětí? Dejte jim funkci!

Bez ohledu na vhodný věkový rozdíl, který nelze jednoznačně stanovit, nejvíce záleží na vašem rodičovském přístupu. Vhodné je, aby se starší sourozenec nenásilnou a pro něj zábavnou formou zapojil do péče o miminko – podal mu chrastítko dle vlastního výběru, donesl utěráky, rozhodl, kam půjdete s kočárkem.

Když bude mít pocit, že potřebujete jeho pomoc, bude se cítit důležité. Hlavně ho za všechno velmi pochvalte a opakujte mu, jak ho milujete! Namísto role oběti se ztotožní s rolí staršího sourozence, který ví všechno nejlépe a mladšího instruuje, co a jak má dělat.

Dejte mu najevo, jak už je velký a hlavně, jak moc je důležitý.

Starší děti a žárlivost

Ačkoli se již žárlivost u starších dětí neprojevuje tak ostentativně, zcela lhostejní k nově narozenému sourozenci nebudou ani školáci.

Už si uvědomují, že kdyby žárlivost projevili, bralo by se to spíše negativně, a proto si vnější projevy nechají pro sebe a trápí se uvnitř.

Samozřejmě to tak být nemusí, zvláště pokud tento jejich schovaný smutek odhalíte a projevíte jim dostatek pozornosti a lásky.

Věnujte mu zvláštní čas

Počítejme s tím, že dítě bude po narození sourozence určitou dobu potřebovat více naší pozornosti. Vyhraďte si čas i pro starší z dětí bez ohledu na věk. Častěji se zajímejte o to, zda je spokojené.

Ideální čas je, když miminko nebo mladší sourozenec spí a neruší vás. To samé platí i v případě, že dítě žárlí na někoho jiného v rodině, např. na nového partnera. K projevům vzájemných citů je vhodné např. večerní ukládání.

Sedněte si k dítěti a čtěte si, povídejte si anebo si spolu zahrajte krátkou hru.

Dítě nemá žádné kamarády. Jak mu s tím pomoci?

O příchodu sourozence s dítětem dostatečně mluvte

Příchod sourozence bychom neměli líčit v růžových barvách. Dítěti nepořizujeme kamaráda, se kterým si bude hrát. Než bude možné si s bráchou hrát, bude muset vydržet období, kdy mu bude malý vše brát a ničit.

Jak zvládat žárlivost u dětí? Nechte staršího být velkým i malým

Umožněme staršímu být tím “velkým”, ale ponechme mu i právo být malým. Staršímu dítěti pomáhá, když může být velkým a důležitým, který již všechno může, zatímco ten malý ještě nemůže.

Nikdy děti nesrovnávejte!

“Podívej se na Lenku. Je jí o rok míň a už si umí po sobě uklidit stůl.” “Když jsi byl v jejím věku, měl jsi ještě dudlíka.” Srovnávání ještě nikdy nic dobrého nepřineslo. Maximálně nízké sebevědomí, které opět přispěje k žárlivosti.

Soutěže a srovnávání “Kdo první …?” “Komu to jde líp?” “Vezmi si příklad z bráchy!” jsou zcela nevhodné. Raději podporujme sounáležitost a dovolme dětem zažívat společnou legraci, dobrodružství, oceňujme spolupráci a sami v tom jděme příkladem.

Snižujte jinou zátěž

Různé zátěže se sčítají. V době okolo narození sourozence se proto snažte vyhnout jiným větším změnám, jako je stěhování, změna školky, přesun dítěte z ložnice do samostatného pokojíku atd.

Nenuťte děti k lásce!

Lásku nelze vynutit. Jediné, čeho se dá vynucováním dosáhnout, je předstírání před okolím. Případně i před sebou samým: potlačování, vytěsňování a popírání vlastních emocí.

Je důležité, aby se nám děti mohly se svými pocity svěřit, aby se cítily pochopené a – i se svou žárlivostí – přijaté. Nemůžeme samozřejmě dítěti dovolit, aby svého sourozence bilo či mu jinak ubližovalo.

Pocity a činy jsou však něco jiného. Vše lze shrnout do jediné věty:

“Nemusíš ho mít rád, ale nemůžeš mu ubližovat!”

Sourozenecká žárlivost

Se žárlivostí u dětí se setkáváme poměrně často, především když se v rodině narodí druhé nebo třetí dítě. Žárlivost jde zpravidla ruku v ruce se závistí. V takových situacích zpravidla žárlí starší dítě na mladší.

Najednou totiž fakticky nemá k dispozici to, co mělo dosud nebo má alespoň pocit, že o něco přichází. Na druhou stranu jsou na ně kladeny, často ze dne na den, větší požadavky, má větší odpovědnost.

Už se má najíst samo, musí občas na něco déle čekat, než obstaráme miminko, někdy dokonce chvilku pohlídat. V pozdějším věku může žárlit na mladšího sourozence, protože mu rodiče bez problémů dovolí to, co jemu ve stejném věku zakazovali.

V průběhu let se však může stát, že může žárlit mladší dítě na starší, a to z důvodu výhod, které z jeho pohledu má (pozdější spánek, větší samostatnost bez dozoru apod.).

Dá se sourozenecké žárlivosti předcházet?

Tyto projevy bychom určitě neměli nikterak přehánět a démonizovat, protože malé děti, vždy touží po výhodách a chtějí, aby jejím požadavkům bylo vyhověno nejlépe ihned. Rodiče by měli v takovém období klást důraz na pozitivní pocity týkající se sourozenců.

(Je dobře, že jsme velká rodina, budeme jezdit společně na výlety apod.). Vyprávějme svým dětem osobní zážitky z dětství a o lumpárnách, které jste vyváděli. Děti to mají moc rády.

Důležité je, aby se starší děti mohly také aktivně zapojit do příprav na příchod sourozence a také bychom si v denním harmonogramu měli také najít chvilku, kdy nás může mít starší dítě jen pro sebe.

Regrese

Někdy se stává, že se starší dítě po narození sourozence vrací ve svém vývoji zpět. Takovému stavu se říká regrese. Dítě najednou nechce zvládat úkony, které předtím již zvládalo (nechce se samo najíst, začne být opět závislé apod.), a to proto, aby na sebe upozornilo a matka se mu více věnovala.

Nebojte se pojmenovat negativní pocity

Neměli bychom se bát pojmenovávat také negativní prožívání dítěte a vyjádřit pro ně pochopení. (Ty máš zlost, že bratr chodí spát později a ty mu závidíš. On zase musí brzy vstávat utíkat do školy apod.). Dejte dítěti také najevo, že se jedná o zcela normální pocity, na kterých není nic hrozného.

Posilujte vztahy odmalička

Je důležité posilovat odmala u dětí vědomí přirozených odlišností mezi lidmi, tedy to, že každý jsme jiný. Stejně tak je potřebné vytvářet vědomí, že každý má něco a nikdo nemá všechno.

Dítě by mělo vědět, v čem je šikovné, za co si ho vážíme , na co můžeme být jako rodina pyšní.

Psychologové také doporučují vytvářet podvědomí částečně odlišné role každého dítěte, ale vzájemně posilujte pocit jedinečnosti a nenahraditelnosti každého člena rodiny.

Vztahy mezi sourozenci

Ten, kdo má doma dvě a více dětí, určitě ví, jak to s nimi bývá náročné. Sourozenecké hry, diskuze, šarvátky a vymyslet program pro celou rodinu nás někdy stojí dost sil.

Někdy se naše domácnost podobá vroucímu kotli a my si myslíme, že to tak musí být. Přijímáme to jako danost, že když jsou děti pospolu, tak se pošťuchují a dělají si naschvály.

Někdy se však tyto dětské naschvály přesouvají až do dospělosti.

Časté rodičovské chyby

Někteří rodiče však nevědomky přispívají k prohloubení běžných neshod mezi sourozenci. Velmi nevhodně působí, když opakovaně opakují, že se sourozenec lépe učí, je chytřejší, zručnější apod. Působí velmi destruktivně, když jeden ze sourozenců je viditelně protěžován a mnohdy ani prarodiče nezůstávají s poznámkami na stranu „nešikovnějšího“ pozadu.

Budete mít zájem:  Světlík lékařský a zdraví – jaké má účinky na naše zdraví?

Věkový rozdíl mezi sourozenci

Každý věkový rozdíl mezi sourozenci má svá specifika, radosti i problémy. Nedá se říct, že existují ideální rozestupy mezi dětmi.

Více než pěti nebo šestiletý rozdíl mezi sourozenci může způsobit, že se mezi nimi nevytvoří bližší vztah, prostřední ze tří se může cítit ve vzduchoprázdnu, neboť nevyužívá výhod ani nejmladšího ani nejstaršího sourozence.

Velmi podstatně záleží na tom, zda dokážeme s citem a porozuměním řešit každodenní situace dětí, které se narodí těsně po sobě nebo když je mezi nimi větší věkový rozdíl.

Podpora ze strany rodičů

Rodiče by měli podporovávat společné příjemné aktivity sourozenců, oceňovat náznaky spolupráce a vzájemného povzbuzování. Rozhodně bychom neměli podporovat vzájemné dětské žalování. Řešit by se měly pouze některé sourozenecké střety. Určité konflikty také učte děti řešit samy.

Především menší děti chtějí mít nějakou dobu rodiče pouze pro sebe, aby se o něj nemusely dělit se sourozenci, televizí nebo prací. Dopřejte každému dítěti toto privilegium pravidelně a v míře, kterou dítě potřebuje.

Mělo by být naprosto přirozené, že rodiče podporují dobré vztahy mezi sourozenci, protože jednou v životě budou mít rodiny pouze sebe.

Vztekání dítěte

Jestliže se dítě vzteká, je to velmi náročná situace pro všechny kolem.

Z jakého důvodu se dítě vlastně vzteká? Jak se zachovat? Vztek vyjadřuje především zoufalství a bezmoc dítěte v situaci, kdy něco příliš chce, nebo naopak nechce a cítí, že je dospělými nebo nepříznivými okolnostmi zahnáno do kouta, a neumí nebo nemůže udělat nic jiného.

Reakce dítěte se vždy odvíjí od jeho temperamentu, aktuálním rozpoložením, na velikosti přání, ale zejména na předchozích zkušenostech s chováním dospělých.

Pokud dítě zažilo, že dospělí raději koupí co dítě chce, aby měli klid, než by riskovali ostudu na veřejnosti, bude příště zcela určitě usilovat o splnění svých přání agresivním způsobem. Dítě totiž ví,že svým chováním u rodiče uspěje. Pokud rodič neumí zaujmout jasné stanovisko a adekvátně reagovat, může se stát, že si s dítětem později vůbec nebude umět rady. Dítě totiž umí přesně vycítit, kdy je rodič slabý a nedůsledný.

Období vzdoru

Z vědeckého pohledu není zcela jasné, jakým způsobem se „vzteklounství“ přenáší, avšak je zcela nepochybné, že významnou roli zde hraje výchova a okolní prostředí. V některých obdobích věku dítěte je dítě dráždivější, reaguje výbušněji na běžné situace a vzdoruje. První období vzdoru se objevuje mezi druhým a třetím rokem věku dítěte.

Zjednodušeně lze říct, že dítě zkouší hranice svých možností a zjišťuje možné reakce. Dítě sleduje jakým způsobem rodiče reagují a když se pak samo octne v určité situaci, chová se přesně podle toho, co vidí. Chlapci vidí vzor ve svém otci, dívky se spíše vidí v matce. O věku mezi pěti a šesti lety se někdy mluví jako o druhém období vzdoru.

Určete hranice

Psychologové doporučují, abychom dítěti dávali již od nejútlejšího věku jasné a srozumitelné limity a hranice pro jejich chování.

Současně je také nezbytné, v rámci svých možností, být důsledný a dovést dítě vždy ke splnění toho, co si přejeme, aby dítě udělalo. V praxi to znamená méně slovy, ale více činy.

Rodiče by také měli spolupracovat ve vzájemné shodě a nepodrývat vzájemnou autoritu. Vždy se totiž obrátí proti nim. Dítě tak daleko přirozeněji přijme podmínky, které jsou mu kladeny.

Výživa

V průběhu dětského vývoje hraje výživa velmi podstatnou roli. Sice se všechno urychluje a my máme určité moderní výdobytky, avšak zdravá a domácí strava je pro dítě je stále základ. Pro zdravý motorický a fyzický rozvoj dítěte znamená strava základní kámen jeho zdraví a růstu.

V obdobích, kdy dítě rychleji roste je potřeba mimo jiné nezapomenout na důležité látky jako je hořčík a vitaminy skupiny B. Strava dítěte by měla být v každém případě pestrá a odpívat věkovým zvláštnostem dítěte. Jestliže dítě nemá látky, které organismus potřebuje, může reagovat daleko vztekleji než bychom si přáli a očekávali.

Za chování a zdraví malého dítěte je vždy zodpovědný rodič, protože malé dítě je na rodiči zcela závislé. V současné době je na trhu celá řada knih zabývajících se zdravou stravou a obsahem látek v potravinách.

Každá maminka by podobnou literaturu měla mít zcela povinně ve své knihovně a hledat potřebné informace týkajíc se stravy dětí, pokud chce udělat pro své dítě to nejlepší.

Předvídavost

Dospělí by se měli snažit určitým situacím předcházet, protože není dobré čekat až se situace zcela vyhrotí. Na vztekání bychom měli reagovat rozhodně, ale ne se zlostí. Čím více budeme křičet, tím více bude křičet dítě. Nápodoba patří k velmi účinným způsobůmučení. Pokud se vzteká cizí dítě, nepouštějte se do jeho výchovy nebo převýchovy rodičů.

Rivalita mezi sourozenci aneb sourozenecká žárlivost

Příchod miminka znamená velkou změnu v životě celé rodiny, matkou a otcem počínaje, prvorozeným dítětem konče. A právě starší dítě, nehledě na to, jestli je to kluk nebo holka, se s přírůstkem do rodiny těžko vyrovnává.

Všeobecně vzato dívky mají sklony k sourozenecké žárlivosti o něco nižší, avšak není to pravidlem, stejně tak se rozchází názory odborníků ohledně věkového rozestupu mezi sourozenci, potažmo zda více žárlí dítě okolo dvou let, či starší. Žárlivost úzce souvisí s povahou dítěte a se zažitými vzorci chování, které přejímá od svých rodičů. Jestliže např.

dítě vidí, že otec žárlí na pozornost, kterou věnuje matka dítěti, bude i ono následně žárlit na sourozence, který ho o pozornost maminky připravuje apod.

Mnoho rodičů si klade otázku, proč i přes všechny jejich snahy starší dítě na miminko neustále žárlí? V první řadě je potřeba zamyslet se, zda rodiče prvorozené dítě na příchod nového člena rodiny dostatečně připravili.

Vžijte se do role dítěte, to vidí, že jeho mamince narostlo bříško, ale pořádně nechápe proč. Sice sem tam slyší, že v něm má schováno miminko, ale neuvědomuje si, co to pro něj bude znamenat.

No a jednoho dne maminku bříško začne bolet, odjede pryč a za pár dní se vrátí domů s plačícím uzlíčkem, který všichni obletují a rozplývají se nad ním. Samo dítě však vnímá miminko jako vetřelce, který jej připravuje o pozornost rodičů a je nasnadě, že se ho bude chtít zbavit.

Dětská hlavička nevymyslí jiný způsob než ten, že mu bude různě ubližovat, sem tam miminko štípne, jindy mu vezme lahvičku apod. A jelikož svým chováním nedocílí toho, aby dali miminko rodiče pryč, ale jen toho, že za své chování sklízí od rodičů různé tresty, začne být ještě více frustrované.

Proto je podle psychologů velmi důležité, aby rodiče věnovali velkou pozornost staršímu dítěti a vhodným způsobem mu vysvětlili, co se s příchodem miminka v rodině změní a zejména ho ujišťovali o své lásce, kterou mu nikdo nevezme.

Žárlivost může dítě dávat najevo různými způsoby, mísí se v něm vztek, smutek a obava, že ztratí lásku a pozornost rodičů. Některé děti se rozhodnou miminko naprosto ignorovat, jiné se vůči němu budou chovat útočně. Jindy začne starší dítě upoutávat pozornost rodičů a okolí různými legráckami a předvádí se. Mnohdy se začne starší sourozenec tzv.

opičit podle mladšího, vrátí se ve vývoji o krok nazpět např. se začne počurávat v noci, vyžaduje dudlík, zhorší se mu řeč apod.

Rodiče by měli zpozornět i v případě, kdy jinak veselé a živé dítě se najednou stáhne do sebe, nezlobí a nijak se neprojevuje vůči sourozenci, v tomto případě je možné, že se se svým smutkem a obavami uzavřelo do sebe a může si tím do budoucna zadělat na různé problémy.

To, jaký postoj k celému problému zaujmou rodiče, může ovlivnit budoucí vztah mezi sourozenci. Nejčastější jsou dva typy rodičů, jedni vše přehlížejí a žárlivost staršího dítěte berou jako dočasnou záležitost, která brzy odezní.

Druzí naopak jako řešení volí křik, zákazy, příkazy a tresty.

Oba vzorce nejsou vhodné, starší dítě získá buďto dojem, že rodičům je úplně jedno, co dělá a jak se chová, případně začne sourozence vnímat jako viníka toho, že se na něj rodiče utrhují.

Co bychom poradili rodičům, kteří se potýkají se žárlivostí mezi dětmi? Staršího sourozence postupně připravujte na příchod miminka. Uvědomte si, že to pro něj bude velká změna, proto jestliže např.

plánujete staršího přestěhovat z ložnice do jeho pokojíčku, neodkládejte to, aby si později nemyslelo, že se jej chcete zbavit. Všem v rodině vysvětlete, že je důležité dodržování rodinné hierarchie, tzn. pokud přijdou na návštěvu, musí nejprve pozdravit starší dítě, donést dárečky oběma sourozencům apod.

Často pomůže, pokud rodiče zapojí starší dítě do péče o miminko, ujišťují ho tím o jeho důležitosti. Nevěšte hlavu, jestliže prvorozený tvrdí, že sourozence nemá rád – nevyžadujte lásku, ale oboustranný respekt a ohleduplnost – milovat se nemusí, ovšem nesmí si ubližovat.

Vyvarujte se srovnávání dovedností sourozenců, každému jde lépe něco jiného, podporujte jejich vzájemnou spolupráci a vymýšlejte společné aktivity. Neodsouvejte starší dítě do pozadí, snažte se rozdělit svůj čas stejnoměrně mezi obě děti.

A co je také důležité, nehledejte viníka pouze ve starším dítěti. Oni mnohdy ti mladší sourozenci mají dost pod čepicí, jakmile uvidí, že jeho bratra/sestru okřikujete za každou maličkost, začnou toho využívat.

Žárlivost mezi sourozenci většinou sama postupně odezní, pokud je však zřejmé, že starší dítě má z ubližování požitek, případně se u něj objeví jiné problémy (kousání nehtů, výbuchy vzteku…) je namístě vyhledat psychologickou pomoc. 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector