Jak zvládnout onanii u dětí?

Pro mnohé rodiče může jít o šokující a nepříjemné setkání s realitou, ale i tohle patří k životu. Ano, děkuji masturbují, a to poměrně často. Jedná se o zcela neuvědomělý a přirozený jev. Chtějí jen poznat a prozkoumat své tělo…

První setkání se svým pohlavím

První známky masturbace lze spatřit už u miminek. Děti si jen těžko uvědomují, co se s jejich tělem děje. Vnímají jen libé či nelibé pocity, a jakmile je to možné, rády si prohlížejí své genitálie a dotýkají se jich. V rámci jejich správného vývoje je to zcela přirozené. Chtějí jen poznat své pohlaví. Je to jedna z částí jejich těla, stejně tak jako třeba paleček u nohy.

Zabírá odvedení pozornosti

Rodiče asi nejvíce znepokojuje, že by si jejich již odrostlejší ratolest mohla začít dělat dobře ve společnosti druhých osob, například když přijde návštěva nebo někde na veřejnosti. Rozhodně to není zrovna vhodná situace, a nejcitlivější je hlavně pro rodiče.

Vysvětlit batoleti nebo předškolákovi, který vlastně ani nerozumí tomu, co dělá, že s tím má okamžitě přestat, není vůbec jednoduché. Většina rodičů volí jako první pomoc odvedení pozornosti, a to bez toho, aniž by nějak dítěti vysvětlovali důvody nebo se nějak následně vraceli k tématu.

Obvykle to spolehlivě zabírá…

Jak se dělají děti? Umíte vysvětlit dítěti sexualitu?

Otázkou je, zda není lepší si o celé situaci později promluvit, samozřejmě přiměřenou formou adekvátně k věku a vyspělosti dítěte. Rodiče často dělají mrtvého brouka, tváří se, že se nic nestalo, nic neviděli a o ničem nechtějí vědět. Doma se o sexu příliš nemluvilo a dítě má na pubertu ještě čas, takže mnohdy neseberou odvahu dítěti vysvětlit, že takové chování není na veřejnosti vhodné.

Když se rodič stydí

Pro většinu rodičů představuje dětská masturbace opravdový trapas a choulostivou situaci. Představa, že si jejich drahoušek dělá dobře a má také nějakou sexualitu může být znepokojivá, protože puberta ještě zdaleka nenastala.

Děti jsou přece hravé, mazlivé, odkázané na pomoc rodičů a nemohou mít žádnou sexualitu! Rovněž kontakt s genitáliemi dítěte opačného pohlaví může u některých rodičů vzbuzovat rozpaky. Jedná se o velice citlivé záležitosti, ale na prvním místě by měla být empatie, respekt, přirozenost a zdravý selský rozum.

Zkuste si představit, jak se k těmto zcela přirozeným jevům stavěli rodiče v daleké prudérní minulosti. Dřívější děti to tedy vůbec neměly jednoduché!

Děti byly za onanii trestány

Zatímco dnes i přes pochopitelnou rozpačitost tohoto tématu se většina rodičů staví k těmto dětským hrátkám s rozumem a s nadhledem, otevřeně komunikují se svými dětmi často se i sami do určité míry před nimi ukazují v přirozené nahotě, v dobách dávno minulých byly děti za onanii tvrdě trestány.

Masturbace byla závažným prohřeškem, který bylo třeba utnout hned v základu, a to i poněkud drastickými metodami.

Bohužel nešlo pouze o potírání onanie v dětství, ale také v citlivé době dospívání! Důsledkem byl pak samozřejmě negativní vztah ke svému tělu a k sexualitě, který vedl k mnoha problémům v dospělosti, nezřídka mohlo být dítěti způsobeno i trauma!

Dítě nás přistihlo při sexu. Jak se zachovat a na co si dát opravdu pozor?

Jak zvládnout masturbaci dítěte

Pokud přistihnete své dítě při masturbaci, rozhodně se snažte zachovat si klid a nadhled, překonejte stud a dítě respektujte. Není třeba o tom mluvit, pokud se tak nedělej mezi lidmi a na veřejnosti. Někdy má dítě potřebu mluvit o tom samo nebo se vyptávat a pojmenovávat si své pohlaví.

Tohle je určitě také v pořádku, tím spíše mu budete moci vysvětlit, že hrát si s pindíkem nebo si třít kačenku může jenom doma ve svém pokojíčku, a ne ve školce, obdobně jako když s dětmi mluvíte o tom, že čůrat se může též jenom na záchodě, a ne třeba uprostřed kuchyně.

Opravdu není třeba z toho dělat drama.

I miminka masturbují, říká expert. Sexuální výchova není pedofilie

I v 21. století je pro mnoho lidí téma intimity u dětí absolutní tabu. V Polsku chtějí za sexuální výchovu rovnou trestat vězením, Česko zase pobouřila příručka, která popisuje masturbaci u nejmenších. Někteří politici ji neváhali označit za pedofilní. Děti se přitom skutečně uspokojují už od miminek a popíráním tohoto faktu jim jen škodíme, varuje sexuolog Pavel Turčan.

„Středověk neskončil, středověk trvá.“ Při čtení nedávných zpráv z Polska se člověku dere na rty úryvek textu slavné písně od kapely Lucie. Tamní poslanci v prvním čtení schválili zákon, který mimo jiné zakazuje sexuální výchovu a navrhuje za ni tresty vězení. Autoři legislativy považují takovou výuku na školách za šíření pedofilie, kazí prý morálku mládeže.

Kdo by myslel, že je sexuální výchova kontroverzní téma jen v silně katolickém Polsku, ten by se mýlil. Odhalila to tuzemská diskuze o příručce pro nejmenší s názvem Co to tam mám? Část veřejnosti pobouřily hlavně odstavce, v kterých se vysvětluje dětská masturbace.

Někteří politici z SPD neváhali autory dokonce označit za pedofily. Ač může být rodičům diskuze o intimitě jejich ratolestí nepříjemná, pravda je, že děti asexuální prostě nejsou.

A popíráním jejich vztahu k vlastnímu tělu jim do budoucna zaděláváme na problém, upozorňuje v rozhovoru sexuolog Pavel Turčan.

MUDr. Pavel Turčan, odborný ženský lékař a sexuolog. Působí v olomouckém Centru MEDIOL, v ordinaci sexuologie a andrologie. Vystudoval obor všeobecné lékařství na lékařské fakultě Univerzity Karlovy Hradec Králové.

Po studiu složil atestaci v oboru gynekologie a porodnictví prvního i druhého stupně a následně rovněž v oboru sexuologie.

Dnes je zároveň členem mnoha odborných organizací, například Sexuologické společnosti, České menopauzální a andropauzální společnosti, České gynekologické a porodnické společnosti či Mezinárodní společnosti pro sexuální medicínu.

Kdy začínají děti vlastně poprvé objevovat své tělo a případně se dotýkat intimních partií?

Můžeme to pozorovat od nejranějšího věku. Například erekce u novorozených chlapečků je normální věc. Těsně po porodu mají totiž ještě chvíli vysokou hladinu testosteronu, kterou měli i nitroděložně, aby mohl správně proběhnout vývoj pohlavních žláz.

Proto mají novorození chlapci vzhledem k tělu i poměrně velká varlata a přirození, která se po porodu dostávají do klidové fáze a k činnosti se probouzejí opět až s nástupem puberty. Obecně děti začínají své tělo objevovat poměrně brzo, už v prvním roce života. Masturbace malých dětí je také běžná, děti v tom ale nemají erotický obsah.

Ten tam vsunujeme pouze my, dospěláci. Děti vnímají v tomto směru pouze pocit libosti. Dělají to prostě proto, že jim to dělá dobře.

Můžou i děti dosahovat orgasmu, popřípadě dá se říct od jakého věku?

Děti můžou dosahovat už v kojeneckém věku pocitového vyvrcholení, které ale u chlapců není spojeno s ejakulací. Častěji jim to je ale pouze příjemné.

Liší se v tomto ohledu nějak vývoj chlapců a děvčat?

Trochu ano, chlapci začínají s masturbací většinou o něco dřív. Pokud se ale týká pubertálního vývoje, ten je zas o něco dřívější u dívek. Navíc v pubertě rozlišujeme tělesné nebo biologické dozrávání a psychosexuální dozrávání.

U děvčat nastává psychosexuální dozrávání o něco dřív, u chlapců později, ale ani u jednoho pohlaví nejde ruku v ruce navzájem. To biologické bývá většinou mnohem dřív. U chlapců mívá většinou bouřlivější projevy a jsou ochotni víc experimentovat.

Děvčata jsou většinou umírněnější.

Pokud zjistíte, že vaše dítě masturbuje, není to důvod k panice.

U dětí není žádná výjimka, že se už ve školce do někoho trochu „zakoukají“. Je to skutečně určitý předstupeň zamilovanosti, který je připravuje na budoucí vztahy s druhým pohlavím? Jak tyhle malé první lásky děti prožívají?

Děti to prožívají někdy docela intenzivně, ale je to spíš o tom, že je někdo víc okouzlí a nějak jim imponuje. Většinou to nemá nic společného se sexem. Navíc stejně tak může chlapce okouzlit muž nebo starší chlapec, který je například ochrání, a neznamená to, že jsou homosexuální. Je potřeba to brát jako součást sebepoznávání a získávání zkušeností v oblasti psychosexuálního dozrávání.

Předplatné časopisu

BERENIKA KOHOUTOVÁ MĚNÍ SYSTÉMV rozhovoru mluví o velkých změnách, naději, rodině, divadle, politice a o tom, že v severských zemích by měl chtít žít každý.

MIKRODÁVKOVÁNÍ PRO MÁMYMatky prožívající každodenní zápas jménem péče o malé děti sahají po nečekaném způsobu, jak dobít baterky.
NAŠE DÍTĚ, VÁŠ BYZNYSCesta jedné ženy za početím dítěte nabízí vhled do soukolí byznysu kolem umělého oplodnění.

Pokud se vrátíme k fyzické stránce věci – jak by měli rodiče ideálně reagovat, pokud zjistí, že jejich dítě masturbuje? Jak k tomu přistoupit?

Pokud dítě už komunikuje, je schopno rozlišovat určité věci a víme, že masturbuje, je určitě dobré s ním o tom promluvit.

Není vhodné mu to zakazovat nebo v něm vzbuzovat pocit, že je to něco špatného.

Je dobré je vést pouze k tomu, aby si předtím vždycky umylo ruce a aby to dělalo v soukromí, tedy tak, aby je nikdo neviděl. Je nutné, aby vědělo, že to má své hranice, tak jako všechno v životě.

Rozhodně tedy není potřeba nijak panikařit.

Ne. Pokud zjistíte, že vaše dítě masturbuje, není to důvod k panice. Naopak, je to náznak toho, že je normální. Samozřejmě za předpokladu, že to nepřehání do extrémů.

Pokud dodržuje hranice intimity a provozuje to všechno v soukromí, nedělá to před jinými lidmi a podobně.

Je vhodné, aby rodiče v tomto směru taky dodržovali hranice jeho intimity, a třeba když jdou do jeho pokojíčku, aby zaklepali a nevtrhli tam jako policejní komando.

Rodiče často řeší, jak s potomky o sexualitě hovořit. Má smysl říkat malým dětem pohádky o čápech, nebo s nimi máme naopak mluvit otevřeně? Popřípadě je vhodné používat různé přezdívky pro pohlavní orgány a podobně?

Určitě není problém s dětským pojmenováváním pohlavních orgánů. Pojmy jako „pipinka“ a „pipík“ nebo „šulínek“ jsou zcela vhodné. Pohádky o čápech jsou v určitém věku taky možné, ale raději mám spíš otevřenou komunikaci, přiměřenou danému věku.

Rodiče jsou z dětské masturbace často rozpačití, někdy můžou potomka kvůli tomu okřiknout nebo mu vynadat. Může to dítě nějak poznamenat ve vnímání vlastní sexuality?

Zakazování a vzbuzování pocitu špatnosti může napáchat mnoho problémů. Negativně to může u dítěte ovlivnit vnímání sebe sama, jeho vlastní sexuality v budoucnu i prožívání partnerské intimity či dosahování orgasmu. Například větší část žen, které nedosahují orgasmu, měly v tomto směru doma v dětství podobnou špatnou zkušenost.

Pokud se bude dítě dotýkat intimních partií na veřejnosti, je potřeba s ním všechno probrat, aby si uvědomilo hranice, aby vědělo, že doma v soukromí to je v pořádku, ale jinak už ne.

Předpokládám, že dítě i velmi citlivě vnímá, jak se k nahotě a intimitě staví jeho rodiče.

Ano, to vnímá velmi silně. Měli bychom si všichni uvědomit, že sexuální výchova nezačíná ve škole nebo v mateřské školce, ale už od útlého věku doma.

Dítě už v prvních třech letech vnímá, jak se k sobě chovají rodiče, jestli si nějak projevují lásku, jestli se navzájem pohladí, řeknou si, že se mají rádi. Dítě si to sice nepamatuje jako konkrétní vzpomínku, ale až dospěje, má to v sobě někde uvnitř uloženo.

Budete mít zájem: Nejlepsi Leky Na Erekci?

A to co vidělo doma, mu pak většinou připadá jako normální. Nahota před dětmi či společné koupání nahých rodičů s dětmi je podle mého rovněž v pořádku, ale jen do určitého věku.

Až se děti dostanou do fáze, když se začínají stydět a potřebují si vytyčovat prostor intimní zóny, je potřeba od toho upustit. Nejde ale říct v kterém věku to nastane, protože to je u každého dítěte jinak.

Čím to je, že je téma sexuality u dětí pro řadu rodičů stále tabu, a dokonce ji někteří označují za „nechutnou“? Přetrvává vnímání sexu jako něčeho hříšného, a naopak dětí jako zcela nevinných a čistých?

Děti rozhodně asexuální nejsou. Tabuizace sexuality má určitě kořeny v rodině, ale i ve společenském klimatu, kde vyrůstáme. Ve své praxi sexuologa vnímám i mezigenerační rozdíly.

Například pokud někdo zjistí odlišnost v sexuální orientaci či identitě, dnešní mládež v naprosté většině nemá problém svou homosexualitu nebo transsexualitu přijmout.

Spíš s tím mají problém rodiče, kterým je většinou kolem 40 let nebo víc.

Psychosexuální vývoj u dětí

Vývoj sexuality ovlivňuje celá řada faktorů, u každého tak probíhá trochu odlišně. Přesto existuje několik základních fází, kterými by mělo za standardních podmínek projít každé dítě:

0–6 let V tomto věku dítě objevuje poprvé svoji sexualitu, poznává vlastní tělo a také se snaží zkoumat tělo svých kamarádů – například hraním si na doktora. Neprožívá to ale kvalitativně stejně jako dospělý člověk, jde pro něj pouze o příjemné impulsy.

6–12 let Kolem šestého roku jsou děti stále velice zvídavé, začínají si ale pozvolna uvědomovat společenské bariéry. Morální vývoj u nich postupně posiluje nárůst studu, stávají se uzavřenější a stahují se do soukromí. Jejich hlavní motivací je v tomto věku zvědavost a touha po znalostech.

13–15 let Sexuální vývoj se během puberty zrychluje. Vjemy a motivy spojené se sexualitou dostávají sociální rozměr: děti se rozvíjejí spolu s jinými lidmi a jejich prostřednictvím. Přichází zájem o opačné pohlaví. Děti experimentují s masturbací, začínají se stydět, nechtějí se bavit s dospělými.

16 let a výšV tomto věku jsou mladí lidé schopni dospělé sexuality – intimity, sexuálních reakcí i plnohodnotného sexuálního vztahu. Postupně se u nich vyvíjí poznání jejich sexuální orientace; současně si vytvářejí a upevňují své sexuální preference.

Zdroj: web Šance dětem a Federal Centre for Health Education

Před patnácti až dvaceti lety to ještě bylo jinak, tam měli problém svou orientaci přijmout i ti, kterých se to osobně týkalo. Ale pro některé to tabu zůstává nadále a je to veliká škoda.

Děti navíc nejsou takoví čistí andílci, jak často vypadají. Děti jsou velice sobecké a dokážou si vás někdy až moc dobře omotat kolem prstu.

Opět je potřeba nastavovat hranice a učit dítě, že nic není samozřejmé.

Řadu rodičů mate, že by mohlo třeba tříleté dítě pociťovat u nějaké situace sexuální vzrušení. V čem se liší prožívání sexuality u dítěte a dospělého? Je možné, aby se třeba chlapec předškolního věku vzrušil při pohledu na kamarádku?

To by bylo velmi výjimečné. Jak už jsem zmínil, u dětí nejde o žádný erotický podtext, ale pouze vnímání libosti a nelibosti. Pokud by pětiletého chlapce vzrušil pohled na kamarádku, mohla by to být známka něčeho neobvyklého.

Jednou z možností je takzvaná předčasná puberta, kdy se u chlapce začne tvořit větší množství testosteronu v nízkém věku. Je to endokrinologické onemocnění, které musí být vyšetřeno lékařem specialistou – endokrinologem nebo andrologem –, protože může napáchat mnoho škody na zdraví dítěte.

Navíc jedna z možných příčin vyšší tvorby testosteronu by mohlo být i nádorové onemocnění.

Další možností by mohlo být také to, že dítě je předčasně sexualizované například tím, že jej někdo pohlavně zneužil nebo pravidelně zneužívá. Nebo je vystaveno kvůli sociálně patologickým jevům v rodině pornografii, rodiče třeba před dítětem provozují sex a podobně. V tomto případě to samozřejmě rovněž není v pořádku, a zde by již měly zasáhnout příslušné úřady.

Jsou ještě nějaké další projevy sexuality, na které by si rodiče měli dát pozor, protože by mohly u dítěte naznačovat problém?

Masturbaci bych jako škodlivou nebo nevhodnou vnímal pouze tehdy, kdyby v ní dítě pokračovalo i před návštěvou nebo na veřejnosti, nebo kdyby masturbovalo příliš často až do té míry, že by mu to zasahovalo negativně do osobního života.

Například kdyby puzení k masturbaci bylo tak silné a časté, že by se nemohlo ani soustředit na školu či učení a i ve škole by muselo několikrát jít masturbovat na WC.

Vybočuje i například příliš velký zájem o pohlavní orgány dospělých či vrstevníků, případně nucení spolužáků či spolužaček ke svlékání, předvádění, instruktáže a poučování o sexuálních praktikách a podobně.

Ani pak ale není na místě za to dítě trestat nebo mu to nějak zošklivovat. Je dobré jej kladně podpořit a vysvětlit mu, že to není vhodné ani obvyklé, a pomoct mu tím, že s ním zajdeme k odborníkovi.

Poměrně častou otázkou bývá, jak řešit situaci, kdy se dítě dotýká intimních partií na veřejnosti. V jakém věku se vůbec u dětí začne objevovat stud a začínají se s intimitou stahovat do soukromí?

Fází studu je několik a pravidelně se střídají. Záleží i na tom, jestli je dítě extrovert či introvert. Některé dítě se stydí víc už v pěti, šesti letech, jiné až v osmi až devíti.

Je to velice individuální.

Pokud se bude dítě dotýkat intimních partií na veřejnosti, je potřeba s ním všechno v klidu probrat, aby si uvědomilo hranice, aby vědělo, že doma v soukromí to je v pořádku, ale jinak už ne.

Ke komu se obrátit o radu?

Pokud si u svého dítěte všimnete z hlediska intimity čehokoli, co vám připadá zvláštní nebo to ve vás vzbuzuje obavy, poraďte se s odborníkem. Pro začátek můžete využít internetové poradny nebo Rodičovskou linku Linky bezpečí (606 021 021).

Vždycky by vám měl odpovídat lékař nebo psycholog s patřičným vzděláním a profesními zkušenostmi. Pokud jde o něco vážnějšího, objednejte se do ordinace osobně.

Obrátit se můžete na pediatra, sexuologa, popřípadě dětského gynekologa, androloga či urologa.

V dnešní době se může poměrně snadno stát, že se dítě setká na internetu nebo ve filmu s explicitně sexuálními záběry. Občas třeba i značně násilnými. Jak malé dítě vnímá nebo chápe takové scény? Jak mu to případně vysvětlit?

Za prvé by měli rodiče zvážit, na které filmy se dětem dovolí či nedovolí dívat. A přístup k internetu je v určitém věku taky vhodné nějakým způsobem korigovat.

Pokud dítě přece jen něco uvidí, čemuž nejde zabránit (a není to asi ani úplně cílem), opět je dobré s ním všechno vhodnými slovy přiměřeně jeho věku probrat.

S tím, že mu vysvětlíme, že některé věci dobré nejsou a některé ano, ale až v dospělosti.

S dětmi musíme mluvit i o možných hrozbách, jako je třeba zneužívání. Jak k tomu přistoupit, aby rodič dítě příliš nevyděsil?

Je vhodné s dětmi promluvit, že se může stát, že někteří lidé by se k nim mohli chovat nevhodně nebo by po nich mohli chtít, aby dělali některé věci, které jsou správné až v dospělosti.

A že pokud na ně bude někdo sahat nebo je bude chtít fotit svlečené, aby pokud možno utekly tam, kde je víc lidí, kde je menší pravděpodobnost, že si k němu dotyčný něco dovolí.

A aby se nebálo všechno říct buď rodičům, nebo například učiteli ve škole.

Pokud se už něco třeba i stalo, dospělí svou reakcí můžou dítě poškodit kolikrát ještě víc než to, co se stalo. Nevhodná je například reakce typu: „Proboha, co ti to jen provedl, takhle tě poškodil, tak ti ublížil.“ Lepší je říct: „Víš, to nebylo správné, co ten člověk udělal. Je ale dobré, že jsi mi to řekl či řekla, ale neboj, spolu to zvládneme.“

Když bylo devítiměsíční Aničce půl roku, začala se před usnutím chovat zvláštně. Křížila nohy, začala tlačit, až se zpotila a zčervenala. Teprve potom usnula. Její maminka Alena Černá z toho byla vystrašená.

U lékaře se dozvěděla překvapivou “diagnózu”: kojenecká onanie. “Na jednu stranu se mi ulevilo, že to nebylo nic vážného. Na druhou stranu jsem se vyděsila. Jak to, že to proboha přišlo takhle brzy?” říká její maminka.

Podle odborníků ale nemají v podobných případech rodiče žádný důvod k obavám. „Onanování se totiž objevuje už u kojenců, nezávisle na pohlaví. Nejčastěji si způsobují příjemné pocity třením o podložku.

Batolata masturbují běžně a u předškolních dětí to není výjimečné,“ vysvětluje sexuolog Ondřej Trojan, který se tímto tématem zabývá v knize Jak mluvit s dětmi o sexu aneb Příručka pro rodiče a učitele, která vyjde v září.

Děti používají ruce i hračky

Onanie může mít u dětí spoustu podob. Děti mohou využívat jak svých rukou, tak i třeba hraček. Celý rituál se může odehrávat i několikrát denně.

Často k první masturbaci dochází poté, když děti odloží plenku a mají ke svým pohlavním orgánům volný přístup. Například když se dítě nudí, začne si hrát se svým tělem a zjistí, že některá místa jsou citlivější a je příjemné se jich dotýkat.

Když se totiž děti začnou dotýkat svých pohlavních orgánů, cítí něco jiného, než když to dělají náctiletí nebo dospělí. Pocit, který se dostaví, když se poprvé sexuálně vzruší, je naprosto nový a ohromující. Mnozí jsou překvapení, když ten pocit poprvé prožijí. Není se pak čemu divit, že se snaží dále prozkoumávat své tělo a navodit si znovu ten pocit.

Moje malá si dává mezi nohy pejska a tak nějak s ním rytmicky pohybuje. Dělá to hlavně před spaním, ale dříve to dělala i přes den, třeba když se nudila, popisuje problematiku maminka Jitka Zábranská.

Jak se ji dařilo od toho odvést? Pokud zrovna nebyla v postýlce, snažila jsem se ji nějak zabavit, odvést pozornost. Dnes už ji přes den nevidím to dělat, jenom občas v postýlce. Možná už sama pochopila, že to patří spíš do soukromí.

Stejně jako si sama od sebe začala nosit nočník do vedlejší místnosti, pokud chce kakat, usmívá se.

Ne vždy to ale dítě pochopí samo. “Náš dvouletý syn si vždy lehne na bříško, dá si pod pindíka ručičky a začne se pohybovat. Nijak to neřešíme, jen se nám nějak nedaří mu vysvětlit, že to má dělat tak, aby ho nikdo neviděl. Jak na to?” ptá se Jana Kulovaná.

Důležitá je komunikace

Vysvětlovat, vysvětlovat a zase vysvětlovat. A to od chvíle, kdy je dítě schopné to pochopit. To je podle odborníků jediný správný přístup. Rodiče by rozhodně neměli dítě trestat nebo zakazovat.

Budete mít zájem: Češi si z dovolené nejčastěji vozí horečku dengue a malárii

“Onanování je pro mnoho rodičů velmi citlivé téma. Proto pokud například rodiče vyruší dítě, když onanuje v posteli ve svém pokoji, je nejlepší zase zavřít dveře a nic neříkat. Pokud ale přistihneme dítě například u známých na návštěvě, je dobré mu říct: Je v pořádku, co děláš, dělá to většina lidí, ale dělá se to v soukromí,” říká k tomu sexuolog Ondřej Trojan.

Nesprávný přístup dospělých může totiž v dítěti zanechat trauma. Dokonce i profesionální vychovatelé při přistižení mohou selhat, když špatně zareagují a nepodaří se jim s dítětem správně komunikovat.

Helena Blažková je maminkou pětiletého chlapečka. Musela kvůli tomu dokonce změnit školku. Učitelka jejího syna nutila po obědě spát na zádech s rukama na peřince.

Chlapci se začali vysmívat jeho kamarádi, on sám začal zlobit a nechtěl školku navštěvovat. Učitelka vedla s maminkou na toto téma několik nepříjemných rozhovorů, kdy jí tvrdila, že chování jejího syna není normální.

V nové školce byl chlapeček zase v pohodě a mamince se dostalo ujištění, že jeho chování je zcela v pořádku.

Vše záleží na přístupu. Je opravdu jen potřeba citlivě dítěti vysvětlit, aby to dělalo v určitých místech, aby se samo nedostalo do nějakých problémů, zdůrazňuje Trojan.

Přehnaná masturbace

A může být situace, kdy je masturbace nebezpečná? Nebezpečná je pouze takzvaná přehnaná masturbace, kdy člověk masturbuje několik hodin denně. Zanedbává pak školu, sport a jiné aktivity. V tom případě je nutná konzultace s odborníkem – dětským psychologem, sexuologem nebo i psychiatrem, dodává Ondřej Trojan.

Co by každý rodič měl vědět?

Kdy děti normálně začínají? Od malička, některé dokonce už od kojeneckého věku. Do dospělosti už onanuje bezmála sto procent mužů a pětaosmdesát procent žen, říká sexuolog Ondřej Trojan. Někdy i několikrát denně.

Jak reagovat? Nikdy dítě nekárat nebo netrestat. Je potřeba mu citlivě vysvětlit, že věc, kterou dělá, může dělat, ale jen v soukromí.

Může být onanie nebezpečná? Ne. Dříve se tradovaly pověry o tom, že onanie zhoršuje zrak, že člověk je náchylnější k nemocem, že dochází k úbytkům míchy. Nic z toho není pravda. Onanie je naprosto neškodná. Navíc pomáhá dětem seznámit se s vlastním tělem a sexualitou.

Kdy vyhledat pomoc odborníka? V případě tzv. přehnané onanie, kdy děti nebo mladiství onanují až několik hodin denně a v důsledku toho zanedbávají školu a jiné povinnosti.

K masturbaci používáme nepornografické obrázky dětí, říká muž trpící pedofilií

Jaké byly vaše pocity při pochodu?Byly trochu smíšené. Osobně nemám moc rád davy lidí, hluk a pododbně. A také na sebe nerad přitahuji pozornost. Během pochodu však panovala výborná atmosféra, lidé byli přátelští, dobře naladění a pochod si užívali.

Jaké to je žít s pedofilií?Pro pedofily je velmi těžké vyrovnat se se svým zaměřením. Je těžké žít s vědomím, že by vás mnoho lidí odsoudilo, pokud by věděli o vašem zaměření, ačkoli jste se nedopustil vůči dětem ničeho špatného. Se strachem, co kdyby si někdo všiml, že vás nějak více zajímají děti.

Jak na Vás reagují lidé. Mají pochopení?Žádný z lidí, kterým jsem se svěřil a kteří mě osobně znají, mě neodsoudil, nedočkal jsem se žádné negativní reakce. A většina lidí z komunity má podobné zkušenosti.

Ovšem problémem je, že stačí se svěřit jednomu člověku, který zareaguje negativně, a může to mít pro člověka značné negativní dopady, zvláště pak u těch členů komunity, kteří pracují s dětmi. Co se týká reakcí na internetu, tam se člověk nezřídka setká s vyloženě nenávistnými reakcemi.

Setkáváme se bohužel i s tím, že někde narazíme na článek nebo diskusi, kde jsou pedofilové popisováni nesprávně, pokusíme se slušně a věcně upozornit na nepřesnosti, ale naše příspěvky jsou mazány.

Jaké jsou tedy nejčastější mýty o pedofilii?Snad nejčastějšími mýtem je, že pedofil je někdo, kdo sexuálně zneužívá děti. Velká část pedofilů, možná výrazná většina, dítě nikdy nezneužije.

Významnou část osob, kteří zneužívají děti, naopak tvoří osoby, které pedofilně zaměřené nejsou, podle profesora Weisse se jedná až o 90 procent pachatelů pohlavního zneužívání. Dost častým mýtem je, že pedofilně zaměření mohou být pouze muži.

Existují i pedofilně zaměřené ženy, v naší komunitě takto zaměřené ženy máme.

A jak lidí trpící pedofilií řeší své sexuální potřeby?Lidé si myslí, že pedofilové musí být sexuálně frustrovaní. Pedofilové obvykle řeší svoje sexuální potřeby stejně, jako to dělají ostatní lidé, když nemají partnera – masturbací.

Někdo může namítnout, že u toho nemůžeme používat pornografii, neboť dětská pornografie je nelegální. Můžeme však použít fantazii, případně nepornografické obrázky nebo videa dětí. Pedofilům, které znám, představy, nebo podobné materiály stačí k sexuálnímu uspokojení.

Ovšem například animovaná dětská pornografie, k jejíž výrobě nejsou využívány děti, by mohla některým pedofilům pomoci.

Jak jste zjistil, že trpíte pedofilií?Já osobně nejsem zaměřený jen na chlapce, ale líbí se mi výrazně i dospělé ženy. Je tak otázkou jestli by se měl označovat za pedofila, navíc se mi nejvíce líbí chlapci ve věku 10 až 13 let, což je tak na hranici mezi pedofilií a efebofilií (zaměření na dospívající chlapce). Nicméně nemám s označením pedofil problém.

První známky toho, že se mi líbí chlapci, byly už ve třinácti, čtrnácti letech. Jednu dobu mě lákala myšlenka společné masturbace s kamarády, pamatuji si i na erotický sen, ve kterém vystupoval jeden můj kamarád. To, že se mi líbí i chlapci, jsem nebral v pubertě jako nic neobvyklého. K tomu uvědomění přispělo, když jsem objevil na internetu dětskou pornografii.

A kdy to bylo?Hodně brzy, ve 14 nebo v 15. Postupně, jak jsem stárnul, jsem zjišťoval, že se mi líbí pořád stejně staří kluci. Nějak zvlášť mě to však neznepokojovalo. Dalo by se říct, že v 17 nebo v 18 letech jsem považoval to, že mě přitahují chlapci, jako celkem samozřejmou věc.

Představují lidé s pedofilií opravdu takové riziko pro okolí, jak si mnozí myslí?Většina lidí značně přeceňuje riziko, které od pedofilů hrozí. Domnívám se, že většina pedofilů není okolí nebezpečná.

V průměru asi od člověka s pedofilií hrozí větší riziko, že pohlavně zneužije dítě. Ovšem myslím, že je nutné posuzovat lidi individuálně. Dalo by se totiž najít mnoho skupin lidí, od kterých hrozí v něčem vyšší nebezpečí.

Není však možné všem lidem patřícím do takových skupin klást nějaká omezení.

Měli by se pedofilové dětem vyhýbat?Mnoho lidí zastává názor, že pokud je někdo pedofil, měl by se dětem vyhýbat a rozhodně by neměl pracovat s dětmi. Zde bych upozornil, že pokud se člověk nevyhýbá společnosti, tak na děti bude narážet. Pedofilové navíc nemají napsáno na čele, že jsou pedofily.

Pokud budeme pedofilům zakazovat kontakt s dětmi, nejvýraznějším účinkem bude, že pedofilové nebudou nikomu odhalovat, že jsou pedofilové. To může paradoxně zvýšit počet zneužitých dětí, protože pokud v takovém případě bude mít pedofil problémy zvládat svoji sexualitu, nikomu se s tím nesvěří, bude se bát vyhledat odbornou pomoc.

Pedofil navíc nemusí být pro dítě jen rizikem, ale může je před riziky chránit.

Jak funguje vaše komunita, co si klade za cíle?Takovou hlavní funkcí našeho webu www.pedofilie-info.cz bylo vytvořit místo, kde se pedofilně zaměřené osoby dozví základní informace o pedofilii.

Velmi výraznou funkcí komunity je i snaha o informování veřejnosti.

No, a pak je komunita místem, kde spolu pedofilové mohou sdílet svoje zážitky s dětmi, svoje pocity, mohou pohovořit o svých malých kamarádech, které tajně milují.

Jak (ne)zničit svému dítěti pohlavní život snadno a rychle

Představa, že s vaším roztomilým miminkem, co se vám ještě „nedávno“ vešlo do dlaně, si bude někdo za pár let u sebe v ložnici přehrávat ty nejdrsnější pornofilmy, nebývá rodičům příjemná. Však ani předpubertální děti obvykle neskáčou z informace, že jejich rodiče spolu nadále pravidelně souloží, zrovna radostí.

Jenže sex do života prostě patří, je jednou ze základních fyziologických potřeb člověka. Takže i to vaše roztomilé miminko prostě jednou bude souložit. Jde ale o to, jaký z toho bude mít prožitek, a jak bude sex ve svém životě vnímat. A právě to můžete výrazně ovlivnit.

Se sexuální edukací dětí se nevyplatí váhat

S dětmi se o sexu nehovoří jednoduše, natož s vlastními. Klíčovou otázkou je, kdy ale začít. A začít se musí, protože pokud to neuděláte vy, udělá to za vás někdo jiný, v horším případě internet. A učit děti o sexu z porna asi nechcete.

Ostatně rozhovor o pornografii a její autenticitě by v dnešní internetové době měl být také nedílnou součástí přípravy na dospívání. Už generace dnešních rodičů, která zažila internet až během puberty, se přitom s otázkami lidské sexuality bez problémů setkávala někdy ve věku 9 až 11 let.

V časopisech a filmech „s hvězdičkou“. V kolika letech se s ní tak asi setkají dnešní děti?

Sexuální výchovu není radno podceňovat

V mnoha zemích tuto, pro rodiče ne vždy zrovna komfortní, úlohu sexuální edukace plní stát, respektive školství. Ve Skandinávii je běžné, že se už prvňáčci setkávají se sexuální výchovou.

I v Západní Evropě je standardem, že vzdělávací systém se těmto tématům systematicky věnuje, a to už kolem 6 až 7 let věku dítěte. Tedy věku, kdy dnešní děti už umí ovládat tablety i počítače a běžně jsou připojeny na internet.

Je přitom zřejmé, že informace o sexualitě je třeba podat dětem tak, aby jim v daném věku byly srozumitelné a pro ně jednoznačné. To také znamená, že v pozdějším věku je bude třeba postupně a opakovaně upřesňovat a rozšiřovat.

S vlastní sexualitou se však děti setkávají mnohem dřív. Obvykle už ve školce, kdy si chlapečci všimnou, že holčičky čůrají nějak podezřele dlouho a komplikovaně. Obecně proto bývá doporučováno už ve školkovém věku

Sexualita dětí školního věku

Sexualita děti zajímá mnohem dřív. Kolem 3. roku věku si děti již plně uvědomují svět a své místo v něm, součástí tohoto uvědomování a objevování jsou zcela přirozeně i ony samy a jejich tělo –

začínají svoje tělo zkoumat a zjišťovat, co k čemu je. Tyto průzkumnické aktivity jsou mnohdy přijímány dospělými s rozpaky: my vnímáme sexualitu jako intimní téma, prostor pro soukromí, tajemství, ale děti vhodnost/nevhodnost tohoto tématu nijak netrápí: mají výhodu naprosté spontánnosti, přirozenosti, kterou my dospělí časem ztrácíme. Kolem 5.

roku věku přicházejí další dětské „sexuální aktivity“ – oblíbené hry na doktory. Dětem už nestačí jejich vlastní tělo, chtějí vědět, jak fungují a vypadají těla jejich kamarádů, vrstevníků, a opět nemají nejmenší zábrany se před sebou vzájemně svlékat a dotýkat se. Tak pomalu zjišťují rozdíly mezi holkami a kluky.

A tahle zvědavost jim pak vydrží s různými obměnami vlastně až do puberty, kdy se navíc dostavují emoce a hormonální bouře.

Z uvedeného vyplývá, že se sexuální výchovou je třeba začít mnohem dřív, než ve škole. Jenže jak? A o čem s nimi mluvit? A kdo by s dětmi měl o jejich sexuálním vývoji vlastně mluvit? Rodič? Učitel? Počkat na to, až jim nějakou „zaručenou informaci“ řeknou kamarádi?

Budete mít zájem: Jak určit fototyp pokožky?

Školy mohou rodičům při sexuální výchově dětí pomoci, ale primární odpovědnost za výchovu – i tu sexuální – náleží rodičům. Zprostředkovatelem intimních informací by měl být někdo, kdo je dítěti opravdu blízký. Tak blízký, aby s ním mohlo dítě mluvit „o všem“. Rozhovory o tomto tématu by měly probíhat nenásilně, bez zesměšňování, ale klidně i s humorem.

Rodiče přitom nemusí být jedinými členy rodiny, kteří své dítě vzdělávají. Významným zdrojem informací bývají též „zkušenější“ starší sourozenci, ale informace nemusí být vhodné.

Spouštěčem takové komunikace bývá často fakt, že je dítě „přistiženo“. A z toho je možné vyjít. Pravidlo pro řešení takové situace je docela jednoduché. Neděsit, nekřičet, nekritizovat, ani nic nezakazovat!

Pokud teď s hrůzou v očích vykřiknete „Fuj, co to děláš!“, dostane dítě do života nepříliš dobrou informaci: cokoli se týká těla, sexuality, dotýkání se sebe i druhých, je špatně. A to může vést až k tomu, že tak dítěti zkomplikujete jeho budoucí sexuální život.

Základem je tedy vzájemná důvěra, ale hlavně otevřenost v komunikaci. S dětmi je potřeba mluvit jasně, věku přiměřeně, pravdivě – vše nazývat svými jmény, a to doslova … Když se dítě začne ptát, je vhodné mu vždy pravdivě a jednoduše odpovědět. Přijde-li dítě nečekaně s otázkou týkající se sexuality, mnohé rodiče to může zaskočit až vyděsit.

Vždy je však nutné svého potomka v klidu vyslechnout a pokud možno mu co nejlépe odpovědět. Pokud rodič z nějakého důvodu nemá v danou chvíli na dítě čas, potřebuje-li si svoji odpověď ujasnit, promyslet nebo získat potřebné informace, je lepší říci dítěti pravdu („teď jsi mě zaskočil, ale budu o tom přemýšlet/budu si o tom muset něco zjistit, a večer si o tom popovídáme“).

Rozhovor s menšími dětmi bude mít spíše podobu seznamování s pravidly. Se školáky už můžeme vést debatu. Je ale důležité vyhnout se tomu, aby naše společné povídání mělo charakter výslechu. Některým dětem je povídání o sexuálním tématu s rodiči nepříjemné. Pak jim potvrdíme, že to tak mohou mít, a nabídneme jim, že jim informace zprostředkujeme formou nějaké vhodné knihy.

Velmi pěknou a vkusnou pomůckou může být krátký animovaný film od režisérky a výtvarnice Barbory Dlouhé „O sexu“, který je pro všechny dostupný na internetu. Ovšem: zahrnout moudrými knihami nestačí, opětovně jim opatrně nabídneme, zda si s námi chtějí o některých tématech, která by je zajímala víc, promluvit.

Při ukončení rozhovoru je vždy dobré se dítěte zeptat, jestli mu podané informace stačí a rozumí jim.

Jinak budeme mluvit s předškoláčkem, jinak s prvňákem, jinak se čtvrťákem, který už začíná mít „ve všem jasno“, a jinak s puberťákem, který na své, o generaci starší rodiče, často nahlíží jako na věkem sešlé kmety. Jiná budou i témata, která budou tyto děti řešit.

Počáteční otázky se budou pravděpodobně týkat tělesných rozdílů mezi mužem a ženou. Tady si lze dobře pomoci obrázky, které jsou dnes běžně dostupné na internetu.

Mnohdy je možné nalézt i obrázky, kde je zachycena dynamika vývoje těla – jak se z malého miminka stává dospělá žena/dospělý muž. Jaké změny to s sebou přináší: jak tělo roste, mění se poměr jednotlivých částí, přibývá zaoblení a chloupků.

Obrázky je možné vztahovat k členům rodiny („vidíš, tady to miminko je takové, jako má právě teta“… „a tady ten kluk, ten je velký jako náš Jarda“).

Přirozená zvědavost dětí ústí do již zmíněné „hry na doktora“. Obdobná motivace stojí i za tím, když nás dítě tak nějak zvláštně studuje třeba v koupelně, nebo při oblékání.

Pak je dobré nabídnout dětem, aby se rodičů prostě ptaly na vše, co je o lidském těle zajímá. I zde je dobré vzít si na pomoc obrázky.

Pomohou s vysvětlováním některých skutečností, kde nás napadají jen odborné termíny.

Rodiče mají někdy strach, že prozradí dětem více, než je zdrávo, nebo že některé informace sdělí dětem příliš brzy. Toho se však není třeba bát, protože dítě může přijmout jen ty informace, které jsou pro jeho věk a duševní chápání srozumitelné a na ostatní zkrátka zapomene. Větší riziko vyplývá z toho, že rodič dítěti informací předá má málo, nebo pozdě.

Často se stává, že rodiče najdou své dítě v situaci, kdy si osahává své intimní partie. Dokonce už i velmi malému dítěti (kolem 1 roku) toto dráždění pohlavních orgánů přináší radost a příjemné pocity. Uvádí se, že některé děti jsou schopny až dosáhnout orgasmu.

Rodiče mívají strach, že s jejich potomkem není něco v pořádku a je důležité, aby se uklidnili, dítě nekárali a netrestali.

V takové situaci je potřeba potvrdit pocity dítěte, sdělit mu, že je mu takové hlazení jistě hodně příjemné, nicméně jde o aktivitu, které se na veřejnosti (ani doma, ani ve škole) nevěnujeme, ale že se takhle může chovat pouze v soukromí – v pokojíčku, je-li tam samotné.

Dalším důležitým pravidlem je učit děti nazývat všechny věci správným názvem a nenechat děti používat slova vulgární.

Bylo prokázáno, že téměř každá rodina má pro ženský a mužský pohlavní orgán několik označení, která nejsou správná a vhodná.

Dítě má znát od útlého věku správné názvy pohlavních orgánů, ale opět by mu mělo být vysvětleno, že se ve společnosti „jen tak bezdůvodně“ neříkají. Vhodné je dítě učit anatomii reprodukčního ústrojí a popřípadě využít obrázkové knihy.

Individuální v rodinách bývá nahota. Někteří rodiče nahotu berou jako samozřejmou věc a chodí doma před dětmi nazí a stejně tak se i starší děti za svoji nahotu před rodiči nestydí. V jiných rodinách nahota před ostatními členy přináší jedinci nepříjemné pocity.

Běžné pak bývá, že již čtyřleté dítě pociťuje stydlivost. V tom případě by měli rodiče dodržovat jeho soukromí a dítě je naučeno před vstupem do ložnice či koupelny zaklepat.

Ale pozor: i my, rodiče, bychom měli klepat, pokud vstupujeme na území našeho dítěte, a i dítěte, které se nám „zdá ještě malé“.

Velice důležité je, aby rodiče vysvětlili dítěti, jak poznat sexuální obtěžování. Dítě ve čtyřech letech by už mělo zvládnout rozlišit, zda druhá osoba provádí vhodné či nevhodné doteky, kde je hranice mezi tím, co se ještě smí a co už určitě ne.

Pozor: i tyto nevhodné doteky mohou být dítěti příjemné – dítě se pak při odhalení zneužívání může cítit obzvláště provinile a tento pocit mu pak může silně znesnadnit vyrovnání se s tímto traumatem. Je též nutné mluvit s dětmi o tom, kdo a jak se jej smí dotýkat.

Protože děti často podlehnou mylné představě, že ublížit jim může někdo „ošklivý“ (špinavý bezdomovec z parku, vrásčitý, špatně oblečený chlap), ale realita je většinou úplně jiná: dítě je v naprosté většině případů zneužito někým, koho zná.

Téma sexuálního zneužívání je vhodné začít s dětmi probírat již v brzkém věku a pokračovat v tom ještě v době docházky na ZŠ.

Se školou povinnými dětmi je vhodné mluvit předem o tom, že se mohou setkat s pornografickými fotkami a videi.

Vždyť vedle počítačových her jde o jednu z aktivit, ke které se každé počítačově gramotné dítko dřív nebo později také dostane.

Je dobré vysvětlit dítěti, proč takový materiál vzniká, jak vzniká, sdělit mu, jaký postoj k němu máme my sami, a co v tomto ohledu od dítěte očekáváme. Opět je potřeba mluvit hodně otevřeně, ale také hodně konkrétně.

Do oblasti sexuální výchovy v rodině patří též vedení dítěte k dodržování sexuálních hygienických návyků, mluvení o bezpečném sexu, o pohlavně přenosných nemocech, o způsobech antikoncepce, o rodičovství, o tom, že biologické změny jsou doprovázeny i změnami psychickými. Do oblasti zdravé sexuální výchovy patří též velké téma homosexuality.

Obzvláště zde je nutné přistupovat velmi obezřetně. Tzn. nejprve si ujasnit svůj vlastní postoj k tomuto tématu a teprve potom o něm mluvit s dětmi. V ideálním případě tak, aby dítě cítilo, že pokud bude jeho sexuální preference netypická, resp. pokud jej budou sexuálně přitahovat jedinci stejného pohlaví, bude i navzdory tomu rodiči přijato, resp.

nebude jimi odsouzeno a z rodiny vyloučeno.

A co a kdy je vlastně učit? Pomoci by nám mohl sumář vědomostní týkajících se sexuality dětí v různém věku:
dítě ve věku 6-8 let:
– ví, že se těla dívek a chlapců mění, když děti rostou;
– dokáže jednoduše vysvětlit, jak vznikne dítě, proč se mamince zvětšuje břicho a popsat stručně porod;
– má zažité zvyklosti o osobních hranicích (zakrytí intimních partií, ví, že se nesahá ostatním dětem na intimní partie);
– ví, že dotýkání se intimních partií je možné jen v soukromí;
– má informace o vlastním bezpečí (dokáže rozpoznat nebezpečné situace – sexuální obtěžování);
dítě ve věku 9-12 let:
– má zpravidla informace o pubertě; ví (přiměřeně věku), co od ní čekat;
– má informace o rozmnožování, těhotenství a porodu;
– zná rizika sexuálního chování (sexuálně přenosné nemoci, nechtěné těhotenství);
– má základní informace o antikoncepčních metodách;
– ví, že sexuální sebeuspokojování má provádět jen v soukromí;
– má informace o vlastním bezpečí (dokáže rozpoznat nebezpečné situace – sexuální obtěžování);
– zná pravidla týkající se chození s někým.

A jaké sexuální chování je u školáků vlastně přiměřené? Co je ještě normální?

U dětí ve věku 6-8 let je obvyklé:
– dotýkání se genitálií;
– vyprávění vtipů, které mohou být sexuálně zbarveny;
– hra na doktory s okukováním ostatních dětí;
– polibky a vodění se za ruce;
– doptávání se na terminologii týkající se sexu;
– pozorování ostatních během toho, co se převlékají nebo jsou nazí.
U dětí ve věku 9-12 let je obvyklé:
– dotýkání se svých genitálií a genitálií ostatních;
– exhibicionismus, „vystrkování“ zadků;
– líbání a „chození“ s někým;
– mluvení o sexu s vrstevníky stejného pohlaví;
– zájem o vlastní orgány a jejich fungování;
– zájem o obrázky, videa související se sexualitou;
– cílená masturbace.
Použitá literatura:

CENKOVÁ, Tamara a Monika LANGROVÁ. Jak přežít pubertu svých dětí. Praha: Grada, 2010. Pro rodiče. ISBN 978-80-247-2913-8.

Jana Potužníková: Dětská sexualita pod drobnohledem. In: Maminka.cz [online]. 2011, 21.1.2011 [cit. 2018-04-22]. Dostupné z: https://www.maminka.cz/clanek/detska-sexualita-pod-drobnohledem.

kolektiv autorů. Děti a jejich sexualita: rádce pro rodiče a pedagogy. V Brně: CPress, 2014. ISBN 978-80-264-0290-9.

KUBÁTOVÁ, Monika. Sociální aspekty sexuální výchovy dětí a mládeže. Brno, 2013. Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Institut mezioborových studií Brno, Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Miloslav Jůzl.

ONDERKOVÁ, Barbora. Sexuální výchova v rodině u dětí mladšího školního věku. Brno, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Martina Cichá.

Zpracovala: Mgr. Veronika Chmelová